Preklady fanfiction Harryho Pottera

Lehká sukně

Lightskirt

Originál: https://www.fanfiction.net/s/14075336/1/Lightskirt

Autor: Lady FoxFire

Překlad: denice   Beta: Sevik99    Banner: Jacomo

Povolení k překladu: Ano

Hermiona, Minerva McGonagallová

Rating: 16+  Kapitol: 1

Slov: 4 148

Shrnutí: McGonagallová si předvolala mladou dámu na schůzku, která se jí nebude líbit.  

Éra/období: Bradavice 

Postavy obsažené v tomto příběhu jsou majetkem J. K. Rowlingové, autorky Harryho Pottera. Duševní vlastnictví překladu různých jmen, názvů a míst patří pánům Medkům, kteří knihy o Harry Potterovi přeložili do češtiny. Autorství této fanfikce náleží Lady FoxFire. Ani příběh, ani jeho překlad, nevznikly za účelem finančního zisku.

PA: Tato krátká povídka se zabývá problémem, kterého jsem si v kánonu všimla a který nebyl nikde zmíněn ani řešen. Odehrává se ve čtvrtém ročníku.

Lehká sukně 1. část

„Ach bože,“ zamumlala si McGonagallová pro sebe a znovu ponořila brk do nádobky s červeným inkoustem. „Na co jste myslela, slečno Greenová?“

Zaklepání na dveře jejího kabinetu ji vyrušilo z kontroly úkolu jmenované slečny.

„Pojďte dál,“ zvolala a zavřela víčko kalamáře.

„Požádala jste mě, abych za vámi přišla, paní profesorko,“ řekla Hermiona Grangerová otevřenými dveřmi a vstoupila dovnitř.

„Ano. Ano,“ řekla McGonagallová s nádechem obav v hlase. „Prosím, zavřete dveře a sedněte si.“

„Prosím, paní profesorko,“ řekla Hermiona, následovala její pokyn a posadila se ke stolu naproti ní.

McGonagallová tiše odložila stranou domácí práce studentů, a poté na dveře seslala umlčující kouzlo.

„Víte, proč jsem vás sem pozvala?“ zeptala se.

Hermiona zavrtěla hlavou a kousla se do spodního rtu. „Ne, paní profesorko.“

„Takže,“ McGonagallová se na chvíli odmlčela, než pokračovala, „objevily se na vás nějaké stížnosti.“

„Stížnosti? Stížnosti na mě? Kvůli čemu? Provedla jsem něco? Co jsem udělala špatně? Kdo si stěžoval?“ vychrlila ze sebe Hermiona.

„Někteří rodiče a opatrovníci mají určité obavy z vašeho chování,“ obezřetně formulovala prohlášení McGonagallová.

„Byl to Malfoy?“ zavrčela Hermiona. „Navedl rodiče, aby si stěžovali, protože jsem mu loni jednu vrazila.“

McGonagallová se klidně nadechla a řekla: „Ne, nebyl to Malfoy. A protože ten loňský incident nikdo nenahlásil, nebudu tuto záležitost vyšetřovat. Ale měla bych vám připomenout, abyste neútočila na své spolužáky. Ani když si myslíte, že si to zaslouží.“

„Jsou to tedy jiní studenti, kteří žalují svým rodičům, že jsem panovačná a vševědka? Nebo že kvůli mně vypadají špatně, protože jsem mudlorozená a mám lepší známky než oni?“ dorážela Hermiona.

„I když se kvůli tomu v minulosti objevily stížnosti, tyto problémy jsme vyřešili,“ konstatovala profesorka.

„Jak?“

„Připomněli jsme dotyčným rodičům, že pokud chtějí, aby jejich dítě dosahovalo lepších výsledků, musí se dotyčné dítě více věnovat učení,“ vysvětlila McGonagallová.

„Dobře,“ odpověděla Hermiona s rázným přikývnutím.

McGonagallová položila ruce na stůl. „Co se týče současného problému… byla jste nebo nebyla v chlapecké ložnici?“

„Byla,“ odpověděla Hermiona se zmateným výrazem ve tváři.

