Preklady fanfiction Harryho Pottera

Len pre našu zábavu a poučenie.

Příběh mistra Snapea

Kapitola 17. Rozhodnout se

Příběh mistra Snapea
Vložené: denice - 04.05. 2017 Téma: Příběh mistra Snapea
denice nám napísal:
Autor: Kailin   Překlad: denice   Beta: Jimmi a Sevik99       Banner: arabeska

Originál: https://www.fanfiction.net/s/3103709/1/Snape-A-History

Pozor, nie je možné otvoriť v novom okne, musíte sa vrátiť späť.

Kapitola 17. Rozhodnout se


Pozlacený galeon byl nejnovější restaurací v Příčné ulici. Za půl roku od otevření získal nadšené recenze v Denním věštci a Týdeníku čarodějek. Tohle byl ten podnik, kam chodili kouzelníci, kteří chtěli vidět a být viděni, což byl důvod, proč jej Hermiona navštívila teprve teď, na pozvání Dariuse Billingsleyho.

„Mohu vám nějak pomoci?“ ozvala se mladá žena, pracující v restauraci jako hosteska, když ji viděla pátrat v davu obědvajících.

Hermiona zaznamenala, že žena byla elegantně oděná v černých sametových šatech; zajímalo ji, jak se personál obléká večer, když se už v době oběda strojili takhle nóbl.

„Jsem Hermiona Grangerová. Mám schůzku s panem Billingsleym a jeho společníkem.“

„Tudy, paní Grangerová,“ vyzvala ji hosteska. Prošly hlavní jídelnou k řadě soukromých salonků. Žena se zastavila před jedním z nich, jednou rukou odhrnula zelený sametový závěs a druhou pokynula Hermioně dovnitř.

„Hermiono!“ Darius se vymrštil na nohy a plavovlasý muž, který jí byl neurčitě povědomý, také vstal. „Pojďte dál, pojďte dál! Přesně na čas! To je můj společník Barry Vance.“

Hermiona mu potřásla rukou a snažila se vzpomenout si, kde ho mohla vidět. „Těší mne, pane Vance.“

„Rád vás poznávám,“ odpověděl, a když pouštěl její ruku, svraštil čelo. „Nepletu se, když si myslím, že jste provdaná za jednoho z chlapců Arthura Weasleyho?“

Ach. Technicky byla odpověď ‚ano, zatím ještě ano‘. Jen přikývla. „Za Rona Weasleyho,“ odvětila obezřetně.

„Ron, samozřejmě. Už si vzpomínám. Byl jsem v Bradavicích ve stejném ročníku s Charliem. Myslím, že už jsme se setkali – možná na Charlieho svatbě.“

„Myslím, že máte pravdu.“ To bylo ono. Když se Charlie ženil, byli už s Ronem zasnoubení a Hermiona si matně pamatovala, že se po obřadu seznámila s mořem lidí. 

Vance se usmál a pohodlně se opřel. „Jak se má Ron?“ chtěl vědět.

„Dobře, děkuji za optání.“ Hlavou jí blesklo, že pokud má v úmyslu s tímto mužem podnikat, bude muset dřív či později přiznat, že její manželství je v troskách. V opačném případě mohou vzniknout velice nepříjemné situace.

Pak promluvil Darius a ušetřil tak Hermionu chození po špičkách kolem tématu jejího brzy bývalého muže.

„Ráda uslyšíte, že Barry četl vaši knihu a je příběhem stejně nadšený jako já.“

„To je skvělá zpráva!“ rozzářila se.

