Preklady fanfiction Harryho Pottera

Len pre našu zábavu a poučenie.

Příběh mistra Snapea

Kapitola 18. Zkouška

Příběh mistra Snapea
Vložené: denice - 11.05. 2017 Téma: Příběh mistra Snapea
denice nám napísal:
Autor: Kailin   Překlad: denice   Beta: Jimmi a Sevik99       Banner: arabeska

Originál: https://www.fanfiction.net/s/3103709/1/Snape-A-History

Pozor, nie je možné otvoriť v novom okne, musíte sa vrátiť späť.

Kapitola 18. Zkouška

Hermiona přistoupila ke dveřím půvabného georgiánského domu a rázně zaklepala. Mohla doslova cítit vlny napětí, které k ní doléhaly od jejího společníka, ale neexistovalo nic, co by tenhle problém dokázalo vyřešit. Byl to nutný další krok, něco, čemu se nedalo vyhnout nebo to ještě odkládat.

Byl čas. 

Při čekání si uvědomila, že její vlastní dlaně jsou zpocené. Jediný pohled na Severuse jí řekl, že by byl raději kdekoli jinde než právě tady. Vzhledem k tomu, co v minulosti už musel prožít, bylo pozoruhodné, že byl tak vyděšený.

Pozoruhodné, ale ne překvapivé.

V zámku zachrastilo a přední dveře Grangerovic domu se otevřely. Stála tam Julia, která s vlídným úsměvem vztáhla ruku.

„Severusi, jsem tak ráda, že vás konečně poznávám. Pojďte dál.“

Na zlomek vteřiny zaváhal, ale zamaskoval to tím, že kavalírsky nechal Hermionu vstoupit jako první. „Děkuji vám, paní Grangerová.“

„Prosím, říkejte mi Julia. Pořád si myslím, že ‚paní Grangerová‘ je moje tchyně.“

„Dobrá... Julie.“

Severusova tvář postrádala jakýkoli výraz, jeho hlas zněl chladně. Kdyby ho Hermiona tak dobře neznala, myslela by si, že je vzdálený a bez zájmu. V duchu si gratulovala, že rodiče varovala předem. Julia mávla směrem ke kuchyni.

„Lawrence právě končí. To je jeden z důvodů, proč jsme přestavovali. Chtěli jsme mít dost místa na zábavu, když vaříme, takže jděte přímo dozadu.“

„Když ‚vaříme‘?“ zopakovala Hermiona s pobaveným pohledem.

Julia se ušklíbla. „Severusi, má dcera tím chce říct, že mám víc co do činění s přípravou tabule než jídla. Lawrence je skvělý kuchař a já se hlavně snažím neplést se mu do cesty. Můžu vzít vaše… kabáty?“

Matka se zarazila, aby zjistila, jestli na sobě mají kouzelnické pláště nebo jejich mudlovské ekvivalenty, jak si Hermiona uvědomila, když jí podávala ten svůj. Severus setřásl z ramen černé kožené sako a nechal Julii, aby ho pověsila do skříně v hale.

„Tudy,“ vedla ho Hermiona chodbou do kuchyně.

Lawrence Granger vzhlédl od sporáku, kde přesouval jakési plátky masa z pánve do zapékací misky.

„Nazdar,“ řekl. „Obávám se, že co se týče časového rámce, Julia byla trochu optimistická. Mám zpoždění, ale ne velké. Tohle se vaří velmi rychle.“

„A my jsme tu asi o pár minut dřív,“ přiznala Hermiona s ironickým úsměvem. „Tati, to je Severus Snape. Severusi – můj otec Lawrence Granger.“

Lawrence spěšně odložil talíř a natáhl ruku. „Těší mě, Severusi.“

„Jsem rád, že vás poznávám, pane Grangere.“

Severus si udržoval své obvyklé chladné vystupování, stále rezervovanou zdvořilost. Hermiona hleděla z jednoho muže na druhého, a v tom zlomku vteřiny se snažila rozluštit jemné nuance jejich výrazů.

