Preklady fanfiction Harryho Pottera

Kapitola 31 - Dvojitý zápor

„Tak šup, řekni nám všechno," naléhá Gladys, zatímco si piluje nehty. Zrovna jsem přišla do práce, ještě jsem si ani nepověsila kabát. Hazel a Linda pořádně zpozorní. Nemocniční práce je jako vždycky zapomenuta. Nejspíš je docela klika, že nejsme léčitelky nebo něco takového. V životě bychom nikoho nevyléčily. Drby mají před záchranou životů přednost.

„Není moc co říct," ušklíbnu se a sednu si na svou židli. Ani nevím, proč se vůbec pokouším být diskrétní. Je mi jasné, že jim nakonec o svém včerejším rande s Tomem všechno do detailu vyklopím.

„Kam jste šli?" ptá se Linda.

„K Rizzovi," odpovím.

„Oh, a co sis dala?" zajímá se Hazel.

„Parmazánové kuře."

„Platil on?" zeptá se Gladys.

„Ano."

„A jaký je v posteli?" přitvrdí Linda.

„To vážně nemám páru."

„Tak to mě dál už nezajímá," řekne Gladys a otočí se zpátky ke své práci.

Všechny ztratily zájem a mně se docela uleví. Jakmile mi někdo začne klást otázky, moc tajemství neudržím. Ne že bych nějaké tajemství měla.

Po pravdě bylo moje rande s Tomem velice normální. Šlo o moje první rande s kýmkoliv kromě Scorpia, a s tím to nikdy moc normální schůzky nebyly. Vždycky skončily hádkou nebo dlouhou konverzací „o nás". Ale včerejší noc byla Scorpia zcela prostá, a tím pádem taky bez dramatu. Bylo to normální.

Dámy nasměrují konverzaci k podstatnějším věcem, jako například kdo včera vyhrál loto a jak se večery rychle krátí. Naproti tomu já se rozhodnu debaty neúčastnit a zkontroluju v diáři svoje povinnosti na zbytek týdne. Dneska mě čeká večeře s mamkou a tátou a zítra se máme sejít kvůli Alovi a Jenny, protože příští týden se stěhují do Skotska. A taky to bude přivítání Jamese po návratu z léčebny.

To setkání má taky sloužit jako rozlučka se Scorpiem a Daisy, ale tuto část jsem se rozhodla ignorovat.

Popravdě se mi z představy, že se Al a Jenny odstěhují, chce zvracet, takže se usilovně snažím na to nemyslet. Jenny je v mém životě ta jediná příčetná, které můžu říct cokoliv a vědět, že vážně poslouchá. Chci říct, Dom nade všechno miluju a tak, ale jako posluchačka je příšerná a ve věži jí straší zhruba stejně jako mně.

Zatímco se zase ztrácím v myšlenkách, místo abych pracovala, k pultu přijde léčitel Kennedy. Holky už to zdaleka tak nevzrušuje, protože od té doby, co jsem začala chodit na lekce lektvarů, se stavuje celkem často. Vlastně mě kontroluje skoro každý týden a zkoumá, jak jsem pokročila.

„Dobré ráno, Rose, dámy," kývne na holky.

„Dobré, Damiene," odpovím. „Náročný den?"

„Jako vždycky," ušklíbne se. „ Jen jsem vám přišel nabídnout lektvaristickou stáž, pokud máte zájem. Zrovna se nám uvolnilo místo."

Řekne to jen tak, jako kdyby vůbec o nic nešlo. Jako kdyby mi právě nezamával před nosem životní příležitostí. Jako kdyby mi zrovna nenabídnul práci, která mi nejenže přinese vyšší plat, než mám teď, ale navíc bych ji i dělala ráda. Říká to, jako kdyby mi nabízel šálek čaje.

„To... to myslíte vážně?" zakoktám. „Tedy, vážně? Já?"

„Ve třídě jste byla nejlepší," řekne mi. „Ta stáž by trvala rok, a pak by vás čekalo ještě pár zkoušek, než se stanete plnohodnotnou lektvaristkou. Co říkáte?"

„Kdy můžu začít?!"

Řekne, že mi pošle detaily po sově a že začínám v pondělí.

A tak mám zničehonic přítele a opravdovou práci.

Jsem dospělá!

To jsem vážně nečekala.

