Preklady fanfiction Harryho Pottera

Na slunečném ostrově 10. část

Sirius převzal od sov balíček zabalený ve voskovaném plátně a zamračil se na něj. Proč by mu, sakra, Remus posílal zrovna obraz? Možná si jeho nejlepší přítel myslel, že potřebuje dohled?

Uprchlý vězeň si povzdechl, strhl obal a ztuhl v úžasu. To, co spatřil, byla scéna zhýralosti, která předčila jeho nejdivočejší naděje, soustředěná kolem jeho kmotřence.

„Můj kmotřenec je tak mužný!“ zařval šťastně. Kdyby tu byli nějací svědci, viděli by ho tančit divoký jig s obscénními pohyby pánve. Musí si pamatovat, že má Remusovi poslat děkovný dopis spolu s žádostí o další obrazy.

xxx

Pod diskrétním, ale bdělým dohledem Remuse Lupina, Amelie Bonesové a dvou desítek nejlepších ministerských bystrozorů se dívky vrhly do kouzelnické londýnské nákupní čtvrti jako smečka lvů na obzvlášť nešťastnou zebru. Po celá následující desetiletí majitelé obchodů vyprávěli příběhy o této události svým mladším kolegům a jejich oči zářily jako oči Wellingtonových vojáků po vítězství u Waterloo.

Samozřejmě, že všechno nešlo tak hladce, přesně jak to Daphne předpovídala. Stejně jako smečka lvů přiláká supy ke své kořisti, i výskyt tolika hezkých, mladých a zdánlivě nehlídaných čarodějek na tak veřejném místě musel přilákat ty špatné typy.

„Pusť mě, ty starý prasáku!“ křičela Tracy a snažila se vytrhnout paži ze sevření svého bývalého snoubence.

„Drž hubu, holka,“ zavrčel kouzelník. „Dal jsem za tebe pěknou hromádku zlata a dostanu to, za co jsem zaplatil. Teď se přestaň prát, nebo to pro tebe bude horší.“

„Problém?“ zamručela Amelia, čímž oznámila svou přítomnost a zablokovala muži cestu.

„Nic, o co by ses musela starat, Bonesová!“ ušklíbl se čaroděj. „A teď uhni, nebo tě připravím o práci.“

„S tím nesouhlasím.“ Obrátila zrak k bystrozorům, kteří se vynořili ze stínů, přilákáni tím ruchem. „Zmlaťte ho a zavřete!“ nařídila.

„Ano, šéfe!“ souhlasili bystrozoři a vrhli se k nešťastníkovi, v očích touhu po krvi a velké obušky v rukou.

„Řekla jsem, zmlaťte ho, ne polechtejte!“ zařvala Amelia, podrážděná tím, jak se od doby, kdy sloužila jako hlídka, snížily standardy. „Jenkinsi, dupni mu do rozkroku!“

„Ano, šéfe,“ souhlasil bystrozor.

„Ne, musíš se otočit na patě, když…“ vrčela Amelia frustrovaně. „Palmere, proč nemá zlomenou levou ruku?!“

„Promiňte, šéfe,“ řekl bystrozor se studem.

„Nemůžeš očekávat, že…“ povzdechla si. „Chceš, aby se něco udělalo správně,“ zamumlala si Amelia pro sebe. „Tracy, budeš v pořádku?“

„Ano, madame Bonesová,“ ujistila ji osvobozená dívka.

„Už nikdy nechoď sama,“ řekla Amelia pevně. „Přesvědč se, že i ostatní zůstanou ve skupině.“

„Ano, madame Bonesová,“ řekla Tracy poslušně.

„Dobře.“ Amélie si vyhrnula rukávy, vytáhla z hábitu gumový obušek s olověnou zátěží pro detektivy a pustila se do práce, aby svým bystrozorům ukázala rozdíl mezi brutalitou běžnou a brutalitou policejní.

xxx

Zatímco dívky procházely Příčnou ulicí v mnohačlenném doprovodu bystrozorů, Harry se rozumně rozhodl, že bude lepší se schovat v Kotli, kde je to pravděpodobně bezpečné.

„Takže, Harry,“ začal Tom a postavil před chlapce čerstvý půllitr máslového piva. „Ten tvůj nový ostrov…“

„Ano?“

„Už tam máte hospodu?“

xxx

Viktor pečlivě zvážil fámu, kterou slyšel. Na první pohled se zdála dostatečně věrohodná a jistě by vysvětlovala, proč měl ten kluk tolik dívek a jak se mu podařilo zvládnout první dva úkoly. Pokud byla pravdivá, viděl několik způsobů, jak obrátit situaci ve svůj prospěch. Pokud ne, stále zbývala další fáma, kterou by mohl prozkoumat.

