X X

Fanfiction poviedky o Harrym Potterovi




Návrat Rity Holoubkové - úvod



Návrat Rity Holoubkové

Rita Skeeter Makes a Comeback

Autor: FullMoonDreams

Překlad: Lupina                    Beta: marci                 Banner: arabeska

Povolení k překladu: Ano

Originál: https://www.fanfiction.net/s/3904016/1/

Albus B. & Severus S.

Rating: 16+       Kapitol: 7

Humor/Parody

Slov: 8502

 

Shrnutí: Rita Holoubková napsala pokračování své biografie o Albusi Brumbálovi a Snapeův portrét vlastní výtisk. Rita odhaluje vše o Albusových romantických eskapádách k překvapení všech… včetně Albuse.



Prohlášení autorky: Nic z toho nevlastním. Vše náleží J.K.Rowlingové a já si to jen na chvilku půjčím (I own nothing. Everything belongs to JK Rowling and I am just borrowing them for a while).

 

Postavy obsažené v tomto příběhu jsou majetkem J. K. Rowlingové, autorky Harryho Pottera. Duševní vlastnictví překladu různých jmen, názvů a míst patří pánům Medkům, kteří knihy o Harry Potterovi přeložili do češtiny. Autorství této fanfikce náleží FullMoonDreams. Ani příběh, ani jeho překlad, nevznikly za účelem finančního zisku.

 

Poznámka autorky: Při této fanfikci jsem se inspirovala fanartem od lamech77 (teď lamechO) na Deviantartu. Jen se koukněte na The Outing – HP (http://lamecho.deviantart.com/art/The-Outing-HP-67918057) a pochopíte, co myslím. Doufám, že to autorovi/autorce nevadí.

Tato fikce nevykrádá jiné příběhy. O Brumbálovi jsem četla jen dvě povídky a obě byly vkusně napsané o páru AB/GG.

Poznámka autorky2: Pro ty, co si stejně jako mí první komentující přejí mě informovat, že postavy jednají mimo svůj charakter, prosím, vězte – tento příběh patří do kategorie humor/parody. NEMÁ být brán vážně, charaktery MAJÍ být přehnané a jít z extrému do extrému. Jde o záměr a z mé strany promyšlený směr. Knihy jsem četla nesčetněkrát a, jak snad dokládají mé vážnější fikce, jsem dokonale schopná udržet své postavy „v charakteru”.

Aby se nepletlo, rating M je zde kvůli čemusi z pozdějších kapitol – jde o sedmidílný příběh a již je celý napsaný, proto hodnocení podle celku a ne jen první kapitoly.

 

Poznámka překladatelky: Vánoční dárek pro tu nejlepší betu Marci za všechnu její práci a za to, že je. (marci: děkuji, děkuji, děkuji, tetelím se blahem, dmu pýchou a natřásám si svá beťácká peříčka.)

Začínáme již zítra v poledne.


Kapitola 1



Autor: FullMoonDreams       Překlad: Lupina         Beta: marci                Banner: arabeska

Originál: https://www.fanfiction.net/s/3904016/1/

Rating: 16+



Návrat Rity Holoubkové

Kapitola 1

Minerva McGonagallová seděla v ředitelně. Zase jednou se ocitla v pozici výkonné ředitelky a v současné době se zabývala povinností roztřídit poštu. Nebo spíše se tomuto konkrétnímu úkolu vyhýbala a namísto toho se začetla do posledního výtisku Denního věštce.

„Vidím, Albusi, že opět kralujete titulkům,“ pravil Snape v předklonu, jak se v křesle natahoval, aby ze svého rámu viděl do novin.

„Ano?“ zeptal se Brumbál s hraným lehkým zájmem. „Dva roky po smrti a pořád dokážu zaujmout čtenáře.“

„Není třeba být tak samolibý,“ zamumlal Snape. „O mé práci během války přinesl zvláštní článek minulý měsíc Jinotaj.“

„Ale toto je Denní věštec,“ poznamenal Brumbál s domýšlivým úsměvem. „Mnohem vyšší náklad.“

„Jinotaj si udržuje svůj vlastní slušný náklad od Potterova exkluzivního rozhovoru v jeho pátém ročníku.“

„Ale Věštec… nu… je Věštec.“

„Nerada vás přerušuji,“ odkašlala si netrpělivě McGonagallová, „ale Albusova fotka v dnešním výtisku je jen součástí reklamní kampaně na novou knihu.“

„Ach,“ povzdechl si Brumbál se zjevným zklamáním.

„Copak už o něm nevyšlo dost knih?“ zeptal se Snape se špatně skrývaným úšklebkem.

„Tato zřejmě odhaluje nové obzory,“ prohodila McGonagallová, zatímco pročítala inzerát. „Jmenuje se… ó, můj bože…”

„Jak?“ ptal se nyní očividně zaujatý Snape. „Jak se jmenuje?“

„No, nevím, co přesně si o tom názvu myslet,“ zamumlala McGonagallová. „Ale jmenuje se ‚Hromada humusu Albuse Brumbála‘.“

„Publikace o bylinkářství,“ spekuloval Brumbál potěšeně. „Samozřejmě, nikdy to nebyla moje nejúspěšnější oblast zájmu, ale je mi známo, že všechny bylináře potěšilo, když jsem zjistil, že by se dalo – cože to, Minervo?“

„Říkala jsem, že není o bylinkářství,“ zopakovala McGonagallová.

„Mně to tak ale rozhodně zní,“ zamumlal Brumbál. „Jste si jistá?“

„Zcela jistá,“ odpověděla McGonagallová s úšklebkem hodným samotného Snapea.

„Co vás k tomu vede?“ zeptal se Mistr lektvarů. „Je v tom článku uvedeno, o čem přesně ta kniha bude?“

„Ne, to je přísně tajné až do příštího týdne, kdy vyjde na trh.“

„Pak ale nemůžete vědět, zda to není o mých přínosech do bylinkářství,“ podotkl Brumbál.

„Autorkou je Rita Holoubková,“ uvedla McGonagallová. „Nějak pochybuji, že by se obtěžovala s něčím, co nezavání skandálem.“

„Ta ohavná ženská,“ prskal Brumbál. „Copak nebyla už ta předchozí biografie, a slovo biografie používám jen ve vágním významu, pro mě adekvátním trestem? Takhle pošpinit mé jméno…“

„Vzpomínám si, že to byla skutečně strhující kniha,“ poznamenal Snape s potutelným úsměvem. „Během mé ostrakizace ostatními zaměstnanci za dob mého ředitelování mi pomohla ukrátit čas.“

McGonagallová provinile zašoupala nohama i přesto, že si o tom promluvili už dávno a navzájem nabídli vlastní omluvy za své chování v tom posledním roce války.

