archiv.hpkizi.sk
Fanfiction poviedky o Harrym Potterovi: Zabiniho dvanáct vánočních dnů

Vyhľadávanie v tejto téme:   
[ Ísť na úvodnú stránku | Vybrať novú tému ]

Zabiniho dvanáct vánočních dnů

CELÁ TÉMA
Pomocou tohto tlačítka zobrazíte celú tému na jednej strane v samostatnom okne. Odtiaľ je ľahko skopírovať ju trebárs do Wordu.
Image

 

13. prosinec 2017

Zabiniho dvanáct vánočních dnů

Zabini's Twelve Days of Christmas

Originál: http://www.fanfiction.net/s/5597481/1/Zabini-s-Twelve-Days-of-Christmas

Autor: Jedi Tess of Gryffindor

Překlad: Společný           Beta: Morikage

Povolení k překladu: Žádost zaslána

Humor

Hermione G. & Blaise Z.

Rating: 9+

Kapitol: 1

Slov: 15 446

 

Shrnutí: Blaise Zabini dokáže svoji pravdu, ať už chce Hermiona Grangerová poslouchat či ne. Vánoční fikce.

Období: Bradavice – po kánonu

 

Postavy obsažené v tomto příběhu jsou majetkem J. K. Rowlingové, autorky Harryho Pottera. Duševní vlastnictví překladu různých jmen, názvů a míst patří pánům Medkům, kteří knihy o Harry Potterovi přeložili do češtiny. Autorství této fanfikce náleží Jedi Tess of Gryffindor. Ani příběh, ani jeho překlad nevznikly za účelem finančního zisku.

 

Prohlášení autorky: Harry Potter a původní kanonické postavy a situace jsou majetkem J. K. Rowlingové. V žádném případě z této fikce neprofituji. Veselé Vánoce, Jo Rowlingová, jste inspirací pro začínající spisovatele!

 

Poznámka admina: Tato jednorázová povídka bude rozdělena do více dnů. Na jejím překladu se podílely čarodějky těchto stránek. K betování se upsala Morikage. Doufám, že si tuto lehce bláznivou fikci užijete. Veselé Vánoce všem!

 

 

 

Překlad: Lupina

 

Zabiniho dvanáct vánočních dnů 1

 

Hermiona Grangerová nebyla spokojená. Rázovala si to bradavickou chodbou směrem ke knihovně s odhodláním, že bude celý zbytek dne studovat, až z toho zešediví. Nevěděla, na co se vrhne, ale na tom nezáleželo. Bradavická knihovna byla místem, kam Ron nikdy nevkročil, pokud jej tam někdo nedotáhl za vlasy nebo mu nevyhrožoval hůlkou. Ignorovala známky blížících se Vánoc. Na chodbách se objevily dlouhé girlandy z jehličnatých větví ovázané červenými mašlemi, temnější zákoutí byla ozářena světelnými řetězy, za velkými okny padal sníh a všude jste mohli potkat studenty v santovských čepičkách (což byl zjevně nový trend letošních svátků).

Ničeho z toho si však nevšímala. Drcnutím otevřela dveře knihovny a okamžitě zamířila ke svému oblíbenému místu u okna. Mrskla batohem na stůl, až se ozvalo zapraskání tak silné, že pár návštěvníků knihovny nadskočilo leknutím. Hermiona se na všechny zamračila. Šlo většinou o páťáky, sedmáky a osmáky, kteří se učili na důležité zkoušky. Ostatní se chystali na vánoční svátky.

V regálech si vybrala pár knih a hodila sebou do křesílka. Z batohu si vyndala tři brky a dva si zabodla do vlasů. Rozbalila pergamen, odzátkovala kalamář, prudce otevřela knihu na vrcholu hromádky a pustila se do čtení. Ani ne pět minut poté padl na její stůl stín. Jen se zamračila. „Hele, opravdu s tebou nechci mluvit, takže…“ S asi minutovým zpožděním si uvědomila, že stín nepatří Ronovi, a rychle vzhlédla. „Zabini,“ oslovila jej spíš překvapeně než mrzutě.

„Pohádala ses se svým šamstrem, co?“ zeptal se Blaise Zabini, bokem se opřel o stůl a ušklíbl se na ni.

„Nechci s tebou mluvit,“ štěkla. „Zmizni.“

„To bych udělal, ale máš knihu, kterou potřebuju,“ ukázal Zabini na výtisk Plísně a houby: Jejich použití v lektvarech. „Taky musím napsat esej, víš.“

„Najdi si jiný výtisk,“ zabručela Hermiona. Sice tuto konkrétní knihu teď nepotřebovala a svoji esej pro Snapea už dokončila, ale byla znechucená všemi chlapy a měla jich plné zuby.

„Je tu jen jeden výtisk,“ podotkl Zabini. Docela jej pobavilo, jak je nabroušená.

„Viděla jsem jej první,“ našpulila ret a přitáhla si hromadu knih do náručí.

„Ale, ale,“ Zabini se bez pozvání posadil. „Někdo ti dnes nadzvedl mandle, Grangerová?“

„Čemu na ‚zmizni‘ nerozumíš?“ zasyčela.

