Preklady fanfiction Harryho Pottera

Na slunečném ostrově 2. část 

Další den je všechny zastihl v knihovně, kde zkoumali kouzla, která potřebovali k vytvoření svého nového domova. Skutečnost, že některá z nich by mohla Harrymu pomoci přežít, byla jen bonusem.

„Pojď se kouknout na tohle,“ zalapala po dechu Hannah.

„Co to tam máš?“ zeptala se Susan. „Pravidla Turnaje tří škol, proč se do nich díváš?“

„Samozřejmě abych Harrymu pomohla,“ odpověděla Hannah nepřítomně, „ale tohle pravidlo opravdu musíš vidět… ty taky, Hermiono.“

„Harry,“ začala Susan zvláštním tónem, „chtěla bych formálně požádat o přijetí do tvé nové školy.“

„Já taky,“ Hannah se ke své kamarádce přidala jen o vteřinu později.

„Já…“ Hermioniny oči přeběhly po označené pasáži. „Také bych ráda požádala o přijetí… a můžu být primuskou?“

„Jasně,“ souhlasil Harry, „proč?“

„Chtěla jsem být primuskou už od té doby, co jsem si o té pozici přečetla v ‚Dějinách bradavické školy‘, a je to jediný způsob, jak bych se jí teď mohla stát, když všichni opouštíme hrad,“ vysvětlila Hermiona.

„Proč jsi vlastně požádala o přestup do mé školy?“

„Jedním z pravidel turnaje je, že školy mohou převzít studenty z jiných škol,“ vysvětlila Hannah svůj objev, „zúčastněné školy nemají jinou možnost, než své studenty propustit.“

„Jako studenti tvé školy už nepodléháme bradavickým předpisům,“ dodala Hermiona, „i když se na nás stále může vztahovat kolejní systém, protože je to…“

„Pochopily jsme,“ řekla Susan tiše, „tak jaká jsou pravidla ve tvé škole, Harry?“

„Jaká byste chtěly mít?“ odpověděl Harry.

Tři dívky si vyměnily pohledy a na jejich tvářích se objevily divoké úšklebky.

„No,“ vzala si slovo Hermiona, „pro začátek…“

xxx

Minerva se usmála, když viděla studenty vstupovat do učebny.

„Dnes si budeme povídat o čtyřech fázích přeměňování,“ začala, „může mi je někdo vyjmenovat?“ Stočila oči ke své oblíbené studentce a byla šokována, když viděla Hermioninu ruku dole. „Nikdo?“ zeptala se slabě.

Hodina ubíhala a Minervin pocit, že je něco špatně, sílil a sílil, až dosáhla bodu zlomu.

„Díky za pomoc, Harry,“ řekl Neville s potěšeným výrazem ve tváři, když se podíval na svůj hotový úkol.

„Pane Pottere, pět bodů za pomoc…“

„Ne, děkuji, paní profesorko,“ řekl Harry zdvořile.

„Cože?“ Minerva na něj zírala s otevřenými ústy.

„Raději bych nedostával žádné kolejní body,“ vysvětlil Harry, „ale děkuji za pozornost.“

„Není zač,“ řekla automaticky, „prosím, přijďte za mnou po hodině, pane Pottere.“

„Samozřejmě, paní profesorko,“ souhlasil Harry.

Po zbytek hodiny Minerva fungovala na autopilota. Student odmítající kolejní body byl podle jejích dosavadních zkušeností neslýchaný, a znamenalo to tedy, že je něco vážně v nepořádku.

Hermiona při odchodu ze třídy vyslala k Harrymu povzbudivý pohled.

„Co pro vás můžu udělat, paní profesorko?“

„Odmítl jste kolejní body,“ konstatovala Minerva.

„Ano, přesně tak, paní profesorko.“

„Proč jste to udělal, pane Pottere?“ pátrala Minerva zmateně.