Barry Vance přikývl. „Jistě si uvědomujete, paní Grangerová, že každou knihu, složenou z dlouhých úseků, je nutné pro odborné periodikum hodně upravovat. Přál bych si, aby to tak nemuselo být, ale vydáváme časopis, a v něm prostě není prostor pro práci vašeho rozsahu.“

„Rozumím. Chci...“ hledala správná slova. „Tedy, mohla bych vidět upravenou verzi před zveřejněním?“

„Obávám se, že ne. Souhlas s vytištěním, který budete muset podepsat, nám dává oprávnění k úpravám podle našich potřeb.“ Darius se na ni soucitně usmál. „Naprosto vás chápu. Dát svou práci někomu jinému, aby si s ní pohrál, to je děsivá myšlenka. Ale my prostě proškrtáme to, co jste napsala, aby to bylo adekvátní, zestručníme to.“

„A rozhodně nezačneme přidávat něco, co jste nenapsala, jestli se bojíte tohoto,“ doplnil Vance.

„Věřím, že to neuděláte,“ spěšně odpověděla.

Vance zalovil ve vnitřní kapse hábitu a vytáhl svitek pergamenu, který jí podal. „Toto je formulář Dohody o tisku, očekávám, že si ho pečlivě pročtete.“

„Dobrý den, dámo a pánové. Přejete si objednat?“ U vchodu se objevil jeden ze zaměstnanců. Billingsley se obrátil k Hermioně. „Už jste tu někdy byla?“

„Ne, obávám se, že ne.“

„Můžeme vám tedy objednat sami? Vyznáme se ve zdejší nabídce a všechno, co tu mají, je vynikající.“

Přehnaně kavalírská akce Hermionu trochu naštvala, ale řekla si, že její společníci jsou zřejmě v časové tísni a nemají zájem čekat půl dne, než si začínající autorka prohlédne jídelníček. „Samozřejmě, ráda si nechám poradit,“ odpověděla zdvořile.

Darius Billingsley objednal pro všechny tři telecí a jehněčí špízy, pak se k ní obrátil. „Červené víno?“

Představa těch špízů byla špatná sama o sobě, pomyslela si, a navrch ještě červené víno? Stále si živě pamatovala, jak zvracela před Snapem. „Jestli vám to nevadí, možná bych chtěla jen malou porci salátu a čaj.“

„Nejste typ děvčete, co rádo telecí a jehněčí?“ zašklebil se Barry Vance. 

Typ ženy, co ráda telecí a jehněčí, pitomče. Okamžitě se v duchu nakopla. Tito lidé byli její vstupenkou do světa tisku. Jen proto, že jejich vkus v jídle se lišil od jejího a že disponovali otravnou schopností pronášet improvizované sexistické poznámky, nebyl důvod se urážet. Zatím. 

„Obávám se, že ne,“ konstatovala. Rozvinula smlouvu a zabrala se do ní.

„Je tu ještě jedna věc, která mě na vašem díle trápí, paní Grangerová,“ řekl tiše Barry Vance.

Hermiona rázem vzhlédla. „Promiňte?“

„Jak víte, Darius byl za války na škole ve Španělsku. Jeden z důvodů, proč vám smlouvu nabízíme opožděně, je, že mi chtěl vaši práci dát přečíst. Já jsem tu během války byl, takže si myslel, že knihu budu moci lépe posoudit.“

„A můžete?“

„Myslím, že ano.“

„A co vás znepokojuje, pane Vance?“

„Prosím, říkejte mi Barry. V Našem světě se chováme neformálně.“ Sepjal ruce na bílém ubruse před sebou. „Vaše kniha je docela dobrá. Fascinující. Během války jsem přišel o rodinu, takže má pro mě zvláštní význam.“

Hermiona si opožděně vzpomněla na Emmelinu Vanceovou a přikývla. „Děkuji,“ řekla váhavě a čekala, v čem bude zakopaný pes.

„Pro začátek si přeji, abyste přidala víc informací o poválečných soudních přelíčeních. Myslím, že kdybyste to udělala, vaše kniha by byla úplnější.“

„Je to soubor válečných vzpomínek,“ připomněla mu. „Podle mého názoru jsou poválečné procesy zcela jiný problém. Dala by se o nich napsat samostatná kniha.“

„Samozřejmě, ale stejně, mnoho lidí na ně má živé vzpomínky.“ V duchu počítala do deseti. „Co dál, Barry?“

„Vypadá to, že ve vašem příběhu je několik očividných opomenutí.“

„Opomenutí?“ opakovala a náhle zpozorněla.

