Preklady fanfiction Harryho Pottera

PP: Tato a následující kapitola jsou publikovány bez obetování. Případné zjištěné chyby budou opraveny dodatečně.

Kapitola 3: Vysvětlování snů

V Bradavicích nadešel první školní den. Stoly jednotlivých kolejí ve Velké síni zaplnili hluční studenti, kteří svírali v prstech rozvrhy a vzrušeně diskutovali o svých předmětech. Nadšení však nebylo patrné na tvářích všech. Ti starší kroutili nad tou radostí hlavami a vzdychali nad začátkem dalšího roku plného esejí a testů.

Harry se nakláněl nad nebelvírským stolem, stínil si oči a zamračeně hleděl do své misky s cereáliemi. Červenočerný hábit, který měl na sobě, byl zkrabatělý a pomačkaný, jako by v něm spal. Když se Hermiona a Ron posadili proti němu, narovnal se. Oba na něj zírali vykulenýma očima.

„Jsi tu brzy,“ zamumlala Hermiona s povytažením obočí, načež pohlédla do jeho misky a přikývla na souhlas s jejím zdravým obsahem.

„Je ti něco, kámo?“ zeptal se Ron, naklonil se dopředu a přitiskl svou vlhkou dlaň Harrymu na čelo. Při tom se mu podařilo protáhnout dlouhý rukáv hábitu máslem a následně plácnout zvlhlou látkou kamaráda do obličeje.

Harry jeho ruku odstrčil, popadl ubrousek a otřel si máslo z nosu. Pak odstavil stranou misku s jídlem, nahnul se dopředu a pokynul přátelům, aby se přisunuli blíž. Rychle se rozhlédl, a když zjistil, že na něj zírají jen Malfoyovy oči, ukázal blonďákovi prostředníček. Poté se otočil zpět ke kamarádům. „Včera v noci se mi zdál sen. Zvláštní sen. Probudil jsem se s tím zatraceným notesem přitisknutým k hrudi, jako by to byl nějaký medvídek,“ zašeptal, a když uviděl v Hermionině tváři zájem, pokračoval. „Bylo to spíš jako vidina. Nějaká čarodějka jela na koni směrem k tomuhle hradu, a pak se koni do hrudi zabodl šíp a oni padli k zemi.“

„Šíp?“ zamumlala Hermiona zmateně. Přitáhla si džbán s džusem a nalila si ho trochu do sklenice. „Proč šíp? Proč ne kouzlo?“ zeptala se a zavrtěla hlavou, aby dala najevo, že tomu nerozumí.

„Na šípu byl bílý vlk, a když ho uviděla, zašeptala ‚Malfoy‘ a pak omdlela,“ vysvětloval Harry, jehož zmatení bylo stejně velké jako Hermionino. Čarodějka byla na vysokém koni snadným terčem, jakékoli kouzlo by ji mohlo zasáhnout bez větší námahy.

Ron si nad jménem Malfoy odfrkl, potřásl hlavou a zamíchal zbývající mléko ve své misce, zatímco uvažoval nad výběrem cereálií rozložených na stole. „Malfoyové nepoužívají bílého vlka už po staletí,“ zabručel, načež popadl krabici cereálií s maršmelouny a nasypal si je do misky.

„Možná ji nechtěli zabít,“ zamumlala Hermiona zamyšleně a podívala se na Harryho, který souhlasně přikyvoval. „Bylo to varování,“ vydechla a oči se jí rozšířily pochopením.

Harry si zamyšleně pohrával se lžičkou na stole, a pak znovu přikývl. „Myslím, že bychom ten notes neměli otevírat,“ zašeptal. Hermionino zamítavé zamumlání ignoroval.

