Preklady fanfiction Harryho Pottera

Poslední slovo, kapitola 3. 

 S testováním sítě jsme začali v listopadu. Počítače rozhodně nebyly na každém stole, ale jak měsíc ubíhal, bylo jich čím dál víc. Nejdřív jsem je měla samozřejmě já a moji podřízení, abychom si mohli síť otestovat mezi sebou, ale Arthur Weasley byl další na řadě a prakticky měl orgasmus, když jsem mu dávala jeho první školení. Dle očekávání se do toho rychle dostal, jako většina dychtivých studentů, a brzy můj e-mailový účet zaplavily zprávy od „weasleyho“. Peter mi nastavil jméno účtu „Prskavka“, což dokázalo, že jeho smysl pro humor není o moc vyvinutější než Harryho a Ronův. Není divu, že si všichni tak dobře rozuměli.

Koncem listopadu mělo každé oddělení ministerstva alespoň jeden počítač připojený v síti a Arthur požádal Petera, aby začal síť rozšiřovat do určitých úřadů mimo ministerstvo, se kterými potřeboval být v kontaktu. Peter byl tedy vyslán do parlamentu, do nemocnice svatého Munga, do Azkabanu a nakonec do Bradavic. Jeho práce ho držela mimo ministerstvo a chyběl mi, ale jakmile každé místo zprovoznil, poslal mi e-mail, ve kterém mi oznámil, že práci dokončuje a brzy se vrátí. Byl začátek prosince a on byl v Bradavicích už týden, když jsem se rozhodla, že mu napíšu e-mail, jen aby na něj jeden čekal, až zprovozní intranet v Bradavicích.

Komu: ml@ministry.gov.uk

Od: prskavka@ ministry.gov.uk

Předmět: Chybíš mi!

Datum: 9. prosince 2003

Ahoj! Jen jsem ti chtěla dát vědět, jak moc mi chybíš. Slibuji, že ti „ukážu“, jak moc, až se dostaneš domů! Domluvíme si večeři u mě, ano?

Doufám, že se brzy ozveš! :o

Odpověď jsem dostala až o dva dny později. Musela jsem si ji přečíst dvakrát a ani tehdy nedávala smysl.

Komu: prskavka@ ministry.gov.uk

Od: ml@ministry.gov.uk

Datum: 11. prosince 2003

Předmět: RE: Chybíš mi!

Už tak je dost zlé, že jsem nucen používat tenhle nesnesitelný mudlovský stroj. Rozhodně bych neměl být vystaven nechutným zprávám, které jsou evidentně určeny někomu jinému. Ať už jste kdokoli – a mentální představa kohokoli, kdo by se schovával za odporné jméno „Prskavka“, je vskutku nepříjemná – dovolte mi odmítnout vaše pozvání na večeři a vyjádřit své vroucí přání, aby se ani ono, ani doprovodné narážky neopakovaly.

A co, prosím, je tohle :o)

Zprávu jsem si přečetla dvakrát, pak jsem si znovu zkontrolovala adresu a uvědomila si svou chybu. Adresu jsem prostě napsala, místo abych si Petera vyhledala v adresáři, a překlepla jsem se. Jeho adresa byla mp@ministry.gov.uk a já jsem napsala ml@ministry.gov.uk, ať už to byl kdokoli. Nevěděla jsem to a ani jsem to nechtěla vědět, ale po několika minutách zuření jsem se rozhodla odepsat, jen abych tomu nevychovanci objasnila, co si o něm myslím.

Komu: ml@ministry.gov.uk

Od: prskavka@ministry.gov.uk

Datum: 11. prosince 2003

Předmět: Slušné chování

Vážený pane nebo paní,

věnujte prosím pozornost předmětu této zprávy. Je to věc, se kterou zjevně nejste obeznámen/a. Slušné chování by vás vedlo k tomu, abyste mě o mé chybě jednoduše informoval/a, místo abyste mě urážel/a. Máte pravdu – moje pozvání na večeři nebylo určeno vám a nepřekvapuje mě, že jste si to okamžitě uvědomil/a. Soudě podle vašeho chování ke mně, dokážu si představit, že dostáváte jen velmi málo pozvánek na večeři.

