Preklady fanfiction Harryho Pottera

Dobře připravené Plány

The Best Laid Plans

Autor: Ningloreth

Překlad: holloway

Beta: denice

Originál:http://dramione.org/viewstory.php?sid=1572&chapter=1

Žádost: zaslána

Shrnutí: Darujte svým domácím skřítkům centimetr svobody a najde se některý, který využije celý kilometr. Naštěstí tenhle má srdce ze zlata...

Napsáno pro D/HR advent na zadané slovo 'skřítek'.

Prohlášení: Postavy v tomto příběhu jsou majetkem J.K.Rowlingové, autorky ságy Harryho Pottera, další práva mají Warner Bros, Bloomsbury Publishing a další. Toto dílo myšleno jako variace na originál a není z něj žádný zisk.

Disclaimer: In its use of intellectual property and characters belonging to JK Rowling, Warner Bros, Bloomsbury Publishing, et cetera, this work is intended to be transformative commentary on the original. No profit is being made from this work.

„Proč,” zeptal se pan Draco, „přijdeš vždycky, zrovna když mám plné ruce práce s přípravami Vánočního plesu?”

Jenom-Hermiona Grangerová se rozhlédla po tanečním sále. Tinker si nebyl jistý, jestli si vůbec všimla, že Matty oprašuje vánoční poleno, Meddle zdobí vánoční stromeček a  Twinky s Turnip rozvěšují na lustry cesmíny, dokud pan Draco nezmínil slovo ples. „No,” odpověděla, „je to každoroční kontrola.”

Pan Draco si povzdechnul. „Tak tedy dobrá,” řekl, „Tinkere, můžeš, prosím, dohlédnout na to, aby ty řetězy byly opravdu rovně?”

Pan Draco nebyl jedním z těch kouzelníků, kteří rozkazy štěkali jako Pan Lucius Malfoy nebo vyhrožovali jako madam Bellatrix Lestrangeová. Pan Draco byl zdvořilý a domácí skřítky o splnění úkolu žádal.

„Ano, pane Draco,” souhlasil Tinker s mírným úklonem.

„Pojďme Grangerová,” pronesl pan Draco. „Můžeme to probrat v knihovně.”

Tinker sledoval, jak Pan Draco odchází s Jenom-Hermionou Grangerovou, rukou pohnul směrem k jejím zádům – tak aby to neviděla – a Tinkerovi skoro vypadly oči z důlků, když si všiml, že pan Draco se Jenom-Hermiony Grangerové téměř dotýká.

A tak Tinker udělal to, co nikdy předtím...

Opravdu nikdy.

Ale když Pan Draco odvedl Jenom-Hermionu Grangerovou do knihovny, Tinker se vyplížil za nimi.

...

„Myslím,” řekla Jenom-Hermiona Grangerová, „že gratulace jsou na místě.”

Tinker proklouzl dveřmi do knihovny a bez sebemenšího zvuku je za sebou zavřel. Po špičkách vešel do pokoje, schoval se za křeslo a přes opěradlo pozoroval mladého pána a jeho návštěvu.

Seděli na velké pohovce blízko krbu. Jenom-Hermiona Grangerová vytahovala svitky pergamenů ze své kožené tašky a pokládala je na stolek před nimi. „Myslela jsem tím gratulace ke tvému zasnoubení, Draco,” zopakovala.

„Jo... jasně. Díky,” odpověděl pan Draco.

„Tvá přítelkyně je tak nádherná.”

„Co chceš, abych podepsal?” zeptal se pan Draco.

„Takže... tady je obvyklé Prohlášení o dobrém zdravotním stavu, Souhlas s platovým výměrem a Poučení o právech,” vyjmenovala Jenom-Hermiona Grangerová, „pro každého domácího skřítka.”

Pan Draco si přivolal brko a kalamář, ponořil brko do inkoustu. „Všechno třikrát,” poznamenal.

„Kopie pro mě, kopie pro tebe a jedna pro archív.”

Pan Draco krasopisně podepsal první svitek. (Tinker vždycky obdivoval nádherný rukopis pana Draca).

„Nechceš si s nimi promluvit?” zeptal se pan Draco. „Zeptat se, kolik jim platím? Přesvědčit se, že nejsou vykořisťovaní?”

„Ne, samozřejmě, že ne,” odpověděla Jenom-Hermiona Grangerová. „Věřím ti, Draco.”

„V Paříži jsi takhle nemluvila,” pokračoval pan Draco. Vzhlédl od pergamenů a upřeně se díval na Jenom-Hermionu Grangerovou a Jenom-Hermiona Grangerová zase na něj.

