Preklady fanfiction Harryho Pottera

Na slunečném ostrově 3. část

Harry s dívkami dorazil do malého a zdánlivě prázdného krámku u Příčné ulice.

„Haló?“ zavolal.

„Haló,“ ozval se za nimi hlas.

„Ááá!“

„Tohle dělám rád,“ řekl s úsměvem muž středního věku, „co pro vás můžu udělat?“

„Poslala nás Amelia Bonesová,“ odpověděl Harry.

„Aha.“ Muž zvážněl. „Rozumím. Jsem ochoten nechat si odstranit paměť ohledně cíle vašeho přenášedla, pokud si to přejete, a také bych rád šel s vámi.“

„Teta s vámi mluvila?“ zeptala se Susan.

„Moje žena byla bystrozorka,“ vysvětlil.

„To je mi líto,“ odpověděla Hermiona se smutným pohledem, který sdíleli i ostatní tři.

„Takhle to není,“ povzdechl si, „zkusím to znovu. Moje žena byla dva roky bystrozorkou, a i když od nich odešla, stále si Amelie Bonesové velice vážíme.“

xxx

Dobbyho oči zářily vnitřním ohněm, když se připravoval promluvit k davu. Dlouho čekali na tento den, dlouho se domácí skřítci dřeli, dlouho trpěli.

„Dobby našel zemi zaslíbenou,“ začal malý skřítek, „velký a úžasný pan Harry Potter vytváří místo, kde si domácí skřítci můžou uklízet všechno, co se dá.“ Zamračil se na svůj výraz v zrcadle, prostě to ještě nebylo úplně správné. „Dobby by měl začít od začátku,“ řekl si domácí skřítek. Přikývl si a otočil se zpět k zrcadlu. „Dobby měl sen…“

xxx

Dvě přenášedla a dlouhá plavba lodí dovedly Harryho a dívky na místo jejich nového domova.

„Připraven, Harry?“

„Jo,“ souhlasil, zhluboka se nadechl a začal sesílat kouzla. „Tady to je,“ řekl, když se nad hladinu oceánu vyvalila láva a začala chladnout, „první kousek.“

„Stačí to k tomu, abychom začali s kouzly?“ zeptala se Hermiona.

 „Já… no, nevím,“ přiznal Harry. „To mi řekněte vy.“

Hermiona si prohlédla kus lávy, vytáhla teodolit, pečlivě prozkoumala zatím malou sopku a řekla: „Stačí na to, abych začala nanášet kouzla.“

„To bude dlouhý den,“ zasténala Susan.

„Copak, bojíš se trochy tvrdé práce?“ dobírala si ji Hannah.

„Nikdy by mě nenapadlo, že uslyším nějakého mrzimora stěžovat si, že musí těžce pracovat,“ dodal Harry s úsměvem.

„Tak to jsi netrávil moc času v naší společenské místnosti,“ zasmála se Susan, „největší banda ufňukanců mimo…“

„Nebelvír,“ skočila jí do řeči Hermiona.

„Jo,“ souhlasil Harry, „měla bys je slyšet mluvit o turnaji nebo o tom, kolikrát jsme ztratili body.“

„Co kdybychom si nechali historky na později,“ navrhla Hermiona, „opravdu z toho musíme udělat nezakreslitelnou oblast, než si někdo všimne, co tady děláme. Utajování není nejlepší obrana na světě, ale je lepší než nic.“

„Dobře,“ souhlasili ostatní.

xxx

Brumbál vytáhl ze své osobní sbírky velkou knihu a chvíli jí listoval.

„Pravidla říkají, že nesmím Harrymu poskytnout žádnou pomoc,“ zamumlal si pro sebe. Usmál se. „Ale nic v nich mi nezakazuje půjčit knihu kolegovi řediteli.“ Události ho nutily udělat něco, o čem předpokládal, že to bude moct ještě na mnoho let odložit. Jen doufal, že Harry je připravený na to, co přijde.

xxx

Skupina ze čtvrté školy dorazila do Bradavic právě včas na závěrečných deset minut své poslední vyučovací hodiny toho dne.