„Ach, Rose!" vyjekne Linda nadšeně, jakmile Damien odejde. „Gratuluju! Věděla jsem, že si povedeš dobře!"

„Budeš nám tu chybět, slečinko," dodá Gladys smutně.

„Stejně jsi na tuhle práci byla moc chytrá," řekne Hazel. „Ať se ti daří!"

Po práci zamířím k mamce a tátovi, pořád ještě v blaženém oparu a v šoku z celé té situace. Takhle dobré věci se mně prostě nikdy nedějí. Nenapadá mě, jak jsem si to mohla zasloužit.

Když dorazím k rodičům, v domě je naprostý chaos. Všude jsou sbalené krabice, protože se po dobu mamčina mandátu stěhují do oficiální ministerské rezidence. Nevím, co budou dělat s domem, ale je hodně zvláštní dívat se, jak někdo balí domov mého dětství.

„Ahoj, Rosie!" přivítá mě táta šťastně. Zrovna balí spoustu obrázků z našich stěn do velké krabice. Mamka dělá totéž s čínským porcelánem; táta používá magii, ale mamka na to jde pořádně po mudlovsku.

Dneska měli na starost Aidana, ten sedí uprostřed hromady bublinkové fólie a naprosto spokojeně ji praská. Když se skloním, abych mu dala pusu, ani si toho nevšimne.

„Páni, fakt jste s tím pokročili," poznamenám a rozhlížím se po prázdném obýváku.

„Vážně si myslím, že balení je ten nejotřesnější koníček na světě," povzdychne si mamka. Nechci být drzá, takže nepoznamenám, že balení nikdo jako koníček nemá. Nemá, že jo? I když, ona možná jo. Její další koníčky zahrnují ruční opravování rozbitých váz a malování figurek domácích skřítků. Což je jen pár příkladů podivných výstřelků, které moje mamka zdatně skrývá před zbytkem kouzelnického světa.

Když jim řeknu o mé nové práci, táta trvá na tom, že bouchneme láhev šampaňského, a mamka naprosto zapomene na balení a asi dvacet minut nadšeně piští.

„To znamená, že si budeme moct koupit sídlo?" zeptá se nevinně Aidan. „Protože to by bylo něco."

„Uvidíme za pár let," řeknu mu.

„Táta a Daisy budou bydlet v sídle, až se odstěhují do Ameriky," štěbetá šťastně, „a řekli, že můžu přijet na návštěvu!"

Mamka a táta se na sebe nejistě podívají. Ke Scorpiovu odjezdu se všichni kromě mě a Aidana staví jako k velice choulostivé záležitosti. Taťka a Dom zareagovali úplně stejně, když se o tom dověděli; oba mu chtěli utrhnout hlavu. Mamku rozčílilo, že Aidanův otec nebude nablízku, a Jenny to viděla víceméně podobně.

Naproti tomu Aidan si doopravdy neuvědomuje, jak daleko je Amerika, a prostě se hrozně těší, že bude Scorpia navštěvovat v jiné zemi. Scorpius mu slíbil návštěvy každý týden; pochybuju, že to vyjde, ale uvidíme.

Po večeři, kterou si sníme mezi hromadou krabic v jídelně, si mě táta odvede stranou, abychom si promluvili. Nejdřív mě napadne, že chce mluvit o Scorpiovi.

„Rosie, máma a já jsme se bavili o domě, a napadlo nás, jestli by ses sem nechtěla přestěhovat," řekne tiše, jako kdyby to bylo tajemství. „Stejně budeme potřebovat, aby se o dům do konce mamčina volebního období někdo postaral. A... ten byt je prostě moc mrňavý..."

Netuším, proč mi dneska všichni sdělují skvělé zprávy jako by šlo o zatracený rozsudek smrti. Jako kdyby po mě chtěli obrovskou laskavost. Tak schválně, chci se z té mé krabice od bot přestěhovat do neuvěřitelně útulného, hřejivého domu mých rodičů s pěti ložnicemi? Chci tu práci, pro kterou jsem celý rok makala?

„Jasně, že jo!" vyjeknu.

Když teda musím.

Kromě dne, kdy se mi narodil Aidan, je tohle můj nejlepší den vůbec. Když s Aidanem dojdeme domů, začneme s balením.

