Preklady fanfiction Harryho Pottera

Harry Quits

Originál: https://www.fanfiction.net/s/11164517/1/Harry-Quits

Autor: Squirrel of Shadow

Povolení k překladu: Žádost zaslána

Parodie

Harry

Rating: 16+  Kapitol: 1

Slov: 2 570 

Shrnutí: Už toho bylo dost! Harry si v šestnácti letech prožil víc, než by měl kterýkoli mladý člověk snášet. Ztráta kmotra ho naučila, že se už nebude sám vrhat do nebezpečí. Dává volný průchod své zmijozelské stránce a Albus Brumbál z těchto změn nemá radost. Ne že by na tom Harrymu záleželo.

Éra/období: Bradavice

Postavy obsažené v tomto příběhu jsou majetkem J. K. Rowlingové, autorky Harryho Pottera. Duševní vlastnictví překladu různých jmen, názvů a míst patří pánům Medkům, kteří knihy o Harry Potterovi přeložili do češtiny. Autorství této fanfikce náleží Squirrel of Shadow. Ani příběh, ani jeho překlad, nevznikly za účelem finančního zisku.

Harry končí

Na slunečném ostrově

Vítr vanoucí podél písečné pláže pročesával rozcuchané tmavé vlasy mladého muže, který si četl knihu, a jediným hlukem kolem něj byl zvuk vln narážejících na břeh. Odpočíval v pohodlném lehátku na pobřeží, po pravé ruce měl jednoduchý stolek, na kterém stála vysoká sklenice šťávy s dvěma kostkami ledu. Jednoduchý plážový slunečník mu poskytoval trochu stínu, zatímco otáčel stránky.

Tohle byl Harry James Potter, šestnáctiletý mladý lord, který byl po smrti svého kmotra zplnoletněn a rozhodl se, že už toho bylo dost. Poté, co strávil deset roků prakticky jako otrok svých příbuzných, a pak pět dlouhých let, kdy s ním kouzelnická společnost zacházela střídavě jako s hrdinou a s padouchem, to vzdal. Vyklouzl svým strážím, promluvil si se skřety, zařídil prodej veškerého svého majetku v Británii a zároveň nechal vyvézt ze země všechno své zlato.

Postaral se, aby si k tomu účelu sehnal dobrého právníka, a Ted Tonks se na tuto práci ukázal jako vynikající volba. Oženil se s Andromedou Tonksovou, rozenou Blackovou, když byla rodinou Blacků vyhnána, a Harry ji jednoduše přijal zpět do rodiny kvůli formálním výhodám, které z toho plynuly. Loajalita jejího manžela byla zajištěna poměrně snadno a postaral se o to, aby Harry nebyl podveden ani skřety, ani vlezlými starci.

Harry přenechal hlasy Potterů a Blacků ve Starostolci Andromedě a okamžitě požadoval vrácení peněz vyplacených Lestrangeovi a Malfoyovi a anulování manželství Bellatrix Lestrangeové, rozené Blackové, a Narcisy Malfoyové, rozené Blackové, a poté je formálně vyhnal z rodiny Blacků spolu s Narcisiným synem Dracem, čímž je v podstatě všechny nechal bez svrčku a bez jména. Vzhledem k tomu, že většina majetku Malfoyů původně pocházela od rodiny Blacků, zanechalo to jejich rodinu v nouzi.

Bylo zesplatněno několik dalších půjček a zrušeny staré dlouholeté smlouvy, což britským čistokrevným členům temnější frakce způsobilo spoustu zármutku, a Harry se s pomocí skřetů, myslánky a svého právníka ujistil, že se zaměřil na ty, které poznal na hřbitově. Poté, co je zasáhl tam, kde to nejvíc bolelo, chtěl jen vzít své peníze a dostat je ze země.

Skutečnost, že zničil půl tuctu podniků, v něm nebudila žádné výčitky svědomí, fakt, že v podstatě odsoudil několik temných rodin k bezdomovectví, ho netrápil. Ti, kteří následovali Pána zla, si vybrali svou cestu a on neměl v úmyslu litovat hlupáky. Začalo to být zábavné, teprve když se ministerstvo pokusilo zasáhnout. Harry si na to vzpomněl s úšklebkem, který mu teď přelétl přes rty, stejně jako tenkrát.