„To už je minulost, Draco,” řekla Jenom-Hermiona Grangerová nakonec. Tinker si všiml, že se trochu začervenala.

„Opravdu je?”

„Jsi teď zasnoubený.”

„To je otcova zásluha, ne moje.”

„Ale pořád je to závazek, Draco.”

„Ani ji nemám rád.”

„No... časem se naučíš ji milovat.” Jenom-Hermiona Grangerová si kousala rty. „Neříkají to tak vždycky všichni?”

„Ti všichni,” odpověděl pan Draco, „asi nikdy neslyšeli, jak se Astoria Greengrassová směje.”

Jenom-Hermiona Grangerová si vyhrnula rukáv a zkontrolovala něco na svém zápěstí. „V jedenáct potřebuju být u Nottů.”

„Nechci po tobě přece, aby sis mě vzala, Grangerová,” naléhal pan Draco a Tinker naprázdno polknul. „Jen - nebuďme jako cizinci – copak se musíme vidět pouze jednou za rok, když přijdeš na kontrolu kvůli domácím skřítkům? Můžeme se občas sejít, v mudlovském Londýně...”

„To, Draco,” nesouhlasila Jenom-Hermiona Grangerová, „by byla nevěra.” Zhluboka se nadechla a Tinker si všiml, že její oči jsou teď mnohem větší a jasnější. „Musím už jít. Skončil jsi s těmi dokumenty?”

Pan Draco podepsal poslední list a podal tu hromadu zpátky Jenom-Hermioně Grangerové. „Ven trefíš sama,” pronesl.

...

Tinker se za křeslem ještě více přikrčil. Slyšel Jenom-Hermionu Grangerovou mašírovat kolem něj, prudce otevřít dveře a zabouchnout je za sebou. Z knihovny uslyšel hlasitou ránu, tak si stoupl na špičky a pozoroval pana Draca.

Tinkerův mladý pán seděl na pohovce s hlavou v dlaních. Stolek byl převrácený a inkoust vytékal z kalamáře a rozléval se po koberci.

Tinker věděl, že by se s tou skvrnou měl vypořádat dřív, než bude ještě větší a vsákne se hluboko do látky.

Místo toho však tyhle starosti hodil za hlavu a s tichým puknutím se přemístil zpátky do tanečního sálu.

Jenom-Hermiona Grangerová dřepěla před krbem a dávala sbohem ostatním skřítkům.

„Matty,” nadšeně pištěla Matty,  „si potřásla rukou se slečnou Hermionou -”

„Jenom Hermionou - ”

„Jenom-Hermionou Grangerovou, jakoby byla kouzelník!”

Za nimi vzplály smaragdové plameny a z krbu vystoupila mladá žena, zakopla přitom o vánoční poleno a zavrávorala na svých dlouhých a tenkých nohou jako čerstvě narozené hříbě. Naštvaně se podívala na Jenom-Hermionu Grangerovou. „Ta pitomá věc mi překáží v cestě. Stejně jako ty!”

Tinker sledoval Jenom-Hermionu Grangerovou, jak vzala do náruče Matty i Meddleho, a udělala slečince Astorii Greengrassové prostor na projití.

Cítil se provinile z radosti, kterou pocítil, když viděl jak Jenom-Hermiona Grangerová vrátila slečince Astorii Greengrassové rozzlobený pohled.

...

Té noci Tinker nemohl dlouho usnout. Přemýšlel.

Když nastalo ráno, měl Plán.

...

Tinker a Meddle se připlížili ke dveřím ranního salonku.

Zatímco stál na Meddleho ramenech, dosáhl Tinker na kliku a pomaličku pootevřel dveře.

Po paní Luciuse nebylo ani památky!

Dvojice domácích skřítků vklouzla dovnitř.

Na pracovním stole patřícím paní Luciuse našli pozvánky. Meddle odšrouboval víčko z kalamáře a ponořil do něj nejlepší brko paní Luciuse.  „Co chce Tinker, aby Meddle napsal?” zeptal se.

Meddle byl expert v napodobování podpisu paní Luciuse, ale Tinkerovi zabralo skoro hodinu popisování hrůz, které by pro domácí skřítky mohly nastat, kdyby se slečinka Astoria Greengrassová stala paní domu, než  Meddleho přemluvil k pomoci.

