Preklady fanfiction Harryho Pottera

On an Island in the Sun 

Originál: https://www.fanfiction.net/s/9279255/1/On-An-Island-In-The-Sun

Autor: Rorschach’s Blot

Překlad: denice   Beta: Sevik99    Banner: Jacomo

Povolení k překladu: Ano

Humor

Harry, Hermiona

Rating: 16+  Kapitol: 1

Slov: 32 584 

Shrnutí: Nelíbí se ti, jak tato země funguje? Myslíš si, že její úředníci jsou zkorumpovaní, politici pitomci a lidé apatické ovce? Fajn! Jdi si vytvořit svou vlastní!

Éra/období: Bradavice

Postavy obsažené v tomto příběhu jsou majetkem J. K. Rowlingové, autorky Harryho Pottera. Duševní vlastnictví překladu různých jmen, názvů a míst patří pánům Medkům, kteří knihy o Harry Potterovi přeložili do češtiny. Autorství této fanfikce náleží Rorschach’s Blot. Ani příběh, ani jeho překlad nevznikly za účelem finančního zisku.

PP: Jako obvykle při delších povídkách budu kapitolu dělit.

Autorka příběh zařadila pod žánr humor, souhlasím, ovšem podle mě místy jde až do parodie a nadsázky.

Na slunečném ostrově, část 1.

 Prohlášení: Dobrá parta je super… to je vše.

Harry byl nešťastný. Zdálo se, že se v jeho životě pokazilo všechno, co se pokazit mohlo. Byl zařazen do turnaje, který neměl ani tak vítěze jako spíš přeživší, jeho nejlepší kamarád Ron, společně s polovinou školy, s ním nemluvil, tisk zveřejňoval zkreslenou verzi jeho osobního života, aby se mu všichni mohli smát, a k tomu všemu se na něj celý zatracený den divně dívalo pár holek z Mrzimoru.

„Co se děje, Harry?“ zeptala se Hermiona soucitně. „Zase Prorok?“ Nemohla uvěřit, že jim projde publikování tak zkreslených článků o jejím nejlepším příteli.

„Pojďme do knihovny,“ řekl Harry. Vstal ze židle a chytil ji za ruku. „Hned.“

„Dobře,“ souhlasila s překvapeným výrazem ve tváři, když ji táhl přes Velkou síň. „Harry,“ řekla, když zpomalil, „vždycky ráda chodím do knihovny, ale proč mě tam bereš zrovna teď?“

„Už nemůžu vydržet jejich pohledy,“ odpověděl koutkem úst.

„Nenech se jimi zdeptat,“ poradila Hermiona, „oni neznají tvou skutečnou tvář. Harry, kterého znám, by se nikdy nepřihlásil do tohohle pitomého turnaje. Doopravdy tě znám a věřím, že všechno, co jsi mi řekl, je pravda… a věřím, že bys mě požádal o pomoc, kdybys to plánoval udělat,“ dodala s hihňáním.

„Ne tihle,“ zasténal Harry a očima těkal po síni.

„Tihle… kdo?“

„Hannah Abbotová a Susan Bonesová,“ odpověděl Harry, „pořád se na mě dívají.“

„Jakým pohledem?“ zeptala se Hermiona s úsměvem. „Jsi dobrý úlovek, víš… možná se jedné z nich líbíš,“ dodala trochu nervózně.

„Já… já ne… já… možná.“ Harry zpomalil, když uvažoval o Hermionině nápadu. „Dobrý úlovek? Většina kouzelnického světa je proti mně, jak mě mohou ty praštěné bláznivky považovat za dobrý úlovek?“

„Ty si to nemyslíš?“ Hermiona si povzdechla, možná se jim příští rok podaří vyhnout se životu nebezpečným dobrodružstvím.

„Ne, nemyslím,“ řekl kysele. „Zřejmě jde o nějaké spiknutí. Pravděpodobně mám na zadku znamínko, které určuje, že jsem předurčen k tomu, abych byl nalezen a pokousán nějakou hroznou příšerou, zatímco budu pátrat po podvazkovém pásu Helgy z Mrzimoru.“

Bradavická věštkyně vstala ve své ložnici a začala mluvit, ale vyslovovala tak nezřetelně, že by jí stejně nikdo nerozuměl, a pak znovu omdlela, protože si k obědu dala příliš mnoho doušků ze své skryté placatky.

xxx

Obě zmíněné mrzimorky se na sebe podívaly se shodným výrazem smíšeným z očekávání a nervozity. Strávily týdny tím, že o tom mluvily, a dny sbíráním dostatku odvahy.

„Všiml si nás,“ řekla Susan klidně.

