Prihlásiť sa | Zabudli ste heslo? | "
Fanfiction
zo sveta Harryho Pottera
- Text Size +
Author's Chapter Notes:
Preklad: Gift
Kontrola: Kelly
Kapitola pôvodne vyšla na 4x - 26.07.2012 - 18.08.2012

Harry Potter a Proroctví tří

KAPITOLA ŠESTÁ

Znamení

 

Kapitola šestá - Znamení

Harry zíral na Katie s otevřenou pusou. „Katie!“ řekl nakonec v šoku. Když zjistila, že se na ni všichni upřeně dívají, zrudla a vzhlédla.

„Oh, ehm... já to řekla nahlas?“ odpověděla, její hlas měl najednou měkčí podtón, když se víc jak lehce v rozpacích rozhlédla kolem sebe.

Harry se rychle nahnul, aby ji mohl obejmout kolem ramen. „Co se děje?“ chtěl vědět. Ve stejnou chvíli se vynořila z domu Angelina a dvojčata, všichni rozrušeně mávali obálkami.

„Chápeš ji?“ říkala Angelina Katie, její hlas byl nepřirozeně upištěný. Angelina normálně nikdy nepištěla.

„Nevydržím to s tím blbcem,“ řekl Fred.

„V žádném případě,“ souhlasil George.

Harry stále svíral vlastní obálku. Pustil Katie, rychle obálku roztrhl a uvnitř našel další, o něco menší, ve které se skrývala pevná kartička. Nemohl uvěřit tomu, co na ní bylo vytištěno.

Pan a paní Robert N. Spinnetovi

budou poctěni Vaší účastí na svatbě jejich dcery

Aliciy Luisy

a

Rogera Edwina Daviese

V sobotu dne třicátého srpa roku devatenácet devadesát sedm

Ve čtyři hodiny odpolední

Starý kostel sv. Martina

Kettering, Northamptonshire

Následná hostina na Spinnetově farmě, Sywell, Northamptonshire

Laskavě žádáme o potvrzení Vaší účasti

Poté zjistil, že stejně jako Katie, i on obdržel ještě jednu menší obálku. V ní byla ručně připsaná poznámka od Alicie.

Drahý Harry,

vím, že tato poznámka je strašlivě krátká, ale jak už sis přečetl na pozvánce, budu se vdávat. Chtěla jsem, aby při mě byli mí bývalí spolužáci a spoluhráči z týmu, a také Roger by chtěl být s kamarády. Vypadalo to na hodně hostů, tak jsme se dohodli, že já se zeptám žen a on mužů. Tedy, nikdo z Havraspáru, koho se zeptal, nepřijde. Každý z nich si vymyslel nějaký důvod. Jeho otec mu půjde za svědka místo bratra, což znamená že bude bez družby a já zůstanu sama s hordou družiček, které nebude mít kdo doprovodit.

Přesvědčila jsem tudíž Rogera, aby mne nechal sehnat také družbu, a on se v rámci zachování kompromisu zeptal některých svých spoluhráček, jestli by mi nešly za družičky. Jedna z nich nakonec souhlasila. Také jsem musela přistoupit na to, že mi půjde za družičku jedna z jeho příbuzných. A to i přesto, že ji poprvé uvidím až ve dne svatby. Můžu si kvůli tomu vyškubat vlasy hrůzou... Neuvěřitelné, jak je to všechno komplikované. A to je taky důvod, proč ti píšu až tak pozdě. Přišel čas k odesílání pozvánek, tudíž jsem se rozhodla, že ti spolu s ní pošlu i mou prosbu.

Harry, prosím, prosím, PROSÍM slib, že půjdeš za družbu. Vím, že ti Roger pravděpodobně není moc po chuti, ale byla jsem vždy přesvědčena, že my dva jsme přátelé. (Bylo od tebe tak milé, že jsi přišel minulé pololetí předčítat do mé třídy). Doufám, že odpovíš 'ano'.

Plná nadějí,

Alicia

P. S.: Oslava po obřadu se bude pořádat na pozemku mých rodičů v Sywell, což je nedaleko Ketteringu. Ty, spolu s ostatními, kdo se zúčastní oslavy, jste zváni s námi zde strávit týden před samotnou svatbou. Je to to poslední, co pro vás můžu udělat vzhledem k tomu, že tě žádám o pomoc teprve teď, v průběhu příprav. Slib mi, že přijdeš.

A.

Harry se podíval v šoku na ostatní. „Chce po mně, abych šel za družbu.“ řekl, protože věděl, že ostatní pochopí, co má na mysli. Všichni si četli své vlastní pozvánky. Katie několikrát zatřásla tou svou.

„Ani jedno slovo,“ prohlásila a zněla opět velmi podrážděně. „Právě jsem byla v Bradavicích a viděla ji na vlastní oči. Povečeřely jsme spolu a během dvou hodin neřekla ani slovo. Myslela jsem, že se nenávidí. Vídal se přece s tou Francouzkou. A teď po mně chce, abych jí šla za družičku a byla při tom, když si vezme toho... toho...“

„I po mně,“ dodala Angelina. „Plus chce, aby šli i Fred s Georgem za družby. A  bych navíc měla pobíhat okolo a starat se o všechny záležitosti, o které se normálně stará svědek, protože Rogerova teta či sestřenice nebo co já vím co je zač se o to postarat nemůže. V každém případě, já nebudu ta, co jí půjde za svědka!“ Angelina byla rozžhavená do běla, Harry ji ještě nikdy neviděl do takové míry rozčílenou.

Ginny se zamračila. I ona dostala od Alicie soukromou poznámku. „Viděli jste seznam hostů?“ zeptala se do davu. Harry otočil jeho dopis, vše bylo napsáno na zadní straně.

Svědek ženicha: Ambrose Davies
Svědek nevěsty: Bronwen Daviesová

Družička e107_1: Angelina Johnsonová
Družba e107_1: Fred Weasley

Družička e107_2: Katie Bellová
Družba e107_2: Lee Jordan

Družička e107_3: Ginny Weasleyová
Družba e107_3: Oliver Wood

Družička e107_4: Cho Changová
Družba e107_4: Harry Potter

Družička e107_5: Yarrow Swartzová
Družba e107_5: George Weasley

Harrymu spadla čelist. Ne. On nemohl procházet uličkou kostela zavěšený do Cho Changové. Rozhodně ne po tom, co byl zodpovědný za smrt jejích dvou přítelů. To tedy vyřešilo záhadu tajemné totožnosti spoluhráčky z Havraspáru, která souhlasila zúčastnit se svatby. A pak tu také byla jeho ne úplně zanedbatelná role ve smrti Rogerova bratra Evana... „Já... já rozhodně nemůžu jít v páru s Cho...“ řekl pomalu a nevěřícně.

„No,  přiřadila k Leeovi!“ vykřikla Katie.

„A mou přítelkyni k mému vlastnímu bratrovi,“ pobouřeně vykřikl George. „Nic proti, Frede, ale...“

Fred se podíval na svou vlatní kopii dopisu a zašklebil se. „Možná si myslela, že bude zábava pospojovat bývalé páry,“ hádal. Na Harryho vkus to ale vůbec neznělo pobaveně. „Přesto jsem rád, že mě přiřadila k tobě,“ řekl mírně Angelině. „Vždycky jsme spolu vycházeli dobře. Před i po randění. Mohl jsem dopadnout opravdu blbě. S Yarrow jsme se rozešli po příšerné hádce.“

George protočil panenky. „Skvělé. A já, tvůj dvojník, budu stát přímo vedle ní coby živá vzpomínka na to, že má na tebe ještě pořád spadeno. No tak, Frede, nikdo na to nepřijde, když se vyměníme. Angelina je jediná, která nás od sebe rozezná. Ty si sněz to, co sis nadrobil u Yarrow a mě nech jít s mou holkou...“ Někde uprostřed rozhovoru dvojčata změnila názor a začala plánovat svou přítomnost na svatební oslavě. Harry přemýšlel, kdo se na Rogera vykašlal. Jak člověk může odmítnout kamaráda, který tě požádá o to, abys šel na jeho vlastní svatbu? Očividně několik Havraspárců přišli na to jak.

Katie se plná naděje podívala na Harryho. „Možná by nebylo tak špatné ji zkusit přesvědčit, aby ty páry předělala. Jinak si totiž nedokážu představit, jak bych to mohla absolvovat...“ Harry byl zticha, ale upřímně souhlasil. Kromě... Podíval se na seznam a zjistil, že Ginny je také zapsaná jako družička. Kdyby tu měla být jedna konkrétní družička, se kterou by chtěl být v páru…

„Auu!“ vykřikla najednou Hermiona, která se zapotácela, když ji docela veliký balík udeřil do hlavy. Ron ji chytil za ruku, aby ji pomohl udžet rovnováhu a následně zkontroloval, jestli je v pořádku. Jiná sova nečekaně vlétla na nádvoří a její balík spadl na Hermionu. Nyní jí ležel u nohou. Harry mohl vidět její jméno napsané na hnědém papíře, do kterého byla zabalená nízká obdélníková krabice. Vzhlédnul a všiml si, že sova, která balíček přinesla, cítila očividně úlevu, že se zbavila své zátěže. Sova se podobala ostatním, které dříve přiletěly s pozvánkami. Pokud přiletěla od Alicie, předpokládal, že se zpozdila právě kvůli těžkému nákladu.

Hermiona si třela hlavu, když si klekala na zem, aby mohla rozbalit krabici a následně ji otevřít. Na vrchu hromady zmuchlaných papírů ležela další svatební pozvánka. Pod ní byla malá obálka nadepsána Hermioniným jménem Aliciiným plynulým rukopisem. Hermiona vyndala dopis z obálky a během čtení jí spadla čelist podobně jako předtím Katie.

„Ona… ona po mě chce, abych během obřadu hrála na cello. Poslouchejte: Vím, že je to příšerně krátký dopis, ale od Katie jsem slyšela, že nádherně hraješ a doufala jsem, že bys mohla udělat laskavost kamarádce z Nebelvíru, jako primuska primusce.

Hermiona se opět sklonila ke krabici. „Já tomu nemůžu uvěřit. Poslala mi noty. Jednoduše předpoklá...“

Cože?“ prohlásil rozhořčený Ron na její obranu.

Taková drzost,“ Angelina naštvaně vydechla.

Všichni na tom byli stejně. Kdyby Alicia všem neposlala pozvánku spojenou s nějakou botou, nemohla by je podobně spojit v jejich rozhořčení. Katie se nyní podívala na Harryho.

„Takže... do toho půjdeš?”

Vážně se na ni zadíval, vědom si Ginny, kterou mohl zahlédnout koutkem oka. „Já, já myslím že jo. Pořád jsem samozřejmě trochu v šoku. Nikdy by mě ani nenapadlo, když jsem ji a Rogera viděl minulé léto ve třídě, že…“

Zarazil se. Všichni byli úplně zticha, pohledy upřené přímo na něj. Sakra, pomyslel si. Pottere, měl bys vědět, kdy držet jazyk za zuby.

Viděl je?” řekla podezřívavě Angelina.

„Viděl je jak…?“ chtěla vědět Katie. Harry se cítil zatlačen do rohu.

„Ehmm… Líbali se a pak se přemístili,” řekl rychle a napůl doufal, že mu nikdo nerozuměl.

„Ty jsi to věděl?” Katie vykřikla, hlas měla přitom velmi zvýšený.

„Myslela jsem, že Fleur byla taky tvoje kamarádka.” řekla potichu Ginny. Harry se na ni podíval a v mžiku se cítil opravdu malinkatý. Ano, pomyslel si. Pamatoval si, jak se ho Fleur na školní chodbě ptala, jestli neviděl Rogera.

Všichni okolo něj vypadali v šoku až na Severuse Snapea, který naopak působil lehce pobaveným dojmem.

„Harry,” řekla Hermiona a nechápavě potřásla hlavou. „Překvapuješ mě...”

„No, tedy…“ zadrhával se. „Bylo to kvůli Alicii! Upřímně, bral jsem ji jako svou kamarádku víc než Fleur. Byl jsem sice překvapený, že ti dva byli spolu, ale nemyslel jsem si, že mi do toho něco je...”

Hermioniny myšlenky se stáčely jiným směrem. „Nikdy spolu dobře nevycházeli, když byli hlavními prefekty. Koho by něco takového napadlo?”

Na tom se shodli všichni. Celá skupina dospěla k logickému závěru, že se všichni přesunou dovnitř a posadí se ke kuchyňskému stolu. Ukázalo se, že pan Weasley byl svatbou nadšený.

„Ach,” řekla vesele Hermiona. „Jste taky pozván, pane Weasley?”

„Ale kdepak, drahá, ale víš jak vzácně vídám své chlapce ve společenských hábitech? Chci si vás vyfotit až se obléknete, Frede a Georgi. A nesnažte se z toho vykroutit. Nikdy jsem od vás nedostal ani jedinou fotografii z Vánočního plesu v šestém ročníku.”

Hermiona si nalila skleničku studené vody ze džbánku, co stál na stole, a pak se teprve posadila. „Ach, obávám se, že nebudou mít společenské hábity, pane Weasley. Alicia je mudlorozená a svatba se koná v kostele v Ketteringu. Pravděpodobně na sobě budou mít mudlovské společenské oblečení.”

Fred a George se na sebe podívali s hrůzou v očích. Harry se musel ovládnout, aby se nerozesmál. Katie seděla vedle něj a věnovala mu onen pohled.

„Hmm. To vůbec nezní špatně. Určitě to bude vypadat moc dobře, Harry…“ řekla s jiskřičkami v očích, které ho donutily ztěžka polknout.

Zatímco,” zlověstně zabručela Angelina. „My budeme mít na sobě určitě příšerné družičkovské šaty, o tom žádná. Na svatbě nemůže být přece nikdo, kdo by zastínil nevěstu v její den.”

Ginny protáhla obličej. „Ou. Myslíš, že budou až tak špatné?” zeptala se Angeliny.

Špatné?” řekla Angelina a zněla, jako by se začínala rozehřívat pro další kolo. „Minulé léto jsem byla na svatbě mé sestřenky Charlotte, která se vdávala po mudlovsku. A ona nás vymódila tak, že jsme vypadaly jako obrovské chodící mísy plné šlehačky!”

„Ale ty jsi byla velmi okouzlující mísa plná šlehačky.” řekl George, který propukal v smích, a pomalu se mu nepodařilo to schovat. „Což je, přiznejme si to, pořád lepší jak obrovský chodící pudink, což je přesný výraz pro to, jak vypadala nevěsta. A nesmíme zapomenout na tu věc, co jsi měla na hlavě...”

… jako třešnička na dortu!” řekla Angelina Ginny, která teď vypadala ještě víc vyděšeně. George už to nemohl vydržet a začal se s Fredem nahlas smát. Angelina se na oba obrátila. „A ty!” řekla podrážděně Georgovi. „Nech veškeré své taškařice doma. Myslím to vážně! Jediné štěstí, že Charlotty nejlepší kamarád je zaklínač…“

Paní Weasleyová se na George přísně podívala. „Co jsi provedl?”

George se na ni chabě usmál a pokrčil rameny. „Jen jsem vzal trochu Kanářích piškotů. Byly jen pro čarodějnice a čaroděje. Věděl jsem, že tam budou mudlové. Neměl jsem je tam pro ně, vážně. Jen jsem se snažil sehnat nějaký kšeft. Kulturní událost jako tahle je výhodná pro sehnání nových kontaktů. Není přece mojí chybou, že ženichova teta měla na sobě plášť, co vypadal jako hábit, nebo snad jo? Myslel jsem si, že to je čarodějka,” usmál se svatouškovsky na mamku, která ovšem vůbec nevypadala pobaveně.

„Tak,” řekla ponuře Hermiona. „Vypadá to, že na Aliciině svatbě bude hromada významných mudlů. Její matka se hodně angažuje pro charitu a myslím, že jsem slyšela, že její otec se právě uchází o post v parlamentu. Nemají moc rádi jejich poslance, “ odfrkla si Hermiona. „Je to samozřejmě konzervativec. Navíc je škoda, že...”

Hermionina politická tiráda padla na neúrodnou půdu. Tedy alespoň co se Rona týkalo. „Takže, co normální hosté nosí? Jsem taky pozvaný... Můžu si na sebe vzít normální mudlovské věci?”

Hermiona se zašklebila. „Ne. Budeš se muset taky ustrojit. Jen se nebudeš promenádovat všem na očím jako družba.“ Harry si pomyslel, že se podívala způsobem, jako by chtěla určitý druh soukromé promenády pro sebe (Ron vypadal vyděšený, což mohlo znamenat, že ho napadlo to samé). Když se podíval na dvojici před sebou, povedlo se mu zachovat vážný výraz, ale musel potlačit úšklebek.

„Plánuješ zahrát?” zeptal se jí Harry. Pokrčila rameny a začala listovat notami.

„Hodně z toho vypadá jako věci, které znám. Vlastně by se to dalo zvládnout...”

Katie se nevěřícně rozhlédla. „Takže... vy to vážně uděláte?”

Dvojčata teď vypadala mnohem méně rozladěná z toho, že by to měla 'vydržet s tím blbcem'. George vyklenul obočí. „Vypadá to, jako bychom byli týden vydržováni bohatými lidmi ve venkovském sídle, pak pár minut postávali v blízkosti, než jeden zmetek prohlásí 'ano, beru' a pak šli na párty,“ řekl George s pohledem upřeným na Freda. Fred pozvedl sklenici dýňového džusu.

„Příjemná práce, když se to tak vezme.”

„A Oliver tam bude taky!” připomněl George.

„Správně. Bude vědět o nejlepších věcech, co se dají podniknout na rozlučce se svobodou. Podniky, kam se dá zajít...”

„Škoda, že u toho bude Roger. Ale tak, když už je ten ženich...”

„Rozlučka se svobodou!” Angelina vypadala pobouřeně. George pozvedl obě obočí a podíval se na ni s výrazem naprostého neviňátka.

„To je tradice, víš. Pokud budeš hrát roli svědka, budete muset pro Alicii taky uspořádat dámskou jízdu.”