„Jaký předmět teď máme?“ zeptal se Harry. Mezinárodní časová pásma, starosti s turnajem, vytvořením nové země a fakt, že byl začátek pololetí, Harryho trochu zmátly, co se týče jeho rozvrhu.

„Lektvary,“ povzdechla si Hermiona.

„Stejně už jdeme pozdě,“ podotkl Harry, „neuškodí, když zbytek vynecháme.“

„Harry,“ žadonila, „nikdy předtím jsem nevynechala hodinu jen tak, bez důvodu.“

„Dobře,“ souhlasil. Nikdy by mu nepřišlo na mysl poslat svou kamarádku, aby se Snapeovi postavila sama.

Následoval ji dolů do sklepení a do učebny lektvarů. Nebylo žádným překvapením, že Snape Hermionu ignoroval a dal přednost šanci otravovat posledního Pottera.

„Jdete pozdě na hodinu, Pottere,“ ušklíbl se Snape. „Jste tak arogantní, že si myslíte, že můžete jen tak přicházet a odcházet, jak vás napadne?“ Na tváři mistra lektvarů se objevil úsměv. „To bude dvoutýdenní trest.“

„Ne,“ Harry ani nezvedl hlavu.

„Co jste mi to řekl?“ Snape zfialověl do tak tmavého odstínu, že se téměř vyrovnal Vernonovi.

„Řekl jsem ne,“ odpověděl Harry klidně. „Nebudu s vámi odbývat žádný trest, tak jděte do háje.“

„Já… vy… Pottere…“

„Jako vždycky výřečný, pane profesore.“ Harry si začal balit věci. „A tím hodina končí.“

Jeho šokovaní spolužáci sledovali, jak si sbírá knihy a odchází z učebny s Hermionou v patách. Trvalo dalších pět minut, než se Snapeovi podařilo říct něco souvislého, a když se to stalo, slibovalo to pro celkový počet bodů Nebelvíru hrozné věci.

xxx

„Nemůžeš Nebelvíru jen tak vzít padesát milionů bodů, Severusi.“ Albus byl v úzkých, nedokázal udělat nic, aby uklidnil svého učitele lektvarů, a zároveň nemohl dovolit tak velký odpočet kolejních bodů.

„Nemám žádné námitky proti jejich ztrátě,“ skočila mu klidně do řeči Minerva, „pokud si Severus přeje, může jich vzít rovných sto. Zesměšňuje bodový systém od té doby, co tu začal učit.“

„Co tím myslíš, Minervo?“ Brumbál střelil po své zástupkyni pohledem, který jí prozradil, že mu nepomáhá.

„Samozřejmě víš, že existuje záznam o každém uděleném nebo získaném bodu a důvod, proč?“

„Samozřejmě,“ zopakoval ředitel.

„Co kdyby ses tedy podíval na některé Severusovy body?“ navrhla Minerva a podala mu list pergamenu.

„Deset bodů odečteno za to, že je hlupák Nebelvír s bludy o dostatečnosti,“ zamumlal Brumbál. „Pět za důkaz, že Havraspár je stejně průměrný jako Mrzimor a Nebelvír. Patnáct za příliš hlasité dýchání. Minervo, Severus tu učí už přes deset let. Nemůžeš si jen tak projít jeho záznamy a vybírat si třešinky…“

„To všechno je z minulého týdne,“ znovu ho přerušila.

„Co…“ Brumbál šokovaně vytřeštil oči.

xxx

Harry se pozdě v noci potácel branou, po obou stranách ho podpírala jedna dívka. „To ti patří za to, že jsi to přehnal,“ povzdechla si Hermiona. Koutkem oka na Harryho znovu vrhla znepokojený pohled. „Jsi si jistý, že nechceš jít na ošetřovnu?“

„Jsem jen unavený,“ zasténal Harry.

