Preklady fanfiction Harryho Pottera

Na slunečném ostrově 9. část 

Harry se opíral o jednu z pohovek, zatímco ho Lenka krmila hrozny, Susan a Hannah ho ovívaly velkými péřovými vějíři a Fleur stála za malířským stojanem.

„Harry, myslím, všimla jsem si…“ Hermiona se odmlčela, když se jí myšlenky vypnuly, zatímco vstřebávala scénu před sebou. „Co se to tu sakra děje!“ Nikdy by nečekala, že při vstupu do pokoje narazí na něco podobného.

„Pst,“ tišila ji Fleur. „S takovými rozptýleními se prostě nedá pracovat.“

„Zdá se, že Fleur je mimořádná umělkyně,“ vysvětlila Susan.

„Kde jsou Daphne a Tracy?“ povzdechla si Hermiona.

„Trucují ve svých pokojích, protože jsme se k těm vějířům dostaly dřív než ony,“ chichotala se Hannah.

Hermiona se přikradla za Fleur, aby se podívala na obraz. „Je to moc dobré, Fleur.“

„Děkuji, myslím, že bychom si mohli udělat akt, až s tímhle skončím,“ odpověděla Francouzka a její pohled se zastavil na Harrym.

„Říkala jsi něco, Hermiono,“ naléhal Harry.

„Myslím, že mám pár způsobů, jak se dostat na dno jezera,“ řekla a rázem se vrátila do přítomnosti.

„Dobrá práce.“

„Děkuji, Harry,“ řekla s lehkým ruměncem.

„Chceš, abych odešla?“ zeptala se Fleur.

„Nevadí mi, když zůstaneš,“ ujistil ji Harry.

„Hermiono?“ ujišťovala se.

„Teď jsi jedna z nás, Fleur. Budu ráda, když zjistím, že by se ti můj výzkum mohl hodit.“

„Děkuji, Hermiono“ Francouzka se zářivě usmála při pohledu na nové přírůstky do své rodiny.

„Dobře. První věc je začarovaný náustek, abys mohl dýchat pod vodou, druhá je amulet, třetí je rostlina, po které ti narostou žábry.“

„Co doporučuješ?“

„Všechny tři, pokud je to možné. Vždycky je fajn mít zálohy.“

„Proč nepřeměnit sám sebe?“ zeptala se Susan.

„Jsi schopen provést složitou sebetransfiguraci, aniž by ses zabil nebo zasekl, Harry?“ zeptala se Hermiona.

„Pochybuji,“ odpověděl.

„Aha,“ přikývla Susan. „To je dobrý důvod.“

„Máš ještě něco, Hermiono?“ zeptala se Fleur.

„To je všechno.“

„Tak mi udělej laskavost. Prosím, polož si Harryho hlavu do klína a levou ruku mu dej na tvář.“

„Cože?!“ vypískla ​​Hermiona.

„Doplní to scénu, kterou jsem si představovala,“ vysvětlila Fleur. „Prosím.“

„Dobře,“ odfrkla si Hermiona.

Ostatní dívky se usmály, jak rychle Hermiona přispěchala, aby splnila její požadavek.

„Teď se s obdivem podívej do Harryho očí… ano, teď takhle na chvíli zůstaň.“

xxx

Brumbál se široce usmál, když jeho bývalý profesor obrany proti černé magii prošel plameny. Nestávalo se často, aby někdo přežil celý školní rok, a z těch, kterým se to podařilo, bylo jen velmi málo dostatečně mobilních, aby se zastavili na kus řeči.

„Remusi, čemu vděčím za toto překvapení?“ zeptal se okázale.

„Potřebuji se sejít s Harrym,“ odpověděl Lupin.

„O co jde?“

„Nejsem si jistý,“ přiznal Remus. „Nějak přesvědčil Siriuse, aby opustil zemi, a já jsem byl pověřen plnit jeho kmotrovské povinnosti, zatímco bude pryč.“

„Rozumím,“ usmál se Brumbál. „Pamatuješ si tu část hradu s portrétem Erika Ošklivého?“

„Ano,“ souhlasil Remus.

„Harryho pokoje jsou hned za ní,“ vysvětlil mu Brumbál.

Remusovi netrvalo dlouho, než dorazil do cíle. Když se tak stalo, objevil se další problém. Stál před dveřmi chráněnými heslem už pět minut, než se objevilo řešení, tedy spíš někdo, kdo je poskytl.

„Nevěděla jsem, že jste se vrátil, profesore Lupine,“ ozval se za ním dívčí hlas.

„Nejsem zpět,“ zapátral v paměti, „slečno Bonesová, jen jsem přišel navštívit Harryho.“

„Asi vás raději pustím dovnitř,“ zašeptala heslo a dveře se otevřely. „Až po vás, pane profesore.“

Remus vešel do scény ze Siriusových snů. Harry seděl na trůnu obloženém spoře oděnými dívkami, ve tváři měl výraz nadřazenosti a v ruce sklenici něčeho, co vypadalo jako krev. Další dívka mu seděla u nohou, kolem krku měla obojek a řetízek vedl k Harryho druhé ruce, zatímco dvě další držely po stranách velké vějíře z pštrosích per. Poslední dívka mu seděla na klíně a krmila ho oloupanými hrozny.

„Co se to tu sakra děje?!“ vyhrkl Remus.

„Grr, s těmihle rozptýleními se prostě nedá pracovat!“ Fleur zvedla ruce.

„Co kdybyste si všechny daly pauzu,“ navrhl Harry. „Tahle póza pro vás, dívky na trůnu, nemůže být moc pohodlná.“

„Není to tak zlé,“ odpověděla Daphne a protáhla se v zádech.

„Docela se mi to líbí,“ souhlasila Tracy.

„Nemysli si, že jsem si nevšimla těch šmátrajících rukou,“ řekla Hermiona ostře. „O tom si později popovídáme.“

„Zdravím, profesore Lupine,“ pozdravil Harry a přešel k Fleuřinu malířskému stojanu. „I s těmi rozptýleními ti to jde moc dobře,“ pochválil ji.

„Nic to není, jen… jak se říká, koníček,“ namítla Fleur a při pochvale se začervenala.

„Co se tady děje, Harry?“ zeptal se Remus podrážděně.

„Fleur ráda maluje,“ vysvětlil Harry. „Pózujeme pro ni.“

„Ale proč…“

„To je kvůli těm fámám,“ zasmála se Fleur. „Myslela jsem, že by bylo zábavné je oživit.“

„Fámy?“

„Tenhle hrad je zřejmě plný sexuálních maniaků,“ vysvětlila upjatě Hermiona.

„Rozumím.“ Remus se snažil zapamatovat si scénu, které byl svědkem. Sirius by jistě ocenil aktuální informace o aktivitách svého kmotřence. „Mohl bych… bylo by možné získat kopii obrazu, až ho dokončíte?“ Toho by si Sirius cenil ještě víc.

„To by mohlo být,“ souhlasila Fleur a kriticky si prohlížela plátno.

„Tak co vás sem dnes přivedlo, pane profesore?“ zeptal se Harry.

„Jsem tu v roli místokmotra, abych ti projevil svou podporu při turnaji,“ oznámil Lupin.

„Místokmotr?“

„Sirius vyhrál losování mincí a mohl si vybrat, kým chce být,“ vysvětlil Remus. „Rozhodl se pro plnohodnotného kmotra poté, co zjistil, že místo znamená náhradní, ne kmotr, který má na starosti shánění prostitutek, porna, alkoholu, nelegálních látek a zařizování příležitostí k hazardu.“

„Aha. Musel být zklamaný.“

„Zničený,“ souhlasil Remus.

„Tak co pro vás můžu udělat?“ zeptal se Harry.

„Jde spíš o to, co můžu udělat já pro tebe. Je něco, co potřebuješ, nebo někoho, koho bys potřeboval zabít?“

„Hermiono?“

„Dám mu seznam,“ souhlasila.

„Toho, co potřebuji, nebo lidí, které je nutné zabít?“ pokusil se Harry objasnit.

„Ano,“ uchichtla se.

„Je… bylo by možné pro mě něco zařídit?“ zeptala se Fleur s nadějí.

„Co potřebuješ?“

„Ráda bych měla způsob, jak kontaktovat svou matku, aniž by se kdokoli dozvěděl, že jsem to udělala,“ odpověděla.

„Můžete to zařídit, profesore Lupine?“

„Určitě můžu doručit balíček její matce,“ souhlasil Remus. „A říkejte mi Remusi, už nejsem profesor.“

„Udělej to, prosím. Má ještě někdo něco, co by chtěl?“ zeptal se Harry hlasitě. O několik vteřin později byli obklopeni dívkami.

„Utvořte řadu!“ vyštěkla Hermiona. „Nebo ještě lépe, pojďte ke mně a já sepíšu seznam.“

„To bude chvilku trvat,“ řekl Harry. „Nechtěl bys s námi poobědvat, Remusi? A vzhledem k tomu, že nejsi profesor, možná ti můžu dát možnost přicházet a odcházet, jak budeš chtít. No, pokud budeš ochotný ode mě přijmout práci.“

„Záleží na tom, jaká práce to bude,“ pátral Remus.

„Většinou lekce navíc v čemkoli, co jsi kvalifikovaný učit,“ ujistil ho Harry.

xxx

Když Hermiona vyslechla přání, zírala na žadatelku, dokud se nezačala červenat. Dozvídala se o svých společnicích mnohem víc, než jí bylo úplně příjemné.

„Mohla bys mi to zopakovat, Susan?“ zeptala se klidně.

„Jen… blíží se narozeniny Hannah a… no…“ vykoktala.

„Já tě nesoudím. Zamysli se na chvíli, koho posíláme, aby ti tyhle věci přinesl?“ vyzvala ji Hermiona tiše.

„Pana profesora…“ Susan šokovaně vykulila oči.

„Opravdu chceš, aby ti tohle kupoval?“ zeptala se Hermiona.

„Díky, Hermiono,“ vypískla Susan.

„Jestli chceš, promluvím si o tom později s Harrym.“

„Musíš mu to říkat?“ zeptala se Susan a ještě víc zrudla.

„Vysvětlím mu, že některé z nás potřebují sehnat nějaké osobní věci a že zařídím výlet. Bude to pro tebe přijatelné?“ řekla Hermiona.

„Jo,“ souhlasila Susan s úlevou.

„Když už o tom mluvíme, myslím, že nemáme důvod obtěžovat profesora Lupina, až budeme chtít někam jít,“ zamyslela se Hermiona.

„Záleží na tom, kam se vydáme. Možná by bylo dobré mít ho s sebou,“ navrhla Daphne.

„Proč?“

„Ne všichni naši potenciální manželé jsou rádi, že jsme jim vyklouzly z prstů,“ připomněla jí Tracy.

„Bojíš se, že by se jeden z nich mohl rozhodnout udělat něco hloupého?“ zeptala se Hermiona.

„Bradavice jsou bezpečné, Prasinky jsou pravděpodobně v pořádku, kdekoli jinde… kdo ví?“ odpověděla Daphne.

„O tom si taky promluvím s Harrym,“ slíbila Hermiona. „Susan, budeš tak laskavá a zmíníš se o tom své tetě, ano?“

„Žádný problém, Hermiono.“

Po poměrně dlouhé a spletité debatě o relativních výhodách toho, kdy a kam jít nakupovat, se nakonec rozhodly, že nejlepší bude nějaká doba po druhém úkolu, aby se Harry co nejvíce zotavil po tom, co jistě mělo být hrůzostrašnou zkouškou.

Hermiona zavedla přísný režim odpočinku a nepracování na ostrově ve dnech před druhým úkolem, a proto byl Harry dobře odpočatý a připravený vynaložit velké množství magie, když úkol začal.

Poté, co se soutěžící přiblížili k okraji jezera, voda začala vířit a vyšla z ní otráveně vypadající Daphne.

„Celý ten čas, co jsem strávila intrikami, abych se stala jeho rukojmím, byl promarněný,“ zabručela. „Hermiono, dole tě potřebují.“

„Dobře,“ souhlasila Hermiona. Vstala ze svého místa na tribuně a sešla dolů k jezeru.

„Mají pro tebe velkou bublinu, jen dojdi k okraji,“ nabádala ji Daphne. Na tváři se jí objevil zlomyslný úsměv, když Hermiona zmizela pod vlnami. „Harry, je mi velká zima, mohl bys mě vzít do stanu a zahřát mě?“

„Jasně,“ souhlasil Harry, vždy ochotný pomoci bezmocným.

„Mohl bys mi taky pomoct jít?“ zhroutila se mu do náruče.

„Samozřejmě.“ Harry ji zvedl do náruče a odnesl do stanu.

Daphne si uvědomovala závistivé pohledy, které na ni vrhala nejméně polovina davu, a věděla, že s chlapcem, který přežil, má jen omezený čas.

„Prosím, pomůžeš mi dostat se z toho mokrého hábitu?“ zeptala se a snažila se, aby její hlas zněl co nejžalostněji.

„Ale…“

„To je v pořádku,“ ujistila ho. „Věřím ti.“ Úplné svádění nepřicházelo v úvahu, ale byla spousta času, aby mu tu myšlenku vštípila, možná by ji dokonce mohl i trochu osahat. Dívka může i tak doufat.

„Dobře,“ souhlasil Harry.

Věci se zrovna stávaly zajímavými, když se vstup do stanu rozlétl a dovnitř vpadl tucet dalších dívek.

„Co kdybys to nechal na nás, Harry?“ navrhla Susan. „Počkej na Hermionu u břehu jezera.“

„Ehm…“

„Bude v pořádku,“ slíbila Hannah. „Postaráme se o ni.“ Ignorovala náhle nervózní výraz v Daphnině tváři. „Slibujeme.“

„Uvidíme se později, Daphne,“ řekl Harry, když vycházel ze stanu.

„Postaráte se o mě?“ zapištěla Daphne.

„Daly jsme ti dost času, aby tě trochu svlékl, ale ne dost času, aby tě svlékl natolik, aby to Hermionu štvalo,“ vysvětlila Susan.

„Myslím, že bychom měli hlasovat pro to, aby bylo oblečení v našem křídle hradu volitelné,“ zasmála se další z dívek.

„Souhlasím,“ vyhrkla Daphne.

„A návrh je schválen,“ prohlásila Susan. „Nebo by byl schválen, kdyby Hermiona neřekla ne.“

„Je nás víc než jí,“ podotkla Tracy.

„Chceš jí to říct ty?“ namítla Susan. „Protože hned teď prohlašuji, že já ani Hannah to nebudeme.“

xxx

Harry stál na okraji jezera a poslouchal slabé zvuky dívčího chichotu na ošetřovně. Věděl, že něco chystají, první otázkou bylo, co? Druhou otázkou, zda to bude dobré, nebo špatné?

„Špatné,“ řekl si pro sebe. Jak mu řekli Fred a George; všechny dívky jsou zlé, obzvlášť ty dospívající, protože většina z nich se ještě nenaučila, jak používat své schopnosti k dobru.

Voda v jezeře znovu začala vířit, vyšla z ní Hermiona, s sebou vedla malou holčičku a zamířila k němu.

„Kdo to je?“ zeptal se Harry.

„Fleuřino rukojmí, byla odmítnuta a jezerní lidé si mysleli, že když se stejně vracím, bude nejlepší, když ji přivedu nahoru,“ odpověděla Hermiona. „Obě jsme promočené a promrzlé, takže budu stručná.“

„Chtějí jít s námi,“ konstatoval Harry.

„Ano,“ souhlasila. „Sladkovodní kanálem nebo něčím takovým k oceánu. Na plánech budu pracovat později.“

„Zalez do stanu a zahřej se,“ nařídil Harry. „Sejdeme se v našem křídle a pak si o tom můžeme víc promluvit.“

„Dobře,“ souhlasila. „Pojď, Gabrielle, musíme se zahřát.“

Holčička přikývla, vzala Hermionu za ruku a šla s ní k ošetřovně.

„A to je konec úkolu,“ zamumlal si Harry pro sebe.

„Ehm… pane Pottere,“ naléhal Ludo. „Co vaše rukojmí?“

„A co s ním má být?“ zeptal se Harry nechápavě. „Vytáhl jsem ji z jezera a poslal ji na ošetřovnu.“

Soudci se shlukli k sobě na krátký rozhovor, který skončil Ludovou další hloupou otázkou.

„Mohli bychom se zeptat jak?“

„Co myslíte tím jak?“ zeptal se Harry. „Všichni jste mě při tom sledovali.“ Zavrtěl hlavou. „To myslíte vážně, lidi?“ A odešel v naději, že se vyhne další konverzaci.

xxx

Hermiona počkala, až se Madame Pomfreyová ujme jejího mladého francouzského doprovodu, a pak ze stanu propustila ostatní dívky.

„Ty ne, Daphne,“ řekla ostře a zmrazila ji na místě.

„Jen ti chci dopřát trochu soukromí, Hermiono,“ řekla Daphne se slabým úsměvem.

„Posaď se, prosím,“ řekla Hermiona.

Pár dalších dívek se na Daphne soucitně podívalo, když vycházely ze stanu, jisté si, že bývalá zmijozelka si vysloužila víc než pár ostrých slov.

„Vím, co jsi s Harrym udělala,“ řekla Hermiona stroze, jakmile byly samy.

„Dobře, a Harryho s tím radši neobtěžuj. Byl dokonalý gentleman a nedovolím, abys ho kárala za to, že mi pomohl s mokrým oblečením,“ odpověděla Daphne ve snaze převzít iniciativu.

„Cože?“ Hermiona užasle otevřela ústa.

„Harry byl dokonalý gentleman a pomáhal mi, abych byla v pohodlí, dokud nepřišly ostatní dívky. Nedovolím, abys hanobila jeho dobré jméno nebo na něj křičela za to, že mi pomohl,“ řekla Daphne o něco sebevědomějším hlasem. „Že by to zabralo,“ pomyslela si v duchu, téměř k nevíře šokovaná.

„Opravdu čekáš, že to bude fungovat?“ Hermiona zvedla obočí. „Chci jen říct, že nechci, aby kdokoli cokoli dělal, než bude připravený. Pokud si myslíš, že jsi připravená, promluv si se mnou a já se podívám na naplánování něčeho, pokud bude Harry taky připravený.“

„Cože?“ zapištěla ​​Daphne. „Vážně?“

„Já jsem to věděla!“ zahlaholila Hermiona. „Věděla jsem, že nemáš tak čisté myšlenky, jak jsi předstírala.“

„Já… ty… co?“