Preklady fanfiction Harryho Pottera

Jednou hladce 2. část

Nebyli to jen smrtijedi, kdo trpěl pod slovy babiček kouzelnického světa. Světlá strana byla terčem stejných útoků.

Hermiona upřímně zoufale chtěla vědět, co bylo trapným dětským tikem Pošuka Moodyho, a vlastně i o té události, do které byla zřejmě zapletena Emmeline Vanceová a kterou bychom si teď raději neměli připomínat, že ne? Tušila, že se to dozví na dalších schůzkách pletařek.

A právě do této scény se přemístil Voldemort.

Znetvořený Pán zla se triumfálně objevil na vrcholu schodiště. Zjevně si nevšímal scény na jeho úpatí, zvedl ruce a oznámil, že Brumbál je mrtvý, že triumfuje a spoustu dalších věcí, které, jak Hermiona věděla, byl extrémně špatný nápad prohlašovat před spolkem pletařek.

Absolutní ticho, které po tomto oznámení následovalo, přerušil stařecký hlas, patřící Brumbálově pratetě Rosině.

„No, vždycky jsem říkala, že ten kluk skončí špatně, pokud si nevypěstuje trochu zdravého rozumu.“ Hermiona si málem odfrkla, protože její mozek rezolutně odmítal myslet na to, že Brumbál je opravdu mrtvý. Rosina to ve skutečnosti říkala docela často. Tyto staré dámy byly vynikajícím lékem na její uctívání autorit. Bylo těžké respektovat autoritu, u níž jste věděli o každé trapné příhodě z dětství.

Do řeči se vložil další starší hlas.

„A kdo jste vy, mladíku? Je zřejmé, že byste měl omezit rituály a vzpamatovat se.“

Hermiona se ušklíbla.

„Je to Voldemort, nebo Tom Raddle, jak je vám libo, lady Maladicto.“ To jméno ji rozesmívalo. Byla členkou pobočné linie rodiny Blacků prostřednictvím dcery z nemanželského poměru jednoho z mladších synů na počátku devatenáctého století, která se provdala za mladšího syna vedlejší větve rodiny Rosierů. Maladicta*) bylo dobře zvolené jméno, jak zjistila. Mimo jiné vesele klela jako námořník, protože setsakra dobře věděla, že nikdo by si tak starou matriarchu nedovolil napomenout.

Voldemort při zmínce svého rodného jména zavrčel.

„Ach, syn chudinky Merope Gauntové. Polokrevný. Vždycky jsem si myslela, že je to špatný kluk.“ Několik dalších poznámek se nedalo napsat na papír a Hermiona si byla docela jistá, že není jediná, komu se právě rozšířila slovní zásoba. Možná si některá z těch slov skutečně bude muset vyhledat.

Rozruch za jejími zády Hermioně napověděl, že smrtijedi slyšeli poznámku o tom, že jejich vůdce je polokrevný, a ona se usmála. Děkuji, Maladicto.

Tehdy se litanie rozpoutaly naplno, když starobylé matriarchy spustily plnohodnotné babičkovské tirády a vypíchly všechno, co na Voldemortovi mohlo být špatné. Sledování efektu bylo docela zábavné.

Nejdřív na ně zíral v šoku, že se s ním někdo opovažuje takhle mluvit (Co by si o tvém chování pomyslela tvoje matka?), než se instinktivně srovnal do postoje chlapce, který ví, že je v průšvihu, jeho tvář zbledla a rozšířily se mu oči (Kde jsou tvoje způsoby, chlapče? Co se dneska v těch školách učí?) a pak si zřejmě uvědomil, jak reaguje. Když se blížily k vrcholu skupinové tirády (Co si ty a tvoji malí kamarádi myslíte, že děláte? Vyrušujete v důležitém času na studium a co je ještě horší, donutili jste nás přerušit náš pletací večer a měli byste vědět, jak hrozné to je. Griselda se právě zotavovala z toho, že musela organizovat zkoušky, a změny v rutině Perfidianně opravdu kazí náladu. Upřímně, vy všichni byste se měli stydět.), zdálo se, že si uvědomil, co dělá, a že se tu skutečně nachází skupina extrémně svraštělých starých dam, které se mu zjevně vůbec nepodařilo vyděsit.