„Adresa bude Slečna Jenom-Hermiona Grangerová,” diktoval Tinker. „Potom,” - a teď měl přijít ten mistrovský tah, nad kterým přemýšlel celou noc - „napiš na zadní stranu: Paní Luciuse Malfoye by ráda prodiskutovala se slečnou Jenom-Hermionou Grangerovou příspěvek na SPOŽÚS a podepiš to: paní Luciuse Malfoye. Tak,” ujišťoval Meddleho, „teď určitě přijde.”

Meddle psal ta slova velice pomalu a pečlivě. Nakonec nadepsal obálku a oba skřítci společnými silami roztavili trochu vosku a otiskli do něj pečeť paní Luciuse Malfoye.

„Tinker to odnese do sovince,” oznámil Tinker a s  puknutím zmizel.

...

„Tvař se trochu vesele, drahoušku,” řekla paní Luciuse panu Dracovi.

Tinker levitoval pryč talíř pana Draca. Vůbec se své snídaně nedotkl.

„Dnes tě čeká velký večer,” pokračovala paní Luciuse. „První oficiální akce s tvou snoubenkou. Přijdou úplně všichni, co něco znamenají, drahoušku, a taky spousta reportérů a fotografů z novin... musíš je okouzlit, nemám pravdu, Luciusi?”

Pan Lucius Malfoy zamručel nesrozumitelnou odpověď zpoza finanční přílohy novin.

Pan Draco se postavil a dost hlasitě přitom odstrčil židli. „DĚLÁM TO, CO CHCETE, NE?” zařval po cestě ke dveřím. Tinker se mu raději klidil z cesty. „NEČEKEJTE, ŽE BUDU PŘEDSTÍRAT, ŽE SI TO UŽÍVÁM!”

...

Do půl deváté bylo všechno přichystáno – stovky svíček se vznášely u stropu a girlandy z větviček byly protkány zářivými světýlky. Vánoční stromy se třpytily neroztávajícím sněhem. A v orchestřišti hrála skupinka motáckých hudebníků koledy na dechové nástroje.

Lidé začínali přicházet.

Paní Luciuse přinutila pana Luciuse Malfoye opustit pracovnu a společně s panem Dracem – který podle Tinkerova mínění vypadal, jakoby si zrovna přivřel uši do trouby - a slečinkou Astorií Greengrassovou se přesunuli do vstupní haly, aby mohli vítat hosty.

Domácí skřítci, kteří měli oblečený bílý límeček se zeleným motýlkem – navržené paní Luciuse speciálně pro tuto příležitost - byli seřazeni u vstupu do sálu a nabízeli přicházejícím skleničky s ostružinovým likérem.

Jenom-Hermiona Grangerová dorazila přesně v devět. Na sobě měla čistě bílé šaty... horní část byla upnutá a lesklá, spodní volná a rozevlátá. Měla zvýrazněné oči, červenou rtěnku a na ní ještě něco lesklého. Její obvykle bujné vlasy jí spadaly v úhledných kudrnách na záda a měla v nich vpleteny malinkaté bílé květiny.

Tinkerovi se zdála roztomilá; pohledem zkontroloval pana Draca.

Pan Draco se tvářil, jakoby mu někdo zrovna daroval oblečení.

„Velmi vám děkuji za pozvání,” říkala Jenom-Hermiona Grangerová paní Luciuse. „Nemůžu se dočkat, až si spolu promluvíme o tom příspěvku.”

Paní Luciuse vypadala překvapeně a Tinker objevil možnou slabinu v jeho Plánu.

„Máme zrovna rozběhnutých několik projektů,” pokračovala Jenom-Hermiona Grangerová. „Rejstřík důvěryhodných zaměstnavatelů, Náhradní prázdninové služby, Zvláštní křídlo pro skřítky u Sv. Munga, Domov pro přestárlé skřítky Zlatá léta,… A samozřejmě, příspěvek s vaším jménem se bude vyjímat na předních místech -  ”

„Možná si o tom promluvíme později,” přerušila ji taktně paní Luciuse.

„Samozřejmě,” řekla Jenom-Hermiona Grangerová.

Tinkerovi unikl úlevný výdech a v duchu si poznamenal, že si bude muset po plese přivřít prsty do zásuvky na příbory.

...

Tinker toužebně očekával, až se dá do pohybu druhá část jeho Plánu. Když zaslechl, jak slečinka Astoria Greengrassová říká panu Dracovi, že 'jde nahoru do dívčí koupelny', Tinker dal znamení Meddlemu a Turnip.

Meddle se vydal k panu Dracovi s nacvičenou řečí.

Turnip zaujala pozici dole u schodiště.

