Preklady fanfiction Harryho Pottera

Len pre našu zábavu a poučenie.

Závěť

7. kapitola - Pýcha a okolnosti

Závěť
Vložené: Jacomo - 30.09. 2017 Téma: Závěť
Jacomo nám napísal:

Závěť

Last Will and Testament
Originál viz https://www.fanfiction.net/s/1200564/7/Last-Will-and-Testament

 

Autor: hasapi
Překlad: Jacomo     Beta: Ivet     Banner: Jacomo

Pozor, nie je možné otvoriť v novom okne, musíte sa vrátiť späť.

Kapitola 7: Pýcha a okolnosti

 

Hermiona si v Magickém úřadu pro mezinárodní právo na vyplňování a razítkování dokumentů tak zvykla, až si byla celkem jistá, že by v tom mohla pokračovat i ve spánku. Byl to slušný výkon - alespoň dle jejího přesvědčení - být schopná udržet si během shromažďování dokumentů po kancelářích povědomí o tom, co má s nimi udělat, až do návratu ke svému stolu.

Alicia Malfoyová dorazila zcela neohlášená na Manor před týdnem. Vtrhla k nim a chovala se k Dracovi jako k mladšímu bratrovi - kterým pro ni bezpochyby byl. Po představení Hermiona zjistila, že Alicia je Dracova teta, tedy Luciova sestra. Že by tak milá žena mohla mít něco společného s Luciem Malfoyem, bylo téměř mimo Hermionino chápání. Okamžitě si Alicii oblíbila - jakmile jí došlo, že jsou s Dracem příbuzní. Ne že by se přiznala k žárlivosti.

Alicia v současné době obývala komnatu poblíž hlavní ložnice – komnatu, která pro ni byla trvale nachystaná. U "domu" malfoyovské velikosti nemohla Hermiona říct, že by ji to překvapovalo.

Večeře byly formální záležitostí, kdy Alicia seděla uprostřed a Hermiona a Draco na opačných stranách stolu proti sobě. Snídaně se podávaly kdykoli po probuzení, protože domácí skřítci udržovali jídlo stále teplé. Jak si Hermiona všimla, Draco byl ranní ptáče a pracoval hned od rána. Ona sama se budila kolem sedmé a odcházela do práce na ministerstvu krbem na druhém poschodí. Obědvala obvykle v tamější jídelně, což občas vyměnila za posezení s Ginny u Tří košťat, kde dívka přijala práci jako servírka.

Myšlenka na Ginny vyvolala u Hermiony úsměv. Dívka doslova kvetla; těhotenství jí rozhodně svědčilo. Hermiona mohla jen doufat, že u ní to bude stejné... samozřejmě, pokud k tomu někdy dojde. Ne že by to mělo být brzy - jen věděla, že se to někdy v budoucnu může přihodit. Ano, v budoucnu.

Ale Ginny aspoň měla Nevilla - ne špatně, Ginny aspoň měla Nevilla ráda, nestrávila sedm let jeho nenáviděním a věděla, že to je vzájemné. Aspoň byli ti dva během Bradavic v téže koleji. Aspoň...

Hermiona potřásla hlavou a pokusila se soustředit na svoji práci. Což bylo poněkud obtížné, protože to nikdy dělat nemusela. Vlastně až teď po návratu z... dovolené. Vypadalo to, že jí ubyla polovina práce, a navzdory tomu, že se s ní dřív nikdo nebavil, teď s ní lidé nemluvili vůbec. Jakmile vstoupila do místnosti, hovor náhle utichl a jí to začínalo lézt na nervy.

Věděla, že rychlou svatbou s Dracem vyvolala uragán, ale musí o tom pořád všichni tolik mluvit? A k tomu ta šeptanda! To jako vážně? Byla dospělá, snad by zvládla trochu drbů.

