Preklady fanfiction Harryho Pottera

 Knit One, Purl One

Originál: https://www.fanfiction.net/s/13609879/1/Knit-One-Purl-One

Povolení k překladu: Žádost zaslána

Humor

Hermiona Grangerová

Rating: 9+  Kapitol: 1

Slov: 5 290 

Shrnutí: Aneb babičky vrací úder. Hermiona se připojí k spolku pletařek kouzelnického světa a zjistí, že existují lidé mocnější než Voldemort, Brumbál nebo ministerstvo. Toto je krátký, bláznivý příběh o tom, jak se starověké matriarchy*) kouzelnického světa utkají s Voldemortem a zvítězí, a pak reformují svět k obrazu svému, tedy samozřejmě mnohem lépe vychovanému.

PA: Takže tady je krátká hloupost, která mě napadla před pár měsíci a právě jsem si uvědomila, že jsem ji nezveřejnila. Přišla po diskusi o zlovolných silách starých dam a o historii pletení kouzel, která se objevuje ve vikingské kultuře. Doufám, že se vám bude líbit.

PP: Povídku rozdělím na dvě části.

Éra/období: Bradavice

Postavy obsažené v tomto příběhu jsou majetkem J. K. Rowlingové, autorky Harryho Pottera. Duševní vlastnictví překladu různých jmen, názvů a míst patří pánům Medkům, kteří knihy o Harry Potterovi přeložili do češtiny. Autorství této fanfikce náleží Gaie caecilii. Ani příběh, ani jeho překlad, nevznikly za účelem finančního zisku.

Prohlášení autorky: : Nic nevlastním, obzvlášť ne zlovolné babičky.  

*) https://ujc.cas.cz/cs/zajimave-dotazy/uziva-se-v-cestine-vedle-slova-patriarcha-i-jeho-protejsek-matriarcha/

Jednou hladce, jednou obrace, aneb babičky vrací úder. 1. část

Hermiona s jistým překvapením následovala McGonagallovou.

„Co chcete říct tím, že jsem dostala zvláštní výjimku?“ zeptala se, pro jednou naprosto zmatená. Profesorka se na ni pobaveně podívala.

„Měla jste nějaký kontakt s pletařským spolkem z Prasinek, slečno Grangerová?“ zeptala se a Hermiona překvapeně zamrkala.

„Poslala jsem jim sovu s dotazem, jestli nemají nějaké návody na pletení nebo jestli by mi mohli nabídnout pomoc se zlepšením mého pletení.“ Zrudla, trochu v rozpacích. „Ron se ohledně mého pletení vyjadřoval hrubě a poznamenal, že věci, které vyrábím, nejsou moc dobré a že nechápe, proč by někdo měl chtít něco, co jsem vyrobila, takže jsem hledala způsoby, jak své pletení trochu vylepšit, a no, když jsem zjistila, že v kouzelnickém světě existuje pletařský spolek…“ McGonagallová se na ni vědoucně usmála.

„No, odpověděli tak, že poslali řediteli Brumbálovi dopis, v němž požadovali vaši přítomnost na jejich týdenních schůzkách. Vzhledem k tomu, že jste ve studiu mnohem napřed a upřímně řečeno, hodilo by se vám naučit se trochu odpočívat, udělil vám požadovanou zvláštní výjimku, abyste s nimi trávila několik hodin týdně. Pravděpodobně pomohlo, že dopis poslala jeho prateta,“ řekla sarkasticky a Hermiona zamrkala. Brumbál měl pratetu? Kolik jí bylo let?

Zřejmě to řekla nahlas, protože její oblíbená profesorka si pobaveně odfrkla.

„Slečno Grangerová, zjistíte, že členkami Spolku pletařek jsou nejstarší a nejmocnější matriarchy kouzelnického světa. Většina z nich jsou víc než dvousetleté, zdánlivě scvrklé staré babice, ale ve skutečnosti patří k nejmocnějším lidem v kouzelnickém světě, protože každý mocný člověk v našem světě si jednu nebo více z nich pamatuje jako děsivé autority z mládí, a tyto dámy nehrají fér. Naštěstí pro zdravý rozum světa jen zřídka uplatňují svou moc a raději sedí v obchodě s přízí v Prasinkách, kde pletou, pomlouvají, jak je zvykem starších dam, a popíjejí hektolitry silného yorkshirského čaje spolu s těmi nejlahodnějšími sušenkami, jaké si čistokrevné bohatství může koupit.“ Hermiona se zasmála představě, kterou v ní popis vyvolal, a uvědomila si, že některé věci jsou stejné v magickém i nemagickém světě.

