X X

Fanfiction poviedky o Harrym Potterovi




Kapitola 26. Zvládnuté potíže



Svéhlavý mazlíček

The Wayward Familiar

Autor: Freya Ishtar    

Překlad: denice     Beta: Jimmi a Sevik99     Banner: arabeska

Originál

                                                                          Rating 13+

 

Kapitola 26. Zvládnuté potíže

 

Hermiona se na jejich skupinku podívala přes okraj papírového kelímku s kávou. Cappuccino bylo vynikající, ale bohužel, i ta napěněná sladkost dokázala hrany napětí, které se vznášelo nad jejich stolem, obrousit jen nepatrně.

Ani Pansy, ani Ron nechtěli promluvit jako první, to bylo jasné. Hermionin zřejmý a nucený pokus o zlepšení nálady uboze zklamal. Její prohlášení, že udělají odbočku na Malfoy Manor, také ničemu nepomohlo.

Ginny byla zcela upřímně otrávená z toho, že by měla být tou, která udělá první krok, ale také ji štvalo sedět a čekat, až někdo něco řekne. Harry, sedící mezi ní a Hermionou a otáčející víčkem kelímku, otevřel pusu, aby vypálil první otázku.

Ale ze všech lidí tam ho předběhl právě Draco: „Na co ksakru čekáte, vy dva pitomci?“

Hermiona se zakuckala do svého kelímku, zatímco Harry s Ginny si vyměnili šokovaný pohled.

„Co?“ zeptal se Ron a jeho obočí se nad kořenem nosu spojila ve výrazu, který byl právě tak zmatený jako pobouřený.

Pansy přimhouřila své tmavé oči. „Draco!“

Draco napodobil její pohled a potřásl hlavou. „Nezkoušej to na mě s Dracem, Pansy. Vy dva jste pitomci. S tím, co se děje, se ten souboj dotčených eg, který tu vy dva svádíte, musí buď vyřešit, nebo přestat. Tečka.“

 „No, já nezačnu,“ řekl Ron a naklonil se dopředu, aby se mohl opřít o stůl. „To ona si začala.“

„To jsem neudělala, ale to jsi celý ty, že jo, Weasley? Chovat se jako ublížená strana?“

„Cože? Jak jsi na tohle přišla?“

Hermiona se zvednutým obočím pohlédla z Rona na Pansy a zpět. Tohle se rychle vyhrocovalo.

„Té žluči už bylo dost od obou,“ vyštěkla a práskla kelímkem o stůl. Zahrozila na dvojici prstem. „Vy dva to teď a tady spolu v klidu proberete, nebo přísahám Bohu, zamknu vás spolu někde na Malfoy Manor a nepustím vás, dokud se nedomluvíte, nebo se vzájemně nepozabíjíte! A je mi jedno, co to bude dřív!“

Pansy svěsila ramena a sklopila oči k zemi. Ron se zamračil a pohledem vyzýval Harryho, aby se ho zastal. Ten jenom pokrčil rameny.

„Tohle je na vás dvou, kamaráde,“ řekl omluvným tónem. „Nesvěřil ses mi, co se mezi vámi stalo, takže ani nevím, co bych mohl říct, aby to pomohlo.“

Hermiona se pohodlně opřela a znovu si vzala kelímek. Přitiskla se ramenem k Dracovi a tiše mu šeptla do ucha: „Nepřehnala jsem to, když jsem jim vyhrožovala, že je zavřu ve vašem rodinném sídle?“

Draco si musel skousnout ret, aby se nerozesmál, než odpověděl: „Možná trochu. Ale má matka nenávidí hašteření, pravděpodobně ti nabídne pomoc.“

Pansy si povzdechla a začala: „Jen jsem myslela… s nastalými okolnostmi, příliš mi nevadilo, že jsme my všichni začínali… být přátelé. Chci říct, vy jste tak dlouho nenáviděli Draca, a přesto, koukněte, jak daleko jste zašli ve snaze mu pomoct.“

Čtyři Nebelvíři se po sobě podívali.

 „Ale Weasley mě slyšel a první, co udělal, bylo, že mě kvůli tomu sjel.“ Pansy sklopila zrak k plastovému víčku svého kelímku a vrtala do jeho okraje perfektně upravenými nehty.

Ron se zachmuřil. Pak ustrnul. Harry, Hermiona i Ginny okamžitě pochopili. Právě naznal, že mu něco ušlo.

