Preklady fanfiction Harryho Pottera

Len pre našu zábavu a poučenie.

Prostě jen být

Kapitola 9. Prostě jen být – 1. část

Prostě jen být
Vložené: Lupina - 24.05. 2017 Téma: Prostě jen být
Lupina nám napísal:

Autor: Amarti                        Překlad: Lupina        Beta: marci                 Banner: arabeska

Originál: https://www.fanfiction.net/s/7454117/9/Just-to-Be

Rating: 16+

Pozor, nie je možné otvoriť v novom okne, musíte sa vrátiť späť.

Kapitola 9.  Prostě jen být – 1. část

Ermengarde Rosierová seděla v posteli jako svíčka a pokrýval ji pot. Leopold ji okamžitě objal, houpal s ní a šeptal jí do ucha konejšivá slova. Téměř ihned se uklidnila. Pan Snape skoro nikdy nemusel přijít, když měla Ermengarde noční můru. Leopold byl rád. Byla to jeho sestřička – on byl za ni zodpovědný. Nikdo jiný.

„Noční můra?“ zeptal se tiše. Přikývla.

„Stejná jako vždy?“

Zavrtěla hlavou. „Nene, tato byla jiná. Ani si nepamatuju, co se mi zdálo.“

Leopold ji na chvilku stiskl pevněji, ale pak se uvolnil. „Je to dobré, nebo špatné znamení?“

„To nevím,“ odvětila Ermengarde. Bratr a sestra dlouho seděli v temnotě, tulili se k sobě a nic neříkali. „Leopolde?“ zeptala se nakonec tiše.

„Hm?“

„Co myslíš, že teď dělá Brigita?“

„Spí, doufám.“

„Ale co myslíš, že dělala ve dne? V Bradavicích?“

„Vsadím se… vsadím se, že létala nad jezerem na velkém hipogryfovi. Přesně jako pan Potter, když tam studoval.“ Leopold tomu opravdu, ale opravdu chtěl věřit. Ale už přes rok od Brigity nedostal dopis a ani se po druhém ročníku nevrátila na prázdniny.

„Vsadím se, že to by se Brigitě líbilo.“

„Mně taky.“

„Leopolde?“

„Hm?“

„Líbí se ti tady?“

Dlouho a pořádně se zamyslel, než odpověděl. „Ano, líbí.“

„Mně taky,“ povzdechla si Ermengarde. „Jsme tu jako doma.“

ooOOoo

Všechno se to seběhlo tak náhle.

Slečna Grangerová už dávno skončila Petra Pana a přešla k Tajné zahradě, když se Margaret Macnairová roztřásla, zcela mlčky. Pak začala velmi zhluboka a rychle dýchat, ale jakkoliv se snažila, nemohla vdechnout žádný vzduch. Nevěděla, co to způsobilo – jednu chvíli byla v pořádku, a teď se třásla se sevřenou hrudí, dýchala, ale nadechnout se nemohla, musela dýchat…

A pak se rozkřičela. Křičela z plných plic. Křičela do ochraptění. Pronikavým, hrůzyplným hlasem plným děsu.

Nejhorší na tom bylo, že nevěděla proč.

ooOOoo

Hermiona ztuhla a pohlédla na Snapea, který okamžitě vystřelil ze zadní části pokoje k Margaretě, přitáhl si ji k hrudi a hladil jí záda v konejšivých kruzích, zatímco ji houpal. Věděla, že jí v očích viděl tu bezmoc, když marně tápala, co udělat.

„Už se to stalo dřív? Co normálně děláte?“ ptala se horečně přes dívčin křik.

Snape zavrtěl hlavou. „Takový záchvat dřív neměla.“

Hermiona se kousla do spodního rtu (zlozvyk, kterého se marně zbavovala už roky) a rozhlédla se. Děti tu stále seděly, zjevně vyděšené a přesto zároveň netečné k okolnímu dění. Prostě jen byly… tady. Měly by to sledovat? Neměly by jít do postele?

Snape jí snad četl myšlenky, protože jim klidně a vyrovnaně pokynul: „Do postelí.“ Čtrnáct párů nožek se rychle vydalo jej poslechnout.

Hermiona se rozhlédla po pokoji a do očí jí padl oheň. Krb. „Lenka!“ zvolala najednou. „Severusi, neměli bychom sem povolat Lenku? Možná pomůže.“

„Udělám to.“ Momentálně z krbu nemohl zavolat Lence nikdo jiný. Dospělí mohli používat krb jen z a do svých domovů, ale to bylo vše. Nemohli jej použít na jiná místa a dokonce nemohli jinam ani volat. Sám nastavil obrany.

