Preklady fanfiction Harryho Pottera

Len pre našu zábavu a poučenie.

Prostě jen být

Kapitola 27. Myslím, že vidím jiskru naděje

Prostě jen být
Vložené: Lupina - 02.05. 2018 Téma: Prostě jen být
Lupina nám napísal:

Autor: Amarti                        Překlad: Lupina        Beta: marci                 Banner: arabeska

Originál: https://www.fanfiction.net/s/7454117/27/Just-to-Be

Rating: 16+

Pozor, nie je možné otvoriť v novom okne, musíte sa vrátiť späť.

Kapitola 27.  Myslím, že vidím jiskru naděje

Svíčky v přízemí uhořely a o kus zkrátily svoji délku. Severus s Hermionou seděli vedle sebe na pohovce a stejně jako té noci, kdy začal jejich vztah, zírali do ohně.

Vrátil se domů. Nenáviděl to – sedět tu, nic nedělat, cítit bezmoc. Ale Hermiona měla pravdu – chodit nazdařbůh po Londýně nepovede nikam, jen ho to vyčerpá. Jestli doteď Leopolda nenalezl, pak chlapec neodešel do oblíbených míst absolventů.

Nevěděl, kde dál hledat.

Lenka a Longbottom mu po jeho příchodu podali plnou zprávu. Vymetli každý kout Příčné a Obrtlé, každý obchod, každý úkryt, každý odpadkový koš, všechno. Promluvili se všemi obchodníky a ukázali Leopoldův obrázek bezpočtu lidí. Nikdo ho nezahlédl.

Lenka a Longbottom vypadali unaveně a sklíčeně. Cítil se stejně.

Buď tam Leopold nebyl, nebo se před nimi úmyslně schoval.

Ne poprvé v životě si Severus přál, aby existovalo kouzlo, které by zjistilo polohu osoby. Musí existovat něco, co mu umožní děti sledovat – něco, co dětem umožní zavolat jemu, nebo jemu na ně dosáhnout, nebo přemístit se podle jejich přání.

Ztěžka polkl, když mu přišlo na mysl znamení na jeho paži a účel, kvůli kterému je Pán zla použil. Ihned tento směr myšlenek opustil. I kdyby mínil použít proměnlivé kouzlo z touhy po dobrém skutku, bylo by to za hranicí. Nikdy jim neprovede, co udělal Pán zla jemu a jejich rodičům, ani pro jejich bezpečnost.

Ztěžka si povzdechl. Jak by mohl dovolit, aby se to zopakovalo?

„Udělal jsem tolik chyb,“ zašeptal Severus.

„Ale prosím tě, lásko,“ pohladila jej Hermiona po předloktí. „Udělal jsi to nejlepší, co jsi mohl. Vždy tomu tak bylo, Severusi. Vždy.“

Zavrtěl hlavou. „Ne. Váhal jsem. Udělal jsem chybu. To já jsem zodpovědný za to, co se stalo. Stále jsi mě tlačila k tomu, abych děvčata vytáhl z toho bordelu, a já to neudělal. Z pitomých, pitomých důvodů. Vlastní strach jsem postavil nad jejich potřeby. Můj vlastní strach z rizika zasáhl. Moje vlastní… zbabělost.“ To slovo vyplivl jako zkažený lektvar. „Vybral jsem jedny před druhými. A nakonec – stálo to za to? Změnilo to, sakra, něco? Vzal jsem nevinným jejich životy. Zase.“

„To není pravda, zlato, a víš to. Jsou pro tebe vždy na prvním místě. Vždy.“

Zavrtěl hlavou. „Kdybych tě nešel hledat…“

„…i tak by Leopold opustil Bradavice,“ napomenula ho Hermiona. „Podle Nevilla byl pryč v tu dobu, kdy jsi odešel. A jestli je tady spojitost, pak vinu nesu já. Já. Ne ty.“

Povzdechl si. „Měl jsem tě poslechnout.“

„Poslouchal jsi mě celou dobu.“

„Ne… ohledně nich. Měl jsem děvčata přivést sem. Měl jsem zůstat v nemocnici s Xavierem Yaxleym. Měl bych chodit do Azkabanu mnohem častěji. Měl bych…“

„…pokračovat v tom, co děláš.“ Hermiona mu prohrábla krátké černé vlasy. „Neexistuje nic jako dokonalá situace, Severusi. Děláš to nejlepší, co dokážeš. To je vše, co za této situace můžeš dělat. To je to nejlepší, co za této situace můžeš dělat – snažit se o to nejlepší.“

„A ty,“ obrátil se k snoubence. „Tato noc měla být o tobě. Měl jsem ti připíjet šampaňským a milovat se s tebou na peřině posypané okvětními lístky růží.“

„Opravdu myslíš, že mi na tomto záleží?“ zeptala se Hermiona nedůvěřivě. „Severusi Snape, vždyť my jsme spolu kvůli nim. Zamilovali jsme se do sebe kvůli našim závazkům k nim. Náš závazek k sobě navzájem má kořeny v našich závazcích k nim. A přestože myslím, že se k sobě výborně hodíme a že jsme skvělý pár, vážně pochybuju, že bez nich bychom k sobě našli cestu. Pomohli nám, abychom viděli, jací skutečně jsme. Byli významným vahadlem, přinutili nás neříkat blbosti a být k sobě upřímnými, protože cokoliv podřadnějšího by pro ně bylo nefér. Posunuli naši komfortní zónu a přinutili nás vidět sebe navzájem a svět ve zbrusu novém světle. Takže, Severusi, chci, abys přestal s těmi romantickými nesmysly. Nejen že na tom nezáleží dnešní večer ani kterýkoli jiný, ale také to nejsi ty.“