„Neodpočineme si tu trochu, než se pustíme do schodů k nebelvírské věži?“ navrhla Hannah.

„Proč chce slečna Abbottová odvést pana Harryho Pottera do nebelvírské věže?“ zeptal se Dobby zvědavě.

„Kam bychom měli jít, když ne tam?“ zeptala se Susan s úsměvem.

„Nové pokoje pana velkého ředitele Harryho Pottera jsou připravené. Dobby si myslí, že by pan velký Harry Potter a jeho dívky raději byli v nich.“

„Máš pravdu,“ souhlasila Hannah, „ano. Teď kdybys byl tak laskav a ukázal nám cestu.“

xxx

Brumbálovi vířily hlavou myšlenky, když se snažil přijít na způsob, jak vyřešit situaci se Snapem a kolejními body.

„Připraven na naši schůzku, pane řediteli?“ primuska na něj vzhlédla velkýma nevinnýma očima. Vedle ní radostně přikyvoval primus.

„Připraven na to, abyste mi vy dva ještě více ztížili den,“ odpověděl Brumbál. Podezřívavě se na ně podíval, nevinné pohledy ho přestaly klamat měsíc poté, co přijali svou současnou pozici. „Tak pojďme, ať si to probereme.“

Oba studenti strávili další dvě hodiny tím, že řediteli sdělovali vše, co potřeboval vědět o tom, co se děje mezi studenty.

„A můžu potvrdit tu věc s profesorem Snapem,“ dodala primuska. „Neřeknu, že to nebylo užitečné, myslím tím, jak upřednostňuje naši kolej, ale není to něco, co bych ocenila, kdybych byla zařazená někam jinam.“

„Já jsem byl zařazen někam jinam a děsně mě to štve,“ vložil se primus.

„Děkuji,“ povzdechl si Brumbál. „Prosím… prosím, začněte s pátráním a zjistěte, co si o tom všem studenti myslí.“

„Ano, pane řediteli,“ souhlasili.

„Děkuji. A teď, když jsme si vyjasnili ty důležité věci,“ Brumbál si dychtivě zamnul ruce. „Co kdybychom přešli k té zábavné části?“

„Ano, pane řediteli,“ povzdechl si primus. Tohle museli dělat, aby si udrželi své pozice.

„První fáma je, že Harry Potter založil vlastní školu,“ začala primuska.

„To je pravda,“ řekl Brumbál se smíchem, „jeden z jeho přátel byl dost chytrý na to, aby si všiml mezery v pravidlech Turnaje tří škol.“

„Ale… co ta část, že toho využije k vytvoření vlastního ostrovního státu?“ dodala primuska rozpačitě.

„Musím se přiznat, že o tom jsem neslyšel,“ chichotal se Brumbál. Příběhy, které studenti vymýšleli, se mu nesmírně líbily. „I když,“ pomyslel si, „vlastní ostrov by mohl být pro Harryho v budoucnu velmi výhodný.“ V duchu si poznamenal, že se o tom chlapci později zmíní. „Co ještě?“

„Říká se, že Potter chodí s polovinou čarodějek ve škole,“ vmísil se do toho primus, „a s tím souvisí fáma, že ho uctívají a že pro něj zakládají harém.“

„Asi tam nejsem zvaná, protože jsem o tom neslyšela,“ našpulila rty primuska.

„Přesně tak,“ podařilo se Brumbálovi zasípat.

„A co profesoři, pane?“

„Nejlepší fáma, kterou jsem slyšel, je, že Harry chodí s dvojčaty Patilovými,“ řekl Brumbál zamyšleně. „Ach, a že se mě jeho sova snaží zabít.“

xxx

Následujícího rána se Harry probudil, otevřel oči a zahleděl se na neznámý strop.

„Kde to jsem?“ zamumlal.