*

Příští noc se sejdeme v bytě Dom, což je extrémně neobvyklé. Nikdy nechodíme k Dom. Ve skutečnosti je její byt záhadné místo, kam si obecně nikdo z nás netroufá. Je jisté, že se tam Aidan nedostane, dokud mu nebude přes sedmnáct. Dom je nejspíš nejhorší hostitelkou na světě. Nikomu nenabídne pití, každý si musí přinést vlastní toaletní papír, a když u ní někdo přespává, nikdy nespí v posteli.

V podstatě by lepšího hostitele zvládl dělat i Satan.

Když přijdu, je už Dom opilá. A pláče. Opilá a v slzách. Brian tu ještě není, takže ji musím utěšovat já.

„Nemůžu uvěřit, že se Jenny stěhuje!" vzlyká v ložnici. „A náš Al! Byli jsme nejlepší kamarádi už od mimina, ty, já a Al! A teď bude pryč!"

„Stěhuje se do Skotska, Dom," řeknu. „Ne do Indie. Můžeme se tam přemístit za dvě vteřiny."

„Ale nebude to stejný!" pláče. „Jak to, že nejsi víc rozrušená?"

„Protože je to jen Skotsko!"

„Scorpius jede do Ameriky," odsekne. „Jak to, že nejsi víc rozrušená z toho? Měla bys být zničená a ty jsi místo toho úplně v klidu. Je to otec tvého dítěte!"

„Jo, toho jsem si vědoma," odvětím suše.

„Ještě před pár měsíci jsi do něj byla hrozně zamilovaná! A teď ses prostě přesunula k nějakému právníkovi? To ti nesežeru, Rose!"

„Nekřič tolik!" syknu. „Ty jsi vážně příšerná, když se opiješ."

Dom si začne mumlat něco o tom, jak moc se život mění, a v tu chvíli nás přeruší James s otázkou, jestli je všechno v pořádku. Využiju to jako příležitost utéct z jejího dosahu a přenechám její utěšování jemu.

„Úsměv, Domčo, pořád máš mě!" slyším jeho veselý hlas. Je tak pěkný mít toho starého James zpátky.

James se na party dostavil s Laurou. Nikdo to nijak nekomentuje. Nikdo pořádně neví, co vlastně James a Laura jsou, ale nikdo se nezeptá. Kamarádi, milenci nebo nepřátelé, nebo jen dva lidi, kteří jsou zhruba stejně ujetí, a tak si docela rozumí. Ani nevím, jestli pro ně existuje nějaká nálepka.

Vrátím se na večírek v obýváku a okamžitě si přeju, abych byla zůstala s Dom. Je to ta nejnáhodnější snůška lidí, i když jsme kdysi byli skvělí přátelé, teď je atmosféra dost nepříjemná.

Al a Jenny se k sobě tulí a očividně nevnímají nikoho kolem sebe. Lily si na večírek přivedla Lysandera Scamandera a ten se zrovna baví s Laurou, která se tváří, že ho asi zabije. Jsou tu Daisy a Scorpius, jako obvykle se k sobě chovají odtažitě. Daisy si povídá s Molly, zatímco Scorpius tlachá s Hugem. Z Victoire a Teddyho už je takový párek starých manželů, že nedorazili vůbec. A je tu i Fred, ale Roxie ne.

To jsou oni, moje rodina. Neubráním se myšlence, jestli se, až Al a Jenny odjedou a Scorpius s Daisy se odstěhují, budeme s těmihle lidmi ještě vídat.

„Rose! Slyšela jsem, že jsi měla tuhle rande s tím mužem z ministerského večírku," protáhne Molly. „Jak to šlo?"

Ostře vnímám, jak místnost ztichla, a že na mě teď všichni zírají a čekají na mou odpověď,

„Jo, dobrý. A dostala jsem stáž u Munga," změním rychle téma, zdařile, řekla bych.

Každého zajímají nové změny v mém životě. Je fajn, že se stejně jako ostatní někam posouvám, protože kdybych neměla tohle a všichni mě prostě jen opouštěli, myslím, že by mě to dost deprimovalo. Je příjemné už nebýt tím členem rodiny, kterého musí všichni litovat.

Scorpius se za celý večer nepokusí se mnou promluvit, nebo mi pogratulovat. Na druhou stranu Daisy nezastaví pusu.

„Rose, gratuluji, je báječné, žes tu stáž dostala!" řekne šťastně. Poznám, že je to falešné nadšení. Jsme v kuchyni, jen my dvě, takže je mi jasné, že v té konverzaci půjde o víc než jen gratulace.

