Sybila Trelawneyová
Dát lidem to, co chtějí
autor: Arpad Hrunta
překlad: Jacomo betaread: Iveta
originál: https://www.fanfiction.net/s/8302092/1/Give-Them-What-They-Want
Shrnutí: Sybila Trelawneyová tu práci potřebovala. Konec konců, sherry se sama nezaplatí. Naštěstí věděla, jak dát lidem to, co chtěli.
Rating: bez omezení - humor - 800 slov - před Bradavicemi
Žádost o souhlas s překladem zaslána
***
Ten rozhovor se nevyvíjel dobře.
Sybila Trelawneyová tu práci potřebovala. Nechtěla se vrátit ke čtení z dlaně merlinvíjakým deviantům motajícím se po Obrtlé a k obhroublým nabídkám od povětšinou odpudivé klientely, jejíž část nejspíš patřila ke Smrtijedům. Z tohoto důvodu si pěstovala svůj excentrický hmyzí vzhled, který ji dělal starší než na skutečných dvacet tři let. No, vlastně to bylo ze dvou důvodů. Drželo to od ní dál tuhle chátru a bylo to dobré pro obchod. Lidé si radši vyslechli předpověď budoucnosti od výstředně vyhlížející matrony než od skoro ještě dívky, a když měla Sybila na výběr, dávala lidem to, co chtěli.
Ale Albus Brumbál vyhlížel jednoznačně nepřesvědčeně. No vážně, co čekal? Věštbu na povel? Vnitřní oko takhle nefungovalo – to nebylo jako kouzlo lumos, které šlo zapnout a vypnout podle libosti. Byl ředitelem Bradavic – takové věci by měl vědět. Možná byly ty fámy pravdivé; možná opravdu zvažoval, že ten předmět zruší.
Co se jí týkalo, bylo to totéž jako definice nedostatku předvídavosti.
Muselo to fungovat. Slušná sherry se sama nezaplatí a ona se nesníží k tomu, aby pila nějakou podomácku vypálenou. Kromě návratu na Obrtlou ulici byly její vyhlídky omezené. Nechtěla se usadit jako kouzelníkova ženuška – byla ještě mladá! Chtěla mít něco ze života! Ministerstvo nemělo pro tak nadané věštce místo a ona nechtěla svůj dar promarnit.
Předpokládala, že by mohla předpovídat budoucnost mudlům. V reálu je celá tahle mysticko-okultní záležitost dost zajímala a ukázalo se, že zatímco Vnitřní oko je nespolehlivé, Sybila měla velký dar předpovídat výsledky kriketových zápasů – s úspěšností padesát šest procent za poslední tři roky! Mohla by si žít celkem slušně, kdyby chtěla žít jako mudla. Což nechtěla.
Sakra, toho starce ztrácela. Je čas na pár historek o pra-pra-prababičce. Doufala, že jsou pravdivé – Brumbál měl široké znalosti. Ano, dobře. Je lepší držet se rodinné tradice, je to jistější.
Zase nic. Prevít jeden. Možná by mohla zkusit předložit pár vzdělávacích návrhů – začít u dětí s křišťálovými koulemi. Zaměřit se na předzvěsti smrti – to by mělo být velmi populární, vzhledem k tomu, že kolem řádí Vy-víte-kdo a nejsou žádné náznaky, že by ho někdo zastavil. Dát lidem to, co chtějí.
Sakra. Pro tuhle pozici to neplatí? Jako vážně? Jako kdyby ten stařec mohl najít někoho jiného s takovými doporučeními, původem a Vnitřním okem, jaké měla ona. No dobře, nastal čas vytáhnout větší hůlku. Když chtěl věštbu, Sybila mu jedno poskytne, a pokud Vnitřní oko zrovna teď nebude spolupracovat, no, věděla, jak si má poradit.
Zvedal se k odchodu. Sybila musela myslet... myslet! Brumbál byl vždy soustředěný na Vy-víte-koho, takže musí vymyslet něco, co by toho starce zaujalo. Něco o tom, jak ho porazit. Musí to být příznivé a nejasné... něco věrohodného, ale obtížně vysvětlitelného.
Ano.
Sybila ztuhla, jako by se propadla do transu. Změnila hlas a začala recitovat – její "věštba" nebyla moc naplánovaná, ale jasnovidec musí být rychlý a to Sybila byla. Sotva si uvědomovala, co říká – čímž to, co recitovala, bylo ještě autentičtější. Něco o tom, kdo porazí Pána zla, narozen na konci sedmého měsíce roku, těm, co se mu potřikrát postavili Poznamenán jako jemu rovný – ano, to bylo dobré. Síla, kterou Pán zla nezná – to bylo příznivé a nejasné. Ani jeden nemůže žít, když ten druhý zůstává naživu – na tohle byla Sybila obzvláště pyšná. Lidi takovéhle věci žerou. A zopakovat to o tom sedmém měsíci, do toho!
Vynořila se z "transu" a nasadila nechápavý výraz, jako by neměla nejmenší ponětí, co se stalo.
Měla ho. Brumbál vypadal správně zaujatě. Dal jí tu práci! Nástup okamžitě! Konečně. Čas na objednávku pár beden Harvey´s Bristol Creamu.
Brumbál jí potřásl rukou a Sybila se usmála. V koutku, v malém koutku duše, se cítila mizerně, že ředitele ohledně Vy-víte-koho tak oklamala, ale jakou škodu to asi mohlo natropit? Kromě toho to Brumbál očividně chtěl slyšet, a jestli Sybila Trelawneyová něco uměla, tak jak dát klientovi to, co chtěl.