„V našem novém apartmá,“ odpověděla Hermiona z protější strany místnosti, „Brumbál je pro nás otevřel.“

„Aha,“ rozhlédl se. „Dobby odvedl dobrou práci.“

„S tímhle pokojem,“ souhlasila Hermiona. „Zapomněl dát postele do dívčího křídla. Naštěstí ho vybavil několika velmi pohodlnými pohovkami a zajímavým výběrem pyžam.“

„Cože?“

„Dobby ještě úplně neskončil s naší částí křídla pro významné hosty, když nám řekl, že se můžeme nastěhovat,“ zasmála se Hermiona. „Všechno, co nepoužiješ ty, považuje za přinejlepším dodatečnou myšlenku, nehodnou jeho plné pozornosti.“

„Buď to, nebo se snaží zajistit, aby skřítci měli příští rok na starosti větší počet pánů Harry Potterů.“ Harry se ušklíbl, než se společně rozesmáli. „Proč tu jsi?“

„Kradu ručníky z tvé koupelny,“ vysvětlila. „Až vylezeme z vany, dáme si snídani, nechceš se k nám přidat?“ Zrudla, když si uvědomila, jak to zní. „Na snídani,“ vyhrkla.

„Ano,“ souhlasil Harry, „za chvíli budu dole.“

xxx

Lenka se následujícího rána probudila brzy a pečlivě si sbalila věci. No, tedy všechno, co našla.

„Odcházíš, Láskorádová?“ zeptala se s úšklebkem jedna z dívek z její ložnice.

„Pokud všechno půjde dobře, ano,“ souhlasila Luna vesele. Pak vyběhla z místnosti a nechala za sebou velmi zmatenou mladou čarodějku.

xxx

Harry s dívkami mířili do Velké síně na snídani, když narazili na jednu z mladších studentek.

„Dobré ráno, pane řediteli Pottere,“ řekla malá blondýnka s havraspárským znakem na hábitu. „Mohla bych požádat o chvilku vašeho času?“ nešikovně se Harrymu uklonila.

„Sejdeme se ve Velké síni, Harry,“ zavolala Susan přes rameno.

„Musíme před snídaní vyřídit ještě jednu malou záležitost.“

Hermiona zamávala na rozloučenou svým dvěma kamarádkám a bezděčně se přiblížila k Harrymu.

„Dobře,“ souhlasil Harry. Otočil se k malé havraspárce. „Co pro tebe můžu udělat?“

„No,“ zhluboka se nadechla. „Ráda bych se zeptala na možnost přestupu na vaše skvělé místo studia.“

„Cože?“ řekl Harry výmluvně. I když na jeho obranu je nutné říct, že se právě probudil.

„Chce se přidat k naší škole,“ zašeptala Hermiona nápomocně.

„Aha… jistě, ehm…“

„Jsem Lenka,“ řekla dívka stydlivě, „a ehm… berete přistěhovalce?“

„Ehm,“ Harry se podíval na Hermionu.

„Chce jet s námi, až pojedeme do našeho nového domova,“ dodala Hermiona.

„Asi jo,“ souhlasil Harry. „Jak ses o tom vůbec dozvěděla?“

„Můj otec je nejlepší investigativní novinář, jaký vůbec kdy žil,“ řekla Lenka hrdě. „Nemluvě o tom, že je to pátá nejpopulárnější fáma, která koluje školou.“

„Pátá?“

„Za fámami, že se tvoje sova snaží zabít ředitele, tou, že jsi pánem věznice Azkaban, že ve skutečnosti nejsi Harry Potter, ale nesmrtelná inkarnace smrti jménem Pan Black v přestrojení, a že jsi chodil s Ronem a Hermionou, ale že jste se s Ronem pohádali a místo něj jsi přešel k Susan Bonesové a Hannah Abbotové,“ dodala ochotně Lenka. „Šestou nejrozšířenější je, že chodíš s dvojčaty Patilovými, která se ráda střídají a…“

„Chápeme,“ ujistil Harry dívku.

