Preklady fanfiction Harryho Pottera

Kapitola 5: Rafinované umění vloupání

Čas se plouží jako napůl rozmáčknutý brouk.

Hermiona vejde do své kanceláře jako obvykle v devět hodin, má na sobě převelice praktické boty, černé kalhoty a černou mikinu s dlouhým rukávem a rovnou se pustí do papírů na stole, aniž by zaklepala na Křiklanovy dveře. Naštěstí se zdá, že ani slečna Bulstrodeová není nablízku, jinak by Hermionin plán G mohlo narušit nezvladatelné nutkání vraždit.

Je ráda, že v kanceláři nikdy neměla kouzelné hodiny; už tak je dost těžké nedívat se každých deset minut na své náramkové.

Nejvhodnější okamžik pro uskutečnění jejího plánu je čas mezi pátou a šestou hodinou odpolední, protože muzeum se zavírá v půl sedmé. Bude to vypadat, že se tam po práci jen tak nezávazně zastavila. Návštěvníků bude ještě hodně, takže by si jejího příchodu nikdo neměl moc všímat; většina lidí odejde mezi šestou a půl sedmou, takže se bude předpokládat, že slečna Grangerová odešla s davem.

Na vyhledání úkrytu bude mít asi hodinu. Vlastně by se k tomu mohly hodit zablokované krby na druhém konci haly; jsou obrovské, neosvětlené a nejspíš nehlídané, protože neexistuje způsob, jak použít vypnutý letax.

Opravdu doufá, že hvězdy se zdají tomu zatracenému kentaurovi stále nepříznivé.

***

Od půl páté odpoledne se dívá na hodinky každých pět minut.

Za pět minut pět se zhluboka nadechne (hůlka: ano, korálková kabelka: ano, mobil: ano, mudlovské bankovky: ano, kapesníčky: ano), vstoupí do letaxu na velvyslanectví a vystoupí z něj v recepci muzea.

***

První část plánu proběhne bez problémů. Je tu spousta lidí; dav se trousí po muzeu a věnuje se obvyklé činnosti - předvádí se a hraje si na kulturní znalce. Strážní u příchozích a odchozích letaxů vypadají uštvaně a ztuhle a kontrolování hůlek už nejspíš vzdali. Buď to, nebo je od toho, aby se vyptávali, odrazuje Hermionin diplomatický odznak.

Pomalu se proplétá davem a předstírá, že je fascinovaná exponáty (jsou tam opravdu zajímavé artefakty), a už se skoro dostává na druhou stranu galerie, když na ni z dálky zamává štíhlá mladá žena. Je to Delphine Bateau, dívka z oddělení kouzelnických sportů Rady města Lutécie. Hermiona mávnutí opětuje a s úlevou sleduje, jak se mademoiselle šourá k východu.

Čtyři velké krby na vzdáleném konci místnosti jsou chladné a prázdné. Dva vytesané z bílého mramoru jsou pro příchody a dva z černého mramoru s drobným červeným žilkováním slouží pro odchod. Přikročí k nejvzdálenějšímu z nich a využije mírného rozruchu na opačném konci sálu, kde se lidé prodírají k nějaké zábavné věci, a vrhne se za ostění do hloubi komína plného sazí.

Jakmile zmizí z dohledu, sešle na sebe zastírací kouzlo a čeká.

Jak poslední návštěvníci jeden po druhém odcházejí, sál je stále tišší a tišší. Když odejdou všichni, nastane krátký okamžik téměř absolutního ticha a pak se opět ozve dupot a zvýšené hlasy, protože letaxem dorazí noční ostraha a vítá se s denní stráží.

Hermiona opatrně vykoukne ze svého úkrytu. Seržanti, velitelé denní a noční směny, odění do obleků z dračí kůže, stojí před krby a podávají si krátká hlášení, zatímco jejich muži se shromažďují kolem nich. Pak denní stráž začne vstupovat do letaxu. Jakmile odejde poslední z nich, dva kouzelníci z noční směny uhasí na noc oheň a odpojí příletový i odletový komín od sítě. Na to se připojí k dalším deseti strážným uprostřed místnosti, kteří už sesílají nové ochranné vrstvy kolem stojanu se zlatým kalichem a nad něj.

„Dobrá, lidi,“ promluví seržant. „Podle instrukcí, které jsem dostal, je tohle ten nejcennější kousek. Chci tak těsné ochrany, aby jimi neproletěl ani komár.“

Celá místnost se naplní ozvěnou magie, jak dvanáct kouzelníků se zdviženými hůlkami tká složitou neviditelnou ochrannou kopuli. Po patnácti minutách intenzivního čarování mávne seržant hůlkou ve tvaru dvojité osmičky, což naznačuje vázání uzlu, a dá znamení, aby skončili.