Pokrčil rameny. „Vaše kniha se zdá být silně orientovaná na ty, kdo bojovali proti Voldemortovi.“

„O to tu jde.“

„Ale není v ní žádná kontroverze.“

„Není v ní kontroverze?“ Hermiona vážně netušila, jak na to Vance přišel. Očekával snad, že půjde zpovídat zbylé žijící Smrtijedy do Azkabanu? Museli být už pološílení, pokud se tedy nezbláznili úplně. „Obávám se, že už jsem naprosto mimo.“

„Vezměte si takového Severuse Snapea, bývalého učitele lektvarů v Bradavicích. Byl tam ještě, když jste chodila do školy, ne?“

„Ano...“ Kam tím míří?

„Vy jste ho úplně vynechala. Kde jsou jeho vzpomínky? Ten panchart zavraždil Albuse Brumbála, a přesto se mu povedlo vyklouznout.“

Zdvořilý výraz, který se usadil na Hermionině tváři, zkameněl. „Pan Snape si nepřeje být dotazován.“

„To se vsadím, že nepřeje,“ odfrkl si Vance se samolibým úsměvem. „Dariusi, tomu vážně nemůžeš rozumět, když jsi chodil do školy na kontinentu. Neumíš si představit, jak vypadaly Snapeovy hodiny. Nikdy jsem toho hajzla nemohl vystát. Nenáviděl jsem ho v Bradavicích, a ještě víc pak, když jsem se dozvěděl, že to on zabil Brumbála.“

„Měli magickou smlouvu,“ začala Hermiona a nepoznávala svůj hlas.

„To je dobrá výmluva, že?  To ho automaticky zbaví viny za chladnokrevnou vraždu. Vážně bych chtěl vidět toho pancharta houpat se na oprátce.“

Hermiona pohlédla na Dariuse a mlčky ho prosila o pomoc. On ale vypadal bezradně. Samozřejmě, během války nebyl v Británii.

Vance pokračoval. „Takže Snape vám nic nedal?“

„Něco málo mi dal, ale -“

„Skvělé! Co máte? Můžete to použít?“

Hermiona ze sebe nedokázala vypravit slovo. Barry Vance vypadal, že začne slintat při představě šokujících, usvědčujících informací, zatímco ona se chtěla otočit a utéct. „Je to opravdu nutné?“

„Nutné?“ Vance zařval smíchy. „Tohle je ten typ zpráv, které prodávají časopisy! Myslím, že všechno, co jste napsala, je velice pěkné, ale potřebuje to nějakou senzaci, jestli chcete, aby se to prodávalo! Dáte mi kapitolu o Snapeovi a dostanete smlouvu!“

Hermiona dlouze, poraženě vydechla. Ještě jednou se podívala z Vance na Billingsleyho, pak sjela pohledem ke smlouvě, rozvinuté před ní. Dnes večer se měla setkat se Severusem v Kostkovaném poníkovi, aby oslavili smlouvu, která z ní udělá publikovanou autorku. Jak by mu mohla vysvětlit tohle?

xxx

Hermiona stála v matčině skleníku a dívala se, jak přesazuje čínský stálezelený keř. Zahradničení se považovalo za relaxační; přemýšlela, jestli by ho neměla vyzkoušet. Ale nikdy ji doopravdy nebavilo bylinkářství, nikdy ji netěšila práce s matkou na zahradě a nikdy nepochopila, proč Julia puntičkářsky trvala na tom, aby ve svém bytě měla všechny ty pokojové rostliny. Právě teď by Hermiona strašně ráda vykopala nějakou hlínu, především proto, aby ji hodila do tváře Barrymu Vanceovi.