Angelina vypadala opět velmi nevrle při představě, že udělá veškerou práci spojenou s rolí svědka a přitom nedostane žádné zadostiučinění. Harry přemítal nad tím, jak je divné, že Roger souhlasil s tím, aby mu šel za družbu. Zvlášt potom, co ho on a jeho otec nařkli z toho, že víceméně chladnokrevně zabil Evana. Museli se přes to přenést, nebo se rozhodnout, že za to nemohl, pomyslel si.

Možná to, že ho Alicie požádala, aby šel za družbu, bylo něco jako symbolické nabídnutí olivové ratolesti. Vůbec se mu nelíbila představa být nastrojený do svátečního obleku poslední sobotu v srpnu, navíc pokud má být přidělen k Cho (ze všech možných lidí zrovna k ní!). Ale pokud se rodina Daviesů pokouší s ním tímto způsobem uzavřít mír, nebyla by zrovna chytré jim něco podobného mrsknout do tváře a odmítnout se svatby zúčastnit.

Vážně to hodláš podstoupit?” řekla mu potichu Katie, která vedle něj v naprostém šoku seděla. Pokrčil rameny.

„Jak můžu jen odmítnout? Pokud je to Rogerův způsob, jak uzavřít mír...”

Přitakala. „Myslím, že jsem taky uvízla. Nemůžu uvěřit, že po mně chce, abych šla s Leem. Hádám, že se tím teď velmi dobře baví...”

Pohladil ji po ruce. „Všechno se to nějak povede, tím jsem si jistý,” zněl jistěji, než si sám připadal. Vždy by se raději postavil Rogerovi než Cho. Aby byl upřímný, necítil vůči Evanovi vinu. To Havraspár napadl jeho a ostatní v lese. Cedric byl ovšem úplně jiný případ a Viktor...

Protože se už opozdilo, Snape a Lupin se rozloučili. Snape byl velmi formální, když Harrymu pokynul předtím, než vstoupil do krbu. Lupin se na něj při svém odchodu do bytu v Manchestru zašklebil. Pak přivřel oči a zmizel v plamenech. Každopádně se už zítra vrátí a bude trénovat s Ronem.

Weasleyovi také odešli krbem a vzali sebou i Maggie. Za pár dní se s ní vrátí a vyzvednou její auto. Všichni chlapci až na Rona s nimi odchází do Doupěte aby pokračovali v rodinném shledání. Ginny také zůstávala. Bude teď místo Maggie s Hermionou na pokoji. McGonagallová se už přemístila do domu Grangerů v Greenwichi, do kterého se během pár dnů vrátí i Hermiona, až si užije krátké prázdniny v Ascogu.

Potom, co Weasleyovi odešli, mohli se Ron a Draco nastěhovat do pokoje pro hosty. Když se rozloučili s rodinou Weasleyovců, která zmizela krbem v obývacím pokoji (Angelina odešla sama do Prasinek, stále soptící kvůli svatbě), šli všichni stále v ohromení do svých postelí. Harry se cítil trochu pod tlakem, když si vzpomněl, jak na něj všichi v šoku koukali, potom co zjistili, že o Rogerovi a Alicii věděl...

***

„Harry! Je po tobě sháňka!“ Trochu utlumený Sirisův hlas pronikal silnou stěnou koupelny. „A v té pitomé koupelně je teď řada na mně!“

Harry právě dokončoval utírání se, neohrabaně se oblékl a zavolal: „Okamžik!“ Přičemž se pokoušel neskončit na podlaze, jak se rychle soukal do svých khaki šortek.

„Proč pospícháš, Harry Pottere?“ zeptala se poklidně Sandy, která pohodlně ležela na nadýchaném bílém ručníku vedle umyvadla. Dívala se na něj, jak klopýtal. „Neříkala jsem ti...“

„No jo,“ zamumlal. Někdy byli lidé se zrakem člověka či hada opravdu velmi únavní. Zanechal ji v koupelně. Líbilo se jí být na vlhkých místech plných páry. Vyzvedne ji později. Ještě pořád byl v procesu stahování si trička, jeho vlasy vlhké, když šel k malému krbu v jeho ložnici, aby si nejdříve vzal ze stolu své brýle. Sirius vešel do koupelny a zavřel za sebou dveře. V momentě, kdy si Harry nasadil brýle a pohlédl ke krbu, málem se šokem skácel. Hlava, která se nacházela v ohništi, byla tou poslední, kterou by tam kdy čekal.

„Ahoj, Harry.”

„A-ahoj, teto Petunie,” Kompletně ztratil řeč a jen zíral. Poté tetina hlava zmizela a nahradila ji hlava paní Figgové.

Otevřela ústa, aby mohla promluvit, ale kupodivu místo toho uslyšel hlas Siriuse. „Harry!” Jeho kmotr zahulákal z koupelny. „Nechal jsi tu toho svého zatraceného hada!”

Otočil se směrem k zavřeným dveřím. „Má ráda vlhko!” zakřičel. „Jednoduše ji ignoruj. Vrátím se pro ni později!” Otočil se zpátky ke krbu. Paní Figgová vypadala silně dotčeně.

Dobré ráno, Harry. Včera na party jsem neměla možnost s tebou promluvit, ale ty jsi často velmi roztěkaný,” našpulila rty a podobala se přitom natolik profesorce McGonagallové, že musel potlačit smích. „Chtěla jsem tě kontaktovat, abych tě mohla informovat, jak to tu vypadá.“ Dle jejího strhaného obličeje měl Harry neblahé tušení, že věci nevycházely zrovna růžově.

„Dělá… dělá teta Petunie velký rozruch kvůli kouzlům?” zeptal se zlehka. Najednou se tetina hlava objevila opět v ohništi.

„Nemůžu uvěřit, jak je Arabella nepřizpůsobivá, Harry! Myslím tím, že předělala vikářovu pamět, nikdy si neuvědomí, že...”

Harry se postavil, jeho oči se rozšířily hrůzou. „Co že jste udělala?”

Hlava paní Figgové se znovu objevila a temně se zamračila. Její obličej byl už předtím ostře řezaný, nyní ovšem její vrásky soupeřily s drsností obličeje jejího bratra. Navíc vypadala, jako by poslední dobou moc dobře nespala. „Teď na to není čas, Harry. Měla jsem v plánu ti sdělit dobré zprávy. Na začátku tohoto měsíce jsme s Petúnií dělaly vizualizační cvičení, která byla navržena tak, aby zasáhla její buňky... Vrátíme se k tomu později tento měsíc, abychom zjistily, jestli nastaly nějaké změny. Doktor si myslí, že je něco na způsob novodobého cvoka. Řekl jí, ať jede do Kalifornie, když je tak přesvědčená, že ji z rakoviny vyléčí krystaly a ne moderní medicína,” pohrdavě si odfrkla. „Málem jsem mu odpověděla: 'Ano, možná opravdu pojedeme do Kalifornie.' Znala jsem šamana, který žije v poušti mezi Los Angeles a Vegas… zaobíral se kdysi podobnými věcmi…“

Harrymu málem vypadly oči z důlků. „Hmm, aha. To jsou tedy ty dobré zprávy, že?” Představa jeho tety, která kouzlí v přítomnosti pana Babcocka, byla pro něj docela alarmující. Netroufal si znova se zeptat, co provedla. „Nějaké novinky o tom falešném mlékaři? Nějaká stopa po Rodneym Jeffriesovi?”

„Zvláštní že se ptáš. Sirius ti o tom řekne víc. Ale vypadáto to, že ten mlékař měl bez jeho vlastního vědomí zajistit základnu pro operace pro tu osobu, Růženu Vřídkovou. Chtěla bližší místo, ze kterého by vás mohla pozorovat a kvůli Albusovým ochranným kouzlům na vašem domě to bylo to nejbližší, kam se mohla dostat.“

Harry nakrčil obočí. „Víte, nikdy jsem moc nepochopil, jak ochranná kouzla fungují…“

„No, mohl sis všimnout, že někdo, kdo byl kouzelník, ale nechtěl ti ublížit, mohl bez problémů vstoupit do domů tvé tety a strýce.” To byla pravda. Fred, George a Ron ho mohli během léta před druhým ročníkem zachránit z létajícího auta jejich taťky. A Dobby, který to s ním opravdu myslel dobře, neměl také problém s použitím kouzel. Sirius a Snape také jen vstoupili do čísla čtyři Zobí ulice a dostali povolení vstoupit, když sem přivedli Hermionu a její rodiče. „Ovšem někdo bez přátelských úmyslů...”

„Pravda. A Jeffriesovy úmysly?”

„Nemáme ho doslova pod lupou, ale jsou zde reporty lidí, co museli být léčeni ze zranění způsobených neznámým, který záhadně zmizel. Jeho doprovod také stále chybí. Rodiny mudlů, kteří s ním pracovali, začínají mít podezření na vládu. Zvláště pak americké rodiny. Některé z nich evidentně vyhrožují britské vládě, že pokud se jejich lidé brzo neobjeví, mohlo by se to vyvinout v mezinárodní koflikt. Říkají něco na ten způsob, že je Británie útočištěm pro podvodníky a vůdce sekt. Chybí zaměstnankyně americké ambasády, která pracovala v Paříži… její otec pracuje v prezidentské kanceláři, či něčem podobném… nedokážu to všechno sledovat…“

To byla Grace. Harry zadržel dech. Všechno kvůli tomu, že jeho teta mrštila Jeffriese proti pódiu!

Sirius otevřel dveře koupelny a vešel do pokoje, jeho vlasy byly stále po koupeli vlhké, přestože si horlivě třel hlavu ručníkem. „Přijdeš na snídani, Harry?”

Harry se na okamžit otočil a pak se nerozhodně podíval na paní Figgovou.

„Jdi, nenech se mnou zdržovat. Jen jsem si myslela, že bys rád věděl o Petunii. S Jeffriesem nemůžeš stejně nic udělat...”

Jeho rty se stáhly do tenké linky. „Máte pravdu. Tak tedy, nashledanou, teto Petunie.” Zavolal. Její hlava se objevila vedle paní Figgové. „Buď hodná,” dodal přísně. Zašklebila se.

Pokusím se. Jen někdy jednoduše...”

Zasmál se při pohledu na její výraz. „Vím přesně, jak to myslíš.” Pak mu ale došlo. Ne, nevím. Už jsem dostatečně starý. Můžu kouzlit kdykoliv se mi zachce.

„Měj se hezky, Harry,” řekla rázně paní Figgová. „Jdi se teď nasnídat.” A s pop! zmizela její hlava spolu s hlavou jeho tety z krbu a plamen vymizel spolu s nimi. Což se akorát hodilo. V nejvyšším patře na hradě první den srpna se docela oteplilo.

Harry vyzvedl Sandy z koupelny a omotal si ji kolem levé ruky. On se Siriusem byli poslední, kteří se přišli dolů najíst. Ron a Draco Malfoy sice stále seděli u stolu, ale nádobí se zbytky snídaně bylo posunuto ke straně. Mezi nimi byla teď položena šachovnice a oba byli plně zabraní do hry. Hermiona s Ginny je přitom sledovaly. Katie nad nimi protáčela panenky, přestože si četla ranní vydání Věštce.

„Oba dva se snaží prokázat svou mužnost,” řekla nakřáple směrem k Harrymu a Siriusovi a otáčela přitom přečtenou stránku. „Zavrčte na sebe trochu víc,” nabádala je. „Řekněte na sebe něco, co byste nesměli říct na veřejnosti.”

Malfoy se na ni zamračil. „Nejsme neandrtálci. Minimálně  tedy nejsem,” dodal sarkasticky směrem k Ronovi, který se na něj zašklebil.

„Je u neandrtálce pravděpodobnější, že řekne šach mat?” Posunul svou královnu nedaleko Malfoyova krále. Pokud přesune svého krále mimo nebezpečí, dostane ho Ron buď svým králem nebo střelcem. Malfoy chvíli nevěřícně zíral na šachovnici a pak zdeptaně rozhodil rukama. Ron se vůbec nesnažil nevypadat samolibě.

„Dobrá hra, Malfoyi,” řekl, v očích se mu zableskly ohýnky, když se podíval na Hermionu, která se lehce usmívala. Vypadalo to, že až v tomto okamžiku zaregistrovala Harryho.

„Jé, dobré ráno, Harry. V troubě jsou pořád ještě teplá vajíčka. Máš na ně chuť?”

Harry přijal její nabídku a posadil se. Ostatní se mezitím posunuli. On i Sirius rychle posnídali a když všechno snědli, Sirius se na všechny vážně podíval a řekl: „Musíme prodiskutovat Petra a jeho doznání, Harry.” Sirius seděl na konci kuchyňského stolu, tapiserii se stříbrným lvem na modrém pozadí měl přímo za zády. Ron byl naproti Harrymu, po Siriusově levici, Ginny s Hermionou na druhé straně. Harry seděl mezi Katie a Dracem Malfoyem.

„Máme tu zůstat všichni?” zeptala se Katie a odsunula noviny. Harry by řekl, že měla pocit, jako by se vmíšela. Sirius jí přitakal.

„Není důvod, proč byste neměli. Tvá minulost je vlastně také součástí, tudíž tu můžeš klidně zůstat a všechno si poslechnout.” Naklonil se k ní a Harry mohl slyšet, jak jí potichu říká: „Doslechl jsem se, že v září nastupuješ na výcvik k bystrozorům, je to tak?” Přitakala. „Tím pádem uslyšíš mnoho velmi tajných věcí, které se k veřejnosti nedostanou. Chápeš, že si tuto informaci musíš nechat pro sebe?” Opět přitakala. Tentokrát působila lehce strnule.

Tvá minulost. Harry předpokládal, že tím myslel Sama, který zabil její maminku. Kvůli němu. Katie vypadala velmi bledá a upřeně se dívala do svého prázdného talíře. Jako by si přála mít ještě nějaká vajíčka, párek nebo cokoli jiného, co by teď mohla posouvat po talíři, aby se mohla nějak zaměstnat...

V místnosti bylo ticho. „Tak?” řekl Harry. „Na co čekáme?”

„Vlastně ne na co, ale na koho. Poprosil jsem Billa a Charlieho, aby přivedli vaši sestru,” řekl a pokynul k Ginny a Ronovi.

„Ale ona měla přece stejně za pár dní přijít a vyzvednout si své auto. Proč ji, Charlieho nebo Billa potřebuješ?” Zeptala se překvapeně Ginny. V Harrym rostlo podezření, že to mělo co dělat s tím, co právě Sirius řekl...

„Byl to on, že jo?” řekl náhle Siriusovi. „Červíček. Pettigrew. To on unesl jejich sestry, že je to tak?”

Sirius pomalu přikývl. Ginny si v hrůze přikryla ústa rukou a v očích se jí objevily slzy. Ron ji objal a přitáhl blíž k sobě. V obličeij měl chmurný a zároveň naštvaný výraz.

„Jak mohl něco takového udělat a pak žít v naší rodině celých dvanáct let?” řekla skrz slzy. Ron zakroutil hlavou.

„Nedokážu skousnout, co udělal. Ne potom, když pomyslím na to, co všechno jsem pro něj udělal já, když byl mým mazlíčkem…“

„Cože?” zeptala se najednou Katie. Harry se otočil jejím směrem.

„Noo... To se stalo Ronově kryse, Prašivce. Té, co předtím patřila Percymu. Přišlo se na to, že to vlastně vůbec nebyla krysa, ale Peter Pettigrew. Červíček. Byl neregistrovaným zvěromágem.” Nevěřícně na něj koukala s otevřenou pusou, ale rychle ji zase zavřela, když Sirius netrpělivě zabubnoval prsty o stůl. Sirius teď vypadal, jako by si přál, aby býval nic neřekl.

„Čekáme taky ještě na Severuse a Remuse. Je to dost znepokojivé. Všechno to směřuje zpátky k... Věštbě.” Celý nesvůj se podíval na Harryho.

Harry otočil hlavou a pohlédl na Draca Malfoye. Oni dva vědeli, o jaké věštbě je řeč. O té, která zmiňovala je. Malfoyův výraz byl nicneříkající, neprozrazoval žádné emoce. Pohledem se vyhnul Harrymu.

Najednou uslyšeli, jak se někdo pohybuje v obývacím pokoji. Očividně přišel krbem. Po chvíli se objevil mezi kuchyňskými dveřmi Remus Lupin.

„Ach! Tak tady jste,” sedl si vedle Hermiony. „Pořád čekáte na ostatní, že jo?” Než mu mohl Sirius odpovědět, opět uslyšeli někoho vstoupit do obývacího pokoje a toho někoho následoval další. Do kuchyně vešla statná postava Charlieho následována dlouhými kroky Billa.

„Opět zdravím vespolek,” řekl Charlie a zakřenil se. „Je skvělé vás opět vidět. Už to byly věky,” když si sedl vedle Draca Malfoye, Ginny jeho směrem protočila panenky.

„Haha,” zasmála se suše. Její bratr, který vyspěl k třiceti letům, na ni vyplázl jazyk.

Bill si sedl vedle Charlieho a opřel se lokty o stůl. Harry se naklonil, aby na něj lépe viděl. Nikdy neviděl Billa tak vážného. Den potom, co se ukázalo, jakou roli hrál v nalezení Maggie, ho křenící se Bill vesele poplácával po zádech. Teď oproti tomu vypadal velmi zamlkle.

Harry se rozhlédl dookola. „Tak... kde je Maggie?”

Charlie se zadíval ke dveřím. „Za chvíli je tu. Jen se zdržela, aby si popovídala...”

Harry se zarazil. Popovídat si? Ale pak si uvědomil, že slyšel v obývacím pokoji více lidí. V tu chvíli vešla Maggie ruku v ruce se Severusem Snapem. Ronovi spadla čelist. Hermiona se podívala na Harryho a pozvedla obočí. Asi věděl proč. Dokonce ani na včerejší oslavě nepůsobil Snape tak mladě. Byl teď jako chlapec, kterého viděli v myslánce pracovat ve sklepeních s Harryho matkou. Měl na sobě obyčejný černý habit, stejně jako když vyučoval. Přes černé kalhoty měl nažehlenou obyčejnou bílou košili.

usmíval se. To Draca Malfoye šokovalo natolik, že Harryho napadlo, jestli by ho donutil bez mrknutí oka říct 'Všichni Nebelvíři jsou bozi'. Maggie a Severus Snape se usadili naproti jejím bratrům a vedle Remuse Lupina, jehož obličej měl úplně klidný výraz. Vypadalo to, jako by tímto vývojem nebyl vůbec překvapený. Harry se podíval na Siriuse, který působil zaraženě.

