Preklady fanfiction Harryho Pottera

Len pre našu zábavu a poučenie.

Utajovaná realita

10. Předjitří

Utajovaná realita
Vložené: arabeska - 06.05. 2018 Téma: Utajovaná realita
Online preklady nám napísal:

Autor: Tears of Ebon-Grey;   Překlad: alichay, silrien, arabeska;   Beta: arabeska;   Banner: arabeska

OriginálA Clandestine Reality

Rating: 13+

Pozor, nie je možné otvoriť v novom okne, musíte sa vrátiť späť.

Středa, 8. května 2002

4:12



V domě bylo prázdno, žádné známky života. Hermiona nevěděla, jaké pocity vlastně od svého návratu čekala, ale tenhle chlad a nevítanost, která se jí začala svíjet v břiše, ji překvapily. Tohle je její domov – tedy byl – a přesto jí ta kdysi vřelá a srdečná výzdoba nepřinášela žádnou útěchu. Všechno zůstalo na stejném místě, nezměnilo se nic. Stěny měly pořád barvu modrého nebe, prkna na podlaze z prostého ošoupaného cedru byla stále stejně flekatá. Nic se nezměnilo, a přesto měla pocit, že v něčem je vše jinak. Už se ve vlastním domě necítila dobře.

Možná to mělo co do činění s Ronem. Všechno to viselo ve vzduchu, cítila se z toho na vážkách. Tohle byl jejich domov, ale teď… teď nevěděla, jestli tu chce zůstat. Ačkoliv s jistotou tušila, že jejich vztah je u konce, zatím ji nenapadlo odejít i z domu. Rose tu vyrostla, vnímala to tu jako útočiště, v těchto zdech se cítila v bezpečí. Ale bez ohledu na vzpomínky, jež dům skrýval, ji bude pořád vázat k životu, který tu vedla. Nechtěla si stále připomínat to, co bylo a co mohlo být, kdyby Ronovi neřekla pravdu. Dokud tu zůstane, vzpomínky ji budou pronásledovat.

Ron si může dům nechat – pokud ho bude chtít. Až to všechno skončí, možná se tu bude cítit stejně jako ona. Stalo se toho příliš a Hermiona si byla jistá, že vzpomínky na domněle šťastný život ho tu budou taky pronásledovat, vysmívat se mu stejně jako jí. Dá mu týden, možná dva, a pokud nepožádá o rozvod, jak předpokládala, udělá to sama. Hermiona tomu nechtěla Rose vystavovat, obzvlášť proto, že taková změna bude pro holčičku dost drastická. Ale když se na věci podívala s odstupem, bude to tak lepší… pro všechny.

Bylo opravdu velmi brzy, i na její poměry. Ale tak si to naplánovala. U svatého Munga si ji chtěli ještě den dva nechat, avšak Hermiona rovnou odmítla. Chtěla prostě jít domů. Jenže teď, když tu byla, by šla raději kamkoliv jinam. Rose jí rychle usnula v náručí a občas se nepohodlím zavrtěla. Její rodiče holčičku přivedli kolem půlnoci a počkali s ní, dokud ji bystrozorové nevyslechli. Přišli, aby ji morálně podpořili, a upřímně, Hermiona by to bez nich nezvládla.

"Mami?" Hermiona si Rose nemotorně posunula v náručí, aby ji líp chytila.

"Spinkej ještě, cvrčku," zašeptala konejšivě a co nejtišeji za sebou zavřela dveře.

Rose se k ní přitulila blíž, omotala Hermioně paže kolem krku a znovu upadla do spánku. Na děvčátko bylo evidentně ještě moc brzo. Hermiona by to ráda udělala jinak. Ale nehodlala riskovat, že ji Holoubková nebo nějaký z jejích poskoků uvidí odcházet od Munga. Ta ženská by si vymyslela nějaký skandální příběh a obvinila ji z čehokoliv, co by se jí zrovna v té blonďaté hlavě urodilo. Po tom všem, čím si v posledních pár dnech prošla, nechtěla čelit ještě dalšímu článku. Až zprávy o jejím rozvodu prosáknou na veřejnost… no, pak si pomlouvačných článků plných špíny na její a Ronovu adresu užije ještě dost.