Úplatky, které platilo mnoho rodin smrtijedů, si ministr strkal do kapsy, a důkaz o návratu Pána zla byl zachycen v myslánce, spolu s důkazy o jeho rok starých činech, kdy Voldemort ještě nesebral síly a Harry před ním poprvé varoval, a to rozpoutalo bouři, která Popletala nejen vyhodila z ministerstva, ale také zlynčovala. Linie Popletalů zanikla, když jeho syn opustil rodinné jméno a požádal, aby mohl přijmout příjmení mladé ženy, které se dvořil, až se vezmou.

Harry sledoval, jak o tom noviny běsní, ale odešel a mezinárodní tisk ho miloval, když zveřejnil důkazy o tom, co se v průběhu let stalo. Vzpomínky z myslánky v kombinaci s přísahou, že jsou pravdivé, spolu s výpovědí s použitím veritaséra pod dohledem skřetí stráže rozpoutalo požár, který vedl k rozdrcení náborových snah Pána zla mimo Británii.

Znamení zla znamenalo popravu, sympatie k Voldemortovi přinesly posměch za následování míšence, kterého přemohlo miminko a pak teenager, a to až příliš často. Raddleovo jméno bylo temnějším rodinám mimo Británii k smíchu a světlejší rody považovaly jeho činy za natolik závažné, že ospravedlnily trest smrti pro každého, kdo bude přistižen při práci pro něj.

Takže to byl stav věcí, na začátku roku, který měl být Harryho šestým v Bradavicích. Při čtení knihy cítil, jak se aktivovala ochranná kouzla, když zaznamenala příchozí přenášedlo. Místo aby přistálo na ostrově tam, kam bylo určeno, bylo přesměrovávacími kouzly přeneseno na konkrétní místo. Stejně jako magická společenství po celém světě, ani on neměl rád, když někdo vstupoval na jeho svrchované území bez povolení. U většiny národů to znamenalo, že všechna přenášedla musela být přesměrována na kontrolní stanoviště, pokud se nejednalo o ta, která za nějakým jasným účelem autorizovaly jejich úřady.

Vzhledem k tomu, že se nejednalo o Harryho přenášedlo a příchozí lidé vstupovali na jeho ostrov, konečným výsledkem bylo, že se roztřesená skupinka kouzelníků a čarodějek, která se snažila vstoupit na jeho pozemek, neocitla před jeho domem, ale místo toho přistála v písku na pláži mezi několika kovovými tyčemi zaraženými do země, v úseku asi deset krát deset metrů, který byl chráněn tak, že kovové tyče, které se tyčily do výšky tří metrů od země, byly od sebe vzdáleny pět metrů a tvořily dutý čtverec.

Když jeden ze skupiny zavrčel a pokusil se vstát, Harry se zvedl z plážového lehátka a vykročil k nim. Zvedl obočí, když viděl, kdo je za kovovými pruty. Mlčky sledoval toho, který tasil hůlku a namířil ji Harryho směrem. Neviděl, když muž vypálil kouzlo, jen pozoroval, jak se po překročení kovových tyčí rozplynulo. Nic neřekl, když útočník narazil do neviditelné zdi a se zasténáním se zhroutil, a ostatní se konečně začali zvedat a trochu omámeně se rozhlížet.

„Asi bylo příliš mnoho žádat po vás všech, abyste mě sakra nechali na pokoji?“ promluvil Harry, když se k nim přiblížil. Knihu nechal odloženou na malém stolku vedle lehátka, v pravé ruce držel pití a v levé hůlku. V pouzdře připevněném ke stehnu měl další, ale před jejich pohledem byla skrytá. Měl na sobě jen kraťasy a sandály, ve kterých vyšel ven, koneckonců tohle byl jeho ostrov a chtěl mít při čtení pohodlí.

