Preklady fanfiction Harryho Pottera

Len pre našu zábavu a poučenie.

Příběh mistra Snapea

Kapitola 19. Zkouška, část druhá

Příběh mistra Snapea
Vložené: denice - 18.05. 2017 Téma: Příběh mistra Snapea
denice nám napísal:
Autor: Kailin   Překlad: denice   Beta: Jimmi a Sevik99       Banner: arabeska

Originál: https://www.fanfiction.net/s/3103709/1/Snape-A-History

Pozor, nie je možné otvoriť v novom okne, musíte sa vrátiť späť.

 

Kapitola 19. Zkouška, část druhá

 

Nakonec nevečeřel nikdo z nich.

Hermiona zatelefonovala, že Julia bude potřebovat poměrně choulostivou operaci, při které jí sešijí několik šlach a vazů. Lawrence odjel na kliniku a Severus se přemístil domů.

Druhý den ráno Hermionu probudil telefon. Otevřela oči s nepříjemným zjištěním, že bušení v její hlavě nebylo jenom snem. Klopýtala k telefonu, zatímco si jednu ruku tiskla k čelu a druhou si stínila oči před ranním sluncem, pronikajícím oknem.

„Haló?“

„Ahoj, zlato,“ řekla Julia.

„Mami, jak se cítíš?“ Hermiona pevně sevřela sluchátko a zamířila zpět do postele. Už po miliónté přemýšlela, proč ji nikdy nenapadlo přivolat si telefon Acciem, místo aby ho šla zvednout přes celý pokoj.

„Dobře. Jen mě trochu bodá ve stezích. Volám ti, abych se omluvila za to, jak dopadl včerejší večer.“

„Mami, to není tvoje chyba. Prostě se to... stalo.“

„Já vím, ale stejně... mluvila jsi dnes ráno se Severusem?“

„Ne, ještě ne,“ odpověděla Hermiona a uvažovala, jestli Julia náhodou nečeká, že zaslechne nějaký zvuk, který by naznačoval Snapeovu přítomnost v posteli její dcery.

„Doufám, že to včera nebylo příliš děsné,“ pokračovala matka.

Hermiona si byla naprosto jistá, že pokažená večeře u Grangerových rozhodně nebyla na seznamu věcí, které mohl Severus Snape v uplynulých letech považovat za děsné.

„Určitě ne. Hele, mami, probudila jsem se s příšernou bolestí hlavy a musím si na to něco vzít. Můžu ti zavolat později?“

Julia souhlasila. O chvíli později už Hermiona stála v koupelně u umyvadla a polykala dávku utišujícího lektvaru.

Ta bolest hlavy vznikla z čiré frustrace, usoudila, když hleděla na svůj odraz v zrcadle. Chtěla, aby včerejší večer proběhl dobře, jednoduše proto, že se toho mohlo pokazit tolik. Věděla, že její rodiče Severuse přijmou laskavě a zdvořile – aspoň do chvíle, než si uvědomí, že se rychle stává víc než jen přítelem jejich dcery. Severus v žádném případě nebyl ze stejného těsta jako Ron Weasley a nedokázala si představit, že ho rodiče s úplnou samozřejmostí přivítají s otevřenou náručí. Nejlepší scénář byl ten, v němž ji ujišťují, že věří v její dobrý úsudek, a pak v klidu přijmou, cokoli si vybere – a to i v případě, pokud to bude zahrnovat Severuse Snapea.

Na druhou stranu byla Hermiona jako na jehlách, když přemýšlela, jak by reagoval na ně. Uvažovala, že bylo docela dobře možné, že se skryje za jednou ze svých obranných zdí a celý večer se bude chovat chladně a nepřístupně. Chápal, že seznámení s jejími rodiči bylo nezbytným krokem, jestliže měl jejich rodící se vztah pokročit. Ale nebylo vyloučeno, že by snadno mohl celou večeři sabotovat, pokud by na ni neměl náladu.