„Zdá se, že je docela těší, že se tak mladá bytost zajímá o zdokonalování svého pletení. Mám podezření, že chtějí i nový zdroj drbů, protože většina jejich pravnoučat a prapravnoučat se jich bojí tak, že jim neřekne nic jiného než bezobsažné fráze.“ Hermiona se znovu usmála a skoro měla chuť s sebou pro zábavu přitáhnout Rona.

Mezitím dorazily do kanceláře McGonagallové a její stále pobaveně se tvářící profesorka ji postrčila do krbu.

Místnost, do které dorazila, na první pohled vypadala úplně jako typický obchod s přízemi, jen větší. Druhý pohled vám ukázal, že je kouzelná. Počínaje samotnými přízemi, které v sobě měly různé efekty změny barev, poněkud zvláštní textilní efekty a řadu věcí, které Hermiona nedokázala přesně identifikovat, ale musely být magické. V regálech bylo také něco, co musela být verze mystického prostoru, spojujícího všechny galanterie s vlnou. Možná sdílený pracovní prostor?

„Aha, jste tady, drahoušku,“ řekla postarší žena, která se před ní právě objevila. Stará dáma (Hermiona předpokládala, že postava je skutečně dáma, ale bylo trochu těžké to rozeznat) dala slovu „svraštělá“ zcela nový význam. Hermiona nedokázala říct, jaká byla její původní výška, ale teď rozhodně nedosahovala ani metru a půl a byla shrbená tak, že se musela trvale předklánět. Hábit, který měla na sobě, byl samozřejmě špičkový, i když poněkud konzervativní, a doplňovaly ho brýle se zlatými obroučkami na řetízku. „Předpokládám, že jste slečna Hermiona Grangerová?“

Hermiona přikývla a pak si uvědomila, že je docela možné, že to stará dáma nevidí.

„Ano, má paní.“ Vzhledem k  poučení od McGonagallové zachovala krajní opatrnost, protože věděla, jak staré dámy milují slušné chování, a tuhle nechtěla rozčílit.

„Tak zdvořilé mladé stvoření, v dnešní době se jich jako vy moc nechová. Všechny ty mladé bytosti, které si myslí, že jsou mnohem důležitější než kdokoli jiný,“ zamumlala a stále víc připomínala Hermioninu bohužel zesnulou prababičku, jak si tu stařenu pamatovala.

„Jsem Glorianna Bletchleyová, nejstarší čarodějka toho rodu, i když původně samozřejmě pocházím z klanu Macmillanů. Vy jste součástí širší rodiny Dagworth Grangerů, předpokládám?“ Hermiona zamrkala.

„Ehm, to si nemyslím, alespoň si toho nejsem vědoma,“ řekla překvapeně. Stařena přimhouřila oči.

„Nesmysl. Vypadáte jako Amiatina Dagworth Grangerová. Stejné oči a obličej. Chudák holka. Když byla těhotná, napadl je nějaký temný čaroděj a její manžel byl zabit, a pak se ztratila i s dítětem. To bylo ve čtyřicátých letech, tedy v roce 1940. Pravděpodobně jste její vnučka. Měli bychom to někdy nechat prověřit. Nemůžeme dopustit, aby dívka s čistou krví myslela, že ji nemá.“ Hermiona moudře mlčela o svých názorech, protože dobře věděla, že tohle by mohla být magická verze její prababičky, ale platila pro ni stejná pravidla.

Během této nesouvislé řeči vzala stará čarodějnice Hermionu za ruku a odvedla ji do rozlehlého prostoru, poněkud odděleného od působivé nabídky přízí, kde stál velký stůl obležený dalšími starými ženami stejného druhu jako Glorianna. Na stole se povalovala směs příze, střihů a obrovských čajových konvic i talířů přeplněných směsí domácích koláčků a luxusně vypadajících sušenek.

Hermiona se poněkud bez okolků ocitla usazená v tom nejneuvěřitelněji pohodlném křesle, v jakém kdy seděla, s hrnkem čaje postaveným před sebe a talířem různého pečiva vedle něj. Nutno podotknout, že v hrnku byla zvláštní směs mléka a čaje dostatečně silného, aby nejen srazil mouchu ze zdi, ale zeď strhl zároveň s ní. Rychlé přičichnutí potvrdilo, že se skutečně jedná o nejkvalitnější yorkshirský čaj.