„Skutečně jste to četl?“ zeptal se Brumbál udiveně. „To mě u vás překvapuje. Cokoliv ta ženská napíše, obsahuje jen zrnko pravdy a moře lží.“

„Neříkal jsem, že byla pravdivá,“ opravil Severus druhého muže. „Řekl jsem, že byla strhující. Minervo, byla byste tak laskavá a objednala mi výtisk toho pokračování?“

„Severusi, jste portrétem,“ poznamenal Brumbál s povzdechem. „Jak přesně plánujete si knihu přečíst?“

„Stojánek bude přímo zde,“ ukázal na prostor před svým rámem, „neverbální kouzla pro otáčení stránek – ta jsem zvládal od patnácti, víte – a to bude stačit.“

„Profesorka McGonagallová vám neobjedná nic,“ prohlásil Brumbál pevně. „Jsme zde, abychom sloužili stávajícímu řediteli či ředitelce, a ne naopak.“

„Chtěl byste s výtiskem i záložku s fénixem zdarma?“ vzhlédla Minerva k Severusovi od objednávkového formuláře.


Kapitola 2



Autor: FullMoonDreams       Překlad: Lupina         Beta: marci                Banner: arabeska

Originál: https://www.fanfiction.net/s/3904016/2/

Rating: 16+



Kapitola 2

„Už to přišlo? Už to přišlo?“ vyptával se Snape. Prakticky ve svém obrazu poskakoval vzrušením, když McGonagallová dorazila s poštou.

„Ano, přišlo,“ odpověděla s povzdechem. „Jeden balíček k rukám profesora Severuse Snapea.“

„Ach, otevřete ho, otevřete,“ prosil Snape.

McGonagallová obrátila oči v sloup. „Jste horší než dítě na Vánoce,“ zamumlala, když trhala balíček.

„Nemáte tušení, jak opravdu nudná je tato existence,“ odsekl Snape. „Celý týden se těším, až ta kniha dorazí.“

McGonagallová knihu vybalila a položila do předem připraveného stojánku. „Nepřečtěte ji najednou,“ poradila mu.

„Jen kdybyste mohla trošičku zvýšit stojánek,“ požádal Snape. „Ne, to je moc, trošku dolů, ještě trošku. A pokud byste jej mohla posunout krapet doleva.“

McGonagallová kouzly stojánkem pohybovala dobrých deset minut, než jí konečně došla trpělivost a namířila hůlkou na obyvatele portrétu.

„Teď je perfektně umístěný, Minervo, děkuji vám,“ ujistil ji Snape spěšně.

Ostatní bývalí ředitelé sledovali Snapea, jak se předklání, aby se začetl. Každou chvíli vrhl na Brumbála úšklebek, uchechtl se nebo vydal nějaký zvuk naznačující různé stupně údivu.

„Snape!“

Při zaznění svého jména vzhlédl. Z protější strany místnosti se na něj mračil ředitel Everard. „Ano?“

„Buď tu zatracenou knihu čtěte nahlas, nebo přestaňte s těmi pekelnými zvuky,“ pravil Everard netrpělivě.

„Nevěděl jsem, že i ostatní mají zájem,“ ohradil se Snape tím nejnevinnějším tónem.

„Visíte na zdi ani ne rok a už se touto existencí nudíte. Pomyslete na ty z nás, kteří tu sledují vysychání nátěru déle než vy.“

„Nu, pokud si přejete, abych četl nahlas…“ Snape se rozhlédl po místnosti a viděl různé portréty přikyvovat v nadšeném souhlasu. Jediný, který neslintal očekáváním, byl samotný Brumbál.

„Profesore Brumbále?“ zeptal se Snape.

„Pokud musíte,“ zamumlal Brumbál a pohrdavě si odfrkl.

„Dobrá tedy, všichni připraveni?“ Snape se opět rozhlédl po místnosti a jakmile všichni potvrdili, že sedí pohodlně, pustil se do čtení.

„Úvod od Rity Holoubkové…

Pro mě, coby profesionální spisovatelku, je velmi těžké připustit, že jsem mohla udělat chybu. Ti, kteří sledovali recenze knihy Život a lži Albuse Brumbála, si budou vědomi jedné velké kritiky ze stran čtenářů – nedostatku zprostředkování milostných vztahů proslulého kouzelníka.“

Při přidušeném zvuku z Albusova portrétu Snape vzhlédl.

„Ignorujte ho,“ nařídila Dilysa Derwentová. „Čtěte dál, Snape.“

Snape se odvrátil od Brumbálovy zarudlé tváře a otočil se ke knize.

V tomto pokračování se to vynasnažím v plné výši napravit.

Tato biografie se bude zabývat všemi důležitými otázkami, jejichž zodpovězení se dožadují mí věrní čtenáři.

Kdo byl první láskou Albuse Brumbála?

Kdo byl jeho největší láskou?

Byl lamačem srdcí nebo Casanova?

A hlavně… proč se nikdy neoženil?

Snape krátce vzhlédl a zaznamenal, že má plnou pozornost všech v místnosti. Také zaznamenal, že McGonagallová v kanceláři stále ještě sedí a zdá se, že také poslouchá. Jelikož si úvod přečetl už dřív, doufal, že v této chvíli již bude pryč. Zvláště, když ona byla jediná, kdo mu mohl knihu sebrat.

„Nebudete se takto přerušovat celou dobu, že ne?“ zeptal se Everard netrpělivě. „Pokud ano, pak musím trvat na tom, aby Minerva stojan přemístila před někoho méně inklinujícího k dramatizaci.“

„Na jeden den jsem stojanem hýbala víc než dost,“ prohlásila McGonagallová a na Everarda se zamračila.

„Jen jsem se nadechoval,“ ujistil všechny Snape a obrátil se ke knize.

Po mnoho let kolovaly pověsti o blízkém vztahu ředitele Albuse Brumbála a zastupující ředitelky Minervy McGonagallové. Tyto fámy podporoval samotný Brumbál, aby se pokusil zakrýt pravdu. Pravdu, která teď může být mým věrným čtenářům odhalena.

Albus Brumbál byl gay.“

Z různých portrétů se ozvalo zalapání po dechu.

McGonagallová jen mlčky seděla s otevřenou pusou a tiše kvíkala, jak se snažila zformulovat nahlas své myšlenky.

Snape pohlédl na Brumbála, který klidně setrvával ve svém křesle a čekal, až to prohlášení dojde všem.

McGonagallová našla hlas jako první. „Jaké zvěsti o mně a Albusovi?“ zeptala se. „Nevzpomínám si na žádné. Měli jsme čistě pracovní vztah. Nikdy jsem žádné drby neslyšela.“

„No, nějaké fámy kolovaly, když jsem byl ve škole,“ ušklíbl se Snape. „Na vánočním plese jste tančila s Albusem víc než s kýmkoliv jiným. Celá škola si myslela, že se něco děje.“

„To jen proto, že on jediný dokázal udělat víc než dva kroky, aniž by mi zlomil prsty na nohou,“ odsekla McGonagallová.