„Dělám, co můžu, aby Nebelvír nevyhrál kolejní pohár,“ vysvětlil jí Harry, „z jakého důvodu se ptáte?“

„Ale proč?“

„Možná se naučí, jak málo kolejní body znamenají, když skončí v mínusu,“ povzdechl si Harry. „A možná se k další skupině prvňáčků neobrátí zády, protože ztratila pár bodů kvůli zaujatému profesorovi.“ Znovu si povzdechl. „Nemluvě o tom, jak se ke mně chovali od té doby, co mé jméno vylétlo z toho zatraceného poháru.“

„Rozumím.“ Minerva se na Harryho smutně podívala. „Padesát bodů z Nebelvíru za…“ vypadala trochu ztraceně.

„Příliš hlasité dýchání je jedno ze Snapeových nejoblíbenějších,“ navrhl Harry.

„Děkuji vám, pane Pottere.“ Minerva si v duchu poznamenala, že si projde záznamy, aby si ověřila jeho tvrzení. „Za příliš hlasité dýchání.“

„Bude to vše, paní profesorko?“ zeptal se Harry.

„Ano, děkuji vám, pane Pottere.“

xxx

Brumbálovy oči se rozjiskřily jako šílené v okamžiku, kdy se dozvěděl, že tři z jeho studentů přestoupili na Harryho školu.

„Elegantní řešení, nemyslíš, Fawkesi?“ zasmál se. „Dává panu Potterovi stejnou podporu jako studentům z ostatních škol. Také jim umožňuje vyhnout se trestu,“ dodal, jako by ho to náhle napadlo, „je to mistrovsky zahrané. Cítím v tom všem prsty slečny Grangerové.“

S tím Brumbál tuhle záležitost pustil z hlavy. Byl si jistý, že jsou všichni dostatečně inteligentní na to, aby to nedohnali příliš daleko. Koneckonců se vrátí do Bradavic, až turnaj skončí, a každý prvňák ví, jak dlouho jejich profesor lektvarů dokáže chovat zášť.

xxx

Profesor Kratiknot se zmateně zamračil, když Hermiona nezvedla ruku okamžitě poté, co položil otázku.

V místnosti se rozhostilo trapné ticho, protože nikdo jiný se nechtěl pokusit zodpovědět otázku, která zjevně zmátla nebelvírskou studentku, i když si mysleli, že znají odpověď.

„Slečno Grangerová,“ vyvolal Kratiknot dívku, „prosím, řekněte nám, jak to je.“ Věděl, že odpověď zná, i když ji z nějakého důvodu neprozradila dobrovolně. Možná si poranila ruku?

„Podle Nortonova průvodce kouzly a očarováním je kouzlo Estus v domácím prostředí lepší než kouzlo Flamma ze tří hlavních důvodů; prvním je absence otevřeného ohně, druhým je nižší spotřeba energie a třetím je to, že teplo je lépe kontrolovatelné. Periwinkle s tím nesouhlasí a prohlašuje…“

„Děkuji vám, slečno Grangerová, to bude stačit,“ usmál se profesor. „Pět bodů Nebelvíru za…“

„Ne, děkuji, pane profesore,“ odpověděla Hermiona.

„Cože?“ zeptal se šokovaně.

„Raději bych za svou odpověď nedostala žádné body, pokud vám to nevadí, pane profesore,“ vysvětlila Hermiona. „Ale děkuji vám za nabídku.“

„Není zač, slečno Grangerová,“ řekl slabě. O tomhle musí říct Minervě.

xxx

Brumbál veplul do knihovny a našel Harryho a dívky sedět u velkého stolu pokrytého knihami.

„Pane řediteli Brumbále,“ vypískla ​​Hermiona.

„Slečno Grangerová,“ řekl s dědečkovským úsměvem. Otočil se k Harrymu. „Mohl bych s vámi chvilku mluvit, pane řediteli Pottere?“

„Pane řediteli?“ Harry se zmateně podíval na dívky.

„Hermiona nemůže být zároveň ředitelkou a primuskou,“ vysvětlila mu Susan s lhostejným pokrčením ramen. „Je to kvůli mé žádosti, pane řediteli Brumbále?“ To, že vyrůstala blízko centra moci, v ní zanechalo jen malou úctu k autoritativním postavám.

„Ano,“ souhlasil oslovený.

