Preklady fanfiction Harryho Pottera

Gentrifikace 10

V sobotu ráno krátce po sedmé hodině jsem seděla v Kávovém kartelu, popíjela cortado a snažila se předstírat, že je všechno úplně normální. Nemusím říkat, že jsem se špatně vyspala. Probudila jsem se kolem čtvrté a převalovala se, až jsem nakonec dala přednost kofeinu před spánkem.

Nepřekvapilo mě, když jsem viděla vcházet Severuse. On byl však poněkud zaskočený, když mě tam spatřil.

„Vstala jste později? Myslel jsem, že už budete v Londýně,“ řekl a přistoupil k mému stolu. Měl tak mnohem lepší výhled na mé rozcuchané vlasy a váčky pod očima. „Potíže?“

„Dalo by se to tak říct.“

„Můžu si koupit kávu, než mi vylíčíte celý ten strašlivý příběh?“

„Samozřejmě.“

Šel si stoupnout do fronty na objednání, a já jsem zatím přemýšlela, co mu mám říct. Věděla jsem, že nebude mít zájem poslouchat bědování nad detaily mého rozvráceného vztahu s Ronem; byla jsem si jistá, že jako vedoucí koleje už slyšel podobné historky od příliš mnoha hysterických zmijozelů, než aby měl trpělivost na další. Rozhodně to netoužil slyšet od nebelvírky. Než se vrátil ke stolu s kávou, už jsem události včerejšího večera shrnula do úhledného balíčku.

„Tady,“ položil na stůl čokoládovo-mandlový croissant a postrčil ho mým směrem. „Kdy jste naposledy jedla?“

„Včera ráno,“ přiznala jsem a přitáhla si pečivo o něco blíž. „Rozdělíme se o něj?“

Přikývl a natáhl se pro nůž. „To byl ten pastýřský koláč tak mizerný?“

Odfrkla jsem si. „Byl opravdu výborný. Asi budu muset přestat tvrdit, že neumím vařit.“

„Takže…?“

„Stručně řečeno, přišla jsem tam dřív a našla Rona, jak si to rozdává s Levandulí Brownovou v mé posteli.“

Snape se zarazil, aby to strávil, s nožem zakrojeným v croissantu.

„A následovala hádka, řekl bych?“

„To si asi dokážete představit. Měli jsme dost napjatou diskusi.“ ‚Napjatá‘ bylo slabé slovo. Z mé strany tam bylo hodně křiku a z Ronovy spousta obviňování.

„Jak si myslíš, že se cítím, Hermiono?“ dorážel na mě rozčileně. „Kvůli téhle práci jsi odjela do Cokeworthu, a teď na mě už nemáš čas! Místo toho koketuješ se Snapem a krmíš Ritu Holoubkovou historkami o tom, jak jste se do sebe zamilovali!“

„Nekoketuju se Snapem !“ zuřila jsem. „Pracuji s profesorem Snapem na jeho projektu. Pracuji! A o těch drbech jsem ti už všechno řekla!“

„Věděl Potter o tom, že vás Weasley podvádí?“ zeptal se Severus a vypadal docela připravený začít Harryho znovu nenávidět.

„Ne,“ potřásla jsem hlavou. „Harry byl zděšený. Neměl o tom ani tušení. Ron se zřejmě s Levandulí scházel už několik týdnů a dost dobře to tutlal.“

 „Jak jste to mohla nechat mezi vámi a Weasleyem nevyřešené?“ vzal svou polovinu croissantu a trochu si ukousl.

„Skončili jsme,“ řekla jsem prostě. „Tohle je potřetí za poslední čtyři roky, co jsme se rozešli, a myslím, že jsem konečně pochopila, že k sobě nepatříme. Ani si nejsem jistá, jestli po tomhle ještě můžeme být kamarádi.“

„Jak se dnes ráno cítíte? Vypadáte dost vyčerpaně.“

„To je mírně řečeno. Fyzicky se cítím mizerně, protože jsem skoro nespala. To se stává, když strávíte noc házením věcí a vymýšlením důmyslných způsobů, jak proklít svého bývalého milence. Alespoň můžu konstatovat, že jsem neudělala nic tak sentimentálně melodramatického, jako uplakat se do spánku. Byla jsem příliš rozzuřená.“