„Lawrence, prosím.“

Snape přikývl. „Lawrence.“

„Co bude k večeři, tati?“ Hermiona se vyšplhala na stoličku u pultu a pokynula Severusovi, aby udělal totéž.

„Vepřová panenka, dijonská omáčka s marsalou a japonský špenát se sladkými sezamovými semínky.“ Přendal poslední plátek masa z pánve na misku a tu strčil do trouby.

„To vypadá… docela zajímavě,“ odvážil se Severus.

Lawrence se pobaveně uchechtl. „Děkuji, že jste to řekl zdvořile. Má žena to vyjádřila jinak, když jsem jí líčil, co dnes uvařím.“

„Myslím, že jsem použila výraz ‚bizarní‘.“ Julia vešla kuchyňskými dveřmi. „Nemyslela jsem to jako urážku.“

„Mě tu prostě nikdo neocení,“ zasmál se Lawrence. Zatřásl pánví, aby se lépe rozpustil kousek másla, než pokračoval: „Pochopil jsem správně, že máte svůj vlastní podnik, Severusi?“

„Ano. Vyrábím různé produkty, zejména výbušniny.“

„Skutečně existuje tak velký trh s výbušninami?“ ptala se Julia.

„Spousta z nich je poměrně slabá, jsou využívány v žertovných dárcích a hračkách.“

„Vzpomeň si na obchod Freda a George, mami,“ připomněla Hermiona.

„Samozřejmě.“ Julia začala  se zamyšleným pohledem rozkládat po stole stříbrné příbory. „Miluji ty chlapce. Jsou roztomilí, že?“

Severus vypadal, že si myslí něco úplně jiného, ale nic neřekl. Hermiona zrůžověla. Nejenom že Fred s Georgem už dlouho nebyli chlapci, ale navíc byli na seznamu témat, jichž je nutné se dnes vyvarovat. Seznam zahrnoval všechny Weasleyovy, Potterovy a Albuse Brumbála, spolu s mnoha dalšími záležitostmi, které Hermiona sepsala. Právě teď se její matka ocitla příliš blízko nebezpečné zóny.

Lawrence věnoval seznamu své dcery větší pozornost. „Hermiona říkala, že si všechno vyrábíte sám. Jak to zvládáte? Není to s výbušninami příliš komplikované?“

„Lektvary samy o sobě jsou poměrně jednoduché, já navíc používám stázové kouzlo podle svého patentu, aby se zabránilo případným potížím s dopravou. A také mám asistentku,“ dodal.

„Čím se vaše kouzlo liší od ostatních?“

„Samo se omezuje. Umístím je na výrobky, jakmile jsou zabaleny. Když jsou otevřeny na místě určení, kouzlo se rozplyne.“

Lawrence se soustředěně zamračil a odměřil sklenici vína do připravované omáčky. „Promiňte, že se ptám – jsem si jistý, že pro vaše spolupracovníky kouzelníky a čarodějky je to směšně evidentní – ale čím je vaše kouzlo tak odlišné?“

Snape se shovívavě usmál. „Skutečně to není směšně evidentní. Jiná stázová kouzla zastavují chemické reakce, a jakmile je kouzlo zrušeno, reakce pokračují tam, kde přestaly. Je zbytečné říkat, že by to mohlo vést k ošklivému výbušnému překvapení pro kupce. Mé kouzlo způsobí, že produkt je netečný až do chvíle použití k určenému účelu.“

„Velmi působivé. Já -“ Lawrence se odmlčel, když se ozval mobil, který nosil pod zástěrou. „Ale sakra. Co teď?“

Hermiona se v obavách vzpřímila. Jediná věc, kterou dnes večer nemohla ovládat, byla pohotovost související se stomatologickou praxí jejích rodičů. I když skutečně mimořádné události byly obvykle vzácné, dělala jí starost už jen možnost, že se objeví. Sledovala, jak její otec přijímá hovor, a snažila se udělat si nějakou představu z jednostranné konverzace. Všimla si, že její matka dělá totéž.