Když pomalu stoupala po schodech, vzpomněla si na Dracova slova. Ačkoliv si to připouštěla jen hodně neochotně, udělala chybu. Očividně mu do jisté míry záleželo na tom, co se s Rose stane, protože kdyby ne, nejspíš by je nechal na pokoji. Draco nemusel Rose uznat za svoji, to Hermiona věděla. Ale z nějakého důvodu to udělat chtěl. Mátlo ji, že by riskoval své manželství kvůli dceři, kterou sotva znal. Nešlo popřít, že jeho žena, Daphne Greengrassová, nebyla žádný andílek. Už v Bradavicích se nosila, jako kdyby jí to tam patřilo, a ode všech čekala, že jí budou padat k nohám. Ale Hermiona si říkala, že musel existovat nějaký důvod, proč si ji Draco vzal.

"Pššt, zlatíčko," zašeptala Hermiona něžně, položila Rose do postele a přikryla ji modrou dekou.

Rose se unaveně zavrtěla a přitáhla si cíp deky blíž k hrudi. Hermiona jí vtiskla něžnou pusu na čelo, odešla z pokoje a opatrně za sebou zavřela. Ani si nechtěla představovat, co se bude dít, až se probudí. Její šéf, Richard Hastings, jí i přes její protesty dal na zbytek týdne volno. Zpočátku byla za těch pár dní vděčná, ale když se nad tím zamyslela, došlo jí, že to pro ni asi nebude to nejlepší. Popravdě netušila, co bude s tím volným časem dělat. Hermiona byla pořád v pohybu, buď pracovala, nebo se starala o Rose. Ale teď bude mít celý týden čas zaobírat se vlastními myšlenkami.

Musela odtud pryč. Její rodiče jí nabídli, že si ji s Rose k sobě na pár dní vezmou, klidně i pár týdnů, kdyby bylo třeba. Možná to není tak špatný nápad. Tenhle dům jí bude neustále připomínat, co se mezi ní a Ronem stalo, a Hermiona si nemyslela, že by se s tím teď chtěla vyrovnávat. Bydlet u rodičů jí přišlo jako ideální možnost. Cítila se tam pohodlně a pro Rose to nebude až tak nečekaná změna. Naopak si ten pobyt užije, protože 'babi Jean a děda Jeffey' ji budou pěkně rozmazlovat.

Tiše sešla ze schodů a rozhodla se, že rodičům ráno zavolá a zeptá se, jestli jejich nabídka pořád platí. Jestli si teď byla něčím jistá, tak tím, že potřebuje mámu a tátu. Možná v sobě na rozdíl od zbytku jejího světa neměli žádnou magii, ale to její lásku k nim nijak neumenšovalo. Celé roky se snažila držet je dál od svých dobrodružství s Harrym a Ronem a říkala jim jen to, co chtěli slyšet. Vyprávěla jim o svých známkách a hodinách, o ostatních studentech a svých profesorech. Ale nevykládala jim o Kameni mudrců, Tajemné komnatě a o baziliškovi v ní… nic z toho jim neřekla, dokud nebylo po válce, a když se o tom dozvěděli, rozhodně nebyli nadšení.

Hermiona zrovna vstupovala do kuchyně, když zamrzla v pohybu. Její reakce blonďatou čarodějku evidentně vůbec nevyvedla z konceptu. Do prázdné sklenice na víno nalila štědrou dávku merlotu a posunula ji po stole směrem k Hermioně. Ta se lehce zamračila, přešla ke stolu a vklouzla do židle. Nejdřív Lucius, pak Draco, teď s ní podle všeho chtěla mluvit i Narcisa Malfoyová. Zdálo se, že peklo fakt zamrzlo – tímhle tempem si za chvilku sám ďábel střihne krasobruslařský duet s Tomem Raddlem.

Hermiona se opatrně napila a pohledem zkoumala ženu naproti sobě. Přišlo jí zvláštní, že tahle žena byla sestrou Bellatrix Lestrangové. Na první pohled působily naprosto opačně. Narcisa se zdála rezervovanější než její zesnulá sestra, a taky příčetnější. Hermiona netušila, co si o ní myslet. Byla výjimečně krásná, až bolestně. Stejně jako Draco měla šedé oči typické pro rodinu Blacků. Ale na rozdíl od něj Narcisiny oči skrývaly stíny minulosti. Hermiona si mohla jen představovat, jakých hrůz se stala svědkem.

"Malfoyovští muži dovedou být pěkně paličatí, víte?" poznamenala Narcisa potichu a napila se vína.

Co na to měla říct? Ano, oba byli paličatí a pitomí. Hermiona pochybovala, že to půjde dobře.

"Nechci znít nezdvořile, ale mohla byste mi říct, co tu děláte?" zeptala se co nejslušněji.