„Tak,“ řekl rázně Sirius. Napil se ze své sklenice dýňového džusu, postavil ji na stůl a ruku položil před sebe. „Přestože tím riskuji, že se vrátíme tam, kde jsme byli, první věc, o které bych s vámi chtěl mluvit je Severusův únos,“ řekl a pokynul hlavou směrem k Snapeovi. Maggie se na něj v této chvíli podívala plná zděšení.

„Unesli tě?“ zeptala se v šoku.

Zašklebil se. „Nevím, jak to udělal. Měl jsem se sejít s agentem v Příčné ulici, což je v Londýně…“ Dodal Maggie na vysvětlenou. „A najednou jsem byl v chalupě daleko na venkově...“ Harry si říkal, jestli Pettigrew opět použil kouzlo Tempus fugit. Snape jim pověděl o detailech jeho uvěznění, které Harry slyšel už od Brumbála. Ostatní ho ovšem poslouchali s různými dávkami nedůvěry vepsanými do jejich obličejů. Harry těžce pokl, když se zamyslel, kolik si toho Severus Snape vytrpěl, mezitím co oni poklidně seděli v hradě a učili se spolu s jeho strýcem lektvary…

**** Koniec 1. časti ****

Harry Potter a Proroctví tří

KAPITOLA ŠESTÁ

Znamení

 

 Kapitola šestá - Znamení - II. část

 

„Ano, tedy, Petr nakonec vysvětlil, proč tě uvěznil,” řekl mu Sirius. „Během prvního roku po turnaji kolem sebe Voldemort shromažďoval své staré příznivce. Petr se snažil opatrně dosáhnout takové pozice, aby nikoho nemohlo ani napadnout pochybovat o něm nebo jeho loajalitě. Věděl, že pokud by Voldemort o něm jen jednou zapochyboval, vedlo by to k jeho odstranění. Počítal s tím, že jeho pomoc při vrácení těla Voldemortovi mu zajistí se dostat do užšího kruhu jeho přívrženců. Nebyla to ale žádná záruka.

Například tvůj otec byl hlavním problémem,” otočil se na Draca Malfoye. „Konkurence. Vyšlo najevo, že Petr ti pomohl ho uvěznit a ty jsi o tom neměl ani tušení. Tvůj otec očividně mnohokrát pochyboval o jeho důvěře k tobě a Petr mu radil, aby pokračoval v plánu, který jsi začal. Řekl, že se dostal do Bradavic jako zvěromág a vyslechl si tvou konverzaci na hranicích lesa s Ginny, kde sis myslel, že vám nikdo nevěnuje pozornost. Takže už od začátku věděl, co máš v plánu. Jediná věc, co ho nepokovala, byla, zda se pokoušíš zbavit otce kvůli tomu, aby ses sám dostal na jeho místo. Počítal také s tím, že pokud to doopravdy uděláš, bude se tě muset zbavit.

Samozřejmě, že nemohl být na všech místech zároveň. A během toho, co byl zaměstnán tebou a pomáhal ti dostat otce z cesty, ostatní zaseli zrnko nedůvěry ve Voldemortově mysli. Nebylo to zas tak těžké po jeho neúspěchu o Vánocích, kdy jsme se pokoušeli zachránit chudáka hlupáka Karkarova a zabránit ti,” pokývl hlavou k Dracovi, „aby sis nechal dát Znamení zla. Pokud mělo na někoho z jejich seskupení padnout podezření, doufali jsme, že to bude na Luciuse Malfyoe. Ten měl očividně ale neprůstřelné alibi. Petr byl poté velmi obezřetně sledován, přestože jsme si docela jistí, že o naší zpackané akci nic nevěděl. Na základě těchto nových podezření měly drbny možnost vynést opět na světlo pár těch starých. Například jak zařídil, aby se on sám stal strážcem tajemství, přičemž věděl, že pokud prozradí pobyt tvých rodičů,” nyní pokynul směrem k Harrymu, „bude Voldemort poražen. Když jsme u toho, tak je pravdou, že se mu povedlo mě přinutit o sobě pochybovat. Další věc, co si pamatuji, je, že jsem naléhal na Jamese a Lily, aby ho učinili strážcem tajemství. Protože jsem nevěděl o jeho spojení se Smrtijedy, opravdu to vypadalo jako nejbezpečnější řešení.”

Sirius se zarazil a chvíli si třel dlaní obličej. Jeho fasáda neutrálního vypravěče hrozila zhroucením. Očividně tím byl stále ještě rozhozený. Harry hádal, že tomu tak bude vždy, stejně jako on nikdy sám sobě neodpustí kvůli Cedricovi. Sirius si odkašlal a pokračoval.

„Každopádně v žádném případě nevěřím, že by Petr věděl, co se stane, když šel onu noc Voldemort do Godrikova dolu. Věřím, že předpokládal, že celá rodina bude na druhý den mrtvá. Tedy, rozhodně James a Harry.

Řekl, že prosil jeho pána, aby Lily ušetřil. Řekl Voldemortovi, že James byl ‚prvním lvem‘ a Harry druhým, a že pokud budou oni dva zabiti, nebude důvod se zaobírat ostatními lidmi, které zmínila věštba....”

Charliemu se rozšířily oči. „Věštba?” Harrymu přesto přišlo, jako by o tom věděl a byl pouze překvapen, že o tom věděli i ostatní.

Sirius si povzdechl. „K tomu se ještě dostaneme.” Harry si pomyslel, že uviděl významné pohledy směrem k Billovi a Maggie. Proč? Uvažoval Harry. Co s tím mají oni co dělat?  

„Každopádně, Petrova pozice mezi Smrtijedy byla během roku po čarodějnickém turnaji čím dál tím slabší. Rozhodl se, že musí udělat něco, aby působil ‚zaměstnaně‘ a zároveň loajálně. Stále se ale musel chránit proti odplatě ze strany ministerstva, která by přišla v případě, že bychom ho chytli. Hraní na obě strany proti středu byl během let Petrův modus operandi (pozn. bety: typický styl a postup při nějaké činnosti),” dodal hořce Sirius.

„Říkal, že předstíral, že se od tebe snaží získat informace,” řekl teď směrem k Snapeovi. „Ale říkal, že se nesnažil dost.” Snape přikývl.

„Nejneschopnější idiot, jakého jsem kdy viděl,” zavrčel. Harry by se tomu zasmál, kdyby nešlo o tak vážnou situaci. Oběť únosu, která kritizovala neschopnost únosce. To bylo poměrně směšné. „Což,” pokračoval Snape, „byl ten důvod, proč bylo tak nesnesitelné být v jeho držení…“

„Ano. Působil užitečným dojmem, když tě několik měsíců držel. Ke konci byl ovšem Voldemort čím dál tím víc netrpělivější a přidělil k Petrovi svého nástupce, který mu měl pomoct získat od Severuse skutečně užitečné informace.“

„Tím nástupcem byl samozřejmě Viktor Krum.” Harry viděl, jak to Hermionu zasáhlo. Asi si vzpomněla na to, jak s ním byla v Bulharsku, jak ho líbala, dovolila mu se k ní přiblížit… měla pravdu, když se ho bála, pomyslel si. Ale oni rozhodně pravdu neměli, když ho vnucovali Cho Changové. Vzhlédla k Ronovi, který vypadal, jako by měl pocit viny. Možná kvůli jeho vlastnímu uctívání Kruma. „Krum byl zasvědcen svým dědem a trénován několika bezcitnými Smrtijedy ještě dřív, než se objevil na prahu Petrových dveří. Neměl nejmenší zájem na tom ztrácet čas. Začal Severuse mučit plnou silou.”

Zadíval se teď na svou dětskou nemesis a střetl se s jeho očima. „Dobrovolně ale nevydal žádnou informaci. Tím, že si během let dávkoval veritasérum, si vyvinul imunitu i proti jeho nejsilnějším formám. Byl je tak schopný přesvědčit, že informace, které jim pod vlivem lektvaru poskytoval, byly pravdivé. Podařilo se nám tak dosáhnout úspěchu a pochytat některé Smrtijedy, kteří jeho pohádkám uvěřili. Netrvalo to ovšem dlouho. Naneštěstí jen několik drtivých porážek, než jim došlo, co dělá.”

„Nakonec se Krum uchýlil k tomu, že mučil mudly, což bylo dlouhou dobu úspěšné…“ Nedokončil větu a uhnul pohledem. Snape pozdvihl ruce.

„Žádná dlouhodobá újma.” Oznámil, jeho hlas byl vyrovnaný a klidný. „Nebude to trvat dlouho a budu mít v mých nových prstech opět cit.” Maggie během rozhovoru úplně zbledla. Harry nedokázal odhadnout, zda to bylo kvůli mučení nebo léčbě.

Stále odmítal myslet na to, co všechno si musel Snape prožít, když oni byli odříznuti. Zachvěl se a pohledem sklouzl na mistra lektvarů, jeho někdejšího nevlastního otce, a nedokázal si zcela představit, co všechno musel během svého uvězněnění přetrpět.

„A samozřejmě v době, kdy Severus unikl - a byl to Petr, který útěk bez vědomí Severuse i Kruma zosnoval - uspořádal velkou show coby opětovné Severusovo hledání. Když měl pocit, že Krumovi už nechybí moc, aby přišel na to, co doopravdy dělá, opět stejným způsobem zajal Severuse.“ Harry si říkal, jestli to znamená, že opět použil Tempus fugit. Vypadalo to, že Pettigrew měl v tomto kouzlu oblibu. Harryho by zajímalo, jestli znal i jeho háček. „Opravdu neměl zájem na tom, aby Krum Severuse mučil, ale neměl jinou možnost. Jinak by byl nahlášen jeho pánovi.

Tehdy, když ho Harry kontaktoval a nabídl mu výměnu sebe za Severuse, rozeznal Petr konečně svou šanci. Umožnil by Harrymu, aby ho zajal, přičemž by to vypadalo, jako by se snažil Harryho napadnout ze zálohy. Důvod, proč zajmutí Petra vypadalo až moc jednoduše…“ začal vysvětlovat svému kmotřenci. 

„Jednoduše!” vyplivnul Harry, když si vzpomněl na obrovského pavouka a oheň.

„…byl, že celou dobu své zajmutí zamýšlel. Cítil se čím dál tím víc ohrožený. Voldemortův dědic mu byl neustále v patách a sledoval každý jeho pobyt. Navíc disponoval informacemi od Severuse, které doplnil těmi, které vytáhl od velkého množství jiných Smrtijedů. Petr věděl, že šuškanice o tom, že Voldemorta naschvál poslal do Godrikova dolu, aby přišel o svou moc, se stávaly čím dál tím víc hlasitější. Nakonec si dal dohromady, že jediné místo, kde bude v bezpečí, je ministerská vazba. Pokud by se ovšem sám vzdal, byl by stále ve velkém nebezpečí. Voldemorův vliv není zanedbatelný. Petr potřeboval, aby to vypadalo, že byl celou dobu k Voldemortovi loajální. Například jeho zajetí, ke kterému došlo proto, že byl vmanipulován.”

Harry měl pocit, jak by mu jeho sebevědomí splasklo. Všechna ta námaha v lese byla vynaložena jen proto, aby chytili někoho, kdo sám chycen být chtěl. Cítil iracionální zlost, když pomyslel na všechna utržená zranění členů Soubojnického klubu, na to, kolik jich mohlo zemřít…

„Mohl udělat správnou věc a jednoduše se nechat zajmout,” ucedil skrze zuby. „Kdybychom nebyli v lese…“ Najednou se jeho pohled střetl s Ronovým, který seděl na druhé straně stolu. Sakra! Pokud by nebyli v lese, kdyby se Pettigrew tak moc nesnažil, aby jeho zajetí vypadalo jako doopravdy, Lupin by Rona nikdy nepokousal. Navíc mohl Lupin kohokoli z nich v jeho vlkodlačí podobě zabít. Ledaže by… Harry si vzpomněl, že Pettigrew věděl, že jako zvěromág vypadá jako zlatý gryf. Ne… Červíček si pravděpodobně myslel, že Hary je lvem. Mohl si třeba myslet, že lev by byl vyrovnaným soupeřem pro vlkodlaka? Tak by to mohlo být, ale Harry se přesto cítil neskutečně zmanipulovaný.

„A já jsem mu nahrál.” řekl Draco Malfoy, který zněl zasmušile. „Když jsem šel sám do lesa…“

Sirius pokrčil rameny. „Když jsme chodili do školy, já a James jsme byli ti, kterým se dařilo ve všech čistě kouzelnických předmětech. Až na kouzla. To byla Lilyina přednost. Vyjma lektvarů a obrany proti černé magii. Remus,” pokynul na svého přítele, který seděl mezi Hermionou a Maggie, „měl také své silné stránky. Profesorka McGonagallová byla někdy na Petra docela tvrdá, a dokonce i Kratiknot se kvůli němu čas od času rozčílil. Ale vytvořil pár projektů, které byly upřímně docela důmyslné. Vždy dostával dobré známky v obraně proti černé magii a vymyslel množství plánů, jak se plížit kolem hradu a do Prasinek. Tím byly naše školní roky mnohem zajímavější, než by byly normálně. Mohli jsme využít informací, které James nastřádal v knihovně v oddělení s omezeným přístupem. Uznávám, že jsem mu nikdy neprojevoval značné uznání. Nikdo z nás…“

Sirius vypadal, jako by přemýšlel nad tím, zda kdyby se s Petrem víc přátelili místo toho, aby spíš využívali jeho zručnosti, mohli zachránit život Harryho rodičům. Harry vyhledal pohledem Draca Malfoye, kterému se bál věřit a nevěřit zároveň.

„Petr nebyl typem kouzelníka, který by mohl změnit svět, ale byl svým způsobem chytrý,” pokračoval Sirius. „Intrikařil. A nesmíme taky zapomenout na to, že také zvládl zvěromágskou přeměnu, přestože mu to trvalo déle než mně a Jamesovi…“

Katie svraštila čelo. „Co myslíš tím také?”

Sirius pozvedl jejím směrem obočí a pak se podíval na Harryho. „Tedy, děkuji ti, Harry, za to, že jsi udržel mé tajemství, ale každý už může vědět, že jsem zvěromág.”

„Ty taky!” vykřikla Maggie z druhého konce stolu. Katie se zamračila. Otočil se opět jejím směrem.

„Neboj se, má drahá. Jsem legální zvěromág. Zaregistroval jsem se náležitě na ministerstvu hned potom, co mé jméno bylo očištěno a můžu se teď kdykoli přeměnit, aniž bych porušil zákon. Musel jsem sice zaplatit obrovskou pokutu za to, že jsem se dřív přeměňoval bez povolení nebo kontroly, ale teď už je to za mnou.”

Harry se celý nesvůj podíval na Katie. Někdy to vypadalo, jako by už byla bystrozorem. „Jak už víš, můj táta byl taky nelegálním zvěromágem. Byl jelenem. Ti tři se to naučili ještě ve škole, aby mohli být s profesorem Lupinem během úplňku,” řekl a pokynul k Lupinovi, který nevypadal úplně ve své kůži.

„Říkal jsem ti, Harry,” ozval se, „že už nejsem tvým profesorem. Měl bys mi říkat Remusi.”

Harry to přijal s lehkým pokývnutím hlavy, ale uvnitř měl pocit, že by tohle pojmenování mělo doplnit oslovením strýčku, které používal pro Lupina ve svém druhém životě předtím, než byl odveden Longbottomovými...

Katie mu začala nepříjemně připomínat Gemmu Longbottomovou, Nevillovu matku, kterou ve svém jiném životě několikrát viděl. Vzpomínal na rozhodný výraz jejího obličeje na vlakovém nástupišti v Huntly předtím, než ji spolu s jejím manželem poslal na hon za přeludem do Inverness a dříve do Banffu, kde ona a její manžel řekli fotbalovému týmu, se kterými cestoval, že jsou nadpraporčík a praporčík kriminální policie * Longbottomovi. Použili mudlovské tituly, které normálně vzbuzovaly jistý respekt.

N.K.P. Katie Bellová, pomyslel si. Uvnitř své hlavy si to dokázal živě představit. Váhavě se na něj podívala, jako by přemýšlela nad tím, zda jsou všichni v jeho rodině a přátele jeho rodičů nevyjímaje beznadějní delikventi. Její otec byl ve vězení, ale rozhodně to nebylo kvůli plánovanému nebo nelegálnímu zločinu, který by musel několik let skrývat.

 „Alespoň nám pomohl objasnit některé věci. Už jsme to nějakou dobu tušili, hlavně od Severusova únosu, kdy se s ní měl sejít v Příčné ulici… ale Rita Houloubková byla celý rok předtím dvojitým agentem. Brumbál jí nabídl, že by pro něj mohla pracovat jako agent, ale neměl se s Ritou zrovna v lásce a po jeho nabídce neztrácela čas a našla si někoho, kdo by jí mohl pomoct se spojit s Voldemortem. Vlastně vždycky informovala Petra. On pak evidentně informace roztřídil. Například věděl, že se Draco rozhodl chytit svého otce, tudíž když ho sama obeznámila s Dracovým plánem…“

„Hej!” řekl teď Draco Malfoy, celý naježený rozhořčením, že kolem něj Rita Holoubková poletovala a pokazila jeho pečlivou past.  Kromě toho na to přišel pak i Petr Pettigrew. Harry si vzpomněl, že Malfoy byl první, kdo věděl, že Rita byla nelegálním zvěromágem. To on jí dodával zprávy o Harrym. Patří ti to, pomyslel si Harry, přestože byl rád, že Červíček přišel na plán ohledně Luciuse Malfoye. Byl zázrak, že ten plán vůbec fungoval.

„… Petr vsadil na tuto informaci, protože měl sám zájem na tom dostat Luciuse z cesty. Víš, jak to je: Zloděj křičí - chyťte zloděje. Samozřejmě předstíral, že pracuje s Luciusem a nikdy Ritě neřekl, že její informace dál nepředává. Všechno, co vyčmuchala, šlo rovnou k Petrovi. To je důvod, proč to šlo ten rok s tolika akcemi z kopce. Měli jsme tu špeha. Myslím, že Ritě začalo docházet, že všechny naše podezření ukazují na ni a rozhodla se zmizet. Petr měl její kontakt Severuse, vymyslel příběh, jak byl unesen a další věc, co jsme se dozvěděli, byla, že to on byl unesen. Myslíme si, že dál pokračovala ve špehování jako zvěromág…“

Brouk,” zašeptal Harry Katie, jejíž oči se rozšířily a nevěřícně zakroutila hlavou. Viděl, jak Hermiona pevně semkla rty. Pravděpodobně litovala toho, že kdy vypustila reportérku ze zavařovací sklenice.