„Hm, souhlasím,“ přitakala Hannah, „viděla jsi ten výraz v jeho tváři?“

„No jo,“ zasmála se Susan, „zajímalo by mě, co si asi myslí?“

„Kdo ví, jak funguje mysl kluka,“ řekla Hannah s pokrčením ramen. „Jo… jsi si tím jistá?“ kousla se do spodního rtu. „Je to přece jen strašně velká věc.“

„Napsala jsem tetě Amelii a ona řekla, že on má moc a Grangerová dobré známky. Myslela jsem, že žertuje, ale pak jsem si to trochu prozkoumala a zjistila, že se to stávalo už dřív.“

„Vždycky bychom mohly odejít do mudlovského světa,“ navrhla Hannah s výrazem, jako by kousla do něčeho nepříjemného. „Slyšela jsem, že mudlové se nestarají o… ech…“ odmlčela se, protože usoudila, že je lepší to nepřiznat, když by někdo mohl naslouchat.

„Mohly bychom,“ řekla Susan neochotně, „ale to by znamenalo opustit všechno, co jsme kdy znaly.“

„Nakašlat na mudlovský svět,“ souhlasila Hannah, „co je pro ně dobré, je dobré pro ně, ale já bez magie žít nemůžu.“

„Možná bychom mohly emigrovat?“

„To ti řeknu,“ Hannah si odfrkla a pomyslela na to, jak jsou některé země bizarní, dokonce i ve srovnání s Británií.

„Hádám, že jo… s tím, jak na Harryho tlačí, to stejně udělá.“

„A když ten debil Weasley odpadl, je tu volné místo… doufejme, že dvě, až jim řekneme, že jsme spolu. Myslím, že je čas nabourat se do vrat, abych tak řekla.“

„Takže… půjdeme najít Harryho?“

„Myslím, že bychom měly.“

xxx

Hermiona se kousla do jazyka, aby se nerozesmála, když Harry hyperventiloval. Téměř viděla, jak mu hlavou probleskují různé scénáře.

„Už ses uklidnil?“ zeptala se ho. „Nebo se chceš ještě chvíli schovávat v knihovně? Ty holky třeba něco chystají a my nemůžeme být dost ostražití, víš, jací jsou mrzimorové. V jednu chvíli jsi v pořádku a v další minutě 'BUM' a jsi přišpendlený pod obrovskou hromadou mrzimorů, kteří následují svého Pána zla, Pyžamového Postracha!“

„Nepomáháš,“ odpověděl Harry s lehkým úsměvem v koutku úst. „Tohle je vážné.“ Znělo to, jako by se v jistém smyslu snažil přesvědčit sám sebe.

„Jedné z nich se asi líbíš,“ ​​pokračovala Hermiona, „co je pravděpodobnější? Že tě má nějaká dívka ráda, nebo že je to jakýsi zlověstný plán na zničení školy?“

„No… když si vzpomeneš na Ginny, tak by to klidně mohlo být obojí najednou,“ řekl Harry neochotně. Raději by se vyhnul dalšímu souboji na život a na smrt s obrovskou, starobylou a jedovatou bytostí. Podle jeho názoru v tomto ohledu zcela splňoval jeho denní příděl Snape.

„Vidíš? Čeká tě trochu štěstí,“ řekla Hermiona pevným hlasem. „A teď, chceš jít něco dělat, nebo bys chtěl studovat tady?“

Harry nestačil odpovědět, když se ozval nečekaný hlas. „Než se rozhodnete,“ odkašlala si Susan, „Hannah a já bychom si s vámi dvěma rády popovídaly.“

Harry zamumlal něco, co znělo trochu jako ‚ale kruci‘ hlavně proto, že to tak cítil, ale dostatečně tiše, aby mu za to Hermiona nemohla vynadat.

„Možná bychom se mohli přesunout do jedné ze studoven?“ navrhla Hannah.

„Musela jsi pokoušet osud, že?“ zavrčel Harry a vrhl zlý pohled Hermioniným směrem.

„Jsem si jistá, že neplánují zničit školu,“ řekla Hermiona slabě, „že ne?“

„Co kdybychom to probrali později?“ zeptala se Susan s úšklebkem.

„…promiň, Harry,“ řekla Hermiona, když se skupina přesouvala na místo, kde bylo víc soukromí.

„O co tedy jde?“ zeptal se Harry poté, co se zavřely dveře, a vypadal přitom trochu, jako by očekával, že se jedna z mrzimorek ukáže být reinkarnací Adolfa Hitlera.

„Počkejte chvilku…“ přikázala Hermiona. V odpověď na různé překvapené pohledy seslala pár rychlých kouzel na ochranu soukromí.

„…tak do toho,“ vybídla je.