„Malfoyovi zabíjeli lidi věky, Harry,“ prohlásil Ron hlasitě, pohlédl za kamarádova záda a uculil se, protože na něj Draco Malfoy udělal vulgární posunek. Letmo střelil pohledem po Hermioně, aby se ujistil, že ho nesleduje, a odpověděl na Malfoyovu bezeslovnou výzvu gestem, za které by jistě dostal jednu za uši. „Nenech se tím odradit od toho, aby ses dozvěděl víc o své rodině.“

„Má pravdu, Harry. Ten zápisník ti může prozradit spoustu věcí, prosím, otevři ho,“ prohlásila Hermiona tiše s nadějným výrazem ve tváři. „To, že jsi měl divný sen, neznamená, že za to může ten sešit. Sny jsou jen pokusem naší mysli dát smysl věcem, které jsme se během dne dozvěděli; jsou to jen hlouposti.“

Harry zavrtěl hlavou, vstal a překročil lavici. „Musím si dojít pro učebnice na první hodinu,“ zamumlal, zamával tichému páru a zamířil k východu. Cítil na rukávu mastné máslo, a tak protočil oči a rozhodl se, že si asi bude muset i převléknout hábit.

***

„Zatracený Potter!“ sykl Draco a ignoroval pobavené pohledy, které na něj vrhli Blaise a Pansy. „Právě mi ukázal prostředníček!“ zavrčel vztekle, odhodil lžíci a založil si ruce na hrudi.

„Povíš nám o svém snu?“ zeptal se Blaise, zatímco klidně usrkával kávu a listoval v Denním věštci.

„Černovlasá čarodějka jela na koni po temné cestě. Objevil se stříbrný záblesk, pak kůň upadl a ona se ocitla pod ním. Když se jí podařilo jeho tělo zdvihnout, bylo vidět šíp trčící koni z hrudi. Byl na něm bílý vlk a ona ho poznala,“ dokončil Draco tiše, přičemž soustředěným pohledem sledoval šeptaný hovor u nebelvírského stolu.

„Malfoyovský vlk?“ zeptala se tiše Pansy a zvedla oči od vidličky, kterou škrábala po talíři. Vyměnila si pohled s Blaisem a pak zavrtěla hlavou. „Ten se nepoužívá od dob tvého prapradědečka...“

„Pansy, všichni víme, že posledním členem mé rodiny, který vlka používal, byl Reginald Malfoy,“ podotkl Draco a neobtěžoval se omluvit, že ji přerušil uprostřed věty. Zvedl ruku k blond vlasům a opatrně si prsty projel upravené kadeře, přičemž zlostně probodl pohledem Weasleyho. „Myslím, že to byla ta čarodějka z obrazu.“

„My nesníme v barvách, Draco, jen si to myslíme. Možná ses zamiloval do Pottera a podvědomě jsi jí přiřadil černé vlasy,“ dumala Pansy a v očích jí zajiskřilo.

„To zní děsivě, Pansy,“ zamumlal Draco jedovatým tónem, udělal na Weasleyho vulgární gesto a potěšeně se usmál reakci, kterou u něj vyvolal.

„No, jsou to tvoje sny,“ odsekla čarodějka a obrátila svou pozornost k rozvrhu, který jí před chvílí dal profesor Snape. Draco zatím s úšklebkem sledoval, jak Potter vychází ze síně.

Blaise zavrtěl hlavou nad Dracovými šaškárnami a pohybem ruky zaměřil pozornost kamarádů na sebe. „Po hodině půjdu do knihovny a podívám se, jestli najdu něco o té flétně. Můžete se ke mně přidat,“ dodal, a když ani Pansy, ani Draco nereagovali, obrátil oči v sloup.

„Za deset minut máme lektvary,“ zamumlala Pansy, čímž přiměla oba kouzelníky, aby konečně neochotně nahlédli do svých rozvrhů. S povzdechem vstala a sáhla po tašce. „Jdete?“

„Bohužel,“ zavrčel Blaise, složil noviny a plácl s nimi Draca po hlavě. Blonďák se nonšalantně zvedl a poté se všichni tři bok po boku vydali do třídy.