„Studenti pořád o něčem klevetí,“ poznamenal Brumbál tiše. „I když musím přiznat, že vám jsem připisoval víc rozumu, Severusi.“

Severus se rozhořčením naježil. „No, zdá se, že jste měl ohledně této knihy pravdu. Přeci jen je to snůška hovadin.“

„Inu, já nevím,“ odpověděl Brumbál s klidným úsměvem. „V tomto se docela strefila.“

Pár čelistí padlo a všichni se otočili k stále se usmívajícímu Brumbálovi.

„Myslíte…?“

„Opravdu jste…?“

„… celou tu dobu…“

„… držel jazyk za zuby…“

Brumbál pokrčil rameny. „Myslel jsem, že to všichni víte, nebo že jsem se zmínil. Není to nic, kvůli čemu bych se měl stydět.“

Z druhé strany  Brumbálova obrazu se nesl vrzavý zvuk a Snape přelétl očima na portrét Phinease Blacka, aby zjistil, co se děje. Postarší kouzelník se pokoušel odsunout své křeslo co nejtěsněji ke vzdálenějšímu boku rámu.

„Ale, proboha,“ odfrkla si McGonagallová.

„Phineasi, nejste můj typ,“ prohlásil Brumbál, když si uvědomil, co druhý kouzelník provádí. „Nezaskočím do vašeho rámu a neznásilním vás.“

Phineas zamumlal cosi, čemu Snape nerozuměl, ale vrzání křesla přestalo a všichni se opět posadili.

„Pokračujte, Severusi…“ požádal Brumbál. „Musím přiznat, že jsem trochu zvědavý, co vlastně je v té knize.“

„Vy už víte, co v ní není?“ zeptal se Snape překvapeně.

„Kniha před vámi je téměř tak objemná jako Dějiny bradavické školy. Velmi pochybuji, že prostá fakta o mém milostném životě by zaplnila všechny tyto stránky. Bezpochyby je slečna Holoubková nějak rozpracovala.“

„Bezpochyby,“ souhlasil Snape, když rychle přelétl obsah, než se pustí do první kapitoly.


Kapitola 3



Autor: FullMoonDreams       Překlad: Lupina         Beta: marci                Banner: arabeska

Originál: https://www.fanfiction.net/s/3904016/3/

Rating: 16+



Kapitola 3

„Pravda o zrušené cestě po světě není tak jasná, jak Albus Brumbál přiměl ostatní věřit.

Až doposud bylo všeobecně známo, že Albus musel cestu s Elfiasem Dóžetem zrušit kvůli rodinné tragédii. (Bližší podrobnosti viz kapitoly 9 – 12 v Život a lži Albuse Brumbála.)

Nyní mohu exkluzivně prozradit, že po smrti Albusovy mladší sestry se skutečně k Elfiasovi připojil, jak původně plánoval.“

„To nepřipojil,“ přerušil ho Brumbál.

„Rita to tvrdí a má i fotku jako důkaz,“ prohlásil Snape a ukázal na knihu.

McGonagallová vyskočila a hnala se ke knize, aby si potvrdila pravdivost tvrzení, zatímco Brumbál sám se natahoval, aby dohlédl.

„Rozhodně jste to vy, Albusi,“ prohlásila McGonagallová. „Stojíte v gondole v Benátkách a s vámi je určitě mladý Elfias.“

„To není možné,“ zamumlal Brumbál a prodral se do Snapeova portrétu, aby získal lepší výhled.

„Možná jste byl opilý?“ nadhodil Snape. „Rozhodně si nevšímáte okolí… vypadá to, že vás do hlavy praští ten nízký most.“

„Ta fotografie je podvrh,“ prohlásil Brumbál a ukázal na problematický obrázek. „Mám na sobě hábit na zasedání Starostolce a zjevně je to vyjmuto z fotky na Ministerstvu kouzel a kouzlem vloženo do Elfiasova prázdninového snímku.“

„Takže popíráte, že ‚jste se setkal s Elfiasem v Amsterdamu, než jste se přesunuli do Paříže na romantický týden ve městě lásky‘,“ zeptal se Snape.

„Elfias tu cestu podnikl sám,“ trval na svém Brumbál. „Nebyl jsem v Amsterdamu, Paříži ani Benátkách.“

„Ale nepopíráte vztah s ním?“ poukázal Snape s úšklebkem.

„Byli jsme přátelé,“ procedil Brumbál skrz zaťaté zuby. „Jen přátelé.“

„Rita říká, že jste byli – používá americkou frázi – ‚středoškolská zlatíčka‘,“ pokračoval Snape, jak listoval stránkami. „Tvrdí, že jste tomu chudákovi mladíkovi zlomil srdce, když jste flirtoval s jiným mužem během těch dvou měsíců, které jste strávil v Godrikově dole.“

„Elfias, jak si můžete připomenout, protože jste se s ním setkal, je šťastně ženatý s majitelkou Koček a kotlíků a má s ní čtyři děti.“ Brumbál si založil ruce, jako by to bylo vyřízeno. „Tato kapitola je zřejmou odplatou za to, že s ní nespolupracoval, když se na mě snažila vyšťourat nějakou špínu.“

„Takže jste byli jen přáteli?“ zeptala se Dilysa zklamaně.

„Správně,“ pevně přikývl Brumbál a vrátil se do svého rámu.

„Říká Rita, s kým flirtoval?“ zeptal se Everard cestou do Snapeova portrétu.

„Myslím, že je to ve druhé kapitole,“ pravil Snape.

„Tak k tomu přeskočte,“ zavolala Dilysa se souhlasem ostatních posluchačů.

Snape přikývl a nalistoval druhou kapitolu.

„Léto Albuse Brumbála roku 1899 bylo horké a parné…“

„Toho roku udeřila hrozná vlna veder, všem bylo horko a parno,“ přerušil jej Brumbál.

„Dám mu roubík, jestli chcete,“ nabídl se Everard. Pár kouzelníků a čarodějek souhlasně přikývlo, ale Brumbál posunkem naznačil, že už bude zticha. Everard zůstal ve Snapeově portrétu.

Zatímco Elfias Dóže cestoval kontinentem osamoceně, Albus necítil pražádná bodání opuštěnosti. Namísto toho si užíval flirtu, který po mnoho let utajoval. Flirtu s nikým jiným, než s Gellertem Grindelwaldem.“

Snape přestal číst, jak mu padla čelist.

„Absurdní!“ zamumlal Everard, zatímco ostatní portréty hledaly ztracený hlas.

„Jak se opovažuje…?“

„… nactiutrhačství…“

„Tady zašla daleko…“

„Nemůžu uvěřit, že ji nechali publikovat něco takového!“

Nakonec se portréty uklidnily a otočily se, aby zjistili, co jim k tomu řekne Brumbál sám.

„Albusi?“ zeptal se Snape opatrně. „Nemáte k tomu co dodat?“

„Jako co?“

„No… ehm… nepopřete to?“

„Ach, to asi ne,“ řekl Brumbál tiše. „Už jsem vysvětlil, že Elfias nebyl víc než přítel, ale zbytek je víceméně přesný.“

Brumbálovo přiznání se setkalo s naprostým tichem.