Po chvilce Lawrence řekl: „Setkáme se tam za deset minut, Jacku. Vážně to není problém. Jen se ujisti, že udržuje zub ponořený v troše mléka, ano?“

Ale ne... Hermioně se sevřelo srdce. Vyměnila si temný pohled s Julií, která na ni soustrastně hleděla.

Musíš odejít, tati?“ zeptala se, jakmile její otec dokončil hovor.

„Dcera Jacka Tuckera, Jenny, spadla z kola a vyrazila si přední zub. Je mi to líto, zlato, ale musím jít.“ Začal si rozvazovat zástěru.

„Proč bys musel chodit?“ Julia náhle vykročila kupředu. „Jsi právě uprostřed vaření večeře.“

Lawrence se ušklíbl a rozpřáhl ruce v gestu porážky. „Jack je můj kamarád z golfu, Julie. To by nebylo správné. Podívej, prostě vypnu sporák a nechám jídlo na teple. Nic se nezkazí. Ani ne za hodinku jsem zpět.“

„Možná bych to mohla dovařit,“ nabídla se Julia.

V Lawrenceových očích na okamžik probleskla panika, když odhodil zástěru na pult. „Nech to být, Julie. Bude to v pořádku. Hermiono,“ řekl a sklonil se k ní, aby ji políbil na tvář, když procházel kolem. „Promiň, zlato. Vrátím se, jakmile budu moct. Severusi, promiňte, že takhle utíkám.“

„Chápu,“ odpověděl Snape.

V chodbě zacinkaly klíče a zaklaply vchodové dveře. Julia si povzdechla a přešla ke sporáku, aby prozkoumala kupu misek, hrnců a pánví, které tam její manžel všude zanechal. „Je mi to líto, Hermiono.“

„To je v pořádku, mami,“ povedlo se jí usmát.

„Byla bych ráda, kdyby nás napadlo udělat nějaké předkrmy. Než se tvůj otec vrátí, budete mít hlad.“

„To není problém,“ ujistil ji Severus.

„Možná bych mohla najít sušenky nebo něco podobného.“ Julia se shýbla, aby otevřela spodní skříňku, a přitom srazila z pultu sekáček. Automaticky po něm hrábla a – bohužel – jej chytila za čepel. Pronikavě vykřikla, sekáček zarachotil na podlaze a z ruky jí okamžitě začala kapat krev.

„Mami!“ Hermiona ihned sklouzla ze stoličky a pospíchala k matce.

„Jak jsem mohla udělat takovou hloupost?“ zamumlala Julia, opřená o linku, když Hermiona uchopila její krvácející ruku. „Proč jsem to shodila?“ Hermiona popadla utěrku a přitiskla ji k matčině ruce. „Tady, mami. Drž ruku nad dřezem,“ postrčila matku.

„Tergeo.“ Severus stál za ní a hůlkou vyčistil kapky krve z podlahy. „Jak je to zlé?“ zeptal se.

„Nevím,“ začala Hermiona, když Julia odsunula utěrku. Z řezu, protínajícího celou její dlaň, stále vytékala krev.

„Sem.“ Snape otočil kohoutkem, vzal Julii za ruku a držel ji pod proudem studené vody.

Trhla sebou bolestí. Krev smíšená s vodou mizela v odpadu, ale než se než se rána znovu zalila krví, bylo jasné, že řez je hlubší, než si kdokoli z nich představoval.

„Budu muset na pohotovost,“ zasténala Julia. „Mohla jsem si poškodit šlachu. Ze všech hloupostí na světě se mi musí stát právě tahle!“

Hermiona blýskla po Severusovi krátkým, tázavým pohledem. I když věděla, že její matka by nic nenamítala, kdyby jí vyléčili ruku kouzlem, cítila, že jestli byla rána tak hluboká, jak se Julia domnívala, svými magickými schopnostmi tento úkol nezvládne. Severus zaváhal, uvažoval, pak zakroutil hlavou.

„Mohli bychom… poněkud zastavit krvácení, ale bylo by nejlépe, kdybyste navštívila mudlovskou kliniku,“ souhlasil.