„Díky, Daisy," řeknu zdvořile. „A gratuluju k tvé nové práci."

Rychle se rozhlédne a zkontroluje, že nás nikdo neposlouchá.

„Děkuji," řekne důrazně. „Chci říct, díky, žes ho nechala jít. Vím, že kdybys nesouhlasila s tím stěhováním, nešel by. Takže... díky."

Je to zvláštní, že Scorpiovo manželství zachraňuju zrovna já. Po všem, čím jsme si prošli, je zvláštní, že to má skončit takhle. Ale přesto si připadám prázdná, když na to myslím. Necítím nic.

„Mně nemusíš děkovat," ušklíbnu se. „Určitě si v Americe vybudujete skvělý život."

Nejsem si jistá, jak moc tomu věřím. A možná je to proto, že nevěřím, že ho dokážu nechat jít.

Sotva se Daisy vrátí ke skupině v obýváku (Jamesovi se povedlo dostat vzlykající Dom z jejího pokoje), do kuchyně vejde Jenny a oči jí planou. Odposlouchávala - no, nic nového.

„Nemůžu uvěřit, že to řekla!" pošeptá mi Jenny. „Jako kdybys Scorpia nechala jít - on tě sakra opouští, a svého syna taky!"

„Popravdě..." řeknu provinile. Tuhle část jsem jí neřekla. „Řekla jsem mu, aby šel. Chtěl, abych mu řekla, ať zůstane... a já řekla, ať jde."

Jenny se zdá být ještě víc v šoku. „Ale proč?!"

„Protože takhle budeme oba šťastnější," řeknu jí.

„Pochybuju," odfrkne si. „To sis nevšimla, jak vypadá celou dobu nešťastně?"

„On se přes to přenese," ušklíbnu se, ale Jenny pořád vypadá rozrušeně. „Jen, musím ho nechat jít."

„Nechat ho jít je jedna věc," řekne. „Říct mu, aby šel, to je něco docela jinýho."

Moc nevím, co na to odpovědět.

*

O dva týdny později jsem přestěhovaná do domu mamky a táty, pracuju jako lektvaristická stážistka a mám za sebou šest schůzek s Tomem. Scorpius a Daisy jsou v Americe, Al a Jenny ve Skotsku. Aidan se vrátil do školky... jo a Dom s Brianem se rozešli.

Abych byla upřímná, vlastně mě překvapilo, že jim to vydrželo tak dlouho. Dom na vztahy moc není, a když se na večírku pro Ala a Jenny opila, zavolala Brianovi a řekla mu, že je konec. Od té doby nebyli v kontaktu, celý příběh jsem neslyšela a nevím, jestli chci. Když jsem se bavila s Brianem, mluvil o ‚neslučitelných rozporech'. Jsem si jistá, že Dom mi časem řekne všechno. Jako vždycky.

Scorpius každý den buď volá, nebo pošle dopis, vždycky určený pro Aidana. Mně nemá moc co říct. Vlastně mi ani neřekl sbohem, ne doopravdy. Bylo to spíš ve stylu „tak zase někdy". Příští týden plánuje navštívit Aidana. Konkrétně Aidana, ne mě. S tím jsem v pohodě, protože můj vztah s Tomem se vyvíjí slibně.

„Mami, jak daleko je Amerika?" zeptá se mě Aidan jednoho dne po škole.

„Hodně daleko," řeknu mu. „Je to až za mořem."

„Ale Irsko je taky až za mořem a je to dost blízko," poznamená.

„Jo, ale mezi Irskem a Amerikou je další moře, a to je mnohem větší. Takže musíme překročit dvoje moře," snažím se mu to vysvětlit.

„Kolik kilometrů?"

„To nevím. Hodně."

„No ale kolik přesně?"

„Milion," odpovím.

„No teda," zalapá po dechu. „Páni. Můžu tam letět na koštěti?"

„Ne, ale mohl bys letět letadlem," nadhodím.

„Strejda James říká, že jsou nebezpečný," řekne mi Aidan.

Strejda James říká, že letadla jsou nebezpečná, ale k pátým narozeninám dal dítěti rachejtle. Jo, strejda James má fakt cit pro perspektivu.

„Neměl bys poslouchat všechno, co ti strejda James řekne."