Zdálo se, že jí už nikdo nedůvěřuje. Vypadalo to, že jediná odpověď na její otázku typu "Můžu pro vás něco udělat?" zní "Ale ne, zvládnu to sám." Neměla tušení, co mohlo způsobit, že už jí nedůvěřovali. Obvykle udělala pro každého na oddělení, co potřeboval. Tedy až na pana Masona, vedoucího. Od svého nástupu do práce ho totiž vůbec neviděla. Když přicházela, už byl ve své kanceláři, a odcházel dřív, než ona skončila s prací.

Hermiona se zajíkla, když jí do čela narazil obletník a přistál u ní na stole. Zamračila se a zavrtěla hlavou. Pořád si na tenhle způsob komunikace nezvykla, ačkoliv musela připustit, že je lepší než sovy.

 


Pro Hermionu Grangerovou:

Prosím, dostavte se v 10:30 do kanceláře pana Masona.

Amy Rosenbaumová, sekretářka pana Boba Masona,
vedoucího Magického úřadu pro mezinárodní právo

 


Jasně. "My o vlku," zamumlala si Hermiona pod nos a mrkla na hodiny. Bylo téměř za pět minut půl jedenácté, takže mohla už klidně vyrazit do šéfovy kanceláře.

***

"Zdravím, pane Masone," usmála se Hermiona nervózně a s rukama za zády se napřímila jak podle pravítka.

"Prosím," uculil se na ni, "říkejte mi Bobe."

Hermiona přikývla. "Pak tedy, Bobe," zopakovala. Nebyla si úplně jistá, že by ho měla oslovovat křestním jménem, ale když jí to řekl... "O čem jste se mnou chtěl mluvit, pane?"

Bob mávl rukou. "Žádné pane, připadám si pak starý." S pohledem na hromadu papírů na svém poněkud neuspořádaném stole řekl: "Slečno Grangerová - nebo teď je to paní Malfoyová?" Když se na něj slabě usmála, v šedých očích mu zajiskřilo.

"Oficiálně jsem paní Grangerová-Malfoyová, ale předpokládám, že když já vás oslovuju Bobe," nadechla se k odvážnému kroku, "vy byste mi měl říkat Hermiono."

Bob se zasmál. "Máte pravdu, mladá dámo. Pak tedy, Hermiono, zavolala jsem vás dnes do své kanceláře, protože se na mě obrátilo několik lidí ohledně vaší pozice v úřadu." Hermioně se zrychlil puls - nedělá si z ní legraci? "Uvádějí, že jste zde zaměstnána pět a půl roku za minimální mzdu, neměla jste žádnou dovolenou - samozřejmě kromě líbánek - a navzdory mnoha hodinám přesčas jste nikdy nedostala nic jiného než váš základní plat."

Bobova tvář se zamračila. "No, obvykle se neangažuji v záležitostech zaměstnanců na nižších pozicích - to je věc jejich přímých nadřízených - ale zdá se, že tu něco není v pořádku. Nevím, jestli to váš nadřízený udělal záměrně nebo došlo jen k opomenutí, ale vzhledem k vaší tvrdé práci jste měla být povýšena už před čtyřmi roky, a pokud byste v ní pokračovala, tak před dvěma lety znovu a stejně tak i letos.

Naštěstí jde právě teď jedna z mých pomocných asistentek na mateřskou dovolenou a vyjádřila názor, že se pravděpodobně do práce nevrátí. Tudíž se domnívám, že je tu prostor pro vaše povýšení. Váš nový titul je pomocný asistent vedoucího Magického úřadu pro mezinárodní právo, ačkoliv to pravděpodobně budete zkracovat na P.A. Tato nová pozice s sebou nese zdvojnásobení vašeho ročního platu, vlastní kancelář a," s úsměvem se odmlčel, "hodně práce.