Rozhodl se a našel si pohodlné místo k sezení, aby čekal na návrat skupiny.

xxx

Harryho ani v nejmenším neudivilo, že se okamžitě po návratu do Bradavic setkal s bulharským šampionem. Spíše ho překvapilo, že mu trvalo tak dlouho, než ho vyhledal.

„Harry Pottere, mám na tebe pár otázek,“ začal Viktor.

„Mluv.“

„Je pravda, že plánuješ uchvátit kontrolu nad ministerstvem a dosadit jednu ze svých loutkových konkubín do funkce hlavy státu?“

„Myslím, že ne,“ odpověděl Harry. „Hermiono, dělám to?“

„Ne, Harry,“ uchichtla se. „Chceš, abych vypracovala nějaké plány?“

„Možná později,“ odvětil. Otočil se zpět k Viktorovi. „Ještě něco?“

Viktor svraštil tvář, byl si tím tak jistý. No, vždycky tu byla ta druhá fáma. „Takže si pro sebe buduješ ostrovní stát?“

„A pro několik dalších, ano,“ souhlasil Harry.

„Jaká je vaše politika vůči paparazziům na vašem ostrově?“ zeptala se rychle celebrita.

„Pap… Hermiono?“

„Otravní fotografové, co sledují slavné lidi,“ zachichotala se.

„Jako Colin?“

„Ale horší,“ přikývla.

„Nemyslím si, že máme ohledně nich nějaká pravidla,“ odpověděl Harry. „Ale dokážu si představit, že by se dostali do konfliktu se zákony proti tomu, aby se někdo choval jako idiot, a se zákony o respektování soukromí ostatních lidí.“

„Co musím udělat, abych se k vám mohl přidat?“ zeptal se Viktor a doufal, že se nebude muset připojit k harému.

„Hermiono.“

„Dohodnuto!“ Viktor vyhrkl, jen aby si odkašlal a předstíral, že nic neřekl, když na něj oba jen zírali.

„Tady.“ Dívka vytáhla tlustou hromadu papírů. „Předpisy, papírování, tyhle věci. Můžeš si koupit vlastní nemovitost nebo si ji pronajmout od Harryho, ceny a všechno ostatní, co potřebuješ vědět, by tam mělo být. Pokud máš nějaké otázky, neváhej se zeptat,“ pronesla Hermiona svou dobře nacvičenou řeč.

„Děkuji, ozvu se.“

xxx

Bystrozoři se šourali do konferenční místnosti a vypadali jako skupinka zlobivých studentů, kteří se chystají vyslechnout si kázání od vedoucí koleje. Jakmile se usadili, vtrhla dovnitř Amelia a zaujala své místo v přední části místnosti.

„Neřeknu, že jsem s vaším dnešním výkonem spokojená,“ začala. „Vypadá to, jako by vás na akademii nic moc nenaučili,“ řekla spíš zklamaně než naštvaně. „Rose, dobrá práce, jak jsi ho nabrala do ledvin špičkou hůlky, ale promeškala jsi šanci dát mu bekhend do obličeje. Kdybych se k tobě nepřidala, seděl by ve své cele a jedl by něco, co není polévka. Pamatuj si, že pro všechno je místo, všechno má být na svém místě, a místo pro zuby podezřelého je na dlažebních kostkách, ne v jeho ústech.“

„Ano, madame Bonesová, už se to nestane, šéfe,“ řekla rychle bystrozorka Rose.

„Scotte!“

„Ano, šéfe?“

„Učebnicově dokonalé škrcení obuškem, ale příště ho nepoužívej, pokud jsou na místě jiní bystrozoři. Je pro ně příliš těžké se k němu dostat, když jim stojíš v cestě.“

„Rozumím, šéfe.“

„Tonksová!“

„Ano, šéfe?“

„Líbí se mi tvá iniciativa, jak jsi ho praštila do nosu, opravdu, ale příště nepoužívej pěsti.“

„Rozumím, šéfe.“

„Proto vám dáváme boxery,“ pokračovala Amelia. „Chápu, jak uspokojující je cítit křupnutí nosu pod klouby, opravdu chápu, ale když použiješ pěst, riskuješ zranění ruky. Ty kosti jsou mnohem menší a křehčí, než bys sis myslela, nechtěla bys přece, aby podezřelý dostal méně, než si zasloužil, protože sis zlomila ruku hned na začátku, že ne?“

„Ne, šéfe, rozumím, šéfe,“ řekla rychle Tonksová.