Odmotal ze sebe Margaret a slíbil, že to bude trvat jen chvilku a že se za okamžik vrátí. Holčička jen zesílila kvílení. Vcukuletu klečel Snape u krbu s hlavou v plamenech.

ooOOoo

„Láskorádová? Láskorádová! Potřebuji vás, abyste – cože, Longbottom? Co to – nevadí. Hoďte na sebe nějaké oblečení a okamžitě sem dorazte. Slečna Macnairová má vážný záchvat paniky.“ Rychle vytáhl hlavu z krbu a snažil se zapomenout na Longbottomův těstovitý bílý zadek vlnící se přímo před jeho očima.

Vděčný, že ani Grangerová ani Margaret neslyšely konec hovoru, se odsunul od krbu a klidně oznámil, že: „Bude tady brzy,“ jako by právě neviděl nic neobvyklého. Grangerová přikývla.

Severus dvěma dlouhými kroky zdolal vzdálenost k pohovce a přitáhl si holčičku na klín. Vší silou se k němu přitiskla a obtočila kolem něj ruce i nohy. Přes vzlyky se snažila popadnout dech. Objal ji a držel pevně, aby ji uklidnil. „Ššš, Maggie,“ šeptal tak potichu, aby ho slyšela jen ona. „Jsem tady, držím tě, postarám se o tebe, nikomu nedovolím, aby tě zranil. Jsi v bezpečí.“

Pohlédl přes rameno holčičky na Grangerovou. Stála u zdi vedle krbu, nehybná a tichá. Její obličej a tělo se jevily klidnými, ale z očí zářil jen a pouze strach. Severus si byl jistý, že ne strach o sebe, ale o Margaret. Za ty měsíce, co bydleli na Grimmauldově náměstí, Grangerová neviděla zhroucení žádného dítěte. Jen jednou za její přítomnosti měla Ariadne Carrowová noční můru, ale ta se dala snadno zvládnout. Ariadniny noční můry nikdy nebývaly tak vážné, a do pár minut se nechala přesvědčit, aby zase usnula. Až na tu noc s Potterem jej nikdy nedoprovázela na návštěvy absolventů. Ani nezůstávala na noc v jejím starém pokoji, i když jej pro ni i dál nechával volným, kdyby ho někdy potřebovala. Bylo to opět jako té noci v nevěstinci – Grangerová chtěla pomoci, ale konfrontace s bolestí a hrůzou, které nikdy nezažila, ji zbavila pohybu a, upřímně, i užitečnosti. Pravděpodobně neviděla, že se něco takového blíží. Asi neslyšela nic než působivé zprávy o psychickém a vzdělávacím a společenském pokroku dětí.

Ale ani jeden z nich tu nebýval přes noc jako on. Zatímco děti se od příchodu sem jevily vyrovnanější a mnohem méně je trápily noční můry (za což s nechutí musel poděkovat Láskorádové), stále byly těžce traumatizované a pošramocené. Grangerová nic z toho nevěděla a nedokázala proto správně jednat. Bude to muset napravit.

V záblesku zelených plamenů z krbu vystoupila Láskorádová se svým vždy přítomným úsměvem a modrookým nepřítomným pohledem. Rty měla trochu nateklé a dlouhé blonďaté vlasy zacuchané. Longbottom ji záhy následoval, zuřivě si uhlazoval vlasy a jeho tvář s očima upřenýma do podlahy nabrala barvu rajčete.

„Dobrý večer, Severusi,“ pozdravila Láskorádová příjemně, jako by ji ani ne před pěti minutami nepřichytil in flagranti. Což jí umožnilo dosáhnout vzácného jevu, a totiž že se Severus cítil nesvůj. Klekla si na úroveň křičícího a vzlykajícího dítěte v jeho náručí. „Margaret,“ začala tiše, aby děvčátko nevyplašila a mohla se o něj co nejlépe postarat. Margaret visela na Severusovi s obličejem zabořeným do jeho hrudi.

Longbottom stál v obývacím pokoji s výrazem člověka, který nemá ponětí, kde je, nebo co tam dělá. Aniž by se střetl se Severusovým pohledem, pravil: „Dobře, jen…“ Načež se obrátil a odspěchal do kuchyně. Severus protočil očima.