„Co jste si udělala s rukou?“ Snape si prohlížel mou pravou ruku, kterou jsem si dost nešikovně obvázala. „Netvrďte mi, že jste Weasleyho zmlátila na padrť.“

Vyloudila jsem potměšilý úsměv. „Ne tak docela. Ale dala jsem mu pěstí!“

Severus málem upustil svůj croissant. „To jste neudělala!“

„Ale ano, a byl to báječný pocit. Dokud to nezačalo bolet, samozřejmě.“

Snape na mě ohromeně zíral, jako by mě viděl poprvé. „Co na to říkal Potter?“

„Upřímně řečeno, myslím, že byl rád, ušetřila jsem mu námahu.“ Odmlčela jsem se a podívala se na svou opuchlou ruku. Snažila jsem se ji obvázat, ale několik pokusů s hůlkou v levé ruce nedopadlo zrovna nejlépe. Obvaz vypadal, jako by ho udělalo tříleté dítě. „Jestli vám to nebude dělat potíže, mohla bych vás poprosit, abyste mi to dnes ráno pořádně obvázal? Klinika nemá o víkendu otevřeno a Dex nejspíš míří někam na famfrpálový zápas. Dovedu si představit, že jste měl za ta léta v ošetřování zmijozelů spoustu praxe.“

Severus se ušklíbl. „Tohle si myslíte? Já bych se jich ani nedotkl. Všechny jsem je posílal rovnou k Poppy.“

xxx

Vyšli jsme z Kávového kartelu a vrátili se ke Snapeovi domů. Zamířil pro potřebné věci do koupelny, zatímco já jsem seděla na jeho pohovce a odmotávala si obvaz. Na ruce už byly modřiny; určitě bude chvíli trvat, než všechny ty krásné barvy vyblednou. Severus se vrátil o několik minut později, v rukou několik lahviček a dóz.

„Tohle by se mělo postarat o většinu potíží,“ zamumlal. Podíval se na mou neobvázanou ruku a ušklíbl se. „Nádhera. Doufám, že Weasleyho obličej vypadá hůř než vaše ruka.“

Nemohla jsem si pomoct, ale usmála jsem se. Severus pokračoval.

„Řekněte mi, byly ty zvěsti pravdivé? Opravdu jste kdysi praštila Draca Malfoye do nosu?“

„Ano,“ řekla jsem hrdě.

„Výborně, Hermiono. Mám dojem, že jeho ego bylo na nějakou dobu pochroumané.“ Snape pečlivě držel mou ruku a prohlížel si ji z několika úhlů. „Zkontrolovala jste, jestli nemáte zlomené kosti, že?“

„Jistě.“ Mávnutí hůlkou v diagnostickém vzorci bylo první, co jsem udělala, když jsem se vrátila z Londýna. „Kdyby tam nějaké byly, šla bych ke Svatému Mungovi.“

Severus provedl několik vlastních kontrol. „Ne že bych pochyboval o vašich schopnostech, ale někdy může otok ovlivnit výsledky.“

Přikývla jsem, potěšená, že mi dal za pravdu. „S Harrym, Ronem a sama se sebou jsem měla v tom roce, kdy jsme byli na útěku, docela dost příležitostí k léčitelské práci.“

„Je štěstí, že jste se s Potterem přátelila vy. Děsím se pomyšlení, kde bychom byli, kdybyste tam nebyla a neukázala mu správný směr.“

Pochvala od Severuse Snapea, učitele, který se na mě dlouhých šest let díval svrchu? Byla jsem kvůli tomu směšně šťastná, jako by moje existence byla konečně uznána.

„Ne že by to bylo snadné,“ podotkla jsem s poťouchlým úsměvem.

Snape odšpuntoval jednu lahvičku a vylil z ní kapku něčeho, co jsem identifikovala jako lektvar na hojení ran. Opatrně mi ho rozetřel po zarudlých místech na kloubech ruky.

„Ale ta kůže není odřená,“ začala jsem.