„Máš moji knihu,“ Zabini se usadil a založil ruce. „Neodejdu, dokud ji nedostanu.“

„Fajn!“ vyštěkla. „Udělej si pohodlí.“ Vrátila se ke čtení, odhodlaná jej ignorovat, dokud neodejde. Neodešel. Opřel se v křesle a hodil nohy v lesklých černých botách na stůl. „Hej!“ vyjekla Hermiona. „Zabini, jsme v knihovně, tady se nemůžeš takhle chovat.“

„Dělám si pohodlí.“ Významně se na ni podíval. „Ty jsi tvrdohlavá, takže tu určitě chvíli pobudu.“

„Dokud tě madame Pinceová nevyhodí,“ vyprskla. Toliko k ignorování jeho osoby.

„Mám šestý smysl,“ zatřepal prsty před jejím obličejem. „Nazývám ho Pinceovská vize. Tímto tajemným způsobem poznám, že se blíží, víš.“

„Jasně,“ prohodila znuděně a pokusila se vrátit ke knize přeměňování.

„Jasně.“ Potvrdil Zabini. „Mám ti říct, jak to funguje?“

„Co třeba skočit z mostu?“ navrhla Hermiona a kroutila brkem mezi prsty tak, až se rozlomilo. Zapomněla na ta dvě ve vlasech a z batohu vytáhla další.

„No,“ pokračoval Zabini, jako by nepromluvila. „Začnu zvláštně cítit koleno. Pak se mi naježí obočí a přepadne mě ohromující potřeba znovu a znovu recitovat Merlinových Deset zákonů magie.“

Zírala na něj. „Jsi magor,“ pronesla nakonec a pokusila se vrátit ke svým poznámkám.

„Jen proto, že mám mimořádně rozvinuté vnímání a dovednosti,“ velebil se, „nemusíš žárlit, Grangerová.“

„Ušetři mě,“ víc říct nedokázala. Protože se nemohla soustředit na poznámky, napsala na horní konec papíru celé své jméno.

„Na to, že jsou mudlové, odvedli tví rodiče s tvým jménem dobrou práci,“ nadnesl Zabini a shodil nohy ze stolu jen vteřinu předtím, než se zpoza rohu vynořila madame Pinceová. Podle toho, jak se teď nakláněl k Hermioně, by mohla knihovnice říct, že spolu studují. Pro dnešní den zatraceně typické, pomyslela si Hermiona nevrle.

„Co myslíš tím ‚na mudly‘?“ zeptala se zamračeně.

„Mudlové dávají taková hrozná jména,“ vysvětloval Zabini. „Jako třeba Justin Finch-Fletchley. To jako fakt?“

Hermiona by nikdy nepřiznala, že jméno Finch-Fletchley vždy považovala za absurdní. Místo toho oponovala: „Na rozdíl od skvělých kouzelnických jmen jako Draco Malfoy a Pansy Parkinsonová.“

„Co je špatného na Dracovi a Pansy?“ zeptal se Zabini. Vzápětí se zazubil a zavrtěl hlavou. „Neodpovídej. Naběhl jsem si.“

Hermiona cítila, jak se jí ten pitomý ret stočil nahoru, a ještě víc se zamračila. „Jsi v pořádku?“ zeptal se jí s upřeným pohledem. „Vypadáš, jako bys právě snědla slimáka.“

Hermiona potlačila smích, naštvaná na svou zrádnou tvář. Stroze prohodila: „Mám příšerný den a ty nepomáháš.“ Přitiskla brko na pergamen, až prasklo.

„Vážně?“ Zabini se opřel v křesílku. „Před chvilkou jsem si myslel, že ses skoro usmála.“

„Nebuď směšný,“ pravila rychle a vytáhla třetí brko, tentokrát z vlasů.

„Hej, to je chytré,“ zíral Zabini na její hlavu. „Asi si nechám narůst vlasy…“

„To by ti fakt slušelo,“ prohodila sarkasticky a namočila brk do kalamáře.

„Myslíš?“

Kvůli čemusi v Zabiniho tónu vzhlédla. Na rtech mu pohrával úsměv a díval se na ni tak, že se cítila velmi odhalená. „Jejda, to je hodin,“ sebrala poznámky, i když se na hodiny ani nepodívala. „Musím běžet, mám se setkat s – ehm…“

„Někým zvláštním?“ zeptal se Zabini vědoucně.

„Radši půjdu na schůzku s olbřímí olihní, než abych tady s tebou seděla ještě další minutu,“ vyštěkla a strčila vše do batohu. „Na,“ dodala a hodila po něm Plísně a houby: Použití v lektvarech. Normálně se k vzácným svazkům takto nechovala, ale byla tak dopálená, že potřebovala něčím a po někom mrštit.

Slečno Grangerová!“

„Ó bože,“ zamumlala Hermiona a otočila se, aby čelila hněvu madame Pinceové. „Nenávidím tě, Zabini,“ zasyčela, než od knihovnice přijala svůj díl povánočního trestu.

Naše ďalšie weby

Nájdete nás