„Neviděla jsem nic, co by se nedalo napravit trochou tréninku,“ pokračovala Amelia. „Proto se všichni hned teď vydáte do cel, abyste se s vězni trochu procvičili. Pamatujte, že neexistují žádné hloupé otázky, jen hloupí lidé, kteří kladou otázky tak hloupé, že je třeba se jim nemilosrdně vysmát.“

xxx

Viktor čekal, až vyjdou ze svých pokojů, a soudě podle jeho výrazu, chtěl znát odpověď na pár dalších otázek.

„Máte na tom vašem ostrově víly?“ zeptal se.

„Plánujeme jich mít alespoň pár, proč?“ zeptal se Harry.

„Mám dobrou kamarádku, která je víla.“ Viktor se začervenal. „Velmi dobrou kamarádku. Jaké zvláštní zákony platí pro víly?“

„Žádné, zachází se s nimi stejně jako se všemi ostatními,“ odpověděl Harry.

„Takže není žádný problém, když se víla a kouzelník rozhodnou vzít?“ pokračoval Viktor.

„Vůbec žádný,“ souhlasil Harry. „Nejsem si jistý, proč by měl být.“

„Je možné, aby sis s ní promluvil sám?“ zeptal se Viktor s nadějí.

„Jasně,“ souhlasil Harry. „Nebo bych mohl požádat Fleur, aby to s ní zařídila, pokud chceš.“

„Ano, to by pomohlo, ano,“ Viktor zamyšleně přikývl. „Děkuji, Harry Pottere.“

„Chtěl bys pár standardních balíčků, které dáváme novým obyvatelům?“ zeptala se Hermiona.

„Prosím,“ souhlasil.

xxx

Poslední den turnaje byl hrad plný cizinců. Každý člen tří vlád chtěl ukázat, že je dostatečně důležitý, aby měl na tribuně významné místo, nemluvě o spoustě lidí, kteří tam byli jako hosté jednoho ze čtyř šampionů nebo řadových diváků.

Malá část Harryho mysli si všimla, že Fleur živě diskutuje s další neuvěřitelně krásnou ženou, zbytek se snažil nereagovat viditelně na to, jak se k němu Daphne a Tracy tiskly, nebo která z jejich částí se tiskla ke které jeho.

„Myslím, že to už stačí,“ řekla Hermiona upjatě.

„Někdo z našich rodin by mohl být na tribuně,“ zamumlala Daphne a přitiskla se k Harryho pravému boku.

„Nemáme na výběr,“ souhlasila Tracy samolibě a přitiskla se k němu zleva.

„Obě to děláte, protože škádlení Harryho považujete za zdroj zábavy, a protože když stojíte vedle něj, jste ve středu pozornosti,“ řekla Hermiona klidně. „Harry, protože je kluk, ztrácí nejméně polovinu svého IQ, když se o něj otře hezká dívka, IQ, které bude v blízké budoucnosti potřebovat, pokud chce vyhrát tento turnaj. Rozumíte?“

S identickými povzdechy rezignace obě dívky pustily svého vězně a hrdě se vydaly k části tribuny přidělené čtvrté škole.

„Tyhle dvě,“ řekla Hermiona podrážděně.

„Myslím, že je to hlavně kvůli tomu, jak slušně se musely chovat předtím,“ řekl Harry a snažil se zpomalit tep.

„Chápu to, ale také bych si přála, aby pochopily, že na to existuje čas a místo spolu s nařízením, kdo co a kdy může dělat,“ prohlásila Hermiona.

„Co?“ zeptal se Harry a vrhl na ni zvláštní pohled.

„Fleur přichází a vypadá to, že nám chce něco sdělit,“ pokračovala Hermiona klidně.

„Mluvila jsem s bulharskou vílou,“ oznámila francouzská šampionka. „Chtějí se k nám přidat.“

„Kolik?“ zeptal se Harry.

„Všechny, samozřejmě,“ odpověděla Fleur s domýšlivým úsměvem.

„Hermiono,“ povzdechl si Harry.

„Může to počkat až po posledním úkolu, Harry,“ řekla klidně. „Ostatně to může počkat, až se usadíme v našich nových domovech a ony budou připraveny opustit ty staré.“

„Šampioni, na svá místa!“ zaburácel hlas hlasatele hřištěm a tím Harryho konverzaci rychle ukončil.

Bludištěm se dalo procházet až žalostně snadno. Několikrát se zdálo, že se živý plot znovu narovnal, aby mu uvolnil cestu a zároveň překážel jeho soupeřům.

„Až zjistím, kdo je za tohle všechno zodpovědný, promluvím si s ním,“ slíbil si Harry, když uchopil pohár.

Zatažení za pupkem, záblesk červeného světla a svět se ponořil do tmy.

xxx

Hermiona se zamračila, když se živý plot propadl a její nejlepší kamarád nebyl nikde k nalezení. Věřte Harrymu Potterovi, že najde způsob, jak se uprostřed často smrtícího turnaje dostat do ještě větších problémů.