„Takže oni nevytisknou tvou knihu, pokud do ní nepřidáš informace o profesoru Snapeovi?“ poznamenala Julia, když pěchovala zeminu kolem stonku aglaonemy.

„Přesně tak.“

„V čem je problém? Říkala jsi, že ti nějaké své vzpomínky dal.“

„To ano, ale tohle oni ve skutečnosti nechtějí. Hledají ošklivé senzace, které by prodaly víc výtisků jejich drahocenného časopisu.“ Hermiona si pohrávala s lopatkou, ležící vedle na lavičce s květináči.

„A ty jim je nechceš dát?“

„Samozřejmě že ne, mami! Kdyby šlo jen o to vytvořit upoutávku z toho, co mi Severus dal, to bych mohla udělat snadno. Jenže on mi toho svěřil mnohem víc. Sdílel se mnou některé velmi osobní vzpomínky, ani ve snu by mě nenapadlo je zveřejnit.“

Julia po očku pohlédla na svou dceru a usmála se. „Docela dost tě to naštvalo, že ano?“

„A tebe by to nenaštvalo?“ opáčila Hermiona.

„To ano.“ Julia se na okamžik odmlčela, než pokračovala: „Je to otázka novinářské morálky, nebo je v tom něco víc?“

Hermiona pohlédla do matčiných očí, stejně hnědých jako ty její, a viditelně ochabla.

 „Něco víc,“ připustila nešťastně.

„Takže ses do něj zamilovala.“

„Myslím, že ano.“

„On vůbec není jako Ron, že?“ Byla to spíše poznámka, než otázka.

Hermiona se nervózně zasmála. „Ani v nejmenším.“

„Nikdy ti na něm moc nesešlo, dokud jsi byla ve škole, jestli si dobře vzpomínám,“ poznamenala Julia.

„Ne.“

„Jsi si jistá, že se neřítíš někam, kam bys neměla?“

„Nikam nespěchám, mami. Mám ho ráda, a nevím proč. Nemohla bych ho nazvat milým člověkem. Ale čím víc ho poznávám, tím víc mi na něm záleží.“

Julia nadzvedla obočí. „Tentokrát si dáš na čas, viď?“

„Už jsem řekla, že se do ničeho nepohrnu, nebo ne?“ řekla Hermiona podrážděně.

„Promiň. Co říkal, když jsi mu sdělila požadavky editora?“

„Neřekla jsem mu to.“

„Hermiono!“ Julia ohromeně zírala na svou dceru. „Říkáš, že ti na tom muži záleží, ale nevysvětlíš mu, proč jsi odmítla publikování své knihy?“

„Řekla jsem mu, že nesplňuji jejich požadavky,“ bránila se Hermiona. „To je pravda.“

„Co by řekl, kdyby znal tvé důvody?“

„Nevím.“ Přisunula si blízkou stoličku a s hlubokým povzdechem se na ni posadila. „Severus by mi buď řekl, že jsem příliš ušlechtilá Nebelvírka, nebo by si myslel, že jsem idiotka, když odmítám šanci na vydání.“

„Víš jistě, že by ti nebyl vděčný za tvé mlčení?“ zeptala se Julia ostře.

Hermiona se ušklíbla. „Mohl by, ale nikdy by to nepřiznal.“

Matka svlékla gumové rukavice a zkoumala svou rostlinu. „Tak. Aggie vypadá mnohem lépe, že? Má víc prostoru k růstu.“

„Když myslíš, mami.“

Julia dceru láskyplně objala. „Můžeme ti s tátou nějak pomoct, drahá?“

„Nevím.“ Hermiona si položila hlavu na matčino rameno a nikoli poprvé si přála, aby matka mohla vyřešit její potíže stejně snadno, jako když byla malá.

Za obsah komentárov je zodpovedný užívateľ, nie prevádzkovateľ týchto stránok.
 0 komentárov
Ďakujem
Pre automatický komentár sa musíte prihlásiť.

