Preklady fanfiction Harryho Pottera

Než se nachystali, počasí se zhoršilo natolik, že Draco usoudil, že se v něm nedá dojít k přenášedlu. Místo toho přinesl letax a poslal studenty jednoho po druhém krbem. Kruvalský hrad byl zabezpečený tak, že se nedalo jen tak vletaxovat dovnitř, ale pro Draca a ostatní návštěvníky naštěstí nachystali speciální krb s heslem, který mohli použít, kdyby během pobytu potřebovali.

Všechno šlapalo jako na drátkách, až zbyla jen Ella, Bernard a Sarah. Sarah vstoupila do krbu a hodila do něj hrst prášku. Objevil se obvyklý obláček zeleného dýmu, ale když se rozptýlil, Sarah tam pořád stála.

Draco jí dal ještě jednu hrst, a přiměl ji zopakovat heslo, a pak ještě jednou. A když to tak vyzkoušeli všichni, včetně Draca samotného, začalo být zřejmé, že se něco pokazilo, protože nikdo z nich nikam neodcestoval.

Rozhodli se tedy risknout cestu k přenášedlu. Hermiona a Draco chatu poklidili a zabezpečili ochrannými kouzly, aby ji bouře neponičila. Pak se teple nabalili, posbírali tašky a pomalu se vydali k přenášedlu.

Udržet se na nohou na zemi kluzké sněhem, se vším tím větrem, který si s ní lomcoval, jak chtěl, stálo Hermionu veškeré soustředění. Jakmile se dostali k přenášedlům, došlo jí, že to bude složitější, než si mysleli. Okolo stál malý dav třesoucích se lidí. Používání přenášedla řídil uštvaně vyhlížející kouzelník.

Zařadili se do fronty a pomalu postupovali kupředu, až se konečně dostali skoro na začátek. Přenášedlo držela skupinka mladíků, a jak se rozzářilo, Hermiona čekala, že zmizí. Když záře opadla, pořád tam však stáli. Řídící kouzelník se na ně podíval a zavrtěl hlavou.

"To počasí v tom dělá zmatek. Nemůžu riskovat, že vás omylem pošlu někam mimo," oznámil. Ze skupiny lidí se ozvaly nesouhlasné výkřiky a muž se chvilku vrtal v plechovce od sušenek, která sloužila jako přenášedlo, až nakonec vzdychl: "Zkuste to znovu."

Tentokrát přenos zafungoval a několik dalších minut se fronta hladce posouvala. Když se dostali až dopředu, kouzelník se na jejich skupinku podíval a zavrtěl hlavou.

"Je mi líto, ne víc než čtyři najednou, a nezletilé kouzelníky musí doprovázet dospělý."

Draco postrčil Hermionu dopředu. "Ty jdi s nimi a já se přemístím," pokynul jí.

"Promiňte, žádné přemisťování," dodal muž.

"Co tím myslíte?"

"Není to bezpečné," vzhlédl k nim, sjel ji i Draca pohledem a povzdychl si. "Je bouřka – vítr, sníh, blesky. Chcete se rozložit na částečky a někam se přemisťovat? Přenášedlo vás přepraví vcelku."

"Hm… chápu…" Hermionu trochu popudilo, že řekl to, na co měla přijít už dávno sama. Proč je tohle neučili v Bradavicích?

"Tak já půjdu s další skupinou," navrhl Draco.

Hermiona se neobtěžovala hádat. V nohách už ztratila veškerý cit a prsty jí brněly chladem. Chytila se plechovky spolu se studenty a v příštím okamžiku se ocitla znovu na pozemcích Kruvalu.

*

Jakmile se dostali dovnitř, poslala děti rovnou do pokojů, řekla jim, aby nedělaly příliš mnoho hluku, a pak čekala na Draca. Čas se vždy vleče, když na něco čekáte, minuty vám připadají dlouhé jako hodiny, ale po třiceti minutách bez jakékoliv známky po jeho návratu si začala dělat opravdové starosti.

I kdyby vzala v úvahu zpoždění na druhé straně, teď už by tu měl být. Co když počasí narušilo magii a on se přemístil někam jinam? Přenášedlo už jednou selhalo, co když nefungovalo a Draco se ocitl v úzkých? Hermiona si promnula čelo a snažila se přesvědčit, že by měla zůstat trpělivá. Sice by to nemělo trvat takhle dlouho, ale musela se udržet v klidu, protože mohlo jít jen o něco prostého.