A zrovna když to začalo vypadat na hladký průběh, přišla rána. Alespoň že matka nebyla vážně zraněná. Vrátila se do postele, hezky se natáhla a hleděla na strop. Proč se ze všech lidí na světě cítila být přitahována právě k Severusi Snapeovi? Líně uvažovala, jestli by dlouhodobý vztah s tímto člověkem byl vůbec možný, vzhledem k tomu – a tímto faktem si byla naprosto jistá - že jediná živá duše nebude její volbu schvalovat. Dokázala si představit, jaké by to bylo, kdyby jednoho dne uspořádala večírek, a na této nešťastné události by všichni Snapeové, Potterové a Weasleyové strávili večer tak, že by na sebe zírali se špatně skrývanou nenávistí.

Zrovna začala usínat, když se ozvalo několik klepnutí do okna. V duchu zasténala. Neústupné klepání znamenalo, že sova má v úmyslu čekat na odpověď, místo aby tu zanechala listy, které si Hermiona přečte, až bude chtít. Zatraceně, proč musí v sobotu dodávat poštu tak brzy ráno? Znovu vylezla z postele a ke svému zděšení zjistila, že ji pořád ještě bolí hlava.

Dostala několik dopisů – většinou nevyžádaných, které tu byly stejným problémem jako v mudlovském světě. Našla obálku popsanou Severusovým už dobře známým písmem, a když ji uchopila, sova ji několikrát klovla do ruky. Toto byl list, který požadoval okamžitou odpověď, tak zbytek zásilky odložila.

Severus ji žádal, aby se s ním setkala v Kostkovaném poníkovi na oběd, protože si s ní přál něco probrat. Na první pohled se zdálo, že je to příznivá prosba, ale z jakéhosi důvodu v ní vycítila něco znepokojujícího. Připadala si skoro, jako by mezi řádky vnímala jeho odtažitý postoj, když dopis psal. To byl včerejší večer tak moc špatný?

Načmárala odpověď a poslala ji po sově zpět, než prohlédla zbytek své pošty. Úplně vespodu hromádky našla oficiálně vyhlížející obálku z Ministerstva kouzel, útvaru právních listin a zápisů, a najednou jí poklesla nálada.

Bylo to definitivní rozhodnutí o rozvodu.

Seděla na boku postele, zírala na pergamen, který z pohledu zákona ukončil manželství Hermiony Jane Grangerové a Ronalda Biliuse Weasleyho, a plakala.

Jsem rozvedená osoba, pomyslela si nešťastně. Ta staromódní terminologie dělala jen málo pro zlepšení její nálady. Poplácala se po mokrých tvářích a překvapilo ji, že se teď cítí tak moc zoufale. S Ronem se rozvedli po vzájemné dohodě, takže si nikdo nepřipadal zahořkle nebo rozčarovaně. A na konečné rozhodnutí čekala týdny, tak by se sotva dalo říct, že přišlo znenadání.

Přesto tam bylo něco, co dokazovalo její neúspěch – asi jediná věc, v níž jsem kdy selhala, pomyslela si bez stopy ješitnosti.

Možná si v tomto ohledu byli se Severusem podobní: on neměl úspěch v milostných vztazích, a teď to Hermiona mohla říct i o sobě. Bodavý hlásek zdravého rozumu jí v této chvíli důrazně připomněl, že s Ronem si žili po mnoho let dobře, a že momentálně je příliš teatrální a sebestředná. Ačkoli to tak bylo, příliš jí to nepomáhalo setřást ze sebe chmury, které na ni dopadly.

Odhodila rozhodnutí stranou a ještě si na chvíli vlezla do postele, než bude čas se osprchovat a přemístit se ke Kostkovanému poníkovi.

 

xxx

 

Jediný pohled na Severusovu tvář jí prozradil, že něco není v pořádku. Okamžitě začala v duchu probírat události včerejšího večera ve snaze vypátrat, co by mohlo způsobit jeho nelibost.

„Ahoj,“ řekla vesele, vytáhla si židli vedle něj a doufala, že radostný pozdrav by mohl všechno vyřešit. „Jak se dnes máš? Omlouvám se za to, jak to včera večer dopadlo.“

„Jak se vede tvé matce?“ zeptal se a klidně ignoroval její otázku i omluvu.