Sám Tinker šel k Jenom-Hermioně Grangerové. „Ach ne,” lhal – za což se už dopředu potrestal - „Matty se schovala do ranního salonku.”

Jenom-Hermiona Grangerová se zamračila. Potom si přidržela sukni a dřepla si k němu. „Proč se schovává, Tinkere?” zeptala se.

„Matty si myslí, že urazila Jenom-Hermionu Grangerovou,” řekl Tinker. „Matty se chystá strčit hlavu do ohně v krbu.”

„Cože? Ne!” Jenom-Hermiona Grangerová vyskočila na nohy. „Odveď mě do snídaňového salonku, Tinkere! Pospěš si!” Natáhla k němu ruku.

Tinkerovi došlo, že Jenom-Hermiona Grangerová mu nabízí, aby se jí chytil.

Její ruka byla suchá a příjemně teplá.

...

Jenom-Hermiona Grangerová vtrhla do Snídaňového salonku jako ničící kletba. „Draco!” vykřikla, „Kde je Matty?”

„Matty?” divil se pan Draco. „Co by tady - ”

„Tinker říkal...” Jenom-Hermiona Grangerová se rozhlédla a hledala Tinkera, ten však mezitím přeběhl pokoj a ukryl se ve výklenku okna. Vykukoval skrze mezeru mezi dvěma závěsy.

„Není tady žádný domácí skřítek, Grangerová,” řekl pan Draco. „A přes Meddleho tvrzení tu není ani můj otec nasávající ohnivou whisky.” (Na tuhle lež byl Tinker obzvláště hrdý). Pan Draco si povzdechl. „Jsem moc rád, že tě tady dneska večer vidím, Grangerová, ale... no... myslím, že bych se měl jít ujistit, že je otec v pořádku.”

„Tvoje matka mě pozvala,” řekla Jenom-Hermiona Grangerová.

„Matka tě - cože?”

„Ano. Chce darovat příspěvek - jauvajs!”

Co nejtišeji vrazil Tinker hlavou do okenního rámu. Přikouzlení smítka prachu do oka kouzelníka by normálně vyžadovalo přísnější trest, ale v tomto případě tu byly ke zvážení polehčující okolnosti (pan Lucius Malfoy to rád nazýval 'vyšší cíle').

„Co se stalo?” zajímal se pan Draco. Zněl starostlivě.

„Mám něco v oku...” řekla Jenom-Hermiona Grangerová.

„Pojď sem,” požádal ji pan Draco. Chytil ji za ramena a vedl ji pod lustr, kde ji přiměl natočit hlavu, aby jí na tvář dopadalo co nejvíce světla. „Nech mě... to bude v pořádku... jo, něco tam vidím...” Vytáhl hůlku. „Teď zůstaň úplně v klidu...”

„Ach,” zajíkla se Jenom-Hermiona Grangerová, „ach, Draco!”

„Nech mě – nemel sebou!”

Tinker zadržel dech. Načasování bylo stěžejní! Potom jeho citlivé uši zachytily klapání směšných bot slečinky Astorie Greengrassové. Přibližovala se a on věděl, že Turnip doručila zprávu podle Plánu.

„Genero viscum album,” zašeptal Tinker.

Větvička jmelí se těm dvěma objevila nad hlavami přesně ve chvíli, kdy se otevřely dveře salónku.

„Zdá se to obrovské,” sténala Jenom-Hermiona Grangerová.

„Přestaň se vrtět, než ti to tam vrazím ještě hlouběji,” přikázal pan Draco zadýchaně.

„DRACO!” zaječela slečinka Astoria Greengrassová.

„Accio zvlhčovadlo,” zamumlal pan Draco.

...

„Říkám ti, Astorie,” vysvětloval pan Draco, „že jsem se jen snažil vyndat smítko prachu Grangerové z oka!”

Další slabinou v Tinkerově Plánu, jak si právě všiml, bylo, že po předchozí akci vypadala Jenom-Hermiona Grangerová jako třaskavý skvorejš se zamrzlou hlavou. Tinker rychle zamumlal kouzlo a  i když nejdřív vypadala Jenom-Hermiona Grangerová spíš zmateně, za chvilku to přešlo a vypadala opět krásně.

„Tak mi vysvětli, jestli je náhoda, že vypadá, jakoby zrovna vylezla ze Salonu krásy Madam Malkinové,” naléhala slečinka Astoria Greengrass. „A proč komentovala velikost tvého - toho...věci?”

„Cože?”

Tinker přemýšlel jakou věc má slečinka Astoria Greengrassová vlastně na mysli...

„Slyšela jsem ji, Malfoyi! ‘Je to obrovské... vraž ho tam hlouběji!’ Hlavně aby ti to nestouplo do hlavy, chlapečku, nejspíš jich moc dalších neviděla!”

Tvář pana Draca získala zvláštní odstín červené a zdálo se, že má problémy rozhodnout se jak odpovědět. „Jestli jsi jich viděla dostatek dalších ty, Astorie,” řekl nakonec, „budeš určitě vědět, že ta moje 'věc' je dost vysoko nad průměrem.”

„Prosím,” promluvila Jenom-Hermiona Grangerová, „tohle celé je nedorozumění - ”

„Myslíš, že jsem blbá?” obořila se na ni slečinka Astoria Greengrassová.

„No...” váhala Jenom-Hermiona Grangerová.

„Astorie,” řekl pan Draco, „V lékárničce mám lahvičku veritaséra. Jsem víc než ochotný loknout si ho, pokud tě to přesvědčí.”

Slečinka Astoria Greengrassová otevřela pusu k odpovědi, ale potom jakoby změnila názor a zase ji zavřela. Několik vteřin přemýšlela a pak pronesla, „Theo Nott mě požádal, abych s ním utekla. A zdá se, že v našem svazku jsem měla být obětním beránkem.“

Pan Draco se otočil k Jenom-Hermioně Grangerové; Jenom-Hermiona Grangerová pokrčila rameny. Oba vypadali zmateně.

„Takže?” zeptal se pan Draco.

„Takže,” odpověděla slečinka Astoria Greengrassová, „je bohatší než ty, jméno jejich rodiny není tolik poskvrněné a i když nejspíš nebude v posteli tak dobrý jako ty, je do mě nejspíš blázen...”

„Zeptám se znova,” zopakoval Pan Draco, „takže?”

„Útěk s Theem se mi moc nezamlouvá,” vysvětlovala slečinka Astoria Greengrassová. „Svou svatbu  si představuju jako velkou společenskou událost – něco takového jako připravuje tvoje matka.”

„Chceš, aby Draco na sebe vzal vinu za váš rozchod,” řekla Jenom-Hermiona Grangerová, „takže ty jako nevinná strana budeš moct mít svoji velkou 'událost' s Theem Nottem.”

„Dýňovou paštičku pro tuto ženu za správnou odpověď,” zvolala slečinka Astoria Greengrassová.

Tinker si dělal starosti. Věci se už nějakou dobu nevyvíjely přesně podle jeho Plánu, ale pokud si troufal odhadnout, směřovaly ke stejnému výsledku...

„Co bys řekla na další výlet do Paříže, Grangerová?” zeptal se pan Draco.

A k údivu obou, Tinkera i pana Draca, Jenom-Hermiona Grangerová utekla v záplavě slz z pokoje.

...

Tinker se krčil za závěsem, v obrovských očích se mu leskly slzy a veliké uši měl skleslé.

V poslední chvíli se jeho Plán tak pokazil - Jenom-Hermiona Grangerová utekla pryč, a i když se za ní pan Draco rozběhl, o chvíli později se vrátil se zprávou, že zmizela v krbu. Od té doby seděli pan Draco a slečinka Astoria na pohovce vedle sebe a mlčeli.

„Jestliže se chystáš zrušit naše zasnoubení, Astorie,” řekl pan Draco najednou, „já to víc než přivítám. Budeš si ale muset najít jinou výmluvu.”

„Můžu tě přistihnout, jak si to rozdáváš s někým dalším - ”

„A znova zranit pro změnu Grangerovou? - ‘Chtěl jsem tě, věř mi, ale pak jsi utekla a – znáš mě – jak vidím holku neudržím kalhoty zapnuté.’ - Nikdy by mi to neodpustila.”

Tinker se schoulil mezi závěsy.

„Jdi si s ní promluvit” pověděla slečinka Astoria Greengrassová. „Přesvědč ji.”

„Grangerová se nikdy nenechá spojit s něčím nečestným nebo nepoctivým,” odmítavě zatřásl hlavou pan Draco. „A já jsem jí nikdy neměl navrhnout, že by měla – tohle ji tolik vytočilo.” Povzdechl si. „Možná přece jen není žena pro mě.”

„Ne,” řekla slečinka Astoria Greengrassová sarkasticky. „A právě proto jsi křičel její jméno.”

Pan Draco na chvilku ztichl. Potom řekl: „Můžeš mi vysvětlit, co tím myslíš?”

„Vykřikl jsi její jméno, Draco. Když ses udělal.”

Tinker nastražil uši. Vymyslel Další Plán. Nevěděl sice, co a kdy pan Draco udělal, ale věděl, co teď musí udělat Tinker.

...

Jenom-Hermiona Grangerová zaječela, popadla ručník a přitiskla si ho k tělu; Tinker vypískl, přikryl si rukama oči a aby to bylo dostatečné, otočil se zády.

„Co tady děláš?” zeptala se Jenom-Hermiona Grangerová.

„Tinker potřebuje mluvit s Jenom-Hermionou Grangerovou,” řekl Tinker. „Je to naléhavé.”

„Hm... ano... tak dobrá,” souhlasila Jenom-Hermiona Grangerová. „Jdi na mě počkat do haly, nebude mi to trvat dlouho.”

Tinker se okamžitě přemístil do 'haly' a usadil se na pohovku. Byla veliká, pohodlná a květovaná, pokrytá spoustou polštářků. Usadil se na volný kousíček, nohama kýval ve vzduchu a ruce měl složené v klíně.

Tinker se rozhlédl kolem sebe.

Domov Jenom-Hermiony Grangerové byl malinkatý a dost... barevný. Na zdech byly tapety, na podlaze vzorované koberečky a všude byly hromady knih. Okna byla ozdobena řetězy ze zlatých hvězdiček, na dveřích visel věnec z cesmíny a bylo tu také několik červených svícnů. Tinker se rozhodl, že se mu to líbí. Bylo to přátelsky hřejivé, přesně jako Jenom-Hermiona Grangerová.

Jenom-Hermiona Grangerová vešla oblečená do velkého huňatého županu a posadila se vedle něj. „Takže,” zeptala se přívětivě, „co pro tebe můžu udělat?”

„Pan Draco není šťastný,” řekl Tinker, který se rozhodl – na základě toho, že jeho rafinovaný a mazaný Plán dokonale selhal – že nejvíc uspěje s pravdou.

Jenom-Hermiona Grangerová se zatvářila zmateně a tak Tinker pokračoval: „Pan Draco říkal, že Jenom-Hermiona Grangerová je jediná žena pro něj a slečinka Astoria Greengrassová říkala, že pan Draco křičel jméno Jenom-Hermiony Grangerové, když se udělal – nebo něco udělal - ”

Tinker si všimnul, že tváře a krk Jenom-Hermiony Grangerové zrudly, ale drmolil dál „a jestli si  slečinka Astoria Greengrassová vezme pana Draca a přijde bydlet na Malfoy Manor... pan Draco bude hrozně nešťastný a on - on bude - a on bude zahořklý a zlomený a - ”

Tinker si uvědomil, že se pohybuje na velmi tenkém ledu a začal hlavou bouchat o opěradlo pohovky (i přesto, že to opěradlo bylo dost měkké).

„Tinkere!” Jenom-Hermiona Grangerová chytila jeho hlavu a jemně ho udržovala v klidu. „Nemusíš to dělat, ne tady, Tinkere! U mě je speciální místo, kde domácí skřítkové můžou říkat, cokoliv si myslí nebo cítí, a nemusejí se za to trestat.”

Tinker si nebyl jistý, jestli to Jenom-Hermioně Grangerové úplně věří, ale pro případ, že by to byla pravda, pověděl přesně to, co si myslel: „Jenom-Hermiona Grangerová se musí vdát za pana Draca.”

„To by nikdy nemohlo fungovat, Tinkere,” řekla Jenom-Hermiona Grangerová. „Paříž mi otevřela oči.” mumlala si pro sebe.

Tinker zaslechl, jak pan Draco zmiňoval Paříž už předtím v knihovně. „Co se stalo v Paříži, Jenom-Hermiono Grangerová?” zeptal se zvědavě.

Jenom-Hermiona Grangerová si vzdychla. „Tvůj pan Draco,” vyprávěla, „mě pozval na výstavu starodávných přenášedel do Musée de la Magie. Bylo to úžasné, Tinkere.” Tinker si všiml, jak se tvář Jenom-Hermiony Grangerové celá rozzářila. „Byli jsme tam tři dny a navštívili jsme i mudlovská místa - Louvre a Musée d’Orsay - a Draco byl tak... tak inteligentní a zajímal se o věci, choval se tak otevřeně. Myslela jsem si, že jsem našla spřízněnou duši. K ničemu nedošlo“ – znovu zčervenala - „rozumíš mi...” Tinker nerozuměl, ale nic neřekl - „ale skoro se to stalo...”

Přitáhla si Tinkera blíž k sobě a obejmula ho. „Ano, jsem si jistá, že by se to stalo, kdyby ho otec nepovolal zpátky. Nejdřív jsem si myslela, že jeho matka musí být snad nemocná, takový byl ustaraný. Ale ne, to jen jeho otec... naléhal na něj, ať se zbaví té mudlovské šmejdky. Řekla jsem, že jestli ho poslechne, pak nemáme žádnou společnou budoucnost. A on odešel, Tinkere.” Políbila Tinkera na vrcholek hlavy. „Přemístil mě zpátky domů a spěchal za svým otcem.”

Tinker si dobře dokázal představit všechny ty kletby, které by lítaly vzduchem, kdyby pan Draco domů nepřišel...

„Nemůžu být s mužem,” pokračovala Jenom-Hermiona Grangerová, „který upřednostní svého otce přede mnou, Tinkere.”

„Co když se pan Draco změnil?” zamumlal Tinker plný naděje.

Tinker ucítil, jak Jenom-Hermiona Grangerová vrtí hlavou. „Leopard nezmění svoje skvrny.”

Tinker nepochytil, jak se dostali k leopardům, ale souhlasil s tím, že změna pana Draca je tak trochu na delší čas. „Co když vás pan Draco miluje,” řekl.

„Ach, Tinkere...!” řekla Jenom-Hermiona Grangerová a ještě pevněji ho objala.

Potom začala Jenom-Hermiona Grangerová opět plakat.

...

Tinker se probudil na prsou Jenom-Hermiony Grangerové zamotaný v něčem huňatém a chlupatém.

Někdo bouchal na dveře „Grangerová! Grangerová, otevři!”

To byl pan Draco! Tinker se snažil osvobodit ze smrtícího objetí Jenom-Hermiony Grangerové.

„Mhm?” zamumlala Jenom-Hermiona Grangerová. „Co?”

„GRANGEROVÁ!”

„To je... Draco?”

„Mohna by he Enom-Hemiona Gjenžová mohva it poivat,” povídal Tinker s plnou pusou županu.

„No... ano,” řekla a jak vyskočila na nohy, osvobodila Tinkera. „Já jen... ehm...”

Tinker sledoval, jak Jenom-Hermiona Grangerová zmizela ve dveřích vedoucích z haly, potom sklouzl za pohovku a ukryl se. Slyšel Jenom-Hermionu Grangerovou otevírat další dveře.

„U Merlina,” pověděl pan Draco, „vypadáš příšerně, Grangerová.”

„Díky,” řekla Jenom-Hermiona Grangerová.

Tinker ji zaslechl, jak se vydala zpátky, s panem Dracem za zády, a rychle zamumlal své osvědčené kouzlo, po kterém splasknou červené nateklé oči a vyčistí se nos. Ucítil pohyb pohovky, jak si  Jenom-Hermiona Grangerová prudce sedla.

„Astoria a já jsme se rozešli,” oznámil pan Draco. „Ještě to není oficiální, ale domluvili jsme se mezi sebou. A Astoria mi dala své slovo,” dodal rychle, „že tebe nezmíníme vůbec a mé jméno nebude spojováno s žádnou další čarodějkou. Přijdeme s nějakým důvěryhodným, čistokrevným důvodem k rozchodu – možná bys nám mohla pomoct objevit nějaké starodávné kouzlo nebo tak něco...”

Jenom-Hermiona Grangerová neřekla nic. Tinker vykoukl zpoza pohovky. Jenom-Hermiona Grangerová si pažemi objímala hrudník a její tvář, i přes Tinkerovo kouzlo, vypadala pořád jako nabručená brambora.

Tinker se přikrčil zpátky do bezpečí.

„A co tvůj otec?” promluvila konečně Jenom-Hermiona Grangerová. Zněla dokonce ještě naštvaněji, než vypadala.

„Co s ním?”

„Draco! Říkala jsem ti to už v Paříži! Nemůžeme spolu mít žádný vztah, pokud nebudu pro tebe první a ty nebudeš první pro mě!

„A budu tvůj první?” zeptal se pan Draco.

„Samozřejmě že - arrrrrgh!” Jenom-Hermiona Grangerová frustrovaně vykřikla. Tinker cítil, jak svými malými pěstičkami bušila do pohovky, a dovedl si představit samolibý výraz pana Draca.

„Tak si mě vezmi, Grangerová,” řekl pan Draco.

Tinker zatajil dech.

„Ne!” vykřikla Jenom-Hermiona Grangerová a vstala. „Ne, Draco! Já nebudu vždycky až ta druhá po tvém otci a tvé matce, nechci čekat na konci řady tvých čistokrevných přátel! Ne!”