***

Harry se sesunul na židli níž, ale Snapův chladný pohled ho minul. S úlevou vydechl, mrkl do Hermioniny učebnice a pak otevřel tu svou na stejné stránce. Jeho pohyby byly plynulé a opatrné, oči měl upřené na záda mistra lektvarů, který něco psal na tabuli. Místo toho, aby se jal prohrabávat tašku a hledat kalamář, šťouchl do Rona a naznačil pohyb brkem. Zrzek na něj chvilku nechápavě zíral, pak se ale dovtípil a posunul svůj kalamář tak, aby na něj Harry dosáhl.

„Kdybych chtěl posílit účinek Smutečního elixíru, aniž bych měnil základní ingredience nebo podával více dávek, co bych měl udělat?“ zeptal se profesor Snape a s vlajícím hábitem proplul uličkou mezi zmijozely a nebelvíry. Ruce měl složené za zády a očima přejížděl po třídě. Harry se napjal, když se na něj na chvíli upřeně zahleděl a černé oči ho přimrazily na místě. „Pane Malfoyi, pokud si přejete poučit zbytek této ubohé skupiny, prosím, neváhejte.“

Harry odvrátil hlavu a sklopil zrak, zatímco Draco arogantním tónem odpověděl: „Použil byste krev čarodraka, pane.“

„Pět bodů pro Zmijozel. Proč byste použil čarodračí krev místo krve normálního draka?“ dotazoval se dál Snape, který teď tiše procházel podél stěny co nejdále od nebelvírů a soustředil svou pozornost výhradně na zmijozely.

Hermiona zvedla ruku, a když jejím máváním přitáhla profesorův pohled, Harry s Ronem tiše zasténali. Snape se zastavil v přední části učebny, dal si ruce v bok a pátral ve třídě po někom dalším, kdo by byl ochoten odpovědět. „Grangerová?“ zavrčel nakonec přes zaťaté zuby, když marné hledání ukončil.

Hermiona vydechla, spustila ruku dolů a naklonila se snaživě dopředu. „Krev čarodraka je silnější a mocnější než krev jakéhokoli jiného tvora. Kdysi se věřilo, že v jejich žilách proudí tolik surové magie, že by mohla zničit celý svět.“ Odmlčela se a smutně sklopila zrak ke svým rukám. „Ministerstvo kouzel se bálo toho, čeho jsou čarodraci schopni, a proto zrušilo všechny zákony, které mohly tento druh chránit. To je důvod, proč čarodraci již neexistují.“

Snape pomalu přikývl a vlasy mu spadly přes obličej. „Pět bodů pro Nebelvír,“ ucedil, přičemž ignoroval rozhořčené syčení, které se ozývalo z řad jeho koleje. „Čarodraci byli vyhubeni přibližně před pěti sty lety. Z tohoto důvodu jsou jejich krev i šupiny vzácné a velmi drahé.“

Poté mávl hůlkou k tabuli a na černém povrchu se objevily pokyny a seznam ingrediencí. Harryho spolužáci se pustili do práce, ale on chvíli zíral do prázdna a pak se naklonil ke kamarádce. „Hermiono, proč o čarodracích slyším poprvé?“ zeptal se. Vzápětí se otočil, protože na něj padl stín.

„Toto je hodina lektvarů, Pottere. Ne péče o kouzelné tvory. Doporučuji vám začít s přípravou, pokud chcete stihnout dokončení úkolu před koncem hodiny,“ zavrčel Snape, černá látka jen zašustila a mistr lektvarů odplul pryč. Vzápětí už se věnoval Nevillovi Longbottomovi.

„Harry, ti draci, o kterých Snape mluvil, už neexistují. Vyhynuli,“ vysvětlila Hermiona a protočila oči, když kamarád její prohlášení mávnutím ruky odmítl. „Promluvíme si o tom později.“

„Dobře,“ souhlasil, načež vstal a přešel k Ronovi, který se přehraboval ve skříni s přísadami. S povzdechem se opřel o její dveře, zatímco mu kamarád skládal do náruče vše, co budou potřebovat. Tímhle tempem se bude hodina lektvarů pěkně táhnout, pomyslel si a pohledem přejel zmijozelskou část třídy. Pak se poslušně odšoural zpět k lavici, kde čekala Hermiona, a vyskládal ingredience vedle sebe do řady. Dosedl na židli vedle bublajícího kotlíku a začal opisovat pokyny z tabule, zatímco poslouchal, jak čarodějka vedle něj komanduje zrzka. S povzdechem se opět sesunul hloub pod lavici a upřel oči na zahřívající se kal v kotlíku. Opravdu nesnášel lektvary.