„Skvělé,“ pokračovala Susan, „kdy to bude hotové?“

„Jaká žádost?“ zašeptal Harry.

„Hermiona se v Dějinách bradavické školy dozvěděla o křídle pro významné návštěvy. Už nějakou dobu se nepoužívá,“ odpověděla tiše Hannah.

„Pro ředitele Pottera, jeho zaměstnance a studenty budou pokoje připravené do konce týdne,“ řekl Brumbál s jiskrou v očích, „i když bych rád, abyste přehodnotili svůj nápad ubytovat své studenty mimo jejich bradavické koleje.“

„Proč?“ zeptala se Hermiona náhle. „Koneckonců je to k vašemu prospěchu.“

„Ano?“

„Dva z našich studentů byli umístěni do stejné koleje jako váš šampion,“ řekla rychle Hermiona, „takže je vhodné, abychom se vyhnuli jakémukoli náznaku tajné dohody mezi našimi školami.“

„Samozřejmě,“ zasmál se Brumbál, „děkuji za váš čas, slečno Grangerová, pane řediteli Pottere, ehm…“

„Zástupkyně ředitele Abbotová a Bonesová,“ zazubila se Susan.

„Ovšem,“ souhlasil Brumbál. „A teď mě omluvte…“

„Samozřejmě, pane řediteli Brumbále.“ Harry se usmál a na Brumbálově tváři se objevil stejný úsměv. „Chápu, jak těžké je řídit školu.“

„A nedokážu si představit, jak těžké musí být mít k tomu všemu ještě povinnosti šampiona Turnaje tří kouzelníků,“ soucítil s ním Brumbál, kterého celá ta šaráda hluboce pobavila.

xxx

Dva přikrčení studenti si s hlavami u sebe šeptali ve zmijozelské společenské místnosti.

„Možná je to způsob, jak obejít přísahu,“ poznamenal jeden, „Potter není ten typ, co by s sebou vláčel takové břemeno.“

„Lepší než alternativa,“ souhlasil druhý, „i rozbitý nástroj se někdy použije.“

„Jak bychom k tomu měli přistupovat?“

„Neměli bychom, alespoň ne dokud nebude dál než ve fázi plánování.“

„Souhlasím.“

Tuto schůzku kupodivu nevědomky opakovali i ostatní v hadím doupěti, a slova, která použili, se od původního scénáře příliš nelišila.

xxx

Ticho knihovny prolomila Hermiona, když vyskočila na nohy a vítězoslavně zapištěla.

„Heuréka!“

„Pst,“ zasyčela Susan. Zkontrolovala, zda jejich pečlivě vytvořené kouzlo ‚nevšímej si mě‘ stále funguje.

„Co se děje, Hermiono?“ zeptala se Hannah.

„Našla jsem to,“ odpověděla Hermiona vesele, „mám kouzlo, které Harry použije k vytvoření našeho nového domova.“

Všichni se shromáždili, aby se podívali na knihu v její ruce.

„Myslela jsem, že vytáhneme kousek mořského dna?“ zeptal se Harry.

„To můžeme udělat taky,“ souhlasila Hermiona, „pokud na to najdeme kouzlo, ale tohle vyžaduje mnohem méně magie a nedá se to potopit rozbitím základního kamene, takže je to bezpečnější. Viděla jsem přirozeně se vyskytující ostrovy vytvořené tímto způsobem a jsou nádherné! Tropický ráj je nejčastěji používaný popis.“

„Jak budeme pěstovat nějaké jídlo, když je to všechno skála?“

„To je další problém, který budeme muset vyřešit později,“ přešla Hermiona jejich protesty, „důležité je, že budeme moci začít dříve, než jsme si mysleli.“

„A že budeme moci mít horké prameny,“ dodala Hannah. Všimla si, jak na ni ostatní tři hledí. „Turisté mají peníze, nechceme přece zemi bez průmyslu, že ne?“

„Hádám, že ne,“ souhlasil Harry s úsměvem, „nemluvě o tom, že si je budeme moci užívat i my.“

„Tahle myšlenka mě ani nenapadla,“ řekla Hannah s domýšlivým ušklíbnutím.

