Preklady fanfiction Harryho Pottera

Len pre našu zábavu a poučenie.

Zabiniho dvanáct vánočních dnů

Zabiniho dvanáct vánočních dnů 3

Zabiniho dvanáct vánočních dnů
Vložené: Lupina - 15.12. 2017 Téma: Zabiniho dvanáct vánočních dnů
Eliška, Denice nám napísal:

 

15.prosinec 2017

Pozor, nie je možné otvoriť v novom okne, musíte sa vrátiť späť.

Autor: Jedi Tess of Gryffindor         Překlad: Eliška, Denice                    Beta: Morikage

Originál: http://www.fanfiction.net/s/5597481/1/Zabini-s-Twelve-Days-of-Christmas

Rating: 9+

 

Zabiniho dvanáct vánočních dnů 3

Překlad: Eliška

Starouš Abe zmizel a vrátil se zpět s pitím. Harry si dal pořádný doušek, pak s úlevným výdechem pohár odložil a s vědoucím úsměvem se obrátil k Hermioně. „V pořádku, Hermiono,“ pokrčil rameny. „Tak už to vysyp.“

Hermiona pohlédla dolů na svůj hrnek a dopřála si jeden lok. Byla to hořkosladká horká čokoláda s něčím, co nakopávalo. „O nic nejde,“ potřásla hlavou. „Znáš to, když máš den, kdy jde všechno na levačku?“

„Dokud tě nepřepadne tvůj nejlepší přítel a nekoupí ti pití?“ otázal se Harry a dal si další doušek říznutého kafe (jak tomu říkal).

„Přesně tak,“ souhlasila. Nebyli bratr a sestra, ale Hermiona vždy předstírala, že jsou. Znal jí až příliš dobře. „Zase jde o Rona,“ přiznala váhavě. „Vlastně… je tu ještě další věc. Zabini mě otravoval v knihovně a kvůli němu mám školní trest a madame Pinceová mě nenávidí. Dřív jsem mohla chodit do knihovny a –“

„Schovat se?“ navrhl Harry s vědoucím pohledem.

Hermiona zaváhala.

„Všichni máme místa, kam se chodíme schovat,“ ujistil ji Harry. „Já osobně chodím do sovince. Ron chodí do kuchyně. A vy, slečno knihomolko,“ uculil se, „vy chodíte do knihovny.“ Jeho úsměv sklouzl do zamračení. „Koho zajímá, jestli ti Pinceová dala školní trest?“ nadhodil. „Ona změní názor. Vždyť víš, že ta knihovna je celý její život. A ona ví, že ty knihy miluješ a staráš se o ně.“

„Jednou z nich jsem hodila,“ zamumlala náhle zrudlá Hermiona. „Po Zabinim.“

Harry se překvapeně zasmál. „Opravdu?“ naklonil se dopředu. „Proč?“

„Nevím,“ přiznala Hermiona. „Vážně mě otravoval a já – já jsem po něm chtěla něčím hodit. A v tu chvíli jsem držela knihu. Konec příběhu.“

„To tě potom musel vážně vytočit,“ konstatoval Harry. Jeho oči se zúžily. „Co udělal?“

„Oh, nic,“ odtušila Hermiona. Viděla, jaký má její kamarád výraz ve tváři, natáhla se a stiskla mu ruku. „Vážně, Harry, vůbec nic. Pouze si sednul a dožadoval se, abych mu dala tu knihu. Stále jsem se cítila kvůli Ronovi rozhozeně, a tak jsem ji Zabinimu odmítla dát. Kdybych mu ji dala, pravděpodobně by odešel.“

„Oh.“ Harry se trochu uvolnil a dal si další lok svého pití. „Hermiono,“ otočil najednou list, „Ron mi řekl, proč jste se ráno pohádali. Bylo to hloupé; on to ví a vsadím se, že i ty to víš. Kdo se hádá,“ protočil oči, „kvůli vyměnění krabičky s kapesníky ve společenské místnosti?“

„Já s Ronem, očividně,“ zamručela Hermiona. Harry se znovu zasmál.