„Víceméně přesný?“ zeptal se Snape. „Která část?“

„Nu, nijak jsem náš vztah nezatajoval,“ vysvětloval Brumbál. „Godrikův důl byl tehdy menší. Místní obyvatelé by v té době náš vztah dosti odsoudili, tak jsme byli, pochopitelně, diskrétní.“

„Takže vy a Grindelwald…?“

„Ó, ano,“ potvrdil Brumbál lehce zasněně.

„Určitě za to mohl syndrom špatného hocha,“ zavrtěla Dilysa hlavou.

„Až tak diskrétní jste nebyli,“ podotkl Snape s úšklebkem, když opět nahlédl do knihy. „Podle Holoubkové vás ‚často přistihli při polibku a muchlování v různých odlehlých malebných koutech okolí obce‘.“

„Jediný člověk, který nás kdy přistihl, byl…“ Brumbálův hlas se vytratil, když mu svitlo.

„Kdo?“ zeptala se Dilysa dychtivě, až na židli nadskakovala vzrušením.

„Lze předpokládat blízký zdroj, který Holoubková pro tuto kapitolu vyslechla,“ poznamenal Snape.

„Aberforth,“ zamumlal Brumbál. „Minervo, zajděte do Prasečí hlavy a přiveďte ho. Přitáhněte ho, když budete muset. Chci se svým bratrem prohodit pár slov.“

„Myslel jsem, že se nestydíte za své… ehm… sklony?“ zeptal se Phineas hedvábně.

„To neznamená, že má právo žvanit o mém soukromém životě před tou Holoubkovou,“ odpověděl Brumbál. „Minervo, proč už nejste na cestě?“

„Nechci o nic přijít,“ odvětila Minerva, když se zase posadila. „Jsem si jistá, že cokoliv se chystáte říct svému bratrovi, může počkat na později.“

Brumbál se na ni zamračil a také se opřel ve svém křesle.

„Mám pokračovat s kapitolou dvě?“ zeptal se Snape.

„Je tam něco pikantního?“ položila otázku Dilysa, než se přestěhovala do Snapeova portrétu, kde již spolu s ním byl i Everard. „Och, je to fotka mladého Grindelwalda? Byl docela sexy mladý muž, že ano?“

Snape tuto fotografii již viděl v knize Život a lži Albuse Brumbála, a proto ustoupil, aby se ostatní čarodějky a kouzelníci mohli pěkně popořadě podívat. Všiml si, že Phineas raději prošel všemi rámy v místnosti, než aby použil Brumbálův obraz.

Snapeův portrét byl brzy tak přeplněný, že on sám musel do Brumbálova, zatímco ostatní pronášeli poznámky typu: ‚ó, bože‘, ‚no toto‘ a ‚Albusi, vy starý mizero‘.

„Je úžasné, jak jsem dokázal zaplnit dvěma měsíci jednu kapitolu, že?“ prohodil Brumbál tiše ke Snapeovi jen s nádechem sarkasmu.

Bývalí ředitelé nakonec došli ke konci druhé kapitoly a vrátili se do svých portrétů. Snape tak mohl pokračovat ve čtení a začít kapitolu tři.


Kapitola 4



Autor: FullMoonDreams       Překlad: Lupina         Beta: marci                Banner: arabeska

Originál: https://www.fanfiction.net/s/3904016/4/

Rating: 16+



Kapitola 4

Po tak bezohledném odvrhnutí Elfiase Dóžete se Albusovi dostalo jeho vlastní medicíny, když se k němu podobně zachoval Gellert Grindelwald.

Odkopnutému Albusovi zůstalo po sotva dvou měsících jen zlomené srdce a léta poté býval viděn, jak pláče nad máslovým ležákem.

Aniž by pomyslel na Elfiasovy stále zraněné city, Albus jej sobecky vypátral na kontinentu a následující měsíce strávil nápravou škod, které na jejich vztahu napáchal…“

„Uvědomuje si vůbec ta ženská, že tohle je v přímém rozporu s tím, co napsala v první kapitole?“ odfrkl si Brumbál pohrdavě.

„Pravděpodobně ne,“ pokrčil rameny Snape a pokračoval.

Pouze kvůli pečlivému utajení vztahu s Grindelwaldem dokázal Albus Brumbál opět získat Elfiasovu náklonnost.

Jejich vztah trval několik let, dokud se z neznámých důvodů nerozešli. Elfias, který se již potýkal s ostrakizmem společnosti kvůli jeho jizvám po dračích spalničkách, se rozhodl skoncovat s šeptandou o svém vztahu s Albusem a na žádost rodičů uzavřel dohodnutý sňatek.“

„Předpokládám, že poukázat na fakt, že v té době byli Elfiasovi rodiče již desítky let mrtví, by bylo zcela marné,“ poznamenal Brumbál.

„Zcela,“ odvětil Snape.

Elfiasova nebohá žena se musela každý den ptát, zda skutečně vlastní srdce svého manžela, nebo jestli jej má ještě v držení Albus Brumbál.

Jakmile se definitivně rozešli, Albus Brumbál procestoval kontinent a jeho cesta byla lemována zlomenými srdci…“

Snape pokračoval ve čtení propracovaných a zdlouhavých příběhů Albusových milostných dobrodružství po celé Evropě a mimo ni. Občas jej přerušovaly vzdechy publika a nevěřícná odfrknutí a smích samotného Brumbála.

Už uběhlo půl odpoledne a Snape došel téměř do čtvrtiny knihy, když jej zase vytlačili do Brumbálova portrétu.

„To si vymýšlíte,“ obvinil jej Armando Dippet, zatímco sám nahlížel do knihy. „Nikdy jsem nebyl tak uražen!“

„Urazili vás?“ odsekl Brumbál a následoval Snapea zpět do jeho portrétu. „Mě povýšili na ředitele této školy kvůli mé vlastní reputaci!“

„Ne podle slečny Holoubkové,“ prohlásil Snape a ukázal na poslední přečtený odstavec. „Podle ní za to mohl ‚blízký a velmi osobní vztah s vaším předchůdcem Armando Dippetem‘. Ten vám zabezpečil váš post. Také naznačuje, že jste měli mnoho ‚soukromých, pozdně večerních schůzí sboru‘ a kdyby nebylo vašeho tajného románku s Armandem, nestal byste se nejmladším ředitelem Bradavic v historii.“

„No toto!“ zvolal rozhořčený hlas z druhé strany místnosti. „To já byl nejmladším ředitelem, ne Albus. Nejsem tolik známý, ale tohle mi nikdo nemůže upřít. Teď si kvůli této knize nikdo nevzpomene ani na to.“

„Jsem si jistý, že nikdo se špetkou zdravého rozumu neuvěří ani slovu, které napsala Rita Holoubková,“ utěšoval jej Brumbál.

„V tom případě není moc zdravého rozumu v celé této místnosti,“ poznamenal Snape s úšklebkem na všechny okolo, kteří několik hodin poslouchali a viseli na každém jeho slovu.