O pár minut později se rozhodla vyjít ven a podívat se po něm. Zrovna se zahřála, takže se jí moc nechtělo ven na mráz, něco ale udělat musí. Venku byla tma a mrzlo, ale Hermiona se prodírala pozemky a rozhlížela se po jakýchkoliv známkách pohybu.

Po čtvrt hodině si musela připustit, že Draco se neobjeví. Něco se muselo stát. Rychle prodiskutovala sama se sebou, jestli by se měla vrátit do hradu a požádat o pomoc. Věděla, že by měla, ale stejně tak věděla, že to neudělá. Došla na místo, kde předtím stálo přenášedlo. Nepřekvapilo ji, že tam nebylo. Během bouřky by ho nikdo nepoužil – nikdo při smyslech!

Už věděla, že letax použít nemůže, takže jí zbylo přemístění. Kouzelník s přenášedlem řekl, že se přemisťovat nesmějí, ale možná že přemístit se do bouřky nebylo tak zlé jako ven z ní. Hermiona si povzdechla – co si to chtěla namluvit? Jistěže to bude nebezpečné! Měla by se vrátit do hradu a počkat, až bouřka pomine. Draco je určitě naprosto v pořádku a ona by akorát riskovala zbytečné přemístění. Ale jak se měla uklidnit a snažit se usnout? Potřebovala se zkrátka nějak ujistit, že se mu nic nestalo. Hermiona si ironii té situace plně uvědomovala, ale nijak jí to nezměnilo názor.

Hermiona přemisťování všeobecně nesnášela, ale jak se k tomu teď chystala, dělalo se jí přímo špatně. Možná se konečně zbláznila? Zavřela oči, když ucítila to známé tahání a mačkání; obvykle ten pocit ustal právě ve chvíli, kdy už si myslela, že to déle nevydrží, ale tentokrát pokračoval. Měla pocit, že jí oči vypadnou z důlků, nemohla popadnout dech a před očima se jí roztančily rozmazané spirály. Hned potom všechno zčernalo.

Když znovu otevřela oči, ležela obličejem ve sněhu a chvilku trvalo, než se do ní dala zima. V tom okamžení vyskočila, zalapala po dechu a dezorientovaně se rozhlédla. Jakmile se jí podařilo zaostřit na své okolí, rozeznala vesnici u chaty. O chvilku později do ní narazil poryv větru, až zakopla a málem upadla. Nesněžilo, ale větrem se nesla zmrzlá plískanice a ostře do ní bodala.

Okolí zelo prázdnotou, ani človíček v dohledu, takže z vesnice se dnes očividně dostat nedalo. Hermiona si přitáhla kabát k tělu, stáhla si čepici, sklonila hlavu a vyrazila k chatě. Až v tu chvíli jí došlo, že pokud tam Draco nebude, nemá se kam vrtnout. Na obavy ale bylo příliš pozdě, a tak pokračovala v cestě. Ještě než se dostala k úzké stezce do kopce, aspoň tucetkrát uklouzla, a už po pěti minutách chůze mrzla, všechno ji bolelo a cítila se vyčerpaná.

Stoupala do kopce a pokoušela se nedívat, kolik cesty jí ještě zbývá. Dvakrát upadla a poranila si zápěstí, a kdyby se jí v tu chvíli před očima nevyloupla chata, asi by se rozbrečela. Nikdy v životě neviděla žádnou budou tak ráda a ještě víc ji potěšilo, že se uvnitř svítí. Draco je určitě tam.

Hlasitě zabušila na vstupní dveře a pak se o ně opřela, když na ni dolehlo vyčerpání. Chytila se zárubní, jak odolávala větru. Pak se dveře rozlétly, stál v nich Draco a ohromeně na ni zíral.

"Hermiono!" Hermiona zvládla jen kývnout. Nato si Draco konečně uvědomil, že se tiskne k veřeji, natáhl se a pomohl jí dovnitř. "Co tu děláš? Jak ses sem dostala? Provoz přenášedla ukončili."