Celkem jsou tu tři pomocní asistenti včetně vás," pokračoval Bob, zatímco se naklonil dopředu, vzal ze stolu několik listů papíru a podal je Hermioně. "Jestli budete uspokojivě pracovat, a já věřím, že odvedete dobrou práci, můžete počítat s tím, že se do dvou let stanete řádnou asistentkou. Od vás jakožto pomocné asistentky se očekává, že obsáhnete svou předešlou pozici, ale také budete v kontaktu s pomocnými asistenty z ostatních oddělení a občas - jako tomu bylo vloni - vycestujete se mnou do zahraničí. Jsme konec konců Magický úřad pro mezinárodní právo. V takových případech se obvykle snažíme člověka, který provedl v cizí zemi něco nelegálního, dostat z vězení, nebo ho alespoň přesunout do Azkabanu.

Myslím, že to je vše, co potřebujete teď vědět. Moje sekretářka vám ukáže vaši kancelář a můžete se přestěhovat. S Mandy, další pomocnou asistentkou, se kterou budete pracovat, se uvidíte po obědě." Po letmém pohledu na hodiny Bob dodal: "Který je právě teď. Takže, až vám Amy vysvětlí to, na co jsem zapomněl, a obeznámí vás s novou prací, můžete si přestěhovat věci. Máte nějaké otázky?"

Hermiona zamrkala. "Ne, pane," hlesla tiše a vstala. "Mnohokrát vám děkuji, rozhodně budu pracovat velmi usilovně. Jste si jistý, že si nemám přestěhovat věci hned-"

"A vynechat oběd?" pozvedl Bob obočí. "Ne, ne; věci si můžete přesunout po polední pauze. Slyšel jsem, že díky novému kuchaři je to teď U tří košťat jiná liga; měla byste to vyzkoušet. Zajdete tam?" usmál se na ni.

Hermiona přikývla a urychleně opustila kancelář. Jednoduše řečeno, byla šokovaná. Překvapená. Ohromená. Byla povýšena. A nejen to - byla povýšena na pozici, kde byly jen tři samostatná místa. To bylo něco téměř neuvěřitelného... Ale proč? Kvůli téhle otázce si dokázala zabránit ve vyskakování do výšky a křičení z plna hrdla. Proč? Proč ji poprvé po pěti letech najednou povýšili?

A zdvojnásobili jí plat?

"Slečno Grangerová?" oslovila ji sekretářka.

Hermiona zamrkala. Mířila k ní malá, rusovlasá žena. "Ano?" zeptala se, v duchu zuřivě bojujíc o rychlý návrat sebekontroly.

"Jmenuji se Amy a jsem sekretářka pana Masona. Můžete mě prosím následovat? K vaší kanceláři se jde tudy," řekla, otočila se a vyšla ze dveří na chodbu. Podpatky jí klapaly o dlažbu. Ta žena byla mladá, ale očividně pyšná na svoje postavení. Elegantně se oblékala a Hermiona si všimla, že stůl měla úhledně srovnaný. Takže po chodbě dolů, jedny dveře, druhé... "Třetí dveře nalevo," oznámila Amy a otevřela je. "Toto je vaše nová kancelář. Kdyby vyvstal nějaký problém, prosím, dejte mi vědět. Nejsem jen sekretářka pana Masona, ale také vaše a ostatních P.A. Řádní asistenti mají vlastní sekretářky." Kývla, jako by se ujišťovala, že na nic nezapomněla a s úsměvem zmizela opět na chodbě.

Hermiona vešla do kanceláře. Měla okno. Vzpomněla si, že Harry vyprávěl, že pan Weasley neměl v kanceláři okno. Ona ho měla.

Měla okno a ta myšlenka - spolu s výhledem - jí téměř rozklepala kolena.

Se zachvěním se rozhlédla. Kancelář měla kolem tří metrů na délku a čtyři na šířku (aspoň odhadem) a kromě okna a dveří umístěných naproti sobě nebyla nijak otevřená. Uprostřed stál stůl - kovový - a u něj židle. Levou i pravou stěnu lemovaly skříně na dokumenty a za zády měla prázdnou knihovnu.

Hermiona se usmála, pomalu se začala otáčet, pak postupně zrychlovala, až se točila téměř jako káča a radostně se smála.