„Tak se podívejme, koho tu máme. Albus Brumbál, žádné překvapení, Severus Snape, tím posledním kouskem jste rozhodně ukázal, jak moc vám chybím, mimochodem doufám, že jste si nezlomil nos. Molly Weasleyová, která stále následuje hloupého starce, kterého tu vidím. Profesor Moody, tedy, jak doufám, jste skutečný Moody, nedokážu si představit, jak můžete poslouchat rozkazy od idiota, který nepoznal napodobitele, ​​který se za vás celý rok vydával. Rone, Hermiono, předpokládám, že jste tady, protože bych s vámi dvěma měl být solidární?“

Pohlédl na ostatní, které nepoznával, ale lehce zavrtěl hlavou. „Zbytek z vás neznám, ale můžete přestat křičet a vysvětlovat. Za prvé, jste v mé ‚síti‘ a i když mě slyšíte, já vás v ní neslyším, pokud se nerozhodnu to změnit. Za druhé, ten malý kousek písku, na kterém stojíte, je chráněn lépe než některé skřetí trezory. Dostanete jedno varování, jako právě Severus, a příště, až se pokusíte projít, bude vám vážně špatně a budete mít problémy se pohnout, a pokud se o vstup budete pokoušet dál, zemřete.“ Řekl to bez jakékoli známky soucitu.

„Nezkoušejte to ani přelétnout, ani se podhrabat. Skřeti nejsou hloupí.“ Krátce si odfrkl a podrážděně si prohlížel tu různorodou bandu vetřelců. „Předpokládám, že jste tady, protože ředitel trvá na tom, že je mým osudem vyřešit váš malý problém s Pánem zla. No, může si vzít tu hromadu koňského hnoje, udělat z ní úhledný balíček a strčit si ji zpátky do zadku. Chrlí nesmysly z obou stran a snaží se je vydávat za perly moudrosti. Celou tu věc s proroctvím vymyslela Trelawneyová, což ji už tak dělá směšnou, a lidé, se kterými jsem od té doby mluvil, mi připomněli, že v Síni proroctví je jich přes tři tisíce a možná deset z nich se někdy splnilo.“ Znovu si pohrdavě odfrkl.

„Věštění je pro hlupáky a naivky, neexistuje žádný osud kromě toho, který si uděláme sami. Podkopl jsem pod Raddlem finanční stoličku a nechal jeho největší podporovatele, aby si pod sebou podřízli větev tím, že se obrátili o podporu na ministra, než jsem důkazy o jejich zločinech sepsal do novin spolu s důkazy o korupci. Řekl bych, že by to mělo stačit k tomu, aby se věci začaly dávat do pořádku. Dalším bodem na tom seznamu je, abyste vy dospělí splnili svou zatracenou povinnost a zbavili svět té sebranky, kterou jste nechali kvasit příliš dlouho.“

Protočil panenky, když viděl, jak Molly Weasleyová už zrudla vzteky a stále křičela k nepohodlí všech kolem ní, ale neslyšel ani slovo a už jen z toho důvodu uvažoval o tom, že by Gringottům mohl za jejich strážné ochrany v nadcházející zimě vyplatit extra bonus za dobře odvedenou práci a informovat je, že by mohli inzerovat své protihlukové ochrany v kvalitě ‚odolné proti Hulákům Molly Weasleyové‘. To by jim mělo přinést zájem a uznání.

„Sehnal jsem si doučování a dohodl jsem se s pár lidmi na spolupráci. Moje investice a majetek už nejsou v Británii a podle posledních zpráv ministr dokonce vyzval k tomu, aby mi bylo odebráno britské občanství, alespoň v magické Británii, a aby se pokusili ukrást mi peníze. To se nestane, moje peníze už nejsou v Británii a ostatní země jejich výzvy taky nepřijmou. Přijal jsem novou státní příslušnost a je mi líto, ale to vlastně nemusíte vědět.“ Lehce se ušklíbl. „Doufám, že se ti návrat k Raddleovi bude líbit, Severusi. Když se mě na ministerstvu snažil posednout, dal mi pár odpovědí, i když to možná neudělal úmyslně.“ Zasmál se a pak se podíval na Brumbálovu odumírající zčernalou paži.