„Kvůli čemu byla ta hádka doopravdy?“

„Já nikdy nevím, proč se hádáme,“ povzdechla si Hermiona a přitom si třela čelo hřbetem ruky. „Proto jsme se také rozešli. Nezáleželo na tom, jak moc jsme se snažili, nikdy se nám nepodařilo se nehádat.“ Pokusila se o úsměv. „Předpokládám, že to zvládneme. Jako přátelé.“

„Uvědomila sis někdy, jak jsi krásná?“ vypadlo z Harryho nečekaně. Hermioně se údivem rozšířily oči a ona váhavě sundala ruku z té jeho. Při pohledu na její výraz se Harry rozesmál. „Ale no tak, Hermiono, to jsem já,“ potlačoval smích. „Já po tobě nevyjíždím, pouze konstatuju fakt.“

„Nedělej to!“ zasyčela Hermiona. „Jsi můj nejlepší přítel, počítám s tím, že náš vztah nezačne být divný.“

„Neměj strach,“ ujistil ji Harry. „Jsi pro mě jako sestra a ty to víš.“ Chytil ji za ruku a přitáhl si ji blíž. Hermiona se uvolnila a nechala ho. „Ale podívej, Hermiono, ty jsi krásná a Ron to vidí. To, že už nejsi jeho, je pro něj bolavé místo. Ostatní kluci také vidí, že jsi krásná, a Ron si to uvědomuje. A počítám s tím, že Zabini to vidí také.“

Hermiona nakrčila nos. „Ten chtěl jen knihu.“

Harry pouze pozvedl obočí a vrátil se ke svému pití.

„Sklapni,“ zavrčela opět se červenající Hermiona a nepřítomně ukusovala čokoládu, kterou jí dal starouš Abe.

„Ale, ale,“ zazněl za nimi náhle sametový hlas. „Copak to tu máme za idylku?“

 

Překlad: Denice

Hermiona tomu nemohla uvěřit. Patnáct minut klidu v přítomnosti nejlepšího kamaráda a teď šel její den rovnou do háje. „Zabini,“ zamumlala, sesula se na bar a pokračovala v ohlodávání kusu čokolády.

„Zabini,“ přivítal jej Harry radostně a polkl zbytek té břečky, která se vydávala za kávu. „Co si myslíš o Hermioně? Čistě vědecky, chápeš? Jako chlap. Je krásná?“

„Harry!“ zaječela Hermiona, zatímco on odsunul její stoličku a otočil ji, aby seděla k Zabinimu čelem. Na znamení nesouhlasu nepřestala žvýkat svou čokoládu.

„No, mně nevěříš, protože jsem tvůj nejlepší kamarád,“ řekl Harry a v oku se mu šibalsky zablýsklo. „Tak uvidíš, co na to Zabini, naprosto objektivní páté kolo u vozu bez osobního zájmu v této věci.“

„Pottere, ty jsi sjetý?“ pátral Zabini s ohrnutými rty.

„To je jen půllitr ohnivé whisky,“ podotkla Hermiona a vrhla na Harryho jedovatý pohled.

„To Malfoy jede v drogách,“ ušklíbl se Harry. „Já jsem alkoholik.“

„Harry, to není vtipné,“ pokárala ho. Chytila ho za bradu a obrátila k sobě, dokud jí nehleděl do očí. Velmi vážně řekla: „To. Není. Vtipné.“

„Nevzrušuj se,“ prohodil a poplácal ji po ruce. „Takže, Zabini, je Hermiona krásná?“

„To je pěkně zrádná otázka,“ řekl Zabini zvolna. Hermiona se zamračila, sklopila hlavu a dál se věnovala své čokoládě.

„Hej, dej si bacha,“ varoval Harry Zabiniho a položil Hermioně ruku na rameno.