"Měla jsem se před příchodem ohlásit," uznala čarodějka sklesle. "Abych nechodila kolem horké kaše, přišla jsem, abych vás ušetřila pokoutnictví svého manžela a syna. Jsou nenapravitelně tvrdohlaví, mají to v povaze. Buďte ráda, že jsem místo nich přišla já, jelikož by se jeden z nich určitě uvelebil na vašem gauči a odmítal by se hnout." Upila ze sklenky a pobaveně se na Hermionu usmála.

Myšlenka na kteréhokoliv Malfoye u ní v domě, natož ležícího na gauči, stačila, aby se jí začaly kroutit vnitřnosti. Hermiona si byla jistá, že pohled na její tvář ukázal jak moc, protože druhá žena se sametově rozesmála. Narcisa Malfoyová vůbec nebyla taková, jakou ji očekávala. Zde seděla žena, která vyrůstala jako ideální představitelka čistokrevných, přesto u stolu v domě mudlorozené, bez špetky pohrdání na tváři.

"Opravdu nechápu, paní Malfoyová," prohlásila, hlas naplněný zmatkem.

"Říkejte mi Narcisa, paní Malfoyová zní příliš jako moje tchyně," odpověděla starší žena a ohrnula nos při myšlence na Luciusovu matku.

"Tedy, dobře… Narciso," odpověděla Hermiona a rozpačitě se zavrtěla na židli.

Narcisa se usmála. "Malfoyové se umí postarat o své lidi, Hermiono."

"Ale -"

"Můj syn udělal ve svém životě pár žalostných chyb… spolu s mým manželem. Ale nepovažujte nás za bezcitné, drahá, protože tací nejsme. Je… nepříhodné, že Rose není čistokrevná." Hermiona se naježila. "Ale nicméně bezvýznamné," dodala rychle Narcisa.

"Chápu, že je v životě hodně šedých míst, spousta pochybných rozhodnutí, která učiní dobří lidé ze správných důvodů," začala Hermiona opatrně a přemítala o své vlastní situaci. "Ale nechápu, proč se vy, váš manžel nebo váš syn tolik staráte, co se stane s Rose. Tohle je jistě to poslední, co teď potřebujete, nemluvě o tom, že i poslední, co skutečně chcete," vyštěkla navzdory svému úsilí zůstat klidná.

"Draco, stejně jako můj manžel a já, se staráme, protože bez ohledu na to, co potřebujeme či chceme, tohle je to, co máme," čarodějčin hlas byl klidný a rozvážný ve srovnání s jejím vlastním.

Hermiona zrudla. "Já jen… já jen nechápu, proč chce být součástí jejího života," přiznala tiše. "Může mít legitimní děti se svou ženou, což vyřeší problém s dědicem. Proč se trápit s Rose, když to může způsobit jen skandál?" Neměla šanci zeptat se ho na tuto otázku sama, tehdy byli přerušeni. Ale možná teď dostane odpověď, po které toužila.

"Protože nemůže," odpověděla Narcisa tiše.

"Co nemůže?" zeptala se zmateně.

"Nemůže mít žádné děti s Daphne. Rose je ono dítě."

Hermiona nevěděla, co si myslet. Měla pocit, jako by celé její tělo zmrzlo. Rose je ono dítě. Narcisa nemluvila do větru, usoudila Hermiona podle jejího výrazu. Její malá holčička, její Rose, byla dědic Malfoyů.

"Jste – jste si jistá?"

Narcisa se smutně usmála. "Ano."

To vysvětlovalo, proč se tak starali. Rose byla jejich budoucnost, ta, která ponese jejich jméno. Hermiona se cítila z toho šoku otupělá. Její malá holčička měla najednou nést na ramenou celý svět a ani to nevěděla. Ta očekávání, která by musela splnit – ta pověst. Jak by si s tím mohlo nějaké dítě poradit? To Hermiona nedovolí. V žádném případě její dcera nic takového nepodstoupí.

"Nevěřím vám," řekla ostře, oči jí rozhořčeně zaplály.

