Autor: Wheezy1
Překlad: denice Beta: Jimmi a Sevik99 Banner: arabeska
Originál: https://www.fanfiction.net/s/2944897/1/PuppyDog-Eyes
Rating: 13+
Kapitola 2. O tlustočervech a pošetilosti
Minerva McGonagallová lehkým krokem přistoupila k Hagridovým dveřím a zaklepala na ně, zatímco v druhé ruce držela sáček sladkostí. Už to bylo rok, co Harry žil v Bradavicích, a profesorka by si ho nemohla zamilovat víc. Hagrid otevřel a ona se sklonila, aby popadla přibíhajícího Harryho, blaženě cukrujícího: „Teto Minny!“ ‚Teta Minny‘ rychle prohlédla šťastné děcko a pohoršeně zaznamenala špinavý obličejík, plno různých škrábanců na pažích i nohou a zcela zřetelný zápach dlouho nevyměněné plenky.
Popadla dítě, a zatímco se snažila příliš neohrnovat nos, aby Hagrida neurazila, zatočila se s ním kolem dokola, opatrně ho položila do Hagridovy vany a hůlkou do ní začala napouštět teplou vodu. Blaženě si broukající dítě uchopilo kousek cukroví, nabízeného mu zbožňující ženou, která rychle a odborně udělala krátký proces se vší špínou na jeho tělíčku. Nakonec rychlé sušící kouzlo a čisté plenky, a Harry byl zase jako nový.
Zatímco jej houpala na kolenou, s náznakem znepokojení pohlédla na zářícího obra. „Hagride, kde přišel Harry ke všem těm škrábancům?“ zeptala se a zvedla oči k jeho tváři.
„Nebojte se, Minervo, jenom jsme krmili tlustočervy, co jsem nachystal pro třeťáky, a jeden z těch malejch prevítů vyskočil ze svý klece. Já se o to postaral.“
„Tlustočervi?“ zaječela čarodějka, která náhle úplně zbledla ve tváři. „Nemůžete být trochu opatrnější, když máte kolem sebe dítě?“ Nenáviděla, když musela svého přítele kritizovat – obr měl srdce, nu, opravdu obrovské. Někdy ale nedokázal pochopit, že to, co ve svých představách považoval za neškodné a roztomilé, se mnohem častěji ukázalo být nebezpečné, jedovaté, nebo prostě příliš děsivé, než aby to mohlo být poblíž dětí.
„Tady máte, Rubeusi,“ podala mu veliký stočený pergamen. „Jsou to vaše oficiální adopční listiny pro Harryho z ministerstva. Teď se jmenuje Harrison Hagrid, ale samozřejmě mu můžeme říkat Harry. Albus kvůli tomu musel zatahat za spoustu nitek – ministra Popletala moc nepotěšilo, že Chlapec, který přežil, by měl být adoptován poloobrem, ale Albus ho přesvědčil.“ Lehce si povzdechla a uzdravila nejrůznější chlapečkovy rány. Jejím nejupřímnějším přáním bylo, aby se ministrovy obavy nesplnily.
xxx
Roční období přicházela a odcházela na neúprosných a rychlých křídlech času. Znovu uběhl podzim, zima, jaro a léto. Další ročník nastupující do Bradavic, se studentkami, chichotajícími se a omdlévajícími nadšením nad rozkošným dítětem s uhlově černými vlásky. Nejdříve se studenti bavili (pokud rovnou nezkolabovali v záchvatech smíchu) při pohledu na obrovitého Hagrida, rozplývajícího se nad drobným děckem, ale rychle si na to zvykli jako na něco normálního. Tedy tak normálního, jak jen to v Bradavicích bylo možné.
Studenti nezjistili, že Harrison Hagrid je ve skutečnosti Harry Potter. Rubeus zkrotil chlapcovy nepoddajné vlasy do krátkých dredů, jimiž se povedlo zakrýt jeho jizvu. Nu, zkrotil je příliš velkorysé slovo – ve skutečnosti neumyté vlasy, které Minervu i Severuse znechucovaly, tvořily zacuchané prameny, protože adoptivní otec chlapce moc často nečesal. Špinavé a potlučené dítě navíc většinou vyhlíželo, jako by bylo oblečené do zvířecích kůží, takže nikdo v kouzelnickém světě nemohl mít podezření, že roztomilý, ale divoký kluk je vlastně Chlapec, který zůstal naživu.
V den Harryho třetích narozenin se Minerva obrátila na Brumbála s jistými obavami. Nervózně seděla a usrkávala čaj v kruhové kanceláři, zatímco se snažila ignorovat zaujaté pohledy mnohých portrétů.
„Nuže, vypadáte, jako byste měla nějaké problémy se studenty, Minervo,“ prohlásil Brumbál. Cucal tvrdý bonbón a jeho oči vesele zářily.
„Ne, ne ...“ zaváhala – tohle bylo těžké. „Albusi, podíval jste se v poslední době na Harryho? Myslím tím skutečně podíval? Mám Hagrida ráda jako vlastního bratra – jako my všichni, ale...“ Bezmocně se odtáhla.
„Co je s Harrym v nepořádku?“ Z Brumbálových očí se vytratily šibalské jiskřičky a vzpřímil se v křesle.
„Nu, Albusi, jsem znepokojená. A nejenom já – Severus a Poppy souhlasí. Podle mého názoru není správně živený. Minulý týden jsem ho našla, jak se s Tesákem pere o psí suchar, který žvýkali oba. Teď by měl umět chodit na záchod, a Hagrid s tím ještě ani nezačal. Jeho šatstvo je nechutné a koupu ho jedině já. Stále se bojím o jeho bezpečí – zrovna dnes jsem přistihla Hagrida, jak ho nese na zádech, když šel krmit hipogryfy!“ vyhrkla nervózně a ochable se opřela v křesle.
Brumbál se usmál svým typickým nesnesitelně blahosklonným úsměvem: „Minervo, tím se netrapte. Ujišťuji vás, že Harry je v dobrých rukou. Hagrid se může zdát trochu obhroublý, ale jen vychovává chlapce stejně, jako vychovávali jeho. Víte, jak moc ho miluje.“
Profesorka ve svém křesle poněkud ztuhla. „Ano,“ zašeptala, „ale musíme se ujistit, že je v bezpečí, Albusi. A očekávám, že na to jako ředitel dohlédnete.“ S tím vstala, naposled na něj významně pohlédla a vyšla z kanceláře.
Ředitel si z misky na stole vzal karamelu a zamyšleně ji cumlal. „Ehm,“ zakašlal lehce nezdvořilým tónem jeden z portrétů visících na zdech. Albus vzhlédl k Phineasi Nigellusi Blackovi, v minulosti nejméně oblíbenému řediteli Bradavic, známému stoupenci temného umění a všestrannému ďáblovu advokátovi. „Stále si myslím, že by mu bylo lépe s jeho strýcem a tetou,“ posměšně pronesl portrét hedvábným hlasem. „Co na tom, že nemají rádi kouzelnický svět? Trochu přísnosti by mohlo v dítěti vzbudit něco silné magie. A co jsem zatím viděl, určitě nevypadá jako budoucí spasitel kouzelnického světa.“