"P-přemístila jsem s-se," zamumlala Hermiona. Draco ji držel za paži, ale pokoj se s ní nebezpečně kymácel.

"Cože jsi udělala?!" Dracův hlas odrážel jeho emoce. "Tys neslyšela, co ten chlap říkal o přemisťování?"

"Ano, ale t-ty ses neobjevil. N-nevěděla jsem, co s t-t-tebou je," Hermiona zavřela oči a zhluboka se nadechla, aby se zvládla udržet na nohou. "Musím si sednout, Draco. Je mi taková z-z-zima a cesta nahoru byla p-příšerná. Upadla jsem."

Draco si ji prohlédl od hlavy k patě a začal jí rozepínat kabát. Neměla dost energie se bránit nebo vyptávat po důvodu. Teď už se třásla zimou a zuby jí drkotaly. "Sundej si kalhoty," pobídl ji.

"Vžd-d-dyť m-m-mrznu."

"Přinesu ti deku," řekl. Přitáhnul k ohni jedno z křesel a pak do něho Hermionu usadil. "Sundej si to mokré oblečení a posaď se, hned jsem zpátky."

Hermiona si ze zjevných důvodů oblečení svlékat nechtěla, ale pro trochu tepla by udělala cokoliv. Hlava se jí točila a k tomu se jí zvedal žaludek. Když uslyšela, že se Draco vrací, vyklouzla z kalhot, rychle se posadila a přetáhla si přes nohy kabát. Draco jí kabát okamžitě stáhnul a hned ho nahradil měkkou dekou. Zabalil ji do ní až ke krku.

"Sakra, pokoušíš se zabít?" vyhrkl Draco, ale neznělo to nevlídně. "To tě nenapadlo, že mám jenom problém s přenášedlem?"

"N-n-ne," zareptala Hermiona. Zachumlala se do deky, pořád se třásla zimou. "Musela jsem vědět… Jinak bych n-emohla s-spát."

Draco ji zkoumavě pozoroval. "Pořád lepší než riskovat smrt!" Zavrtěl nad ní hlavou, ale jeho oči se dívaly vlídně a měkce. "Půjdu ti uvařit něco teplého k pití."

"Ď…"

Opřela si hlavu a snažila se uvolnit. Zima jako by jí zalezla až do morku kostí a cítila se neuvěřitelně unavená. Ale dokud se pořád takhle třásla, odpočinout si nedokázala. Deka byla silná a hřála, ale zdálo se jí, že jí udržuje v teple jen povrch těla.

Draco se vrátil a podal jí velký hrnek.

"Vypij to," přikázal jí. Hermiona vytáhla jednu ruku zpod deky, vzala si horký nápoj a usrkla. Draco vytáhl hůlku. "Nehýbej se, použiju zahřívací kouzlo." Namířil na ni a Hermiona ucítila, jak jí teplý vánek vysušuje vlasy a hřeje ji na kůži. Zavřela oči a vychutnala si to teplo. Pak se zhluboka nadechla a ramena se jí trochu uvolnila. "Je to lepší?" zeptal se Draco.

"A-ano… trochu."

"Jen pij," pobídl ji a Hermiona bez váhání poslechla.

"Ublížila sis, když jsi spadla?" zeptal se.

"Jen z-zápěstí," odpověděla. "Nic to není."

Draco odhrnul okraj deky a vytáhl její druhou ruku. Když se dotkl zápěstí, Hermiona se zašklebila, jak to zabolelo. "Je docela oteklé. Až se zahřeješ, podívám se na to."

"Děkuju… je m-mi to líto…"

"Zmlkni a soustřeď se na zahřívání," usadil ji Draco. Jeho výraz ale slova zjemnil. "Co se stalo s grangerovskou praktičností? Neměla bys přemýšlet hlavou a nenechávat emoce, aby tě takhle ovlivnily?"

"M-mohl jsi být kdekoliv. Nevěděla jsem, co se ti mohlo stát," protestovala Hermiona. Zuby jí už cvakaly znatelně méně.

Draco se k ní sklonil a ona rychle zamrkala. "Jsem rád, že ses o mě strachovala ale tohle už nikdy nedělej." Pousmál se na ni. "Proč ses o mě bála?"