***

Blaise se vrátil do společenské místnosti Zmijozelu poté, co strávil dvě hodiny nudným prohledáváním regálů knihovny. Jeho tmavé vlasy byly rozcuchané od neustálého prohrabávání prsty, povolená kravata mu visela nakřivo. S chutí se svalil do křesla naproti Pansy, zasténal, opřel se o měkkou látku a zavřel oči.

„No?“ zeptala se tiše Pansy, oči soustředěné na úkol, kterým se právě zabývala. S pečlivou přesností namočila malý štěteček do lahvičky a začala si lakovat nehet na ukazováčku. Pak s ním zahýbala, a když se v laku zaleskla smaragdová třpytka, usmála se.

„No?“ odfrkl Blaise, otevřel oči a zamračil se na ni. Sevřel opěrky křesla, na kterém seděl, tak, že se jeho prsty zabořily do tmavé látky. „Strávil jsem dvě hodiny v knihovně a ty mi řekneš jen ‚no‘?“ Nechápavě zavrtěl hlavou, posunul se a položil si nohy obuté v kvalitních botách na stůl mezi nimi.

Pansy vrhla na Blaise varovný pohled, protože lahvička s lakem na nehty se nebezpečně zakymácela. Jeho výbuch hněvu přešla obrácením očí v sloup, pevně stiskla rty a pustila se do dalšího nehtu. Když stále mlčel, mlaskla, zasunula štěteček zpět do lahvičky a zatřepala rukama ve vzduchu. „Jak proběhlo tvé nejnudnější a nejusilovnější hledání, lásko?“ zeptala se a schválně při tom protahovala slova, aby ho popíchla.

„Víš, kolik existuje očarovaných hudebních nástrojů?“ opáčil Blaise, rozčileně si přejel dlaněmi po tváři a masíroval si spánky. Pak probodl čarodějku zlostným pohledem.

Pansy zvedla obočí a naklonila hlavu na stranu. „Hodně?“ odvážila se nadhodit. Blaiseovo souhlasné zafunění u ní vyvolalo úsměv.

„Tisíce. Nemluvě o tom, že nabídka kvalitních knih se ve školní knihovně zřejmě přes léto zhoršila. Mají tu jen tři knihy, které by mohly být užitečné, a dvě z nich v oddělení s omezeným přístupem,“ prohlásil Blaise klidně, vklouzl rukou do kapsy a vytáhl malý kousek pergamenu. Rozložil ho, zkontroloval text napsaný svým úhledným rukopisem a pak ho podal Pansy.

„Deset tisíc fléten a jejich zakladatelé?“ přečetla Pansy nahlas a přimhouřila oči. Zamračeně položila papír na stůl a přejela po něm lesklým nehtem. „Flétny, kterých je třeba se bát. Myslíš, že je možné si ty knihy objednat?“

Blaise zavrtěl hlavou a vzal si pergamen zpět. „Najít kopii té první bude téměř nemožné a ta druhá se neprodává nikomu pod devatenáct let,“ povzdechl si a zanořil se do křesla i do hlubokých myšlenek. Pobrukující si čarodějku vedle sebe ignoroval.

Když Pansy viděla, jak jeho oči ztratily jasný lesk, zavrtěla hlavou, podívala se na své bosé nohy a pokrčila rameny. Poté znovu otevřela lahvičku a vrátila se k lakování nehtů dlouhými tahy. Když si všimla malé zelené skvrny na nártu, kousla se do rtu a naklonila se, aby ji prozkoumala.

