Jacomo
Scorpius?
Originál: https://www.fanfiction.net/s/10818281/28/Dramione-Drabbles-Ficlets
Autor: Colubrina
Překlad: denice Beta: Lupina
Povolení k překladu: Žádost zaslána
Romance
Hermiona G./ Draco M.
Rating: 16+ 1 kapitola, 480 slov
Éra: po Bradavicích
Všechno nejlepší k narozeninám, drahá sovičko Jacomo!
Když ji Draco našel, seděla na zadních schodech právě tak daleko, aby na ni nedopadalo příliš světla linoucího se otevřenými dveřmi a nebyla vidět, pokud by se někdo díval. Seděla s bradou opřenou o pokrčená kolena a hleděla do temných zahrad.
„Už toho večírku máš dost?“ zeptal se tiše, když si sedal vedle ní.
Pokrčila rameny, a když se k němu otočila, viděl, jak se slabé světlo odráží v lesklých pramíncích slz, stékajících jí po tvářích.
„Hej,“ naklonil se k ní a otřel si nos o její. „Hej, krasavice. Co se děje?“
Znovu pokrčila rameny. Vyčkával, protože nakonec vždycky promluvila. Prostě jen musel mít trpělivost. Po chvíli si povzdechla.
„Jen se bojím. Vždycky hledím do nového roku s očekáváním, jenom letos je to zdrcující."
„Víc než obvykle?“ opřel se a pohlédl na ni. Přikývla.
„Zřejmě.“
Přitáhl si ji k sobě a bradu si opřel o temeno její hlavy.
„Jsi ten nejstatečnější člověk, jakého znám, Hermiono. Ať už v tomto roce přijde cokoli, budeš v pořádku.“
„Nejsem tak moc statečná,“ namítla a on se dopáleně zasmál.
„Zabíjí monstra, vylupuje banky, provdá se za nepřítele všeho dobře smýšlejícího lidstva, a ona si řekne, že není statečná.“
„Ty nejsi nepřítel,“ namítla a on protočil oči.
„Jsi předpojatá.“ Pár minut seděli mlčky, schovaní před svým vlastním večírkem. „Řekneš mi, co se děje?“ zeptal se konečně. „Co tě tak rozrušilo? Ron něco plácl?“ Začal vstávat. „Zatraceně, zabiju ho, jestli…“
Přitáhla ho zpátky k sobě. „Přestaň. Jenom…“
„Co?“ usadil se znovu.
„Svět je tak hrozný, víš? Lidé nenávidí tebe, lidé nenávidí mě. Nikdo vlastně nepřijímá, že jsme spolu, ne opravdu. Jedna pomluva za druhou, malé jízlivé poznámky, které jsem si mohla špatně vyložit, ale oba víme, že to tak není, ministerstvo je stále stejné… a ta škola je tak nebezpečná… a famfrpál je hrozba a…“
„Bradavice?“ Draco na ni hleděl, teď totálně zmatený. „Co s tím mají co společného Bradavice? A famfrpál? Pro Merlina, Hermiono, dělal jsem si srandu, když jsem navrhoval, abychom zařídili mou kancelář ve školních barvách. Nejsi kvůli tomu opravdu naštvaná…“
„Jak do toho můžeme přivést dítě, do těchhle našich životů?“
Zarazil se a vytřeštil na ni oči.
„Ty jsi těhotná?“
Přikývla.
Zajásal tak hlasitě, že ho lidé slyšeli i přes živou hudbu v Manoru. „Opravdu?“ zeptal se mnohem tišeji, a když přikývla, zvedl ji z chladných kamenných schodů a zatočil se s ní kolem dokola. „Zmínil jsem se v posledních pěti minutách, jak moc tě zbožňuji? Dítě, Hermiono, to je… úžasné. Ty jsi úžasná.“
„Jsi šťastný?“ zeptala se tak tichounce, že ji k sobě musel přitisknout.
„Šťastný? Jsem víc než šťastný. Jediné, oč prosím, je,“ řekl, „ abys ho nechtěla pojmenovat Harry.“
„Co říkáš na Ronalda?“ nabídla a jemu se ulevilo, když viděl, že se jí vrací její obvyklá jiskra.
„Scorpius?“ navrhl.
„Souhvězdí? Vážně?“
„S mou matkou už ses setkala, že jo?“