„Docela dobře, díky. Bohužel nebude moct měsíc pracovat na klinice – to je ta špatná zpráva. A o své rostliny bude muset pečovat jen jednou rukou. Ale vždycky je tu šance, že si najde nového koníčka. Víš, takhle se táta začal zajímat o vaření.“

„S tvým otcem jsme měli velice příjemný rozhovor,“ řekl chladně a upil ze sklenice piva. „Pohovořili jsme si, když jsme dokončovali přípravu jídla. Myslím, že by bylo poměrně chutné.“

„O čem jste s tátou mluvili?“

Pokrčil rameny. „O různých věcech.“

Hermiona vyčkávala, v hlavě jí začaly znít poplašné zvony.

„Bylo docela zajímavé vyslechnout si pravdu o tom, jak padla tvá smlouva s časopisem,“ pokračoval.

Se zašklebením si masírovala kořen nosu; právě tam se soustředily zbytky jejího bolení hlavy.

„Aha. Tohle. Prostě jsem se nedokázala donutit, abych ti řekla pravdu.“

„Vskutku?“ To slovo mrazilo jako led.

On je kvůli tomu skutečně rozzuřený, uvědomila si. Pro ni to byla ta nejmenší lež, když přivedla Severuse k domněnce, že oběd s nakladateli skončil hádkou kvůli penězům a vydavatelským právům.

„To bylo – jen jsem -“

„Lhala jsi mi.“

Nemístné obvinění způsobilo, že se rozesmála. Teoreticky nebyly výsledky jejího jednání s vydavateli jeho věcí. „To je trochu nadsazené, ne?“

Snape nic neříkal, jen ji zasáhl ledovým pohledem. Hermionin úsměv se zachvěl a zmizel.

„Podívej, oni chtěli, abych tě nechala na holičkách. Já jsem ti to prostě nemohla říct.“

„Proč? Copak si myslíš, že by mohly být zraněny mé city? Opravdu věříš, že po tom všem, čím jsem prošel, by mi mohli dva redaktoři začínajícího časopisu skutečně nahnat strach?“

Nejspíš to byla směšná představa, ale Hermioně to nepřipadalo ani trochu vtipné. „Neměla jsem v úmyslu ti lhát. Jen jsem nemohla...“

„... říct mi pravdu?“

Cítila, jak se jí tváře zabarvují výrazným ruměncem. „Severusi, to není fér! Kdyby to byl kterýkoli jiný den...“

„A co s tím tohle má co společného?“ zeptal se temně.

„Podívej, ten večer jsme tady plánovali večeři na oslavu smlouvy, vzpomínáš? Co jsem měla říct? Že jsem velkoryse obětovala svůj sen s cílem chránit tvůj obraz?“

„Mohla jsi jednoduše říct, že jsi odmítla poskytnout informace, které chtěli.“

„Přesně tak. A pak bys mě nazval hloupou, přehnaně sentimentální Nebelvírkou,“ odsekla.

Severus na ni pohlížel nad okrajem sklenice. „Chápu. Takže je to o tobě. Rozhodla ses vyhnout pravdě, protože ses bála, že ti budu nadávat.“

Chtěla mu do tváře vychrstnout sklenici piva – jenomže podobné scény mají úspěch jenom ve filmech. Zaťala zuby a sevřela pěsti.

„Nejenom že jsem se nebála tvých nadávek, taky nejsem hloupá, přehnaně sentimentální Nebelvírka. Kdyby nic jiného, čekala bych pochvalu za moje rozhodnutí lhát – to bývá spíš zmijozelský rys.“

„Ve skutečnosti se v tomto mýlíš. Zmijozelové shledávají lež samoúčelnou. Obávám se, že tvé vznešené motivy v mém jménu lež znehodnotila.“

Zírala na něj a nemohla uvěřit, že ho to tak moc popudilo. „Chceš říct, že jsem se s nimi měla dohodnout a dát jim všechny  špinavé, usvědčující detaily, které jsi mi svěřil jako přísně důvěrné?“

„Ne, říkám, že na někoho, kdo tvrdí, že o mě má starost, ji projevuješ podivným způsobem.“

„Zatraceně, Severusi!“

Zvýšila hlas a lidé se po ní začínali otáčet. Naštvala se sama na sebe – nikdy neklela, ale on ji k tomu dokázal vyprovokovat – a měla dojem, že ať udělá cokoli, jemu to nebude vhod. Přála si, aby se dokázala zhluboka nadechnout a uklidnit.