„Ale s více důraznými bezpečnostními opatřeními se nám podařilo jí zkřížit plány. A s pár dobře naplánovanými dezinformacemi se nám také podařilo vyslat Smrtijedy na hon za falešnou stopou.“

Hermiona teď zbystřila. „Takže… ona je Růžena Vřídková?”

Sirius přimhouřil oči. „Věřím tomu, že je jednou z mnoha Růžen Vřídkových.”

Harrymu klesla čelist. „Jedna z mnoha?”

„Myslíš, že jsme se tím nezabývali? Věštec tvrdí, že nemají nejmenší tušení, jak se to stalo, ale podařilo se nám mluvit s několika zaměstnanci a použili jsme pár, ehm, přesvědčivých technik. Řekli, že někdo navštívil jejich kanceláře třikrát ve jménu Růženy Vřídkové. Vždy to byla žena v plášti s kapucí, která znemožňovala pohled do jejího obličeje. První člověk, se kterým jsme mluvili, říkal, že šlo o velmi vysokou ženu s bledou pihatou kůží a nakřáplým hlasem. Další osoba pak tvrdila, že mluvila s velmi malou ženou s olivovou pletí bez pih. Prý bylo možné vidět pramínky blonďatých vlasů, které vyklouzly z kapuce. Vzhledem k tomu, že rukopis je až znepokojivě podobný, myslím, že naše Růžena Vřídková  je směsicí více osob najednou. Nebo má Růžena pomocníky. Také si plánovala vybudovat pozorovatelnu vzdálenou asi jen dva domy od Harryho v Surrey. Harry to ale zarazil.”

Teď se zamračila Ginny. „Ta třetí žena vypadá trochu jako Fleur Delacourová. Proč by si dávala takovou práci s pošpiněním Harryho? Koneckonců v prvním článku byl Harry nařčen z vraždy bratra Rogera Davise. A ten pustil Fleur k vodě kvůli Alicii. Proč by přešla do útoku kvůli někomu, kdo ji podobným způsobem podvedl?“

„Možná to ještě nevěděla. Mohla si myslet, že když poukáže na viníka Evanovy vraždy, podpoří tím svého přítele a jeho rodinu v době jejich smutku. Pokud to tak je, tou ženou byla Fleur. Nevylučuji to coby možnost. Nemáme nejmenší tušení, kdo by ty ostatní ženy mohly být. Pokud to tedy nebyla vždy Rita, která si předtím vzala lektvar, aby vypadala jako někdo jiný. A tudíž nemáme žádný důkaz, že by Rita byla do těchto článků zapletená… pouze velmi, velmi silné podezření.“ Harry se snažil přijít na tři ženy kromě Rity, které by na něj měly spadeno. Na nikoho ale nepřišel.

„Tedy,“ usuzovala Hermiona, „i kdyby do toho Fleur byla zapletená, pravděpodobně nemohla ty články napsat sama. Naposledy, když jsem na ni o víkendu narazila v Prasinkách, byla její angličtina jen zanedbatelně lepší, než když tehdy poprvé přijela na turnaj.“

Sirius přitakával. „Správně. Přestože bych rád na toto téma dál spekuloval, musíme se posunout dál. Samozřejmě je nutné, abychom byli všichni velmi opatrní na to, co v těchto dnes řekneme nahlas. Jak je jen možné, komunikujte mezi sebou písemně. Na pergamen použijte kouzlo, které dovolí, abyste si ho mohli přečíst jen vy a osoba, které je určený. Minulou noc jsem prošel celý hrad a použil odkrývací kouzla. Hledal jsem jakéhokoli brouka a magická odposlouchávací zařízení. Našel jsem toto.“

Strčil ruku do kapsy a pak ji vytáhl sevřenou v pěst. Když ji otevřel, mohli v ní vidět nevinně vypadající černé kuličky. Pak si Harry vzpomněl na skleněnku, kterou mu Pettigrew poslal spolu s dopisem, kde stálo, že je Malfoy v lese. Mohl ji držet a sledovat, co se děje v Zakázaném lese, kde byla jiná kulička, která s tou jeho tvořila pár. „Sejmul jsem z nich veškerá kouzla a nabarvil je pro všechny případy načerno,” řekl Sirius s vážnou tváří. „Ale chci dnes provést ještě jednu prohlídku hradu, abych našel i ostatní. Včera tu bylo mnoho lidí. Myslím, že bylo neodvratitelné, aby se někdo pokusil využít oslavu k infiltrování hradu. A co neskutečně rozčiluje…“ A Harry ho viděl rozčíleného jen velmi zřídka. „…je fakt, že jednu takovou věc jsem našel v ložnici mé neteře. Když tito lidé - a já použiji tento obrat volně - začali vnikat do soukromí sedmileté dívky, jednoduše nemůžu…“ zadrhl se, celý rozlícený.

Harry se podíval na Katie, která seděla vedle něj. Těžce polkla.

„Já teď spím v Mercyině pokoji,” řekla tiše. „Pravděpodobně to mělo za účel špehovat mě.”

Sirius kuličky opět schoval. „Ať tak či tak. Preventivně jsem dnes ráno před snídaní důkladně pročesal tuto místnost, a přestože jsem si celkem jist, že je to zde bezpečné, doporučuji vám všem, abyste si dávali ve zbylých prostorách hradu pozor na to, co říkáte.” Pokynul směrem k Lupinovi a Snapeovi. „Remusi, Severusi… můžete mi pomoct provést další čistku potom, co tu skončíme?” Oba souhlasili a Sirius pokračoval dál.

„A nyní… Petr nemluvil pouze o svých současných činnostech. Vyprávěl mi o tom, z jakého hlavního důvodu se stal Smrtijedem. Říkal, že chce, abych pochopil. Také nás prosil, abychom mu nedávali veritasérum,” povzdechl si. Vypadal, že si v tomhle směru není jistý. „Říkal, že stále existují věci, které nám nechce prozradit v případě, že by se Smrtijedi dostali do ministerstva. Tvrdil, že vše, co nám hodlá říct, je pravda, přesto tu jsou další věci, které nám kvůli vlastnímu bezpečí ještě prozradit nechce. Pokud by byl pod vlivem lektvaru, nemohl by si pomoct. Pokud bychom mu položili otázku, byl by nucen nám pravdivě odpovědět. Nemohl jsem si pomoct a souhlasil s jeho prosbou. Řekl nám tedy vše dle svého. Upřímně doufám, že to byla pravda.

Řekl, že byl po ukončení našeho sedmého ročníku v Bradavicích, aby se v listopadu podíval na zápas famfrpálu. Remus šel také. Měli se sejít v Prasinkách a pak jít společně k hradu na zápas. Vzpomínáš si na to, Remusi?”   

Remus Lupin vypadal tak nepohodlně, jak ho Harry ještě nikdy neviděl. „Ano. Ano, pamatuji,” řekl tiše a z neznámého důvodu se úkosem se silně provinilým výrazem v tváři podíval na Maggie. Když se podíval na Charlieho, rozzářil se. „Slyšeli jsme, že měl Nebelvír nového chytače, který měl nastoupit v případě, že by James nehrál dál jako střelec,” řekl prohnaně. Když se Charlie pod pihami začervenal, Sirius pokračoval.

„Petr říkal, že Artur Weasley tam byl také a vzal svou dceru, aby viděla svého bratra Charlieho hrát. Je to tak?” zeptal se a pokývnul tentokrát k Billovi a Charliemu. Bylo podivné, že Bill a Charlie reagovali podobně jako dříve Remus, s jasně čitelnou vinou vepsanou v jejich tvářích. Krátce se na sebe podívali a pak stočili zrak k Siriusovi.

„Ano, to je pravda,“ řekl Bill a odpověděl tak za oba. „Já jsem byl ve čtvrtém ročníku a Charlie ve druhém. Právě se dostal do týmu. Mamka a taťka, hlavně taťka, z toho byli na větvi, že se stal novým chytačem. Ale mamka s námi nešla. Byla docela zaměstnaná Percym s dvojčaty a nemohla sehnat někoho na hlídání. Percymu byly dva roky a dvojčatům šest měsíců.“

„Ano. Takže tvůj otec se dostal s děvčaty do Prasinek krbem a šel s nimi k hradu, je to tak?” Oba, Bill i Charlie, přikývli. Harry se zamračil a hádal, kam to všechno vede. Neunesli je až do příštího léta. Začal Červíček plánovat jejich únos už v listopadu?

„Můžete nám říct, co se stalo ten den po zápase?” zeptal se Sirius nejstarších Weasleyovic bratrů. Charlie se podíval na Billa a kývl. Bill se rozhlédl do okola, pohledem sklouzl po všech, přestože to vypadalo, že Maggie vynechal a zapojil se do vyprávění.

„Taťka s Peggy a Annie zůstávali na oběd. Zápas začal hned po snídani, ale Charlie chytil tak rychle zlatonku, že moc dlouho netrval.” Štouchnul do svého bratra. Charlie je všechny obdaroval křivým úsměvem. „Provedli jsme holky trošku po okolí a pak šli do hradu zpátky na oběd. Když jsme byli ve vstupní hale…“ zarazil se a pak se konečně podíval na svou dlouho ztracenou sestru. Nikdo neřekl ani slovo. Dokonce ani „co?“. Všichni čekali na Billa, až bude pokračovat.  

„Byla tam Trelawneyová,” řekl nakonec přidušeně. „Když Peggy vstoupila, sklonila se, aby s ní mohla mluvit. Nemohli jsme moc dobře slyšet, co jí říkala…“

„Řekla,” promluvila najednou Maggie, která měla upřený pohled do prázdna, jako by jí to pomáhalo si vzpomenout. „Cítila jsem, že jsi tu.”

Harry se otřásl a cítil, jak se mu v zátylku zježily chlupy. On byl ten, co cítil, že bude následovat něco důležitého.

„A pak…“ začal Charlie, ale Bill mu do toho vstoupil.

„Trelawneyová začala mluvit tím zvláštním hlubokým hlasem,” řekl nervózně a těkal očima směrem k Charlimu, Maggie a Remusovi. Všichni se na Billa dívali se svraštěným čelem.

Sirius kývl. „Vyřkla věštbu.”

Bill se na něj podíval, v obličeji vepsaný patrný šok. Maggie, Charlie a Remus vypadali také překvapeně. Charlie začal: „Ne, to bylo…“ Ale jeho bratr ho štouchl loktem do žeber. A tentokrát ne zrovna přátelským způsobem.

„To je to, co ti řekl Pettigrew?” zeptal se Bill Siriuse, v obličeji celý bílý.

„Ano,” odpověděl Sirius. Harrymu připadalo, že se za každou cenu snažil vypadat vyrovnaně a nevzrušeně, přestože byl v napjatém očekávání.

„Ano,” opakoval Bill jako ozvěna. Jeho hlas se přitom třásl. „Trelawneyová vyřkla věštbu.”

Co to s nimi je? Ptal se Harry sám sebe. S nimi všemi. Ve svém podvědomí vždy hádal, že to byla Trelawneyová. Brumbál řekl, že vyřkla jednu správnou věštbu předtím, než předpověděla Petrův návrat k Voldemortovi ke konci Harryho třetího ročníku.

„Později jsem si to pokoušel vše vybavit a zapsat,” pokračoval Bill, jeho hlas byl už vyrovanější. „Přesto jsem si nevzpomenul na vše.  Musel jsem použít lektvar k posílení paměti, abych si vybavil i zbytek.”

„Kdo byl ještě v tom okamžiku u toho?” chtěl vědět Sirius.

„Nechte mě chvilku přemýšlet… Annie byla u toho. A Peggy, tedy myslím Maggie. Pak i Charlie, Lupin a Pettigrew.”

„Jsou to všichni?” zeptal se Sirius a vyklenul obě obočí.

„Bylo… bylo moc brzo na oběd. Nebylo kolem ještě moc lidí. Byl jsem překvapený, že Trelawneyová vůbec vyšla ze své věže. Vypadalo to, že sešla dolů jen kvůli tomu, aby se podívala na Peggy.” Na Billově čele vyrazily velké kapky potu. Setřel je kapesníkem.

Sirius spojil bříška prstů v stříšku a upřel pohled někam za jejich záda. „Co jsi pak, Bille, udělal? Co jsi udělal s věštbou, kterou sis zapsal?”

Vypadal opět provinile. „Já…  Pokoušel jsem se přijít na to, co by mohla znamenat, ale nemělo to hlavu ani patu. Já… rozhodl jsem se jít do lesa a zeptat se kentaura, o kterém jsem slyšel, že necítil vůči lidem takovou nenávist jako ostatní. Doufal jsem, že by mi mohl pomoct.”

„Řekl jsi někomu, že jsi měl v plánu to udělat?”

Bill se zamračil. „Myslím… myslím, že ne.”

Charlie se napřímil. „Ale jo, řekl. Řekl jsi to mně. ‚Hádám, že jeden z kentaurů bude vědět, co to znamená.‘ “

Bill přimhouřil oči, jako by mu to mohlo pomoct se lépe rozvzpomenout na minulost. Stalo se to už před dvaceti lety. „Řekl jsem to nahlas?” Pronesl zamyšleně.

„Kde jste v té chvíli byli?”

„Byli jsme ve vstupní hale. Bylo to hned potom… potom, co jsme všichni vyslechli věštbu,” řekl Charlie se spikleneckým pohledem, který věnoval svému staršímu bratrovi.

„Byl Petr u toho, nebo už předtím odešel?”

Billovi se rozšířily oči. „Jo, myslím, že u toho mohl ještě být.”

Sirius pokýval hlavou. „To je to, co nám řekl.” Podíval se na Remuse Lupina. „Vrátil se s tebou do Prasinek?”

Lupin vypadal zamyšleně. Prohlížel si Weasleyovic bratry a jejich sestru, jako by se snažil něco rozhodnout. „Ne, řekl, že chce zůstat a navštívat McGonagallovou. Připadalo mi to docela nepravděpodobné vzhledem k tomu, jak na něj ve škole byla přísná, ale musel jsem jít. Měsíc měl vyjít hned se západem slunce a já jsem nechtěl riskovat, že uvíznu někde uprostřed cesty, až se to stane…“

„Petr řekl, že zůstal v hradu jako krysa. Podařilo se mu proniknout do nebelvírské věže a našel cestu do ložnic. To se mohlo povést jen malému hlodavci. Potloukal se po ložnici čtvrtého ročníku celou zimu, poslouchal a čekal na jakýkoli náznak toho, že Bill půjde do lesa poradit se s kentaurem.”

Lupinovi se rozzářily oči. „To je ta doba, kdy Petr na několik měsíců zmizel. Mysleli jsme si, že se mu stalo něco strašného!”

„Ne, nic strašného. Jenom se poflakoval kolem Billa a čekal. Také se mu podařilo pro sebe získat kopii věštby. Přepsal ji ze zešitu, kam si ji Bill zapsal. Říkal, že neměl chuť být tím, který kentaura požádá, aby ji vyložil. Ale pokud by letní období skončilo a Bill by stále nešel do lesa, udělal by to sám.”

Bill vypadal opět zamyšleně. „Teď si vzpomínám… Booth si všiml té krysy. Jeden z dalších kluků z ročníku, Peregrin Booth. Schovávala se ve skříni. Udělal si z něj svým způsobem domácího mazlíčka. Nosil mu zbytky jídla z velké síně a nechával ho spát na svých starých manžestrákách. Řekl Červíček, jaký byl jeho hlavní důvod, proč se zajímal o věštbu?” To Harrym zamávalo. Další otázkou bylo, proč se Bill tak zajímal o věštbu?

To,” řekl Sirius, „je jedna z těch věcí, o kterých prohlásil, že o tom ještě není připraven mluvit.” Zhluboka se nadechl a pokračoval. „Petr řekl, že ses nakonec do lesa vydal na jaře.”

Bill příkývl a podíval se provinile po ostatních. „Jo. Ten kentaur opravdu až tak nepomohl. Už si dokonce ani moc z té věštby nepamatuji. Ztratil jsem sešit, do kterého jsem ji zapsal. Pak když Peggie a Annie zmizely… nic jiného nevypadalo moc důležitě.“ Jeho hlas se velmi utlumil.

„Vůbec jsem první část věštby nepochopil, a když jsem konečně našel Firenzeho, to, co mi řekl, mi to ani trochu neulehčilo. Řekl, že viděl věci ve hvězdách a ve svých předpovědích. Jediné, co si pamatuji, je, že Temný pán dvakrát padne a v obou případech bude přemožen trojúhelníkem složeným ze lva, dítěte měsíce a dcery války. A lev spolu s dítětem měsíce milují dceru války. Ou, a ona je také nazývána ´plamenovlasou´. A pak se oháněl čísly. Mělo to co dělat s tím, co viděl ve hvězdách. Tvrdil, že lev měl číslo jedenáct. Dítě měsíce číslo pět. A jeden ze lvů se ještě nenarodil. Ptal jsem se ho, jaké číslo má dcera války a on mi na to odpověděl, že má dvě rozdílná. První trojuhelník tvoří jen polovinu celku, ale druhý trojuhelník je úplný. Také řekl, že číslo šesti lidí dává dohromady šestku. To mi připadalo docela jasné - šest lidí dává číslo šest. Bylo to, jako by se jen opakoval.