"V naší rodině existuje kletba," začala blonďatá čarodějka a klidně upila vína. "Kletba je asi špatný termín. Zaklínadlo zní mnohem lépe. Ano, zaklínadlo, které bylo sesláno před dávnými časy na muže z rodu Malfoyů a předávané po generace. Rose byla počata, než se Draco oženil s Daphne Greengrassovou, což je důvod, proč můj syn nemůže počít dítě se svou ženou. Abyste pochopila, tohle zaklínadlo zaručuje, že se žádné dítě nenarodí jiné ženě, než Malfoyově manželce. Jelikož Rose byla počata ještě před Dracovou svatbou, kouzlo vás tak trochu… dobře, abych to řekla zcela jasně, to kouzlo vás uznává jako matku jeho budoucích dětí a Daphne ne."

Hermiona ztěžka polkla. "Takže vy tvrdíte, že s ní nemůže mít děti, protože nějaké kouzlo si myslí, že jsem…" zavrtěla nevěřícně hlavou. "To je směšné."

"Skutečně?"

"No, kdo by sesílal něco takového?!" Její hlas se zvyšoval s každým slovem, jak začínala panikařit.

"Žárlivá předkyně, jejíž manžel měl poměr, který vyústil v narození dítěte." Narcisa odpověděla lehce, aniž se zastavila, aby zvážila svá slova.

Hermiona se cítila jako v pasti. Zdálo se, že se k ní stěny přibližují, s každou vteřinou blíž a blíž. Narcisa Malfoyová nelhala. Její obličej to všechno potvrzoval, neodrážela se v něm žádná lež. Rose byla jejich dědičkou a ona s tím nemohla nic dělat. Poloviční krev nebo ne, neměli jinou možnost, než holčičku uznat – protože ona byla všechno, co měli. Tohle bylo moc.

"Musí přece existovat nějaký způsob, jak to zlomit," vyhrkla a vyskočila ze židle.

"Je mi líto, ale není." Potom se zamyšleně odmlčela. "Vypadáte unaveně. Možná byste měl jít nahoru a odpočinout si. Posledních pár hodin pro vás bylo hrozných. Možná se po odpočinku budete cítit lépe, a pak můžeme pokračovat v tomto rozhovoru."

Chtělo se jí křičet. Byla ta žena vůbec skutečná? Poslední věc, kterou chtěla udělat, bylo jít nahoru a předstírat, že se její pečlivě vystavěný svět nerozpadá. Hermiona by mohla – do jisté míry – pochopit Narcisina zdůvodnění. Ale její racionální mysl zastřelo vyčerpání a nevíra. Měla problém pochopit vše, co jí ta žena sdělila, zejména, když se to týkalo jejího malého andílka. Rose by nebyla schopna pochopit, proč se její svět tak dramaticky mění. Všechno, co znala, by se změnilo, a nebylo možné, aby pochopila proč. Byly jí teprve čtyři…

Ačkoliv… možná ta žena měla pravdu. Lektvary, které jí dal Charlie před odchodem, s ní trochu zamávaly. Stěží dokázala strávit všechny informace, které dostala. O tolika věcech teď musí přemýšlet. Hermiona nikdy ani na okamžik nevěřila, že Draco, natož jeho rodina, se dozví o Rose tak brzy. Teď, když zjistila, co zjistila, uvědomila si, že neexistuje nic, co by je odehnalo. Byli odhodlaní stát se součástí jejího života.

"Já…" Hermiona zavrtěla hlavou a unaveně si přejela rukou přes obličej. "Nevím, jak si s tím vším poradit," přiznala tiše. "Možná máte pravdu. Jsem trochu vyčerpaná."

Narcisa se soucitně usmála. "Nemá smysl se přemáhat. Musíte se starat o Rose i o sebe. Běžte se prospat. Budu tady, až se probudíte.“

S unaveným souhlasem se Hermiona vyšourala z kuchyně a vydala se po schodech do patra. Nevěděla, jestli ji má Narcisina laskavost trápit nebo těšit – pokud to byla pravda. Narcisa Malfoyová byla po všech stránkách spjatá s velmi manipulativními a zlověstnými lidmi. Hermiona potřebovala pochopit její motivy, ještě než jí začne plně důvěřovat. Teď chápala Dracovu starost, ale zůstala velice nedůvěřivá k jeho rodičům. Ne všemu, co se jich týkalo, se dalo věřit – alespoň dokud se nedozví víc o jejich skutečných úmyslech. A modlila se k bohům, aby to byla pravda, protože chtěla věřit, že se lidé mohou změnit.