„Hermiono,” řekl pan Draco.

A Tinker v jeho hlase slyšel opravdovou lásku a doufal, že ji Jenom-Hermiona Grangerová slyšela také. Nastalo ticho a trvalo velmi, velmi dlouho, dokud Tinker nezaslechl zasténání Jenom-Hermiony Grangerové. Vyplížil se z úkrytu a vykoukl přes opěradlo pohovky.

Pan Draco líbal Jenom-Hermionu Grangerovou a – přestože toho Tinker o líbání moc nevěděl – mohl říct, že Jenom-Hermiona Grangerová si to užívá. A pak Tinker sledoval, jak pan Draco zvedl Jenom-Hermionu Grangerovou do náruče, odnesl ji do jiného pokoje a kopnutím za nimi zavřel dveře.

Tinker si pospíšil ke dveřím a přitiskl na ně jedno ze svých obrovských uší.

Nebyla už slyšet žádná hádka, jen rozpustilé chichotání, sem tam nějaké vzdychnutí a pak  tiché, rytmické vrzání.

Zničehonic nějaký instinkt napověděl Tinkerovi, že tohle byla ta věc, ke které skoro došlo v Paříži -  TO - po čem Jenom-Hermiona Grangerová tolik toužila a červenala se, jenom na to pomyslela...

Tinker se přemístil domů.

...

O týden později

Tinker zamyšleně ponořil pero do kalamáře.

Štědrovečerní večeře byla snědená a rodina odpočívala - pan Lucius Malfoy a paní Luciuse odešli na procházku po pozemcích a pan Draco s Jenom-Hermionou Grangerovou byli v knihovně. Všechno bylo uklizené a nebylo potřeba nic udělat, a když už bylo to období klidu a míru, domácí skřítkové měli povoleno dopřát si nějaký čas sami pro sebe.

O dva dny dříve pan Draco ohromil pana Luciuse Malfoye a paní Luciuse nejenom oznámením o zrušení zasnoubení se slečinkou Astorií Greengrassovou ale také svým plánem vzít si Jenom-Hermionu Grangerovou, odstěhovat se z Manoru a žít s ní v mudlovském Londýně.

Pan Lucius Malfoy vyhrožoval, že pana Draca vydědí.

Pan Draco mu řekl, ať udělá to nejhorší, co musí.

Potom se do toho vložila paní Luciuse, a jenom co přesvědčila pana Luciuse Malfoye, aby zrušil sulcové zaklínadlo, a pomohla panu Dracovi do křesla, navrhla kompromis. Pokud pan Draco trvá na tom, že se ožení s mudlorozenou, musí souhlasit s tím, že bude své děti vychovávat v souladu s jejich čistokrevným dědictvím. A jestliže on a jeho žena odmítnou možnost usadit se na Malfoy Manoru, musí alespoň žít v domě, který pro ně koupí pan Lucius Malfoy - „Ano, Luciusi,” řekla, „koupíš ho pro ně,” - jako svatební dar.

Tak pan Draco – nezpozorován nikým kromě Tinkera– zkřížil za zády prsty a souhlasil.

Paní Luciuse okamžitě poslala sovu Jenom-Hermioně Grangerové, aby jí oznámila, že pan Lucius Malfoy a ona jsou potěšeni Dracovým výběrem manželky.

Tinker – jen tak sám pro sebe -  pochyboval, že tímhle to všechno končí, ale byl si jistý, že ať už si na ni v budoucnu vymyslí cokoliv, Jenom-Hermiona Grangerová se s tím bez problémů vypořádá.  Konec konců, byla to právě Jenom-Hermiona Grangerová, kdo vyjednal Tinkerovi vánoční volno a tiše ho ujistila, že tímhle to teprve začíná.

Tinker přežvykoval konec pera a přitom si prohlížel svůj Mistrovský Seznam:

1. 1.    Pan Lucius Malfoy (podle Jenom-Hermiony Grangerové) se potřebuje naučit smát se. 
2. 2.    Paní Luciuse by se mohla častěji ‘uvolnit’. 
3. 3.    Pan Draco si musí uvědomit, že odnášením Jenom-Hermiony Grangerové do postele se vždycky nevykroutí z problémů. 
4. Pan Harry Potter a pan Ronald Weasley by měli pochopit, že Jenom-Hermiona Grangerová se nedá odradit od svatby s mužem, kterého miluje...

Seznam byl dlouhý, ale Tinker už měl Plány.