"Ahoj, Hermiono," ozval se náhle z otevřených dveří hlas.

Hermiona ztuhla. "Rone, co tady děláš?" zeptala se a obrátila se k němu. Vypadal tak, jak si ho pamatovala. Stejné zrzavé vlasy, stejné pihy, stejná postava... Zdálo se, že se nic nezměnilo.

Nejistě pokrčil rameny a rozhlédl se po prázdné místnosti. "Chtěl jsem vidět, kde pracuješ." Odmlčel se. "Pěkné to tu je."

"Díky," odvětila Hermiona stroze. "Právě mě povýšili."

"Samozřejmě," přikývl Ron a to bylo vše, co na to řekl.

"Rone," oslovila ho znovu, "co tady děláš?"

"Nemůžu navštívit svou nejlepší kamarádku?" zeptal se a prohrábl si vlasy.

"Rone, nemluvili jsme spolu od doby, kdy jsi řekl, že ses zamiloval do někoho jiného," zasyčela na něj Hermiona a obranně si založila ruce na hrudi.

Ron sebou trhl. "Ehm, ano, o to..."

"Jaké o to?" vyštěkla Hermiona. "Je to za námi. O to ses postaral před více než dvěma lety. Řekni mi, proč jsi tady, nebo zavolám ochranku."

Ron zvedl na obranu ruce. "Hermiono, uklidni se. Chtěl jsem tě pozvat na oběd, to je všechno. Myslel jsem, že bychom mohli zavzpomínat na staré časy a tak podobně. Chci říct, Harry se právě oženil s Parkinsonovou a tak jsem počítal... Myslel jsem, že bychom měli zkusit spravit to, co se mezi námi stalo."

Hermiona hleděla na svého někdejšího nejlepšího kamaráda. Kvůli tomu, jak moc jí ublížil, se s ním fakt nechtěla bavit, ale zároveň...

Chyběl jí. Chyběl jí jeho smích, jeho zvláštní vnímavost, jeho téměř uctívání Harryho, jeho touha být někým... "Ach, Rone," zašeptala smutně. Popošla blíž a objala ho kolem krku. Vtáhl ji do náruče a zlehka ji políbil na čelo. "Samozřejmě, že s tebou půjdu na oběd," zašeptala mu do ucha, než se odtáhla, aby mu viděla do očí. Usmála se, ačkoliv v těch svých měla slzy.

"Hermiono, nebreč..." usmál se na ni nejistě Ron a palcem jí otíral koutky očí.

Zavrtěla hlavou a trochu popotáhla. "Je mi fajn. Kam půjdeme?" zeptala se.

"Hádám, že Fortescuova cukrárna by šla," nadhodil váhavě. "Co myslíš?"

Hermiona se usmála a zavěsila se do něj. "Šla," souhlasila. "Co jsi v poslední době dělal?" zeptala se, když vycházeli ven na chodbu.

"Ale, to i tamto, tak různě," odpověděl pomalu s očima bloumajícímí okolo. "Pořád hraju za Kudleyské kanonýry jako brankář; ne, že by jim to kdovíjak šlo, od Harryho týmu vždycky dostanou na frak," uculil se a otočil se k ní.

Hermiona se rovněž usmála. Cítila, jak ji při pohledu na něj píchlo v břiše. Možná se rozešli ve zlém a jedna její část ho za to stále nenáviděla, ale pořád to pro ni byl její nejlepší kamarád.

***

Cestou k Fortescuovi se k sobě chovali tím důvěrným způsobem, jaký byste spíše očekávali od manželského páru. V tuto část roku byla většina zákazníků cukrárny vyššího věku, tedy takových, kteří neměli na práci nic jiného než sedět a číst si o tom, co jejich děti a děti jejich dětí dělají. Proto vyvolalo tak velké pozdvižení, když dovnitř nakráčela Hermiona Grangerová-Malfoyová zavěšená do Rona Weasleyho a oba se smáli, jako by je netížily vůbec žádné starosti.