Nevěděl jsem, co si o o tom mám myslet.  A chtěl jsem to už vzdát, když tu se podíval přímo na mě a řekl mi, že mnoho příslušníků mé rodiny bude bojovat proti Temnému pánovi. Prozradil mi, že můj nejmladší bratr bude pochodovat po boku lva a že jeho číslo bylo také jedenáct. V té době jsem si myslel, že tím myslí Freda.” V té chvíli se podíval na Rona a Ron s ním na vteřinu skřížil pohled, než jím sklouzl k Harrymu. Pochodovat po boku lva…

„Pak řekl,” pokračoval Bill, „že dcera války bude pocházet z mé rodiny. Chtěl jsem od něj vědět, kdo to je, ale stal se nepokojným, opět se zahleděl na hvězdy a pak odešel. Nechápal jsem, zda mluvil o Peggy nebo Annie. Nebo tím myslel dokonce obě…“ zhluboka se nadechl a pozvedl jednu ze svých velikých dlaní k obličeji. Harry mohl zahlédnout slzy, které mu proklouzly mezi prsty. „Nikomu jsem nepověděl o tom, co mi řekl.” Hlas pronikal skrz jeho ruce. „A pak, o několik týdnů později…“

Harry viděl, jak si Hermiona zakryla dlaněmi ústa. Několik týdnů na to byla děvčata unesena a zmizela, zdánlivě na vždy. Pak pohledem sklouzl k Ginny. Tiše plakala. Hlavu měla položenou na Ronově rameni, přičemž on ji jednou rukou objímal. Harry si všiml, že Ronovy oči byly také skelné. Z ničeho nic se Maggie zvedla, obešla stůl a posadila se vedle Billa. Objala ho, přitáhla k sobě blíž a on začal vzlykat do sestřina krku. Harry se cítil docela nepříjemně, když viděl muže, kterému bylo přes třicet, jak před všemi neskrytě brečí. Muže, který by byl skoro stejně starý jako jeho rodiče, když by ještě byli na živu. Vidět v myslánce Snapea, který brečel nad hrobem jeho matky (a dělat to samé, když Harry cestoval časem) bylo něco jiného. Snape nevěděl, že se na něj někdo dívá a Harry měl pocit, že obě zkušenosti byly lehce nereálné. Tohle všechno bylo až moc skutečné.

„Je mi to tak líto…“ vzlykal v sestřině objetí. „Nevěděl jsem…“

„Bille,” řekl Sirius potichu, ale podařilo se mu získat jeho pozornost. „Co jsi nevěděl, je to, že Petr byl s tebou v lese a poslouchal při schůzce s Firenzem. Všechno slyšel. A potom tvůj kamarád přišel na to, že jeho krysí mazlíček zmizel, je to tak?”

Bill si otřel slzy a otočil se zpět směrem k Siriusovi. „Přesně tak. Booth jednoduše obvinil něčí kočku, že ho chňapla. Vlastně se kvůli tomu hodně pohádal s jedním z mých nejlepších přátel. Alex… ten měl obrovskou šedivou kočku.”

Ron s Hermionou na sebe letmo pohlédli. Oba přitom vypadali provinile. Harry si vzpomněl na jejich spory ohledně Křivonožky. Pettigrew to neudělal poprvé.

„Přesně tak,” řekl Sirius a zopakoval tak Billova dřívější slova. „Červíček měl tuto informaci - nebo minimálně ve stejném znění jako ty - a utekl. A nejsem si úplně jist, jestli nám v tomhle směru řekl úplnou pravdu, ale prý se objevil v kouzelnické hospodě v Norfolku v době, kdy byla napadena Smrtijedy, kteří vysílali na lidi Cruciaty, jako by to byl jen druh sportu.” Všichni věnovali pozornost pouze Siriusovi, dávajíc tak Billovi a Maggie špetku soukromí.

„Petr byl z nás ten nejcitlivější, co se bolesti spojené s přeměnou ve zvěromága týče… A to i přesto, že si na to zvykl… Rozhodně neměl zájem zjistit, jak moc Cruciatus bolí. Nemohl se jednoduše přeměnit v krysu a utéct… Někdo by ho viděl. Proto řekl jednomu ze Smrtijedů, že má nějaké informace, co se týkají věštby, která měla předpovědět pád Temného pána. Byl ochoten je říct ale pouze Voldemortovi osobně. Měl jen zájem na tom, aby si ušetřil od trochy bolesti, ale další věc, co si pak pamatoval, byla, že se sám stal Smrtijedem.“ Harry se zašklebil a všiml si, že Draco Malfoy udělal to samé. Oba věděli, že být zasvěcen zahrnuje obrovské množství bolesti (přestože Malfoy nevěděl, že Harry měl tuto informaci z první ruky).

„Neuvědomil si, co se stane, jakmile začne zkoušet vyjednávat s Voldemortem nebo jeho poskoky. Nefunguje to tak, že člověk jednoduše nabídne Voldemortovi nebo Smrtijedovi informaci, ušetří si svou kůži a odkráčí pryč. Uvízl. Podal veškeré informace, které měl. Slyšel, jak kentaur Billovi řekl, že dcera války bude pocházet z jeho rodiny. Byla to ta nejkonkrétnější informace, kterou měl. Ptali se ho, co ví o Weasleyových, zda mají nějaké dcery a on jim potvrdil, že mají dvě. Také ale řekl, že neví, která z nich je dcerou války. Dopadlo to tak, že to Voldemortovi bylo jedno. Přidělil mu jako Smrtijedovi jeho první úkol: únos sester Weasleyových.“ 

Harry se zhrozil, ale pak si vzpomněl, jak se ho samotného coby malé dítě snažil Voldemort zabít. Bylo mu mnohem méně než sedm nebo devět let. Uvědomil si, že by ho mělo přestat překvapovat, čeho všeho je on nebo jeho Smrtijedi schopen.

„Petr v té době nebyl ostřílený, co se života temného kouzelníka týče. Byl vyděšený. Z představy zabití dvou malých holčiček mu bylo na zvracení. Někdo z řad Voldemortových nejbližších přívrženců ho naučil kouzlo, pomocí něhož je unesl. Kouzlo Tempus fugit. Bylo myšleno tak, že je jím zabije a rychle se vytratí. Petr v té době ještě neměl přemisťovací licenci. Místo toho vzal děvčata do nejbližšího města, přivedl je k mudlům, vymazal jejich paměť a učinil je odolnými vůči sovám.”

Harry si myslel, že se musel v myšlenkách zatoulat, dokud neuslyšel poslední tři slova. „Odolnými proti sovám?”

„Ano. Začaroval je tak, že je žádná sova nemohla najít. Něco jako budova, která je nezakreslitelná. Ale v tomto případě to znamenalo, že podobně očarované osobě nemůže být poslána soví pošta. Pokoušeli se nalézt děvčata pomocí sov, ale ty se vždy vracely nazpět. To se stává většinou tehdy, když se pokoušíš poslat sovu někomu, kdo zemřel.”

Nikdo z nich teď nepromluvil. Bill s Maggie se o sebe tiše opírali a Harry si všiml, jak ji Snapeovy oči následovaly. Vypadal sklíčeně.

„Jeho nový pán jeho příběhu o unesení děvčat neuvěřil, dokud se jim sám nepokusil poslat soví poštu, která se vrátila nazpět. Až pak mu uvěřili. Ale v případě, že unesení Weasleyovic děvčat znamenalo pouze odstranění jedné bohyně války a ne dvou, nařídil Voldemort Petrovi, aby dál pracoval na vyřešení zbylé části věštby.”

Harry s nadějí zbystřil. Porozuměl Červíček správně věštbě? „Každopádně… Petr se obával, že pokud ve věštbě rozpozná ještě jiné osoby, bude opět vyslán, aby je zabil. Měsíce se naschvál loudal a předstíral, že cestuje a bádá. Měsíce se překlenuly v celý rok a Petr stále nepřišel s ničím novým. Voldemort byl čím dál tím víc netrpělivý. Petr se začal skrývat a jediné místo, na které přišel, bylo, jak sám řekl, Doupě. Řekl, že si vzpomněl, jak příjemně a útulně se cítil, když se tam potloukal a snažil se přijít na to, co udělá s děvčaty. Také řekl, že se cítil příšerně kvůli tomu, co Weasleyovým udělal, a chtěl si být jistý, že jsou v pořádku.” Harry si všiml, jak se Ron nepříjemně zašklebil. Očividně o tom pochyboval.

 „Začal žít v jejich zahradě coby krysa a používal tunely, které vytvořili trpaslíci. V létě roku 1980 ho našel Percy. Kolik mu v té době bylo?”

„Bylo mu tři a půl,” řekl Charlie. „Mně bylo čtrnáct.”

„Tak tedy Percy si z něj udělal svým způsobem mazlíčka. Stejně jako tvůj spolubydlící, Bille. Coby krysa měl Petr očividně talent na to se zkamarádit s chlapci, kteří byli lehce na okraji skupiny. Ale pak si všiml, že vaše mamka čeká další dítě a zpanikařil. Co kdyby to byla holčička? To by mohlo znamenat, že zvolil nepravou dceru války. Ale pak se narodil Ron a on se mohl opět zhluboka nadechnout.”  


*vlastní pokus o překlad do češtiny. Dle dostupných zdrojů z netu jsem porovnala anglické a české hvězdičky-hodnosti.

 Kapitola šestá - Znamení - III. část

 „Petr žil v domnění, že Weasleyovi jsou v bezpečí do té doby, než budou mít další dceru. A protože ho unavovalo žít jako krysa, opustil Doupě. Objevil se u Lily a Jamese v Cardiffu a zjistil, že Lily také čeká dítě. Předtím nevěděl, že je těhotná. Zůstal s nimi měsíc nebo dva a byl u toho, když dostala porodní bolesti. Pomohl ji Jamesovi odvézt do nemocnice. Lily nikdy neměla z kouzelnické medicíny dobrý pocit. A narodil se Harry. Později mi řekla, jak moc jí Petr během porodních bolestí pomohl. Jak ji držel za ruku, když James odešel, aby jí sehnal kostky ledu. Jak na ni mluvil, aby ji zaměstnal a nemyslela na všechnu tu bolest. Pochopitelně odmítla užít jakékoli jiné metody, aby se jí ulevilo. Taková Lily prostě byla.

Samozřejmě, že druhý den jsme všichni přišli, abychom se na miminko podívali.” Sirius se na Harryho usmál. „Jako by Jamesovi z oka vypadl. Přestože měl pořád ještě modré oči, takže jsme nemohli přesně říct, jestli měl i něco po Lily. Dobře jsme se bavili a stali se lehce hlučnější. Mám pocit, že nás zrovna chtěla hlavní sestra vyhodit, když Lily řekla něco, co přinutilo Petra zblednout jako list papíru.

Když mi to Petr vyprávěl… tak jsem si na to vzpomněl. Ale v té chvíli to nevypadalo vůbec důležitě.” Zarazil se a opět se podíval na Harryho. „Ve škole chodila na věštění z čísel a chtěla udělat numerologický rozbor tvého data narození. Tvé číslo bylo jedenáct. Když to vyřkla, Petr sebou na posteli cuknul. Řekl, že v té chvíli si uvědomil, že ses narodil ve znamení Lva, “ pokývnul k Harrymu. „A že to tě činí lvem s číslem jedenáct. Také ses nenarodil v době, kdy byla většba vyřčena.

Poté co opustil nemocnici, šel do Jamesova a Lilyina bytu. Řekl, že nikdy neměl věštění z čísel a tudíž nerozuměl, jak Lily na jedenáctku přišla, ale v bytě našel její staré numerologické poznámky a rychle si to domyslel. Je to jedna z prvních věcí, která se ve věštění z čísel učí: sečíst čísla v datu narození člověka a získat tak jeho číslo narození. Čísla v Harryho datu narození jsou tři, jedna, sedm, opět jedna, devět a osm. To je dohromady dvacet devět. Poté se musí sečíst výsledné cifry. Sečtením dvojky s devítkou získáš jedenáctku. Opravdu jednoduché.

Obával se, že by někdo mohl přijít na to, že Harry pasuje do popisu ve věštbě. Ale na druhou stranu se rozhodl, že má nějakou informaci, kterou by Voldemortovi mohl nabídnout v případě, že by byl uvězněn Smrtijedy. V té době už složil zkoušky z přemisťování a jeho znamení ho už několikrát pálilo, ale on nikdy neodpovídal na jeho volání. Obával se, že je to pouze otázkou času, kdy ho najdou, a bude muset dokázat, jak věrným služebníkem vlastně je. Říkal, že nikdy neměl v úmyslu mu sloužit. A přesto musel pokračovat, aby Voldemortovi zabránil v tom ho zabít.

Spočítal si, že další data, která by dohromady dala jedenáctku a zároveň byla znamením Lva, jsou 1979 a 1980. V roce 1979 to byl…“ Sirius vytáhl list pergamenu z kapsy svého hábitu a začal předčítat: „23. červenec a 4. a 13. srpen. Zkontroloval stará vydání Denního věštce, kde byla oznámení narození a v nich pouze našel pouze jednoho kouzelníka, který se narodil 4. srpna. Bylo to děvče. Nepasovala. Z věštby totiž jasně vyplývalo, že lvi byli chlapci. To samé tedy udělal s rokem 1980. Mimo 31. července, kdy se narodil Harry, pasovala ještě data 3. a 12. srpna. Ale v těch dnech se nenarodil žádný kouzelník. Minimálně ne v kouzelnickém světě.  Pokud by byl lvem u mudlů narozený kouzelník, neměl Petr šanci na něj přijít. Tato informace byla držena pod zámkem v Bradavicích do dne, kdy budou studentům rozeslány obálky s přijímacím dopisem.  

Pak si pomyslel, že by měl přijít na to, kdo je měsíčním dítětem. Zda to byl někdo ve znamení Raka, jak si sám myslel. Měl by pak něco v ruce pro případ, že by ho chytili Smrtijedi. Byla tu samozřejmě i možnost, že se měsíční dítě doposud nenarodilo. Ale počítal s tím, že pokud se měsíční dítě narodilo v roce 1979 a mělo číslo pět, jeho možná data narození byla…“ Opět se podíval do svého pergamenu. „27. červen a 8. a 17. červenec. Pokud by se měsíční dítě narodilo v roce 1980, byla jeho data narození 26. červen a 7. nebo 16. červenec. Také si spočítal možná data narození v roce 1981 a dalších deseti let.” Harry se podíval na Draca, který polkl. „Z dat, která už nastala, pasoval pouze 7. červen s datem narození kouzelníka v kouzelnickém světě,” řekl Sirius a upřeně se podíval na Draca. „Petr vůbec neznal tvoje rodiče. Neměl žádné výčitky ohledně prodání tě Voldemortovi, aby si, kdyby byl v úzkých, zachránil vlastní kůži. Vlastně jsi byl jeho záložní plán. Pokud by ho měl nějaký Smrtijed zahnat do kouta, jeho strategie by byla ho poslat do domu Luciuse Malfoye.”  

Harry se podíval na Draca Malfoye aby zjistil, jak na to vše bude reagovat. Bylo zvláštní, že ten se díval na Rona. „Vždycky jsem věděl, proč jsem neměl rád tu tvoji pitomou krysu,” procedil skrz zuby.

„A já jsem vždycky věděl, že měl i nějaké dobré vlastnosti,“ vrátil mu Ron podrážděně. „Ukázalo se, že když tehdy pokousal Goyla, nebylo to naposledy, co ukázal, že má dobrý vkus. Chtěl se zbavit tebe.“

„Rone!“ vykřikla teď Ginny. Napřímila se a zároveň odtáhla od svého bratra. „Draco byl jenom miminko! A Červíček byl ochotný ho nechat zabít jen kvůli tomu, aby si zachránil vlastní kůži!“

„A mě,“ řekl tiše Harry. Vzhlédl k ní. Skousla si spodní ret a vracela mu nejistě jeho pohled s očima doširoka rozevřenýma. Draco seděl po jeho pravé straně a ona se na ně podívala přes stůl, její oči se přitom pohybovaly tam a zpět. Nikdy v životě neviděl někoho, kdo by vypadal tak nerozhodně ohledně sebe samého.

„Přesně tak,“ řekl opět Sirius a očividně se snažil pokračovat dál. „Každopádně krátce po tom, co se Harry narodil, začal James hrát opět famfrpál. Byl často na cestách a Petr zůstával s Lily a dělal jí společnost.

Petr žil nějakou dobu vlastně docela poklidným životem. Našel si byt v Cardiffu nedaleko Lily, Jamese a Harryho a i nadále pomáhal Lily s nákupy a někdy pohlídal i Harryho. Až do následujícího léta, kdy ho pár Smrtijedů vidělo, jak nakupuje na cardiffském trhu. Zaútočili na něj a provedli pár… věcí, coby potrestání za to, že se nestaral o své povinnosti. V té chvíli jim pověděl o Dracovi. Řekl, že to on je ve věštbě zmiňovaným měsíčním dítětem. Ale Voldemort mu zcela nedůvěřoval, sám se informoval a je jisté, že vše nasvědčovalo jeho dohadům o Voldemortově pádu. Jasně z toho vyplynulo, že to je jeho osud. Předpokládáme, že to bylo v době, kdy Lucius Malfoy uzavřel dohodu, aby ochránil svého syna.

Přestože měl ohledně měsíčního dítěte pravdu, byl Petr poté stále pod přísným dohledem. Avšak když se zdálo, že se dostatečně nesnaží v dalším překladu věštby, byl ‚přesvědčen‘, aby jim podal další informace. Zjistil, co udělal Malfoy a myslel si, že by možná nebylo špatné, kdyby to samé udělali James s Lily a zachránili tak Harryho. Když řekl Voldemortovi, že lvem je Harry, prohlásil také, že má natolik dobrý vztah s Jamesem a Lily, že je může přesvědčit, aby byl Harry vychován jako Voldemortův služebník. Samozřejmě, že se tak nestalo.“

„Lily a James by s něčím takovým nikdy nesouhlasili!“ prohlásil rozhořčeně Remus Lupin a přerušil tak své mlčení. Harry polkl, něco se v něm sevřelo, když si vzpomněl, jak přisoudil své matce něco, co bylo tak proti jejímu vlastnímu já…

Severus Snape souhlasně přikývl. „V době kdy mě věznil, mi něco z toho pověděl. Řekl mi, že Temný pán nechtěl, aby věděli, že je Smrtijedem. Celkově si nepřál, aby to kdokoli věděl… Byl pro něj tak užitečnějším. Já sám jsem to netušil. Vždy jsem si myslel, že ty…“ pokynul směrem k Siriusovi, „jsi zradil Lily a Jamese.“ Na tváři měl slabý posmutnělý úsměv a Harry si v té chvíli uvědomil, že on a Sirius už navždy zakopali válečnou sekeru. Momentálně stáli na stejné straně, druhové v boji. Vzpomněl si, jakým způsobem si ho Sirius dobíral za to, jak zničil koště, aby zachránil Snapea. Bylo to myšleno v dobrém a Snape nevypadal, že by mu to vadilo.