„Pansy!“ vyštěkl Blaise náhle, a když dívka polekaně nadskočila, jen zakoulel očima. „Kde je Draco?“ položil jí pomalu otázku a upřeně se jí zadíval do očí.

Pansy se na něj zamračila, přehodila si vlasy přes rameno a našpulila rty. „Je venku,“ odsekla ostře a na jeho divoký výraz zareagovala přimhouřením očí.

„Kam šel?“ zeptal se Blaise úzkostlivě se vzpomínkou na vypočítavý pohled v Dracových očích, když mu doporučoval, že by neměl na tu vyměněnou flétnu hrát.

„Jak to mám sakra vědět? Asi obtěžuje mrzimory nebo vyhrožuje válkou nebelvírům,“ odpověděla Pansy klidně a prstem si otírala zelenou skvrnu. Na to se vrátila k lakování nehtů na nohou, ale vzápětí vztekle zasyčela, když Blaise málem do laku na nehty kopl. S hněvivým pohledem sledovala jeho rychle se vzdalující záda a zamumlala několik vybraných nadávek. Pak se pousmála na svou dokončenou levou nohu a právě začala s pravou, když Blaise vtrhl zpět do místnosti.

„Nemůžu najít tu flétnu,“ lapal rozrušeně po dechu, oči rozšířené panikou. Těkal pohledem po místnosti, až se zastavil u dřevěné krabičky schované pod Pansyiným loktem. „Ty ji máš?“ zamumlal zbytečnou otázku, sáhl po pouzdře a vytáhl ho zpod čarodějčiny ruky.

Pansy zaječela, jelikož si nechtěně rozetřela smaragdový lesk po několika prstech na nohou. Rozzuřeně odhodila štěteček a zoufale začala utírat nepořádek. „Jako bych ho s ní nechala odejít,“ odsekla rozzlobeně a pokračovala v likvidaci zelených skvrn na noze.

Blaise pohladil dřevěné pouzdro, ale pak nadzvedl obočí, lehce s ním zatřásl a zamračil se. Ticho. Uvolnil tedy uzávěr a zasténal. Pouzdro bylo prázdné. „Podívala ses do něj, než odešel?“ zeptal se chraplavě a probodl pohledem Pansyinu skloněnou hlavu. Když viděl, jak s ní vrtí, položil otevřenou krabičku na stůl. V tiché místnosti to zadunělo tak hlasitě, až se několik lidí otočilo a překvapeně se nadechlo. Na to se otočil na patě a vyběhl z místnosti hledat Draca, zatímco se za ním do chodby neslo Pansyino vyjeknutí.

***

Harry, Ron a Hermiona se sešli v chlapecké ložnici šesťáků. Ron ležel rozvalený na posteli, ruce založené pod hlavou, a upřeně se díval na Harryho. Černovlasý kouzelník seděl na stole, nohy pohodlně natažené před sebe. V rukou držel krémově zbarvený zápisník a prstem bezděčně hladil jeho povrch. Pak se zamračil, podal ho Hermioně a sledoval, jak ho uctivě uchopila a prsty přejela po písmenu R vytlačeném na přední straně.

„Její jméno musí začínat na R,“ zašeptala vzrušeně a otáčela knihu ze všech stran. Obdivně si prohlédla zdobení a rytiny v rozích desek, přejela prstem po hřbetu a zblízka zkoumala několik oděrek, které kazily krémovou dokonalost.

„Jak víš, že to byla ona?“ zeptal se Ron, kterého se její předpoklad mírně dotkl.

Hermiona si znechuceně odfrkla, zavrtěla hlavou a zvedla notes do výšky. „Vypadá tohle jako něco, do čeho by zapisoval svá tajemství muž?“ zeptala se klidně a prstem přejela po jednom z malých lístků vykroužených v rohu kožených desek. Když Ron neochotně zabručel na souhlas, protočila oči a usmála se na Harryho. „Otevři to,“ pobídla ho a vrátila mu sešit zpátky.