V době, kdy spolu Ron a Hermiona chodili, byli známým párem, ani ne tak kvůli tomu, co udělali oni sami, ale spíš proto, že byli nejlepšími kamarády Harryho Pottera. Všichni jejich spolužáci věřili, že je jen otázkou času, než si ti dva uvědomí, že jsou si souzeni. Způsob, jakým se spolu ve škole hašteřili, vyvolal mnoho vzdychání a divení, kolik pravdy je na tom, že těm, jichž se to týká, to často dojde jako posledním.

Proto bylo pro všechny, kteří se dnes sešli ve Fortescuově cukrárně na oběd, tak zajímavé, když ti dva vešli společně dovnitř. Nikdo neočekával jejich rozchod; všichni očekávali, že se dají dohromady.

Jenže to se nestalo. Ale teď se zdálo, že k tomu konečně došlo - jediným problémem byla všeobecně známá skutečnost, že Hermiona Grangerová se právě provdala za Draca Malfoye.

Hermiona si pohledy, které k ní mířily, uvědomovala jen částečně. Cítila, jak na ni zírají, ale netušila proč. V mnoha ohledech byla naprosto nevinná, neuvědomila si, s jakou oblibou všichni čtou o milostném životě bohatých a známých osob - nebo v jejím případě jen známých. Ale když teď byla vdaná za Draca...

Ach jo, vem to skřet.

Šlo o to, že Hermiona se rozhodla ty, kteří na ni zírali, ignorovat, a soustředila se jen na jeden jediný pohled - ten, který jí věnoval její nejlepší kamarád Ronald Weasley. Právě teď jí vyprávěl podrobnosti o nehorázném štěstí svého spoluhráče u žen.

"- a už nikdy víc jí nezavolal!" dokončil a divoce máchl rukou.

Hermiona se rozesmála. Nevzpomínala si, že by Ron někdy vyprávěl tak zábavné historky. Ale možná jen žádné neznal. "Ach, Rone, to bylo vtipné," lapala po dechu, zatímco se usazovali v jednom z boxů.

"Říkal jsem si, že by tě to mohlo pobavit," uculil se na ni. Pak pohlédl k pultu. "Přinesu ti jídlo; co by sis dala?"

"Hm, ryba s hranolkami bude fajn," řekla stále se usmívající Hermiona. Když vstal, pustila jeho paži a sledovala, jak jde k pultu. Opravdu se moc nezměnil... až na to, že získal větší sebevědomí. Zvažovala, jestli by k tomu došlo, i kdyby zůstali spolu...

Povzdechla si. Teď opravdu nebyla vhodná doba k přemýšlení o minulosti, ale ona si nedokázala pomoct! Říká se, že by člověk měl nechat minulost za sebou a pokračovat v životě dál, ale pravdou bylo, že všechno, co dělala, byla minulost. Nebo spíš všechno, co dělala, se týkalo minulosti. Celá ta záležitost s Dracem... Nedošlo by k tomu, kdyby nikdy nechodila s Jeffem. Jeff byla poslední kapka. Pravděpodobně by byla schopná překonat tu záležitost s financemi, kdyby se to netýkalo její pýchy. Vypadalo to, že cena, která měla uspokojit její pýchu, byla značně vysoká.

Právě teď obědvala s jedním ze svých nejlepších přátel. Vlastně to nebyl její nejlepší přítel, ne od doby, kdy selhal jejich pokus o vztah.

Když se Ron vrátil s jídlem, Hermiona potřásla hlavou, aby ty myšlenky zahnala. Dal si totéž co ona. "Podává se oběd," řekl s úsměvem.

"Díky, Rone," usmála se na něj.

Několik minut jedli v tichu, oba měli po práci hlad. Když se Ron propracoval půlkou své ryby (ačkoliv hranolků se ještě ani nedotkl), promluvil: "Hermiono, chtěl jsem s tebou o něčem mluvit."