„My, no, nemohly jsme si nevšimnout, že ve vašem malém triu vzniklo volné místo, a Susan a já jsme doufaly, že ho zaplníme,“ začala Hannah s nadějí v hlase. „Rády bychom ho obsadily… pokud chcete dalšího chlapce, jsem ochotná se přeměnit a…“

„O čem to mluvíš?“ užasla Hermiona.

„Takže jsi nebyla ve trojce s Harrym a Ronem?“ zeptala se Susan zaskočeně.

„NE!“ zaječela Hermiona.

„Hm… no, tohle je trapné,“ poznamenala Susan nevýrazně.

„Povídej mi o tom,“ souhlasila Hannah.

„Jak jsi to myslela, když jsi říkala, že se chceš přeměnit?“ zeptal se Harry. Bylo to jako při srážce vlaků, prostě se nedokázal odvrátit.

„Hmm?“ Hannah se vrátila do reality. „Prostě kdyby se ti líbili kluci, nebo kdyby Hermiona chtěla dva najednou, tak bych se občas mohla stát klukem, proč?“

„To můžeš udělat?“

„Snadno,“ řekla Hannah s přikývnutím, „ty jsi to nevěděl?“ K dočasné změně se dala použít spousta kouzel a lektvarů, trvalá změna byla proveditelná, ale mnohem obtížněji.

„Ne… jen mi neříkej žádné podrobnosti,“ řekl Harry a vypadalo to, že je mu trochu nevolno. „Prosím.“

„Dobře,“ souhlasila Hannah se zmateným výrazem ve tváři a přemýšlela, co je divného na občasném střídání pohlaví. Možná je to nějaká mudlovská záležitost?

„Myslela sis, že já, Harry a Ron?“ zeptala se Hermiona, a těžce zezelenala ve tváři. „Vážně sis myslela, že my všichni dohromady…“ Jaké druhy deviantního chování se v hradu dějí, když tohle byla věrohodná fáma?

„Většina školy ano… no, jistě,“ řekla Hannah s pokrčením ramen. „Musíš uznat, že vy tři jste bez sebe moc času netrávili.“

„To neznamená, že…“ Hermiona se odmlčela. Zachvěla se znechucením. „Myslím, je to… fuj…“

„To už víme,“ souhlasila Susan, „teď.“

„Chtěly jste ještě něco?“ zeptal se Harry. V duchu si poznamenal, že si koupí myslánku, aby si mohl lépe prohlédnout výraz šokované hrůzy v Hermionině tváři. Byl si docela jistý, že to překonalo chvíle, kdy někdo naznačil, že se Draco chová tak, jak se chová, protože ho Hermiona přitahuje a žárlí na čas, který s ní Harry tráví.

„Jo,“ řekla Hannah, „doufaly jsme, že s tebou odejdeme, až si založíš vlastní zemi… za předpokladu tvé ochoty souhlasit s myšlenkou, že co a s kým dělá dívka ve svém vlastním domě, je její věc, pokud to nikomu neubližuje.“ Jemně stiskla Susaninu ruku.

„Moje vlastní země?“ Harry teď vypadal trochu, jako by ho praštili do hlavy kriketovou pálkou – jen bezvýrazně papouškoval.

„Stačí pouze moc a moje teta Amelia si myslí, že jí máš dost,“ naléhala Susan, „tohle všechno jsi nevěděl?“

„Ne,“ odpověděl Harry, „Hermiono?“

„Nemám tušení, o čem mluví,“ zamumlala oslovená.

„Dobrá,“ začala Susan, „všiml sis, jak… pokřivené jsou zákony v kouzelnickém světě, že?“

„A jak se tisk vyvlékne i ze zatracené vraždy,“ dodala Hannah, „nemáme žádné zákony proti pomluvám, jako mají mudlové.“

„A?“

„Když se ti to nelíbí, odejdi a založ si vlastní zemi.“

„To vždycky říkají, když si někdo stěžuje dostatečně nahlas, aby si toho ministerstvo všimlo,“ vysvětlila Susan. „Pokud se sejde dost lidí, není těžké zvednout kousek mořského dna a vybudovat si vlastní ostrov. Takhle vznikla Atlantida, a když se král zbláznil a myslel si, že svět proti němu intrikuje, nechali zřítit základní kámen a potopili ji.“

„Udělej to tak, aby to bylo nezakreslitelné, a jsi naprosto v pohodě,“ pokračovala Hannah, „Susanina teta Amelia si myslela, že máš dost moci na to, abys to zvládl, a my jsme předpokládaly, že Grangerová prozkoumala všechna k tomu potřebná kouzla.“

„Účast v turnaji pod hlavičkou čtvrté školy by se taky hodila,“ pokračovala Susan, „jako na studenta čtvrté školy by se na tebe už Bradavická charta nevztahovala. Mohl bys kouzlit, jak chceš, kde chceš a kdy chceš. Prostě jsme si tak nějak říkaly…“

V tu chvíli, daleko na jihu, se jistý Vernon Dursley podělal do kalhot a měl pocit, jako by mu někdo právě přejel po hrobu parním válcem. Mimochodem, ve stejném okamžiku se Harrymu v očích objevil pohled, z něhož by Snapeovi zbělely vlasy.