„Hlasuji, abychom tuto kapitolu přeskočili,“ zamračil se na celý prostor Dippet. Portréty přikývly, i když neochotně, a Snape prolistoval následující stránky, aby viděl, kdo další je na seznamu Albusových trofejí.

Zlá tajemství Pána zla,“ přečetl Severus, ale dál se nedostal kvůli dalšímu přerušení.

„To je ta záležitost se zlými hochy,“ poznamenala Dilysa opětovně.

„Nevím, proč nás to všechny překvapuje,“ komentoval Everard. „Ne po Grindelwaldově odhalení.“

„Raddle byl v mladším věku docela fešák,“ dodal Dippet. „Alespoň děvčata si to myslela,“ doplnil rychle.

„Váš vkus na muže se začal zhoršovat ve stejné chvíli jako zrak,“ zazubil se Snape zlomyslně na Brumbála. „Děsím se pomyslet, kým vším jste se zabýval, než jste zesnul.“

Aniž by čekal na Brumbálovo potvrzení nebo popření poměru s Pánem zla, pokračoval ve čtení.

Ten-jehož-nesmíme-jmenovat byl znám jen hrstkou přátel a jako Albus Brumbál se nikdy neoženil. Nyní mohu odhalit důvod – stejně jako mnozí před ním kvůli Albusovi ztratil své srdce. Ten již v té době získal reputaci playboye.“

Snape zvedl obočí, než pokračoval.

Mladý Tom Raddle se po dokončení studia často vracel do Bradavic a častokrát se soukromě setkal s Albusem. Poslední schůzka se konala krátce po Albusově jmenování ředitelem.

Je však jasné, že pro Albuse měl slabost ještě dlouho poté, co se rozešli.

Předpokládá se, že Albusův status čistokrevného mohl za…“ Severus se zarazil a obrátil se k Brumbálovi. „Neříkala v první knize, že vaše matka byla mudlorozená?“ zeptal se.

„Ano,“ odpověděl Brumbál. „Říkala a byla. Už jsme se usnesli na tom, že slečna Holoubková je v této knize kapitolu od kapitoly stále víc nekonzistentní. Proč vás tedy překvapuje, že rozporuje svoje první dílo?“

„Pravda,“ odvětil Snape, než pokračoval. „… Albusův status čistokrevného mohl za to, že Tom Raddle přijal osobnost Lorda Voldemorta. Mladší muž doufal, že vznešený titul mu zajistí náklonnost, že popře jeho status poloviční krve.

Lord Voldemort svoji lásku k Albusovi skrýval i před nejbližšími následovníky a napodobil staršího muže tím, že podporoval zvěsti o svém vztahu s loajální Smrtijedkou Belatrix Lestrangeovou.

Albus však nebyl mužem, jehož by oklamal prostý titul, a strávil mnoho let pátráním v minulosti svého oddaného obdivovatele. Až když bylo příliš pozdě, Albus odhalil, že Pán zla je ve skutečnosti potomkem samotného Salazara Zmijozela.

V té době však city Lorda Voldemorta k jeho mentorovi vyprchaly a je na čtenáři, aby spekuloval o tom, co se mohlo stát, kdyby Albus nebyl takovým snobem při výběru těch, kterým by propůjčil své city.“

„Takže ve skutečnosti jste s Pánem zla nic neměl?“ zeptal se Snape zjevně zklamán.

„Samozřejmě, že ne,“ odfrkl si Brumbál. „Pokud jde o zde uvedený dlouhý seznam mých úspěchů, pak obsahuje jediné správné jméno.“

„Ach,“ reagovala Dilysa. „To jako že jste neinspiroval toho mudlovského skladatele k vytvoření té slavné symfonie?“

„Obávám se, že nikoliv,“ zavrtěl hlavou Brumbál.

„A neputoval jste Saharou, abyste zachránil toho mladíka, jehož unesli pastevci velbloudů?“ zeptala se s nadějí.

„Jsem kouzelník,“ podotkl Brumbál pohrdavě. „Proč bych někam putoval, když se na požadované místo mohu snadno přemístit?“

„Chcete říct,“ zeptal se Snape, „že ze všech uvedených, a to jsme už bezmála v půlce knihy, ze všech uvedených… jen Grindelwald je pravdivý?“

„Možná jsem si krátce zdříml někde u kapitoly sedm, ale pochybuji, že by bylo něco pravdy na tom, co mi uteklo.“

„Jste si jistý?“ zeptala se McGonagallová a rychle přelistovala na kapitolu sedm.

„Slečna Holoubková postupuje chronologicky,“ vysvětloval Brumbál. „Jsem si zcela jistý, že v tom období se v mém milostném životě nestalo nic význačného.“

„Nicolas Flamel,“ pravila McGonagallová. „Kapitola sedm se zabývala vaším vztahem se zmíněným alchymistou.“

„Měli jsme pracovní vztah,“ vyjasnil Brumbál. „Ale to už určitě všichni víte.“

„Takže jste s ním neexperimentoval s nápoji lásky a nebyl přistižen v kompromitující pozici Nicolasovou manželkou?“ zeptala se Dilysa.

„Určitě ne,“ odpověděl Brumbál a ostře zahlédl jejím směrem.

„Do kelu,“ zamumlal Dilysa. „Těšila jsem se na prodrbání tohoto soustíčka s portréty u svatého Munga. Pár jich Flamela znalo a stejně jako my dychtí po zábavě.“

„Omlouvám se, že jsem vás zklamal,“ pravil Brumbál.

„Je nějaká šance, že bychom ještě dnes pokračovali?“ zeptal se Everard, zjevně netrpělivý. „Rád převezmu čtení, pokud jste příliš unaven, Severusi?“

„Jsem v pořádku, děkuji,“ odvětil Snape a vrátil se ke knize. Nadechl se, aby pokračoval v četbě, a vtom mu spadla brada.


Kapitola 5



Autor: FullMoonDreams       Překlad: Lupina         Beta: marci                Banner: arabeska

Originál: https://www.fanfiction.net/s/3904016/5/

Rating: 16+



Kapitola 5

„Chystáte se číst nahlas, nebo ne?“ V Everardovi narůstala netrpělivost.

„Ano, ano,“ odvětil Snape. „Jen mě poněkud šokovala ústřední osoba další kapitoly. To kdybych býval věděl.“

Brumbál nenuceně přešel ze svého do Snapeova portrétu a nakoukl přes mužovo rameno na důvod zpoždění.

„Ach, proboha,“ zamumlal, než se vrátil do svého rámu.

„To kdybych býval věděl, když jsem se snažil získat přízeň své Lily, že Albus stejným způsobem pracuje na jejím manželovi. Mohli jsme na to jít týmově.“ Snape se na Brumbála obrátil s úšklebkem.

„Pamatuji se, že v době, kdy se Lily a James vzali, jste byl plně zaměstnán svými aktivitami Smrtijeda,“ odpověděl mu Brumbál svým vlastním zašklebením.