„Přijde dneska večer Tom?"

Aidan si kupodivu Toma oblíbil. Když vezmu v úvahu, jak ze začátku nesnášel Briana, docela mě překvapuje, že si Aidan někoho, s kým chodím, vážně oblíbil. Nejspíš i on už vzdal všechny naděje, že bychom se se Scorpiem někdy dali zase dohromady. Chytrý kluk, ten můj syn.

„Ano, přijde." řeknu mu. „A ty dneska přespáváš u Remuse, pamatuješ?"

Aidan se na to těší a musím přiznat, že já taky. Tom a já budeme mít poprvé dům jen pro sebe. Budeme spolu úplně sami. A mě to trochu děsí.

Spala jsem zatím jenom se Scorpiem a vždycky to bylo spontánní. Nevím ani, jak to téma nadhodit, nebo jak se do té fáze posunout, a jestli jsem vůbec na tu fázi připravená. Tak trochu nechávám iniciativu na něm, protože je o pár let starší než já. Jsem si jistá, že má zkušenost s daleko víc lidmi než já. Jen předpokládám, že až zjistí, že máme dům pro sebe, bude očekávat, že se spolu vyspíme.

Tom přijde v osm, poté co Aidana odvedu k Teddymu. Je hezké už se nestydět za to, kde žiju. Dům mamky a táty je veliký a krásně vyzdobený, až jsem skoro pyšná, že můžu říct, že tu bydlím. Na druhou stranu, přivést chlápka, s kterým se chci vyspat, do domu, kde jsem se učila chodit, je trochu znepokojující.

„Hezký večer," pozdraví mě polibkem na tvář. Je zvláštní, že už po pár týdnech chození mám pocit, jako bychom spolu byli roky. Je nám teď spolu tak příjemně. Můžu mu říct prakticky cokoliv a on mě vážně poslouchá. Byla jsem si jistá, že muži jako on vůbec neexistují. Dom si tím je jistá doteď. Jo a už znám celý příběh rozchodu Dom a Briana, ale k tomu se ještě dostanu.

Tom vypadá uvolněně, já nejsem uvolněná ani trochu. Zajímalo by mě, jestli taky tak moc myslí na to, co se dneska možná stane.

„Jsi v pořádku?" zeptá se. Dneska mu to sluší. Má na sobě džíny a červenou košili. Červená se mi na něm líbí, ale děsně se tluče s mými vlasy. Což nevadí, protože ji na sobě má on, ne já. A už se mi zase rozbíhají myšlenky...

„V pohodě!" usměju se zářivě, což je divné, protože moc často nezářím. „Sklenku vína?"

„Jestli si dáš taky," odpoví a pořád si mě podezíravě prohlíží.

Zatímco si svléká bundu a začne mi vykládat o svém dni, kmitám sem a tam po kuchyni a prakticky se nervózně třesu. Proč jsem se Scorpiem nikdy nebyla takhle nervózní? Možná proto, že jsme byli ve stejném věku a já věděla, že jeho zkušenosti jsou zhruba stejné jako moje. Tom je dospělý, zběhlý muž. Co když jsem v posteli úplně příšerná?

„Rose, posloucháš mě vůbec?"

„Ehm... ano," řeknu. „Samozřejmě! Dneska jsi vyhrál případ."

Nebudu lhát. Střílela jsem naslepo.

„Neposlouchalas mě, ale za ten pozitivní odhad tě miluju," zasměje se.

To je trapas.

Tak strašný, děsný trapas.

Rozhostí se ticho.

Možná prostě budu předstírat, že jsem neposlouchala ani teď. Třeba by to zabralo.

Pomalu se otočím a začnu nalévat víno.

„Takže to prostě necháme jen tak viset ve vzduchu, hm?" zeptá se Tom.

Pořád neodpovídám. Protože díky tomu to celé bude míň trapné, že jo.

„Tak jo," řekne Tom, celý nesvůj. „Možná bych prostě měl jít..."

„Ne!" vyjeknu. „Ne... nechoď. Chci říct... však víš, můžeme prostě zapomenout, žes to řekl, vím, žes to tak nemyslel."

„Jen zřídka říkám věci, které nemyslím vážně," řekne klidně.

Jako vážně. Co to má sakra být?