Láskorádová brzy povzbudila Margaret natolik, aby začala dýchat podle jejího rytmu. Nádech nosem, výdech ústy, vše dlouze a kontrolovaně. Nádech, podržet, výdech. Poznal, jak se její tělíčko snaží o kontrolu, a i on následoval dýchání podle Láskorádové, aby uklidnil dívenku i její dýchání. Postup se zdál podobný tomu, který používal, když začal praktikovat nitrobranu. Očistilo to mysl od emocí a donutilo se zklidnit, i když byl člověk rozrušený. Šlo o jistý způsob ošálení těla, aby se uvolnilo.

Severuse napadlo, že nitrobrana by mohla být pro tyto děti vhodná dovednost – oddělit temnotu minulosti přítomností, pokusit se zabránit těm nejsilnějším emocím, aby vyplavaly na povrch a dostaly je do problémů s ostatními studenty v Bradavicích. Občas bylo nejlepší naučit se nitrobranu v mladém věku, omezit tak duševní bariéry a překonat naučené chování. Přestože tyto děti byly v podstatě staré a jejich minulost skrývala skutečné hrůzy.

Vzpomněl si na trénink s Potterem, na vše, co Potter do oné doby viděl a zažil, a připustil, že zabránit mu i v té nejmenší dovednosti nemusela jen jeho pitomost a sklon nosit srdce na dlani. Možná byla nitrobrana pro tuto skupinu příliš riskantní. Bude si to muset promyslet.

Margaret teď dýchala klidněji, vyrovnaně, jak ji to naučila Láskorádová, po tvářích jí stékaly slzy a smáčely mu košili. Severusovi to ani trochu nevadilo. Držel ji u sebe a broukal jí melodii tak tiše, že to snad Láskorádová ani nemohla zaslechnout. Když se podíval dost pozorně, uviděl slzy i v očích Grangerové. Láskorádová uchopila dívčinu ruku a šeptala fráze jako ‚stane se to každému‘ a ‚statečná holka‘.

Pak ruku jemně pustila a zašeptala: „Za chvilku se vrátím.“ Vstala a pokynula Severusovi, aby ji následoval. Zdráhavě děvčátko uvolnil a nařídil Grangerové přijít k pohovce.

„Jen na chviličku, Maggie,“ zašeptal. Posadil holčičku Grangerové na klín, odkud mohla jeho temnou postavu sledovat až na druhou stranu místnosti. Oči z něj nespustila. Postavil se tak, aby na něj viděla.

„Stalo se to už někdy dřív?“ zeptala se Láskorádová.

Severus zavrtěl hlavou a přejel si dlaní čelo. Nepřekvapilo ho, že je mokré. Bylo to intenzivní. „Mívá záchvaty paniky, ovšem nikdy nic takového. Obvykle ji za chvilku uklidním, ale nic tak silného se ještě nestalo. Nezažil jsem ji v takovém stavu. Ani když děti byly… tam.“

Láskorádová přikývla. „Aha.“

„Co myslíte?“

„Od té doby, co jsem sem začala docházet, se zlepšila, ale ještě není v pořádku. Nejsem si jistá, co mohlo záchvat spustit a patrně ani ona – občas se tyto věci prostě stanou.“ Ztlumila hlas do šepotu: „Měla by to zaspat. Není moc malá, aby mohla užít uklidňující lektvar?“

Severus zavrtěl hlavou. „Ne na malou dávku. Zředím jí ho dýňovým džusem.“ Láskorádová se s pokývnutím usmála a Severus zamířil do kuchyně.

Longbottom seděl u dlouhého stolu a dumal nad šálkem kávy, jako by v něm ležely všechny odpovědi života. Když uviděl Severuse, s trhnutím se napřímil.

Severus se prosmýkl kolem něj k lektvarové skříňce, kterou zakouzlil tak, aby se odemykala jen jemu. Prohodil: „Nebojte se Longbottome – nepřišel jsem komentovat vaši žalostně amatérskou techniku. Nikdo si tu scénu nepřeje zapomenout víc než já. A protože vy, bohužel, nejste schopen naučit se ani ty nejzákladnější dovednosti, nemohu vyslovit nic než naději, že slečna Láskorádová nemá s kým srovnávat.“

Nebyl si jistý, jak se to stalo, ale najednou měl záda přitlačená na dveře, Longbottom stal tváří v tvář k němu a ke krku mu tiskl hůlku. Ušklíbl se.

„V životě jsem hrdý jen na pár věcí,“ procedil Longbottom skrz zaťaté zuby. „A co je mezi mnou a Lenkou, je jednou z nich. Nedovolím vašim bezohledným slovům to pošpinit. Rozumíte?“

Severus zvedl ruce v předstírané kapitulaci a Longbottom hůlku stáhl. Zarudlý se vrátil na své místo u kuchyňského stolu.