V té chvíli Everard ztratil trpělivost a opět se přestěhoval do Snapeova portrétu. Ten jej musel prakticky vytlačit, aby mohl pokračovat v hlasité četbě.

James Potter, jehož nejvýznamnějším životním úspěchem bylo zplození Brumbálova nejslavnějšího studenta Harryho Pottera, se zdál být obyčejným rodinným typem muže s milující manželkou…“ Snape se ušklíbl, „… a synkem. Ale v posledním roce svého života zjistil, že mu to nestačí… že chce víc…

… James Potter zůstal v kontaktu s Albusem prostřednictvím pánského klubu s názvem Fénixův řád a během Jamesova manželství si stále dopisovali.

Díky svému neviditelnému plášti James pokračoval ve své pletce s Albusem přímo pod nosem manželky i malého synka. Tragédií se stalo, že onen plášť zůstal u Albuse v den, kdy jej bylo nejvíc zapotřebí… té noci mohl zachránit život Jamese i jeho ženy, ale stále jej měl v držení Albus Brumbál.“

„Takže všechny ty kecy o relikviích smrti byly jen hromadou žvástů?“ obvinil jej Everard.

Brumbál jen protočil očima a neobtěžoval se to komentovat.

„A co ty ženy, které se připojily k Řádu?“ zajímala se Dilysa. „Jestli šlo o pánský klub, co tam dělaly ženy?“

„Ale Dilyso, vezměte rozum do hrsti,“ odpověděl Everard. „Pravděpodobně chystaly nápoje a uklízely po všech těch mladých hochštaplerech.“

„Nebo možná bojovaly s Lordem Voldemortem, zatímco my zbylí se muchlovali?“ navrhl Brumbál sarkasticky.

„Je to tak?“ zeptala se Dilysa. „Byl jste v tom klubu, Snape, že ano? Prozraďte nám to tajemství.“

„Pojďme rychle dál,“ Snape se vrátil ke knize.

Smrt Potterových Albuse velmi zasáhla. Od toho okamžiku se ponořil do práce a kvůli společnosti se obrátil na svého starého druha Alastora ‚Pošuka‘ Moodyho.

Albus a Alastor si mnoho let užívali bouřlivého vztahu, podrobnosti v kapitole osmnáct.

Teď již bylo zřejmé, že Albus Brumbál nepatří k těm, co jsou věrní jedinému muži. Úzký vztah udržoval s mnohými členy svého klubu, výjimky viz kapitola sedmnáct, a během let pokračoval v získávání dalších obdivovatelů.

Užil si blízkého vztahu s jedním z nejbližších příznivců Lorda Voldemorta a Lucius Malfoy často navštěvoval Bradavice pod zástěrkou svého postavení ve školní radě a zájmů o školu…“

„Určitě tvrdí, že jsem mu pomohl tu pozici získat,“ zamumlal Brumbál.

„Máte pravdu,“ potvrdil Snape o chvíli později. „Takže je to pravda, co? Lucius to držel pod pokličkou.“

„… a později o svého jediného syna Draca. V letech po pádu Lorda Voldemorta šlo o náročný vztah a Albus použil veškerého svého vlivu, aby Luciuse dostal z Azkabanu. Za své úsilí vynaložené pro Luciusovo dobro Albus získal na mnoho let mužovu náklonnost.

Ale jakkoliv složitý tento vztah byl, Albus později zjistil, že ten nejsložitější vztah na něj stále čeká.

Kapitola čtrnáctá – Ten nejneobvyklejší milostný trojúhelník.“

„Další?“ zeptala se Dilysa. „To je stěží neobvyklé nebo originální.“

„To bych netvrdila,“ pravila McGonagallová, když prolétla několik stránek dopředu.

„Jestli vám to nevadí, Minervo,“ požádal ji Snape a ona stránky vrátila na danou kapitolu, aby mohl pokračovat ve čtení.

Nejvíce probíranými zvěstmi po dobu působení Albuse Brumbála coby ředitele Bradavic byly ty kolem postu učitele obrany proti černé magii. Žádný učitel na něm nesetrval déle než rok a více než tucet musel dle důvěrných informací odejít kvůli zášti následující krátkodobý vztah s mužem, který je najal.

Žádný však neodešel tak vypjatě jako profesor Quirenius Quirrell.

Profesor Quirrell byl původně najat na post učitele studia mudlů a tuto pozici si užíval do milenecké hádky, která jej vyštvala do zahraničí.

Vrátil se, aby převzal funkci učitele obrany proti černé magii, a tehdy začal milostný trojúhelník, který by nikdo neuhádl…“

„Kdo si vsadí na třetího?“ zeptal se Everard.

„Dva galeony na Kratiknota,“ nabídl Dippet. „Před několika kapitolami se objevily jakési narážky.“

„Galeon na Snapea,“ zavolala Dilysa z bezpečného místa na druhé straně místnosti.

„Dva svrčky na Hagrida,“ ozval se Phineas.

„Všichni špatně, zaplaťte,“ Everard si mnul ruce radostí a zamířil k ostatním portrétům, aby sebral svoji výhru. „Snape…“

„Teď již mohu pokračovat? Děkuji vám.“ Snape otočil stránku, aby si potvrdil, zda jeho odhad byl přesný. Vědoucně přikývl a přál si, aby se byl vsadil.

Quirrell hodně cestoval a když se vrátil do školy, jeho tělo, bez vědomí Albuse, hostilo duši Lorda Voldemorta.

Quirrell rychle navázal na svůj dřívější vztah s Albusem, což Lorda Voldemorta pobouřilo a následný milostný trojúhelník mohl skončit jedině samovznícením profesora Quirrella, když oba muži bojovali o nadvládu jeho těla a o zájem Albuse Brumbála.“

„Tak to se tam dole tehdy stalo,“ pravila Dilysa. „Není divu, že byl chudák Harry tak traumatizovaný.“

„Traumatizovaný?“ ujišťoval se Snape. „Dovolím si nesouhlasit.“

„Můžeme se vrátit k tématu támhle na stojánku?“ zeptal se Dippet. „Jsem zvědavý na Quirrellova nástupce.“

„Och, Merline,“ zašeptal Brumbál, když Snape začal další kapitolu.


Kapitola 6



Autor: FullMoonDreams       Překlad: Lupina         Beta: marci                Banner: arabeska

Originál: https://www.fanfiction.net/s/3904016/6/

Rating: 16+



Kapitola 6

Albus ztrátou Quirrella netrpěl dlouho a nebylo žádným překvapením, že Quirrellův nástupce na postu obrany proti černé magii byl vybrán díky dlouholetému Albusovu obdivu. Zlatoslav Lockhart se přihnal do Bradavic a oživil sbor.