„Nespolupracovala bych s Dariusem Billingsleym a Barry Vancem, protože jsme chtěli různé věci. Mým cílem vždycky bylo poskytnout uznání každému, kdo tak tvrdě bojoval ve válce. Jejich cílem bylo vydělat co nejvíc peněz tím, že tě roztrhají na cáry před očima celého světa, a to bych já neudělala!“

„Tím jsi vědomě zahodila svou jedinou šanci jít do tisku.“

„Ano. Dobře. Záměrně jsem se vzdala. Byl to můj zatracený nebelvírský smysl pro čest!“

„Zatímco Zmijozelové smysl pro čest nemají?“

Zatoužila mu připomenout, jak osobně přímo v této hospodě odsuzoval kolejní stereotypy, ale právě teď se sama nesmírně toužila vrátit do svých dvanácti let a označit Zmijozely jako chladné, vypočítavé a schopné prodat vlastní matku, kdyby to bylo k jejich prospěchu.

„Co tě na tom opravdu trápí, Severusi? Že jsem se tě snažila chránit, a tím jsem zranila tvé velké mužské ego? Že někteří lidé po tobě stále ještě jdou, i když je dvanáct let po válce? Nebo proto, že jsi mi věřil, a teď už si koneckonců nejsi tak úplně jistý, že jsem té důvěry hodna?“

Jeho výraz se změnil právě jen tolik, aby si uvědomila, že trefila hřebík na hlavičku. „Věřím,“ řekl nebezpečně tichým hlasem, „že mám tohoto rozhovoru dost.“

Zatímco na něj nevěřícně zírala, hodil na stůl pár mudlovských mincí a vstal. Bez rozloučení se propletl poledním davem k východu.

Když se prodrala skrz přeplněnou hospodu, aby ho následovala ven, Severus byl pryč.

 

xxx

 

Hermiona strávila neděli tím, že si v duchu stále znovu promítala v hlavě sobotní hádku. Pomyslela si, že na člověka, který byl ve svém životě tak dobře obeznámen se širokou škálou šedé, viděl Severus věci hrozně černobíle.

Je pravda, že odmítnutím smlouvy s časopisem ho chránila. Když Billingsley s Vancem trvali na tom, že součástí dohody bude podrobný popis Snapeových trestných činů, neměla na výběr, musela jejich nabídku odmítnout. Záleželo jí na Severusovi. Nedokázala by o něm psát usvědčující fakta o nic víc, než by psala do novin sloupek o temných stránkách Harryho Pottera. A jestli to z ní dělá hloupou, přehnaně sentimentální Nebelvírku, tak budiž.

A rozhodně nelhala záměrně a zlomyslně. Byla to jedna z těch vhodných malých bílých lží, které lidstvu umožňovaly existovat s minimem pozdvižení – až na to, že Severus ji viděl jako zásadní zradu. Copak teď už nevěděl, že ona je na jeho straně?

Chtěl ji vůbec někdy na své straně?

Na to neexistovala žádná bezprostřední odpověď; a když nastalo pondělní ráno, byla v mizerné náladě. Dopoledne strávila zavřená ve své kanceláři a sotva vzhlédla od hromady listin, dokud nezaslechla klepání na dveře. Na krátký, jasný okamžik ji napadlo, jestli to není Severus, ale rychle se vrátila do reality, když zjistila, že tam stojí Harry.

„Ahoj, Harry. Co se děje?“

„Nic moc. Jen mě napadlo, že bych zaskočil.“ Klesl na židli vedle stolu.

Sledovala, jak se krátce rozhlíží po její kanceláři, a v duchu se usmála. Byla to jedna z malých životních křivd, že ona měla svou vlastní kancelář, zatímco zachránce kouzelnického světa se musel spokojit s kójí. Byla si jistá, že Harry se o to ani za mák nestará, i když jí to vždycky připadalo trochu legrační.

V tu chvíli si všimla, že Harry má v očích ten pohled; ten, který říkal, že to, co vyslovil, nemá vůbec nic společného s důvodem, proč tu je. Hermiona zdvihla obočí – Snapeovo gesto, které pochytila – a čekala.