Severus vzal lahvičku, nalil trochu obsahu do poháru a smíchal s dostatečným množstvím dýňového džusu. Zvážil, že snad důsledkem války se Longbottom skutečně stal mužem. Mužem, který brání sebe a co je pro něj důležité. Severus si nemohl pomoci, ale neochotně jej za to respektoval.

„Uvědomujete si, Longbottome, že kdybych se chtěl bránit, udělám to?“

„Uvědomuju.“

„A že příště, až mi strčíte hůlku do obličeje, udělám víc než jen vaše odzbrojení?“

Longbottom přikývl.

„Takže si rozumíme.“

ooOOoo

Snape si převzal dívenku zpět na klín a jemně ji přemlouval, aby vypila džus, že jí udělá dobře a pomůže se vyspat. Margaret polykala pomalu a nespouštěla ho z očí. Za pár vteřin se k němu přitulila a tiše naříkala, zatímco jí hladil vlásky. Po pár minutách se jí dech vyrovnal a ona hluboce usnula.

„Odnesu ji nahoru,“ nabídla se Lenka a vzala mu bezvládné dítě z náručí. Láskorádová – kromě své pronikavé schopnosti odhalit podstatu problémů, s šílenstvím hraničícím přesvědčením a neschopností být vůbec něčím rozrušená – měla sílu dospělého muže. „Který pokoj?“

„Třetí patro, druhé dveře vpravo,“ odpověděl Snape a zdráhavě Margaretu pustil. Zjevně se snažil udržet nezaujatý postoj. Neošálil nikoho. „Jste si jistá, že nemám jít já?“

„Ne, vy tady máte nedodělanou práci,“ zašeptala Lenka vesele a tak tiše, že ji mohl slyšet jen Severus. „Nebojte, s Nevillem brzy vypadneme, takže vy dva budete mít dům pro sebe.“

Snape na ni vrhl vražedný pohled, ale Lenka se jen usmála a otočila se ke schodišti, kde stála Hermiona.

„Pro tebe to byl stejný šok jako pro ni. Neměla bys dnes spát sama,“ zašeptala jí Lenka. „Myslím jako v prázdném bytě. Já bych určitě nemohla.“ Hermiona se na ni tázavě podívala, ale Lenka už se polehoučku vydala po schodech nahoru.

ooOOoo

Asi měla pravdu, že by neměla po takovém zážitku spát sama v prázdném bytě. Obvykle se i tak jen stěží uvolňovala, aby mohla usnout, a dívčiny hrůzostrašné výkřiky vytáhly nepříjemné vzpomínky z minulosti.

Hermiona věděla, že občas je lepší spát v blízkosti teplého těla, i když leží v posteli přes chodbu.

Zašla do temného kouta a tajně vykouzlila Patrona. Harry stále rád věděl, pokud na noc zůstala někde jinde. Musel si být jistý, že je v bezpečí. „Harry, jen pro tvou informaci, dnes zůstanu na Grimmauldově náměstí, kdybys něco potřeboval. Pozdravuj Ginny.“ Vydra se otočila a vystřelila oknem ven do noci. Hermiona se ohlédla přes rameno. Snape vypadal ztracený v myšlenkách a zřejmě si ničeho nevšiml. Dobře. Nepotřebovala jeho nevrlé poznámky o tom, že se Harrymu hlásí co pět minut. Obyčejně si jejich slovní bitky užívala, ale dnes byla moc vyčerpaná.

V tomto okamžiku se objevila Lenka. „Spí,“ oznámila vesele. „Bude v pořádku, ale mohl byste jí zítra věnovat víc pozornosti?“ požádala Severuse. Ten přikývl.

„Neville?“ zavolala Lenka. Neville pomalu vyšel z kuchyně a na Snapea se ani nepodíval. Vzal Lenku za nabízenou ruku, hodili letax do ohně a zmizeli. Snape se přiblížil ke krbu a mávl nad ním hůlkou.

„K čemu to?“ zeptala se Hermiona.

„Uzamykám. Kvůli bezpečnosti,“ odpověděl.

