Preklady fanfiction Harryho Pottera

Drobné nedorozumění

Autor: redflower     Překlad: denice          Beta: Jimmi a Sevik99

Originál: https://www.fanfiction.net/s/1774324/1/A_Little_Misunderstanding

Rating: 13+

Kapitola 6. Základní pravidla

Hermiona a Draco plánovali další setkání v Modré notě, aby vyřešili… podrobnosti, než se vydají k domu jejích rodičů. Zdržela se v práci, konečně se dostala k odkládanému papírování. Poslala Dracovi sovu se vzkazem, že nestihne přijít do restaurace, tak ať se zastaví v půl osmé u ní v bytě.

Když se překulila sedmá hodina, rozhodla se už raději odejít. Přemístila se do svého bytu a převlékla se do něčeho pohodlnějšího. Když si navlékla své oblíbené džíny a hezký rolák, šla do kuchyně, aby postavila konvici na čaj.

Sotva ji položila na kamna, uslyšela klepání na dveře. Otevřela a uviděla Draca, stojícího tam s rukama v kapsách a prohlížejícího si ji svýma stříbrnýma očima od hlavy k patě.

„Pojď dál,“ řekla a couvala do kuchyně, „promiň, že jsem přeložila schůzku, měla jsem v práci horu věcí na vyřízení.“

„To je úplně v pořádku,“ odpověděl věcným tónem a následoval ji do kuchyně. „Mimochodem, myslel jsem, že pokud máme být ‚pár‘, měl bych znát tvůj byt. Víš, kvůli zmínkám.“ Ozvala se konvice, plnící místnost jemným pískáním, upozorňujícím Hermionu, že ji má sundat z hořáku, což udělala.

Otočila se k Dracovi, uvolněně opřenému o zárubeň, a zeptala se, jestli si dá šálek čaje. Přikývl a pomalu přešel ke kuchyňskému stolu, kde se usadil. Zvolna se rozhlédl po kuchyni, aby prozkoumal nové prostředí. Její byt byl docela útulný, různorodý. Nic se k sobě skutečně nehodilo, ale výsledný dojem byl velmi sladěný. Ačkoli o tom nikdy dřív nijak vážně nepřemýšlel, domníval se, že její domov bude spíš moderní, s elegantními a čistými liniemi, jako byla ona sama, neboť předpokládal, že je to dívka, které si nepotrpí na nesmysly.

A pak se podíval na ni. Kdyby mu někdo někdy v Bradavicích řekl, že bude muset hrát jejího přítele, bez váhání by ho proklel. Teď však takové situaci musel čelit. Vytrhl se ze zamyšlení, když promluvila.

„No, předpokládám, že než začneme, budu ti muset říct pár věcí.“ Otevřela horní skříňku, pak se přesunula ke spodní a otevřela i tu. „Víš, když jsem řekla vánoční večírek, nemyslela jsem jen jeden den. Ve skutečnosti je to víc než týden. Přijdeme den před Štědrým večerem a rozloučíme se den po Novém roce.“ Stoupla si na okraj dolní skříňky, aby získala pár centimetrů a dosáhla na šálky.

Draco se tak bavil způsobem, jakým získávala hrníčky, že vypadal, jako by ho nové informace ani nenaštvaly. Položila oba šálky na sůl a zavřela skříňky. 

„Hm, co dál?“ řekla nepřítomně a zamířila k lednici. Opatrně vylezla na pracovní desku kuchyňské linky, aby dosáhla nahoru na mrazák, kde přechovávala nádobu s čajovými sáčky. Dva vzala a slezla dolů. „Aha, budeme nocovat v domě mých rodičů.“ Do každého šálku vložila sáček čaje, zalila je horkou vodou a donesla je ke stolu.

Pak vyndala cukr a mléko a chystala se je položit na stůl, když si všimla Dracova úsměvu.

„Co je?“ zeptala se přímo.

„Žádný odvážný, smrtelně nebezpečný manévr k získání mléka a cukru?“ zeptal se. Rozpačitě zrudla a pokusila se to zakrýt úsměvem.

„Ne,“ odmlčela se, aby odložila věci, které držela v rukou. „A kdybych slyšela, že si ze mě děláš legraci, protože jsem příliš malá a nedosáhnu v kuchyni na různé věci, musela bych tě proklít.“ Jeho úšklebek se rozšířil. Nebyl si jistý proč, ale všiml si, že jeho drobné poznámky byly pomalu nahrazovány hravým škádlením. A vůbec mu to nevadilo.

