Autor: SnuggleswithSnape Překlad: Lupina Beta: Denice Banner: arabeska
Originál: https://www.fanfiction.net/s/7463124/11/
Rating: 16+
Kapitola 11. Miluji Hermionu Grangerovou
Z pohledu Hermiony
Nikdo se mnou nemluví, jsem úplně osamělá. Draco je na mě naštvaný, Harry je na mě naštvaný, Ron se jako obvykle postavil na Harryho stranu a všichni ostatní si myslí, že jsem ujetá.
A všechno je to chyba Severuse Snapea. Kdyby mi neposlal tu pitomou sovu s dopisem, v němž stálo, že jsem zahradní trpaslík, k ničemu by nedošlo! Lidi by si nemysleli, že jsem totální mešuge, moji nejlepší kamarádi by na mě nebyli nakrknutí a profesor Snape by si tady nevykračoval se samolibým úšklebkem ve tváři.
Ale já se mu nějak pomstím! On bude tím, kdo bude vypadat jako naprostý a kompletní idiot.
„Muhehe,“ zasměju se zle a zbytek knihovny se ke mně otočí a začne na mě syčet. Pitomci, copak si neuvědomují, že jsem právě vymyslela perfektní plán? Zabouchnu knihu, vstanu a odspěchám z knihovny. Můj plán je dokonalý.
ooOOoo
Když vkráčím do učebny lektvarů, nemůžu si nevšimnout, jak se mi všichni zdaleka vyhýbají, tak se ani nepokusím posadit vedle Harryho nebo Draca. Raději přímo zamířím k jednomu prázdnému stolu a uvelebím se tam.
Dveře se doširoka otevřou a vkráčí dotyčný muž. Hábit za ním vlaje, což ve mně vyvolá výbuch dívčího hihňání. „Toužíte třídě něco sdělit?“ zeptá se mě, když se otočí a probodne mě ledovým pohledem.
Silně se kousnu do rtu, abych potlačila smích. „Vlajete,“ prohlásím a ukážu na něj.
Pár lidí se obrátí s evidentním očekáváním, co bude následovat.
„Jsem si toho dobře vědom,“ pronese upjatě a odvrátí se ode mne, avšak já mu nedovolím tak snadno uniknout.
Vstanu a těsně jej následuju. „Ale používáte nějaké kouzlo nebo čáry, nebo je to zcela přirozené, pane?“ zeptám se sladce, přestože jsem si dost jistá, že jde o čáry.
A přísahala bych, že ho zaslechnu zamumlat něco jako ‚drzá malá žába‘, zatímco pokračuje ke katedře. Jakmile dorazí ke svému stolu, umístí na něj své pití.
„Můžete mě to naučit? Taky bych to chtěla umět,“ sprásknu ruce v hraném nadšení.
„Ne, Herm… slečno Grangerová. Okamžitě se vraťte na své místo.“ I když se to snaží zakrýt, neunikne mi fakt, že téměř vyslovil mé křestní jméno…
Nemůžu se vrátit na místo, musím se dostat co nejblíže k jeho stolu, k jeho pití. „Ach, Severusi, vy jste mi řekl Hermiono,“ pravím a s krokodýlími slzami v očích se hrnu dopředu. Hodím mu paže kolem pasu a položím mu hlavu na hruď. Na zlomek vteřiny mi dovolí jej obejmout. Vytáhnu lahvičku a její obsah šoupnu do hrnku.
Nato ucítím jeho ruce na ramenou a už mě odtlačuje. „Okamžitě se vraťte na místo…“ zlehka si povzdechnu a otočím se. „A radil bych vám, abyste mě již znovu neoslovila Severusi,“ dodá strnule.
Jen se ušklíbnu a posadím se, abych počkala, až lektvar začne působit.
„Otevřete na straně tři sta devadesát čtyři, pokyny jsou na tabuli. Věřím, vy tupohlavci, že to zvládnete,“ informuje třídu a posadí se ke stolu, aby začal se známkováním.
Sedím, a asi pět minut čekám, než se do toho pustím. „Takže profesore Snape, jaká je vaše oblíbená barva?“ zeptám se, abych zkusila vodu. Jestli lektvar nezačal působit, odpoví černá nebo zelená…
„Rudá,“ odpoví k mému překvapení. Oči se mu rozšíří, zatímco půlce Nebelvírů se zvedne nálada.
„Trenýrky nebo slipy?“ položím otázku, která ho ztrapní a já budu mít o čem přemýšlet.
„Trenýrky,“ odpoví. Hmm, vsadím se, že hedvábné.
„Vy čarodějnice, něco jste mi podstrčila do pití.“
„Možná ano… no, čas na nějaké odpovědi,“ vstanu a vydám se kupředu. „Poslal jste mi ten dopis?“ zeptám se, když dorazím k učitelskému stolu a praštím do něj oběma rukama.
Vidím, jak špulí rty v zjevné snaze odolat nutkání vysypat pravdu. Nakonec se vzdá a vyhrkne: „Ano.“
„A přiměl jste mě vyžvanit pravdu o Harrym a Dracovi,“ vyštěknu.
„Ne, to jste zvládla sama, vy nestoudnice,“ zasyčí na mě, což je mu na prd, protože teď mu položím trapnější otázku.
„Takže, můj drahý profesore, do koho jste zamilovaný?“ zeptám se ho a doufám, že odpoví, že do nikoho.
„Do vás, vy čarodějko, jsem zamilovaný do vás.“
Slyším, jak se všichni ostře nadechnou a najednou mám pocit, že jsem zašla příliš daleko.
„Severusi…“
„Pro vás jsem profesor Snape,“ vyštěkne, vstane a vystřelí z místnosti. Celá třída zírá v šoku.