Preklady fanfiction Harryho Pottera

PP: Pokud by vás to zajímalo, rozšířila jsem poznámku v úvodu k povídce. A hlavně jsem změnila překlad pojmu 'mage dragons' na 'čarodraci' - za tento úžasný nápad moc děkuju panu Jacomo.

Let draků

Slunce barvilo oceán do ohnivě červeného odstínu. Jeho dlouhé paprsky se táhly přes vlnící se vodu a dopadaly na břeh, kde se ve slábnoucím světle vyhřívala zvířata s roztaženými křídly, aby zachytila poslední zbytky tepla. Žena s láskyplným úsměvem pohlédla na tvora, který odpočíval vedle ní a s elegantně vztyčenou hlavou dohlížel na svůj klan. Zvláštní pocit na pozadí její mysli ji přiměl k pohybu a žena se lítostivě zadívala na zpěněný příboj.

„Je čas,“ zašeptala. Zvedla bledou ruku a přejela po mohutném dračím hřbetě. Jeho šupiny dostávaly v zapadajícím slunci barvu zářivého šarlatu a malé skvrnky se třpytily jako zlato, kdykoliv se pohnul. Složená křídla jemně zašustila. „Musíš teď odejít, miláčku.“

Žena spustila ruku dolů, pomalu se otočila a přetáhla si kapuci pláště tak, že jí zakryla obličej. V dálce se ozýval řev a křik. Lehce se zachvěla, protože něco narazilo do ochran jejího sídla, a po zádech jí přeběhl mráz. „Přicházejí.“ Šepot odnesl vítr; lhostejně ta slova odhodil do zčeřených vln, které narážely na útesy.

Zvedl se silný vichr a zacloumal ženiným pláštěm, až jí strhl kapuci. Pramen tmavých vlasů se uvolnil z účesu, takže se zamračila a zvedla ruku, aby si ho uhladila zpět. Protože ho vítr rychle znovu rozcuchal, povzdechla si a rozvázala koženou šňůrku, aby si mohl vzít i zbytek. Země duněla, ale ona pokračovala v cestě, nohy ji nesly směrem k temnému kamennému sídlu.

Kráčela po ušlapané stezce klidně, oči upřené na železná vrata střežící příjezdovou cestu. Na tváři se jí objevilo pousmání, protože si všimla postavy stojící na dosah od kovových mříží. Přimhouřila oči a soustředila zrak na zářící luk, který držel v ruce. Zdvořile přikývla a v duchu se ušklíbla, když zaznamenala posměšný výraz. Sklonila hlavu, pevně uchopila látku svých šatů a soustředila se na posílení ochranných kouzel. Stříbřitá sukně byla zmítána prudkým větrem a přiléhala jí během chůze těsně k tělu.

Věděla, že přijdou, stejně jako věděla, že bude pršet. Ochranná kouzla vztekle praskala, magie bojovala s neviditelným nepřítelem na vzdáleném okraji jejího území. Oči znovu zabloudily k nechtěnému hostu a tiše sledovaly, jak vytáhl hůlku a namířil ji na bránu. Potřásla hlavou a radostně se zasmála, když jeho zaklínadlo nedokázalo prolomit pečlivě nastavená strážná kouzla. Elegantně kráčela po štěrku příjezdové cesty, aniž by kamení pod jejími dobře ušitými botami příliš skřípalo.

Položila ruku na masivní kamenné zábradlí, které lemovalo schody u vchodu, otočila hlavu a setrvala v tichu. Zelené oči upřela na další postavu, která netrpělivě postávala vedle první. Na okamžik pocítila nutkání zaútočit. Brutálně zaútočit bez ohledu na následky. Ten pocit však pominul a nahradilo ho tiché odhodlání. Této noci zemře.

„Jen pro tebe, můj králi,“ zašeptala, vystoupala po schodech a zastavila se. Po chvilce se obrátila, upravila si šaty a plášť a posadila se. Zvedla oči k pomalu se stmívající obloze a hledala ladné tvary, které se v tuto noční hodinu vždy vznášely nad jejím domovem.

Tiché cvakání drápků ji přimělo k povzdechu, ačkoliv oči zůstaly upřené na lovce shromažďující se u hranice ochranných kouzel. Viděla, jak se napjali, když ze stínů za ní vyklouzl malý drak. Zlaté stvoření, velké jen jako poník, roztáhlo křídla s černě zbarvenými konečky a zavrčelo na oblohu. „Musíš odejít, Esdro.“ Písečný drak zamručel, sklonil rohatý čenich a šťouchl do předmětu schovaného v kapse ženina pláště.

Odstrčila zvířecí hlavu, sáhla do kapsy a vytáhla malou flétnu. Pohladila její stříbrný povrch a usmála se. Drak zabroukal a mávl koncem ocasu. „Tak tedy ještě jednou, ale pak musíš odejít.“ Vstala a přiložila studený kov k ústům. Při první vysoké notě zavřela oči a vychutnávala si hudbu. Chladné prsty se vznášely nad klapkami, každý dotek byl jako láskyplné pohlazení.