„Možná bych neměl, Hermiono,“ zamumlal Harry a přejel palcem po písmenu R. Pak s povzdechem odložil knihu stranou a opřel se rukama o stůl. „A co ten sen? Pokud se mi tohle dělo, když byla kniha zavřená, co se stane, když ji otevřu? Nevíme, kdo ta osoba byla, mohl to klidně být někdo zlý.“

Hermiona znovu zavrtěla hlavou, vstala a sáhla po deníku. Vložila tenkou knížku do Harryho rukou a ignorovala, že mírně zaváhal, než jeho prsty pevně sevřely krémovou kůži. „Vzpomínky se mohou vtisknout do předmětů, Harry. Pokud je nějaká věc u někoho, když dojde k traumatické události, zbytkový strach z oné události se rozptýlí do okolí. Řekněme, že tvůj sen byl skutečnost - čarodějku pravděpodobně zabití koně přímo pod ní vystrašilo a místo toho, aby zapomněla, vložila tuto vzpomínku do deníku,” nabídla vysvětlení Hermiona, a pak se posadila a skrčila nohy pod sebe. S mírným máváním rukama se snažila celý koncept dvojici kamarádů dovysvětlit: „Jen proto, že při vetkání vzpomínky do deníku se zapojila trocha magie, neznamená to, že obsahuje něco zlého. Vzpomínky se otiskují neustále, jen si to neuvědomujeme.“

Harry pomalu přikývl a jeho rozcuchané vlasy se při pohybu hlavy lehce zavlnily. Ruce položené na deníku se na chvíli nervózně napjaly, a pak si povzdechl a věnoval Hermioně malý úsměv. „Ukaž mi, jak se ta pitomá věc otevírá,“ zamumlal a lehce se pokusil oddálit přední a zadní stranu desek, aby demonstroval, že se nechtějí rozevřít.

Hermiona se tiše uchechtla a vzala mu sešit z rukou dřív, než ho mohl poškodit. Na to začala opatrně skenovat pohledem krémový obal a hledat místo, které by mohlo být zašpiněné nebo hlouběji vyryté. „Tady,“ zašeptala o chvilku později a ukázala na jednu část vzoru vytlačeného v kůži. Mezi klikatými a propletenými čarami jako by rozkvétala malá květina. „Podej mi ruku.“

„Bude to bolet?“ zeptal se Harry s rukou drženou mimo čarodějčin dosah. Když se ji snažil odtáhnout ještě dál, jedním rychlým pohybem po ní chňapla a položila ji na desky. Harryho prst byl rázně přitlačen ke kožené květině a ostrá bolest ho donutila vykřiknout a už zbytečně sebou škubnout. Když Hermiona jeho zápěstí konečně pustila, všichni tři se naklonili blíž a sledovali, jak zakrvácená květina na chvíli slabě zářila.

„Zkus to teď,“ zašeptala Hermiona a ukázala na deník. Nedočkavě se naklonila dopředu, prsty zaťaté do látky svého hábitu, a netrpělivě čekala, až její kamarád dávno ztracený notes otevře. V duchu se probírala možnostmi, které ta malá knížka skrývala, a málem na Harryho začala křičet, ať to už konečně udělá a otevře ji.

Harry, rozladěný nepříjemným zraněním, si strčil špičku prstu do úst a ignoroval Hermionino zašeptání ‚padavko‘. Po té zvedl zápisník před sebe, zabral a desky se s hlasitým cvaknutím a zlatým zábleskem otevřely. Několik vteřin do notesu zíral, a pak se zamračil.

„No, co je tam napsáno?“ sykla Hermiona, která pohledem probodávala kožený hřbet. Svrběly ji prsty, jak mu chtěla sešit vytrhnout z ruky, aby mohla vidět, co v něm je.

„Není co číst,“ zašeptal Harry nevýrazně s očima upřenýma na stránky otevřeného deníku. Nevěřícně přejížděl pohledem po pergamenu sem a tam, načež zvedl hlavu a setkal se s Hermioniným vzrušeným výrazem. Slabě se pousmál se a naklonil notes k ní a k Ronovi, aby mohli vidět, co tím mínil.