„Slyšel jsem, že váš rozvod už je právoplatný,“ řekl nakonec a vypadal, jako by nenáviděl každé slovo.

„Správně.“

„Je mi to líto, Hermiono. Opravdu. Doufal jsem, že se možná v poslední chvíli stane něco, co by mohlo změnit tvůj názor.“

Můj názor?“ opakovala.

„Nebo Ronův,“ rychle se opravil. „Prostě mi to nepřipadá správné.“

Vzdychla. Rozvod byl definitivní. Stalo se to a ona už byla unavená z lidí toužících po minulosti. „V životě to tak nefunguje, Harry.“

„Člověk by řekl, že už bych to měl vědět, ne?“ zamumlal s úšklebkem.

Hermiona se na půl úst usmála. Harry byl dobrý přítel, i když chtěl uspořádat svět tak, jak by vyhovoval jemu. „To je dobré, Harry. Opravdu.“

„Jsi v pořádku?“

„Ano. Připravená začít zbytek svého života. Ačkoli děkuji za optání.“

„Od toho jsou přátelé,“ usmál se a pokrčil rameny.

„Jestli tomu správně rozumím, mluvil jsi s Ronem. Jak se má?“

„Dobře. Byl kapku rozrušený, když přišly papíry. Volal mi krbem v sobotu v noci. Myslím, že si chtěl trochu promluvit, ujistit se, že v tom úplně neselhal,“ řekl Harry.

Hermionu to trochu uklidnilo. „Ano? Já sama jsem byla v sobotu trochu naměkko. Myslím, že je to nevyhnutelné. Je to, jako kdyby někdo potvrdil skutečnost, že jsme ze svého manželství udělali neúspěch a důkaz toho držíme v rukou.“

„Ron řekl v podstatě to stejné.“

„Je pořád – víš, co myslím – se svou přítelkyní?“

„S Celeste? Ano.“ Zkoumavě si ji změřil. „Pořád se vídáš se Snapem?“

Snažila se vypadat nenuceně, ale stálo ji to obrovské úsilí. „Abych pravdu řekla, nevím. Bojím se, že jsem zpackala i tohle. V sobotu jsme se strašně pohádali.“

Harry na ni vrhl temný pohled. „Jsem si jistý, že jestli existuje nějaké ‚zpackání‘ ve vztahu se Severusem Snapem, nejsi vinna ty, Hermiono.“

„To by ses divil.“

„Hele, podrobnosti nepotřebuju,“ řekl s bolestným výrazem.

Hermiona se zasmála. „Dobře,“ souhlasila, právě když z otvoru ve stropě vystřelil do její krabice s příchozí poštou dopis, následovaný krátkým přívalem oběžníků. Povzdechla si. I když milovala kouzelnický svět, nemohla si pomoct a musela svým rodičům závidět mudlovský počítač s poklidně efektivním e-mailem.

„Nechám tě pokračovat v práci,“ Harry se hrabal na nohy. „Jen jsem se na tebe chtěl podívat.“

„Díky, Harry. Vážím si toho.“ Odmávla ho z kanceláře, ale ne dřív, než slíbila, že mu okamžitě zavolá, kdyby potřebovala rameno, na kterém se vypláče. Pak obrátila pozornost k poslednímu došlému dopisu a viděla, že její adresa je, stejně jako na sobotní zprávě, nadrápána Severusovými spořádanými, ležatými klikyháky.

 

Mohla by ses se mnou v poledne setkat před mudlovským východem? Prosím, dej mi vědět, jestli Ti to vyhovuje.

Severus

 

Dvakrát nebo třikrát si zprávu přečetla. Upřímně řečeno nevyhovovalo jí to. Na půl jedné měla naplánovanou schůzku, což znamenalo, že se bude muset naobědvat ve spěchu. Podívala se na hodinky, bylo čtvrt na jedenáct. Načrtla odpověď a vhodila ji do odchozí pošty. Pergamen okamžitě vylétl štěrbinou a zmizel z dohledu.