 „Byla k nám tak strašně dlouho hnusná – hlavně k tobě, Hermiono – takže mě vůbec nenapadlo, že by to myslela vážně. Ale aby si takhle dělala srandu po tom, co se chovala, jako by byla lepší, než my, mě vážně rozzuřilo. Já jen…“ znovu se zamračil a pohledem sjel k oknu. „Připouštím, nikdy mě nenapadlo, že jí ublíží něco, co řeknu .“

Pansy rozpačitě trhla ramenem. „No, to jo.“

„Jo, myslím, že teď to chápu,“ zamumlal tichounce.

„Přišla za námi, když zjistila, že Draco chybí, vzpomínáš?“ Hermiona nemohla uvěřit, že mluví o Pansy Parkinsonové, ale bylo to tak.  Přinejmenším v této věci se ukázala jako rovnocenná členka skupiny, a to si zasloužilo uznání. „Po tom všem, co se mezi námi stalo, to nemohlo být snadné.“

„A souhlasila s tím, že bude našima očima a ušima ve Zmijozelu,“ přikývl Harry. „Mohlo to být nebezpečné a mohla nám říct, ať táhneme do háje, ale neudělala to.“

Ron se rozpačitě ušklíbl. „Já vím, že máte pravdu. Není… není tak strašná, jak bývala.“ Nuceně vydechl našpulenými rty. „Parkinsonová?“

„Weasley?“ Poprvé během rozhovoru na sebe pohlédli. Jen na sekundu, pak znovu rychle odvrátili oči.

Hermiona svraštila obočí a pohlédla na Ginny… Tahle malá výměna zrovna teď… Pravděpodobně toho, co napomohlo k napětí mezi těmi dvěma, bylo víc, ale oni se s tím vypořádají, až na to budou připravení.

Ron potřásal hlavou - jako by nedokázal uvěřit slovům, která mu padala z úst – a řekl: „Omlouvám se. Neměl jsem říkat, že jsi mizerná mrcha, která by se raději měla kamarádit s obří olihní v Černém jezeře.“

Ginny se zašklebila a Hermiona povolila zaťatou čelist. Draco se rozchechtal, zatímco Harry zakryl pochechtávání dlaní.

Pansy protočila oči, jejich reakcí si nevšímala. „A… já se omlouvám. Neměla jsem říkat, že z tebe bude zahořklý stařík, který si ho celý život honí, protože by se tě žádná žena nedotkla ani v myšlenkách.“

Teď byly reakce opačné – nebelvírské čarodějky se chichotaly, zatímco oba mladíci vypadali šokovaně.

Draco si odkašlal a obrátil se k Harrymu: „Dobře, myslím, že je fér uznat v tomhle případě vítězství děvčat.“

Harry přikývl na souhlas; zelené oči za drátěnými obroučkami měl vykulené.

Ginny zkrotila svůj výraz a řekla: „Tak teda dobře. Omluvy přijaty?“

„Jo,“ souhlasila Pansy a pohlédla na Rona, který místo odpovědi přikývl.

„Dobrá. Tak hádám, že můžeme… vyrazit do Wiltshire.“

Draco se opřel dlaněmi o stůl a zvedl se. „Hm, uvědomujete si, že -“ Podíval se na Hermionu, než začal znovu. „Nemusíme jít všichni.“

„Vlastně musíme,“ řekl Harry, když vzal kelímek a postavil se na nohy. „Přesně věděli, kdy budeš v Obrtlé. Nevíme, jestli nemají někoho, kdo hlídá Malfoy Manor, nebo kdo jim dá avízo, až budeme uvnitř. Máme plášť, abychom tě ukryli, dokud nebudeš uvnitř, ale takhle velká skupina bradavických studentů, která se zničehonic objeví na prahu Manoru, by mohla někde vyvolat poplach.“

Ginny přijala jeho myšlenku a přikývla: „Tak či tak se věci můžou pokazit, až se vrátíme do školy, takže je správné, když všechno s rodiči urovnáš, dokud máš možnost. Ještě nemáš novou hůlku. Nemůžeme vás dva nechat jít samotné, pro případ, že nastanou nějaké potíže.“

„A já si myslel, že jde jen o to, abychom tam s Hermionou nezůstali přes noc sami,“ řekl Draco jen napůl žertem, a přitom ji objal kolem ramen.

„Neé,“ Ron se drze zašklebil. „To je jen bonus.“

Hermiona za svým kelímkem kávy zrudla a vysrkla posledních pár kapek. Koneckonců, asi to nebylo tak, že v něco takového doufala



Poznámka:
X
X X