„Takže, co jiného potřebuji vědět?“

„Myslím, že je na čase stanovit základní pravidla,“ rozhodla se, když usedla naproti němu. Objala hrníček oběma dlaněmi, aby se o něj zahřála, a vdechovala páru.

„Základní pravidla. Dobrá. Mluv,“ řekl a usrkl si čaje.

„Zaprvé.“ Řekla zvolna, aby se ujistila, že rozumí, jak je to důležité. „Teď musíš pochopit, že na tomhle závisí celá věrohodnost našeho vztahu.“

„Dobře,“ připravil se na všechno, co uslyší. „Pokračuj.“

Odmlčela se, než řekla: „Piju čaj se dvěma cukry.“

„Myslíš to vážně?“

„Naprosto,“ ujistila ho. „Možná bys to měl zkusit. Vím, o čem mluvím.“ Věnoval jí pohled, v němž se mísila nevíra a sarkasmus, který neznamenal nic jiného, než ‚tohle je fakt pravidlo číslo jedna?‘ ale udělal, co se mu řeklo. Vložil do šálku dvě kostky cukru a zamíchal, aby se rozpustily.

„Dělám to dobře?“ zeptal se a ona přikývla.

„No, asi by bylo užitečné, kdybychom si mohli projít nějaké detaily. Víš, jak dlouho se známe. Jak jsme se setkali. Co spolu rádi děláme. Tedy, myslím to, co rádi děláme, ale můžeme o tom říct tvé rodině.“ Vyzývavě párkrát zvedl obočí.

„Jsi hnusný,“ pokárala ho. Pak si uvědomila, že kromě té poslední narážky má pravdu. „No, nemá smysl lhát. Znali jsme se ve škole a nedávno jsme se potkali pracovně.“

„To není moc romantické.“

„Nemyslela jsem, že Malfoyové jsou romantici,“ hájila se a pak pokračovala.

„Takže, poslal jsi mi sovu, že se mnou chceš mluvit služebně... ale ve skutečnosti jsi mě chtěl znovu vidět.“

„A i když bys to nikdy nepřipustila, byla jsi v extázi z toho, že se s tebou chci znovu setkat,“ přidal k příběhu další, poněkud sebestředný detail.

„A zbytek...“ začala Hermiona a nechala Draca dokončit.

„Je minulost.“

xxx

Neustále si posílali sovy. Draco se ptal, co by si měl zabalit, a Hermiona mu psala o drobných zvláštnostech jejích i její rodiny, které by měl jako její přítel znát.

A mnohokrát, téměř neustále, přemýšlela, proč byl Draco tak... tak... nápomocný. Tato otázka ji vždycky přiměla přemýšlet, proč to pro ni dělá. Proč to všechno vzal tak klidně?

Nemohlo to být jen vydíráním, protože oběma bylo jasné, že má dost peněz, aby si koupil vlastní noviny a napsal si ten zatracený článek sám.

A pak si lámala hlavu nad tím, co si Draco myslí o tom, že takhle obelhává své rodiče. No ovšem, pravděpodobně neměl s rodiči dobrý vztah. Dost možná jim lhal celý život, tedy pokud ještě žili.

Potlačila tuhle nepříjemnou myšlenku a rozhodla se, že to musí být kvůli vydírání.

xxx

Když Hermiona Dracovi ten plán navrhla, jeho zřejmým motivem bylo zachránit jeho společnost před nepříjemnostmi, ale v hloubi duše si byl vědom, že je v tom víc než tohle. Jistě, uniknout o svátcích Pansy byl další bonus, ale věděl, proč do toho jde.

Chtěl jedinou věc, kterou nikdy neměl. Rodinu. Draco nezažil šťastné Vánoce.  Doma nikdy neměl rozzářený vánoční stromek, žádné punčochy na krbu, nikdy nezpívali koledy.

A svou budoucnost neviděl o mnoho jasněji. Jistě, přitahoval pozornost mnoha žen. Ale opravdu na něm některé z nich záleželo? Ne. Už před časem se rozhodl. Měl svou práci. Ale věděl, že ta mu nenahradí to, co mu schází. Ve skutečnosti už to vzdal.

Svět byl krutý. Ale nemohl ho obviňovat. On sám byl krutý a uvědomoval si, že na nápravu jeho hříchů už je pozdě. Byl strašně osamělý. Vždycky byl, a vypadalo to, že to tak bude už napořád.

Ale teď měl šanci na štěstí. Proto Hermioně pomáhal. Chtěl se stát součástí toho všeho, i kdyby to mělo být jen na týden...

...i kdyby to nebylo opravdové.