Severus nepatrně zrůžověl. „Máš pravdu,“ přitakal. „Ale stejně si myslím, že si zasloužíš víc, než co ti dokážu dát.“

Protočila očima a dokonale jej napodobila. „Konec se sebelítostí. Vím, k čemu jsem se upsala. Věděla jsem to tehdy a vím to i teď. A věř či ne, můj milý, znám tě. Vím, co jsi a co nejsi. Takže přestaň. Tento večer není o nás.“

Severus posmutněl. „Ne, to není.“

Hermiona sevřela jeho koleno, ale ne tak, aby jej to vzrušilo. „Najdeme ho, Severusi.“

Zavrtěl hlavou. „Nikdy je nenajdu včas. Dřív je ztratím navždy.“

„Už v tom nejsi sám,“ poukázala Hermiona. „Máš mě a Harryho a Lenku a Nevilla. Všichni jsme tady pro tebe. Dnes jsme ho nedokázali najít. Takže zítra se pustíme do dalšího hledání.“

Severus se k ní otočil. Tvář vyzařovala smutek a rezignaci. „A když ho zítra nenajdeme?“

„Pak pozítří vstaneme a půjdeme ho hledat zase.“

„A když selžeme i tehdy?“

„Pak vstaneme další den a půjdeme ho zase hledat.“

„A když -“

„Severusi!“ Hermiona vzala jeho tvář do dlaní a donutila ho setkat se s ní pohledem. „Budeme hledat znovu! Znovu a znovu a nikdy nepřestaneme. Nikdy se nevzdáme, nevzdáme to s nimi a nevzdáme to s námi. Rozumíš?“

Byla poplašená. Severus, jakkoliv pesimistický a rezignovaný byl ohledně světa, nikdy dřív nepodlehl takovému záchvatu melancholie. Alespoň ne v její přítomnosti. Napadlo ji, že toto je jeho způsob žádosti o pomoc, že chce, aby mu řekla, že věci budou v pořádku. Tvrdohlavý, pyšný muž se nikdy nesníží k tomu, aby ji požádal přímo. V jeho případě musela číst mezi řádky. Severus nikdy nežádal o pomoc. Ano, vnutila se mu víckrát, než by mohla spočítat, ale nikdy skutečně nežádal. Musel být ve skutečně špatném stavu, jestli o pomoc usiloval.

Dovolit si mít ohledně Leopolda naděje a teď za to trpěl.

Zavřel oči a nepatrně zavrtěl hlavou. „Nechci s nimi selhat. Ne znovu.“

„Severusi,“ tento tón si Hermiona vždy rezervovala pro donucení Rona a Harryho, aby si udělali domácí úkol. „Žádný člověk neselže, pokud má přátele. Ty máš nás a my se nevzdáváme a nenecháme tebe, abys to vzdal. Najdeme ho. Zachráníme ho. Slibuju.“

„Neslibuj, co nemůžeš splnit.“

Hermionin výraz ztvrdl. „Vždy dodržím svoje sliby.“

V ten okamžik se rozletěly dokořán domovní dveře a zarazily jejich bědování. Vyskočili a v obranném postoji namířili hůlky ke vchodu. Severus instinktivně zatlačil Hermionu za sebe. Jen zlomek vteřiny trvalo, než zaregistrovali, kdo je to a co se stalo, ale přišlo jim to jako roky.

Ve dveřích stál Leopold Clairemont s tváří a vlasy špinavými a ošlehanými větrem a pevně svíral za ruku nedostatečně oblečenou dívku, která se jej držela stejně pevně. Vypadala vyděšeně, ale také osvobozeně, slzy měla v očích a řasenka jí stékala po bledé tváři. Byla to ona, nejstarší Rosierová. Brigita.

Za nimi se tyčila vyhublá tvář Draca Malfoye.

Severuse a Hermionu by i vánek dokázal porazit.

Leopold a Severus na sebe zírali.

„Je mi to líto!“ vykřikl Leopold a držel svoji sestru tak pevně, jako by ji některý dospělý mohl ukrást. Jakýkoliv hněv, který mohl cítit k muži, který mu neprozradil toto tajemství, zmizel a byl spotřebován strachem o sestřino bezpečí. Pro ni spolkne hrdost a nebude vyžadovat vysvětlení, jen pokud bude Brigita v bezpečí. „Zjistil jsem, kde je a co ji nutí dělat a musel jsem ji odtamtud dostat. Vy jste ji nezachránili, tak jsem musel já. Nemohl jsem ji tam nechat! Omlouvám se!“ Teď vzlykal a visel na sestře.

Jakmile se muž odmístil, Leopold padl na kolena, držel se za hlavu a snažil se zastavit slzy, které mu hrozily vyhrknout. Tento muž byl jeho poslední naděje. Jestliže zmizel, neměl nikoho jiného, kdo by pomohl. Žádný z mužů, kteří vcházejí a vycházejí z toho hrozného místa, se nezastaví a nepomůže mu – to oni ubližovali Brigitě. A Leopold se tam sám nedostane. Nedokáže jí tam vpašovat zprávu, a z jakéhosi důvodu ona nemůže odejít. Také netušil, kterým směrem od Grimmauldova náměstí se nachází, a neměl jak zkontaktovat kamarády nebo Snapea nebo někoho z domu.

Připadal si bezmocný a patetický a malý.

Pokusil se stát hrdinou a bídně selhal.

Co bude teď?

K sobě ho přivedlo hlasité prásknutí přemístění. Vstal, divoce sebou škubl a uviděl je. Úlevou vykřikl.

Ten plavý muž stál před ním a za nadloktí držel polonahou a bojující Brigitu.