„To je skvělé.“ Luna zatleskala. „Takže, kdo je vaším ministrem hospodářství?“

„Ehm… ministrem hospodářství?“

„Otec má na něj několik otázek,“ vysvětlila Lenka. „Má zájem o přestěhování svého podnikání do vašeho nového panství a rád by se poučil o složitostech vašeho daňového zákoníku.“

xxx

Brumbál se usmál, když se dozvěděl, že na Harryho novou školu přestupuje další studentka. Připadalo mu úžasné, že chlapec má tolik kamarádů roztroušených po různých kolejích, a v duchu si poznamenal, že po skončení turnaje a rozpuštění čtvrté školy najde nějaký způsob, jak udržet děti pohromadě.

„Pane řediteli Brumbále,“ zavolala Susan. Běžela k němu spolu s Hannah. „Mohl byste nám věnovat chvilku času?“

„Co pro vás mohu udělat, zástupkyně ředitele Bonesová a Abbotová?“ zeptal se s jiskrou v oku.

„Obáváme se, že jsme zjistily porušení pravidel turnaje,“ povzdechla si Susan s lítostí.

„Aha?“ zeptal se Brumbál. „Jaké porušení?“ Léta praxe starému kouzelníkovi umožnila neušklíbnout se, zatímco hrál svou roli.

„Obáváme se, že naše škola není zastoupena v soudcovském sboru,“ řekla Hannah s doširoka otevřenýma nevinnýma očima, které Brumbála ani na vteřinu neoklamaly, ne po dlouhé době, co učil.

„Nejsem si jistý, jestli se mi podaří přesvědčit ostatní soudce, aby s vaší účastí souhlasili,“ připustil Brumbál.

„To je v pořádku,“ ujistila ho Susan, „pravidla říkají, že pokud tam nezasedáme, náš zástupce dostane plný počet bodů.“

„Zatímco ostatní školy nedostanou nic,“ dokončila Hannah, „jsme ochotné to nechat tak.“

„Ale pochybuji, že oni budou,“ dodal Brumbál s úsměvem. „Děkuji, že jste mě na to upozornily, zástupkyně ředitele Bonesová a Abbotová.“

„My dáváme přednost Abbotové a Bonesové,“ řekla Susan stydlivě.

„Smím se zeptat proč?“

„Rády bychom to měly abecedně,“ vysvětlila Hannah.

„Samozřejmě,“ zasmál se Brumbál, „pokud nemáte nic jiného?“ Dívky zavrtěly hlavou. „Tak prosím řekněte řediteli Potterovi, že bych si s ním rád promluvil, co nejdříve. Nic moc formálního, jen dva kolegové si dají čaj.“

„Samozřejmě, pane řediteli Brumbále.“

„Počkejte,“ řekl náhle Brumbál, „nevadilo by některé z vás, kdybych vás požádal o malou laskavost?“

„Samozřejmě, že ne, pane řediteli Brumbále,“ odpověděla Hannah rychle.

„Ředitel Potter si velmi přeje trochu meziškolní spolupráce, říká, že to je jediný důvod, proč turnaj existuje.“

„Ředitel Potter je na svůj věk moudrý,“ řekl Brumbál s potěšeným úsměvem. „Prosím, vyřiďte mu mé pozdravy.“

„Samozřejmě,“ souhlasila Susan.

„Vaše laskavost, pane řediteli?“ naléhala Hannah.

„Ano, samozřejmě.“ Brumbál se odmlčel. „Obávám se, že jsem to zapomněl. Mám strach, že je to důsledek mého pokročilého stáří.“

„Stává se to i těm nejlepším z nás, i v našem věku,“ ujistila Susan muže.

„Řeknete nám to, až si vzpomenete,“ souhlasila Hannah.

„Děkuji,“ řekl Brumbál upřímně, „budu vám oběma navždy zavázán.“