„Dostal jsem instrukce jít si s ní promluvit,” pokračoval Snape. „Kvůli… našemu dřívějšímu vztahu…“ Jeho hlas změkl a Harry si všiml šokovaného výrazu na tvářích Katie a Ginny. „Ale to bylo v době, kdy… kdy jsem věděl, že nemohu dále naslouchat jeho příkazům. Od okamžiku, co mě Lucius Malfoy narekrutoval, se ode mne moc nežádalo…“ kývl na Draca, který zbledl více než obvykle. „Jediná věc, kterou jsem se doopravdy zaobíral, bylo umravňování Bartyho Skrka mladšího. Skrk byl právě jeden rok po škole. Moc jsem si z toho nedělal. Byl mladý a vzpurný. Vášnivě nenáviděl svého otce. Domníval jsem se, že se pouze snaží dostat otci pod kůži. Ale pak… pak jsem měl přesvědčit Lily... ze všech lidí zrovna ji… aby svého syna vychovala k poslušnému Smrtijedovi. Já…“ zarazil se a vypadal víc jak zasmušile. „Šel jsem za Albusem Brumbálem a vydal se mu na milost a nemilost. Neřekl jsem mu o Skrkovi. Nyní si samozřejmě přeji, abych to byl udělal.” Na okamžik se střetl s Harryho pohledem. Harry se mu pokusil dát najevo, že mu to odpustil, ale nebyl si zcela jist, zda mu Snape porozuměl. Snapeův hlas přidal opět na síle.

„Šel jsem na venkov do míst, kam se odstěhovali. To místo vlastnili Jamesovi rodiče. Pokoušel jsem se promluvit s Lily. Navrhl jsem jí, aby souhlasila vychovat Harryho coby služebníka Temného pána, aby mu zachránila život stejně jako sobě a Jamesovi. Pochopitelně odmítla. Na jednu stranu se mi ulevilo, na stranu druhou jsem byl neskutečně znechucený tím, jak byla tvrdohlavě statečná. Lehce jsme se pohádali a ona mne vyrazila.”

„Přesně tak,” řekl Sirius a pokračoval dál. „A nějakou dobu před tím se Lucius Malfoy spojil s tvým tátou,” řekl Katie. „Protože spolu s ní pracoval jako bystrozor. Odmítl ji přesvědčovat, aby Harryho vychovala coby Voldemortova služebníka. Malfoy začínal být zoufalý. Měl pocit, že je důležité zachránit všechny děti z věštby, jinak by si mohl Voldemort myslet, že jsou všichni nahraditelní. Použil na Sama Imperius. Sam mu odolal. Tudíž použil Imperius na tvou mamku,” řekl Katie. „Pokoušel se ji přimět, aby přesvědčila tátu, aby si s Lily promluvil…”

Zarazil se. Harry se podíval na Katie, která to psychicky nevydržela. Slzy jí smáčely tváře. Harry ji k sobě přivinul, plakala mu teď na rameni. Tiskla se na něj, až ho z toho zabolelo u srdce. Tolik životů bylo zkráceno nebo zničeno…

Mezitím, co ji objímal, Harry si všiml, že Ron, Ginny a Hermiona vypadají lehce v rozpacích. Sirius počkal, dokud se Katiiny vzlyky neutišily. Draco Malfoy nevypadal ve své kůži po tom, co slyšel, co všechno jeho otec udělal, aby ochránil život svého syna. Sam mu o tom vyprávěl, ale je možné, že o tom uvažoval pouze v rozmezích toho, jak to ovlinilo Sama, který šel do vězení a ne z pohledu Katie, která kvůli tomu vyrostla bez rodičů.

„Mezitím, co byla pod Imperiem,” pokračoval Sirius, „se Katiina mamka pokoušela přesvědčit svého manžela, aby si s Lily promluvil, ale on to pořád odmítal. Tudíž použila proti Katie Cruciatus, aby tak přinutila…“

Hermiona zalapala po dechu. „Kolik ti bylo let?”

Katie pozvedla hlavu z Harryho ramene. Oči měla zarudlé a nateklé. „Bylo mi dva a půl,” zašeptala.

Sirius stáhl rty do tenké linky. „Sam proto svou ženu odzbrojil, ale odzbrojovací kouzlo ji poslalo skrz okno a ona spadla z pátého nebo čtvrtého patra na pevnou cihlovou terasu. Sam proti rozsudku neprotesoval. Šel na deset let do vězení za použití kouzla, které způsobilo smrt jiné osobě.”

Katie si vzala od Harryho kapesník a začala si jím utírat obličej. Když se dala opět dohromady, znova se opřela o jeho rameno a on ji opět ochranitelsky objal kolem ramen. Lehce ji stiskl a políbil do vlasů. Nezajímalo ho, že jsou v místnosti plné lidí.

Sirius si odkašlal. „Ehm. Tak tedy. Je toho ještě hodně, co bych rád dodal. V okamžiku, kdy Voldemort zjistil, že není způsob, jakým by změnil Jamesův a Lilyin názor se rozhodl, že nejjistější možností je odstranění Harryho.“

„Řekl jsem Albusovi, že Harry je poznamenaný dokonce života,“ řekl Snape. Harry se na něj podíval a již déle neviděl svého mistra lektvarů, který ho jen zřídka nazýval křestním jménem, ale nevlastního otce, který ho jen zřídka nazýval jeho příjmením (a to pouze v hodinách černé magie). „Albus se s nimi sešel a přesvědčil je, aby se pomocí Fideliova kouzla ukryli.“

„Voldemort se dozvěděl, že Brumbál věděl o jeho zaměření se na Harryho,” řekl potichu Sirius. „Měl hodně lidí, kteří sledovali každý jeho krok. Jak všichni víte, Brumbál byl jediným čarodějem, ze kterého měl doopravdy strach. Také je třeba dodat, že Voldemort nebyl zcela přesvědčen o Petrovi, coby upřímném služebníkovi. Věděl, že Petr byl kdysi blízkým přítelem Lily a Jamese. Voldemort nechal tedy Luciuse Malfoye rozšířit fámy o tom, že Potterovi mají v kruku svých přátel zrádce. Tím zasel do svých řad zrnko nepokoje. Malfoy byl evidentně jediným, kdo věděl, že tím zrádcem byl Petr.

James s Lily zavolali mě a Petra do Godrikova dolu, abychom probrali náš plán. Remuse nekontaktovali…“ zarazil se a celý nesvůj sklouzl pohledem k svému příteli.

„Protože předpokládali, že já jsem byl tím zrádcem,” řekl Remus Lupin tiše. „Coby vlkodlak jsem byl již sám o sobě dost podezřelý. Velké množství vlkodlaků se svou smečkou se paktovalo s Voldemortem. To se všeobecně vědělo. Aby se zbavil podezření, ne že bych si kdy pomyslel, že podezřelým vůbec byl, přišel Petr s tím, že zrádcem jsem byl já. A Sirius si to o mně také myslel.”

Siriusovy rty se opět stáhly do tenké linky. „Remus byl s námi čtyřmi jen občas v kontaktu. A když byl, choval se docela nevyzpytatelně. Vypadalo to, že něco tají…“

V tomto momentě se Remus Lupin silně začervenal. „Ano. Vlastně jsem tehdy něco tajil,” zhluboka se nadechl. Ve tváři měl vepsaný výraz teď-nebo-nikdy. „Do této chvíle jsem nikomu neřekl, že… že jsem se vídal s jedním mladým mužem z Dublinu… nebyl jsem si jistý, jak by na to ostatní reagovali. Tudíž jsem se vyhýbal otázce, s kým trávím svůj čas. Jsem si jistý, že jsem tím celou situaci zamotal. Muselo to vypadat, jako bych se snažil krýt své působení u Smrtijedů.”

Sirius pokračoval. „Petr prohlásil, že si doopravdy myslel, že pro Lily a Jamese bude nejbezpečnější, pokud on bude jejich strážcem tajemství. Zastával názor, že se jím nestal proto, aby je udal Voldemortovi. Předpokládal, že si všichni mysleli, že strážcem jsem já a šli by tudíž po mně. Pokud bych doopravdy byl strážcem tajemství, mohli by mě po několikanásobném mučení zlomit. Nebo to alespoň Petr prohlašoval. Ať tak či tak, zcela to nepromyslel. Nedošlo mu, že důvodem všech těch fám ohledně toho, že jeden z Jamesových a Lilyiných přátel je zrádce, byl Lucius, který je začal šířit na příkaz Voldemorta. To Voldemort si nebyl Petrem zcela jist. Na základě jeho předtuchy pak pověřil pár Smrtijedů, aby ho zajali a začali mučit. Netrvalo to dlouho a Petr jim vydal informaci o Jamesově a Lilyině pobytu. To byla ta chvíle, kdy Voldemorta prosil, aby Lily ušetřil.“

„Ano,” řekl Harry jemně. „Voldemort jí řekl, aby ustoupila na stranu, když se mě pokoušel zabít. Já… já jsem to slyšel, když jsem byl ve třetím ročníku v blízkosti mozkomorů…“ Stále objímal Katie, ale najednou to vypadalo, jako by naopak ona podpírala jeho. Hlavu měla položenou na jeho rameni. Zvedla ji a na okamžik ho lehce políbila na tvář.

Sirius vypadal, jako by zavzpomínal na svůj život mezi mozkomory. Jeho oči byly temné a doširoka otevřené. Cukl sebou a následně se vrátil zpět do reality. „To je zajímavé. Musel si myslet, že mu bude nějakým způsobem prospěšná. Koneckonců byla bystrozorem. Pochybuji, že by ji ušetřil jen kvůli Petrovi.” Harry si pomyslel, že měl přes svůj věcný tón stále uštvaný pohled.

Všichni byli zticha. Harry vzhlédl a pohledem zachytil Hermionu, která se, mračíc, dívala do prázdna. Mohl doslova vidět kolečka, která jí v hlavě rotovala. „Na co myslíš, Hermiono?“ zeptal se potichu.

Její zamračený výraz se ještě víc prohloubil. „Pokoušela jsem se zpracovat čísla trojúhelníku. Vůbec tomu nerozumím a to jsem ke konci ročníku ve věštění získala sto sedmdesát procent!” zněla víc jak frustrovaně. „Jediná věc, kterou chápu je… pokud výsledek druhého trojúhelníku je celek, znamená to, že výsledné číslo je devět. V numerologii je to číslo znamenající úplnost a celistvost. Pokud sečteme jedenáct a pět, což jsou vaše čísla,” řekla k Harrymu a Dracovi, „dostaneme šestnáct. Sečtením jedničky se šestkou pak sedm. To znamená, že dcera války musí mít číslo dva nebo jedenáct. Jedině tak bude výsledek devět.”

Harry se zarazil. „Je mi jasné, že budu téhle otázky litovat, ale proč já mám číslo jedenáct a ne dvě? Pokud se musí všechna čísla redukovat na jednomístná?”

„Oh, jedenáctka a dvaadvacítka se nikdy neredukují. Jsou to velmi speciální čísla, víš…“

Sirius si odkašlal. „Možná toto můžete dokončit, Hermiono a Harry, někdy jindy. Myslím, že to je vše, co musí být v této chvíli probráno. Remus se Severusem mi půjdou pomoct prohledat dům a najít další Třetí oka,” řekl a narážel tak na černě zabarvené kuličky, které jim dříve ukázal.

„Pomůžu vám,” pronesla Katie nejistě. Stále se vzpamatovávala ze svého pláče. „Dobré cvičení.”

Všichni vypadali zmateně. Harry do ní lehce štouchl a zašeptal: „Řekni jim to.”

Pěkně se začervenala a přiznala: „Obstála jsem ve vyšetřovacím testu a v září začnu s bystrozorským výcvikem.”

„Tím se to vysvětluje,” prohlásil Draco Malfoy a bez zastírání se od ní odtáhl.

„Co?” chtěla okamžitě vědět.

„Vysvětluje to, proč už teď mluvíš jako polda.”

Sirius se zasmál. Harry úplně zapomněl, jak dobře vypadá, když se usmívá. Vypadalo to, že si toho Katie také všimla. „Nepokoušej se změnit,” řekl Katie. „Pokud jsi jen trochu po otci, budeš v tom dobrá. Blahopřeji ti.”

„Můžu vám s tou čistkou taky pomoct,” přidal se Ron. „A my musíme trénovat,” dodal k Lupinovi.

„Také vám pomůžeme,” řekl Bill za sebe i za Charlieho.

„Můžu to zkusit?” zeptala se nejistě Magie. „Nebo… můžu se alespoň dívat?”

Snape se podíval na Siriuse. „Bylo by to poučné, Siriusi,” řekl nakonec. Z neurčitého důvodu si Harry pomyslel, že to nebyl jediný důvod, proč do toho chtěl Maggie zahrnout. Sirius na to kývl.

„Moji rodiče jsou na jednodenní návšetěvě za přáteli a Cass, Floyd a Alan jsou v práci. Uršula vzala děti do Příčné ulice, aby nakoupila věci, které bude Orion potřebovat v září do Bradavic. Vezmu si pokoj Casse a Floyda. Jsou hodně úzkostliví, nechtějí, aby někdo narušil jejich osobní prostory. Ten z vás, kdo si vezme Orionův pokoj… ať si dává pozor na pasti.”

„My si ho vezmeme,” řekl Bill i za Charlieho. „Jsme na to od dvojčat zvyklí.”

Harry se podíval na Draca. „Co myslíš, je to správný čas na dohnání našeho běhání?” Otočil se na Ginny s Hermionou. „Můžeme použít cestu kolem jezera.”

Malfoy s děvčaty souhlasil a potom, co se všichni převlékli, šli společně do sklepení, kde prošli tunelem až k chatě, kde byla zaparkovaná auta. Sirius jim dal heslo ke dveřím (které muselo být použito při vstupu i odchodu) a brzy se procházeli kolem pobřeží jezera Ascog, polední slunce jim přitom svítilo nad hlavou. Vzali si sebou láhve s vodou, a když se v polovině cesty kolem jezera zastavili, aby se napili, Harry se zahleděl nazpět ke „hradu”. Doufal, že ostatní ho právě dělali opět bezpečným. Nesnášel myšlenku na to, že by dům Blacků byl kvůli němu méně poklidným místem.

Zatímco odpočívali na břehu, Sandy zasyčela k Harrymu: „Dcera je trojka.”

„Hmm?” opověděl ospale. Opět to zopakovala. Posadil se, jako by do něj udeřil blesk.

„Co jsi to říkala?”

„Musím to znova opakovat?”

„Ne, ne. Promiň, Sandy. Jak to, že jsi… má se něco stát, že jsi…?“ zarazil se a nebyl si jistý, zda to vůbec chtěl vědět. Přesto byl napjatý, jeho čas odpočinku očividně u konce.

Úzkostlivě zíral na jezero. Pár rybářů přistavilo Range Rover u břehu. Měli na sobě stejné vysoké boty jako ti na hradu ve vchodové hale. Stáli ve vodě, muškařili a sem tam k sobě něco lakonicky prohodili. Harry slyšel, jak jeden z nich prohodil něco o ruinách hradu. Pokoušel se ne moc viditelně usmívat. Jó kdyby věděli, že tam místo toho byl velmi vysoký dům s věží, který obývalo deset lidí. Počkej, pomyslel si: jedenáct. Já jsem ten jedenáctý.

Už už chtěl říct Hermioně o další jedenáctce a o tom, co mu Sandy řekla o dceři, když najednou Hermiona pronesla k Ginny: „Ginny, pamatuješ si datum narození své nejstarší sestry?”

Ginny okamžitě odpověděla: „Prvního září, devatenáctset sed…“

„Ano, ano,” řekla Hermiona nedočkavě. Opět upírala svůj pohled do prázdna.

Harry se jí díval během toho, co přemýšlela, do tváře. Najednou se její oči rozšířily a ona rychle vyskočila na nohy. Harry se zvedl za ní.

„Co se děje, Hermiono?”

Rychle se k němu otočila a chytila ho za ruce. „Harry!” řekla, oči do široka otevřené. „Řekl bys, že miluješ Weasleyovy?”

Harry její pohled opětoval. Cítil se nepříjemně. Pak uviděl Ginny, která ho pozorovala. „Co… co tím myslíš?”

„Myslím tím… řekl bys, že miluješ Weasleyovic rodinu? Celou, pana a paní Weasleyovou, Rona, Maggie…“

Odtrhl oči od Ginny a zamračil se na Hermionu. „No… samozřejmě. Myslím, že se to tak dá říct. Dobře. Miluju Weasleyovy. Jsou skvělí.”

„Dobře!” řekla nadšeně. Pak se otočila k Dracovi. „Draco… miluješ Ginny, je to tak?”

Zahleděl se na svou přítelkyni. „Ano. Grangerová, co to…“

„A když to rozšíříme, řekl bys, že miluješ celou její rodinu? Kvůli ní, myslím?”

Teď se zarazil. „Obešel bych se bez některých jejich bratrů…“

„Ale co Maggie? Řekl bys, že ji miluješ? Myslím tím jako svou sestru. Je sestra Ginny, a tak?”

Vypadal zcela zmatený jejími zběsilými otázkami. „Jasně. Tedy myslím.” Trochu se od ní odtáhl a zastínil ji. „Možná bychom tě měli vzít dovnitř, Grangerová. Myslím, že jsi byla moc dlouho na slunci.”

Harry s ním tajně souhlasil, přestože by si nedovolil to říct nahlas. „Takže… pokud se nám podaří najít Ginny nejstarší sestru, budeš ji také milovat? Jako další sestru Ginny?”

Pokrčil rameny. „Proč ne?”

Otočila se na Harryho, který řekl: „Samozřejmě. Ale nejdřív musíme…“

Musíme najít Annie Weasleyovou,” prohlásila Hermiona, která ho tím přerušila. On, Draco a Ginny na sebe navzájem vrhali pohledy, obávajíc se o Hermioninu příčetnost.