„Pusť mě!“ ječela na muže a bouchala jej volnou rukou. Muž stál s kamennou tváří, jako by tam vůbec nebyla.

„Brigito!“ vykřikl Leopold. Při zvuku svého jména se Brigita otočila a uviděla bratra. Úlevou nahlas vykřikla, setřásla mužovu ruku a padla do náručí svého bratříčka, ačkoli už nebyl tak malý. Už byl větší než ona, i když jen taktak. Po letech podvýživy a zneužívání zůstala na svůj věk drobná. „Ó, bože,“ vzlykala, držela se jej pevně jako on jí. Už to bylo víc než dva roky, kdy se naposledy viděli.

Leopold se odtáhl, aby ji prozkoumal. Co měla na sobě, se nedalo nazývat oblečením, na pravém oku měla modřinu, kterou kouzlo nezakrylo, a byla tolik, tolik hubená. Vlasy měla o tři odstíny světlejší a natočené a rozčepýřené. Třásla se, jako by den nejedla, kůži měla smrtelně bledou, jako by měsíce nebyla na sluníčku, a oči měla tak flekaté od líčidel a slz, že vypadala jako panda.

„Ach, Brigito,“ povzdechl si Leopold; její nepříjemná situace mu ležela na ramenech jako těžké závaží.

„Nechtěla jsem, abys mě takto viděl,“ zašeptala stydlivě.

Leopold rozhodně zavrtěl hlavou a vtáhl ji zpět do náručí. „Jsem tak rád, že jsem tě našel.“

„Neměl bys tady být,“ řekla. „Je to nebezpečné místo, mohlo by se ti něco stát. A jsem už jiná osoba, než co jsi znal. Brzo zjistí, že jsem zmizela a já nemůžu dovolit, aby tě našli. Určitě mě za to potrestají, ale nenechám je potrestat tebe. Teď patřím sem… na toto místo.“ V hlase zaznívala rezignace.

Leopold divoce zavrtěl hlavou a chytl ji tak silně, že by ji mohl udusit. „Patříš ke mně, Brigito,“ zašeptal. „Patříš ke mně. A my patříme do tohoto světa, spolu. Ne sem, ne na takovéto místo. Sem nepatříme. Ty sem nepatříš. Toto už není tvůj život. Nenechám je, aby ti ubližovali. Už ne.“

Brigita se trochu posměšně zasmála. „A kam tedy půjdeme?“ zeptala se, napůl si z něj dělala legraci, napůl byla zvědavá.

„Domů,“ odpověděl. „Vezmu tě domů.“

„Kde je doma? V sirotčinci?“

„Ne,“ odvětil. „Náš skutečný domov je s naší sestrou Ermengarde. Vezmu tě domů.“

Oba otočili hlavy k plavému muži, který Brigitu zachránil. Stál tam a tvářil se rozpačitě. Zjevně si uvědomoval, že jeho přítomnost se vtírá do něčeho soukromého.

Leopold pustil sestru s důvěrou, že se mu neztratí, a podíval se na muže. „Pane… nevím, jak vám poděkovat. Co jste udělal…“

Muž zavrtěl hlavou. „Nejsem zatracený hrdina,“ zamumlal. „Tak ho ze mě nedělej.“

„Musíme ji dostat domů,“ řekl Leopold. „Jak jste se s ní přemístil… dokážete to znovu? S námi oběma?“

Muž zaváhal, než přikývl. „Ano,“ odpověděl. „Kam potřebujete jít?“

„Žijeme s panem Snapem,“ vysvětloval Leopold. Věděl, že je to riskantní. Snape je pořád varoval, aby neříkali, kdo se o ně stará. Prý kvůli jejich vlastnímu bezpečí.

Mužovy oči se rozšířily. „Aha,“ prohodil tiše.

„Znáte ho?“

Muž přikývl.

„Znáte ho už dlouho?“

Muž opět přikývl.

„Jste Draco Malfoy, že ano?“

Po prodlevě muž opět přikývl. Mlčky jej Leopold vzal za ruku a druhou nabídl sestře a pevně ji chytil. Beze slova se ti tři odmístili z Obrtlé.

Severus stál naprosto omráčený. Jak se dozvěděl o Brigitě a kde je? Nikdo mu to neřekl a nikdo v Bradavicích kromě Longbottoma to nevěděl. Mohl zaslechnout starší studenty? Tak se to muselo stát.

Celá situace zapadla na své místo. Leopold Clairemont se na základě útržkovitých informací o místě pobytu milovaného člověka před svítáním vyplížil z Bradavic, přivlastnil si testrála, letěl přes celou Británii do Londýna, kde se vplížil na Obrtlou – místo, které nikdy dřív nenavštívil – a našel skrytý bordel, kde měla být jeho sestra, přesvědčil naprostého cizince, aby šel dovnitř a vytáhl ji a přivedl zpět na Grimmauldovo náměstí. Nikomu neřekl ani slovo, nevyhledal potvrzení svých informací, nečekal pár týdnů, kdy do Londýna stejně půjde, ani nepožádal o pomoc.

Bylo to šílené. Bylo to riskantní. Bylo to nebezpečné. Bylo to zatraceně pitomé.

Merline, jestli ten kluk nebyl Nebelvír skrz naskrz.

Severus beze slova sklonil hůlku a vyrazil k sourozencům Rosierovým.

„Nemohl jsem ji tam nechat,“ pokračoval Leopold ve vzlykání a naléhání na Severuse. „Nemohl jsem ji tam nechat.“

Stál nad nimi se vztekem v očích, podržel si jejich pohledy, ale pak padl na kolena a vtáhl je do náručí.

Oni jeho taky a pak se ti tři vzájemně drželi a chvěli se.