„Proč?“

„Každou noc uzavírám všechny vstupy a výstupu,“ odvětil. „Jen jste tady dřív tak dlouho nebyla.“

Hermiona přikývla. „Ne, asi ne.“ Zaváhala, než pokračovala. „Když už jsme u toho, po všem, co se dnes událo, se necítím na to odejít, takže jsem si myslela… myslela jsem si, že bych na noc zůstala v mém pokoji.“

Nežádala povolení. Snape přikývl. „Jak si přejete.“

„Chci říct,“ mluvila dál Hermiona. Proč pořád mluvím a mluvím? „Prostě… někdy je špatné zůstat sám. Víte, co myslím?“

Snape přikývl. „Vím.“ Zamyšleně se na ni podíval a zeptal se: „Půjdete už spát?“

Hermiona zavrtěla hlavou. „Normálně to nedělám, ale asi budu potřebovat nějaké pití, abych si srovnala myšlenky. Máte tu něco?“

Přikývl. „Mezi námi, hodně nocí ho potřebuji též. Ve stole v ložnici mám láhev Ogdenské. Bohužel vám mohu nabídnout jen ji, ale ochotně se podělím.“

„To bych ráda.“

ooOOoo

„Můžu se vás zeptat na Margaret?“ položila otázku Grangerová. Seděli na pohovce nejblíže krbu, zírali do plamenů a drželi své upité sklenky s ohnivou.

Severus věděl, že pít s někým je nebezpečný podnik. Na něj působila ohnivá stejně spolehlivě jako veritasérum. Jeho obrany klesaly a zdi se rozpadaly. Naposledy se opil v něčí společnosti v ředitelně Bradavic ke konci války. Tehdy povykládal Phineasi Nigellusi Blackovi příběh o něm a Lily, čehož bude navždy litovat. Ten zatracený portrét to pak na něj vytáhl pokaždé, kdy se viděli, a k dovršení všeho teď skončil uvězněný v tomto domě s ušklíbajícím se druhým Zmijozelovým portrétem. Nakonec se musel uchýlit k seslání umlčovacího kouzla a vystěhoval portrét do sklepa.

Bude muset být opatrný.

Za obsah komentárov je zodpovedný užívateľ, nie prevádzkovateľ týchto stránok.
 0 komentárov
Ďakujem
Pre automatický komentár sa musíte prihlásiť.

Archivované komentáre (pôvodne v archíve)


Se nedivím, že Margaret dostala záchvat paniky při čtení Kouzelné zahrady. Kdo by netrpěl? Ale zvládli to společně velmi pěkně a možná toto menší drama způsobí posun ve vzájemném poznávání Hermiony a Severuse. Spíš přemýšlím nad tím, jak něco takového jako záchvat paniky působí na ostatní děti v domě? Pan Snape jim nic nevysvětlil, pouze je poslal do hajan. U flekatého králíčka! Takhle se z paniky stane epidemie. Lenka dnes perlila, pomohla malé Maggie a poňoukla Hjermionu ke změně chování. Děkuji za překlad, budu se těšit na další kapitolu.
Pan Snape má dost specifický styl výchovy. Teď si nevybavuju, jak moc dětem vysvětluje, ale možná to bude v dalších kapitolách. Ale rozhodně je jen dobře, že se k dětem dostaly Hermiona a Lenka. Vnesou do výchovy potřebný ženský prvek. Když se to tak vezme, Severus se snažil, opravdu dětem dával ze sebe vše, ale bohužel to bylo málo. A s tím, co děti čekalo v Bradavicích, prostě neměly šanci. Ale teď už snad budou mít lepší vyhlídky. Děkuji moc za komenář, sisi.

Tahle povídka si získala moje srdce. Opravdu ji zbožňuji. Ale tato kapitola je rozpačitá. Líbí se mi a přitom nelíbí. Děsí mě, že holčička dostala takový záchvat. Líbí se mi, že Neville brání sebe a věci na kterých mu záleží. A moc se mi líbí konec. Čichám zajímavou následující kapitolu. Tak jako tak, díky za překlad :))
Tak příběh nemůže jít hladce, musí se v něm objevit i zádrhele. A tady je to interakce Severuse s ostatními krom Hermiony. A to, že se všem potvrdilo, že děti mají před sebou ještě kus cesty. Příští kapitola hodně osvětlí. Děkuji moc za přízeň i komentář, Gabux. :)

tak ja sa rozhodne teším na opitého severusa, hlavne ak nanho alkohol posobi ako veritaserum (ako na mna). dakujem za preloženú kapitolu.
Těš se :-) On v podstatě vlastně nechce neotevřít se... Díky za komentář, onigiri.