Ucítila, jak jí po tváři stéká slza, a mrzutě si odfrkla. S obočím svraštělým soustředěním nechala prsty volně klouzat po kovu, a když se s její hrou sladilo hluboké vrnění, mírně se uvolnila. Malá zlatá flétna hrála v dokonalé synchronizaci. Pak ochrany varovně zavřeštěly a ona otevřela oči. Strážná kouzla bojovala pod náporem několika útočníků. Rychle odtrhla rty od kovu a flétna zmizela s nacvičenou lehkostí zpět ve svém úkrytu. Odněkud mimo ženino zorné pole se ozývaly hlasy a výkřiky.

„Leť,“ přikázala, aniž by se obtěžovala podívat na draka, který stál vedle ní. Se šustěním křídel a truchlivým skřekem se vznesl do vzduchu a na silných proudech stoupal výš a výš, až se ztratil mezi mraky.

Postavy u brány zmizely. Nebyla tak naivní, aby věřila, že odešly. Byly tam, ve stínech, a čekaly, až rozzuřený dav prolomí ochranná kouzla. Aby ji odvlekly do vězení za vraždu nebo ji zabily. Rozhodnutí bylo na nich.

V sídle panovalo ticho a klid, uvnitř jeho silných zdí nezůstal žádný domácí skřítek ani zvíře. Dokonce i stáje byly na její příkaz vyprázdněny. Koně se rozprchli po krajině jako padající listí na podzim. Zazněl varovný alarm a dal jí tak signál, na který čekala. Ochranná kouzla padla a před koncem noci padne i ona.

Urovnala si dlouhou hedvábnou sukni a lehkým krokem sešla po schodech. Očima prohledávala stíny, zatímco mávla rukou za sebe. Ochranné alarmy zmlkly a okolí se ocitlo v překvapeném tichu. Elegantně kráčela po zeleném trávníku a zastavila se, až když uslyšela praskání suchého dřeva. Sukně při prudkém otočení zavířila. Černé vlasy divoce rozfoukal vítr a prameny se definitivně zamotaly. Nepřirozeně ztuhla, zcela bez pohybu. Někdo k ní arogantním krokem mířil.

„Jsi blázen, lady Raveano. Zemřít kvůli hordě zvířat, která ti ani nerozumí,“ zavrčel kouzelník a namířil na ni hůlku.

S úsměvem vytáhla svou vlastní a přejela po ní prsty. „Ale byla jsem šťastný blázen, Reginalde,“ pronesla nahlas a se široce rozevřenýma očima pohlédla přes jeho rameno do stínů. Srdce jí tlouklo až v uších, když zachytila pohyb a ucítila, jak se kolem ní cosi hýbe. Obklopilo ji několik lidí.

Kouzelník se na ni posměšně usmál, mávl hůlkou a zašeptal kouzlo. Zasáhlo štít, který bez přemýšlení vztyčila. „To ty zatracené bestie můžou za to, jaký jsem. Jen jejich krev a šupiny mají cenu tisíců galeonů,“ zavrčel a odhrnul si vlasy, které mu cuchal vítr.

„Jednou budeš litovat, že jsi nenechal draky na pokoji, Reginalde,“ ujistila ho Raveana. Jak vítr sílil, plášť jí zběsile vlál kolem těla. Naklonila hlavu, první kapky deště dopadly na zem a jemně se vsákly do trávy. Vzduch proťal náhlý hvizd a ona při tom slabém bzukotu blížící se smrti zalapala po dechu. Hlava se silou úderu prudce zaklonila, jak šíp tiše zasáhl svůj cíl. Se zamrkáním přejela prsty po jeho dřevěném dříku.

„Měla jsi mi je přenechat, Raveano,“ zamumlal kouzelník tiše a bez emocí sledoval, jak se sesunula na kolena, s jednou rukou položenou na dřevě vyčnívající z její hrudi.

V dálce zavyl strašidelným skučením vlk, zatímco kolem lomozily hlasy a štěkot. Raveana pomalu klesala k zemi, její tělo se naklánělo, protože ztrácela kontrolu nad rychle slábnoucími svaly. Déšť jemně skrápěl její rozpálenou kůži a smaragdové oči se zavřely. Přinutila se je znovu otevřít a podívala se do dáli za postavu, která se nad ní tyčila. Obloha byla temná, ale blesky zuřivě křižovaly nebe a ozařovaly ho. Raveaniny rty se stáhly do úsměvu, když záblesk osvětlil velké tvory řítící se nad vodou a jejich křídla mávající proti silnému větru.

Kdysi jasné smaragdy začaly blednout, ruka spočívající na šípu se lehce posunula. Žena padala níž a níž a cítila, jak jí ruka vklouzla do kapsy a nahmatala stříbrnou flétnu. Po skráni jí přejely cizí prsty, odhrnuly tmavé kadeře a spočinuly na její tváři. „Měla jsi mě poslechnout, paní z Potterů.“ Ta slova, zašeptaná do větru, byla stěží slyšitelná.

„Jednoho dne budeš litovat smrti každého draka, kterého jsi zavraždil, Malfoyi,“ vydechla Raveana svá poslední slova. Když se její hruď naposledy zdvihla, ozvala se znepokojivá melodie. Reginald Malfoy vstal, svlékl si plášť a přehodil ho přes kdysi hrdou čarodějku. Otočil se, upřeně se zadíval na moře a zaklel. Bolestné steny utichly. Čarodraci byli pryč.