Hermiona pozvedla obočí: "Ano?"

"Jde o tu věc s Malfoyem," ošil se, odložil příbor a podepřel si rukou bradu. "Nechápu to. Ve škole jsi ho nenáviděla stejně jako my a teď sis ho vzala!"

Hermiona se na židli zavrtěla. "Je to dost komplikované," pronesla opatrně.

Ron přimhouřil oči. "Kdybys mi řekla, že ses do něj zamilovala," začal a pozorně sledoval její reakci, "nechal bych to plavat. Ale ty říkáš, že je to komplikované a to se mi nelíbí, Hermiono."

Povzdechla si. "No ano, je to komplikované, Rone. Jde o obrovskou kombinaci okolností a konec konců taky pýchy."

"Pýchy," zopakoval Ron suše. "Nechápu. Proč sis ho ksakru vzala?"

"Nekřič tolik," zavrčela Hermiona a rychle očima překontrolovala ostatní zákazníky. Nevypadalo to, že by se na ně dívali - ale nikdy nevíte. Zhluboka se nadechla, uvolnila prsty zaťaté do ubrousku a spustila: "Asi bych měla začít od začátku. Jediným důvodem, proč tato možnost vůbec vyvstala, byl Lucius Malfoy, který ve své závěti vyhlásil, že Draco se může dostat ke svému majetku pouze tak, že si mě vezme." Na Ronův nevěřící pohled jen mávla rukou a upřesnila: "Jsem si dost jistá, že Malfoyův otec zjistil, že se jeho syn stal špehem, a rozhodl se ho ´odměnit´ tím nejhorším možným způsobem - sňatkem se mnou. Nicméně já bych o tom nikdy neuvažovala, kdyby mi nezvedli nájem a zároveň mi spolubydlící Elizabeth neoznámila, že za dva měsíce odjíždí do Francie. Od doby, kdy se zvedla minimální mzda, mi nepřidali a ani jsem nebyla povýšená.

Teď bych už pravděpodobně byla schopná to zvládnout, ale tehdy... No a ještě - krátce po našem rozchodu jsem potkala Jeffa. Byl v Havraspáru, studoval v Bradavicích o pár let výš než my, a teď pracuje na ministerstvu. Setkala jsem se s ním na jednom z těch večírků, co mají v poslední době tak v oblibě." Povzdechla si a nabodla na vidličku kousek ryby. "Chodili jsme spolu skoro dva a půl roku. Myslela jsem..." Popotáhla, zakryla si dlaní oči a snažila se potlačit slzy. "Myslela jsem, že mě miluje, a věděla jsem, že já miluju jeho."

Rozvzlykala se. Ron obešel stůl, sklonil se k ní a objal ji. "Promiň," zašeptala, protože si uvědomila, že mu brečí do hábitu a dělá scénu. Ron ji ale jen konejšivě držel v náručí. Jakmile se znovu ovládla, vzdychla a odtáhla se.

"Díky," šeptla. "Ještě jsem neměla možnost to někomu říct." Pokrčila rameny a zvedla oči ke stropu. "Chci říct, myslela jsem si, že mě miluje... Ale den poté, co se četla závěť, jsem se vracela z Doupěte - byla jsem za Ginny - a rozhodla jsem se zastavit u něj doma." Zhluboka se nadechla a podívala se na Rona, který k ní byl stále skloněný. "Podváděl mě, Rone," zašeptala. I když se jí oči opět zalily slzami, teď je dokázala mrkáním zahnat. "A ve mě něco prasklo. Řekla jsem, že až tak nevadí, že mě podváděl, protože já jsem dělala totéž a stejně si budu brát Draca Malfoye. Bylo to okamžité rozhodnutí, ale už jsem to nemohla vzít zpátky." Hermiona se hořce zasmála. "Počítám, že to je cena za pýchu, ne?"