Ten záchvat by mě také vyděsil. Lenka je úžasná, jak si hned vzpomněla na techniku dýchání a také proto, že nebyla vůbec rozpačitá i přes přichycení in flagranti. (Mimochodem v tomhle je tedy letaxování dosti "nebezpečné", člověk aby si vzpomněl na nutnost zabránit výhledu z krbu.) Také Nevill se tu parádně postavil Severusovi, to oceňuji. A vzápětí Lenka poněkud dohazuje, úsměvné. Jsem zvědavá, jak se Severus uhlídá. Děkuji
Lenka je naprosto úžasná bytost. Ještě že ji autorka do této povídky zakomponovala. A vlastně i Nevilla, zvládla je podat sympaticky. Děkuji za komentář, silrien.

Lupinko, marci, obrovské diky za úžasný překlad další kapitoly ♡ Hned ze začátku mě rozlozili sourozenci Rosierovi - jsme jako doma. Běhal mi mraz po zádech a tolik bych jim přála opravdový domov a dospělé osoby- mamu a tatu, kteří by je milovali a starali se jen o ně. Vim, ze Severus dělá s pomocí ostatních co může, ale rodinu nenahradí. Úplně mě z toho bolí srdce. Hermionu chápu a udělala to nejlepší co mohla v dané chvíli. Nechala na zkušenějším Severusovi, aby divence pomohl. Nevil byl naprosto skvělý! Je to můj hrdina: ) A samozřejmě Lenka, okouzlující a sva. A ano, Severus byl ...inu prostě Severus, ale díky jeho hlaskam jsem se i pri teto kapitole pobavila. Tak copak na sebe vyklopi po pár sklenkach? Těším se na příště a ještě jednou diky, carodejky.
Ano, ty části z pohledu dětí jsou strašně bolavé. Doufejme, že časem se vše vyvine tak, aby Hermiona svým způsobem nahradila matku a Severus otce. Neville je opravdu hrdina. Když se to tak vezme, stále má ze Severuse respekt, a přesto se dokáže přimět jít do jeho přítomnosti. Alkohol udělá divy... :-) Těš se. Díky moc za koemntář, grepiku.

Moc doufám, že změna noční můry a neschopnost vzpomenout si na ni je dobrý příznak, ne naopak. Stejně jako záchvat Margaret - myslím, že takhle hlasitě by si v tom podzemí netroufla se projevit. Není divu, že Hermiona v tom okamžiku nevěděla, co dělat, a jsem ráda, že Severus to pochopil a předsevzal si, že to napraví. To je známka toho, že ji tak trochu přijal a počítá s tím, že by se mohla do této situace dostat v jeho nepřítomnosti, že? Přiznám se, že mě pobavila představa Severuse, kterak vystrkuje svůj hákovitý nos z Lenčina krbu a ejhle, na co tam narazí :-) - předpokládám, že téměř doslova... A Lenka bohorovně klidná, zatímco Neville do krve rozpačitý. Severus po něm vyjel opravdu hnusně (to mu asi chtěl oplatit ten šok), ale Neville dospěl a už si nenechá něco takového líbit. Vsadím se, že až si to později promyslí, uvědomí si, že to byla jediná cesta, jak získat Severusův respekt. A ten konec u láhve - no, teď budu muset týden čekat, co se Hermiona dozví, a obávám se, že nic veselého to nebude. Díky za další kouzelnou kapitolu, čarodějky.
Ještě bude trvat, než děti budou v pořádku. V podstatě nikdo neví, co mají za sebou. Hermionu ten záchvat šokoval, koho ne, že? Já bych byla taky pěkně vyvedená z míry. Ale viděla, jak se taková situace dá zvládnout, příště už bude vědět, co a jak. :-D Ano, vystrčil nos z krbu a tam ... :D Jestli si Neville získal Severusův respekt, to se dozvíme. Ale Tvé podezření je správné :-) Co přinese láhev se dozvíme příště. Už příště, nebude to natahované :-) Moc děkuji za krásný komentář, denice.

Tak to som zvedavá, čo vypláva na povrch. Neville a jeho testovinový zadok nemali chybu. :)
:-) No a my teď víme, že to Lenka peče s Nevillem :-)

Proč mám pocit, že jsi to ty usekla v té nejdůležitější chvíli a odepřela jsi nám něco velmi zajímavého. Co, Lupino? :-D Taky bych v té chvíli byla dokonale nemotorná, ale Hermiona v tom navíc viděla své vlastní běsy. Snad ty výraznější vnější projevy jejich utrpení nakonec povedou ke klidu. No mně spíš v hlavě uvízl Nevillův těstovitý zadek :-D ale Severus byl stejně odporný jako za starých časů. Fuj, ty jeden, už by mohl ten režim naprostého bastarda vypnout a zapomenout. Děkuji a těším se na pokračování.
:D No, že Ty mě máš už pomalu prokouklou :D Vsadím se, že Neville na tom není tak zle. Severus určitě viděl, co vidět chtěl, prevít jeden :-) Hermiona má hodně svých vlastních problémů, ale naštěstí má nejen Harryho a Lenku, ale i Severuse. I na tomto poli dojde k vývoji. Díky moc za komentář, martiku :-)