„Já vím, ale i tak se to trochu vstřebá a urychlí to hojení.“

Když lektvar vyvolal chladivý pocit v celé mé ruce, Severus znovu zazátkoval lahvičku a natáhl se pro dózu. Nabral velkorysou vrstvu masti na hojení modřin, promnul si ruce a pak vzal mou ruku do své. Chladivý pocit začal slábnout, jak mi zahřátou hmotu lehkými tahy vtíral do kůže. Bolest začala okamžitě ustupovat.

Mast jsem použila už mnohokrát, ale nikdy jsem se necítila tak nádherně jako teď. Mým prvním instinktem bylo vždycky ji nanést a co nejsilněji vetřít. Tohle bylo mnohem jemnější, jako velmi luxusní masáž. Zavřela jsem oči a slyšitelně vzdychla.

„Užíváme si to, co?“ zeptal se pobaveně.

„Takhle jsem si mast ještě nikdy neroztírala,“ zamumlala jsem a víčka mi stále klesala.

„Většina lidí to neumí. Tuto techniku mě vlastně naučila Poppy.“

Vzpomněla jsem si, jak se Snape ve škole často stával terčem Pobertů a jak nejspíš považoval za nutné pravidelně navštěvovat bradavickou zdravotnici. Opravdu nebylo fér, jakým způsobem tu šikanu nechávali být…

„Hermiono.“

Otevřela jsem oči. S hrůzou jsem si uvědomila, že jsem usnula.

„Ach, to je mi tak líto! Prosím, řekněte mi, že tu nesedím a nechrápu už deset minut!“

„Spíš třicet vteřin,“ odpověděl suše a hůlkou vykouzlil obvaz. Opatrně mi křížem obvázal ruku a upevnil konec. „Jak to cítíte? Přiléhavé, ale ne těsné?“

„Je to perfektní. Děkuji,“ řekla jsem, zvedla ruku a ohnula prsty. Když jsem vzhlédla, zjistila jsem, že si mě Snape prohlíží s něčím, co se podobá respektu. Tmavé oči, které jsem často považovala za chladné a hrozivé, byly vřelé a… přitažlivé?

„Možná byste se dnes měla pokusit ještě trochu vyspat.“

„Zdřímnutí by určitě nebylo na škodu.“ Vyhrabala jsem se na nohy. „Podívejte, Severusi, já vím, nebylo ode mě správné, že jsem se vám pletla do života, aniž byste mě o to požádal…“

„Považuji vás za přítele, Hermiono,“ řekl tiše. „To se snažíte říct?“

Bylo to tak, ale chtěla jsem se ještě vyptávat. Dozvědět se víc. Nakonec jsem se rozhodla, že bych měla přestat, než šlápnu vedle a pořádně se v tom vyráchám.

„Je to tak. A ještě jednou vám děkuji.“ Vyšla jsem ven.

xxx

Rozhodla jsem se využít svoji zkaženou sobotu k užitečným věcem. V Cokeworthském kurýru jsem si pročetla rubriku K pronájmu a našla několik bytů, které vypadaly slibně; zavolala jsem majitelům a domluvila se s nimi, že je druhý den navštívím. Část mého já chtěla pozvat Snapea, aby šel se mnou, protože jsem si myslela, že by k těm nabídkám mohl říct něco konstruktivního; druhá část mi důrazně doporučovala, abych to nechala být. Se Severusem Snapem jsme byli přátelé a já jsem v žádném případě nehodlala náš vztah tlačit příliš daleko.

Mezitím mi přišla zpráva od Harryho, ptal se, jestli by se mohl večer zastavit. Krátce po osmé hodině mi zaklepal na dveře. Otevřela jsem s jistými obavami. Harry by jistě nebyl tak hloupý, aby s sebou na nějaký neuvážený přepad přivedl Rona. Zjistila jsem, že jsem se nemusela obávat.

„Ahoj,“ řekl Harry prostě a vzal mě do náruče.

S úlevou jsem se k němu přitiskla. „Díky bohu. Chvíli jsem se bála-“

„-že Ron číhá v křoví?“ Harry se zasmál. „To bych ti neudělal, Hermiono.“

„Já vím. Nevím, co mě to napadlo. Pojď dál.“ Vedla jsem ho dovnitř a Harry za sebou zavřel dveře.

„Nevyprší ti náhodou teď někdy nájemní smlouva s tím chlápkem?“ zeptal se.