„Odvezu tě tam, mami,“ oznámila Hermiona, zatímco Severus vytáhl hůlku.

„A jak je to dlouho, co jsi řídila auto?“ vzhlédla k ní podezíravě matka.

„Už je to dávno, ale jsem si jistá, že je to jako jízda na kole.“  Viděla, jak přes Severusovu tvář přelétl zmatený výraz, když se skláněl nad Juliinou rukou, a v duchu si poznamenala, že mu později tu frázi vysvětlí. „Kde máš klíče od auta, mami?“

„Na stolku v hale.“

Hermiona šla hledat klíče, pak přes rameno zavolala na Severuse: „Chceš zůstat tady, nebo pojedeš s námi?“

„Zůstanu tady. Možná bych mohl… zachránit večeři nebo tak něco.“

Přikývla. O pár minut později se její matka usadila na sedadle spolujezdce s rukou zavázanou v utěrce a druhý vůz Grangerových poskakoval  příjezdovou cestou a ulicí.

Snape sledoval jejich odjezd s jistotou, že mudlovská vozidla se obvykle nepohybují tak trhaným, nepravidelným způsobem. Doufal, že Hermiona dorazí do nemocnice a zpět, aniž by do něčeho narazila.

Nebyl nucen vstoupit do čistě mudlovského domu od té doby, co na ně před lety s několika Smrtijedy konal nájezdy, a dům Grangerových ho nijak nefascinoval. Přesto, byl to domov Hermionina dětství. Přistihl se, že bloumá obývacím pokojem a prohlíží si rodinné fotografie, rozeseté po policích s knihami a krbové římse. Bylo tam několik mudlovských obrázků Hermiony, mnoho z nich pořídili předtím, než nastoupila do Bradavic. Na většině z nich měla v náručí nebo na klíně knihu a Severus se tomu musel usmát. Kouzelnické fotografie ji zobrazovaly jako známou teenagerku: na jedné z nich byla v bradavickém hábitu, ozdobeným lesklým prefektským odznakem; na jiné se spolu s Potterem a Weasleym smáli a mávali jako otravná trojice, kterou tenkrát byli. Pak se tu nacházela svatební fotografie – zářící Hermionu v bílé róbě k sobě tiskl Ron Weasley. Vlna žárlivosti, která ho zaplavila, byla pro Severuse naprostým překvapením. Proč si tím snímkem připadal tak ohrožený, když jejich manželství čeká jen na oficiální dokument, který ho ukončí? A pak si uvědomil pravdu: chtěl vidět Hermionu vyhlížet tak rozzářeně, tak šťastně proto, že byla s ním, se Severusem Snapem, bývalým Smrtijedem, vrahem bez jediného přítele.

xxx

„Jsem zpátky!“ zazněl z předsíně Lawrenceův hlas. „Vidíte, říkal jsem, že to nebude dlouho trvat.“

Když se kroky přiblížily a muž se objevil v kuchyňských dveřích, Snape vzhlédl od sezamových semínek, která drtil v třecí misce. „Vítejte doma,“ řekl klidně. „Večeře je skoro hotová.“

Lawrence se při pohledu na vařícího Severuse krátce zarazil. „Co se stalo? Kde jsou ženy?“

„Vaše manželka si náhodou rozsekla ruku chvíli poté, co jste odešel.  Hermiona s ní musela jet na pohotovost.“

„Hermiona? Řídila auto? Vzpomněla si, jak se to dělá?“

„Podle toho, jak vůz při odjezdu poskakoval, bych řekl, že ne.“

Lawrence na něj chvíli zíral a pak se rozesmál. „Chudák Hermiona. Chtěla, aby dnešní večer probíhal hladce, a takhle to dopadne.“

Severuse napadlo zeptat se, proč Hermiona toužila po hladkém průběhu večera, ale usoudil, že to nebude ta nejlepší otázka, kterou by mohl položit jejímu otci. „Má zkušenost mi říká, že to takhle obvykle nefunguje.“