„Jo, jen si nejsem jistý, zda se můžeš živit tím, že budeš opakovat zřejmé, Grangerová. Mohla by ses tedy možná ve svém sedmém ročníku soustředit na něco víc užitečného…“

„Ne, ne, ne!” skoro potěšeně zazpívala. „Nerozumíte mi. Annie je dcerou války! Má vlasy barvy ohně. Pochází z rodiny Weasleyů. Oba dva připouštíte, že ji milujete. A narodila se na začátku Voldemortovy krutovlády. To ji činí dcerou války! Navíc…“ kvůli efektu se odmlčela a dívala se jim přitom do tváří.

„Tak tedy?” Zzeptal se konečně Harry. Už nemohl dále čekat.

„Její číslo je jedenáct. Pokud to přičteme k tvojí jedenáctce, máme dvaavdvacet. K tomu přičteme Dracovu pětku a dostaneme dvacetsedm. To se zredukuje na devět. Devět! Abyste porazili Voldemorta, potřebujete Annie Weasleyovou!”

Prakticky tančila škodolibou radostí. Začala utíkat opět kolem břehu a zakřičela přitom přes rameno: „Pojďme to říct ostatním!” Vzhledem k tomu, že měla náskok, museli Harry, Ginny a Draco zabrat, aby ji dohnali. Mezitím co Draco utíkal vedle Harryho, koutkem úst k němu zamručel: „Není divu, že ses s ní rozešel, Pottere. Je pošahaná.” Harry na okamžit otočil hlavu a pohlédl na něj.

„Dej si odchod, Malfoyi,” procedil skrz zuby. Sám pro sebe ovšem řekl něco mnohem horšího. Přidal na rychlosti a dohonil Hermionu. Zbytek cesty až k chatě utíkal pak vedle ní. Měla Hermiona pravdu? Byla tohle dcera války? Proč jmenovala Sandy trojku? Poté, co dorazili k chatě, vyšla křenící se Mercy ven, aby je pozdravila.

Ou, pomyslel si Harry, měl jsem to tušit. Důvěřuj Sandy. To je to, o čem mluvila. Mercy je dcera a zároveň třetí najstarší. A tady je…

Tudíž. To znamená…

Annie Weasleyová je dcerou války.

Pozdravili se s Mercy a několik minut naslouchali jejímu tlachání o tom, co s matkou a jejími bratry dělala ráno v Příčné ulici. Její slova šla ale Harrymu jedním uchem dovnitř a druhým ven. Místo toho tajně sledoval Draca Malfoye který se spolu s ostatnímismál Mercyinu přehánění a jejím spletitým příběhům.   

Musím se naučit přetrpět Dracovu společnost, pomyslel si. Jestli je potřeba k Voldemortově porážce – musím se ujistit, že ho nezabiju jako prvního.

* * * * *

Když byli opět zpět v srdci hradu, Hermiona vystartovala, předběhla ostatní tři a bez dechu vypověděla Siriusovi to, co předtím řekla Harrymu, Ginny a Dracovi. Napřímil se, vypadal velmi zaujatě. Posedával u vyhaslého krbu v obývacím pokoji a četl si Denního věštce. Harry předpokládal, že jejich hledání Třetího oka bylo už u konce. Snape, Maggie, Bill a Charlie už pravděpodobně odešli. Ron s Lupinem nebyli nikde v dohledu. Harry hádal, že se zaobírali vlkodlačími záležitostmi. Mercy odešla do kuchyně se naobědvat s její mamkou a bratry.

„Vypadá to, jako by to byla doopravdy ona… Myslím, že Billův instinkt byl správný. Nemusíme to ale teď vše probrat. Vycházím z toho, že jakmile se vrátí rodiče Maggie, promluví si s nimi o agentuře, jejíž služby využili při adopci. A pokud vše dobře dopadne, můžeme začít pátrat po její sestře. Škoda, že ji Petr udělal odolnou proti sovám.”

Harry už byl na odchodu, ale pak se zastavil. „Počkej… Papušík se do Appleby Magna dostal. Možná už nadále není pro sovy nevyhledatelná.”

„Sova nepřiletěla za ní, Harry,” připomněla mu Hermiona. „Pašík přiletěl za Ronem.”

Harryho nadšení opadlo. „Ou. Pravda.”

Sirius nad tím jen mávl rukou. „Nedělejte si s tím teď starosti. Je tu mnoho jiných věci, které si v tomto směru zaslouží naši pozornost. Jak to tak vypadá, našli jsme na různých místech v okolí hradu čtrnáct Třetích ok. Všechny jsem je zničil. Přeji si, abych mohl říct, že jsem si jistý, že to jsou všechna…“

Harry mu přikývl. Neměl na to co říct. V tomto ohledu jednoduše jen sbíral síly na další přímý zteč s Růženou Vřídkovou. Myšlenka na to ho hřála, když procházel skrz čtyři křídla ke svému pokoji.

„Ty se osprchuj první, Hermiono,” řekla velkodušně Ginny, když se společně plahočili do schodů. Draco se dělil o koupelnu s Ronem (vycházeli spolu překvapivě dobře, pokud pomineme Ronovy výhry nad Dracem v šachu, nebo když mu řekl, že mu Červíček stoupl v očích za to, že chtěl Draca zaprodat, když byl ještě malý). Harry byl na pokoji se Siriusem, tudíž žádný z nich nemusel na sprchu čekat. Draco se před Ginny zastavil, svůj obličej blízko jejího.

„Pokud chceš, můžeš se ke mně přidat. Nebudeš pak muset na sprchu čekat…“ řekl zlehka, když ji objal a začal oždibovat její ušní lalůček. Harry s Herminou si vyměnili pohledy. Všiml si, jak Hermiona protočila panenky.

Fikaný, Malfoyi. Moc fikaný.”

Vzhlédl k ní. Při cestě k hradu si svlékl košili a běh udělal své- zpevnil jeho svaly a tělo pokryl vrstvičkou potu. Přimhouřil oči. „Tak tě dostal Potter do postele, Grangerová? Svou fikaností?”

Harry k němu vyrazil, Hermiona natáhla ruku, aby ho zastavila, ale nebylo to nutné. Harry se zarazil na místě a zíral na Malfoyovu hrudní kost, kde dřímal amulet s basiliškem. „Neřeš to, Harry,” řekla Hermiona, která si nevšimla amuletu ani Harryho reakce na něj. „Nestojí za to.” Přesto ho napadlo, zda si nevzpomněla i na věštbu a s ní i na to, že si nemůžou dovolit, aby se Malfoyovi něco stalo. Také by ho zajímalo, kdy Malfoy začal baziliška nosit u sebe. „Osprchuješ se v našem pokoji, Ginny,” pokračovala Hermiona, mezitím co vyčerpaně stoupala po schodech nevšímajíc si toho, že Harryho pozornost zaujal Malfoyův stříbrný had. „Můžu se zeptat Katie, jestli by jí vadilo, když bych použila koupelnu v Mercyině pokoji.”

Ginny proklouzla kolem Malfoye, který ji očividně lehce znepokojoval. Harry s přimhouřenýma očima sledoval, jak jí ty Malfoyovy provázejí při odchodu. Když byla mimo doslech, Harry měl pocit, že si jednoduše nemůže pomoct a situaci neokomentovat.

„No, očividně stále zcela nepodlehla tvému šarmu, jak vidím.”

Malfoy se na něj otočil s vražedným výrazem. „Za všechno můžeš ty,“ zaprskal, dlaně sevřené v pěst.

Harry vyklenul obočí. „Ale neříkej, vážně? Proč myslíš?”

Draco Malfoy už se nadechoval k odpovědi, pak ústa opět zavřel a rychlým krokem prošel kolem Harryho po schodech do třetího poschodí. „Do toho ti nic není.”

Cože? Pomyslel si Harry. Takže on prohlásí, že je to moje chyba a odmítne mi to vysvětlit? Díval se na druhého chlapce, jak odchází a pak, vrtíc nevěřícně hlavou, i on pokračoval do vrchního patra. Ginny se vytratila do pokoje, který momentélně sdílela s Hermionou. Harry stál v mžiku pod proudem horké vody ve své vlastní sprše a uvažoval nad nařknutím Draca Malfoye.

Už opět oblečený sestupoval po točitých schodech do přízemí, ale zastavil ho pohled na Katie s Hermionou, které stály ve druhém patře a shlížely z okna na nádvoří. Připojil se k nim.

„Děje se něco?“ zeptal se bezstarostně. Hermiona s Katie se otočily jeho směrem, ve tvářích lehce nepřítomné výrazy. Hermiona se opět otočila k oknu, Katie se zašklebila.

„To jenom Ron,“ řekla Katie. „A prof… tedy Remus. Trénují.“

Uvolnila Harrymu místo, aby se sám mohl podívat ven. Ron s Lupinem stáli na nádvoří, na sobě pouze volně střižené černé kalhoty, které vypadaly spíše jako součást pyžama. Pohybovali se harmonicky a pomalu, jako by bojovali proti neviditelnému nepříteli. Pohnuli se dopředu, jejich pěsti vystřelily do vzduchu, poté do strany, otočka, výkop a společný harmonický výkřik. Ronovy pihy zhoustly natolik, že skoro vypadaly jako Charlieho opálení. Jeho svaly se při každém pohybu napínaly. Rozhodně měl na těle více chlupů než dříve před pokousáním, ale každé ráno si pečlivě zastříhával vousy, takže působily spíše jako rudé linie na jeho kůži, než aby nějak důrazně zvýrazňovaly jeho štíhlý obličej. Harry mohl vidět i Lupinovy svaly spolu s jizvami, které utržil za ta dlouhá léta přeměňování. Podobné rány se evidentně nehojí tak rychle jako ty, co utrží jako vlkodlak. Ron byl až na bledou linii na jeho levém rameni relativně nepoznamenaný. Ta byla důkazem Lupinova pokousání, které mu převrátilo život na ruby. Na rozdíl od Lupina měl ale výhodu v tom, že se přeměnil díky vlkodlačímu lektvaru pouze jednou. Nemusel svému tělu po třicet let každý měsíc ubližovat.

Až teď si Harry všiml, že Hermiona má na sobě jinou sportovní podprsenku, než předtím při jejich túře kolem Loch Ascog, která pasovala k volným modrým kalhotům. Zarazil se. „Co máš v plánu?” Nezbedně se na něj usmála.

„Půjdu se k nim dolů připojit. Tohle očividně není moje gi*,” řekla a poukázala na svoje oblečení. Její dži? Harry se sám sebe zmateně ptal, co tím myslí. „Ale na něj je teď moc horko. Myslím, že Ron s Remusem to odhadli správně. Od začátku prázdnin jsem trénovala. Jen půl hodiny od našeho domu jsem objevila dojo**. Taťka mě tam vozil. Šetřila jsem si to pro Rona jako překvapení.“

„Objevila jsi eh… co?” zeptal se Harry, snad ještě jednou tak zmatený. Ona se však nezatěžovala odpovědí, místo toho vesele seběhla schody až do přízemí a vyběhla ven na nádvoří. Ron, když ji uviděl, se v mžiku zarazil. Došla k Lupinovi, hluboce se uklonila a pak si stoupla vedle Rona. Lupin jim oběma pokynul a pak opět začali. Hermiona se pohybovala perfektně v souladu s oběma, každé gesto a výkop, vše s precizností promyšlené.

Ona to zná,” prohlásil Harry užasle. Katie přikývla.

„Přesně tak. Říkala, že se tuhle katu právě naučila. Tak tomu říká. Vlastně tomu dala ještě nějaké japonské jméno, které si teď nevybavuji. Nebo spíše techniku. Ono to je kata. Naučila se to v tom doju. Je to druh tělocvičny pro výuku karate. Vypadá dobře, že jo?”

Sledoval je, jak pokračují v tom zvláštním tanci, koncentrace se jim odrážela ve tvářích. „Ano, všichni tři. Doufám, že to Ronovi pomůže. Snad bude v pořádku.”

Katie přikývla a propletla své prsty s jeho. „Myslím, že bude. Má ji - chce být po jeho boku na každém úseku jejich cesty. A s Remusem coby jeho mentorem, nedokážu si představit, co by se mohlo pokazit. Navíc nedělá profesor Snape… tedy… sakra, já mu snad nikdy nezvládnu říkat jinak než profesor Snape. Každopádně - nedělá právě on pro ně oba vlkodlačí lektvar? To by mu mělo taky pomoct.”

Harry se opět zadíval na nádvoří. „Ano. Bez toho lektvaru by pro ně byl úplněk opravdu nepříjemný. Byl jsem s Ronem při jeho první proměně. Coby zlatý gryf jsem byl v bezpečí. Nemůžu uvěřit, že to všechno jenom kvůli Červíčkovi…“

Zakroutila hlavou. „Teď je pod dozorem, přiznal se a tvůj kmotr je volný. Mysli na tohle.”

Shlédl na ni. Oči měla doširoka otevřené a lehce se červenala. Bylo to z toho, jak se dívala na Rona s Lupinem? Ptal se sám sebe. Sevřel její tvář do dlaní. Promluvil k ní, hlas tišší než samotný šepot: „Pokud na tom trváš. Ale myslím, že by tu mohla být taky možnost, že právě teď… bych raději myslel na tebe.”

Vzhlédla k němu, ve tváři vepsanou nejen naději, ale i skryté odevzdání. Když se k ní sklonil a své rty otřel o její, nestáhla se. Pomalu mu obtočila ruku kolem krku, aby ho udržela na místě a pak lehce rozevřela rty. Harry si rychle oblíbil Katiiny polibky, rukou ji objal, přitáhl k sobě a zrušil tak volný prostor mezi nimi.

Po chvíli přesunul své rty k jejímu krku, za což byl obdařen zalapáním po dechu, to když vyslal do jejího těla další vlnu rozkoše. Byl kompletně vyveden z míry, když byl v mžiku jemně zatlačen zpátky a uslyšel: „Musíme si promluvit, Harry.“

To vůbec nezní dobře, proběhlo mu hlavou. Otočila se a odešla do Mercyina pokoje, kde se posadila do křesla k oknu, které bylo identické s tím, co měl Harry sám v pokoji. Vážně na něj pohlédla.

„Chci si o tom s tebou promluvit teď, protože chci, abys věděl, že to chci udělat nezávisle na tom, co si o tom myslíš. Takže s tím budeš třeba souhlasit místo toho, aby ses mě snažil přesvědčit.”

Svraštil nad tím obočí. „Přesvědčit tě o čem?”

Povzdechla si. „Už nějakou dobu o tom uvažuju, ale opravdu nejsem schopná tuhle záležitost dostat z hlavy od té doby, co včera večer dorazily ty pitomé pozvánky. Tedy… Alice je moje kamarádka a nikdy jsem moc nemusela Fleur Delacour, ale… ach, Harry, já Ginny prostě nemůžu neříct, co ten bastard udělal v labyrintu! Nemohla bych s tím žít. Vždycky když Ginny vidím, mám pocit viny a ona vůči mně chová odstup tak, že mám pocit, že ví, že jí to tajím. Pokud by to nebylo tak, že stále vůči Dracu Malfoyovi chová city… musím to prostě udělat. Je to ta správná věc a cokoli mi na to řekneš, stejně nezměníš mé rozhodnutí.”


* v češtině známé spíš pod pojmem „kimono“

** v japonských bojových uměních je tak označována místnost určená pro výuku

 Kapitola šestá - Znamení - IV. část

 Harry se na ni podíval. „Jo tak,“ polkl. Zkoušel si vybavit, jestli tím nějakým způsobem poruší slib, který dal Malfoyovi. Když si prošel jejich rozhovor v umývárně, rozhodl se, že neporuší. „No, Malfoyovi jsem řekl jenom to, že ode mě se to nedozví. Dokonce jsem ho i varoval, že nemůžu ručit za tebe a že pokud to Ginny budeš chtít říct, uděláš to. Není to tak, že by nebyl varován. Já jen, že… no… pokud budeš moci, zkus mě z toho vynechat. Pokud se toho budeš moci vyvarovat, nezmiňuj mě.“ Kývla a on položil své prsty pod její bradu a zvedl ji nahoru. „Takže to není tak, že bys měla strach?“

Hlas se jí zachvěl, když se zeptala: „Z čeho?“

„Z toho, že jakmile dá Malfoyovi kopačky, uteču ti za ní.“

Katie se od něj odvrátila, oči měla uslzené. „Nemůžu dovolit, aby mě to ovlivnilo. Nesmí mi to zabránit udělat to, co je správné.”

Harry stočil její obličej svým směrem, ruce zanechal zlehka položené na její tváři. „Kdy naposledy jsem ti řekl, jak úžasná vlastně jsi?” pronesl tiše, naklonil se k ní a opět ji něžně políbil. Dlaněmi stále svíral její obličej. Byl to jednoduchý letmý polibek, ale všiml si, že jí vykouzlil úsměv na tváři.

Pak uslyšeli kroky na kamenných schodech. Dveře do Mercyina pokoje byly stále pootevřené. „Tady!” vykřikla rychle Katie, vytrhla se z Harryho sevření a postrčila ho do zadní koupelny. Práskla za ním dveřmi, naštěstí mu přitom neamputovala ani jeden prst. Uslyšel, jak otevřela dveře dokořán (panty zaskřípaly) a zavolala: „Ginny! Můžeš sem přijít? Potřebovala bych si s tebou promluvit.”

V okamžiku, kdy uslyšel kroky obou děvčat míjet koupelnu, Sandy k němu zasyčela: „Neuvěří.” S bušícím srdcem velmi pomalu otočil knoflíkem u dveří a otevřel je jen tak dalece, aby mohl obě dívky pozorovat nepatrnou škvírkou. Sakra! Byla tu nějaká možnost, jak zabránit Katie, aby jí to řekla? Jak by to vypadalo, kdyby teď vylezl z koupelny? Uvízl tu a měl pocit, že vidět a slyšet to, co se stane, bylo jako být svědkem železniční nehody, které nemohl zabránit. Bylo to horší než sledovat události v myslánce. Tam člověk věděl, že nic nemůže změnit. Tohle spíš připomínalo situaci, kdy on a Hermiona použili obraceč času a ona mu zabránila v pokusu použít neviditelný plášť…

Katie na nic nečekala. „Ginny, je tu něco ohledně tebe a Draca. Něco, na co pořád musím myslet… Necítila bych se dobře, kdybych nic neřekla…“

Obě seděly u okna. Místo toho, aby Ginny působila zvědavě, vypadala spíš rozladěně. Harry se zarazil. Pořád na Katie žárlí, přestože mi prakticky řekla, ať odprejsknu? Uvnitř se v něm přela nostalgie s potěšením nad tím, že jí očividně dodnes nebyl ukradený, že stále vykazovala klasické symptomy žárlivosti na Katie Bellovou a to od chvíle, kdy nasedla u Doupěte do auta…

Kdyby nechala Draca Malfoye, pořád bych se o ní snažil? Přemýšlel. Nechci využít Katie jenom k tomu, abych donutil Ginny žárlit. Vybavil si polibek s Katie jen před několika okamžiky.