 

xxx

 

Po zbytek dopoledne spekulovala o Snapeově vzkazu. Kdyby chtěl ukončit jejich přátelství, což, jak byla přesvědčená, byl nejpravděpodobnější scénář, ulice se zdála být zvláštním místem. Proč jí to nesdělil písemně? Nebo proč se nezastavil u ní v kanceláři, když už si udělal výlet do Londýna? Stejně jako u všeho, co se ho týkalo, byly jeho motivy zahaleny tajemstvím, a Hermiona si uvědomovala, že se nedá dělat nic jiného, než čekat na poledne.

Minutu před dvanáctou vstupovala do výtahu, maskovaného jako mudlovská telefonní budka. To jí vyneslo několik udivených pohledů od jejích spolupracovníků na ministerstvu; bylo vzácné, aby někdo opouštěl pracoviště tímto způsobem, protože všichni běžně používali krby. Jakmile se kabina zastavila na úrovni ulice, objevila další důvod zmatených pohledů.

Padal studený, vytrvalý déšť. Jen idiotovi by se na něm mohlo líbit. Okamžitě si všimla Severuse na druhé straně ulice, jeho černě oděná postava ji sledovala zpod deštníku. Přitáhla si plášť těsněji k tělu a spěchala k němu.

„Nemohl sis k tomu vybrat sušší den?“ podotkla a snažila se, aby to neznělo ještě radostněji, než se cítila.

„Počasí neovládám,“ připomněl jí a nastavil deštník tak, aby je chránil oba.

„Proč jsi nepřišel do mé kanceláře?“

„Protože odmítám vstoupit do téhle zatracené budovy.“

„Je to jen bezútěšné byrokratické bludiště,“ poukázala rozumně.

„Ne, pokud jsi v něm byla uvězněna a souzena před Starostolcem. Ujišťuji tě, že by sis rozmyslela znovu tam vstoupit.“

„Vím, jak to myslíš.“ Hermionin dech visel v mrazivém vzduchu jako bílý obláček. Objala se ve snaze zahnat pronikavý chlad.

Severus se zhluboka nadechl. „Jak se máš?“

„Dobře. A ty?“

„Taky. Jaký jsi měla den?“

„Naprosto nudný. Opravdu jsi vážil celou cestu do Londýna, jen aby ses mě zeptal na tohle?“

Zamračil se na ni, pak se zahleděl na budovu ministerstva. „Jestli jsem se v životě naučil jednu jedinou věc, pak to, že nechat neshody kvasit nikomu neprospěje. V sobotu jsem se choval ohavně. Lhala jsi mi bez jakýchkoli nepřátelských úmyslů. Reagoval jsem špatně a omlouvám se.“

Ticho, které nastalo, přerušoval pouze zvuk deště dopadajícího na deštník. Bezprostřední, otevřená omluva od Severuse Snapea? Nepřišel, aby ukončil jejich vztah? Hermiona hledala slova. „Děkuji, Severusi. Vím, že jsem měla vysvětlit skutečné okolnosti, ale prostě jsem se nepřiměla to říct. Také se omlouvám.“

Snape přikývl, konečně riskoval pohled jejím směrem. „Obávám se, že minulé zkušenosti mě naučily předpokládat to nejhorší, když někdo lže. Nedokážu si vzpomenout, že by kdo kdy měl starost, aby ušetřil mé city.“

„No, teď se o ně někdo stará,“ řekla prostě. V nitru jí plála žhavá naděje a štěstí.

Slabý úsměv zvlnil koutek jeho úst. „V každém případě jsem zodpovědný za konec tvé spisovatelské dráhy a také za to se omlouvám.“

„Prostě není vhodná doba. V budoucnu to zkusím znova.“

„Myslíš to opravdu, nebo jen chrlíš fráze?“

„Je pro mne obvyklé chrlit fráze?“

„V žádném případě.“

„Tak tady máš odpověď. Právě teď shledávám tvou náklonnost mnohem žádoucnější než slávu a bohatství.“ Nedokázala ovládnout široký úsměv, rozlévající se jí přes tvář.  Její den, její týden, její svět právě teď vklouzl do správných kolejí.

„Myslel jsem, že nepíšeš kvůli slávě a bohatství,“ upozornil ji lehce.

„Ale na druhou stranu jsou to dobré věci, nemyslíš?“

Pohlédl na ni s nečitelnou kombinací výrazů v obličeji. „Šla bys se mnou na oběd?“

Její radost se náhle vytratila. „Nemůžu. Mám v půl jedné schůzku.“

„Chápu.“ Severus jen přikývl, ale v jeho očích viděla zřejmé zklamání.