*

Nemohl spát. Něco ho znepokojovalo na tom, jak bystrozorové uhýbali jeho otázkám. Kdyby měl hádavější náladu, byl si Harry jist, že už by získal své odpovědi. Ale v tu chvíli s ním byla Lily a zbožně na něj upírala ty velké zelené oči. I kdyby se chtěl dále přít, nemohl. Lily byla ve věku, kdy opakovala všechno, co řekl; Lenka by dostala záchvat, kdyby jejich dcera po návratu šťastně vyslepičila všechna sprostá slova, která mu vyklouzla z úst. Teprve včera běhala kolem domu a pořád dokola křičela "zatraceně" – i když to znělo spíš jako "zatalacně". Byl jen vděčný, že Lenka nebyla doma, aby ji slyšela.

Jejich manželství bylo jako každé jiné. Prošlo vzestupy a pády, nemluvě o několika nocích strávených na gauči. Ale Harry věděl, že navzdory všemu, co na ně život vypálí, oni se z toho dostanou. Nebyl si tak jistý, že by se totéž dalo říct o Hermioně a Ronovi. Když o tom přemýšlel – o jejich manželství – neuměl si představit, jak by se přes to dostali. Ron malou Rose bezpodmínečně miloval, byla jeho Rosie, jeho anděl. Harry si nedokázal představit, jaké by to asi bylo, kdyby mu někdo řekl, že maličká Lily není jeho.

Oni se vzali hned po válce, a ačkoliv Harry chtěl věřit, že to bylo kvůli vzájemné lásce, nemohl. Ron souhlasil s manželstvím, nebo o něj usiloval, protože miloval Hermionu a chtěl pro ni udělat správnou věc. Ale když se tak nad tím zamýšlel, uvědomil si, že jeho nejlepší přítelkyně, Hermiona, si chtěla vzít Rona jen kvůli Rose. Nemohl ani uvěřit, že si nevšiml, jak bolestně rezignovaná vypadala tehdy v den své svatby. Ano, usmívala se do kamery a hrála svou roli dobře. Teprve teď si vzpomněl, jak smutně se vlastně tvářila.

Byl tak špatný přítel? Znali se sedm let, ale přesto nebyl schopen rozlišit štěstí od rezignace v její svatební den. Dokonce ani teď, po dalších letech, si nebyl jistý, že dokáže poznat rozdíl. Hermiona byla vždycky chytrá. Občas by jí věřil, že je anděl, se vším tím hnojem, který na ni házel Ron. Ten zrzek byl občas neuvěřitelně nechápavý, nemluvě o jeho pochybné morálce. Nedalo se popřít, že jeho přítel měl dobré srdce a dobré úmysly. Ale byly chvíle, kdy Ron nedokázal myslet na nic jiného než sám na sebe a na to, co zrovna chtěl. Harry předpokládal, že to má něco společného s tím, že vyrůstal v tak velké a panovačné rodině.

"Harry?" Lenka se posunula k němu, jednu nohu obtočila kolem jeho a přitulila se blíž.

"Spi dál, lásko," zašeptal a omotal ruku kolem jejích úzkých ramen.

"Kik e u-in?" zamumlala s hlavou zabořenou v jeho hrudi.

"Promiň, nějak jsem to nepochytil," zasmál se, odhrnul jí vlasy z ramene a sledoval, jak jí halí záda jako přikrývka.

Lenka zvedla hlavu a rozespale na něj zamžourala. "Kolik je hodin?" Zívla a protáhla se jako kočka.

Harry nedokázal potlačit úsměv. Pro něj byla rozkošná, starostlivá, někdy zvláštní a často nevědomky svůdná žena, se kterou se oženil. Ale pro jiné zůstala podivínem, bláznem a výstředním snílkem, nad kterým se Harry jen 'slitoval'. Štvalo ho, že si tisk a potažmo veřejnost myslí, že si ji vzal jen ze soucitu. Byla mnohem víc, než si kdokoli z nich kdy dokázal představit. Ano, mohl by mít každou ženu, na kterou by si ukázal. Ale faktem zůstávalo, že chtěl ji.

Po všech těch letech, které strávil u Dursleyových a bojoval proti Voldemortovi, se Harry chtěl jen usadit a žít pohodlný, normální život. Samozřejmě, že život nikdy nebude normální, ne co se jeho týkalo, ale přijal to. Všichni očekávali, že se stane bystrozorem jako jeho otec a bude pokračovat v boji proti černokněžníkům, jako tomu bylo po většinu jeho života. Jenže on se chtěl usadit, založit rodinu a žít klidný život. A Lenka byla čarodějka, s níž chtěl tento život sdílet, navzdory domněnkám ostatních.