„Co se děje?” zeptala se Ginny podrážděně, ruce zkřížené na prsou.

Katie vypadala zasmušile a zároveň nervózně. „Takže, má to co dělat s Dracem a tím co udělal, když jsme byli v práci…“

Ginny na ni vyvalila oči. „Ou, takže to je to? Jde jenom o Draca? Ty s tím nemáš co dělat?

Katie se najednou zarazila. „Já? O čem to proboha mluvíš?”

Ginny protočila panenky. „Draco mi o tom řekl.”

Harry nikdy neviděl Katie v takovém šoku. „On ti o tom řekl? A… a tobě to nevadí?“

Ginny pokrčila rameny. „Byl to vtip. Nebudu přece kvůli tomu na něj naštvaná. Očividně ale nemáš ty žádný smysl pro humor. Měla by ses postavit skutečnosti čelem. Je to můj kluk.”

Katie vypadala ohromeně. „Byl to… byl to vtip? To snad nemyslíš vážně. Jak to můžeš nazvat vtipem? A já si jsem vědoma, že je to tvůj přítel. Upřímnou soustrast.”

„Dobrý pokus. Ano, byl to vtip. Cože? Ty sis vážně myslela, že by tě chtěl Draco opravdu políbit?” Harry nad tím vyvalil oči. Stejně tak Katie, ale ta oněměla. „Napsal mi a vypověděl o všem, co se stalo. Přinesu to.” Zmizela a mohli ji slyšet, jak opět kráčí nahoru. Za minutu se vrátila se stočeným pergamenem. Katie přimhouřila oči.

„Vadilo by ti, kdybych si to přečetla?” zeptala se podezřívavě. Ginny opět pokrčila rameny a podala jí dopis. Harry doufal, že bude číst nahlas, což doopravdy udělala.

„Drahá Ginny, doufám, že na mě nebudeš naštvaná, zapomeneš na něco, co jsem nezvládl. Bylo to myšleno ve srandě, abych dal Harrymu a Katie lekci, ale v případě, že by to všechno překroutili, chci, abys znala pravdu.” Pravdu! Harry bojoval s potřebou do něčeho praštit, Katie pokračovala ve čtení. Ti dva se pořád jen muchlují místo toho, aby pracovali. Zvedá se mi z toho žaludek. Je to velice neprofesionální. Ať tak či tak, nebyl jsem včera od nich ani pár metrů vzdálený, když znova začali. Když se konečně rozhodli nabrat trochu vzduchu do plic, přitáhl jsem si Katie k sobě a řekl: ‚Tak tedy když je to očividně teď náplní práce, nezapomeň i na mě.ˊ A políbil jsem ji.

Harry byl dost vytočený. Katie předstírala, že je taky, ale na někoho, kdo vůbec nechtěl být líbán, jsem měl sakra velkou práci ji odlepit od svého obličeje. Oba mi vyhrožovali, že ti to řeknou. Taky mi řekli, že to všechno ještě přikrášlí, abys mě nechala. Takže varování předem: ať už ti navykládají cokoli, nepřikládej tomu velkou váhu. Dá se říct, že teď nejsou zrovna mí největší kamarádi. Ti dva nemají NEJMENŠÍ smysl pro humor.

Strašně mi chybíš a oni to vědí. A přesto jim vůbec není hloupé jejich nevybouřený nový vztah přede mnou stále prezentovat. Rozdávali si to dokonce v labyrintu a my všichni jsme je mohli slyšet křičet a sténat. Neuvěřitelné. Bylo mi setsakramensky trapné přiznat, že jsme chodili do stejné školy (přestože si ti mudlové myslí, že se jedná o nějakou zpropadenou státní školu).

Každopádně, přestože stále zastávám názor, že to, co jsem udělal, bylo v té situaci extrémně zábavné, obávám se, že najdou možnost, jak to vše použít proti mně. Vzhledem k tomu, že vím, jak důvěřivý drahoušek jsi, obával jsem se, že v tom uvidíš to nejhorší možné. Proto jsem ti chtěl napsat co nejdříve a přiznat mou malou vylomeninu. Prosím, odpusť mi. Všechno to bylo myšleno ve srandě (a protože mi VÁŽNĚ lezli krkem). Už jsem se zmínil, jak strašně mi chybíš? Moc se těším, až tě brzy zase uvidím, přestože to bude kvůli Harryho oslavě narozenin. S veškerou láskou, Draco”

Harrymu došla slova na to, aby mohl popsat své momentální pocity. Rozhořčení zcela nesedělo. Zrada nebyl dostatečně silný výraz. Došel až tak daleko, že by dokonce dokázal uvěřit, že pokud Draco Malfoy dokázal napsat podobný dopis, mohl by snad používat pero jménem „Růžena Vřídková“ a vymáchat jeho jméno v bahně. Nakonec, uměl se přemístit, mohl kouzlit kdykoli se mu zachtělo a bez námahy se mohl objevit v parku a pozorovat Jeffriesovo představení, když jeho teta odešla na léčení. Možná měla paní Figgová ve svém domě přísady na mnoholičný lektvar. Nebo se mu podařilo přesvědčit pár různých kouzelníků, aby za něj šli do kanceláře Věštce

Harry byl na chvíli rozptýlen podobnými úvahami, ale teď se opět mohl soustředit na obě děvčata. Katie vypadala stejně ohromeně jako Harry.

„Nemůžu tomu uvěřit!“ Katiin hlas nabral na síle. „Nikdy mě nepolíbil! A s Harrym jsme se rozhodně nemuchlovali při práci nebo si to nerozdávali v bludišti! To tvůj milovaný přítel byl tím, kdo si to s někým rozdával. Slyšeli jsme ho, velmi zřetelně, s dcerou našeho zaměstnavatele.“

Ginny měla ruce stále zkřížené, když se s povytaženým obočím podívala na Katie. „Hmm. Říkal, že ty nebo Harry budete tvrdit něco podobného…“

„Není to tak, že bych to jen tvrdila!” Katie byla teď skoro hysterická. „Je to pravda!” Zrudla. Harry si mohl všimnout, jak frustrovaná byla z toho, že jí nevěří.

„Aha a tomu mám věřit potom, co jsem vás dva načapala v hospodě v jedné posteli?” Harry věřil, že by si neměl dělat naděje kvůli jejímu hlasu, který byl lehce zbarven žárlivostí. Nemohl si ale pomoct.

 „To… to bylo poprvé! To s tím nemá co dělat. Říkám ti pravdu, Ginny. A měla bys slyšet jeho ospravedlnění, proč se s ní vyspal! Tlačil na tebe, protože to už nemohl vydržet. A tvrdil, že teď, co měl úlet, ti může dát tolik času, kolik budeš potřebovat. Oba, já i Harry, jsme to slyšeli! Zeptej se jeho, jestli chceš!”

Ginny zakroutila hlavou. „Nikdy bych to do tebe neřekla, Katie, ale teď…“

Katie se usmála. „Věříš mi?”

„… věřím tomu, co mi řekl Draco. Snažila ses nás od sebe rozehnat, abys mohla mít jeho pro sebe a aby Harry mohl mít mě. Když mi psal ten dopis, ještě mu to nedošlo. V Leicestershiru mi prozradil, že má podobné podezření.  Ale nepovede se ti to. Nedostaneš mého kluka pro sebe, Katie Bellová. A nemůžu uvěřit, že Harryho podobným způsobem využíváš. Zaslouží si něco mnohem lepšího.”

Katie teď vypadala jako někdo, kdo nemá daleko od toho vyzvrátit celý obsah svého žaludku. „Já! S Dracem Malfoyem! Už jsem ti to říkala- nepolíbil mě. Věř mi, kdyby to byť jen zkusil, nebyl by už mezi živými.“ Harry tomu věřil. „Nevybrala bych si ho, ani kdyby byl posledním žijícím mužem planety! To bych raději zkusila své štěstí a zkřížila se s jiným živočišným druhem, než bych si začala s ním. Přestože on vlastně není lidským tvorem, což by ho také kvalifikovalo pro křížení. Musela jsi spadnout na hlavu, když si myslíš, že bych chtěla být s Dracem Malfoyem!“

„No… Harry za mnou nějakou dobu pálil. Abys mě nepochopila špatně… když jsem byla mladší, pobláznila jsem se do něj, tudíž měl právo si myslet…“

„…myslím, že si to stále myslí…“ řekla Katie tiše, oči sklopené. Pak vypadala, jako by si nejraději ukousla jazyk za to, že tím vlastně utvrdila Ginny v jejím nařčení.

„Tak proč bys mi něco takového říkala, když… pokud bych tomu uvěřila… když by podobně smyšlený příběh měl za účelem rozdělit mě a Draca? Proč, pokud chceš zůstat s Harrym? A pokud si myslíš, že k tobě Harry pořád něco cítí? Navíc si myslíš, že Harry pořád něco cítí ke mně? Kdybych neměla přítele a pokud… jak jsi sama řekla… by za mnou Harry stále pálil, nemyslíš, že by za mnou odešel? Pokud bys opravdu chtěla být s ním, nebylo by v tvém zájmu, abychom se rozešli.”

Katie pozvedla bradu. „Nevím, kam… pokud někam… můj vztah s Harrym spěje. Ale vím, že pokud vidím nějakého bastarda podvádět, cítím se povinna to říct nahlas! Pokud by to znamenalo, že vy dva se rozejdete a Harry se rozhodne tě přesvědčit, abys byla s ním, tak se tak staň. Alespoň budu vědět, že jsem udělala správnou věc!” Zrudla a Harry najednou cítil ještě rozporuplnější pocity k oběma děvčatům.

Ginny se podívala na datum dopisu. „Draco ho napsal před týdnem. V dopise stojí, že se to stalo ‚včera‘. Je to pravda?”

„Události, co se staly ‚včera‘, když ten dopis psal, byly takové, jak jsem ti je popsala , ne to co tvrdí on. Ale jinak, ano, je to pravda.”

„Hmm.” pronesla Ginny hloubavě. Začala si pohrávat se stříbrným řetízkem na krku. „Takže… cítila ses povinna poukázat na přítele, který podvedl svou nic netušící přítelkyni. Přesto jsi tak dlouho čekala? Proč jsi mi to neřekla dřív, pokud doopravdy udělal to, co tvrdíš? Není to spíš krytí nevěrného přítele? Samozřejmě, to co tvrdíš, že se stalo, se ve skutečnosti nikdy nestalo. Takže to není ani jedno ani druhé…“

„Ale… ale…“

Zakroutila nad tím hlavou. „Je mi líto chudáka Harryho. Pravděpodobně si neuvědomuje, že ho využíváš k tomu, aby Draco skákal, jak ty pískáš. Dokážu si představit, že jsi věděla, že spolu nespíme. Harry nás slyšel, jak jsme se kvůli tomu lehce chytli na Dracovy narozeniny. Předpokládám, že ti to řekl. Ou, nedělej si žádné naděje… usmířili jsme se. Ale domnívám se, že sis myslela, že vaše malé představení v labyrintu naláká Draca do tvého náručí…“

Katie vypadala, jako by se jí teď už doopravdy zvedl žaludek. „To je to, co ti řekl? Naposledy, poprvé a naposledy se to stalo v hospodě a rozhodně jsme nic z toho nedělali! V labyrintu to byl Draco s tou holkou!”

Ginny protočila panenky a Katie ignorovala. „A pak jsi to zkusila ještě jednou. Věděla jsi, že my tři v hospodě do toho pokoje půjdeme…“

„To jsme teda nevěděli! Pokud by nás něco takového byť jen napadlo, minimálně bychom měli něco na sobě. Za co mě máš?”

„To ty jsi ta, která ležela v posteli nahá s někým, s kým se nestýkala ještě ani měsíc. Co myslíš?” V tu chvíli si Harry všiml, že mezitím co mluvila, vytáhla z blůzky přívěšek, který byl na onom stříbrném řetízku. Viděl ho jen na malý okamžik, než ho pevně sevřela v dlani.

Druhý baziliškův amulet.

„Já… já…“ koktala Katie, neschopná slova. Podívala se na Ginny, z obličeje jí vyzařovala bezmocnost kvůli tolika mylným informacím.

Ginnyin výraz se změnil v okamžiku, kdy přívěsek sevřela. Vypadala vyděšeně, jako by se právě probudila. Pak ale najednou rozzlobeněji. Víc než ji kdy Harry viděl. Vyrazila ke koupelně a rozrazila dveře do kořán, čímž ho praštila do kolene.

„Ou!“ vykřikl, přestože to napůl očekával. Vrhla se na něj a začala mu bušit pěstmi do hrudi.

„Nemůžu uvěřit, že jsi ji… že jsi ji mu vnutil, jen abys…“ Zpomalila a ustala ve svém útoku. Vzhlédla k němu, tváře jí smáčely slzy. Nesnažil se krýt nebo jí v jejím výpadu zabránit. V očích se jí zračila divokost. Opravdu věřila Dracu Malfoyovi? Uvažoval. Nebo měla pocit, že by mu věřit měla?

Shlédl na baziliškův amulet, který jí vzdouval blůzku a pak do jejího zrudlého obličeje. „Co vidíš, když se ho dotkneš, Ginny?“ zašeptal. Mučivou půlminutu se na něj jen dívala. Stála provokativně blízko, oči rozšířené strachem. Pak se otočila a odkráčela z pokoje.

„Drž se dál od mého kluka!“ zaprskala na Katie přes rameno než začala vybíhat schody. Harry si nebyl jistý, jestli jím opravdu myslela Draca Malfoye.

Zaraženě vyšel z koupelny. Katie se opírala o okno a stále se snažila popadnout dech. Harry zavrtěl hlavou a posadil se vedle ní. „Mrzí mě to. Nikdy by mě… neměl jsem tušení, jak hluboko se mohla propadnout…“

Katie si povzdechla, její dech se konečně zklidňoval. „To je v pořádku, Harry. Jen bych chtěla, abys mi jednu věc slíbil…“

„Co?”

Podívala se na něj s pevným odhodláním vepsaným ve tváři. „Dostaň. Ji. Pryč. Od. Draca. Malfoye. Zachraň ji, Harry. Dostává se jí do hlavy. Není už příčetná! Ať už ji přesvědčíš, aby byla s tebou nebo jen bez něj. Udělej cokoliv, abys je rozdělil!”

Harry se usmál. „Jo, až na to, že… cokoli řeknu je hned podezřelý, nebo ne? Teď ještě silněji než dřív.” Pak rychle zavřel pusu. Nechtěl, aby to vyznělo tak, že ji obviňuje z toho, že všechno jen zhoršila. Vzpomněl si na Draca z jeho jiného života a všechny plány, které svojí zmijozelskou prohnaností zplodili. Podíval se na ni se lstivým úsměvem.

„Už jsem ti řekl, že mě Moudrý klobouk chtěl zařadit do Zmijozelu?“

Vypadala v šoku. „Ne!“

„No, očividně to nakonec neudělal, ale… pokud chci, umím být stejně vychytralý jako zmijozel…“

Koutek úst se jí zkřivil do úšklebku. „Máš chuť mi říct, co máš na mysli? Umím udržet tajemství.“

„Ještě nic konkrétního. Ale jakmile začne škola, budu mu v patách. Předpokládám, že ve škole plné holek Malfoy dřív nebo později uklouzne. Dám si pozor na to, že až to přijde, budu u toho… a Ginny bude hned první, která se to dozví po mně. Myslím tím pravduOpravdovou pravdu. Ne tu verzi od Draca Malfoye.“

Katie vypadala opět pobouřeně. „Nemůžu uvěřit, že má tu kuráž tvrdit, že já… já…“

„Věř tomu. Není nic, co by neudělal. Měl jsem tu čest se to dozvědět z první ruky. Dokáže přinutit Ginny, aby dělala věci, které by jí zdravý rozum měl zabránit dělat… jako například když předstírali, že ji ve sklepení napadl…“

Co?”

„Bylo to jen na oko. Výsledek byl ten, že jeho otce poslali do Azkabanu, ale stejně… Vypadalo to, že ho Ron zabije a sám skončí v Azkabanu. A když jsem Ginny nesl na ošetřovnu, jediná věc, na kterou jsem mohl myslet, byla, že z toho bude mít do konce života trauma…“

Katie nad tím zakroutila hlavou. „Nedokážu uvěřit, že to udělali…“ zašeptala nevěřícně.

„Ginny neviním… Jak už jsem řekl, dostal se jí do hlavy. To samé se stalo, když byla v prvním ročníku…“ začal, ale pak se zarazil.

„Cože?”

„No, hm… nic. To je jedno.” Přinutil se zívnout a protáhl se. „Jsem po tom běhu unavený. Chceš se ke mně připojit? Jdu do kuchyně.”

„To zní dobře. Hádání se s osobou, které vymyli mozek, mě vyšťavilo. Potřebuju silný čaj. A pak možná kratší spánek.”

Vedli se za ruce, když spolu sešli do kuchyně. Obdivoval její nervy. Nebylo moc děvčat, která by se v její pozici postavila s podobnou zprávou Ginny.

Opět pomyslel na tu propracovanou historku, kterou utkal Draco Malfoy a skutečnost, že teď oba nosili baziliščí amulet. Všimla si ho na Malfoyovi? Znova ho napadlo. Neměl nejmenší tušení, jak prolomí kouzlo, které na Ginny Weasleyovou seslal její přítel. Nevěděl, jak se vyvine jeho vztah s Katie, ale měl silný pocit, že – věštba ne-věštba - opravdu musí zjistit, zda Draco Malfoy vyhrabal ďábelský deník a zda ho prorazil baziliškovým zubem.

 KONIEC 6. časti

Musíte sa prihlásiť, ak chcete odoslať komentár.