„Uf.“ Vytáhlý čaroděj si odhrne slámově zbarvený pramen vlasů z čela. „Tohle dá zabrat.“

„Jo,“ kývne malý muž s kulatým obličejem, „ale teď už máme na noc vystaráno a čeká na nás studené pivo. Chladicí kouzlo jsem seslal sám. Jdeme!“

Odklusají do místnosti pro ostrahu. Když procházejí sotva na vzdálenost paže od jejího úkrytu, Hermiona se stáhne hlouběji do krbu. Jeden nikdy neví, jestli někdo z nich nemá po ruce lotroskop.

Jak se otře o vnitřní stěnu, něco jí spadne do vlasů a přeběhne jí to po krku. Plácne se po rameni ve snaze ten hmyz zabít a náhle je odstrčena. Mezi ní a zadní stěnou krbu se nachází jakési tělo a její ústa jsou pevně zacpaná jakousi rukou.

„Pšššt.“

Šok zlomí její zastírací kouzlo; odtéká pryč jako ledová voda rozlévající se jejími žilami.

Poslední bystrozor se odpotácí pryč. Prsty na jejích ústech se trochu uvolní a ona tlumeně sykne: „Co si doprdele myslíte, že děláte?“

„Málem jste mě zabila, pitomá holko. Myslíte si, že teď už vydržíte mlčet?“

Přikývne a on ji pustí.

„Křiklan mě požádal, abych ten nepořádek vyřešil,“ zavrčí.

Není pochyb; je to Severus Snape v plné parádě.

„Neměl jste v pavoučí podobě propadnout komínem.“ Ještě teď jí z toho naskakuje husí kůže. Promne si krk: „Vlastně jste nemusel chodit vůbec, zvládala jsem to v pohodě.“

Založí si ruce na hrudi a opře se o zadní stěnu komína: „Pokračujte.“

Hermiona se nakloní kolem krbového ostění a pořádně se rozhlédne. Žádný strážný v dohledu. Vrhne nejjemnější Incantatem revelio a ochranná kouzla, které obklopují její cíl, se rozzáří do viditelné podoby pevně spleteného klubka pulzujících vláken.

Zamíří na něj hůlku a hledá vnější konec posledního vlákna. To je chytře zdvojeno a zauzlováno dalším vláknem. Mávne hůlkou, vyšle úponek vlastní energie a začne za nit opatrně tahat.

Náhlý výbuch alarmu ji zasáhne jako rána do prsou, přeruší křehké spojení a odhodí ji zpět do hlubin krbu a ke Snapeově hrudi. Vlastně mu šlape po nohách, ale on si nestěžuje; přitáhne si ji ještě blíž, zvedne ji tak, aby se oběma nohama opřela o jeho boty, a vystřelí vzhůru. Teď oba trčí nejméně tři metry nad zemí, kolena a lokty zapřené o stěny komína.

„Výborně,“ zašeptá jí do ucha.

„Ale sklapněte.“ Neodvažuje se zavrtět, ale nehodlá si nechat líbit jeho úšklebky. Už ne. Ať už to zpackala jakkoli.

„Pst. Poslouchejte.“

Přes příšerné houkání alarmu slyší bušení bot na mramorové podlaze, které se chodbou od strážnice stále víc přibližuje.

„Rozdělte se! Všechno prohledat!“ houkne seržant. „A vypni ten zatracený alarm, Louisi. Vzbudí to tout le quartier¹⁾!“

Dusot bot se rozléhá po celém sále a výkřiky „Homenum revelio!“ tu kakofonii ještě umocňují. Vypadá to, že se Louisovi alespoň podařilo vypnout alarm, a v požehnaném tichu Hermiona zaslechne kroky blížící se k jejich krbu. Pevně se přitiskne ke Snapeovi.

„Homenum revelio!“ Nastane krátké ticho, během kterého strážný nahlíží do výklenku krbu, pak se znovu ozvou kroky. Vzdalují se.

„Seržante! Tohle právě dorazilo!“ To je Louisův hlas, přichází od místnosti pro ostrahu a téměř vzápětí se rozječí hulák.

„Sakra. Věděl jsem, že to ministra probudí,“ zabručí seržant. „No, nikdo tu není. Vraťte se na strážnici, chlapi, a ten zatracený alarm resetujte.“

Oddusají pryč a Snape držící Hermionu s ní sjede komínem dolů.

„Co teď?“ zašeptá Hermiona.