Je známý pro pomoc Harry Potterovi v jeho boji se smrtícím baziliškem a užívání si blízkého a intimního vztahu s Albusem Brumbálem.“

„Byl přijat, protože byl jediným žadatelem o ten post,“ prohlásil Brumbál. „Nekompetentní blázen.“

„Ehm,“ zakašlal Snape ostře. „Myslím, že zjistíte, že se o to místo ucházel v tom roce stejně jako každý rok.“

„Ale nezačínejte znovu,“ varoval jej Brumbál s frustrovaným povzdechem.

Snape si odfrkl a pokračoval ve čtení.

Profesor Zlatoslav Lockhart, uznávaný autor s mnoha oceněními, vzpomíná na časy v Bradavicích s láskou a kdykoli si přešťastně povykládá o svém blízkém, osobním vztahu s Albusem Brumbálem.“

„Vrátila se mu paměť?“ zeptal se Brumbál překvapeně.

„Přiznáváte se?“ odvětil Snape. „Zlatoslav, který by rád ponechal místo svého současného pobytu v anonymitě kvůli stálému tlaku slávy, otevřeně mluvil o tom, jak mu Albus řekl, že ho léta obdivoval, a velmi rád vzpomínal na krátký čas v roli Albusova oblíbence.“

„Anonymní místo pobytu,“ odfrkla si Dilysa. „Nechce, aby všichni věděli, že je naprostý mešuge, máte na mysli.“

„Je stále u svatého Munga?“

„Minulý týden byl,“ potvrdila Dilysa. „Pořád absolutně mimo, samozřejmě.“

„Určitě si ho můžete vyzvednout, Albusi,“ uchechtl se Snape. „Chcete slyšet vše o tom, jak mu Albus pomáhal odpovídat na dopisy fanoušků a jak vychvaloval jeho statečnost?“

„Ušetřete nás, prosím,“ zamumlala Dilysa. „Byl dost otravný už tady a ještě stále musím poslouchat ty jeho hovadiny, když navštěvuju svatého Munga.“

Snape se vrátil ke čtení a zamračil se, když viděl, co se blíží.

Následující rok provedl své vůbec nejkontroverznější jmenování. Namísto aby určil zkušeného učitele jako náhradu za Zlatoslava Lockharta (který odešel vstříc zářné budoucnosti pomocníka léčitelů u svatého Munga), Albus najal vlkodlaka Remuse Lupina, blízkého osobního přítele ze dnů jeho šéfování klubu Fénixův řád.

Opominul kvalifikovanější a zkušenější kandidáty na zmíněnou pozici, a svět šokovalo rozhodnutí najmout vzteklého a nebezpečného šílence, který…“

„Severusi?“ přerušila jej McGonagallová. „Zdá se, že vaše osobní pocity se začínají drát na povrch. Myslím, že čtete, co byste si představoval, aby v knize bylo, a ne to, co tam skutečně je napsáno.“

Snape se zaškaredil.

„Pokud neumíte číst správně, pak to přenechte někomu jinému,“ pokynul Everard.

Snape se zamračil na celou místnost, a pak se vrátil k přesnému čtení.

Další zájemci na převzetí postu neexistovali, nicméně Remus Lupin se stal oblíbeným u studentů i učitelů. Všemi milován a špička ve svém oboru, jen jeho nešťastný stav mu bránil převzít práci natrvalo. Nebo to bylo kvůli?

Remus měl mnoho let rivala, co se Albusových citů týče, ve svém bývalém spolužákovi Siriusi Blackovi.

Než Siriuse uvěznili v Azkabanu, ti dva mladí muži se obrátili k sobě, jelikož byli Albusem pomíjeni kvůli jejich kamarádovi Jamesi Potterovi.

Teď, s Jamesem a Siriusem z dosahu, měl Remus Albuse jen pro sebe… alespoň než se Sirius, který uprchl z Azkabanu, objevil na scéně.

Ačkoliv to několik let nebylo obecně známo, teď je zjevné, že Albus i Remus si celou dobu před Remusovou rezignací byli vědomi neviny Siriuse Blacka.

Náhoda?

V životě Albuse Brumbála takové věci neexistují.

Remus jistě věděl, že jeho čas ve společnosti Albuse se chýlí ke konci a že Albus, který měl vždy slabost pro pohledné mladé muže, si vybere Siriuse.

Remus Lupin se vzdal své pozice jak na škole, tak v Albusově srdci. Obojí pak přešlo na bývalou lásku Alastora Moodyho a Albusovy city se rozdělily mezi něj a Siriuse Blacka.“

„No, zažíval jste poměrně rušné období, zatímco my zbylí jsme hlídali Pottera, aby se nezabil,“ poznamenal Snape.

„Zjevně,“ uchechtl se Brumbál. „Slečna Holoubková by opravu měla svůj talent obrátit k fikci.“

„Koho si měl Albus vybrat poté?“ zeptala se Dilysa dychtivě. „Vsadím se, že Siriuse. Takový fešák to byl.“

„Vzhled není vše,“ zavrčel Snape.

„Pokud nedokážete číst tu knihu bez sarkastických a nepotřebných poznámek ohledně Albusova vkusu na muže, možná by to za vás měl vzít někdo jiný,“ navrhl Everard.

Snape se podíval a spatřil, že Everard opět kráčí skrze portréty, aby se chopil jeho úkolu.

„To zvládnu,“ vyštěkl Snape zbytečně jedovatě. Everard se zklamaně vrátil do vlastního rámu.

„Jako byste žárlil,“ komentovala to Dilysa se sladkým úsměvem. „A my mysleli, že vaše jediná láska byla Lily.“

„To také byla!“ odsekl Snape. „Prostě nechápu, proč všichni básní o výstavnosti Blacka. Po útěku z vězení vypadal naprosto příšerně.“

„Takže co se stalo dál?“ zeptal se Brumbál a pokynul ke knize.

„Neřeknete nám to sám?“ kontroval Snape.

„To nevím,“ odvětil Brumbál s úsměvem. „Pro mě to jsou novinky stejně jako pro vás.“


Kapitola 7



Autor: FullMoonDreams       Překlad: Lupina         Beta: marci                Banner: arabeska

Originál: https://www.fanfiction.net/s/3904016/7/

Rating: 16+



Kapitola 7

V průběhu roku, kdy obranu proti černé magii vyučoval Alastor Moody, hrál Albus Brumbál nebezpečnou hru s mužovými city. Zatímco držel svého oddaného obdivovatele ve virtuálním vězení školy, Albus pokračoval ve vztahu se Siriusem Blackem, který byl často vídán v okolí hradu ve své zvěromágské formě velkého psa.

Ti, kteří mají zálibu v ověřování fakt, nechť si povšimnou, že Sirius Black nebyl registrovaný zvěromág, a to je jen jeden z trestných činů, které Albus Brumbál ve své náklonnosti k tomuto muži tak rád přehlížel.

Ti dva udržovali neustálou korespondenci a často při tom využívali Harryho Pottera, Siriusova kmotřence, jako prostředníka.“

„Copak sem Sirius nechodil jen ve své zvěromágské formě?“ položil Everard svoji otázku.