„Přidejte k tomu vztah, který jsme si myslely, že máte s Weasleym,“ povzdechla si Susan, „dávalo smysl, že by sis chtěl najít místo, kde tě nebudou soudit… stejně jako my.“

„Jako bys mě nesoudila, nebo jako bys chtěla najít místo, kde nikdo nebude soudit tebe?“

„To druhé.“

„Přemýšlely jsme o tom, že se staneme mudly, ale když jsme si uvědomily, že si vybuduješ vlastní ostrov, tak jsme prostě… chtěly dál používat magii.“

„Jen proto, že jsem to neplánoval, neznamená, že bych to nedokázal,“ zamyslel se Harry, „má to určitý půvab, že?“

„Chceš, abych začala zkoumat, jak na to, Harry?“ zeptala se Hermiona.

„Jo,“ pomalu souhlasil, „to je plán. Díky.“

„Tak co s tím?“ zeptala se Susan a kousla se do spodního rtu. „Můžeme se s Hannah taky přidat ke tvé škole a zemi?“

„Jasně,“ přitakal Harry, „kamarádi?“

„Kamarádi,“ souhlasila.

„A teď k tomu, že chcete zaujmout Ronovo místo?“

„Můžeme si o tom promluvit později?“ zeptala se Susan se zčervenalou tváří. „Trvalo nám dva dny, než jsme sebraly odvahu a vás dva oslovily, a je trochu trapné zjistit, že jsme se mýlily ohledně… však víš.“

„Kruci,“ zamumlal Harry, „to asi znamená žádný harém pro mě.“

„Harry!“ protestovala šokovaně Hermiona.

„Vždycky jsem se chtěl rozvalit na polštáři a jíst oloupané hrozny,“ vysvětlil Harry s úšklebkem.

*PRÁSK*

Harryho židle se proměnila v sedací vak a Dobby mu podával oloupané bobule hroznového vína.

„Velký kouzelník, pan Harry Potter, bude potřebovat skřítky v téhle skvělé a velkolepé nové zemi! Skřítky, kterým je dovoleno uklízet, cokoli chtějí, když chtějí uklízet jako svobodní skřítci, že?“

„…řekl bych, že ano. Pokud necháš krmení oloupanými hrozny na lidské ženy a spálíš ten převlek za džina, co máš na sobě.“

„Dohodnuto!“

xxx

Harry seděl ve společenské místnosti a zíral do ohně, zatímco jeho mysl byla stále zaneprázdněna bizarním rozhovorem s oběma mrzimorkami.

Od rozhovoru v knihovně uplynuly dva dny, a i když to nechtěl vědět, nemohl se ubránit úvahám, jak to Hannah myslela, když říkala, že může měnit pohlaví.

Naštěstí jeho myšlenkový pochod vykolejila jeho nejlepší kamarádka, která při procházení portrétem téměř poskakovala vzrušením.

Usmál se na ni, když k němu zamířila a usadila se vedle něj, a přemýšlel, co objevila, že ji to tolik nadchlo. Nemusel čekat dlouho. Když se rozhlédla a ujistila se, že nikdo není v doslechu, tiše řekla: „Harry! Neuvěříš, co jsem zjistila, když jsem vyhledávala kouzla, která potřebujeme! Jednou z věcí, které můžeš udělat při budování vlastní země, je stanovit si svoje zákony a udělit Čmuchalovi azyl! Může být občanem tvé země a už se nebude muset skrývat! Není to úžasné?“

Na jeho tváři se objevil obrovský úsměv. „A když se nebude muset schovávat, můžu s ním během léta bydlet! Hermiono, to je skvělé!“ A k jejímu překvapení ji objal a přitiskl si ji k sobě.

‚Harry mě objímá! To je hezký pocit, nikdy předtím to neudělal,‘ pomyslela si Hermiona, než mu objetí opětovala.

Seděli tam a vůbec si nevšímali podivných pohledů, které na ně vrhali ostatní, když vcházeli do společenské místnosti, dokud nevstoupil Ron a nepronesl uštěpačnou poznámku. Když vzhlédli, zdálo se, že si oba uvědomili, že se stále objímají, a s červenými tvářemi se od sebe odtrhli.