„Počkáme, až si dají jedno nebo dvě piva.“

Snape poskládá své dlouhé končetiny a posadí se na zem. Je to poprvé od začátku tohohle šílenství, kdy nestojí buď za Hermionou, nebo příliš blízko na to, aby na něj viděla, takže si ho může konečně prohlédnout. Má na sobě černý svetr a černé džíny, které působí naprosto nesourodě s jeho obvyklým dlouhým pláštěm, rozprostřeným na zemi jako tmavá louže.

Plášť není překvapením - Hermiona vždycky tušila, že je silně nasycený ochrannými a maskovacími kouzly - ale mudlovské oblečení je trochu šok. Od konce války s ním prohodila jen pár slov při vzácných příležitostech, kdy se míjeli v některé z tmavých chodeb ministerstva. Byla jednou z mála, kdo věděl, že mu Kingsley svěřil odbor záhad. Zatím se zdálo, že Snape je s tímto krytím spokojený - žádný Merlinův řád a žádná publicita, děkuji pěkně. Polovina kouzelnického světa ani nevěděla, že přežil - druhé polovině to bylo úplně jedno - a soudě podle toho, jak lehce se posunul do sedu, tato situace mu dokonale vyhovuje. Dokonce i jeho podrážděný výraz má v sobě něco... mladistvého. Hermiona si stále pamatuje, jak vypadal v posledním ročníku v Bradavicích - jako někdo, kdo už je mrtvý - ale když ho teď pozoruje, jak otráveně mhouří oči, uvědomí si, že když byl přijat do Bradavic a zapleten do rozsáhlé machinace, která ho měla pohltit, bylo mu tolik jako jí teď.

„Sedněte si, Grangerová,“ oboří se na ni.

Okamžitě cítí, jak se všechny její myšlenky na shovívavost vypařují. „Nežádala jsem vás, abyste přišel.“

„A já jsem nečekal, že tu budete vy. Zajistila jste alespoň ústupovou cestu?“

„Samozřejmě že ano,“ odpoví rozhořčeně. „Ve sklepě, hned vedle skříní na košťata, je šachta, která ústí do mudlovské kanalizace. Už jsem z ní sejmula ochranná kouzla.“

„To je dobře, protože vás nemůžu táhnout celou cestu komínem. A teď poslouchejte, Grangerová. Nemáte náhodou v té své úžasné kabelce kousek papíru?“

Má jich celý stoh, ale jemu stačí jen jeden list.

Zmačká papír v levé ruce a lehce se špičkou hůlky dotkne vyčnívajícího rohu. Papír kompletně zčerná, a jak do něj tu a tam ťuká, mění se jeho tvar, skládá se, znovu se rozkládá, místy se zhušťuje a jinde rozšiřuje, až náhle drží maličkého netopýra, který mu nejistě balancuje na ruce.

Snape se vykloní z krbu a mrskne malým netopýrkem doprostřed místnosti. Tvor divoce letí pryč a stoupá, kličkuje po občas přerušované trajektorii.

Snape je zpátky v krbu dřív, než Hermiona stačí mrknout.

Netopýr se musel zamotat do ochranných kouzel kolem kalichu, protože alarm se znovu rozezní na plné pecky.

***

Tentokrát Hermiona ví, co má očekávat. Když ji Snape sevře kolem pasu, chytí se jeho ramen zahalených hábitem a oba vystřelí do komína.

Dveře strážnice bouchnou o zeď. Stráže se znovu rozptýlí po celém prostoru coby klející modrá šmouha a vrhají všechny možné známé druhy odhalovací kouzel. Pak jeden z nich vykřikne: „Koukejte! Tam nahoře je netopýr!“

„Restituo animagum!“ zařve tucet hlasů unisono.

Pomineme-li pronikavé kvílení alarmu, zavládne ticho naplněné očekáváním.

„Sakra, není to zvěromág.“ Seržantův hlas zní zklamaně. „Louisi, jdi a vypni ten zasranej alarm!“

Louis odklusá a alarm zmlkne.

„A snažte se omráčit toho zatraceného netopýra, lidi. Jinak do rána dostaneme deset huláků.“

Ozve se kakofonie výkřiků ‚Do mdlob!‘²⁾ a pak zlověstný rachot porcelánu tříštícího se o mramorovou podlahu.

„Přestaňte, přestaňte, vy bando idiotů. Všechno rozbijete!“

Nastane tiché mručení a šumění a seržant pokračuje vlídnějším tónem: „Klid, chlapi. Řekneme, že tu zatracenou krabičku Svaté Jenovéfy shodil netopýr, a necháme na denní směně, aby se s tím vypořádala. Každopádně, ochrany kolem toho zpropadeného kalicha jsou pořád na místě a nikdo se nemůže dostat dovnitř ani ven. Alarm zůstane vypnutý; jestli se ještě jednou spustí, ministr mě stáhne z kůže. Tak jo, jdeme zpátky a dáme si další pivo.“

Snape počká, dokud kroky neutichnou, a pak je oba spustí na zem.