Následovalo asi deset minut, během nichž se střídavě představovala dámám u stolu; všechny byly nositelkami známých příjmení, což Hermioně nemohlo uniknout, a během toho si mezi sebou předávaly její aktuální pokusy o pletení. Jakmile vyslechla všechna jména (snažila se si je zapamatovat a rozhodla se, že pokud všechno ostatní selže, bude je oslovovat „má paní“, což vypadá jako nejlepší volba), usadily se, aby vesele zdokonalily její pletení a zároveň dokázaly, že McGonagallová ve věci touhy po drbech jasně trefila hřebíček na hlavičku. Brzy byla zasypávána nadměrným množstvím dortíků a čaje, zatímco byla efektivně vyslýchána ohledně současného stavu Bradavic. Snažila se být diskrétní a relativně neutrální, nechtěla žádnou z nich urazit, nicméně se rychle ukázalo, že tyto staré čarodějnice zastávají hluboce cynický pohled na dnešní mládež (čímž myslely kohokoli mladšího sto let, a jak usoudila, pravděpodobně i sto padesát, vzhledem k tomu, že si zřejmě myslely, že Brumbál je mladý poděs, který se vymaní z liberalismu, až trochu dospěje – tento názor vyjádřila i dáma, o které Hermiona zjistila, že je jeho teta z matčiny strany Rosina) - a chtěly, aby jim byly sděleny všechny ty nejnepříjemnější detaily.

V devět večer ji poslaly zpět krbem s už značně vylepšeným pletením a sáčkem pečiva, protože byla očividně příliš hubená, a s lahví, o které tušila, že je to poměrně drahá single malt whisky. McGonagallová na ni čekala s pobaveným úsměvem.

„Doprovodím vás zpět do vaší společenské místnosti, slečno Grangerová, ale nejdřív bych si vzala tu láhev whisky?“ Hermiona se divila, jak to ví, když ji měla v tašce a nebyla vidět. Profesorka se zasmála. „Znám je dost dobře na to, aby mi bylo jasné, že kromě pletení máte v té tašce dost sladkostí na to, abyste udržela i pana Weasleyho v klidu alespoň na deset minut, a láhev whisky. Pokud si přejete, schovám ji a vrátím vám ji, až se příště vypravíte domů, ale na kolej si ji nevezmete.“

Hermiona se zasmála. Její starší přítelkyně byly zřejmě docela předvídatelné. Vytáhla láhev a podala jí ji.

„Nepiju whisky, moji rodiče také ne, takže si ji můžete nechat, pokud chcete.“ McGonagallová se na ni laskavě usmála jako velmi šťastná žena, jejíž radost se exponenciálně zvýšila, když si prohlédla etiketu. Hermiona možná značku nepoznala, ale bylo jasné, že Skotka ano, a jak se dalo očekávat, musela to být výjimečná značka.

A takhle Hermiona začala trávit pondělní večery od večeře do deváté hodiny ve spolku pletařek.

Na druhé schůzce, které se zúčastnila, se objevila vzácná mužská návštěva v podobě kouzelníka, o kterém jí Glorianna sdělila, že může ověřit její pokrevní linii. Staré čarodějnice měly očividně pravdu (což, jak rychle zjistila, bylo obvykle pravidlem) a skutečně se ukázalo, že tu jde o dceru z rodu dříve považovaného za zaniklý. Zanedlouho byla formálně zaregistrována jako příslušnice daného rodu, spolu se získáním majetku, který byl po povinné století držen ve svěřenectví, než by propadl ve prospěch ministerstva. V tomto okamžiku se jasně rozhodly, že Hermiona potřebuje znát všechna tajná pravidla čistokrevné dámy, i když technicky vzato už byla míšenka.

Velmi brzy se také začaly od Hermiony hlouběji a hlouběji dozvídat o stavu světa, a to prostřednictvím hojného podávání čaje, dortů a alkoholu. Stále ji posílaly domů s lahvemi whisky, ale čím více se stávala uznávanou členkou, tím více se uvolňovaly a chovaly se k ní jako k jedné z nich, včetně zjevného nezájmu o to, že není dost stará na to, aby pila. Rychle zjistila, že odmítnout čaj s alkoholem, nebo vlastně cokoli od těchto dam, je v podstatě nemožné.

Ron se zpočátku pokoušel utahovat si z ní kvůli její nové společenské skupině, ale jako zázrakem zmlkl, když pohrozila, že se s ním přestane dělit o sladkosti. Více času stráveného ve spolku pletařek ji účinně vyléčilo ze zamilovanosti do toho idiota, protože staré dámy jen tak mimochodem pronášely letmé poznámky, díky kterým si uvědomovala, jak moc se k sobě nehodí. Jejich úplné oddělení od Bradavic z nich udělalo cenný zdroj rozumu a moudrosti, který Hermiona nacházela, a stále více si vážila času stráveného s těmito starými dámami.