Hermiona s hrůzou sledovala, jak šílený kouzelník zvedá hůlku, jen aby uslyšela něco, co by se dalo popsat jedině jako zlověstné cvakání. Nebyla si jistá, jak může cvakání pletacích jehlic být zlověstné, ale fakt, že tyto staré dámy používaly k pletení (a v jednom zvláštním případě i k háčkování) hůlky, jí pomohl tento zvláštní jev pochopit.

Rychle se objevil štít, který se třpytil jakousi barvou mezi fialovou a tyrkysovou, a ve skutečnosti to nebyl štít jediný, ale složený z mnoha částí. Trochu to připomínalo polární záři, jak Hermiona nepřítomně zaznamenala, když se třpytivé zdi formovaly a oddělovaly bojovníka od dítěte, temnotu od světla a Voldemorta v podstatě od všech.

V tomto okamžiku si Hermiona uvědomila, že stařeny se vzpřímily, zatímco jejich hůlky cvakaly a pocit moci sílil. Rozhlédla se po svých starších přítelkyních a připomněla si, že mnohé z nich pocházely z nejtemnějších rodin v magickém světě a žily ještě předtím, než většina zakázaných věcí začala být považována za špatnou. Pravděpodobně zapomněly více temné magie, než se Voldemort nebo jeho smrtijedi kdy naučili.

Rozptýlil ji výkřik bolesti ze stínů nedaleko od Pána zla a zalapala po dechu, když viděla, jak se Harry vynořuje zpod neviditelného pláště a drží se za hlavu, zatímco z jeho jizvy stoupá tmavý dým.

Objevilo se také několik dalších temných chuchvalců, které vířily kolem Voldemorta, který tam stál a vypadal poněkud šokovaně. Pak ho najednou stíny zasáhly a Hermiona sledovala, jak se jeho tělo kroutí, maso se taví a pohybuje, dokud se před nimi neobjevila rudooká verze Toma Raddlea, ale mnohem starší.

S trhnutím si uvědomila, co spolek pletařek nějak udělal. Znovu spojil všechny jeho viteály s ním samotným. Jen ty zničené se k němu nevrátily a zanechaly stopy na jeho těle.

Voldemort vztekle zavrčel, začal energicky útočit na štíty a zuřivě křičel na své stoupence, jak budou potrestáni za to, že něco takového dovolili, a proč nebojují?

Odpověď na to byla jednoduchá. Jakmile se viteály znovu spojily s hlavní částí duše, stařeny znovu spustily své hartusení.

„Podívej se, Evane, chlapče, co si myslíš, že děláš?“

„Luciusi, hochu, měl bys vědět, že se nemáš s takovouhle bandou stýkat. Jdi hned domů a radši si připrav vysvětlení!“

„Antonine! Co by si o tom pomyslela tvoje matka?“

A tak to pokračovalo, zatímco smrtijedi se začali tvářit čím dál zastrašeněji a střídavě hleděli na Pána zla a stařeny. Bylo jasné, koho z nich se bojí víc, a Voldemortův vztek se stále stupňoval.

Jeho urážky však skončily, když k němu Glorianna vystoupila po schodech, chytila ​​ho za ucho a osobně ho za něj stáhla dolů.

„Tak se podívej, chlapče. Už mám tvého chování dost. Zabíjet nevinné lidi jen proto, že se k tobě ve škole chovali ošklivě! Vážně, dospěj konečně! Tvůj záchvat vzteku už trvá dost dlouho, a ať chceš nebo nechceš, teď končí. Teď klidně stůj a nech mě, abych se na tebe pořádně podívala!“ Postrčila ho do kruhu pletařek a on, šokovaný tím zacházením, se nechal.

Skupina ho obklopila a silně připomínala hejno supů.

„Homonkulózní-“

„Zatraceně špatně udělané. Který zatracený ignorant to slepil dohromady?“ To byla samozřejmě Maladicta.

„Stejně se to brzy rozpadne…“

Mumlání pokračovalo, zatímco analyzovaly Voldemortovo znovuzrozené tělo. Pak, i když stále mumlaly, se znovu ozvalo cvakání jehlic a brzy se tělo rozpadlo a zanechalo po sobě na podlaze jen vysušenou ruku, kus kosti, trochu krve a poněkud hrůzostrašně vypadající pozůstatky batolete. Jak Hermiona mohla soudit, bylo to přesně to, co bylo podle Harryho vloženo do kotle pro znovuzrození Pána zla. Tři složky a tělo, které Voldemort vlastnil, než znovu získal podobu. Nad ním se vznášela rozzlobená postava.