„Moc se na tebe zlobím,“ řekl hlubokým a smrtelně vážným hlasem.

„Já vím,“ přiznal Leopold přidušeně. Odtáhl se a podíval Severusovi do očí. „Postaráte se o ni, že ano? Dřív jste se o ni staral. S vámi byla v bezpečí. Musíte se o ni zase postarat. Nemůže se tam vrátit. Potřebuje vás. Prosím. Prosím, postarejte se o ni.“

Na Hermionu se podíval se stejně prosebnýma očima. „Oba se o ni musíte postarat.“ Otočil se zpět k Severusovi. „Nepošlete ji tam zpátky, že ne? Neuděláte to jen proto, že se zlobíte na mě, že?“ Leopold blábolil a věděl to. Ticho by ale nezvládl. Jestli vydrží mluvit, vydrží prosit, jakkoliv nevýmluvná jeho slova byla, Brigita nikam nepůjde.

Pokud ji vyhodí, odejde i Leopold. Nechá školy a najde si práci, udělá cokoliv, aby zabránil Brigitě vrátit se tam. Je teď hlavou rodiny. Udrží ji v bezpečí. Ona za to stála.

Severus drsně zašeptal: „Vezmi sestru nahoru do vašeho pokoje. Ermengarde na tebe čeká.“

Leopoldovy oči se rozšířily, úsměv mu rozzářil tvář, popadl sestru za ruku a už ji táhl za sebou. Dívka byla nervózní a Severusovi ani Hermioně se do očí nepodívala. „Je to v pořádku,“ šeptal jí Leopold. „Teď jsi v bezpečí. Postará se o tebe, jako to dělal dřív. Už se nikdy nebudeš muset bát. Nedovolí, aby ti někdo ublížil. Nikdy by to nedovolil. Pojď.“ Vzal sestru za ruku a vedl ji nahoru po schodech.

Hermiona obrátila oči k muži, který v tomto domě krátce setrval jen jednou, když jej sem přemístila ve snaze jej zachránit.

„Malfoyi, tys…?“ Hermionin hlas se vytratil, jak ji přemohly emoce. Zachránil jednu z dívek, vytáhl ji z toho hrozného místa, tím si byla jistá. Věděla to, věděla, že není nebezpečný.

Bez dalšího přemýšlení hodila ruce kolem jeho špinavého a zesláblého těla. Tušila, že to nesnáší, ale nestarala se. „Děkuji,“ zašeptala přidušeně. „Tolik ti děkuji.“

Malfoy si odkašlal, odtlačil ji a vyhnul se jejím očím. „Pamatuji si Brigitu Rosierovou. Byla drobeček. Milovala svého otce.“

„Ale jak?“

„Madame Ludmila mému otci dlužila pár laskavostí.“ Zíral do podlahy. „To on udržel ministerstvo z dosahu a koupil mlčení ostatních, jak si dovedeš představit. Kvůli němu její obchod pokračoval a za veškerou svobodou, kterou si teď užívá, stojí on. Aby mu nějak splatila, dala jemu a mně schopnost přemístit se dovnitř a ven z jejího podniku s děvčetem v náručí. Zjevně ji nezrušila, protože myslela, že jsme oba mrtví. Všichni vědí, že můj otec zemřel a většina to předpokládá o mně. No, v mnoha ohledech jsem mrtvý. Předpokládám, že chvilku potrvá, než zjistí, že se Brigita nevrací. Na toho muže, co s ní byl, jsem seslal Confundus a poslal jsem ho pryč. Ludmila ji nebude hledat asi až do rána.“

Hermiona se nadechla, aby promluvila, ale Malfoy pokračoval.

„Ty ostatní…“

„Mohl bys?“ zeptala se Hermiona spěšně, než couvne a rozmyslí si to.

Malfoy přikývl.

„Víš, které to jsou?“

Malfoy opět přikývl.

„Pokoje jedna, tři, pět, osm, patnáct a šestnáct. Víte, kde ten dům je,“ zavrčel jízlivě Severus.

Malfoy přikývl a zamířil ke dveřím, aby se znovu odmístil.

„Draco,“ zopakoval Severus. Malfoy se otočil „Víte, kde ten dům je.“

S pochopením, co bývalý ředitel jeho koleje myslí, Malfoy opět přikývl a vyšel ze dveří.

Hermiona vtáhla Severuse do náručí. „Zvládli jsme to – našli jsme způsob, jak je odtamtud dostat, aniž by je to zranilo nebo ohrozilo tvoje poručnictví!“ Odfrkla si, když ji obludnost té situace překonala. „Pokud… Malfoy…“ Odtáhla se a vzhlédla  ke svému snoubenci. „Ó, bože, Severusi, co když se tam dostane do problémů? Co když ho zajmou?“

Polkla. „Co když se právě obětovává, aby je zachránil?“

Severus se od ní odtáhl. „To se nestane.“ Vzal kabát z věšáku ve vstupní hale a zamířil ke dveřím.

„Kam jdeš?“

„Zajistit, aby se to nestalo.“

„Jak?“

„Věř mi.“

„Neudělej nic riskantního! Jak jsi říkal, mohl bys ohrozit své poručnictví.“

„Nebelvírská princezna varuje ředitele Zmijozelu o rozsahu rizika a potřebě pudu sebezáchovy?“

Zavrčela. „Prostě neudělej nic pitomého, Severusi Snape! Dlužíme mu za všechno, ale já zároveň nenechám tebe riskovat vše, co jsme tady dokázali.“

Vzal její tvář do dlaní a políbil ji na čelo. „Neudělám.“

ooOOoo

Ermengarde se zprudka posadila na posteli, když spatřila dvě siluety ve dveřích. Vypadaly známé. Příliš známé. Tak známé, že nemohly být skutečné. Zřejmě šlo jen sen.