Byla unikátní. Nedokázal ji k nikomu přirovnat, protože byla naprosto odlišná od každého, koho kdy potkal. Hloubky její osobnosti se skrývaly po vrstvami, díky kterým působila bláznivě, ale ve skutečnosti v ní bylo mnohem víc. Jeho žena si v životě prošla mnohým, a přesto si dokázala udržet ten nevzrušený a zasněný úsměv na tváři. Lenka měla schopnost vidět skrz lidi, prohlédnout jejich lži a zahalené pravdy. Ať už její slova zněla jakkoliv nesmyslně – a že tak někdy opravdu zněla – Harry chápal její myšlenkové pochody. Mluvila v nejasných metaforách, které dávaly smysl jedině tehdy, pokud jste si našli čas a trpělivost sednout si a soustředit se na jejich rozluštění. On tu trpělivost našel.

"Taky tě miluju, Harry," usmála se a natáhla se pro něžný polibek.

"Nikdy nepochopím, jak to děláš."

Její šedé oči k němu zvědavě vzhlížely. "Dělám co?"

"Čteš mi myšlenky," pronesl laškovně a znovu zajal její rty.

"Nečtu ti myšlenky, jen vím, co hledat," odvětila a líně mu opětovala polibky.

Lenka skýtala vše, co si od ženy mohl přát. Miloval ji takovou, jaká byla, se vší tou výstředností. Kdyby mu před čtyřmi lety někdo řekl, že bude ženatý s Lenkou Láskorádovou a budou spolu vychovávat dvouletou dceru, zaťukal by si na čelo. Harry tehdy věřil, že pokud se někdy ožení, vezme si Ginny Weasleyovou. Nicméně Ginny změnila Fredova smrt a Harry nebyl připravený čekat dlouhé roky na to, až se dá dohromady. Čekal, ale po třech měsících chladu a netečnosti už mu praskly nervy. Lenka mu stála po boku pořád. Naslouchala mu, nesoudila a snažila se mu pomoci překonat tu trnitou cestu, na kterou s Ginny vykročili. Nakonec si uvědomil, že chce právě ji, že ji potřebuje, že ji celou dobu jen srovnával s Ginny.

"Všechno se nějakým způsobem umí vyřešit samo, Harry. Málokdy tak, jak by se to lidem zamlouvalo. Ale očekávat a věřit, že se dva lidé dají dohromady, je často příčinou jejich odloučení," zašeptala Lenka do jeho rtů.

"Máš pravdu," zamyslel se. "Okolí čekalo, že se vezmou. Jako by jim to podle všech bylo předurčeno."

"A Hermiona neměla to srdce – jakkoliv silná je – zavrhnout přání všech kolem," dořekla za něj a zpříma na něj upřela stříbřité oči.

"Nikdy jsem si toho nevšiml, až teď. Vždycky jsem si myslel, že je šťastná, že přesně tohle chtěla."

Lenka se na něj poklidně usmála a láskyplně mu prohrábla kštici vlasů. "Naše smysly vnímají to, co chtějí. Neviň se za její mazanou skrýš. Hermiona nechtěla, aby to kdokoliv věděl, ani ty."

"Ale jak si teď můžu říkat její přítel, když ani nepoznám, kdy je šťastná a kdy ne?" naléhal. "Tys poznala pravdu, Lenko, jako úplně první. Jak můžu být její přítel, když jsem to nedokázal i já?" Konečně na něj dolehla síla toho, čím si Hermiona musela projít, sama, ve snaze uchovat takové tajemství po tolik let.

"Hermiona je tvoje nejlepší přítelkyně stejně jako Ronald. Nechtěl jsi to vidět," odpověděla krátce a znovu spojila jejich rty. "Jsi dobrý kamarád, Harry. Nic z toho si nevyčítej."

"Nemůžu si pomoct."

"Lidé se na mě dívají a vidí divného pošuka. A vím, jak mi říkávali – Střelenko." Harrymu se při jejích slovech sevřelo srdce. "Ale oni vidí jen to, co chtějí. Jen kvůli tomu, že jsem trochu jiná a nezapadám do jejich perfektně nalinkovaného světa, si myslí, že jsem divná – a šílená. Lidé si sami volí ignorovat cokoliv, co nepasuje do jejich škatulek. Nikdo by nikdy do Hermiony neřekl, že udělá to, co udělala. Tys to neviděl, Harry – a ani nikdo jiný – protože vaše mysl nebyla té myšlence otevřená. Nevyčítej si to."

