Preklady fanfiction Harryho Pottera

Kapitola 20. Epilog

Z pohledu Hermiony

„U Merlina, už zase,“ prohlásí můj – už dvacet let – manžel, zatímco přelétává pohledem pergamen, který drží v rukou.

„Co?“

„Gemma.“

„Aha.“

Přejdu k Severusovi, natáhnu se a vezmu si od něj dopis.

Vážení manželé Snapeovi,

s velkou lítostí vás musím informovat, že vaše dcera Gemma Louisa Snapeová dostala poslední varování. Při příštím prohřešku nebudeme mít jinou možnost, než ji vyloučit.

Slečna Snapeová byla přistižena, když vyměňovala neškodný hledík za sazeničky mandragory. Je veliké štěstí, že jsme je zachytili, než se dostaly do rukou druhým ročníkům. Věřím, že se s tímto vypořádáte.

S úctou,

Albus Brumbál

ředitel Školy čar a kouzel v Bradavicích.

Zasměju se. „Ale no tak, Severusi, byl to neškodný vtípek,“ jen pokrčím rameny, protože si připomenu svůj poslední ročník.

„Píše se tam, že by ji mohli vyloučit, takže to není neškodný vtípek.“

„Je to chytrá holka,“ protočím očima, „nenechá se vyhodit.“

Severus si hlasitě povzdechne a je mi jasné, že není příliš přesvědčený. „Až moc se vyvedla po své matce,“ zamumlá si a já se usměju.

„Vzpomínám, že jsi taky měl jistý fortel pro vylomeniny, můj drahý manželi,“ poznamenám.

„Ano, ale jen kvůli výchovným účelům, ty jsi to dělala pro… no, pro legraci.“ Zasměju se. Když se na mě Severus přísně podívá, dokáže být zábavný, ani o tom neví.

Usměju se a potřesu nad ním hlavou. Pak se skloním a políbím jej na rty. „Tak se s tím smiř, Severusi. Tu válku šprýmů jsem vyhrála,“ prohodím a odejdu z místnosti.

„Drzá žábo,“ slyším jej zamumlat a nato se široce a láskyplně usměju.

Zamířím do obývacího pokoje, přehlédnu fotografie na krbové římse, až se zarazím u obrázku mě a Severuse, na němž si u oltáře říkáme své sliby. Mám tam bříško, protože když jsme se svázali, byla jsem v pátém měsíci těhotenství s Aidenem.

V očích se mi třpytí slzy, když stojím před kostelními dveřmi. „Jsi si jistá, že to chceš?“ zeptá se mě otec, protože cítí, jak se chvěju. Jsem nervózní, ale ne proto, že bych si Severuse nechtěla vzít, jsem vyděšená z lidí; že se na mě budou všichni dívat, uvidí mé bříško a budou mě soudit. Už jsem si užila své od paní Weasleyové, když jsem otěhotněla před svatbou.

„Ano, tati, chci. Miluju Severuse a chci s ním strávit zbytek života,“ řeknu tiše.

Po tátově tváři se rozlije hrdý úsměv. „Povedeš si dobře, Hermiono,“ zašeptá a zlehka mě políbí na spánek. Tělem se mi prožene vlna lásky, dveře se otevřou a já pohlédnu přímo před sebe, na oltář a na svého budoucího manžela.

Zazní svatební pochod a všechny oči se upřou na mě, zatímco mě táta vede k oltáři. Můžu myslet jen na to, jak nádherné to je, a jak dlouho jsem na tuto chvíli čekala.

Na konci cesty se uhlově černé oči zaboří do mých a já taju. Vím, že on je ten muž, se kterým chci strávit zbytek svého života, na věky věků.

Obřad proběhne v mlze a nakonec je čas. Naše propletené ruce sváže šňůra a my začneme odříkávat sliby. „Severusi Snape, miluji tě od první chvíle, kdy toto vše začalo, a já nečekala, že to přeroste v něco víc než přátelství. Jsem vděčná, že tě mám, že mám rameno, na kterém se mohu vyplakat, o které se mohu opřít a že mám někoho, kdo mě ochrání a bezpodmínečně mě miluje. Jsem hrdá, že se dnes stanu tvojí ženou,“ ke konci se mi chvěje hlas a slzy mi pomalu tečou po tváři.