Protřela si oči a čekala, že se siluety ztratí. Neztratily.

Takže když se jí vidění projasnilo a zvyklo na tmu, zavolala tenkým hlasem dva lidi, kteří tu stát nemohli.

„Leo?“ rychle mrkala a oči se jí zalily slzami. „Brigito?“

Někdo vzlykl a najednou se všichni tři sourozenci Rosierovi vzájemně drželi uprostřed tmavého pokoje. Plakali kvůli času, o který přišli, a úlevou, že si zase našli cestu k sobě, že zbytek rodiny je zase spolu.

Ve dveřích stála Lenka, modré oči plné slz, Neville za ní s rukama na jejích ramenou. Společně sledovali to opětovné shledání.

„Dám vědět Minervě,“ zašeptal Neville své přítelkyni a políbil ji na spánek. „Uvidím, jestli se mi ji podaří přesvědčit.“

„Zůstaň se mnou,“ zašeptala Lenka, když do ní udeřila síla té situace. „Jen na chvilku.“

Neville jí stiskl ramena. „Dobře.“

Lenka se usmála. „Bude to v pořádku, Neville, cítím to.“

ooOOoo

Severus cílevědomě kráčel mlhavou ulicí stejně přísně a rychle, jako když byl učitelem.

Situaci bude muset uchopit co nejdelikátněji. Spadla mu do klína zlatá příležitost, kterou nikdy nečekal, a ať je zatracený, jestli to zkazí. Zhluboka se nadechl a soustředil se. Ne, nebude to jako předtím. Už nic nezkazí. Mladší děti se každým dnem zlepšovaly, Leopold nebyl z Bradavic vyhnán (ačkoliv bude-li mu dovoleno se vrátit, se ještě uvidí, ale o to se bude Severus strachovat později), on sám měl poprvé v životě – polknutí – skupinu oddaných přátel a smysluplný oboustranný vztah. Zasnoubil se, krucinálfagot. Dosáhl všeho, co se mu ještě loni zdálo nemožné.

Kdo říká, že zase jednou nemůže udělat, co si vysnil? Kdo říká, že nemůže zariskovat a že se mu to nevyplatí? Kdo říká, že jeho pochyby a obavy budou dál ovládat jeho rozhodnutí?

Ne on. Už ne. Tato jeho část je mrtvá a pryč díky očistné koupeli modrého světla.

Předtím to byl risk. Stále je to risk. To nikdy lež nebyla. Jen domnívat se, že by mohl děvčata dostat ven, aniž by si někdo všiml, což by bylo velmi, velmi náročné, protože ten podnik byl chráněn proti přenášedlům a přemisťování – obojí zkusil už v minulých letech – a aniž by důsledkem toho některá netrpěla, bylo prakticky nemožné. Obrany mu zabránily jen je provést hlavním vchodem. Riskoval by tím svoji práci v sirotčinci a později i poručnictví. Obojí mu bylo příliš drahé, aby v této věci jednal nonšalantně.

Hodně ho to stálo, aby efektivně upřednostnil jednu skupinu před druhou, kterou zachrání. Nebylo to poprvé, kdy takto vybíral – obětovat jedny pro záchranu druhých s vědomím, že všechny zachránit nemůže. Modlil se (a to se nikdy nemodlíval), aby to nemusel už nikdy dělat.

Dracova schopnost přemístit se dovnitř i ven z bordelu byla výhodou, o které se mu ani nesnilo. Pokud to Draco zvládne, aniž by přitáhl pozornost, Severus mu k tomu zajistí bezpečí.

Nakopal by si, že toho ubohého chlapce nevyhledal dřív.

ooOOoo

Harry vypadl z krbu s brýlemi nakřivo, střapatými vlasy a špatně zapnutou košilí potřísněnou zbytky dětských slin. Hermiona jej svojí zprávou vytrhla ze spánku.

„Je zpátky? Kde?“

„Nahoře, se svými sestrami.“

„Sestrami… množné číslo?“

Hermiona přikývla. Harry se zachvěl a přitáhl si ji do náručí. „Dobrý bože,“ zašeptal a hlas se mu zlomil.

„Já vím.“

Hlasité prásknutí přitáhlo jejich pozornost a s hůlkami napřaženými se otočili ke dveřím. Objevil se Draco Malfoy s vychrtlou dívkou na rukou. Byla to Valentina Rookwoodová, jedna z děvčat, které viděli té noci návštěvy bordelu. S přikývnutím Malfoy vyběhl ze dveří a dívku zanechal uvnitř. Třásla se a zakrývala se rukama. Nebyla přímo nahá, ale moc k tomu nechybělo.

„Valentino?“ zeptala se jí Hermiona mírně a udržovala od vyděšené dívky odstup. „Jsem Hermiona, pamatuješ si mě? Setkali jsme se…“ Téměř před rokem? „…už dřív. Jsme přátelé Severuse Snapea, toto je jeho dům. Jsi v bezpečí. Už nikdy, opravdu nikdy se tam nevrátíš.“

Dívka padla na kolena, vzlykala a vrtěla hlavou. Samozřejmě si je nepamatovala. Nejen že to bylo dávno, ale Harry a Hermiona měli tehdy jinou podobu, aby se ochránili před odhalením. Ani nepoužili svá jména. Před ní neřekli ani slovo.

I kdyby je poznala, byli pro ni cizinci. Valentinu z postele vytrhl cizí muž a vzal ji na cizí místo. Nevěděla, že je v bezpečí. Neměla důvod jim věřit.

Harry s Hermionou se na sebe podívali a oba došli ke stejnému závěru. Dokud se nevrátí Severus Snape a dívky nezjistí, že jsou u něj doma, musí je tu udržet i proti jejich vůli a aniž by je ještě víc vyděsili nebo jim ublížili. Dnes ještě měli před sebou spoustu práce.

ooOOoo

Severus s madame Ludmilou se dívali z očí do očí. Musel to zahrát naprosto klidně. Měla zde strážce, které viděl, a, což bylo důležitější, které neviděl. Naštěstí pro něj mnoho let vybrušoval svoji bezhůlkovou magii pro jisté kouzlo. To, se kterým strávil mnoho času, a měl pro ně to největší využití – bezhůlkové neverbální matoucí kouzlo.

Šlo o víc než jen matoucí kouzlo – spíše o cílenou formu nitrozpytu, která fungovala v souhře s Confundo. Nebylo to Imperio, jelikož ministerstvo teď dokázalo vystopovat všechna použití nepromíjitelných. Kdyby se o ně Severus pokusil, vrhli by se na něj bystrozorové a mohl by svému poručnictví zamávat na rozloučenou. A to by byla nejmenší z jeho starostí. Raději tedy zkombinoval to nejlepší z matoucího kouzla a nitrozpytu. Stejně jako při Confundo byl cíl dezorientovaný a přístupný síle sugesce. Zkombinované s nitrozpytem mu dovolovalo přístup ke vzpomínkám, myšlenkám a emocím a uvržení falešných vzpomínek současně. Napadenou mysl to zanechalo ve zmatku. Nitrozpytec pak měl jen pár okamžiků, aby využil tento zmatek a přeorientoval vzpomínky tak, že se nové myšlenky smísily se stávajícími.

Mysl osoby po matoucím kouzle byla jako obsah krabice, kterou někdo zatřepal – všechno rachotilo a pomíchalo se, ale rychle padalo na své místo. Nitrozpytec s dostatečnou zkušeností mohl do té míchanice vložit falešné vzpomínky a ty pak v krátkém čase zapadly na místo. Navíc mohl zajistit, že ty falešné zapadly tak, aby subjekt byl přesvědčený, že jde o skutečné vzpomínky. Pokud se to udělalo rychle, zatímco byl subjekt pod účinkem Confundo, ale než se hlava pročistila, zajistilo to, že mysl implantované vzpomínky neodmítne jako falešné, ale přijme je jako pravdivé.

Dobrý kouzelník to dokázal tak, že dotčená osoba cítila jen mírné zmatení. Dobrý nitrozpytec skončil s výslednou lehkou bolestí hlavy cíle.

Nitrozpytec Severusova kalibru to dokázal bez jakýchkoliv vedlejších účinků.

Před všemi těmi roky to fungovalo na Mundunguse Fletchera, když ho potřeboval zmást uprostřed mudlovské nálevny, aniž by přitáhl pozornost. Bezhůlkově provedené kouzlo tehdy zachránilo život Harrymu, jakož i životy téměř všech na oné akci. Jistě bude fungovat i na madame Ludmilu. Bude muset. Selhání není dnes večer alternativou.

Sázky byly vysoké stejně jako oné noci s Mundungusem.

Pomocí pokusů a omylů již dávno zjistil, že mysl je náchylnější k přesvědčení, když se vloží falešné vzpomínky minulých událostí a ne představy budoucích akcí. Vložení představ fungovalo na slabou mysl lidí jako Mundungus Fletcher, ale pravděpodobně ne na Ludmilu.

Jestli to vyjde, Ludmila bude věřit, že už děvčata propustila. Trik završí skutečnost, že až skončí, děvčata již budou pryč. Prostě to tak řekne strážcům. Nebudou ji zpochybňovat. Nikdy to nedělali. Takovíto lidé to nikdy nedělají.

Jestli přesvědčí Ludmilu, že už se rozhodla děvčata pustit, zatímco Draco je skutečně poodnáší, mohlo by to vyjít. Děvčata zmizí a Draco se vyhne odplatě.

Před čtrnácti dny by to neriskoval, nepokoušel by se o to. Ale teď, když viděl Leopolda letět celou tu cestu do Londýna, aby zachránil Brigitu, poté co se sám přemístil do Austrálie jen na základě průzračného modrého světla a šepotající ozvěny svého jména ze rtů jeho milé, poté co doslova doletěl ze Sydney do Londýna jen vlastními silami, poté co byl z jeho hlavy vymýcen onen hlásek, který jej týral téměř celý život… rozhodl se, že to za ten risk stojí. Za všechno, co dnes v noci podstoupí, již dávno zaplatil.

Zabořil černé oči do očí madame Ludmily a naklonil se přes pult, zatímco ona na něj zírala zpět s prázdným výrazem a přihlouplým úšklebkem. Kdyby vytáhl hůlku, seběhli by se strážci. Zdánlivě s ní teď mohl jen klábosit a flirtovat. Už to v minulosti udělal. Tak nepřitáhne žádnou pozornost.

Doufal v to.

Za obsah komentárov je zodpovedný užívateľ, nie prevádzkovateľ týchto stránok.
 0 komentárov
Ďakujem
Pre automatický komentár sa musíte prihlásiť.