Přešla k soudcovskému stolu s veškerou pompou, kterou dokázala předstírat, a upřeně se zahleděla na dvě zástupkyně své školy.

„Zmizení vítěze nebylo součástí plánu,“ řekla rychle Susan.

„Vezmi Hannah a zařiď, aby se tvá teta dozvěděla o tom, co se právě stalo,“ nařídila Hermiona. „Daphne, Tracy.“

„Ano, Hermiono?“ zeptala se Daphne a vypadala vážněji, než ji kdokoli ze skupiny kdy viděl.

„Postarejte se, aby se Fleur dostala k madame Pomfreyové, a přesvědčte se, že je ošetřovna připravena Harryho přijmout,“ řekla Hermiona a žasla nad tím, jak klidně zní její hlas.

„Rozumíme.“ Obě dívky odešly, aby splnily pokyny.

„Lenko—“

„Zůstanu s tebou, abych ti dělala společnost, dokud se Harry nevrátí,“ trvala na svém malá blondýnka.

„Já… děkuji ti,“ povzdechla si Hermiona.

xxx

Harry se probudil s ostrou bolestí v paži a matným vědomím, že je zapleten do další monumentální a potenciálně osudné události.

Díval se, jak zrádce, který zničil jeho rodinu, způsobil návrat pancharta, který zasadil smrtící rány.

K této situaci se dalo říct jen jedno, a to bylo: „Zatraceně!“

Voldemort se na Harryho usmál a odpověděl: „Ts, ts! Taková slova by měla být potrestána. Crucio!“

Harry zaťal zuby, když se dostavila bolest. Vteřiny trvaly věčnost, než kletba přestala a on si uvědomil, že Voldemort povolal své smrtijedy.

Pán zla se zahleděl na své následovníky a káral je za zbabělost a neloajalitu. „Odvažte ho a dejte mu hůlku,“ nařídil a dva maskovaní smrtijedi se spěšně pustili do plnění jeho rozkazu. „Doufám, že znáš pravidla souboje, Harry?“ zamručel Voldemort. „První věc, kterou uděláme, je poklona.“

„Táhni do hajzlu,“ zalapal Harry po dechu.

„Crucio,“ odpověděl Temný pán znuděně.

Harry mávl hůlkou a zhroutil se. Voldemort se uprostřed sesílání kletby málem zarazil, ale z chlapcovy hůlky nevyšlo žádné světlo, takže jeho akci ignoroval. Kletba zasáhla Harryho, ležícího na zemi, ale on jen tiše zasténal. Voldemort se zmateně podíval na svou hůlku a pak se otočil k Pettigrewovi. Seslání kouzla na krysího zvěromága způsobilo, že muž vykřikl bolestí. Voldemort, spokojený s tím, že jeho magie funguje dobře, se otočil zpět k Harrymu.

Právě se chystal seslat další kletbu, když pod ním vybuchla země. Silou exploze byl vymrštěn do vzduchu a zoufale svíral hůlku, aby ji při pádu neztratil.

Bohužel dolů nikdy nedopadl. Těsně za explodující skálou se objevil sloup lávy. Voldemort byl spálen na prach, než si to stačil uvědomit.

Prudce tryskající tekutá hornina, ačkoli obecně směřovala vzhůru, mířila i mnoha dalšími směry. Ve skutečnosti ani jeden smrtijed nepřežil první dvě sekundy erupce.

Harry potřásl hlavou a pomalu vstal. Kouzlo, které způsobuje vznik sopek, chrání i jeho uživatele, takže kameny, některé velké jako Bradavice, a láva se od něj jen odrážely nebo proudily kolem něj. Povzdechl si a odcházel. Když si všiml turnajového poháru ležícího vedle řeky roztavené horniny, nepřítomně ho zvedl a okamžitě se ocitl zpět v Bradavicích.

Rychle ho obklopili úzkostliví rozhodčí. Harry hrubě vrazil pohár do Pytlounových rukou.

„Tady! Vezměte si ten pitomý krám! Já odsud sakra vypadnu!“

Dvě třetiny studentů Bradavic si rychle poslechly, co řekl, a rozběhly se pro připravená přenášedla. Někteří, většinou mrzimoři, byli tak připraveni, že už měli u sebe své zmenšené kufry.

Následujícího rána Brumbál našel velmi prázdnou Velkou síň. V poledne si uvědomil, že tu neschází studenti, kteří si jen přispali. Prohlídka hradu odhalila jeho nejhorší obavy.

Harry Potter chyběl, stejně jako spousta dalších studentů všech kolejí a různých ročníků.

Jak měl strávit léto tím, že bude pomáhat chlapci pozvednout jeho vlastní ostrov, když tam nebyl?

Konec