Jak po mě může jen tak vrhnout ‚Miluju tě' a pak tvrdit, že to myslí vážně? Proč na mě nezkouší žádný pitomý triky? Mohl by vážně být... normální?

Ačkoliv normální lidi si neříkají ‚Miluju tě' takhle brzo.

„Takže to myslíš vážně?" zeptám se.

„Ano. A vím, že je na to trochu brzo, ale... jo. Miluju tě. A vím, že si teď musíš trochu zaroseovat a chvilku budeš divná, ale to je v pořádku. Připravil jsem se na to."

„Já nedělám žádný divný roseoviny!" protestuji, i když rozhodně dělám. Řekne, že mě miluje, a já se rozhodnu dočasně ohluchnout. Očividně je to divné. Až mi po tomhle dá kopačky, bude o mě vyprávět jako o 'té divné holce, s kterou kdysi chodil´.

Ale já mu to ještě říct nemůžu, nebo jo? Ještě před pár měsíci jsem tyhle slova říkala Scorpiovi, bylo by neupřímné říct je teď někomu jinému. Jenže je ani nemůžu neříct, protože abych byla upřímná, ani Toma ne nemiluju.

„Ne-nemiluju tě," řeknu mu.

Pěkný, Rose. Fakt romantika. Dvojitý zápor ho jistě naprosto uspokojí.

Ale on se díkybohu rozesměje. Miluje moji bezcitnost a neschopnost cítit. A přesně proto ho ne-nemiluju.

„Dobře, taky tě ne-nemiluju," odpoví a omotá mi ruce kolem pasu. Nemám moc ráda, když na mě někdo sahá, ale jeho doteky jsou hezké. Políbí mě.

Zajímalo by mě, jak by se cítil Scorpius, kdyby věděl, co jsem Tomovi řekla.

Ale nezáleží mi na tom. Koneckonců, on to Daisy říká v jednom kuse, aspoň předpokládám. Ne-nemiluje ji a já ne-nemiluju Toma, a nemilujeme jeden druhého, takže je všechno perfektní. Nikdo doopravdy nemiluje nikoho.

Ten večer s Tomem spíme v mé posteli. Jenom spíme. A je to krásné.

Po tom směšném vyznání lásky, nebo ne-nelásky, se věci mezi mnou a Tomem dají rychle do pohybu. O pár týdnů později se ke mně prakticky nastěhuje, i když oficiálně ještě ne. Skoro každou noc tráví v mém domě a výborně si rozumí s Aidanem. Dokonce ho vzal i na pár famfrpálových zápasů. Scorpius se párkrát přijel na Aidana podívat a přitom se vyhnul jakémukoliv kontaktu a rozhovoru se mnou. Stavuje se za Aidanem každý druhý víkend, když je u Draca a Astorie.

Taky už jsem potkala Tomovy rodiče, velice milé lidi. Jeho otec je velmi hodný, zdvořilý muž, který otevírá ženám dveře a vstává kdykoliv přijdu do pokoje. Představte si Draca Malfoye... a pak si představte jeho přesný opak, tak to je pan Fox. Paní Foxová je velice okouzlující dáma, která mi při každé návštěvě nabalí domů tuny jídla. Jsou to perfektní tchán a tchýně. Ne, že bych chtěla naznačovat, že snad někdy budou moji tchán s tchýní, jen říkám, že jsou přesně ten typ, o kterém sníte.

Tom s mými rodiči taky vychází dobře. Samozřejmě zná mamku, protože s ní pracoval na ministerstvu, ale vychází i s tátou. Baví se o famfrpálu a to je tak všechno, ale tátovi to ke štěstí stačí.

Jediný, komu se Tom zrovna nezamlouvá, je James; asi bude navždycky Tým Scorpius. Hraní za Kudleyské Kanonýry ho nejspíš nenaučilo prohrávat.

Měsíc po našem vyznání se spolu konečně vyspíme. Nejdřív se podělíme o svoji minulost, on spal se třemi ženami. Já samozřejmě jenom s jedním mužem. Zamilovaný byl předtím jednou, do své přítelkyně z Bradavic. Řeknu mu, že jsem byla zamilovaná do Scorpia. Odpoví, že to mu došlo.

Je to o tolik jiné než se Scorpiem. Snažím se nesrovnávat, ale nejspíš je to přirozené. Není to lepší nebo horší druh jinakosti. Neužívám si to víc nebo míň než se Scorpiem. Když je po všem a my si povídáme v posteli, přeju si, abych ty srovnání dokázala dostat z hlavy. Tom není Scorpius. Scorpius není Tom. Nemají spolu nic společného.

