Preklady fanfiction Harryho Pottera

Kapitola 43. Bohové a monstra – 2/3

Kdyby někdo Severusi Snapeovi někdy řekl, že uvidí Harryho Pottera pozvaného do sídla Malfoyových k jinému účelu než stát se odpolední svačinou pro Naginini, rozesmál by se. Ale toho červencového rána, když dorazil na místo, se žádný had nekonal. Zato Harry Potter tam skutečně seděl u stolu obklopený těmi dvěma zrzavci, Narcisou, Dracem a Blaisem – a klidně si dával snídani. Voldemort se musel obracet v hrobě.

„Severusi!“ zvolala Narcisa, aniž by odtrhla pohled od své kávy. „Jsem tak ráda, že tě vidím! Posaď se! Chceš něco?“ dodala a ukázala na různé pečivo rozložené po obrovském dubovém stole.

Ron rychle popadl poslední hrozinkový šnek, aby se nestal kořistí Mistra lektvarů dřív, než po něm stihne sáhnout. Snape mu věnoval vražedný pohled. „Ne, děkuji ti, Narciso, ale tenhle stůl plný lvího potěru mi vzal chuť k jídlu. Je to proti přírodě.“

Ginny protočila oči, zatímco Harry potlačil úsměv. V tu chvíli se Snapeovi mezi nohama něco mihlo a on nadskočil. Byl to však jen dlaždičoun, který přišel pozdravit profesora.

„Starý mastný netopýr,“ pískl tvor, zatímco Snape i Narcisa po něm vrhli přísný pohled.

„Zajímavé. Zajímalo by mě, kde asi tak mohl ta slova pochytit,“ zamručel Snape a propálil pohledem oba zrzky. Ginny a Ron okamžitě zabořili nosy do svých misek a tiše se třásli smíchem.

„Whisky, ke mně,“ zasyčel Draco a mávl na svého dlaždičouna. Fretka se protáhla mezi nohama hostů a jedním skokem přistála Dracovi na klíně.

„Jak probíhá rekonstrukce Bradavic, Severusi?“ zeptala se Narcisa, zatímco házela nespokojené pohledy směrem ke svému synovi, který opět krmil svého mazlíčka u stolu. „Pozor, drobíš, zlatíčko…“

Ron se uchechtl a polohlasem zopakoval Narcisinu poznámku, přičemž na Draca výhružně zamával prstem. Dotčený Draco po něm mrskl krajíc toastu natřeného máslem a marmeládou, který Rona zasáhl přímo do čela. Blaise se rozkašlal smíchy a málem se udusil pomerančovým džusem.

„Inu…“ začal Snape s pohledem zaměřený na to, jak se z Ronova rudého čela pomalu sunula marmeláda. „Jde to. Ministerstvo rozhodlo, že sklepení zapečetí. Prý mají příliš temné asociace po těch všech výsleších a mučeních. Takže přemisťujeme Zmijozel i mou učebnu lektvarů do jiného křídla…“

„Ještě pořád nezrušili systém kolejí?“ zeptal se Blaise zamračeně. „Myslel jsem, že to chtějí zrušit úplně.“

„Pořád chtějí,“ zavrčel Snape. „Ale profesoři jsou proti, takže se zatím jedná. A když už jsme u Bradavic — mám pro vás všechny dopisy…“

Pětice teenagerů současně zvedla hlavy.

„Cože?“ vypravil ze sebe Ron s plnou pusou. „U Ginny chápu, ale my jsme přece skončili, ne?“

Snape pozvedl obočí. „Složil jste OVCE, pane Weasley?“

„No… vlastně ne…“

„Pak jste neskončili.“ Snape mu dopis hodil přímo do obličeje a ostatním ho rozdal klidněji.

„Je to vážně nutné?“ zeptal se Harry se zamračeným výrazem, jakmile uviděl obálku. Jen pomyšlení na návrat do Bradavic bez Hermiony mu trhalo srdce. A chodit každý den kolem dubu, kde položili její tělo… Nepředstavitelné.

„Jo, vzhledem k tomu, že posledně jsme tu boudu málem srovnali se zemí, myslel jsem, že to máme omluvený…“ zamručel Ron a roztrhl obálku, aby se podíval na seznam učebnic. „Toho je ale…“

„Harry, budeme ve stejné třídě!“ řekla Ginny s něžným úsměvem. Harry jí ho opětoval a jejich ruce se pod stolem nenápadně propletly.

Ron vypadal šokovaně. „O důvod víc tam nechodit,“ zabručel, zatímco se Blaise usmíval.

„Mudlovské technologie? Základy komunitního soužití? Co to sakra je za kraviny?“ brblal Draco, pročítající seznam volitelných předmětů pro sedmý ročník. „A kde je obrana proti černé magii a soubojnický klub?“

„Píšou tu, že se OPČM sloučila s lektvary,“ zamumlala Ginny, také zabraná do čtení. „A ty základy soužití by ti možná i prospěly, jestli víš, co tím chci říct…“

„Ha ha, Wízlice, moc vtipné,“ zavrčel Draco a podal Whisky další toast.