Archivované komentáre


Re: Kapitola 17. Rozhodnout se Od: sisi - 18.07. 2021
Jsem celkem ráda, že ani Hermiona, ani Severus si nevědí rady, co dělat, že je to jen na nich, objevovat se vzájemně, testovat své hranice a možnosti a křivolakými pěšinkami dojít na společnou cestičku. Děkuj za překlad.

Archivované komentáre (pôvodne v archíve)


Re: Kapitola 17. Rozhodnout se Od: Lemurka - 10.02. 2018
Tohle je tak přesný... Hermiona je formát, že se nenechala už dál oblbovat. Mysleli si, že to s ní bude snadný, když hned přistoupila na to, že nebude mít možnost autorizace a přijala mizerný honorář. Láska morálce napomohla,ale ona by nebyla saň nikdy :-)

Re: Kapitola 17. Rozhodnout se Od: Lupina - 09.05. 2017
Zaplaťmerlin, že Hermiona nekývla. Že náklonnost k Snapeovi převážila touhu se prosadit. Díky, autorko! Ale jo, je to jako ze života. Proč vydávat pravdu, když polopravdy a lži víc letí, že. Budu držet palce, aby Hermiona našla způsob, jak svoji - potřebnou - knihu vydat. Děkuji za krásný překlad, děvčata.
Re: Kapitola 17. Rozhodnout se Od: denice - 10.05. 2017
Kdyby kývla, už by to nebyla ona. Palce drž, Hermiona to bude potřebovat ;-) Děkujeme.
Re: Kapitola 17. Rozhodnout se Od: denice - 10.05. 2017Re: Kapitola 17. Rozhodnout se Od: denice - 10.05. 2017
Kdyby kývla, už by to nebyla ona. Palce drž, Hermiona to bude potřebovat ;-) Děkujeme

Re: Kapitola 17. Rozhodnout se Od: zuzule - 09.05. 2017
Mno tak od tech dvou ruce pryc... Myslela jsem, ze je to trochu jiny casopis, ale tohle vypada na uroven casaku jako je Blesk a podobny hovadiny. Mohla by to zkusit nabidnout v zahranici treba (nejsem si jista, jestli to zkousela) Severus ma skrz lektvary slusny styky, tak by to treba pomohlo ;) Dekuju moc!
Re: Kapitola 17. Rozhodnout se Od: denice - 10.05. 2017
Nabídka knihy do zahraničí je dobrý nápad, ale myslím, že události v ní zmiňované mají největší hodnotu právě pro britské čtenáře. Uvidíme ;-) Děkuji.

Re: Kapitola 17. Rozhodnout se Od: martik - 04.05. 2017
Ha, já jsem to věděla, že to nebude jen tak - neautorizované úpravy a ještě, co nejvíce špíny na Severuse. No fuj. A doufám, že si ještě vyslechneme Severusův názor a na jeho následnou podporu, i když za cenu počátečních rozepří - úplně to vidím - Hermiona bude chtít všechno hodit do koše a Severus se bude zlobit, že zahazuje na čem tak dlouho pracovala jen kvůli němu a drobným překážkám. Hm, ale jak znám Hermionu určitě to bude chtít před ním utajit, aby se ho nedotkla. No uvidíme. Už se nemůžu dočkat pokračování. Děkuji denice a Seviku
Re: Kapitola 17. Rozhodnout se Od: denice - 10.05. 2017
Tak moc bych chtěla na všechno odpovědět, ale nemůžu :-) Však už zítra bude další pokračování, zase budeme vědět o něco víc... Děkujeme.