„To máte pravdu,“ smál se pořád ještě Lawrence. „Jak se to stalo?“

Severus kývl směrem k sekáčku ležícímu na pracovní ploše. „Jak jsem řekl, čistě náhodou. Shodila sekáček a instinktivně se ho snažila chytit.“

„Chudinka Julinka. Na někoho, kdo tak šikovně pracuje v ústech druhých lidí, je doma občas naprostá katastrofa.“ Lawrence si vykasal rukávy. „Dobrá, tak co tu máme? Vidím, že jste nakoukl do receptu na japonský špenát.“

„Viděl jsem třecí misku s paličkou a byl jsem zvědavý…“

„Japonci tomu tak neříkají. Je to ‚suribachi‘ a ‚surikogi‘. Vidíte, sladká chuť pražených sezamových semínek je mnohem intenzivnější, když jsou rozdrcená.“

Severus ho po očku pozoroval. „Docela rád vaříte, že?“

„Jistě.“ Lawrence se široce usmál. „Je to velmi terapeutické. Víte co… vypadá to, že špenát zvládáte, tak proč byste ho nedodělal, a já se zatím vrátím k vepřové panence?“

Oba muži několik minut pracovali v družném mlčení. Nakonec se ozval Lawrence.

„Řekněte mi něco o vás a Hermioně, Severusi. Jste jen přátelé, nebo máte milostný vztah?“

Snape, který se soustředil na postup v kuchařce, strnul. Opatrně vybíral správná slova, než promluvil. „My jsme si sotva uvědomili, že… k sobě chováme nějaké city. Momentálně kolem sebe opatrně vzájemně kroužíme.“

„Aha. Musí pro vás být divné, když si uvědomíte, že bývala vaší studentkou.“

Severus potřásl hlavou, oči stále přilepené ke knize. „Pokud vůbec něco víte o mé minulosti, pak je vám známo, že to bylo v jiném životě. Na to vše vůbec nemyslím.“

„Pochopitelně. A pak, Hermiona byla na svůj věk vždycky hodně vyspělá.“

„Trápí vás věkový rozdíl mezi námi?“

„Ani ne. Docela mě překvapilo, že si nevzala muže staršího, než je sama. Ouha…“ Lawrence se ušklíbl. „Přiblížil jsem se k tématu, které je tento večer tabu. Já i Julia máme absolutní zákaz mluvit o rodině Weasleyových, kromě jiného.“

Snape k němu vzhlédl. „Hermiona vás instruovala, o čem nemáte mluvit?“

„Je poněkud svéhlavá a v mnoha ohledech pevně odhodlaná, jak jste již určitě zjistil.“

„Byli jste zklamáni jejím rozhodnutím rozvést se s Weasleym?“ zeptal se ze zajímavosti Severus.

„Nechtěli jsme kolem toho dělat povyk, jestli to myslíte takhle,“ odvětil Lawrence. „Samozřejmě jsme Rona měli rádi, ale bylo vidět, že ti dva se v dospělosti od sebe vzdálili. Myslím, že tím nějaký čas už jen tak proplouvali. Pokud si dobře vzpomínám, čeká, že rozvodové papíry dorazí každým dnem.“

Nastalo ticho, zatímco to Snape vstřebával. „Vaše dcera je… výjimečná,“ odvážil se. „Domnívám se, že ti dva k sobě jaksi neladili.“

„Předpokládám to… vy nemáte děti, že, Severusi?“

Snape zavrtěl hlavou. Granger pokračoval.

„Když se vám narodí dítě, máte pocit, že je možné všechno. Vaše dítě může být předsedou vlády, nebo dalším Stephenem Hawkingem či Billem Gatesem. A pak, když se jeho schopnosti začínají projevovat tak či onak, začnete trochu snižovat své naděje. Chcete prostě, aby si našlo dobrou práci v oboru, který miluje, a skvělého člověka, s nímž stráví zbytek života. Pak nastane ta nejhorší fáze, kdy jste si naprosto jistý, že se rozhodlo nejhůř, jak mohlo, a že všechny vaše naděje jsou fuč. Ale pokud jste chytrý, uvědomíte si jednu věc – doufal jste, že si vaše dítě vybere vaši cestu, ne svoji. A to je ta dobrá zpráva, pokud jste požehnán dítětem jako je Hermiona. Vaše holčička vyroste v nádhernou ženu, obdařenou mozkem a nadáním, zdravým rozumem a základní slušností, a vy byste neměnil ani s předsedou vlády, ani s nikým jiným na světě.“

