X X

Fanfiction poviedky o Harrym Potterovi




Úterý, 6. prosince



Autor: Hannah-1888             Překlad: Lupina        Beta: marci                 Banner: arabeska

The Diary of a Nobody

Rating: 13+

 



Kapitola 12.

Úterý, 6. prosince

23:20 – podzemí, nepatrně líznutý

Už učím měsíc, a přesto mi to tak dlouho nepřijde. Zdá se, že nejsem zvyklý, aby mi dny tak rychle ubíhaly.

Minerva měla pravdu. Můžu učit i poslepu. Snadno bych mohl sklouznout zpět do staré rutiny a vyřešilo by to všechny mé problémy se zaměstnáním. Horacio by rád odstoupil, kdybych se rozhodl, že ten post chci nastálo.

Protože Bradavice rozhodně nejsou stejné, jako si je pamatuji. Nastala v nich skutečná změna ovzduší. Nedokážu to přesně popsat. Nejsem si jistý, odkud to pochází. Jde o výsledek vnějšího vlivu? Výsledek zmizení stínů Voldemorta? Nebo jde o účinek Minerviny ruky ve vedení Bradavic? Má ta změna spojitost s novou generací dětí?

Nebo to má co dělat se mnou? Jsem tím, kdo se změnil?

Děsivá myšlenka.

Nejsem si jistý, zda jsem někdy dřív přišel před třídu a netrápilo mě nic jiného, než kam jsem si položil brk, nebo co by mohlo být k obědu ve Velké síni.

Dokážu ocenit tu ironii, že jsem ze všech míst našel chvíle úlevy zrovna zde. A skutečně, jako bych si něco dokázal, když jsem se sem vrátil a – nedostává se mi lepšího vyjádření – užívám si to.

Rozhodně mě nepostihlo žádné absurdní osvícení, že patřím do Bradavic, ani jsem neobjevil do nynějška skrytou lásku k učení, vůbec ne.

Jen… Pamatuji si, jak mi bylo za těch… Potterových let. Fakt je, že navzdory posledním měsícům – stráveným v neužitečnosti a beznaději mnoha oblastí lidské existence – se můj život zlepšil. Ve srovnání s tím, jaký byl.

Byl jsem zcela připraven přijmout, že v zásadě budu navždy beznadějný. Takovým mě učinil sám život a už je jistě moc pozdě tento přístup měnit. Ale možná je to vše v pořádku. Pročítal jsem si tento ďábelský deník, který vlastním už téměř dvanáct měsíců. Jsem perplex z toho, že jsem byl ochotný vyvinout snahu, pro všechno na světě!

Vyvinul jsem snahu! Kdy jsem provedl něco podobného? Odvážím se říct, že jsem oplýval i sebedůvěrou. Samozřejmě ten přelud totálně zkrachoval, ale…

Alespoň jsem se dokázal dostat do bodu, kdy jsem to zjistil. To je podle mě důležité.

Můj bože. Tento zápis zní podezřele stejně jako pozitivní myšlení… Musí na mě cosi lézt…

X
X X