„Chtěl bys ke mně dnes přijít na večeři?“ odvážila se. „Nejsem moc dobrá kuchařka, určitě ne tak dobrá jako táta, ale nemuselo by to být moc příšerné.“

„Dnešní večer bude vyhovovat,“ řekl rychle s výmluvným výrazem úlevy ve tváři. Mohl sem přijít s očekáváním, že odmítne jeho omluvu? Hermioně se zúžilo hrdlo.

„Řekněme v sedm hodin?“

Přikývl.

Z náhlého popudu si stoupla na špičky a políbila ho. Polibek začal jako jemný, ujišťující, něžný. O chvíli později, když se oba vzdali veškerých iluzí o pouhém přátelství, se proměnil v mnohem, mnohem víc.

Za obsah komentárov je zodpovedný užívateľ, nie prevádzkovateľ týchto stránok.
 0 komentárov
Ďakujem
Pre automatický komentár sa musíte prihlásiť.

Archivované komentáre (pôvodne v archíve)


Dneska jsem se do tohoto příběhu vrhla, abych si zkrátila čekání na pokračování jiných příběhů. Nečekala jsem, že mě tak moc vtáhne a že tak brzy dojdu na poslední přeloženou část. Musím říct, že tento příběh je jiný. Ale svěží a milý. Tohle je klasická Hermiona, klasický Severus a klasický Harry. A já je takhle miluju. Děkuji za tak krásný kousek :))
Re: Kapitola 19. Zkouška, část druhá Od: denice - 24.05. 2017
Moc mě těší, že tě povídka takhle chytila. Máš pravdu, je jiná. Realistická a střízlivá. Právě proto mě tak moc vzala za srdce a jsem ráda, že zřejmě nejenom mě. Děkuji!

Re: Kapitola 19. Zkouška, část druhá Od: larkinh - 21.05. 2017
To je dobře, že se Severus přišel omluvit. Díky za překlad.
Re: Kapitola 19. Zkouška, část druhá Od: denice - 24.05. 2017
Jak je vidět, pud sebezáchovy mu pořád funguje moc dobře .-) Děkuji.

Re: Kapitola 19. Zkouška, část druhá Od: silrien - 19.05. 2017
Ah, Severusi. Zvyk je železná košile, které se budeš muset zbavit. Ne všichni ti chtějí ublížit nebo tě využít. Ale srovnal si to hodně rychle, tou omluvou mě naprosto dostal. Ještě, že je Hermilna tak pohotová, já bych z toho byla tak paf a rozněžnělá, že bych plácala blbiny. Ovšem ten závěr. Mnohem víc. Nádhera. Děkuji
Re: Kapitola 19. Zkouška, část druhá Od: denice - 24.05. 2017
Skvěle jsi to shrnula i vystihla, moc děkuji za milý komentář.

A jéje! Už je to tady. Hermionino a Severusovo mnohem mnohem víc přímo u vchodu na ministerstvo, v dešti i pod deštníkem pravděpodobně nezůstane nepovšimnuté někým jako reportéry Denního věštce. To se pak stanou mediálními hvězdami, novou celebritou. Harry se bude smát pod vousy. Nakonec vše dobře dopadne. Díky za překlad, těším se na další kapitolu.
Re: Kapitola 19. Zkouška, část druhá Od: denice - 24.05. 2017
Naštěstí se tento vhod používá jen minimálně, a navíc se do takového deště bude málokomu chtít, tak snad uniknou nežádoucí pozornosti ;-) Děkuji.