Severus nevěděl, co na to říct. Nemohl se zbavit pocitu, že mu právě minulo šestnáct let, čeká, než jeho dívka sejde dolů, aby ji vzal na večerní zábavu ven, zatímco její otec pronáší průhledné hrozby ohledně vhodného chování.

„Vlastnosti, které jste zmínil, se u Hermiony vyskytují hojně,“ pronesl nakonec.

„Vy to musíte vědět,“ zasmál se Lawrence. „Vezměte si tu věc s knihou. Jakmile si uvědomila, že se lidem, kteří bojovali ve válce, nedostalo spravedlivého uznání, vrhla se na to jako smršť.“

„Pevné odhodlání jí nechybí.“

„Vím, že byla zklamaná, když ji ti kluci z časopisu přitiskli ke zdi, ale zůstala nezlomná. Jak přijde na morální zásady, Hermiona se prostě zatne a neustoupí.“

Ta formulace zněla Severusovi nějak podivně vzhledem k tomu, co mu Hermiona řekla o selhání nabídky časopisu. „Nemyslel jsem, že peníze pro ni budou tak stěžejní záležitostí,“ prohodil.

Lawrence se zatvářil nechápavě. „Peníze?“

Teď byla řada na Snapeovi, aby se ocitl v rozpacích. „Řekla, že vydavatel nepřijal její cenu. Nebylo to tak?“

Lawrence si povzdechl a potřásl hlavou. „Kruci. Myslím, že jsem zase v zakázané konverzační zóně.“

„Tak byste mi to mohl vysvětlit,“ poznamenal Snape suše. „Jestli ne, zeptám se Hermiony.“

„Sakra. No co, mám viset za ovci nebo za krávu. Ta věc se má takhle, Severusi – chtěli informace o vás. Podle toho, co mi řekla, chtěli všechny špinavosti, všechny pomluvy. A ona jim to nedala.“

Severus na něj zíral, zatímco mu docházely souvislosti. Hermiona se vzdala poslední naděje na zveřejnění svého díla proto, aby ho chránila.

Za obsah komentárov je zodpovedný užívateľ, nie prevádzkovateľ týchto stránok.
 0 komentárov
Ďakujem
Pre automatický komentár sa musíte prihlásiť.

Archivované komentáre (pôvodne v archíve)


Re: Kapitola 18. Zkouška Od: Lemurka - 10.02. 2018
Nejlíp takové setkání dopadne, když se .uši improvizovat :-) Tatínek se ale přímé diskuze nebojí :-)

Re: Kapitola 18. Zkouška Od: Lupina - 18.05. 2017
Jaj, nějak jsem nestihla přečíst kapitolu minulý týden, tak teď mám aspoň nášup :-) Pobavilo mě, jak otec Granger dávat rady do života muži jen o něco mladšímu, než je on :D Ale táta krásně mluvil o Julince :-) Jsem zvědavá, jak Severus přijme skutečnost, že Hermiona kvůli němu nevydá svoji knihu. Jdu číst dál. A moc děkuji!
Re: Kapitola 18. Zkouška Od: denice - 22.05. 2017
Otec Granger je originál - chvílemi zabít, chvílemi hýčkat - no prostě táta dospělé dcery. Ještě že je Severus obstojný kuchař, jinak by se nic nedozvěděl... Děkuji.

Re: Kapitola 18. Zkouška Od: luisakralickova - 11.05. 2017
Jo, nechat chlapy o samotě, má něco do sebe. Buď se pobijou, nebo většinou najdou společnou řeč. Tady to vypadá nadějně, mají v podstatě stejný cíl: spokojenou Hermionu. Tak uvidíme;) Díky za překlad.
Re: Kapitola 18. Zkouška Od: denice - 17.05. 2017
Ano, vypadá to nadějně - teď jen aby to Severus v záchvatu uražené pýchy neposmolil... Děkuji.