„Tak kdy začneme?“ zeptal se Harry.

xxx

Brumbál zamžoural na papír, který držel v ruce, a snažil se co nejlépe rozluštit význam slov na něm, protože Dobbyho rukopis byl horší než Poppyin a jeho znalost gramatiky připomínala podobně vypadajícího chlapíka, kterého viděl v mudlovském filmu.

„Co je to?“ zeptal se nakonec, když usoudil, že seslat překladové kouzlo, jako to dělal se zprávami školní lékouzelnice, by bylo trochu nezdvořilé.

„Dobby rezignuje,“ odpověděl domácí skřítek a snažil se být pevný, i když dělal něco, co bylo proti povaze domácího skřítka.

„Jdeš pracovat pro novou školu ředitele Pottera?“ zeptal se Brumbál s úsměvem. „Skvělý nápad, prosím, řekni ostatním domácím skřítkům, aby mě kontaktovali, pokud by si někdo z nich přál změnit zaměstnavatele.“

„Dobby řekne,“ slíbil malý skřítek a ovládl se, aby neprohlásil, jaký je Brumbál skvělý kouzelník, že jim dal takovou svobodu, protože on i velký pan Harry Potter byli příliš skromní na to, aby si užili takové chvály.

xxx

Neville zmateně sledoval, jak Harry vytáhl knihu a začal si před spaním ještě chvíli číst.

„Co děláš, Harry?“ zeptal se Neville.

„Hledám způsob, jak přeměnit sopečnou horninu na půdu,“ odpověděl oslovený.

„Zkoušel ses podívat na rostliny?“ zeptal se Neville nápomocně. „Jsem si docela jistý, že existuje jedna, která to udělá za tebe, ale už si nepamatuji, jak se jmenuje.“

„Pamatuješ si, kde jsi ji viděl zmíněnou?“

„Myslím, že to muselo být v jedné z našich učebnic,“ řekl Neville nejistě, „v doplňkové četbě pro třetí ročník bylinkářství.“

„Díky, Neve.“

„Žádný problém, Harry.“

xxx

Když Harry druhý den ráno vyšel z nebelvírské věže na snídani, čekaly na něj Susan a Hannah.

„Hermiona nám právě šla vzít něco k jídlu,“ vysvětlila mu Hannah, „bude tu za pár minut.“

„Nebudeme jíst ve Velké síni?“ zeptal se.

Hannah se podívala na kamarádku, zjevně očekávala, že se ujme vedení.

„Máme schůzku v Prasinkách,“ vysvětlila Susan, „takovou, která by nám mohla zajistit nějakou podporu, pokud to dobře dopadne.“ Kousla se do spodního rtu. „Víc o tom už nemám říkat.“

„Dobře,“ souhlasil Harry.

„Nechceš vědět víc podrobností?“ zeptala se šokovaně.

„Věřím ti,“ řekl Harry jednoduše a ona se usmála, protože na takové chování mimo své kolegy z Mrzimoru nebyla zvyklá.

Hermiona se k nim o pár minut později přidala a podala každému z nich něco zabaleného v ubrousku.

„Sendviče,“ vysvětlila, „mám tu i čaj, kdyby si někdo chtěl dát něco k pití.“

„Kde jsi ho sehnala?“

„Dobby mi ho dal,“ odpověděla Hermiona, „říká, že nějaký mají v zásobě i pro profesory.“

„Aha.“

Jejich odchod z Bradavic proběhl celkem hladce, až na malý zmatek při odchodu z brány.

„Kam si myslíte, že jdete?“ zeptal se Filch. „Studenti nesmí opustit školu bez povolení.“

„Máme povolení od naší školy,“ řekl Harry klidně, „jestli nám nevěříte, tak si jděte stěžovat řediteli.“

Filch zíral, když se kolem něj studenti prosmýkli a vyšli školní branou. V celém svém životě nebyl takhle důkladně ignorován.

Susan zavedla skupinu do ošuntělého hostince a po schodech nahoru do soukromé místnosti.