Harry se na ni užasle usmál. Netušil, jak to dělala, ale pokaždé věděla, co říct. Sklonil se k ní, políbil ji a opatrně se s ní přetočil. Lenka mu omotala paže kolem krku a přistoupila na jeho hru.

"Lily spí," vzdychla spokojeně.

Odtáhl se a rty mu zkřivil prohnaný úšklebek. "Já vím."

Se vším, co se stalo, se vypořádá, jak nejlépe dokáže. Ale v tuto chvíli se chystal dokázat své manželce, jak moc ji miluje a jak moc výjimečnou ženou je.


Za obsah komentárov je zodpovedný užívateľ, nie prevádzkovateľ týchto stránok.
Ďakujem
Pre automatický komentár sa musíte prihlásiť.

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: margareta - 17.07. 2023
|
Omlouvám se, že nemám víc času, o to víc si vážím vašeho, který jste tomu věnovali.

Archivované komentáre


Re: 10. Předjitří Od: Phoe95 - 01.12. 2022
Lenka mav pravdu. Lidé často vidí jen to, co chtějí vidět. Na jednu stranu se nám to stalo v rodině. Neviděli jsme, co bylo zřejmé. Narcissa mě překvapila a fakt Sb mi líbí :-)

Re: 10. Předjitří Od: Jojki - 13.06. 2018
Prosíííííímmm, pokračovat v překladu :) :) prosím prosím :) :)

Re: 10. Předjitří Od: sisi - 11.05. 2018
Je tu jistá analogie s poválečným rozením za války počatých dětí. Říká se tomu narozeninový boom, nebo poválečná generace a souvisí to samozřejmě s koncem války a příchodem klidnějších časů. Nedokážu si dost dobře představit Ronalda, který by o svatební noci nezjistil stav panenství své novomanželky. Jako člen početné a chudé, ale přesto čistokrevné kouzelnické rodiny byl vychováván konzervativně a s úctou ke všem tradicím a pochopitelně se domnívám, že mu bylo vštípeno, co přesně panenství znamená a jak buduje dobré jméno rodu. Vzít si tedy Hermionu s outěžkem muselo být gesto soucitu a nikoliv vyjádření celoživotní lásky a slib věrnosti ztratil význam. Nic nevadí, že Ronald o dítěti nevěděl, svůj slib složil a tak může být vynucován i nucen splnit. Co neztrácí hodnotu je krevní příslušnost a tak má Rose o budoucnost postaráno. Naštěstí pro ni přichází Narcissa a snaží se Hermionu připravit na to, že později se veškerého jednání, vyjednávání, domlouvání a konání ujmou muži Malfoyové. Ti vždy dojdou toho, co si umanou. Jsem moc zvědavá, jak to Hermiona stráví a co si vybere, až bude čas rozhodnout o jejich dalším osudu. Velice děkuji za překlad. Kapitola byla tak nějak cukrátková.

Re: 10. Předjitří Od: Zuza10 - 07.05. 2018
Krásná kapitola zvlášť ta druhá půlka mám z ní dokonce husinu. Klobouk dolů i před překladem.

Re: 10. Předjitří Od: Jacomo - 07.05. 2018
Ach, to bylo krásné čtení! Ono to tedy není celkově nijak veselé, ale báječně se to četlo. Přestože Hermiona se doma necítí doma, nemluvě o tom, že se jí tam promenádují Malfoyovi, z každého rohu koukají vzpomínky na život s Ronem a nesplněná očekávání a vlastně sama neví, co dál. Začínám vkládat velké naděje do Narcisy, zdá se, že to v tom všem bude hlas rozumu. Harry má krásný vztah s Lenkou. Pamatuju si, jak jsem ji v kánonu neměla ráda, protože jsem se bála, že s ní Harry skončí, a já fandila Ginny, ale zpětně začínám tu myšlenku přehodnocovat. Rozhodně tady je pro něj tou správnou ženou. Merlinovi díky, protože dobré přátele bude Hermiona moc potřebovat. Trochu se obávám, co přijde, až se pravdu o Rose dozví Weasleyovi. Molly se už teď musí dost trápit - jednoho syna pochovala, její jediná holčička se odtrhla od rodiny a od přátel a žije život-neživot a teď ještě bylo ublíženo jejímu nejmladšímu synovi. Nějak si myslím, že se nebude na Hemionu dívat přívětivě. A uprostřed toho stojí Rose... Ne, není to veselé čtení. Ale je to podané mistrným vypravěčským stylem s nádherně čtivou češtinou, takže veliké díky za kapitolu! A jsem nesmírně zvědavá na věci příští.