Jeho oči jsou také upřené do mých a zvlhlé dojetím. Jemně mu stisknu ruku. „Hermiono Grangerová, jsi ta nejnesnesitelnější, nejvíc frustrující hubatice, co jsem kdy potkal,“ začne a já se musím zasmát, „ale miluji tě od chvíle, kdy ses odvážila si ze mě vystřelit,“ dodá a pár našich hostů se rozesměje. „Nikdy jsem si nemyslel, že naleznu lásku, ale ty jsi dokázala opak, způsobila jsi, že chci být lepším člověkem pro tebe a naše dítě,“ pohled spustí na mé bříško. „Je mi ctí stát se tvým mužem.“

„A tímto vás prohlašuji mužem a ženou,“ ministr poklepe na naše ruce a provazy zmizí, „jste spolu spojeni po zbytek života. Můžete políbit nevěstu.“ S tím si mě Severus přitáhne, vtiskne mi na rty jemný polibek a krátce tak setrvá, než mě zase pustí. Opře si čelo o mé a láskyplně mi hledí do očí. „Na věky věků,“ zašeptá. Musím se usmát, protože to jsou naše slova.

„Do skonání světa,“ dokončím.

Usměju se při vzpomínce na ten den. Byl jedním z nejšťastnějších v mém životě. Přejdu k další fotografii mě a Severuse s miminkem Aidenem, pak s Charlotte a nakonec s Gemmou.

Na dalším obrázku je Aiden s přítelkyní, pořídili jsme jej na závěrečném večírku ve škole. 

„Děkuji všem, že jste dnes přišli. Mé roky v Bradavicích byly mírně řečeno výzvou; a ještě větší výzvou bylo, když jsem potkal Allysu Weasleyovou,“ začne a já se zasměju a opřu se Severusovi v náručí. Tato byla rozhodně Georgeova dcera. Aiden nezdědil geny pro lumpárny, vlastně jimi opovrhoval, a proto nám způsobilo takový šok, když před čtyřmi lety začal chodit zrovna s Allysou.

„Ale naučil jsem se hodně, takže jsem připravený začít s prací na ministerstvu a oženit se se svojí překrásnou snoubenkou,“ při tom zalapám po dechu.

„Severusi,“ zašeptám a on můj pas jen pevněji stiskne.

„Děkuji a gratuluji všem,“ dokončí a pozvedne sklenku šampaňského.

Rozlehne se potlesk, a když k nám kráčí Aiden spolu s Allysou, všimnu si, že si nás opatrně prohlíží, zjevně si není jistý reakcí.

Mám slzy v očích, vyskočím a obejmu svého syna. „Gratuluju, synku,“ zašeptám mu do ucha a políbím ho na tvář. Pak se přesunu k Allyse a obejmu svoji budoucí snachu.

„Vítej do rodiny.“

Pohlédnu na poslední fotku a své první vnouče, Melissu, jak se hihňá, pohodí hlavou dozadu a oči jí zajiskří. Zrzavé kudrny jí padají přes ramena. Je jí teprve osmnáct měsíců a už je tak půvabná.

Právě včas ukončím své vzpomínání, když oknem vlétne sova, nepochybně od Gemmy. Rychle odvážu pergamen a začtu se.

Mami.

Jsem si jistá, že už jste s tátou dostali dopis od starouše Brumly, jen řekni tátovi, než ho raní mrtvice, že je to v pořádku, nejsem vyloučená, dostala jsem jen měsíce trestů…

Řekni tátovi, že ho mám ráda a že už se to nestane… no, znova už se chytit nedám.

Jo a mimochodem, Scorpius Malfoy mě pozval na rande! To tátovi neříkej.

S láskou

Gemma.

No, to Severusovi rozhodně říkat nebudu, měl už tak dost problémů přijmout Charlottina přítele, natož přítele jeho malé holčičky.

„Severusi, nevyhodili ji.“

Ano, naše rodina je potrhlá, ale funguje a svůj život bych neměnila ani za nic.