„Hned jsem zpátky,“ slíbila. Vyběhla z místnosti a odspěchala chodbou, než kdokoli z nich mohl zareagovat.

„Jak dlouho myslíte, že budeme muset čekat?“ zeptal se Harry.

„Ne dlouho,“ řekla Hannah po rychlém vykouknutí ze dveří, „už se vracejí.“

„Harry,“ zavolala Susan. Vedla starší čarodějku, s níž do jisté míry sdílela rodinnou podobu.

„Ano, Susan?“ zeptal se Harry.

„Toto je moje teta, Amelia Bonesová,“ představila Susan starší ženu, „ráda by si s tebou promluvila.“

„Madame Bonesová,“ řekl Harry s úctou.

„Pane Pottere,“ začala Amelia, „dovolte mi, abych přešla rovnou k věci.“

„Prosím,“ souhlasil Harry.

„Existuje řada současných i bývalých zaměstnanců ministerstva, kteří projevili zájem připojit se k vašemu úsilí,“ řekla klidně.

„Pak jsou vítáni,“ odpověděl Harry okamžitě a zakryl své překvapení, „pokud souhlasí s dodržováním pravidel jako všichni ostatní.“

„Jaká to jsou pravidla?“

„Většinou žij a nech žít,“ řekl Harry rychle, „Hermiona navrhuje a přepracovává systém zákonů, ale to je z velké části všechno. Dělejte si, co chcete, pokud jste dospělé osoby, které s tím souhlasí.“ Harryho oči se zadívaly na náhle zrudlou Susan. „A to je asi tak vše.“

„Jednoduché,“ řekla Amelia souhlasně, „mohla bych mít příležitost si prohlédnout tyto zákony?“

„O tom byste si musela promluvit s Hermionou,“ vysvětlil jí Harry.

„Samozřejmě,“ souhlasila Amelia, „děkuji, že jste se mi věnoval, pane Pottere.“

„Rádo se stalo, madame Bonesová.“

Amelia podala Susan balíček a sklonila se, aby něco zašeptala své neteři do ucha.

„Těším se, že ty zákony uvidím co nejdříve, slečno Grangerová,“ kývla Amelia na Hermionu. „Neváhejte mě kontaktovat, pokud si myslíte, že vám mohu s něčím pomoci.“ S tím odešla z místnosti způsobem, který by Snapea přiměl zezelenat závistí.

„Co ti dala?“ zeptal se Harry.

„Přenášedlo do obchodu v Příčné ulici, kde nám zajistí další přenášedla,“ odpověděla Zuzana, „nevěděla, kde bude náš ostrov.“

„Víme, kam ho umístíme?“ zeptal se Harry.

„Dívaly jsme se na odlehlý kousek oceánu mezi Pitcairnem a Velikonočním ostrovem,“ řekla Hermiona, „pokud není nějaké místo, kam bys odešel raději?“

„Nemám tušení, kde to je,“ přiznal se Harry.

„Na Pitcairn se vydali vzbouřenci z Bounty,“ vysvětlila Hermiona, když spatřila tři prázdné pohledy. „Víte, Vzpoura na lodi Bounty… pan Christian… kapitán Bligh?“ Znepokojeně se zamračila. Chápala nevědomost Hannah a Susan, ale Harry vyrůstal v mudlovském světě. „Vysvětlím vám to později.“

„Dobře,“ souhlasil Harry, „proč jsme si vybrali zrovna tohle místo?“

„Je to odlehlé,“ vysvětlila Hermiona, „nic než velká pláň prázdné vody a počasí je krásné.“

„S častými dešti, abychom měli čerstvou vodu,“ uzavřela to Susan, „nechceme se spoléhat na odsolovací kouzla.“

xxx

Brumbálův výraz se nezměnil, když poslouchal Filchovy stížnosti na Harryho a jeho přátele.

„To stačí, Argusi,“ zvedl ruku. „Harry a jeho společníci si mohou přicházet a odcházet, jak se jim zlíbí, měl jsem vás o tom informovat dříve.“

„Proč?“

„Jako studenti ‚čtvrté školy‘ nepodléhají bradavickým pravidlům. Potřeboval jste ještě něco?“