Za obsah komentárov je zodpovedný užívateľ, nie prevádzkovateľ týchto stránok.
Ďakujem
Pre automatický komentár sa musíte prihlásiť.

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: margareta - 05.02. 2024
|
Aspoň takto ďakujem všetkým, čo sa na tomto preklade podieľali a umožnili mi tak príjemne stráviť čas. Týmto dávam najavo, že poviedku čítam a teším sa na pokračovanie.

Archivované komentáre


Re: 7. kapitola - Pýcha a okolnosti Od: Veronika111 - 17.11. 2020
No teda, vím, že jsi varovala, že Hermiona je v této povídce trochu jednodušší. Ale teda po přečtení této kapitoly na mne působí, že má IQ vydlabané dýně. Ach ouvej. Ale jinak skvělá povídka, hned jdu číst dál!

Archivované komentáre (pôvodne v archíve)


Re: 7. kapitola - Pýcha a okolnosti Od: KatherineKeiko - 09.11. 2017
Tímto dávám vědět, že je povídka úžasná :D

Re: 7. kapitola - Pýcha a okolnosti Od: denice - 02.10. 2017
Strašně moc jsem se těšila na pokračování téhle povídky a kapitola opravdu nezklamala - Hermiona je dokonalá :-) Vůbec ji netrkne, že šéf si s ní najednou nepotyká a nepovýší ji jen tak pro nic za nic? Starý dobrý kamarád Ronánek, s kterým se neviděla od té doby, co ji opustil kvůli jiné, se najednou objeví ve dveřích! A ona mu někde, kde je může slyšet úplně každý, vypovídá všechny okolnosti své svatby a ještě k tomu se mu rozbrečí v náruči? Draco, tebe čeká nebe a svatozář, peklo si odbudeš už na zemi! Díky :-)
Re: 7. kapitola - Pýcha a okolnosti Od: Lupina - 03.10. 2017
:D Naprosto souhlasím s Denicí :D A děkuji za kapitolu.

Re: 7. kapitola - Pýcha a okolnosti Od: sisi - 02.10. 2017
Plně souhlasím s Margarettou, vystihla to perfektně. Děkuji za překlad, těším se na další díl.

Re: 7. kapitola - Pýcha a okolnosti Od: luisakralickova - 30.09. 2017
Hermiono, rozum do hrsti, to jsi vševědka, nejchytřejší z generace? Jinak děkuji za krásný překlad a těším se na pokračování.

Re: 7. kapitola - Pýcha a okolnosti Od: margareta - 30.09. 2017
Myslím si to, co MichelleF. To náhlé povýšení je skutečně divné. Asi proto se s ní v práci ostatní nebavili - to je reakce na , tlačenku'. Ale pochybuji, že by Rona chtěla zpátky jako milého. Nejspíš chce zpátky jenom kamaráda, kterému by si mohla občas postěžovat. Draca si vzala z poraněné pýchy, tak teď jsem zvědavá, jak jí tu schůzku s Ronem Draco ze stejného důvodu vrátí. A slovo , obletník ' je perfektní!! Děkuji! Moc se mi povídka líbí!

Re: 7. kapitola - Pýcha a okolnosti Od: MichelleF - 30.09. 2017
To jsou mi tedy podivné okolnosti, co tak najednou? Ron byl zvědavý na sňatek, to ještě chápu.. ale to povýšení.. že by důsledek svatby a statusu nebo "někdo tahal někde za nitky"? A z té večeře bude veřejný skandál, toho se opravdu bojím...

Re: 7. kapitola - Pýcha a okolnosti Od: silrien - 30.09. 2017
Hermiono, ty jsi tak neuvěřitelně naivní. A Ronovo zvláštní vnímání? Tento obrat mě u Rona pobavil. No, jsem zvědavá, co vymyslí, jestlipak tě bude chtít zachraňovat z toho svazku s Dracem. A kdy si přiznáš, že se ti Draco nejen líbí. A jak bude Draco reagovat na tvůj velmi přátelský oběd s Ronem? Děkuji