Pro vaši informaci, jméno „Prskavka“ je interní vtip mezi mými kolegy a souvisí s poměrně nešťastnou explozí, kterou jsme tu nedávno měli. Neříkám si „Prskavka“ a ani na to jméno nereaguji nikde jinde než v mezích mého oddělení, takže jakákoli mentální představa, kterou jste si vytvořil/a, je nepochybně mylná.

A konečně – a jen proto, že jste se zeptal/a – tohle :o) je výraz pro emoci. Když se to čte z boku, je to smajlík. Možná vám bude užitečnější :o(

Ujišťuji vás, že vás už nebudu obtěžovat.

Než jsem si to stačila rozmyslet, stiskla jsem tlačítko „odeslat“ a okamžitě jsem si připadala velmi dětinsky, ale bylo příliš pozdě na to, abych to vzala zpět. Sáhla jsem po adresáři zaměstnanců ministerstva a prolistovala písmeno M, abych zjistila, kdo by mohl být můj nepříjemný korespondent, ale jediná soukromá adresa, kterou jsem znala, byla Peterova. V oddělení Nezákonného užití magie byla Lucilla Mossimerová, ale nějak si bylo těžké představit, že by někdo jménem „Lucilla“ mohl být tak protivný jako osoba, která mi napsala. Adresář jsem uložila. Koneckonců na tom nezáleželo.

Následující den jsem od Petera dostala očekávaný e-mail, v němž mi sděloval, že se mu povedlo nastavit Bradavice online a že si dělá plány na návrat domů. Usmála jsem se jak při pomyšlení na setkání s Peterem, tak i při představě, která se mi náhle vybavila – Albus Brumbál s vousy přehozenými přes jedno rameno, jak hledá a klape do klávesnice, zatímco cumlá citronový bonbon.

Úsměv mi zmizel, když jsem viděla, že další zpráva byla od záhadného „ML“.

Komu: prskavka@ministry.gov.uk

Od: ml@ministry.gov.uk

Datum: 12. prosince 2003

Předmět: RE: Slušné chování

Ve skutečnosti jsem se slušným chováním obeznámen. Používám ho však selektivně a podle mého názoru si vaše původní zpráva jeho užití nezasloužila.

Pro vaši informaci jsem „pan“. Můj instinkt říká, že vy ne. Muži nepíší s tolika vykřičníky, jako jste použila ve své první korespondenci se mnou – nebo s kýmkoli, komu jste vlastně psala. Mimochodem, povedlo se vám někdy navázat kontakt s tím šťastlivcem, nebo jste i nadále otravovala cizí lidi?

Co se týče přezdívky, kterou vám dali vaši kolegové: stále si myslím, že je hloupá, ale ohledně té exploze s vámi trochu soucítím. Také pracuji v oboru, který na depresivně pravidelné bázi zahrnuje řešení výbuchů.

Děkuji za informaci o emotikonu. Vykřičníky, které jste použila, se ve srovnání s ním zdají docela rozumné.

Ouuuu! Ten muž – kdokoli to byl – mi pil krev. Věděla jsem, že bych měla tu zprávu prostě hodit do virtuálního koše a na celou věc zapomenout, ale vždycky ve mně bylo něco, co chtělo mít poslední slovo, a z prostého faktu, že naše výměny trvaly tak dlouho, jsem vytušila, že tenhle muž je stejný. Zpočátku to byla výzva – nic víc. Výzva, aby se zjistilo, jestli můžu mít poslední slovo.