„Co teď?“ zeptá se Hermiona, otřepávající si saze z vlasů.

Snape se přesune ke stojanu s kalichem. Vytáhne hůlku a zkoumá ochranná kouzla. Hermiona se k němu přidá.

„Zkuste ještě jednou zatáhnout za konec tohohle vlákna, Grangerová.“

Vytáhne hůlku, zachytí nit a začne tahat. Skrze hůlku ucítí lehký otřes a ztuhne v očekávání, že uslyší houkání alarmu, ale nic se neděje. Vydechne a znovu zatáhne, ale nit je zablokovaná složitým uzlem, který vypadá jako dvojitá smyčka.

Snapeova hůlka zaujatě tančí kolem uzlu; hladí ho a zkoumá, najde slabší místo a píchne do něj. „Tahejte, Grangerová.“

Čím víc tahá, tím víc se smyčka snaží utáhnout. Snape ji s oběma rukama nataženýma drží uvolněnou pomocí magické síly. Když se dvojitá smyčka začne posouvat, Hermiona cítí, jak její hůlka vibruje tak silně, že ji musí držet oběma rukama. Snape vypadá jako zkamenělý; jeho hůlka je nehybná, ale mezi obočím se mu tvoří hluboká vráska.

Nakonec se dvojitá smyčka rozmotá. Dál už je to pro Hermionu mnohem snazší; ochranná kouzla se z vřetene Snapeovy hůlky odvíjejí jako klubko vlny. Když skončí, stačí jí zatřást hůlkou a zbaví se hromady uvolněných vláken.

Sáhne po zámku skleněné vitríny, ale Snape ji chytí za zápěstí a sešle na celou vitrínu i stojan modrou záři. Ta pomalu odtéká a rozptyluje se. Hermiona se kousne do rtu.

„Vždycky zkontrolujte, jestli se tam není přenášedlo,“ sykne její bývalý profesor příkře. „A Grangerová?“

„Co je?“

„Křiklan říká, že jste jediná osoba, která může tu schránku otevřít.“

„Otevřu ji, jakmile mě pustíte!“

Pustí ji. „Do toho, Grangerová. Ukažte, co umíte.“

Hermiona ho probodne pohledem, zmenší skleněnou vitrínu s kalichem a strčí ji do své korálkové tašky.

„Jdeme. Hned.“

Už jsou skoro u schodů do sklepení, když se jeden z intarzovaných panelů otočí a dovnitř vejde první z čety uklízecích skřítků, brouká si cosi pod nos a vesele se ohání mopem a kbelíkem.

Snapeův Petrificus totalus ho zmrazí s ústy napůl otevřenými k výkřiku, ale otvorem už vchází druhý skřítek. Ten upustí kbelík a zařve z plných plic.

Na druhé straně chodby se s bouchnutím otevřou dveře strážnice a po podlaze zaduní tucet párů bot.

Vtrhnou do chodby ve chvíli, kdy Snape s Hermionou téměř dosáhnou jejího konce. Když se Hermiona otočí doprava, zahlédne seržanta v koženém plášti, jak běží za nimi daleko před ostatními strážnými. Muž klopýtne, opře se rukou o zem a Hermiona by přísahala, že mezi kotníky vystřelí dozadu na své vlastní muže. Dva ze strážných se rozplácnou na dobře vyleštěném mramoru, ale seržant získá rovnováhu a znovu se nejvyšší rychlostí vrhne za zloději.

„Pohyb!“ Snape ji postrčí před sebe a už oba běží po úzkém schodišti do sklepa, se seržantem v patách.

Vběhnou do skladu a Hermiona se vydá rovnou k poklopu, zatímco Snape se otočí, aby čelil jejich pronásledovateli. Kupodivu je to právě seržant, kdo sešle na dveře Colloportus, protože zbytek stráží do nich začne bušit z druhé strany. Hermiona levituje poklop a je s tím už víc než v polovině, když si všimne červeného paprsku, který vychází od skříní na košťata. Snape se se zavířením pláště otočí. Někdo vykřikne, ozve se exploze a pak na ni Snape spadne, zamotané hábity vše přikryjí. Něco nebo někdo spadne na Snapea a tentokrát Hermiona cítí, jak se příčka rezavého žebříku ulomila a oni se řítí dolů, dolů do nekonečné temnoty.

Poznámky:

1)   tout le quartier = fr. celá čtvrť

2)   ‚Do mdlob!‘ - v originále je použito kouzlo Stupefacio, což není úplně Stupefy (= Mdloby na tebe), tak jsem překlad taky mírně upravila