Z Lenky a Nevilla mam obrovskou radost. Uz v knize jim nebyl venovan dostatecny prostor a v teto povidce zaujali velmi dulezite misto. Jak uz rekla margareta, pevne doufam, ze Lenka Severusovi jeho nemistnou poznamku velmi rychle vrati. Sarkasmus ano, zloba vuci lidem, kteri si stesti zaslouzi rozhodne ne! Moc dekuji za dalsi kapitolu a nemuzu se dockat, co nam vecerni popijeni prinese priste. ;-)
Nevím, jestli Lenka Severusovi tu poznámku vrátí, ale můžu říct, že mu docela dost zatopí. Bude mít své jiskrné chvíle :-) Severus není rytíř v zářivé zbroji. Vidíme ho i s jeho chybami (fakt byl hnusný). Následky popíjení se ukážou :-) Díky za komentář, Gift.

Ach... to bylo... silné. Margaretin záchvat, konejšící Severus, vyděšená Hermiona, obranný Neville, vševědoucí Lenka - každý měl v této kapitole svůj díl příběhu, kde několika slovy obsáhl podstatu. Neskutečné umění autorky, fakt smekám. A rovněž obrovsky děkuji za skvělý překlad, milé čarodějky! P.S. Nemůžu se zbavit živé představy Nevilla, který tiskne Severusovi napřaženou hůlku ke krku. Tenhle střípek jsem si fakt užila :-))
Neville určitě překvapil sám sebe :-) Ale byl v právu. Že autorka umí? Žádné zbytečné vykecávačky, rovnou k věci. A my si umíme velmi živě představit, kdo jaký je, proč jedná, jak jedná a tak vůbec. Díky moc za komentář, čarodějko :-)

To bylo od Severuse hnusné. Vpadnout někomu do soukromí a pak mu to soukromí ještě posměšně ohodnotit, to přehnal. Nehledě na to, že on skutečně není ten, který by měl právo něco takového hodnotit u kohokoliv! Měl by se Nevilleovi omluvit. Ale mám dojem, že mu to Lenka v brzké době přiměřeně vrátí, jak začne hlasitě a bez zábran komentovat jeho vztah k Hermioně. Vlastně už začala, takže teď se bude zase vnitřně svíjet on, protože, co do vztahu k ženám, je na tom tuším ještě mnohem hůře, než Neville! Tudíž by si měl pro jistotu co nejdřív zkontrolovat, jak vypadá od pohledu zvenčí jeho zadek, a uvážit, jak by mohla při srovnávání dopadnout jeho ,,technika". Lenka je zlatá a čím dál zlatější!! Vnímá i ty nejhorší pocity lidí kolem, aniž se z toho sama hroutí, jako třeba Hermiona. Žije ve dvou světech, proplouvá z jednoho do druhého a z každého dokáže použít vždycky přesně to, co je právě potřeba. Tohle jí závidím. Ubohá malá Margaret! Mám strach, že jí někdo strašně ublížil, že to zasunula co nejhlouběji a ve spánku to občas vypluje na povrch. Nemyslím si, že je dost silná na nitrobranu, což je vlastně také druh potlačování. Měla by to ze sebe dostat ven! Mluvit o tom nedokáže, ale možná by Severus mohl použít legilimens, podívat se a podle toho naplánovat pomoc? Děkuji za strhující kapitolu! Je toho tolik, co dává na přemýšlení! Děkuji!!
Bylo to od Severuse hnusné. Ale on nikdy nebyl příjemný člověk a přiznejme si, k těm, co považoval za nižší živočichy, se neobtěžoval se slušností. Takže omluva se určitě tak brzo konat nebude. A my můžeme jen doufat, že Neville a Lenka k Severusovi budou mít velké pochopení. A Severusovu techniku v této povídce nebudeme mít možnost posoudit (:D Hurá, kdo to má furt překládat :D ) Nicméně něco málo se o ní dozvíme ;-) Lenka je skvělá. A v mnoha ohledech. Ale stále ještě má před sebou spoustu práce s psychikou sirotků (a nejen jich). Děkuji moc za dlouhý komentář, margareto. Hrozně moc mě těší, že se líbí.