Stiskla jsem „odpovědět“.

xxx

Peter dorazil domů o dva dny později a večer jsem se ho u jídla málem zeptala, kdo je ML. Samozřejmě by to věděl, nebo by to mohl zjistit jen kontrolou poznámek. Říkala jsem si, že jediný důvod, proč jsem se nezeptala, byl ten, že na tom nezáleží. Petera jsem neviděla celé týdny, a proč bych měla marnit náš drahocenný společně trávený čas vyptáváním se na nějakého nesnesitelně nepříjemného muže, jehož cesta se omylem zkřížila s mou na informační superdálnici (nebo spíše minidálnici, protože naše síť byla dost omezená). To dávalo dokonalý smysl, ale s odstupem času vím, že to nebyl ten pravý důvod, proč jsem se nezeptala.

Skutečným důvodem je, že jsem se během pouhých pár dní naučila těšit na každodenní e-mail od ML a nevyhnutelné krveprolití, které následovalo. Kromě toho, že potřebuji mít poslední slovo, je ve mně jakási recesivní část, která je přitahována k nepříjemnostem. Nedokážu to vysvětlit, ale jako živoucí příklad nabízím Křivonožku. Proč bych jinak, když jsem vešla do obchodu se všemi možnými milými domácími mazlíčky, vyšla ven s Křivonožkou? Většinou je protivný, dokonce i na mě, a není nijak zvlášť atraktivní. Ale je strašně inteligentní, a když s ním mluvím, má na tváři takový výraz, jako by rozuměl každému slovu. Většina z toho, co říkám, ho znechucuje, ale jsem si jistá, že rozumí.

Takže jsem si užívala toho nepříjemného cizince a taky toho, že je to cizinec. Zaujala mě jeho poznámka o výbuších, ale nezeptala jsem se ho přímo, pro jaké oddělení pracuje. Napadlo mě několik sekcí, které se výbuchy zabývaly poměrně pravidelně, a strávila jsem nějaký čas příjemným rozjímáním a přemýšlením, ve kterém z nich by mohl působit. Byla to jen legrace, nic víc, a rozhodně nic, čím bych musela obtěžovat Petera. A kdybych ho obtěžovala, záhada by byla vyřešena a velká část zábavy by vyprchala, kdybych se dozvěděla, že můj tajemný muž je obézní, plešatějící účetní z finančního. No, když se nad tím zamyslím, výbuchy se tam nahoře moc nezabývají, ale jsem si jistá, že chápete, jak to myslím.

Prozatím jsem se spokojila s tím, že se těším na naše každodenní e-maily a postupně jsme se méně hádali a trochu víc jsme se navzájem poznávali.

Komu: ml@ministry.gov.uk

Od: prskavka@ministry.gov.uk

Datum: 22. prosince 2003

RE: Vánoční plány

No, velký projekt, na kterém jsem pracovala posledních šest měsíců, je téměř hotový, takže si konečně vezmu dovolenou. O svátcích jedu domů navštívit rodiče, a pak na pár dní k příteli, kde se poprvé setkám s jeho rodiči. Nejsem si jistá, která návštěva bude víc stresující, ale myslím, že se vrátím s obnovenou schopností cenit si práce na ministerstvu. Máte nějaké plány na Vánoce?

Ve svém posledním emailu jste se ptal, jestli jsem chodila do Bradavic, a odpověď zní ano, chodila. Nemůžu vám ale říct, který předmět jsem měla nejraději. Jediný, který jsem absolutně nenáviděla, bylo věštění, a od toho jsem utekla hned, jakmile jsem dostala příležitost. Přeměňování, kouzla, lektvary a aritmancie mě bavily stejně, i když teď ve své práci používám nejvíc kouzla a aritmancii. Obávám se, že jsem pravděpodobně zapomněla něco z toho, co jsem se naučila v ostatních předmětech. Vy jste chodil do Bradavic? Bylo by docela zábavné najednou zjistit, že jsme byli spolužáci, že? Přiznávám, že se každý den dívám na ty, které potkávám na chodbách, a říkám si… mohl by to být tenhle? Nebo tamten? Řeknete mi, že jsem pošetilá, ale vsadím se, že děláte totéž.