„Ále, brzdi, Pottere,“ odsekl. „Myslel jsem to tak, že když řeknu ne, praštíš mě a ona se rozbrečí. Jestli řeknu ano, budeš si myslet kdovíco a pravděpodobně se mě stejně pokusíš praštit.“

Harry se zachechtal a Hermiona probodla Zabiniho pohledem. „Zatraceně, Zabini, vůbec nechci vědět, co si o mně myslíš,“ vyštěkla. „Nebrečela bych.“

„Ale jo,“ zabručel Zabini. „Tak co teď, Pottere?“

„Pokus se být upřímný,“ poradil mu Harry a pozdvihl obočí.

„Fajn. Jo, myslím si, že jsi nádherná, Grangerová,“ pravil odměřeně Zabini. Varovně zahrozil prstem. „Nic z toho ale nevyvozuj. Je to čistě objektivní zjištění…“

Hermiona cítila v hrudi jemné rozechvění, ale uchovala si přísný výraz ve tváři. „Jak chceš, Zabini, já jsem nad věcí.“ Otočila se zpět k barovému pultu a znovu se začala věnovat své čokoládě. „Přestaň se smát, Harry!“ vykřikla a bouchla ho do ramene. Ten ihned zvážněl a zamračil se na ni.

„No tak, říkal jsem ti to,“ zavrčel a jemně jí plácnutí oplatil. Ďábelsky se na ni usmál. „Mám podniknout průzkum?“

Vrhla se na něj; snadno uskočil z jejího dosahu, svou břečku přitisknutou k hrudi. „Jsi násilnická,“ prohlásil, jako by stanovoval diagnózu. „Možná by se ti šiklo poradenství.“

„Haha, ty jsi takový komik, Pottere,“ zamumlala a dál se zabývala svou čokoládou. O chvilku později vedle ní někdo usedl. Otevřela pusu, aby Harrymu řekla, že se k ní nechová dobře, ale ztuhla, když uviděla Zabiniho. „Kde je Harry?“ zeptala se.

Za obsah komentárov je zodpovedný užívateľ, nie prevádzkovateľ týchto stránok.
Ďakujem
Pre automatický komentár sa musíte prihlásiť.

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: margareta - 14.02. 2024
|
Alespoň takto děkuji všem, kteří se na tomto překladu podíleli a umožnili mi tak příjemně strávit čas. Tímto dávám najevo, že povídku čtu a těším se na pokračování.

Archivované komentáre (pôvodne v archíve)


Najvyšší čas prestať, Harry. Aj keď mám pocit, že od alkoholika máš ešte ďaleko. Dva hlty rezanej kávy a takéto účinky? Ts, ts, Abefort do nej asi nalial nejakú domácu. Dík za preklad.

To je jako skládat puzzle - mám pár svých kousků a ostatní spolupřekladatelky mi dodávají další, aby byl obraz celistvý :-) Harry se mi tady hrozně líbí, jen by to s tím chlastem neměl přehánět. Děkuji za další dílky.

Jó, Harry a jeho říznuté kafe - to by byl titulek ke knize A hned bychom věděli, čím vysvětlit to, co už neobsáhne magie Díky, čarodějky, za překlad! Výtečně se bavím! A vede u mě dialog: „Pottere, ty jsi sjetý?“ pátral Zabini s ohrnutými rty. -...- „To Malfoy jede v drogách,“ ušklíbl se Harry. „Já jsem alkoholik.“

No tedy, Harry by si to kafe už neměl řezat :-) I bez něj je mu všechno nad slunce jasné, zdá se. Díky.

Re: Zabiniho dvanáct vánočních dnů 3 Od: margareta - 15.12. 2017
No, nazdar hodiny! Ten Voldemort je teda pěkně zglajchšaltoval! Z Draca je smažka, z Harryho násoska, já bejt Hermionou, tak kvůli zachování osobního prostoru začnu chovat mantichoru! Chuděrka, jestli ji tak budou brát do presu i dál, začne si tu čokoládu taky řezat - a mlíkem to nebude. Obě kapitolky jsou skvělé! Doslova se rozplývají na jazyku! Moc se těším na další! Děkuji vám oběma.