Re: Kapitola 19. Zkouška, část druhá Od: Neprihlásený - 18.05. 2017
Děkuji za zpříjemnění perného dne.
Re: Kapitola 19. Zkouška, část druhá Od: denice - 24.05. 2017
Bylo mi potěšením :-)

Aaaaaaah! :-) Jsem moc rada, ze jsme na urovnani hadky nemuseli cekat az do dalsi kapitoly. To sladke zakonceni bylo doslova pohlazenim po dusi. Ostatne jako cela tato povidka. Moc a moc dekuji a jeste chvili se budu vznaset na ruzovem oblacku. :-)
Re: Kapitola 19. Zkouška, část druhá Od: denice - 24.05. 2017
Děkuji a doufám, že se ti bude líbit i následující kapitola :-)

Re: Kapitola 19. Zkouška, část druhá Od: martik - 18.05. 2017
Nemá rozum ani jeden. Ten chlap tvrdohlavej předpokládá zradu ze všech stran a ona se prostě nepřiměje, aby byla naprosto upřímná. Jasně, že si nemohl vybrat sušší den, vždyť musel přijít co nejdřív. Při večeři se určitě najde vhodná chvíle, aby mu oznámila, že je oficiálně svobodnou ženou. A zas jedna bariéra opadne. Už se na to moc těším. A ten konec... achjo, jak to, že se dá do pár slov popsat tak nepopsatelná romantika. Zase mám z mozku cukrovou vatu a srdce na obláčku. Hlavně z těch jeho obav, že ho odmítne. Jen jedno mi vrtá hlavou, kam při tom polibku dali ten deštník? ;-) vždyť jim ten krám musí zavazet. Děkuji, čarodějky, dnes jsem to oslazení dne obzvlášť ocenila.
Re: Kapitola 19. Zkouška, část druhá Od: denice - 24.05. 2017
Severus prostě vychází ze svých dosavadních životních zkušeností, ale musí se mu nechat, že přemýšlet a analyzovat situaci dokáže velmi rychle. Deštník? No, myslím, že to jim bylo úplně jedno :-D Děkuji.

Re: Kapitola 19. Zkouška, část druhá Od: margareta - 18.05. 2017
Chudák Severus. Musel být vyděšený na smrt! Ale je odvážný a nic si nenamlouvá a tak šel a omluvil se. A podle slov, která použil, musel být skutečně na infarkt! Hermiona si toho všimla. On opravdu v tom vztahu plave. Opravdu neví, co dělat. Takže teď by měla převzít nejspíš vedení ona, je přece jenom zkušenější. Teď trnu, co se zase přitrefí. Aby jim do večeře nevpadl ochranitelský Harry, nebo lítostivý Ron, nebo zvědavá Ginny...? Já si moc přeju, aby jim to vyšlo, ale u těch dvou jeden nikdy neví. Moc se těším na další kapitolu! A za tuhle moc děkuji!!
Re: Kapitola 19. Zkouška, část druhá Od: denice - 24.05. 2017
Opravdu chudák, ale učí se poměrně rychle, že? Jsem strašně zvědavá, co řekneš na příští kapitolu, ale nic neprozradím ;-) Děkuji.

Re: Kapitola 19. Zkouška, část druhá Od: Lupina - 18.05. 2017
Och, tak to jo. Tím koncem to napravil, chlap jeden mizerná. A já si teď budu představovat to mnohem víc :-) Děkuji!
Re: Kapitola 19. Zkouška, část druhá Od: denice - 24.05. 2017
Napravil, a to dokonce velmi rychle - je vidět, že si vzal poučení .-) Děkuji.

Re: Kapitola 19. Zkouška, část druhá Od: Jacomo - 18.05. 2017
Ach Merline, jestli se u někoho dá spolehnout na to, že si ze všem možných důvodů Hermioniny lži vybere ten nejhorší a nejméně pravděpodobný, jsi to ty, Severusi! Ale Hermiona není pro nic za nic nejbystřejší čarodějkou své generace, rychle uhodla, v čem je problém. Ne že by jí to v dané chvíli pomohlo. Potvrzený rozvod, hádka - měla opravdu den blbec. Trochu jsem se bála, že Severus bude trucovat déle, ale překvapil mě. Už při jeho omluvě jsem se počala rozplývat romantikou a při té závěrečné "deštníkové scéně" jsem se rozpustila docela... :-) Veliké díky, denice, Jimmi a Seviku!
Re: Kapitola 19. Zkouška, část druhá Od: denice - 24.05. 2017
To je prostě Severus - celý život s ním zametali, tak se teď preventivně brání, ještě než se zamyslí. Ale klobouk dolů - umí uznat chybu. Děkujeme!

Prehľad článkov k tejto téme: