Stává se pod jmelím
  It Always Happens Under the Mistletoe

 Autor: His Spectacles

Překlad: Eliška          Beta: marci

Shrnutí: Ginny konečně políbí Harryho pod jmelím! Je štěstím bez sebe, dokud se do toho nevloží Draco Malfoy a neukáže jí, jak Harryho políbit správně.

AN: Má opožděná vánoční 05 fic!

Originál: https://www.fanfiction.net/s/2724972/1/

Souhlas s překladem: Žádost zaslána

Prohlášení autorky: Nic nevlastním.

Postavy obsažené v tomto příběhu jsou majetkem J. K. Rowlingové, autorky Harryho Pottera. Duševní vlastnictví překladu různých jmen, názvů a míst patří pánům Medkům, kteří knihy o Harry Potterovi přeložili do češtiny. Autorkou této fanfikce je His Spectacles. Ani příběh, ani jeho překlad, nevznikly za účelem finančního zisku.

Rating: K+

HP/DM

(SLASH, asi, neboť dojde k polibku mezi osobami stejného pohlaví)

-~oOo~-

Stává se pod jmelím

Ginny se odtáhne zpět, na tvářích karmínový nádech, rty stále lehce našpulené. Hluk ve Velké síni se utišil, ale Ginny to nezajímá, protože rty jí stále brní po tom krátkém kontaktu a krev jí hučí v uších.

Se zběsile bušícím srdcem otevírá oči a před sebou vidí temně rudého Harryho, jehož oči jsou něčím rozjasněné a rozšířené.

Pravděpodobně se mu můj polibek dost líbil, pomyslí si Ginny se skromným uchechtnutím a rukou si zakrývá rty. A to to bylo se zavřenou pusou… pouze letmý dotyk, opravdu. Počkej, až zapojím jazyk! 

Harry otevírá ústa, pravděpodobně aby si řekl o další, ale nevydá ze sebe žádný zvuk. Ginny se zachichotá hlasitěji, její nadšení nabírá epických rozměrů. Velká síň propuká do bláznivého šepotu a mumlání, ale Ginny se o to nezajímá. Stojí otočená ke všem zády a čelí oněmělému Harrymu. Nad nimi roztomile visí jmelí.

„Oh Harry, my jsme konečně…“ začne Ginny, ale vzápětí je přerušena, když se Harryho doširoka rozevřené smaragdové oči najednou zaměří na něco za jejím ramenem. Harry dělá krok zpátky.

Zrzka se zamračí a podívá se za sebe s kousavým komentářem na rtech, ale okamžitě ztuhne.

Draco Malfoy se zvedá ze svého místa a líným krokem se sune směrem k nim. Jeho rty jsou zkroucené v pohrdavém úsměvu a na Ginny se dívá přímo hrozivě.

Když stojí – ne, tyčí se nad nimi, Ginny konečně vykřikne: „Co chceš Malfoyi?“ Koutkem oka vidí vstávat svého bratra a spolužáky z Nebelvíru, připravené se za ni bít. Zírá na blonďatého Zmijozela. „Nevidíš, že jsem zaneprázdněná s mým klukem?“

Na to se Harryho oči rozšíří ještě více. Pro Ginny jsou po onom jednom letmém políbení pár. Protože, samozřejmě, k tomu směřovali celou dobu.

Malfoy se podle ušklíbne. „Opravdu?“ To, jak pomalu převaluje slova v ústech, jí drásá uši. A poté Malfoy udělá něco strašného. Otočí se k Harrymu: „Je to pravda Pottere? Je opravdu,“ teď zní ještě pohrdavěji, „tvojí přítelkyní?“

Další ohromené mlčení prostoupilo Velkou síní a v nastalém tichu každé Malfoyovo slovo znělo s neuvěřitelnou jasností.

Než může Harry odpovědět, teď dokonce viditelně ještě nervóznější, než předtím, vloží se do toho Ginny. „Odpal Malfoyi! Proč tu vůbec jsi?“

Ty ledově šedé oči způsobí, že se otřese. „Protože, Weasličko, to byl žalostný polibek. A já jsem dotčený ve jménu přítomného jmelí a Pottera, který si o těchto Vánocích zaslouží mnohem víc.“ Ginnyiny oči se zúží a ona zuří. Tak zuří! Jak se opovažuje ničit její chvilku s Harrym? Čekala na ni tak dlouho!

„A předpokládám, že ty to umíš udělat lépe!“ vykřikne s nebojácnou výzvou v hlase. „Dobrá tedy, ukaž mi polibek, který nebude žalostný!“

Od přihlížejícího publika se nese hromadné zalapání po dechu. Opravdu dovolila Ginny Weasleyová Draco Malfoyovi políbit ji jako důkaz? Ron je už rozzuřený a začíná rudnout v obličeji. Vypadá, že bude vraždit.

Malfoy v širokém úšklebku zablýskne perfektními bílými zuby.

„Dobrá, ukážu.“

Ginny stojí na místě a posílá mentální omluvu Harrymu, který se posouvá směrem ke dveřím a doufá, že se včas dostane pryč.