Re: Kapitola 18. Zkouška Od: JSark - 11.05. 2017
Teda to je smola, aby sa zoznamovacia večera s rodičmi takto zvrhla. :) Ale aspoň je vonku tajomstvo s knihou. Vďaka. :)
Re: Kapitola 18. Zkouška Od: denice - 17.05. 2017
To tedy je smůla, Hermionini rodiče jsou opravdu párek k pohledání :-) Děkuji.

Re: Kapitola 18. Zkouška Od: martik - 11.05. 2017
První rodinné setkání...to samo o sobě věští katastrofu. Naštěstí to, co se týče Severusova přijetí, dopadlo docela dobře. A Hermiona nepřekvapila, přesně to jsem od ní čekala. Jsem moc zvědavá, jak se s tím Severus popasuje - jestli to povede k hádce nebo k úplnému vyjasnění jejich vztahu. Nebo k obojímu. Trošku mi tam chyběla kooperace Hermiony se Severuse, vždyť spolu neprohodili snad ani slovíčko. O to víc se těším na příště, tam si jich zřejmě užiju o to víc. Děkuji.
Re: Kapitola 18. Zkouška Od: denice - 17.05. 2017
Máš pravdu, příště bude těch slovíček mezi Severusem a Hermionou docela dost ;-) Děkuji.

Re: Kapitola 18. Zkouška Od: sisi - 11.05. 2017
Pan Granger je zlatíčko a drbna. Merlindík za něj a jeho řeči. Severuse to poposune tím správným směrem. Nádherný překlad děkuji. Těším es na další kapitolu.
Re: Kapitola 18. Zkouška Od: denice - 17.05. 2017
Pan Granger je spíš drbna - toho bych opravdu chtěla mít doma :-) Moc děkuji!

Re: Kapitola 18. Zkouška Od: zuzule - 11.05. 2017
Mno jasne, vzdycky kdyz clovek chce, aby neco dopadlo dobre, tak se to potento... Tatik to asi chytne, chudak. A Hermiona nejspis taky :) Dekuju!
Re: Kapitola 18. Zkouška Od: denice - 17.05. 2017
To je prostě přírodní zákon :-) Tatík je opravdu dobrák, něco jako Hagrid ve své nejlepší formě... Děkuji.

Re: Kapitola 18. Zkouška Od: margareta - 11.05. 2017
No jo, to je život. Když si jeden něco naplánuje, dopadne to obyčejně přesně opačně. Ale Hermionu nechápu. Severus je dospělý a zkušený chlap, tak proč s ním jedná jako s dítětem, kterému nemůže říct pravdu, aby neutrpělo šok? Kdyby to udělal on jí, tak by se vztekala a byla uražená. Tehdy na večírku si ještě byli cizí a jak zuřila, že jí neřekl, jak na tom je! Bojím se, že on to teď taky nevezme moc dobře, že z toho kouká hádka nebo přinejlepším ostrá výměna názorů! Jenom doufám, že si to nechají až do soukromí. A možná, že pana Grangera potom čeká od manželky taky výtopek, že nedržel jazyk za zuby. Jo, a to chlapi říkají, že to prý my jsme ty ukecané, co neumí mlčet. A stačí je nechat chvíli osamotě... Děkuji za veselou kapitolu! Jsem moc zvědavá, jak se to teď vyvine. Děkuji!!
Re: Kapitola 18. Zkouška Od: denice - 17.05. 2017
Přesně - když se sejdou dva mužští, rozhodně spolu nemlčí! A neomylně šlápnou přesně tam, kam by se i andělé báli vkrást se po špičkách... Myslím, že tohle není o Severusovi, ale o Hermioně. To ona se bojí, aby se jejich pomalu se rodící vztah nepokazil, a tak raději mlčí. A možná je dobře, že do toho pan Granger tak šlápl :-) Děkuji.

Prehľad článkov k tejto téme: