Lupina
Jak Ron získal děvče
Originál: How Ron Got the Girl
Autor: ACE Albert
Překlad: martik
Beta: arabeska
Povolení k překladu: bylo zažádáno
Humor, Romantika
13+
500 slov
Postavy obsažené v tomto příběhu jsou majetkem J. K. Rowlingové, autorky Harryho Pottera. Duševní vlastnictví překladu různých jmen, názvů a míst patří pánům Medkům, kteří knihy o Harry Potterovi přeložili do češtiny. Autorství této fanfikce náleží ACE Albert. Ani příběh, ani jeho překlad, nevznikly za účelem finančního zisku.
Shrnutí: Jak se vlastně Ronovi podařilo sbalit nejchytřejší čarodějku své doby?
Lupino, všechno nejlepší k narozeninám. Protože ty si zasloužíš jen to nejlepší! :-*
*
„Ne!“ vykřikla Hermiona Grangerová. „To nemůžu! Neexistuje nějaký jiný způsob? Opravdu je to nutné?“
„Vážně ti musím připomínat,“ protáhl Severus Snape, „Weasleyho… přelétavost? Když to neuděláme takto, jak dlouho si myslíš, že bude čekat, než se – znovu – obrátí proti tobě?“
„Ne,“ trvala Hermiona tvrdohlavě na svém a na obranu svého tvrzení důrazně rozhazovala rukama. „Ne. Nemůžu to udělat. Prostě nemůžu. Nedokážu to!“
Snapeovo pozvednuté obočí ji umlčelo. „Ale, ale… nesnesitelná vševědka připouští, že nedokáže udělat něco tak primitivního jako je… toto?“
„Přesně tak, Snape,“ posmívala se Hermiona. „Máš tu nebelvírského tupohlavce. Nebo jsi na to už zapomněl?“
Snape ji probodával pohledem. „Už nikdy se nepřirovnávej k žádnému z těch… idiotů,“ pohrdavě se ušklíbl. „A čirou náhodou vím, odkud pramení tvá náchylnost k idiotismu. Není tvůj… nejlepší přítel… přesvědčený, že právě kucháš plný sud ropušníků?“
„To protože mi Harry věří!“ protestovala Hermiona. „To je… To je něco jiného!“
„Vážně?“ otázal se Snape sladce. „A není náš zabedněný podržtaška ještě méně inteligentní než pan Potter?“
„Ronald není idiot!“ bouřila se Hermiona. „Dobře,“ připustila pod tíhou Snapeova pohledu, „ne takový idiot. Všimne si… on má…“
„Jak dlouho mu trvalo, než si vůbec všiml, že jsi dívka,“ podotkl Snape, „natož že jsi zcela očividně žádoucí mladá čarodějka?“
Hermiona se slušivě začervenala. To zlořečené pozvednutí obočí ji vždycky dostalo – a ten bastard to moc dobře věděl. „Fajn,“ vybuchla, „odmítám to udělat. Dennodenně snáším jeho lenivé zlozvyky. Utěšovala jsem ho, když zas a znova skučel, že ztratil tu mizernou krysu. Dokonce jsem tolerovala, když se vysmíval S.P.O.Ž.Ú.S.u! Ale s tím je konec. Nemůžu to udělat. Nechci to udělat. A nemůžu uvěřit, že ty to po mně opravdu chceš!“
„Že chci, abys to udělala? Domníval jsem se, že oplýváš alespoň špetkou rozumu.“
„Vskutku, Severusi,“ začala Hermiona, „zahrnuješ mě těmi nejsladšími lichotkami. Jsi si jistý, že mě tajně netoužíš vidět…“
Snape přitiskl svůj štíhlý bledý prst na její rty, čímž ji efektivně umlčel. „Pro lásku Merlinovu,“ zašeptal, „neopovažuj se ani naznačovat –“ Odmlčel se, aby se sebral. „Dobrá,“ vzdychl, „udělám to já.“
„Ty?!“
„Pochybuješ o mých schopnostech? Nejsem snad nejcennější špeh, kterého kdy Řád měl?“ chvástal se Snape nadutě.
Hermiona shovívavě obrátila oči v sloup. „Samozřejmě, že jsi,“ zalichotila mu. „Ale tento úkol je – ehm – trochu jiného kalibru.“
Teď byl s protočením očí na řadě Snape. „Co myslíš, že se dělo na oslavách Pána zla? Čajové dýchánky? Zatraceně, vždyť jsem spal s Bellatrix Lestrangeovou,“ připomněl Hermioně, která mírně zezelenala.
„Dobře,“ připustila, „ale pořád nechápu, jak –“
„Uvařila jsi nebo neuvařila ve druhém ročníku mnoholičný lektvar?“
„Ach!“ zrudla Hermiona. „Chápu. Dobře… hrozně moc ti děkuju! Vážně netuším, jak se ti za to odvděčím–“
„No, o pár způsobech bych věděl,“ zapředl Snape významně a mrkl směrem k ložnici.
***
Později, zpět v nebelvírské věži, velmi vděčná (a uvolněná) Hermiona naprosto zbůhdarma uvažovala, zda by Ron Weasley rovnou implodoval nebo pouze upadl do katatonického stavu, kdyby se někdy dozvěděl, že dal Levanduli Brownové kopačky jen proto, aby se muchloval se svým nejnenáviděnějším profesorem.