McGonagallová si odkašlala. „Potřebuji se vás zeptat na osobní věc, slečno Grangerová.“

Hermiona přikývla.

„Sexuálně preferujete chlapce, dívky nebo obojí?“ otázala se McGonagallová.

S ruměncem na tváři Hermiona vykoktala: „Cože?“

„Ve vašem věku by se dalo předpokládat, že máte tušení o své sexuální preferenci,“ prohlásila McGonagallová suše.

„Chlapce.“

McGonagallová přikývla na souhlas. „Pak chápete podstatu problému.“

„Ne. Já tomu nerozumím,“ zalapala po dechu Hermiona.

„Uvědomujete si, že pan Potter i pan Longbottom jsou dědici svých rodů? Pokud jde o pana Weasleyho, i když jeho rodina není bohatá, je v kouzelnickém světě respektovaná. Existují také linie Woodů, McLaggenů a Jordanů,“ vysvětlila McGonagallová.

Hermiona zavrtěla hlavou, na tváři se jí zračil zmatek.

„Slečno Grangerová, víte, proč je na schodech vedoucích do dívčích pokojů skluzavkové kouzlo?“ zeptala se McGonagallová.

„Abychom chlapce odradili od návštěv v našich ložnicích,“ odpověděla Hermiona.

„A víte, proč chlapci nesmí do dívčích pokojů?“ pokračovala profesorka.

„No, aby kluci nemohli mít sex se svými kamarádkami,“ odpověděla Hermiona.

„Ne,“ opravila ji McGonagallová. „Je to proto, aby se chlapci nemohli vnucovat žádné dívce na koleji, zejména mladším studentkám, které by se nedokázaly útočníkovi bránit.“

Hermiona tiše seděla a vstřebávala tu informaci.

„Na chlapeckých pokojích je ochrana, aby se jim nestalo totéž,“ objasnila McGonagallová.

„Ale na jejich straně nejsou žádné zákeřné schody,“ podotkla Hermiona.

„Někteří lidé se domnívají, že dívky jsou dostatečně zralé na to, aby se samy rozhodly, kdy se zapojit do sexuálních aktivit, a dostatečně informované, aby se ochránily před nechtěným těhotenstvím,“ vysvětlila McGonagallová.

Hermiona mírně zavrtěla hlavou. „Co to má společného se stížnostmi rodičů?“

„Někteří rodiče, zejména ti s omezenými nebo žádnými skutečnými znalostmi mudlovského světa, se obávají, že byste mohla mít nějaké… sklony k nošení lehkých sukní. Dělají si starosti s kukačkou v hnízdě,“ odpověděla McGonagallová.

„Co je to lehká sukně? A co s tím má společného pták?“ byla zmatená Hermiona.

McGonagallová se zavrtěla na židli. „Lehká sukně je označení pro ženu,“ na chvíli se odmlčela, než si pospíšila s dalšími dvěma slovy, „pochybné ctnosti.“

„Pochybné ctnosti?“

„Žena, která často mění partnery a ne vždy s vědomím předchozího partnera,“ vysvětlila McGonagallová.

O chvíli později se Hermiona vzpřímila na židli a zírala na profesorku. „Říkají mi děvka!“

McGonagallová si odkašlala. „Ano, myslím, že to je mudlovský výraz pro to.“

„Nemůžu uvěřit, že mi tak říkají! Nebo že jste to připustila. Nebo že jste si mě zavolala sem dolů a řekla mi to!“ křičela Hermiona.

„To stačí, slečno Grangerová,“ uťala ji McGonagallová. „Pozvala jsem vás do své kanceláře, abychom si o věci promluvily, než vám zničí budoucnost.“

„Ale co Ginny?“ odsekla Hermiona. „Je v ložnicích kluků stejně často jako já.“

„Také má tři starší bratry ve stejné koleji. Je pravda, že tento rok to bude naposledy, co jí to bude umožněno, protože dvojčata letos odejdou,“ vysvětlila McGonagallová.