Archivované komentáre


Draco je poklad. To proste musi vyjit :)

Na komentář se chystám už čtvrtý den, ale za celou tu dobu jsem stejně slova nenasbírala. Úžasné. Naprosto dokonalé. Na začátek silně nepravděpodobná scéna o šampaňském a růžových květech. Souhlasím s Hermionou - tohle není Severus. Severus je válkou ošlehaný, životem zklamaný maják v bouři, který se nezachvěje, nezaváhá... ale pokud se tak stane, tak teď už naštěstí ví, že je obklopen lidmi, kteří mu pomohou a podpoří ho. Už na to není sám. Draco je jako hrdina v zářivém brnění, i přes tu špínu, která to brnění právě pokrývá. Leopold je Nebelvír skrz naskrz - pitomá odvaha smíchána s neuvěřitelným kusem štěstím. Dítě, které se chce vrhnout otci do náruče, ale přitom má nasazený bojovný výraz a hájí své činy. Jestli jsem neslzela na poprvé, tak teď rozhodně bulím jak želva. Hermiona objímající Draca. Rodina Rosierových konečně pohromadě. Lenka. A Severusova dokonalá introspekce - nelze ho nemilovat. Už není sžírán vlastními pochybnostmi, konečně je vlastním pánem, strůjcem vlastního osudu. Konečně si uvědomuje svou hodnotu, konečně si přiznává právo na štěstí. Konečně je člověkem nejen v očích svého okolí, ale i v očích svých. Harry, který je zde pouhým dílkem, ale bez něhož by obraz nebyl úplný. A znovu Severus a připomínka Harryho záchrany prostřednictvím Mundunguse. A znovu slzy. A věřím, že to vyjde i tentokrát. Nejspíš to nedává smysl, tak jen DĚKUJI.

Tato kapitola je korunou celé povídky, tedy zatím. Jsem moc ráda, že se podařilo zachránit první tonoucí z bordelu. Loď, mateřská loď Sverus Snape již nebloudí v zoufalých vodách a mlze minulosti. Je z něj křižník a bojovník. Leopold mu ukázal způsob, totiž toto je Dracovo antré a velký úspěch, Leopold se bude snažit obhájit svou pozici v čele Nebelvíru. Možná mu Minerva nchá přidělit vyznamenání za zásluhy škole. Fakt se to tam bude muset provětrat, zabránit školákům šikanovat slabší, nebo to nedopadne nejlépe. Valentýna a Brigitt a dalších pět se budou potřebovat rehabilitovat a uzdravit, než se vrátí do školy. Nebo jim Snape ponechá domácí učitele, než se zotaví. Jenom nemazat paměť, ale to Severus Snape jistě ví. Moc a moc děkuji za tuto kapitolu v této jinak značně nepozitivní sáze. Děkuji, že se začalo blýskat na lepší časy.

Miluji, miluji, miluji tuhle povídku! Amarti mi dává zabrat, nejednou mě dojala a rozplakala. Draco je můj hrdina! A Severus samozřejmě taky. Rozhodně obrovsky vyrostl. Lenka je dokonalá. Děkuji!
:-) To je dobře, to jsem ráda :-) Moc děkuji za komentář, denice :-)

Draco se vytáhl, doufám, že se bude ještě ve zbytku příběhu nějakým způsobem vyskytovat. Miluji tuto povídku. Díky za její objevení i překlad.
Nu, Draco se ještě mihne ;-) Jsem ráda, že se líbí. Děkuji za komentář, Julie.

Re: Kapitola 27. Myslím, že vidím jiskru naděje Od: luisakralickova - 02.05. 2018
Krásná kapitola, Jacomo to napsala za mne, spojení Zmijozelů a Nebelvírů musí přinést výsledky a věřím, že jen pozitivní. Díky moc a těším se na další.
Děkuji za komentář, luiso. Myslím, že příští kapitola se Ti bude líbit :-)

Přiznám se rovnou - u téhle kapitoly jsem zaslzela. A nejen poprvé u originálu, ale i teď u překladu, přestože jsem věděla, co přijde. Draco je tady prostě hrdina s velkým H, právem patří na banner. Zvládne to, nepochybuju o něm. Leopold je pravý nebelvír, který - ač do toho šel po hlavě a bez rozmyslu - navzdory vší logice a pravděpodobnosti uspěl. Ostatně jako Harry v kánonu. Asi mají nebelvíři nějakého speciálního anděla strážného (chudák malý, ten se musí nadřít). Ale zároveň jsem si hrozně moc užila Severuse. Pohled na to, jak obrovskou proměnu od počátku příběhu prodělal. Protože onen zahořklý nedůvěřivý muž úplně zmizel a místo něj je tu bojovník, který se rve nejen za blaho svých svěřenců, ale i za svoje vlastní. A věří sobě i jim. A proto uspěje, o tom už teď nemůže být pochyb. On, Hermiona a všichni jejich pomocníci se stanou silou, která časem udolá i ministerstvo. Opakuju se, ale to nevadí - obrovitánsky děkuju za tuhle perlu, Lupinko a Marci!
No jo, Draco chytl za srdce. Nenásilně zakomponovaný do příběhu, ale s jednou z hlavních rolí. Možná by Severus vymyslel, jak dívky osvobodit, ale možná taky ne. A kdo ví, jak dlouho by to trvalo. Nakonec to chtělo dalšího Nebelvíra, aby pošťouchl dalšího Zmijozela. Teď nám zbývá držet palce, aby se všechny děti dostaly domů a spolu zvládnou vše :-) Děkuji za komentář, Jacomo :-)

Moc doufám, že se ta jiskra naděje rozhoří v pořádný požár!! Ale co mě teď nejvíc zajímá, je Draco. Jak se dostal do tak strašné situace? Musel prožít děsivé věci, že se tak změnil. Přece pyšný Malfoy, zarputilý Zmijozel a Smrtijed a nezištná pomoc bližním, to moc nejde dohromady. Bude se chtít připojit? Dovolí, aby mu bylo pomoženo? On už není dítě, jeho tak lehce přesměrovat nepůjde! Ale věřím Lence. Pokud ona cítí, že to dopadne dobře, tak to tak dopadne. Ona je úžasná!! A Leopold taky! On je tak nebelvírský, že pochybuji, že by ho Minerva chtěla nějak moc potrestat. Děkuji za krásnou kapitolu! Moc se těším na pokračování!!
Margareto, uhodila jsi hřebík na hlavičku - bude chtít, aby mu bylo pomoženo? Jak se dostal do takové situace si docela dovedu představit. Rodina přišla o majetek, zůstal sám, nikdo mu nevěnoval psychologickou péči po tom roku, kdy se jim do manoru nakvartýroval Voldemort. Ty hrůzy, co musel zažít, si vybraly daň. Ale držme i jemu palce... Ještě nás čeká scéna s Minervou, takže se nebudu vyjadřovat :-) Děkuji za komentář.

Uplne jsem na Draca zapomnela! Krasne to autorka vymyslela, jen co je pravda. Pokud se to Severusovi podari, byl by to velmi povedeny unik ze zapeklite situace. (Severusi, jak ja ti drzim palce!!!!!) Moc dekuji, na dalsi kapitolu se tesim se zatajenym dechem.
Že je to geniálně vymyšleno :-) Držme palce, ať jsou brzy všichni doma. Díky za komentář, Gift.

Mega kapitola! Som brutálne šťastná za Draca a ešte verím v jeho lepšie zajtrajšky, Severus s Hermionou sa o to postará. To už teda bude riadne veľká rodina, čo myslíte? :) Zaujímalo by ma, či sa v príbehu ešte mihne Ron. VRelá vďaka za preklad tejto úžasnej poviedky!
No, s Dracem to nebude jednoduché. Ale konec se blíží, brzy se dozvíš, jak dopadl. Ron se mihne :-) Těší mě, že se líbí. A děkuji za komentář, Sally.

Prehľad článkov k tejto téme:

Amarti: ( Lupina )05.06. 2018Kapitola 30. Epilog: Na věky věků
Amarti: ( Lupina )30.05. 2018Kapitola 29. Pošetilé mávání hůlkou
Amarti: ( Lupina )16.05. 2018Kapitola 28. Kde mají chrabré srdce
Amarti: ( Lupina )02.05. 2018Kapitola 27. Myslím, že vidím jiskru naděje
Amarti: ( Lupina )18.04. 2018Kapitola 26. Přichází soumrak
Amarti: ( Lupina )04.04. 2018Kapitola 25. Vezmi mě domů
Amarti: ( Lupina )21.03. 2018Kapitola 24. Ukaž mi cestu – 2. část
Amarti: ( Lupina )14.03. 2018Kapitola 24. Ukaž mi cestu – 1. část
Amarti: ( Lupina )28.02. 2018Kapitola 23. Harry a Hermiona – 2. část
Amarti: ( Lupina )21.02. 2018Kapitola 23. Harry a Hermiona – 1. část
Amarti: ( Lupina )07.02. 2018Kapitola 22. Severus a Lily – 2. část
Amarti: ( Lupina )31.01. 2018Kapitola 22. Severus a Lily – 1. část
Amarti: ( Lupina )17.01. 2018Kapitola 21. Umění napodobuje život
Amarti: ( Lupina )29.11. 2017Kapitola 20. Vyvrženec
Amarti: ( Lupina )15.11. 2017Kapitola 19. Expecto patronum!
Amarti: ( Lupina )01.11. 2017Kapitola 18. Svatá noc
Amarti: ( Lupina )18.10. 2017Kapitola 17. Léčitelka
Amarti: ( Lupina )04.10. 2017Kapitola 16. Lobbisté
Amarti: ( Lupina )20.09. 2017Kapitola 15. Co bych mohl být
Amarti: ( Lupina )06.09. 2017Kapitola 14. Jako přátelé – 2. část
Amarti: ( Lupina )30.08. 2017Kapitola 14. Jako přátelé – 1. část
Amarti: ( Lupina )16.08. 2017Kapitola 13. Mnoho šťastných návratů – 2. část
Amarti: ( Lupina )09.08. 2017Kapitola 13. Mnoho šťastných návratů – 1. část
Amarti: ( Lupina )26.07. 2017Kapitola 12. Odevzdání
Amarti: ( Lupina )12.07. 2017Kapitola 11. Osvobození – 2. část
Amarti: ( Lupina )05.07. 2017Kapitola 11. Osvobození – 1. část
Amarti: ( Lupina )21.06. 2017Kapitola 10. Co teď – 2. část
Amarti: ( Lupina )14.06. 2017Kapitola 10. Co teď – 1. část
Amarti: ( Lupina )31.05. 2017Kapitola 9. Prostě jen být – 2. část
Amarti: ( Lupina )24.05. 2017Kapitola 9. Prostě jen být – 1. část
Amarti: ( Lupina )10.05. 2017Kapitola 8. Co je podstatné
Amarti: ( Lupina )26.04. 2017Kapitola 7. Jen seďte a sledujte – 2. část
Amarti: ( Lupina )19.04. 2017Kapitola 7. Jen seďte a sledujte – 1. část
Amarti: ( Lupina )05.04. 2017Kapitola 6. Přijetí
Amarti: ( Lupina )22.03. 2017Kapitola 5. Lidské gesto
Amarti: ( Lupina )08.03. 2017Kapitola 4. Roztříštěné porcelánové panenky – 2. část
Amarti: ( Lupina )01.03. 2017Kapitola 4. Roztříštěné porcelánové panenky – 1. část
Amarti: ( Lupina )15.02. 2017Kapitola 3. Skromná nabídka
Amarti: ( Lupina )01.02. 2017Kapitola 2. Staré duše
Amarti: ( Lupina )18.01. 2017Kapitola 1. Prolog: Zapomenutí
. Úvod k poviedkam: ( Lupina )23.11. 2016Prostě jen být - úvod