„Nové předměty nařízené vládou pro lepší integraci mudlorozených,“ vysvětlil Snape s pohrdavým úšklebkem. „Zakázali nám taky desítky lektvarů, prý ‚příliš nebezpečných‘. Moje nové učebnice budou tak nudné a hloupé, že by si je nečetl ani troll.“

„Jako by ty staré nebyly…“ zamumlal Ron, zatímco ho Snape opět zpražil pohledem.

Draco odhodil dopis na stůl a pokrčil rameny. „Je mi to jedno. Já tam stejně nepůjdu.“

Narcisa přestala žvýkat svůj toast a obrátila k němu ostrý pohled. „Ale půjdeš. Co budeš dělat bez diplomu?“

„Budu rentiér a budu se válet v alkoholu a rozkoších až do konce svých dnů,“ prohlásil ironicky a roztáhl ruce. „Ale nejdřív najdu Hermionu.“

U stolu okamžitě zavládlo tíživé ticho. Harry sklopil zrak k talíři, zatímco Weasleyovi si vyměnili významný pohled. Blaise jen zvedl oči ke svému nejlepšímu příteli — s obavou.

„Malfoyi…“ zamračil se Harry.

„Má pravdu, nemůžeme se vrátit do Bradavic, dokud to nevyřešíme,“ přikývl Ron.

„Rone…“ vydechl Harry a jeho obočí se ještě více stáhlo k sobě.

„Kolik ti ještě chybí pírek od zmíráčka?“ zeptala se Ginny Draca. Zvedl tři prsty pravé ruky, zatímco se dlaždičoun snažil marně zakousnout do nataženého ukazováčku.

Harry náhle vyskočil ze židle, se sevřenými čelistmi a pěstmi. „Přestaňte s tím!“ zasyčel vztekle. „Myslel jsem, že jste to už pochopili…“

„Kámo, ještě jsme nezkusili všechno…“ pokusil se Ron o smířlivý tón.

„Dracův otec si je jistý, že tehdy něco nesedělo, ale zakázali nám za ním chodit i mu psát, dokud si neodpyká celý trest…“ dodal Blaise. „Jinak bychom byli mnohem dál…“

„Ale DÁL V ČEM?!“ zařval Harry a udeřil pěstí do stolu.

Draco znechuceně pozvedl obočí. Vždycky ho ty Potterovy výkyvy nálad vytáčely — už od prvního ročníku v Bradavicích. To, že ten skrček několikrát porazil Pána zla, mu nedávalo právo řvát v jeho vlastním domě. A už vůbec ne, když šlo o Hermionu.

„Nevidíte, jak moc si tím ubližujete? Že pořád doufáte v něco nemožného?“ štěkl Harry, zatímco se ho Ginny marně snažila uklidnit. Pak se otočil k Ronovi. „Proč to samé neděláš pro svého otce, co? Proč ty ho nehledáš?“

„P… protože je mrtvý, ale to není to samé…“ koktal Ron a jeho obličej pomalu bledl.

Draco vyskočil na nohy a namířil na Harryho hůlku. „Pottere, okamžitě se uklidni, nebo…“

„Nebo co?“ zavrčel Harry a přerušil ho. Oba soupeři se propalovali pohledy, dokud nepromluvil Snape – až překvapivě klidně vzhledem k situaci.

„Pane Pottere, Lucius Malfoy není jediný, kdo zaznamenal nesrovnalosti,“ řekl a Harry konečně přerušil oční duel s Dracem a obrátil se k němu. „I já, co vedu své vlastní pátrání, narážím čím dál častěji na zeď. Brání nám v postupu, brání nám vyšetřovat zmizení vaší přítelkyně. Už tři měsíce žádám přístup k důkazům nalezeným u těla, doufal jsem, že získám zpět hůlku Eleanor Malfoyové, ale neustále mi házejí klacky pod nohy.“

„A pak je tu ta holka…“ zamumlal Draco, když si opět sedal. Zároveň však věnoval Harrymu další vražedný pohled. „Laura Madleyová. Zmizela beze stopy v den Bitvy. Jsem si jistý, že s tím má něco společného. Ale pokaždé, když se to snažím vybavit…“

„Neboj, Malfoyi,“ pousmála se na něj Ginny povzbudivě. „Ještě tři pírka a lektvar ti snad pomůže vzpomenout si. Držíme palce.“

Draco jí kývl na znamení díků.

„A když jsem šla nahlásit ztrátu hůlky pojišťovně, ujistili mě, že k našemu spisu nikdo nesmí,“ přidala Narcisa s pevně sevřenými rty. „Kéž by tu byl Lucius…“

Harry se zahleděl na Narcisu, pak na Snapea… a najednou, bez varování, se vydal ke dveřím.

„Harry, kam jdeš?“ zvolala Ginny a vstala od stolu. Ale než se za ním mohla vydat, přešel práh, rozběhl se po příjezdové cestě — a přemístil se.

Ginny ztuhla na půli cesty k bráně a dívala se, jak se ztrácí v dálce, s narůstající panikou v hrudi. Za jejími zády zapraskal štěrk a na rameni ucítila Ronovu ruku. Mladá zrzka zatlačila slzy zpátky.

„Vrátí se, že jo? Nezmizí zase…?“ zašeptala, aniž by spustila oči z brány.

Ron neodpověděl.

*****