Jak jaro začínalo přecházet v léto a blížily se zkoušky, zjistila, že těch pár hodin ve společnosti pletařek bylo cenným zdrojem jak uvolnění stresu, tak tipů od žen, které tohle všechno už absolvovaly. Nikdy nevstoupila do zkouškového období tak uvolněně, což vzhledem ke stavu kouzelnického světa bylo poněkud nepatřičné. Její nervozita a obavy byly zjevně stále do jisté míry viditelné, protože staré dámy z ní vytahovaly stále více a více podrobností o tom, co se děje, a čím dál tím víc s tím nesouhlasily.

Všechno to vyvrcholilo jedno červnové pondělí, když jim zachmuřeně oznámila, že Harry šel s Brumbálem na lov viteálů. Původně se snažila tuto část utajit, ale rychle si připomněla, že jsou nejstaršími členkami nejznámějších čistokrevných rodin, přestože vypadaly jako banda starých čarodějnic. Trvalo jim asi pět sekund, než si jakékoli její opatrné odpovědi uložily do paměti a spojily si je dohromady.

Tentokrát se velmi rychle ozvalo nespokojené reptání a ženy se začaly pohybovat rychleji, než je Hermiona kdy viděla. Mezitím ji Glorianna posadila a zahrnula očekávaným dortem a čajem, přičemž z ní překvapivě efektivně vytáhla každou informaci, kterou potřebovala.

Než jí bylo dovoleno vrátit se do Bradavic, ve škole se rozpoutalo peklo. Kupodivu si však s ničím nedělala starosti, protože Glorianna trvala na tom, že ji doprovodí zpět, a tehdy se věci začaly vymykat realitě.

Začalo to tím, že přišlo několik dalších pletařek, z nichž některé mávaly pletacími jehlicemi (alespoň jedna sada z nich, jak Hermiona s překvapením zjistila, byly ve skutečnosti hůlky) nejen s předem promyšlenými zlovolnými úmysly, ale také bez rozmyslu a bez ohledu na následky.

Prvním smrtijedem, na kterého narazily, byl Šedohřbet. Hermiona právě tasila hůlku, když se stalo něco naprosto nečekaného. Jedna z dam, které ji doprovázely, po něm něco hodila přes rameno a nesouhlasně se rozkřikla.

„Podívej se, Fenrire, můj hochu. Přestaň tu dělat zmatky a něco si obleč!“ K Hermioninu naprostému překvapení se napůl proměněná příšera vrátila do své lidské podoby a s jistými rozpaky na sebe navlékla šatstvo. Celou tu dobu dáma jménem Angamariona (Kde čistokrevní tahle jména brali?) chrlila tirádu jako babička, která kárá špatně vychovaná vnoučata.

Nejobávanější vlkodlak v Británii byl tedy se zahanbenou tváří a vizáží kluka, kterého přistihli při krádeži dortu, přinucen je odvést tam, kde ostatní smrtijedi, slovy Glorianny, prováděli nějaké nepřístojnosti.

To, co se stalo potom, byla zvláštní směsice jedné z nejsurrealističtějších a nejlegračnějších událostí, které kdy Hermiona měla tu čest vidět.

Stařeny procházely školou a pokaždé, když potkaly bojující nebo jen někde se vyskytující kouzelníky, zazněla litanie starších lidí, která byla známá ve všech kulturách. Maskovaným smrtijedům i silám světla bylo přikázáno, aby se okamžitě postavili rovně a přestali vyrušovat. Dětem bylo řečeno, aby zanechaly běhání po chodbách a aby se spořádaně procházely, prosím. Upřímně, ta dnešní mládež. Nakonec byli hlavní protagonisté shromážděni ve vstupní hale, obklopeni starými čarodějnicemi a donuceni naslouchat kázání těch nejlepších z nich. Teď Hermiona věděla, co McGonagallová myslela tím, že nehrají fér.

Nebyla si úplně jistá, co Rosier udělal, když mu bylo deset, na Galataeině zahradní slavnosti, ani co se stalo Nottovi, když mu bylo pět, a co bychom raději, aby si nikdo nepřipomínal, nebo vlastně co McNair provedl tak trapného v sedmi letech a z čeho jeho prapraprateta doufala, že vyroste, ale evidentně to bylo dost traumatizující na to, aby si sundali masky, shodili kapuce a stáli rovně s velmi červenými tvářemi. Také šoupali nohama a celkově projevovali všechny známky hlubokých rozpaků, když na ně bylo hartuseno.

Nebyli to jen smrtijedi, kdo trpěl pod slovy babiček kouzelnického světa. Světlá strana byla terčem stejných útoků.

Hermiona upřímně zoufale chtěla vědět, co bylo trapným dětským tikem Pošuka Moodyho, a vlastně i o té události, do které byla zřejmě zapletena Emmeline Vanceová a kterou bychom si teď raději neměli připomínat, že ne? Tušila, že se to dozví na dalších schůzkách pletařek.

A právě do této scény se přemístil Voldemort.