„Koncem měsíce. Právě jsem si prohlédla inzeráty s nabídkami a zítra se na ně půjdu podívat.“ Posadila jsem se do skládacího křesla, zatímco Harry se uvelebil na hrbolaté zelené pohovce.

„Takže,“ řekl a očividně se snažil vyhnout se určitému tématu. „Jak se ti daří?“

„Lépe, než bych čekala.“

„Nevypadáš špatně.“

„Nestrávila jsem noc a den tím, že bych si vyplakávala oči, jestli sis myslel tohle.“

Harry ukázal na mou obvázanou ruku. „Jak je na tom ruka?“

„Bude v pořádku. Severus ji dnes ráno ošetřil. Pokoušela jsem se o to sama, ale pracovala jsem levou rukou a prostě jsem to úplně nezvládla. Co Ronovo oko?“

„Pěkně jsi mu ho vybarvila,“ řekl Harry a nedokázal se ubránit lišáckému úsměvu.

„Opravdu? To je dobře,“ řekla jsem potěšeně. „Zasloužil si to, víš.“

„Já vím. Pořád nemůžu uvěřit, že to udělal. Ráno jsem mu řekl, ať si najde jiné bydlení.“

„Vážně?“

„Je to můj dům, Hermiono. Vždycky jsme tam byli jen my tři a Ginny, nechci, aby si tam vodil Levanduli.“

Dojalo mě to. „Páni, Harry, to je… Děkuji. Co myslíš, že udělá?“

„To nevím. Nejspíš se přestěhuje do bytu nad Georgeovým obchodem, když si teď George s Angelinou zařídili dům.“

„Ale… ty a Ron… nechci, aby vaše přátelství bylo kvůli mně zničeno. Jste ještě…?“

„Myslíš tím, jestli jsme pořád přátelé?“ Harry vstal, strčil si ruce do kapes a přešel k oknu, aby se podíval do noci. „Jo, asi jo. Ale to, co udělal, bylo špatné a já zuřím, že ti takhle ublížil.“

„Ví to ještě někdo? Ginny nebo zbytek jeho rodiny?“

„Ne, pokud jim to neřekl. Nejspíš by jen oznámil, že jste se vy dva rozhodli, že vám to neklape, a rozešli jste se. Nemám v úmyslu uvádět nějaké podrobnosti.“

„Já jim to rozhodně taky nehodlám říct,“ řekla jsem. „Nechci Rona ničit. Milovala jsem ho. Mám ho ráda, ale už nechci být v takovém vztahu.“

Harry přikývl. „Myslím, že by to bylo příliš dokonalé, kdyby to všechno vyšlo, že? Přežijeme válku, já budu s Ginny a ty s Ronem a všichni budeme žít šťastně až do smrti?“

„Příliš dokonalé,“ souhlasila jsem smutně.

„Hele… nechtěla bys najít hospodu a dát si pivo?“

„Ráda, Harry.“

xxx

Následující den jsem zjistila, že Rita Holoubková musela být úplně bez sebe radostí. Na titulní straně Věštce byla nejen fotka, na které mě Harry objímá u mých dveří, ale i titulek: „SNAPE VEN, POTTER PŘICHÁZÍ? VELMI RUŠNÝ SEXUÁLNÍ ŽIVOT GRANGEROVÉ“.

V Londýně Harry dosáhl svého limitu a rozhodl se, že je čas vybrat si laskavosti a jakýmkoli způsobem využít svého značného vlivu. Do večera vydal Starostolec proti Ritě Holoubkové soudní příkaz, který jí zakazoval po dobu šesti měsíců fotografovat nebo tisknout cokoli o Harrym, Severusovi nebo o mně.

Konečně se život mohl začít blížit něčemu téměř normálnímu.

PA: V těch krásných dobách, kdy byl kánon neúplný a hojně se spekulovalo, se vždycky hodně mluvilo o tom, kdo s kým skončí. Nejznámější (a nejzjevnější) teorií byla ‚Jedna velká šťastná rodina Weasleyových‘, v níž Ron a Hermiona vytvořili pár a Harry a Ginny zůstali spolu. Netřeba dodávat, že to tak nakonec dopadlo. Mnozí však doufali v něco jiného a ne tak předvídatelného. Jako třeba v Severuse s Hermionou…