"Nemám tušení," Hermiona zvládla odpovědět s trochu větším důrazem. "Možná mi ta z-zima vlezla na mozek."

V Dracově výrazu se objevil záblesk obav. "Pořád se klepeš? Jestli se rychle nezahřeješ, budeš nemocná," rozhlédl se kolem. "Prospěla by ti koupel, ale nevěřím, že bys v ní neomdlela. Jsi bílá jako ten zpropadený sníh venku."

"Je to l-lepší. Je mi o něco tepleji."

"Nezní to tak," poznamenal. Chvíli si ji prohlížel a pak jí vzal hrnek z ruky.

"Co to děláš?" zeptala se.

"Snaž se neomdlít vzrušením," zeširoka se uculil. "Jdu tě zahřát."

Než stihla Hermiona zaprotestovat, přistoupil k ní a přitáhl si ji k sobě z křesla. Zmatená Hermiona se ocitla přitisknutá k jeho tělu, tváří mu spočívala na hrudi, a Draco kolem ní omotal paže. Chvilku chtěla instinktivně protestovat, ale teplo Dracovy náruče téměř okamžitě zvítězilo nad jejími rozpaky. Vážně jí nezáleželo na tom, v čím objetí je, protože ten pocit byl báječný. Hřejivý, něžný, neuvěřitelný. Uvolnila se u něj a poddala se jeho teplu.

Cítila, jak se mu pravidelně zvedá hrudník, dech jí ovíval vlasy a poprvé od svého příjezdu se jí svaly začaly uvolňovat a napětí ji opouštělo. Zavřela oči, nechala se zaplavit jeho teplem a bylo jí báječně. Přestaly jí cvakat zuby, a jak se pomalu poddávala uklidňujícímu teplu, dech jí zvolnil.

Draco ji sevřel trochu pevněji a Hermiona si najednou kromě tepla začala uvědomovat i jeho. Rukama se ho nedotýkala, ale tváří vnímala, jak se mu hýbou svaly, jak těsně je k ní přitisknutý. Zhluboka se nadechla, aby si trochu pročistila hlavu, jenže tím jí smysly jen zaplavila jeho vůně.

"Lepší?" zeptal se a Hermiona přikývla. Pustil ji a podíval se na ni. "Vypadáš trochu líp." Pousmál se. "Ne tak přichcíple."

Hermiona se nad tou urážkou neubránila smíchu. "Přichcíple?!"

"Jo, tak jako vyčerpaně a scvrkle a…"

Hermiona ho na protest praštila přes paži, ale ozvala se bolest v zápěstí. "Au!"

Draco ji vzal za ruku a opatrně jí pohmožděninu prohlédl. "No máš to moc pěkné," nepochválil ji. "Nehýbej se." Vytáhl hůlku, mávl jí nad jejím zápěstím a Hermiona v ucítila závan chladu. Po pár minutách Draco hůlku sklonil a znovu ji prohlédl. "Myslím, že je to trochu lepší, ale měla by sis dávat pozor, jak ho budeš používat." Uvědomil si, že na něj Hermiona zírá. "Co se děje? Proč na mě civíš?"

Hermiona se pousmála. "Jsi hotová ošetřovatelka."

Na Dracově pohledném obličeji se objevil úšklebek. "No, jsem ti zavázán, riskovala jsi přece svůj život a přivlekla ses, jenom abys zkontrolovala, jestli jsem v pořádku."

Hermiona přikývla. "Myslím, že teď bych si tu vanu dala, jestli ti to nevadí."

"Jasně že nevadí, půjdu ti ji napustit," Draco se otočil ke dveřím, ale Hermiona ho zastavila.

"Ne, už jsem v pořádku, zvládnu to sama," řekla. "Zbavuji tě tvého závazku, můžeš se vrátit zpátky ke své nesnesitelné, neužitečné verzi."

Draco se napůl ušklíbl. "Okouzlující!"

Hermiona se na něj zazubila. "Budu rychle hotová."

Jak kráčela ke dveřím, Draco ji sledoval pohledem. "Dej si na čas, asi se odsud jen tak nedostaneme."

Když se natáhla po klice, uslyšela: "Zavolej, kdybys potřebovala umýt záda!" A když stoupala po schodech, hihňala se.