„A protože ona je čistokrevná a já mudlovská šmejdka,“ zavrčela Hermiona.

„Protože jste mudlorozená, ano. To ve věci hraje roli,“ vysvětlila McGonagallová. „V minulosti nebylo nic neobvyklého, aby mudlorozená donutila těhotenstvím polokrevného nebo čistokrevného k manželství.“

Hermiona několikrát zamrkala, než řekla: „Kukačka. Očekávají, že se budu snažit vydávat dítě jiného muže za dítě toho, s kým bych chodila. Mají o mně a ostatních mudlorozených velmi nízké mínění.“

„Mají za sebou velmi dlouhou historii, na kterou se mohou ohlížet,“ opravila ji McGonagallová. „Alespoň jednou za generaci se žena pokusí tímto způsobem vylepšit své postavení ve společnosti. I když docházelo k pokusům podstrčit kukačku, nebylo to tak běžné jako uvěznění muže do manželství, které nechtěl. Nemůžete mi říct, že se tohle v mudlovské komunitě neděje.“

Hermiona mlčela, čelisti pevně sevřené.

„Měla byste být vděčná, že se na mě ti starostliví rodiče obrátili právě teď, kdy můžeme minimalizovat poškození vaší pověsti,“ pokračovala McGonagallová.

„No, můžete tyto rodiče ujistit, že jsem panna,“ zavrčela Hermiona.

„Manuální, orální, anální nebo vaginální?“ zpřesňovala McGonagallová.

„Cože!“ vyhrkla Hermiona.

„Ptám se, jaký stupeň panenství máte,“ odpověděla McGonagallová. „Pravá panna má všechny čtyři stupně panenství. Zatímco ctěná panna se jen… dotýkala nebo byla dotýkána rukama svého milence.“

Jak McGonagallová pokračovala ve vysvětlování, Hermionin obličej rudl čím dál víc.

„Pak zkažená panna…“

Hermiona přerušila profesorku, než mohla pokračovat. „Jsem pravá panna.“

„Výborně,“ řekla McGonagallová a zvedla hůlku. „Teď prosím klidně stůjte.“

„Co to děláte?“ vyprskla Hermiona.

„Potvrzuji to,“ řekla McGonagallová a seslala kouzlo, které způsobilo, že Hermiona zazářila jemnou nebesky modrou barvou, která po chvilce zmizela. „Neuvěříte, kolik lidí lže o svém statusu. Stydí se, když někdo zjistí, že mají větší zkušenosti, než tvrdili. Je pravda, že toto kouzlo se u soudu často používá při jednání s těmi, kteří by měli být rozčtvrceni.“

„Britská vláda postavila mučení a trest smrti mimo zákon,“ odsekla Hermiona.

„A jsem si jistá, že velká část lidí by ráda viděla jejich obnovení pro ty, kteří zneužívají děti,“ namítla McGonagallová. „Nikdy jsem nepochopila, proč mudlové trvají na tom, aby používali slovo ‚zneužívající‘ místo toho, kým skutečně jsou, tedy znásilňovači dětí. Vždycky mám pocit, že se snaží, aby to, co se stalo, ukázali jako méně hrozné, než to ve skutečnosti je.“

Hermiona otevřela ústa, aby něco řekla, ale pak je zavřela. „O to teď nejde,“ řekla skrz zaťaté zuby.

„Máte pravdu. Jsme tu kvůli vašemu chování a tomu, jak by se mohlo odrazit na vaší budoucnosti v kouzelnické komunitě,“ souhlasila McGonagallová. „Nyní mohu dotyčné rodiče ujistit, že jste v současné době pravá panna. Předpokládám, že do chlapeckých ložnic už nebudete vstupovat.“

Hermiona přimhouřila oči a rozšířila nosní dírky při pomyšlení, že jí bude odepřen přístup k čemukoli, včetně chlapeckých pokojů. „Předpokládám, že nemám na výběr, pokud nechci být nazývána děvkou.“