„Hekaté!“ Nadskočila při výkřiku a pak si uvědomila, co dělají. Zbytek slov, která byla pronesena, pochopila díky svým hodinám starověkých run aspoň natolik, aby rozpoznala jakési exorcistické zaklínadlo, a pak bylo všechno pryč. Překvapeně zamrkala. To bylo všechno? Takhle skončila nadcházející válka dřív, než začala? Konec války upletla banda dvousetletých? Jo.

Stařeny si odfrkly.

„Zaplaťmerlin, že je to zkažené jablko pryč.“

„No, člověk by asi měl zastřelit vlastního vzteklého psa.“

Zaznělo několik dalších poznámek typických pro starší generaci, zatímco ženy potřásaly hlavami a štíty, které vykouzlily, klesly.

Pak se pustily do úklidu, protože nedej bože, abyste po sobě zanechali nepořádek.

Za chvíli se ocitly ve Velké síni, kde obsadily hlavní stůl, který byl nyní plný pletacích potřeb, obřích čajových konvic a talířů přetékajících dorty a sušenkami. Děti byly usazeny ke svým stolům s dalším čajem a sušenkami, zatímco smrtijedi a členové řádu stáli na obou koncích učitelského stolu a rozpačitě přešlapovali z nohy na nohu. Hermiona, která seděla na konci učitelského stolu, se usmívala, když McGonagallová prohrála hádku o to, aby čaj podávaný dětem byl ‚pro jejich zdraví‘ obohacen whisky.

Brousek a vysoce postavení členové ministerstva, včetně Amelie Bonesové, byli přivoláni a toto byla scéna, do které vstoupili.

Sebevědomý bývalý bystrozor se rychle schoulil, když mu staré čarodějnice nařídily, aby je zbavil těchto pomýlených chlapců (smrtijedů) a ujistil se, že budou poučeni, aby už nikdy tohle neudělali. Pak, zatímco bradavičtí žáci s úžasem přihlíželi, vydaly řadu rozkazů a poslaly některé z nejvyšších představitelů kouzelnické Británie pryč.

O rok později se ta noc stala děsivým předmětem vyprávěných legend.

Částečně to bylo proto, že ty ježibaby se nezastavily u ukončení války babičkovským způsobem. Jakmile se dostaly do Bradavic, okamžitě začaly odsuzovat stav školy v dnešní podobě (Za mých časů byla mnohem lepší.), dostupného vzdělání (Neučí dnes slušné chování? Myslíš, že se dnes vážně neučí slušné chování? To by si za mých let nedovolili.), stavu studentů (Upřímně, kdo dovolil takovému malému frňouskovi mít ve Zmijozelu tolik moci? (to byla Maladicta ohledně Draca Malfoye)) a vlastně všechno ostatní.

Proto se rozhodly vzít Bradavice do svých rukou a absolutně nikdo neměl odvahu s tím nesouhlasit.

Nejlepší na tom pro Hermionu samozřejmě bylo, že už byla přijatou členkou spolku pletařek, sice jako učednice, ale přesto jedna z nich. To samozřejmě znamenalo, že byla osvobozena od většiny hubování a měla výhodné postavení.

Binns byl okamžitě propuštěn a v podstatě vymítán Josianou, zřejmě jeho neteří a jednou z méně nápadných pletařek. Vysvětlila mu, že je mrtvý, ačkoliv si to zjevně neuvědomoval.

Snape dostal pořádně vynadáno od někoho, kdo, jak se ukázalo, byla příbuzná Eileen Princeové. Ačkoli mu bylo dovoleno zůstat na svém místě, držela ho pod pravidelnou kontrolou, aby se ujistila, že se chová slušně. Byly to doslova jediné chvíle, kdy ho Hermiona viděla ušlápnutého, ​​a klukům nepřiznala, jak moc si těch vzpomínek váží.

Křiklanovi bylo dovoleno zůstat po důkladné přednášce o vhodném chování k jeho studentům, která okamžitě ukončila jeho pokusy o navazování kontaktů.

Většina ostatních zaměstnanců směla zůstat, i když v poněkud zdeptaném stavu. Došlo však k několika zásadním změnám.