Co se týče vašeho odsouzení obranné politiky ministra Weasleyho, musím s vámi naprosto důrazně nesouhlasit. Myslím si, že jeho politika není vůbec „laxní“; je prostě cílenější než politika za předchozích dvou ministrů. Ano, snížil počet bystrozorů, ale zvýšil objem výcviku, který absolvovali, a některé z těch nejslibnějších přesměroval do Oddělení záhad. Samozřejmě nemám o tom, co tam dělají, tušení víc než kdokoli jiný, ale předpokládám, že to souvisí se shromažďováním informací a s tím, abychom nebyli znovu zaskočeni jako za války. Doufám, že ano. V té válce jsem ztratila přátele a nechci, aby se ta zkušenost opakovala.

To je prozatím vše. Musím zvládnout dnešní práci, abych mohla začít s dovolenou. Přeji vám šťastné Vánoce!

Komu: prskavka@ministry.gov.uk

Od: ml@ministry.gov.uk

Datum: 22. prosince 2003

Předmět: RE: Vánoční plány

Jelikož jsem se nesetkal ani s vašimi rodiči, ani s rodiči vašeho přítele, nemohu si dovolit odhadnout, která návštěva bude víc stresující. Mohu být jen vděčný, že jsem od takových záležitostí osvobozen. Ne, nemám žádné konkrétní sváteční plány. Očekává se, že budu na Vánoce alespoň část dne pracovat, ale protože je to příliš komercializovaný mudlovský svátek, tato myšlenka mě moc netrápí. Jeden z mých kolegů - vlastně můj přímý nadřízený - je ve skutečnosti jeden z těch otravných v duši věčných dětí, které Vánoce používají jako výmluvu k tomu, aby všechno přeháněly. Budu mu muset najít nějaký dárek, ale jinak se plánuji té lehkovážnosti vyhnout.

Také jsem chodil do Bradavic, i když už je to docela dost let, co jsem je dokončil. Můj nejoblíbenější předmět byla obrana a přiznávám, že si od té doby uchovávám zájem o černou magii. Po řadu let úzce souvisela s mou prací, ale ta doba skončila s koncem války a Voldemortovou porážkou.

Co se týče ministra Weasleyho, možná jsem ve vás vyvolal špatný dojem. Ve skutečnosti ho mám rád, což je víc, než mohu říct o jeho předchůdcích, a řekl bych, že v mnoha ohledech odvádí dobrou práci. Přesto si myslím, že snižování počtu bystrozorů, které máme v aktivní službě, je krátkozraké. Nějakou dobu to bude fungovat, pak budou další a další škrty a brzy budeme mít nedostatečnou sílu a samolibé obyvatelstvo, které si neuvědomuje, kolik temnoty stále existuje. Už jsem to viděl a věřím, že se to může stát znovu.

Jelikož se zdá, že patříte mezi oslavující, přeji vám na oplátku veselé Vánoce. Nedokážu se ale přimět k tomu, abych použil vykřičník.

No, v té zprávě jsem dostala několik nápověd, ale nedokázala jsem je poskládat dohromady do žádného smysluplného tvaru. Jen velmi málo ministerských oddělení o Vánocích skutečně pracovalo. Ano, byl to mudlovský svátek, ale na ministerstvu bylo mnoho mudlorozených a mnoho dalších čarodějnic a kouzelníků, kteří si osvojili komerčnější aspekty dne. S výjimkou několika bystrozorů bylo ministerstvo na Vánoce prakticky prázdné. Možná byl bystrozor… to by se hodilo k explozím a jeho obavám ze zmenšování oddělení. Ale vedoucí tohoto oddělení měl tak daleko k tomu, aby byl typem věčného dítěte, jak to jen šlo. Ne, to tak úplně nesedělo.

Znovu jsem odložila své úvahy stranou. Záhada byla koneckonců zábavná. Nepotřebovala jsem to vědět.