„Chodil,“ potvrdil Brumbál. „Slečnu Holoubkovou zjevně nezajímají ony drobnosti zvané fakta.“

„Vlastně,“ přerušil jej Snape, „potvrzuje, že Black byl při návštěvách ve své psí podobě. Říká, že je obecně známé, že Albus a jeho bratr měli hodně společného a odkazuje na poznámku pod čarou.“

„Co je tam?“ zeptala se Dilysa.

„Viz případ u Starostolce číslo 4487F88G: Ministerstvo kouzel versus Aberforth Brumbál, také známý jako Incident s kozami.“ Snape pohlédl na Brumbála a stejně tak zbytek portrétů i profesorka McGonagallová.

Brumbál vypadal, že přišel o slova, ačkoliv nakonec vyprskl požadavek, aby McGonagallová kontaktovala právní zástupce školy a zjistila, zda by mohl Holoubkovou žalovat pro urážku cti.

Poté, co se Brumbál vzpamatoval a McGonagallová potvrdila, že právníci jsou si docela jisti ohledně nemožnosti portrétů žalovat živé lidi, Snape se vrátil ke knize.

Věci se poněkud uklidnily následující rok, když se Albusův pánský klub přesunul do Siriusova rodného domu. Je zřejmé, že v této chvíli byl Albus zaujatý nejen Siriusem, ale také Alastorem a Remusem.

Nicméně ne všechny trofeje tohoto roku patřily do exkluzivního Fénixova řádu. Rozhodně například ministr kouzel, Kornelius Popletal, nemohl do řečeného exkluzivního klubu vstoupit i přes neustálou korespondenci, která mezi těmi dvěma probíhala. Kornelius mnoho let zahrnoval Albuse milostnými dopisy a ti dva muži si udělali luxusní dovolenou během Albusovy krátké nepřítomnosti na ředitelském postu.

Anonymní zdroj na Ministerstvu kouzel odhalil, že Kornelius se snažil Albuse přemluvit k společné dovolené od chvíle, kdy zjistil, že si Albus podobnou zařídil před třemi lety s Luciusem Malfoyem.

Kornelius dokonce zašel tak daleko, že okopíroval Luciusův trik s předstíraným vyhnáním Albuse ze školy, aby zakryli jejich romantický útěk.

Můj zdroj nebyl schopen poskytnout důkaz o průběhu jejich dovolené, ale cestovala jsem na Bahamy, abych se ujistila, že zde nezůstal kámen na kameni.“

„Předpokládám, že výlet provedla na náklady vydavatele,“ zamumlal Phineas.

„Obdivuhodné, pokud něco takového dokážete,“ zamumlal Everard.

„Nedovedu si představit, jak zjistila, kam jsem jel?“ dumal Brumbál. „Rozhodně jsem byl sám, ale nechápu, jak mohla bez cizí pomoci uhádnout můj pobyt?“

Snape protočil očima a pokračoval ve čtení. „Ten rok nenaplnily jen romantika a květiny, ale brzy Albuse zasáhla smutná tragédie, když přišel o svého favorita, Siriuse Blacka.“ Snape dramaticky vzlykl a utřel si neexistující slzu v oku.

Jeho smrt jakožto vyústění žárlivosti nově zrozeného Lorda Voldemorta a Smrtijeda Luciuse Malfoye byla ztrátou, ze které se Albus nikdy skutečně nevzpamatoval.

V tom okamžiku Albus přísahal, že porazí Lorda Voldemorta a dokonce zašel tak daleko, že použil svůj vliv na Korneliuse Popletala, aby uvěznil Luciuse Malfoye v Azkabanu.

Albus Brumbál udělal jednu fatální chybu v přístupu k Lordu Voldemortovi a jeho Smrtijedům. Opominul svého loajálního špiona…“

Snape přestal číst a rychle proběhl zbývajících pár stránek, přičemž příležitostně vydal zvuk údivu a hrůzy.

„Co je, Severusi?“ zeptal se Brumbál s klidným úsměvem, který jasně prozrazoval, že přesně ví, o co jde. „Nelíbí se vám směr příběhu?“

„Íík,“ vyjekl Snape.

„No, no, Severusi,“ káral ho Brumbál. „Dnes jste se dost pobavil na můj účet. Všichni jste se nezřízeně smáli tomu, co o mně napsala Rita Holoubková. Copak byste mě připravil o šanci trochu se obveselit tím, co zjevně napsala o vás?“

„Ano, o to potěšení vás připravím,“ prohlásil Snape, neverbálně zaklapl knihu a posadil se zpátky do svého křesla.

„Já to přečtu za vás,“ nabídl Everard a už spěchal portréty. Snape vyskočil ze svého sedadla, aby složil Everarda na podlahu.

„Přečtu vám to já,“ vzala si McGonagallová knihu ke stolu.

Opominul svého loajálního špiona Severuse Snapea. Severus Albuse tajně miloval mnoho let. Nepřiměřeně žárlil na všechny, kteří získali Albusovu náklonnost a dělal vše, aby vrazil klín mezi Albuse a toho, kdo byl v dané době jeho oblíbencem.

Bez vědomí Albuse Severus vytrvale pracoval na tom, aby se zbavil svých rivalů a zajistil si jeho city.

Severus netušil, že odstraněním Siriuse Blacka vžene do Albusovy náruče Remuse Lupina.

Severus použil vlastní konexe mezi Smrtijedy, aby uvedl Remuse ke kolegovi Fenriru Šedohřbetovi. Doufal, že jej tak odtrhne od Albuse a sám získá volnou cestu.

Místo toho do Bradavic dorazili Remus i Fenrir, aby si se Severusem vyjasnili své záležitosti, a následovala strašná hádka.

Výsledek té hádky je dobře znám jako konec Albuse skokem z vrcholu Astronomické věže.

Jedinou otázkou zůstává, zda skočil, nebo byl strčen…“

„To je vše?“ zeptal se Brumbál zklamaně.

„Zdá se,“ odpověděla McGonagallová. „Dále plácá cosi o tom, zda je morální mít tolik milenců najednou, ale tím vás nebudu nudit. Také zmiňuje, že mladý Teddy není Remusův syn, protože viděla jeho lékařské záznamy a není v nich ani zmínka o vlkodlakovi v rodové linii. Jediná další věc je inzerát s nabídkou na slevu při objednání další knihy, která vyjde příští léto.“

„Zajímalo by mě, o čí minulosti bude psát příště,“ poznamenal Brumbál.

„Není třeba spekulovat,“ pravila McGonagallová s potměšilým úsměvem. „Má název Severus Snape: Sexuální skandály.“

„Výborně,“ rozplýval se Brumbál a zatleskal. „Objednejte jeden výtisk pro mě, Minervo. Budeme potřebovat zábavu na prázdniny.“

Snape zíral po místnosti a přál si mít další obraz, do kterého by uprchl. Přemýšlel, jestli není příliš mladý, aby předstíral hluchotu, a s gustem proklínal Pottera, že mu vůbec zajistil ředitelský portrét.
X
X X