Zaprvé, věštění prošlo kompletní proměnou, přičemž byly odstraněny téměř všechny části týkající se předvídání a přesulo se k jiným věšteckým dovednostem, k nimž nebyl dar předvídavosti vyžadován. Do osnov byla přidána i celá řada dalších předmětů, včetně slušného chování, kultury, vlády a práva, tedy těch, které, jak se Hermiona dozvěděla, bývaly součástí osnov ještě předtím, než se stala běžnou praxí čistokrevná nadřazenost. Většina z nich byla povinná, spolu s létáním, ačkoli existovaly i volitelné předměty pro pokročilejší, kteří se chtěli těmto předmětům věnovat profesionálně.

Je třeba poznamenat, že v dnešní době byli všichni kolem Hermiony mnohem opatrnější. Její příslušnosti ke spolku pletařek si lidé velmi všímali, a to v ní vyvolalo jakýsi posvátný úžas, že ty děsivé stařeny ji zjevně považují za jednu z nich. Znamenalo to také, že ukončila svou bradavickou kariéru nejen s vynikajícími MLOKY, ale i s řadou návrhů zaměstnání, které spolek považoval za vhodné pro mladou dámu, než se provdá. S radostí přijala nabídku ministerstva, aby vedla komisi, která by provedla kompletní audit britského magického práva, vlády a systémů s cílem vylepšit je pro běžného kouzelníka. Nedělala si iluze, věděla, že komise existuje jen proto, aby jí některé z jejích přítelkyň pletařek předaly ‚návrhy‘ určené správným uším. Poměrně rozladěným, jak byla nucena zaznamenat.

Po svém prvním dni v kanceláři, samozřejmě v pondělí, se vydala do obchodu s přízí v Prasinkách. Neměl vývěsní ceduli, a kdo by nevěděl, že tam je, myslel by si, že je to starý dům nějaké skomírající čistokrevné rodiny. Sakra, neměl ani pokladnu. Nějaká magie prostě věděla, jakou přízi používáte, a platby se diskrétně prováděly u Gringottů. Mluvit o penězích bylo koneckonců neomalené.

S úsměvem se posadila, přijala nabídnutý čaj a Rosinin patentovaný bohatý viktoriánský čokoládový dort s marcipánovou polevou (infarkt na talíři, ale chutnal skvěle) a čekala na očekávanou palbu. Tedy, delikátní výslechy mezi pletením. Nakonec se ale dostala k tomu, aby se zeptala na to, co ji trápilo celý poslední rok.

„Takže, jak to vlastně bylo s pletením během bitvy?“ zeptala se zvědavě. Všechny na ni pohlédly.

„Nikdy jste neslyšela o bitevním pletení, drahoušku?“ usmála se Rosina ironicky.

„Pochybuji, že by o tom mnoho lidí slyšelo, má paní,“ řekla suše, teď už si mezi nimi připadala sebejistější. Ozval se smích, i když jakoby to byl povel, aby nejméně dvě z nich hlasitě litovaly stavu dnešního vzdělávání. Hermiona se opatrně nevyjadřovala k tomu, že v současné době britský vzdělávací systém ovládají ony.

„Nu, původně to bylo bitevní tkaní, jedna ze specialit Helgy z Mrzimoru, víte?“ začala Griselda, jen aby se do toho vmísila Glorianna. „Ale, no, nosit tkalcovský stav do boje je trochu těžké a v našem věku to vlastně není moc šikovné, takže pletení se stalo přenosnější formou –“

„– a k pletení se dají použít hůlky. Tkát s nimi je trochu obtížné.“ To byla Rosina.

Hermiona se usmívala při hodině skupinového pletení, přerušované čajem a pojídáním dortu nebo sušenek. Shlédla na své mnohem lepší pletení, ke kterému nyní používala dvě hůlky (koupily jí speciálně vyrobenou sadu k narozeninám), a zazubila se.

Kdo by mohl tušit, že Ronovo (už byl zasnoubený s velmi těhotnou Levandulí Brownovou) příšerné chování povede k tomuto výsledku. Možná mu dokonce bude muset poslat vhodnou děkovnou kartičku. Pravděpodobně by se z téhle slušnosti osypal.

S úsměvem se rozhodla inspirovat se průvodcem spolku pletařek, popisujícím ne zvlášť pasivně-agresivní aplikace slušného chování a vysloužila si zlomyslné skřehotavé zachechtání, když se jí ptaly, čemu se usmívá.

Vedle ní sedící Glorianna ji se souhlasným ušklíbnutím poplácala po ruce.

„Jste drahoušek, učíte se,“ řekla se zlomyslným zábleskem v oku.

*) Z latiny, překladač našel přibližně ‚zlá, sprostá slova‘

KONEC