„Vím o některých věcech, které by možná nechtěl, aby se věděly. Připomeň mu deník, který Lucius ‚ztratil‘ během mého druhého ročníku, a co se s ním stalo. Připomeň mu, že Bellatrixin majetek se vrátil rodu Blacků a přinesl mi další zajímavou informaci. Připomeň mu, že poté, co jsem ho vyhnal ze své hlavy, se tím vyřešil i jeden ‚náhodný‘ kousek, který údajně vytvořil v jedné halloweenské noci před mnoha lety.“ Lehce se ušklíbl, když viděl, jak Brumbál zbledl.

„Předpokládám, že mu jich pár zbylo, nebo ne, záleží na Brumbálovi, ale nebude žít věčně. Pokud se mě pokusí pronásledovat, postarám se, aby nepřežil. Pokud mě a moje záležitosti nechá na pokoji, může si v Británii dělat, co chce, je to váš nepořádek, ne můj, takže se o něj postarejte sami. Chlapec, který přežil, se rozhodl, že bude sakra žít, a to znamená, že se nebude stýkat s děsivými starými vlezlými únosci ani s přáteli za dobrého počasí, kteří dostávají zaplaceno z peněz svého údajného nejlepšího kamaráda, ani poslouchat kňourání čarodějnice, která si myslí, že je moje matka.“ Vrhl zamračený pohled na Albuse, Rona a Molly, než se smutně podíval na Hermionu a potřásl hlavou.

„Doufal jsem, že budeš chytřejší, než abys naletěla na jeho řeči, ale zdá se, že chceš poslouchat autority. Jen si pamatuj, že je máš hodnotit podle jejich činů. Albus může být charismatický a tvrdit, že zná všechny odpovědi. Další člověk, který dělal totéž, se jmenoval Hitler.“

Luskl prsty a ochranná kouzla zapulzovala, než vrátila Albuse a ostatní zpět, odkud přišli, zatímco Harry si těžce povzdechl a dopil zbytek šťávy ve sklenici. Vrátil se pro knihu a zamířil do nitra ostrova s ​​tím, že pošle těm, koho se to týká, dopis o pokusu o atentát na něj. Teď, když ho Albus našel, si byl docela jistý, že se ho pokusí přepadnout i smrtijedi. Nevadilo mu popravit kteréhokoli z těch, kteří ho pronásledovali, ovšem už nikdy se ani špičkou nohy nehodlal dotknout britské půdy.

Když vešel do vstupní haly, prošel kolem vitríny s rozbitou čelenkou, roztříštěným pohárem, proděravělým deníkem a částečně roztaveným medailonkem. Jeho jizva se pěkně hojila, nebyl si jistý, jestli byla něčím víc než jizvou po kletbě, kterou mu pokus o posednutí vzal, nebo jestli to skutečně byl také střep duše, ale tak či onak, byla pryč a s ní i nejočividnější iluze, kterou Brumbál mohl mít o jeho osudu.

Možná se ten stařec konečně postaví na vlastní nohy a začne jednat, pomyslel si chladně. Asi ne, ale už to nebyla jeho válka, už to nebyla jeho věc.

KONEC

PA: Je to spíš nahozený a volně plynoucí sled myšlenek, ale myslela jsem si, že stojí za to o tom něco napsat a možná poslat i pár nápadů on-line. Není to moc velká práce a ani originální fikce, ale co už. V poslední době jsem viděla až příliš mnoho příběhů, ve kterých Harryho táhnou v řetězech, a tak jsem se rozhodla zveřejnit jeden, ve kterém se nemusí potýkat s Pánem zla pro ty neschopné pitomce doma, a pak odchází, ale příběh, kde Harry říká: „Už jsem udělal víc, než byste mohli od šestnáctiletého kluka čekat, nakopal jsem mu zadek a hodně odhalil a oslabil jeho následovníky. Je čas to dokončit, nečekejte, že za vás udělám všechnu práci.“

Představuji si, že Brumbál se už vydal pro prsten, ale Voldemortovi stále zůstává Nagini.

Podnázev kapitoly je odkazem na vynikající povídku od Rorschach‘s Blot.

PP: Povídku od Rorschach‘s Blot najdete na těchto stránkách :-)