Re: 10. Předjitří Od: denice - 06.05. 2018
Narcisa tedy neztrácela čas :-) A moc se mi líbí, že s Hermionou hraje fér. Lží už bylo dost, Hermiona si to snad uvědomí, až se trochu vyspí a ze všeho vzpamatuje. Harry si vyčítá, za co nemůže, ještě že má Lenku, která mu stojí po boku, rozumí mu a všechno dokáže vidět v té správné perspektivě. Jejich rozhovor se mi krásně četl, docela chápu, že si Harry vybral ji a ne Ginny, udělal dobře. Díky všem zúčastněným.

Re: 10. Předjitří Od: margareta - 06.05. 2018
Harry má skvělou manželku! Určitě ale do něj byla zamilovaná už v době, kdy ještě chodil s Ginny, jinak by tu svoji empatickou pomoc zamířila spíš na ni než na něj, ne? Ginny pomoc potřebovala mnohem víc než on. Pořád potřebuje. Ale Harry měl právo si vybrat podle svého srdce - a v tom Ginny asi moc pevně nekotvila. Ony ty předpokládané a plánované vztahy se často sesypou jako domeček z karet. Harry a Ginny, Draco a Daphne, Hermiona a Ron...a lidi se stejně nepoučí. Začínám fandit Narcise, jak to vzdor své čistokrevné a zmijozelské nátuře zvládá! Nalít do vyšťavené a nevyspalé matky ve čtyři ráno místo kafe merlot - chytré a účinné! Lektvar by si od ní nevzala! Jak to Harry myslel s tím Ronovým házením hnoje a pochybnou morálkou? Ještě pořád ho jako manžela spíš lituju, ale jestli je to tak, jak si myslím, že je, tak ho začínám litovat už jenom jako otce. Mám ale dojem, že Hermiona o tom stejně něco ví a jen vědomí vlastní viny ji nutilo mlčet. Ono těch kostlivců asi bude celkově víc a ve více skříních! A teď začínají vylézat. Jsem zvědavá, co a na koho se ještě provalí. Pomůže někdo Ginny? Podaří se Daphne otěhotnět? Domluví se Draco s Hermionou nebo jen zahájí boj o dítě? A vysvětlí to někdo Rose? Možná by to měli nechat na Narcise, ta se prozatím jeví jako nejschopnější! Moc děkuji za zajímavé a napínavé čtení! Moc se mi líbí!

Prehľad článkov k tejto téme:

Tears of Ebon-Grey: ( Online preklady )02.03. 201920. Epilog - o třináct let později
Tears of Ebon-Grey: ( Online preklady )24.02. 201919. Předurčeni
Tears of Ebon-Grey: ( Online preklady )17.02. 201918. Krutá pravda
Tears of Ebon-Grey: ( Online preklady )10.02. 201917. Který táta?
Tears of Ebon-Grey: ( Online preklady )03.02. 201916. Vlastní chyba
Tears of Ebon-Grey: ( Online preklady )27.01. 201915. Konec
Tears of Ebon-Grey: ( Online preklady )06.01. 201914. Pomocná ruka
Tears of Ebon-Grey: ( Online preklady )07.10. 201813. Sdílnost
Tears of Ebon-Grey: ( Online preklady )23.09. 201812. Faleš
Tears of Ebon-Grey: ( Online preklady )08.07. 201811. Malfoy nebo Weasley?
Tears of Ebon-Grey: ( Online preklady )06.05. 201810. Předjitří
Tears of Ebon-Grey: ( Online preklady )29.04. 20189. Z Malfoyů
Tears of Ebon-Grey: ( Online preklady )22.04. 20188. Překvapivá odhalení
Tears of Ebon-Grey: ( Online preklady )15.04. 20187. Krev
Tears of Ebon-Grey: ( Online preklady )08.04. 20186. Smršť vysvětlení
Tears of Ebon-Grey: ( Online preklady )01.04. 20185. Budeš mě nenávidět?
Tears of Ebon-Grey: ( Online preklady )25.03. 20184. Znepokojivá návštěva
Tears of Ebon-Grey: ( Online preklady )18.03. 20183. Uzření
Tears of Ebon-Grey: ( Online preklady )11.03. 20182. Komplikace
Tears of Ebon-Grey: ( Online preklady )04.03. 20181. Zastřená pravda
. Úvod k poviedkam: ( arabeska )01.03. 2018Úvod