„Lehká sukně je správný termín,“ opravila ji McGonagallová. „Také bych vám doporučila omezit veškeré aktivity na líbání a lehké mazlení, dokud nebudete ve vážném dlouhodobém vztahu. A i tehdy bych se ztrátou vašeho vaginálního panenství počkala až do svatební noci.“

Hermiona konečně vybuchla. „Nemůžu uvěřit, že jste to řekla! Nemáte právo se mnou mluvit o mé sexualitě ani se mě ptát, jestli jsem nebo nejsem panna!“

Na tváři McGonagallové se objevil malý krutý úsměv. „A v tom se mýlíte, slečno Grangerová. Jako profesorka této skvělé instituce k tomu mám naprosté právo, pokud někdo ohrožuje pověst Bradavic a budoucnost minimálně jednoho ze studentů.“

Hermiona se na okamžik zarazila. „Moje budoucnost je ohrožena?“

„Mluvila jsem spíš o tom nešťastném mladíkovi, ale i vaše budoucnost by mohla být velmi bezútěšná,“ odpověděla McGonagallová. „Není neobvyklé, že mladá dáma, která mohla, ale nemusela být lehkou sukní, měla nehodu krátce po svatbě nebo narození dítěte. Osud dítěte závisí na tom, zda bylo potomkem jejího manžela, či nikoli.“

Hermioniny oči se rozšířily.

„Můj vlastní děd ztratil svou první ženu krátce poté, co porodila dceru, jejímž otcem nebyl můj dědeček,“ vysvětlila McGonagallová. „A než začnete chrlit nějaké nesmysly o tom, že byla mudlorozená a zavražděná z jakéhokoli důvodu, který vás napadne; ve skutečnosti byla čistokrevná. Pocházela z chudé rodiny a v mém dědečkovi viděla prostředek k vylepšení svého života s minimálním úsilím. A než se zeptáte, můj dědeček dal dítě k adopci kouzelnické rodině v Kanadě. Nevěřil, že je to chyba dítěte, že je kukačka, kterou se jeho matka snažila vydávat za jeho dítě.“

„To je špatně,“ řekla Hermiona tiše.

„Protože můj dědeček byl čestný?“ řekla McGonagallová. „Dívka tvrdila, že je panna. Tvrdila, že miluje mého dědečka. Tvrdila, že čeká jeho dítě. Oženil se s ní, aby děcko nebylo panchart beze jména. A rodina problém napravila, když vyšla najevo pravda. Svět by byl lepším místem, kdyby existovalo kouzlo, které by určilo rodičovství před narozením dítěte.“

„Mohl se svatbou počkat. Počkat, dokud se dítě nenarodí,“ prohlásila Hermiona.

„V té době by už bylo považováno za nemanželské. Nepřijala by je ani jedna z rodin, ani by nebylo uznáno jako dědic rodu. S největší pravděpodobností by skončilo v sirotčinci, pokud by se ho nezbavili trvalejším způsobem.“

Hermiona zavrtěla hlavou.

„Vy, slečno Grangerová, musíte pochopit, že toto není britský svět mudlů, ale britský svět kouzelníků. Máme svůj vlastní způsob života, své vlastní tradice, kterým se budete muset přizpůsobit, pokud si přejete zůstat v našem světě,“ vysvětlila McGonagallová. „Nebyla byste první studentkou, která by to nedokázala. Většina z nich opouští Britské ostrovy a odchází do jiné kouzelnické komunity, která je více v souladu s jejich přesvědčením.“

Hermiona se objímala, když naslouchala profesorčiným slovům.

„Slečno Grangerová… Hermiono, jste dítě, které se mění v mladou ženu, zatímco se snažíte žít v cizí zemi s pravidly a tradicemi, které neznáte. A i když jste se velmi přiblížila k porušení jedné z těchto tradic, nemyslím si, že by vás to trvale poškodilo, pokud byste změnila své chování,“ řekla McGonagallová uklidňujícím tónem. „Promluvím si s dotyčnými rodiči a ujistím je, že záležitost byla vyřešena.“

Hermiona si otřela oči, ze kterých se jí začaly hrnout slzy. „Nikdo mi nesmí říkat… lehká sukně.“