Preklady fanfiction Harryho Pottera

Na slunečném ostrově 4. část

Harry se s Hermionou a se svým nejnovějším přírůstkem právě usadil u stolu ve Velké síni, když se k nim znovu přidaly Susan s Hannah.

„Brumbál tě zve na čaj,“ oznámila Susan Harrymu a sedla si vedle Hermiony.

„Já jsem Hannah,“ představila se bývalá mrzimorka nové dívce.

„A já Lenka,“ řekla vesele druhá blondýnka, „těší mě.“

„Tohle je Susan,“ pokračovala Hannah a mávla směrem ke své nejlepší kamarádce.

„Ahoj,“ řekla Lenka s radostným úsměvem. Patnáct minut v nové škole a už se k ní chovali mnohem lépe než studenti v té bývalé.

„Máš tak krásné světlé vlasy,“ pochválila ji Hannah, „kéž by ty moje v sobě neměly tolik hnědé,“ povzdechla si.

„Opravdu se ti líbí?“

Harry přestal vnímat hovor a raději přemýšlel, o čem s ním Brumbál chce mluvit.

„Asi ti chce poradit, jak se stát ředitelem, nebo tak něco,“ řekla Hermiona a nalila si další sklenici dýňové šťávy.

„Cože?“ přimhouřil oči. „Jak jsi věděla, na co myslím?“

„Znám tě už tři roky,“ zazubila se Hermiona, „jsi jak otevřená kniha, Harry.“

„Aha.“

„Kdybych byla na tvém místě, dělala bych si víc starostí s tím prvním úkolem,“ pokračovala.

„Jo,“ souhlasil Harry, „máš tušení, co to bude?“

„Myšlenka je, že soutěžící by měli být připraveni na cokoli,“ řekla Hermiona se zamračením, „takže teoreticky by to mohlo být cokoli.“

„Řekneme ti to, jakmile zjistíme, kdo bude náš porotce,“ dodala ochotně Susan, „pak budeme mít něco konkrétního, na co se připravit.“

„Ale… to je podvádění,“ vyhrkla Hermiona.

„Jeden z nejtradičnějších způsobů, jak vyhrát turnaj,“ řekla Lenka šťastně, „takhle zvítězili čtyři z posledních pěti šampionů.“

„A co pátý?“ zeptal se Harry, „jak vyhrál ten?“

„Posmrtně. Jeho nos přistál v trofeji.“

„Aha.“ A to, pomyslel si Harry, zabilo mou chuť k jídlu.

xxx

Několik párů očí sledovalo, jak studenti čtvrté školy jedí. Když jídlo skončilo, dva z pozorovatelů odešli, aby probrali, co viděli.

„Vypadá to, že je otevřený přijímání nových studentů,“ odvážil se nadhodit jeden z nich.

„Zdá se, že musíme najít něco, kvůli čemu pro něj budeme mít cenu,“ souhlasil druhý, „něco, co ho přesvědčí, aby přehlédl naše… ehm…“

„Minulé nerozvážnosti?“

„Ano, děkuji.“

„S tím bych si nedělal přehnané starosti,“ řekl vesele jeho společník, „jeho čistokrevní by mu měli být schopni vysvětlit, jak fungují svazující magické přísahy.“

„To je pravda, ale chápat něco rozumově je něco úplně jiného než…“

„Ano, samozřejmě… takže… jsme schopní vařit lektvary.“

„Ale oni to nevědí.“

„Aspoň ne po našich výkonech ve třídě.“

„Co kdybychom něco uvařili, abychom ukázali, co umíme?“

„Budeme muset znát všechny kroky skrz naskrz, pro případ, že by se Grangerová rozhodla klást otázky.“

„To je pravda, ale ani jeden z nás se nebojí trochy těžké práce.“

„Zvlášť ne, když jsou potenciální odměny tak vysoké.“

xxx

Harryho docela dost překvapilo, že chrlič okamžitě uskočil stranou, aby mu umožnil přístup ke schodům. S pokrčením ramen se vydal na krátkou cestu do Brumbálovy kanceláře a zaklepal na dveře.

„Pojďte dál,“ ozval se Brumbálův hlas. Stařec vzhlédl, když Harry vstoupil do místnosti. „Děkuji, že jste přišel v tak krátké době, pane řediteli Pottere.“

„To je to nejmenší, co mohu pro kolegu udělat, pane řediteli Brumbále.“

„Mám pár knih, o kterých jsem si myslel, že byste si je mohl půjčit.“ Stařec mu podal dva svazky. „První je o zacházení s černou magií, druhý obsahuje užitečná kouzla pro budování vlastního národa.“

Harry si pomyslel, že by ho vlastně nemělo překvapovat, kolik toho ředitel zjevně ví.

„Určitě si je pečlivě prostudujte,“ radil Albus, „zvlášť ten druhý. Člověk si může jen představovat, jak užitečné by bylo mít vlastní ostrov.“

„Asi docela ano, řekl bych,“ souhlasil Harry, „děkuji vám, pane řediteli Brumbále.“

„Jsem rád, že vám mohu pomoci, pane řediteli Pottere,“ Brumbál mávl směrem k porcelánové čajové soupravě na svém stole. „Nechcete se ke mně přidat na čaj?“

„To by mě těšilo,“ odpověděl Harry.

„Výborně,“ řekl Brumbál šťastně, „jak si ho dáváte?“

„S trochou mléka,“ odpověděl Harry.

xxx

Ve sklepení dvě z nejlepších zmijozelek zvažovaly informace, které právě získaly.

„Dá se věřit, že je to pravda?“ zašeptala Tracy.

„Můžeme si být jisté, že většina z toho je,“ odpověděla Daphne, „potvrdila jsem si to z několika zdrojů.“

„Stejně jako já,“ souhlasila Tracy, „včetně… včetně mého kontaktu v Nebelvíru.“

„Ty máš kontakt v Nebelvíru?“

„Nepřímo,“ řekla Tracy neochotně, „přes bratrance z Mrzimoru.“

„Takže nemá smysl ztrácet čas.“

„Jo, čím dřív se na ně obrátíme-“

„-tím dřív se dostaneme z tohohle hnízda zmijí.“

„Nebo se dáme do práce, vyhrabeme na ně špínu a budeme je vydírat, aby nás vzali.“

„Pravda.“

Pouhý fakt, že neměly rády svou kolej, v žádném případě neznamenal, že se Moudrý klobouk spletl.

xxx

Harry vešel do jejich vyhrazeného křídla a položil Hermioně na klín knihy, které dostal od Brumbála.

„Co to je?“ zeptala se.

„Jedna je o černé magii a druhá o kouzlech pro vybudování vlastní země,“ odpověděl Harry, „řekni mi, jestli najdeš něco užitečného.“

„Takže čekáš, že je přečtu za tebe?“ odfrkla si.

„Předpokládám, že bych tě od nich nikdy nedokázal udržet dál, a že je obě dokážeš přečíst rychleji, než já jednu z nich,“ zasmál se Harry pobaveně. „Prosím tě, abys mi řekla, jestli při jejich zkoumání najdeš něco, co by se nám mohlo v tomto okamžiku hodit. Přečtu si je, až s nimi skončíš.“

„Ach… děkuji,“ řekla Hermiona se zářivým úsměvem. Bylo hezké mít přátele, kteří ji tak dobře znají, pomyslela si, když otevřela první knihu.

xxx

O několik hodin později měla nos stále zabořený v knize, zatímco nepřítomně následovala ostatní dolů na večeři do Velké síně. Ve své četbě byla náhle vyrušena, když narazila do Susaniných zad.

„Co se…“ vzhlédla a zjistila, že jejich cestu blokují dvě zmijozelské dívky, Daphne Greengrassová a Tracy Davisová.

„Co pro vás můžeme udělat?“ zeptal se Harry a přerušil tak soutěž v zírání, která hrozila propuknout.

Dvě nově příchozí vnikly do jeho osobního prostoru, Daphne napravo a Tracy nalevo, jejich rty byly jen pár centimetrů od Harryho uší.

„Mohli bychom si promluvit, Pottere?“ zašeptala Daphne smyslným hlasem.

„Co potřebujete?“ odpověděl Harry. Ignoroval pohledy, které jeho dívky věnovaly oběma zmijozelkám.

„Máme důvěryhodné informace, že si po Turnaji tří škol plánuješ svoji školu ponechat,“ odpověděla Tracy s diskrétním úsměvem.

„A že si buduješ vlastní ostrov,“ dodala Daphne hedvábným hlasem, „je to pravda?“ Chytila ​​Harryho za paži a přitáhla si ji k sobě.

„Proč to chceš vědět?“ zeptala se Hermiona bojovně, víc než jen trochu žárlila na to, jak blízko se zmijozelské dívky tisknou k jejímu nejlepšímu kamarádovi.

„Takže je to pravda,“ řekla Tracy potěšeně, „chceme k vám.“ Naklonila se, aby si mohla položit hlavu na Harryho rameno, zvedla ruku a začala ho ukazováčkem hladit po hrudi.

„Vážně?“ vykoktal Harry. V tu chvíli pro něj bylo trochu těžké o tom uvažovat.

„Ano,“ zamručela Tracy, „ovšem kdyby bylo možné…“

„Prosím, řekni ano,“ vrkala Daphne.

„Copak?“ zaúpěl Harry.

„Bylo by možné stát se poddanými tvého ostrova, aniž bychom se musely stát součástí harému Grangerové?“ zeptala se Tracy s našpulenými rty.

„Harému?“ opakovala Hermiona s podezíravým výrazem ve tváři. „Jakého harému?“ Kolik přesně kolovalo po škole fám?

„Myslela jsem, že se drbe o tom, že jsme všechny v Harryho harému?“ zasmála se Susan.

„Takže vy nejste pouhé nevědomé naivky, které Grangerová využívá k utajení svého lesbického harému otrokyň?“ zeptala se Daphne šokovaně.

Harry a ostatní jen němě zavrtěli hlavami.

„Hm, a já jsem si tím byla tak jistá.“ Právě jejich reakce Daphne přesvědčily, že mluví pravdu. Absolutně odmítala uvěřit, že takhle velká skupina ne-zmijozelů by byla natolik zručná v předstírání tak přesvědčivých reakcí.

„Když už je tohle vyřešené,“ řekla Tracy hlasitě v naději, že se tím rozhovor vrátí do starých kolejí, „nic dalšího nám starosti nedělá a rády bychom se přihlásily do vaší nové školy a staly se poddanými vašeho ostrova, že jo, Daph.“

„Jo,“ souhlasila Daphne nepřítomně, „a co ta fáma, že…“

„Zapomeň na fámy,“ zavrčela Hermiona. Chytila ​​Daphne za ruku a stáhla ji z Harryho z paže.

„Takže se můžeme přidat?“ ujišťovala se znovu Tracy. „Nebo uchazečky ze Zmijozelu nepřijímáte?“

„Můžete se přidat,“ řekl Harry pevně. Zavřel oči a několikrát se nadechl na uklidnění. „Zástupkyně ředitele Abbotová a Bonesová vám pomohou se zabydlet ve vašich nových pokojích.“

„Přesně tak,“ souhlasila Susan a strhla Tracy z Harryho druhé paže, „rády vám pomůžeme.“

„Koneckonců je to naše práce,“ vložila se Hannah.

xxx

„Vypadá to, jako by Potter přidal do svého malého harému dvě nové rajdy,“ ušklíbl se Snape, když se skupinka usadila u svého stolu.

„Vypadá to, jako by to byl párek tvých bývalých hadů,“ odsekla Minerva, „je dobré vidět, že alespoň dvě z nich pobraly trochu rozumu.“

„Cože?“ zavrčel Snape. Jeho oči se zúžily hněvem, když ty dvě studentky identifikoval. „Jak se opovažují,“ zasyčel, „jak se opovažují!“ Byl v půli cesty k Harryho stolu, než někoho napadlo ho zastavit. „VY DVĚ!“ zařval, „okamžitě se odeberte do toho zatraceného sklepení, nebo vám pomůžu litovat, že vaše matky neměly dost rozumu, aby vás udusily v kolébkách!“

„Nějaký problém?“ zeptal se Harry a vstával ze židle. V pravé ruce svíral hůlku.

„Tohle se tě netýká, Pottere, ustup, nebo ti dám trest do té doby, než tě konečně nechám z téhle školy vyhodit,“ vyhrožoval Snape. „Tohle je mezi mnou a mými zrádnými studentkami.“

„Teď jsou v mé škole,“ odpověděl Harry stroze, „takže se to týká i mě.“ Harry si něco překvapeně uvědomil, když se zadíval na učitele lektvarů. Snape nebyl nic ve srovnání s baziliškem, mozkomory nebo Voldemortovým přízrakem. Nebyl nic jiného než ubohý tyran s přeludy o vlastní dokonalosti, kterému by Harry rád dal tolik potřebnou lekci pokory.

„Cože, ty…“ Snape sáhl po hůlce a s překvapením zjistil, že nemůže pohnout rukou.

„Severusi,“ řekl Kratiknot s úsměvem a držel ho za zápěstí, „jsi přesně ten muž, kterého jsem chtěl vidět.“

„Pusť mě,“ zavrčel Snape.