Malfoy se přibližuje k Ginny a když je kousek od ní („Malfoyi, nedotýkej se, sakra, mé sestry!“ huláká Ron), najednou se obrací směrem k Harrymu, natahuje ruku a chytá jeho zápěstí do těsného sevření. Tmavovlasý Nebelvír sebou škubne, ale on jej strhává na sebe a spojí jejich rty.

Ginny sleduje naprosto a úplně konsternovaně, jak Malfoy útočí na Harryho ústa, zatímco druhý hoch se jen slabě snaží vymanit ze sevření, jak dráždí Harryho rty jazykem a jak ten kňučí a bezmocně se rozpouští proti blonďákově vysoké postavě. Pak Harry obtáčí svoje ruce kolem Zmijozelova krku a polibek mu náruživě oplácí, pusu otevřenou, aby dovolil vstup partnerovu jazyku, a když se dostává dovnitř, Malfoy zpevňuje sevření kolem jeho štíhlého pasu.

Jejich jazyky hladově bojují a polibek pokračuje a pokračuje. Nedbají na své publikum, nevnímají znechucený šok, který je obklopuje, když jsou všichni ve Velké síni svědky vášnivé muchlovačky jejich Zlatého chlapce se zmijozelským ledovým princem.

Žár, který vyzařuje z těch dvou, je spalující, ale Ginny je příliš šokovaná na to, aby se odsunula dál ze své aktuálně až přílišné blízkosti od těch dvou.

Nakonec se Malfoy odtáhne a pomalu olízne Harryho rty, který zakňourá nad ztrátou kontaktu. Zmijozelovou tváří pohrává slabý úsměv, když jemně odsune Harryho tmavou ofinu a odhalí tak široce otevřené, smyslně zářící zelené oči.

Ve Velké síni se nikdo nehýbá. Slabý šelest padajícího sněhu venku je ohlušujícím zvukem v nastalém absolutním tichu. Jmelí se nad nimi třepotá snad ještě roztomileji, než kdy dřív.

Harry si konečně uvědomí, že jsou stále ve Velké síni, ohnivě zčervená a zatváří se lehce zhrozeně, když pár stop vedle sebe spatří nehybnou Ginny a nemocně vypadajícího nejlepšího přítele.

„Jsi v pořádku, lásko?“ tiše mumlá Malfoy, ale jeho slova rezonují Velkou síní. Voldemort by se mohl přemístit přímo do jejího středu i se stovkami Smrtijedů, mozkomorů, vlkodlaků a upírů a nikdo by nebyl tak šokovaný, jako při zaslechnutí něhy v blonďákových už tak ohromujících slovech.

Harry opře své čelo proti Malfoyovu. „Myslel jsem, že jsme se dohodli, že jim to řekneme až na Nový rok?“

Malfoy se uculí. „Já vím, ale někdo,“ hází po Ginny ďábelský pohled, „se rozhodl políbit mého Harryho přímo přede mnou! To nikdo dělat nebude, i kdyby šlo o pouhou letmou pusu! A teď to všichni ví.“

„Ty jsi tak vášnivý,“ vydechne Harry a vtiskne Mafoyovi letmý polibek na krk.

Ginny se konečně probírá z omámení. Její hlas se chvěje slzami a nevírou. „Harry…?“ zeptá se zároveň s Ronem, který opakuje její slova.

Harry se podívá přes Ginny k nebelvírskému stolu na své kamarády, kteří vypadají, že buďto explodují, nebo se zhroutí se v témže okamžiku. Mrzimorští vše sledují s neskrývanou fascinací. Havraspárští zírají s vypočítavýma očima (pravděpodobně zvažují šance těchto dvou rivalů muchlujících se na veřejnosti) a zmijozelští se zdají právě tak naštvaní, jako nebelvírští. Všichni vypadají, že jsou připraveni vyskočit a odtrhnout je od sebe.

„Och, Gin, je mi to líto,“ omlouvá se konečně Harry stále ohromené rusovlásce. „Říkal jsem ti, že se s někým vídám, ale ty jsi mi nevěřila. Já, uf, omlouvám se.“

Ginny popotahuje.

Nastane krátký okamžik nepříjemného ticha, během něhož se Malfoy o nic nestará, neboť je příliš zaneprázdněn líbáním Harryho vlasů a laskáním jejich jemných pramenů,

když vtom…

„MALFOYI!“

Harry ucukne před čistou zuřivostí v Ronově hlase a pak, jakoby na povel, celá síň vybuchne tisícem zvuků. Lidé vstávají a spěchají směrem k nim, všichni vykřikují cosi, co dohromady nedává žádný smysl.

Harry tahá Malfoye za ruku a posouvá je směrem k východu. „Pojď, Draku. Myslím, že musíme utíkat.“

Pobavený úsměv zacuká Malfoyovými rty. „Také mám ten dojem.“ Přitáhne si Harryho tvář a vtiskne mu další žhavý polibek, pak ho zatlačí zpátky a vleče jej pryč ze síně, přičemž se oba hystericky rozchechtají.            

Ginny je zamrzlá na místě a ve tváři jí bouří emoce. Rozzuření spolužáci ji míjí ve snaze dostihnout prchající dvojici.

A v té chvíli se chodbou i Velkou síní rozlehnou Malfoyova slova:

„A Weasleyová, TAK se líbá Harry Potter!“

-~oOo~- 

AN: Absolutně ujeté, vím o tom. Ale… je to H/D.