*

O další dva týdny později se spolu v posteli díváme na nějaký příšerný mudlovský film v televizi. Je to o ženě, která se zasnoubila s chlápkem, pak se rozhodla, že miluje jeho bratra, a chlápka nechala u oltáře.

„To jsou ale děsný šaty," okomentuju to. Má na sobě cosi velice nadýchaného, se spoustou kanýrů.

„Taky je to děsný film," odvětí Tom. „Ale no tak, s tím prvním chlápkem by nikdy neskončila. Jen se koukni na jeho vlasy."

„Já vím. Člověk by si myslel, že s nimi něco udělá aspoň kvůli svatbě. Ne, že ty bys do toho měl co mluvit," dodám. Tomovy vlasy, stejně jako Jamesovy, budou vždycky jako vrabčí hnízdo.

„Neboj se, kvůli naší svatbě si je aspoň učešu."

Ztuhnu. Vím, že jen žertoval, ale stejně začnu vyšilovat. Kdo tohle řekne po pár měsících chození? No kdo, Scorpius Malfoy. Jenže ten to myslí vážně a dojede se oženit do Las Vegas. Já nejsem Scorpius Malfoy!

„Ehm, dojdu si pro sklenici vody," řeknu mu, vtisknu mu rychlý polibek, natáhnu si župan a zamířím do přízemí. Neplánuju si nalít sklenici vody. Místo toho se přemístím do nového domu Ala a Jenny kousek od Prasinek.

Klepu na dveře skoro deset minut, než otevře Al, jen v boxerkách a tričku. Vzbudila jsem ho. Je mi to fuk.

„Čau, bratránku, je tu tvoje drahá polovička?" zeptám se a protáhnu se kolem něj.

„Rose, je po půlnoci. Ráno musím do práce," zamručí.

„Asi se to protáhne, Ale. A dala bych si čaj, hodnej kluk," vyhrknu a odspěchám do jejich ložnice. Jenny spí, ale když jim skočím do postele a zatřesu s ní, probere se.

„R-Rose?" zeptá se rozespale. „Co se děje?"

„Tom řekl, že si mě chce vzít," parafrázuju. Trochu jeho slova nafukuju, ale už jsem taková.

Jenny se posadí, to ji hodně zaujalo. „To že řekl? Není trochu brzo?"

„Trochu?" vykřiknu. „Potkala jsem ho teprve před půl rokem!"

„Dal ti prstýnek?" zeptá se.

Zarazí se. „No, to ne. Chci říct, on mě tak úplně nepožádal..."

Jenny zvedne jedno obočí: „Rose, co přesně řekl?"

„Dívali jsme se na nějaký pitomý film, byl tam pár, co měl zrovna svatbu, a ženich měl vážně příšerné vlasy. A on to okomentoval, řekl něco jako 'Já si na naši svatbu vlasy učešu'! Je to cvok, co?"

Jenny na mě bezvýrazně zírá. „To ses vážně přemístila až sem uprostřed noci a vyšiluješ kvůli tomuhle? Rose, jasně, že si dělal legraci! Znáš Toma, je to šprýmař!"

Nesnáším, že celá moje rodina teď ‚zná' Toma. Myslí si, že ho znají líp než já.

„A co když si nedělal legraci?" naléhám.

„Dělal si legraci!" odsekne. „Pokud bys samozřejmě nechtěla, aby to myslel vážně..."

„Byla bych radši, kdyby o takových věcech nežertoval!"

Jenny se na mě pořád tak skepticky dívá. Dojde mi, jak pitomě jsem se chovala, vrátím se domů a omluvím se Tomovi. Myslím, že mi spolkl, že jsem v zahradě viděla jednorožce. Když se vrátím, už je po filmu.

„Skončila s tím bratrem, překvápko," řekne mi Tom.

„Učesal se na tu svatbu?"

„Jo, ale i tak měl skvělý účes," odpoví Tom.

„To je dobře. A jen abys věděl, na naši svatbu si vlasy ostříháš, to je jasný."

Rozesměje se. Chápe, že si dělám legraci. Necestuje s hysterickým záchvatem až do Skotska. Možná od něj časem chytnu trochu normálnosti.