„Přemýšlel jsem o reakčních tabulkách a ty jsi byl jediný, kdo by mohl mít odpověď,“ Kratiknot ignoroval Snapea a otočil se k Harrymu. „Omlouvám se, že vás vyrušuji v hovoru, pane řediteli Pottere, ale tohle opravdu nemůže počkat.“

„Žádný problém, pane profesore Kratiknote,“ řekl Harry s lehkým úsměvem a upřel oči na Snapea. „Chápu, jak tyhle věci můžou být naléhavé.“

„Tedy vám přeji dobrý den,“ řekl Kratiknot vesele a táhl Snapea zpět k učitelskému stolu.

„Co ti dalo právo vměšovat se do mých záležitostí?“ naléhal Snape.

„Vměšovat se do tvých… Právě jsem ti zachránil život, ty blázne,“ zasyčel Kratiknot. „Potter by tě zabil.“

„Ten?“ ušklíbl se Snape. „Malý náfuka…“

„Už vytasil hůlku a má rychlejší reflexy, než si kdy dokážeš představit,“ přerušil ho Kratiknot, „reflexy, které bych mu záviděl, když jsem byl na závodním okruhu.“ Nemluvě o docela působivém počtu mrtvých, které se mladíkovi podařilo nasbírat. „Ale na to všechno na chvíli zapomeňme, představme si, že by ti dovolil vytáhnout hůlku a seslat na něj kletbu?“ zeptal se Kratiknot svým co nejblahosklonnějším tónem. „Co myslíš, že by ti Minerva udělala? Jak myslíš, že by reagovala na to, že jsi přímo před ní proklel jednoho z jejích studentů?“ Koneckonců existovala hranice toho, kolik byla ta žena ochotna tolerovat, hranice, kterou se Severus chystal překročit.

Snape zbledl, když si konečně všiml výrazu ve tváři jmenované. „Už se víc nevměšuj do mých záležitostí.“

„To by mě ani nenapadlo,“ souhlasil vesele Kratiknot, „jednou zachraň hlupákovi život a uvidíš, jestli se něco naučí. Pokud ne, tak už je to něco jiného, že?“

Snape vykroutil své zápěstí z jeho sevření a vztekle odešel. V uších mu zněl Kratiknotův smích.

„Budeme ho muset sledovat,“ řekl Kratiknot své kolegyni, vedoucí koleje.

„Nahlásím Albusovi, k čemu tady došlo,“ slíbila Minerva.

„A co tě vede k domněnce, že tentokrát něco udělá?“ zeptal se učitel kouzelných formulí se zdviženým obočím. „Co tě vede k domněnce, že něco udělá, když tomu nikdy předtím nevěnoval pozornost?“

Na to Minerva nedokázala najít odpověď.

xxx

Harry neschoval hůlku, dokud Snape neodešel z Velké síně. Poté, co se ukázalo, že se učitel lektvarů nevrátí, se Harry rychle rozhlédl kolem stolu.

„Všichni v pohodě?“ zeptal se. „Daphne, Tracy?“

„Jsme v pořádku,“ ujistila ho Daphne, „nebudeš… nerozhodneš se, že jsme moc velký problém a nevyhodíš nás?“ zeptala se dívka a její oči prozrazovaly napětí, se kterým čeká na odpověď.

„Ani za nic na světě,“ řekla Susan pevně, „že jo, Harry?“

„Jasně,“ souhlasil Harry, „teď jste s námi. Na tom se nic nezmění.“

„Děkuji, Harry,“ povzdechla si Tracy, „my jsme…“

„Jsme vděčnější, než si kdy dokážeš představit,“ řekla Daphne dojatě.

„A ehm… tohle možná není nejlepší chvíle to vytahovat,“ začala Tracy.

„Co se děje?“ zeptal se Harry.

„Nevadí, když s sebou vezmeme rodiny?“ zeptala se dívka s nadějí. „Nebo alespoň pár členů?“

„Budeme potřebovat větší ostrov,“ povzdechl si Harry, „Hermiono?“

„Upravím plány,“ souhlasila rychle.

„Děkuji ti.“

xxx

Dva studenti, kteří byli svědky konfrontace, okamžitě dojedli a odešli na místo vhodnější pro soukromou diskusi.

„Raději bychom měli rychle dodělat ten lektvar,“ navrhl jeden, jakmile se aktivovala kouzla zajišťující soukromí.

„Nejsem si jistý, jestli máme čas,“ odpověděl druhý, „raději bychom měli být připraveni odejít co nejdříve a doufat, že nás Potter přijme.“

„Co když ne?“

„Na to se snažím nemyslet.“