Asi bych byla stejne neuzitecna jako Hermiona.. taky bych nevedela, co delat Uvidime, jak moc bude Severus opatrny ;) Dekuju!
Myslím, že by nás bylo neužitečných víc. Nu, jak byl opatrný, se dozvíme už příští týden :-) Díky za komentář, zuzule.

Prehľad článkov k tejto téme:

Amarti: ( Lupina )05.06. 2018Kapitola 30. Epilog: Na věky věků
Amarti: ( Lupina )30.05. 2018Kapitola 29. Pošetilé mávání hůlkou
Amarti: ( Lupina )16.05. 2018Kapitola 28. Kde mají chrabré srdce
Amarti: ( Lupina )02.05. 2018Kapitola 27. Myslím, že vidím jiskru naděje
Amarti: ( Lupina )18.04. 2018Kapitola 26. Přichází soumrak
Amarti: ( Lupina )04.04. 2018Kapitola 25. Vezmi mě domů
Amarti: ( Lupina )21.03. 2018Kapitola 24. Ukaž mi cestu – 2. část
Amarti: ( Lupina )14.03. 2018Kapitola 24. Ukaž mi cestu – 1. část
Amarti: ( Lupina )28.02. 2018Kapitola 23. Harry a Hermiona – 2. část
Amarti: ( Lupina )21.02. 2018Kapitola 23. Harry a Hermiona – 1. část
Amarti: ( Lupina )07.02. 2018Kapitola 22. Severus a Lily – 2. část
Amarti: ( Lupina )31.01. 2018Kapitola 22. Severus a Lily – 1. část
Amarti: ( Lupina )17.01. 2018Kapitola 21. Umění napodobuje život
Amarti: ( Lupina )29.11. 2017Kapitola 20. Vyvrženec
Amarti: ( Lupina )15.11. 2017Kapitola 19. Expecto patronum!
Amarti: ( Lupina )01.11. 2017Kapitola 18. Svatá noc
Amarti: ( Lupina )18.10. 2017Kapitola 17. Léčitelka
Amarti: ( Lupina )04.10. 2017Kapitola 16. Lobbisté
Amarti: ( Lupina )20.09. 2017Kapitola 15. Co bych mohl být
Amarti: ( Lupina )06.09. 2017Kapitola 14. Jako přátelé – 2. část
Amarti: ( Lupina )30.08. 2017Kapitola 14. Jako přátelé – 1. část
Amarti: ( Lupina )16.08. 2017Kapitola 13. Mnoho šťastných návratů – 2. část
Amarti: ( Lupina )09.08. 2017Kapitola 13. Mnoho šťastných návratů – 1. část
Amarti: ( Lupina )26.07. 2017Kapitola 12. Odevzdání
Amarti: ( Lupina )12.07. 2017Kapitola 11. Osvobození – 2. část
Amarti: ( Lupina )05.07. 2017Kapitola 11. Osvobození – 1. část
Amarti: ( Lupina )21.06. 2017Kapitola 10. Co teď – 2. část
Amarti: ( Lupina )14.06. 2017Kapitola 10. Co teď – 1. část
Amarti: ( Lupina )31.05. 2017Kapitola 9. Prostě jen být – 2. část
Amarti: ( Lupina )24.05. 2017Kapitola 9. Prostě jen být – 1. část
Amarti: ( Lupina )10.05. 2017Kapitola 8. Co je podstatné
Amarti: ( Lupina )26.04. 2017Kapitola 7. Jen seďte a sledujte – 2. část
Amarti: ( Lupina )19.04. 2017Kapitola 7. Jen seďte a sledujte – 1. část
Amarti: ( Lupina )05.04. 2017Kapitola 6. Přijetí
Amarti: ( Lupina )22.03. 2017Kapitola 5. Lidské gesto
Amarti: ( Lupina )08.03. 2017Kapitola 4. Roztříštěné porcelánové panenky – 2. část
Amarti: ( Lupina )01.03. 2017Kapitola 4. Roztříštěné porcelánové panenky – 1. část
Amarti: ( Lupina )15.02. 2017Kapitola 3. Skromná nabídka
Amarti: ( Lupina )01.02. 2017Kapitola 2. Staré duše
Amarti: ( Lupina )18.01. 2017Kapitola 1. Prolog: Zapomenutí
. Úvod k poviedkam: ( Lupina )23.11. 2016Prostě jen být - úvod