Re: Kapitola 17. Rozhodnout se Od: luisakralickova - 04.05. 2017
Tak novinářská etika, bude to, oč tu běží. Hermiona už není za zelena utržená, nemožnost kontroly upraveného textu před vydáním a ty názory na Severuse, no fuj. To si nemůže nechat líbit. Jsem moc zvědavá, jak navlékne vydání knihy, přece musí nějak dostat do světa, co sepsala. Děkuji za překlad a netrpělivě čekám další dílek.
Re: Kapitola 17. Rozhodnout se Od: denice - 10.05. 2017
Ještě nás pár kapitol čeká, takže na definitivní zprávy o knize si počkáme, ale doufám, že budeš spokojená :-) Děkuji.

Re: Kapitola 17. Rozhodnout se Od: Jacomo - 04.05. 2017
Drahá denice, dočetla jsem všechny kapitoly, které mi chyběly, a jsem nadšená! Naprosto jsem si zamilovala ten pomalý tanec, který spolu ti dva vedou - jeden krok tam, dva zpátky... a v tom přijde otočka. Je krása to číst v tvém uši hladícím překladu. Pokud jde přímo o tuhle kapitolu, celou první polovinu jsem se strašně bála, že Hermiona těm dvěma kývne. Nezdál se mi minule už ten Darius, ale Vance je vysloveně odporný. Jak psala margareta - co chtějí - vydávat nezávislý, nepodjatý časopis, nebo bulvární plátek, nad kterým si slušný člověk odplivne? A co to jako má být - ona něco napíše a oni to seškrtají a nedají jí to ani k přečíst?! Přesně takhle vznikají ty rádoby senzace! Fakt, ti dva mě doslova vytočili. Ale Hermiona už není ta hrr nebelvírka, jako bývala ve škole, důležité věci má dobře srovnané. A taky už ví, že do Severuse se nejspíš zamilovala, což jí určitě dalo další sílu k odmítnutí "lukrativní" nabídky těch pitomců. Však jim vytře zrak, až se jí povede knihu vydat. Ačkoliv oni asi nebudou čekat v zástupu na autogram, že? Ještě jednou moc děkuju za skvělý překlad. Těším se na každou další kapitolu, denice a Seviku!
Re: Kapitola 17. Rozhodnout se Od: denice - 10.05. 2017
Drahá sovičko, tvůj komentář mě nesmírně potěšil. Přesně pro to, co jsi popsala jako pomalý tanec, mě povídka nadchla. A jistě nemusím psát, že lví podíl na tom, aby překlad vypadal takhle, má Jimmi a Sevik99, že? Vance je hloupý, když si myslel, že se Hermiona jen tak nechá využít k jeho pomstě, ale jeho omyl tkví v tom, že si o ní dopředu nic nezjistil. Přiznám se, že mě požadavky redaktorů ohledně krácení nepřekvapily - nechtěla bych s ní bojovat o každou větu... :-) Moc děkujeme za milý komentář!

Re: Kapitola 17. Rozhodnout se Od: sisi - 04.05. 2017
Moc fajn je, že je poznat, že Hermiona má charakter, vkus, pevnou vůli i zdravý rozum. Kdyby Snape věděl, co s ní má dělat, mohl už dávno být šťastnější. ( i zmijozelským způsobem) Jenže on to neví, tak se to holt bude muset někde naučit. Hermiona na něj asi počká, než jejich vztah dostane ten správný proud. Děkuji za překlad, těším se na příští kapitolu.
Re: Kapitola 17. Rozhodnout se Od: denice - 10.05. 2017
Kdyby Hermiona četla, jak dobré mínění o ní máš, jistě by se červenala. A neboj se, Snape už na něco přijde ;-) Děkuji.

Re: Kapitola 17. Rozhodnout se Od: JSark - 04.05. 2017
Už od začiatku som čakala, že sa vynorí nejaké "ale". A ono sa vynorilo, v celej svojej škaredosti. :( Som zvedavá, ako to nakoniec vyrieši.
Re: Kapitola 17. Rozhodnout se Od: denice - 10.05. 2017
Tohle 'ale' Hermiona opravdu nedokázala překousnout. Děkuji.

Re: Kapitola 17. Rozhodnout se Od: silrien - 04.05. 2017
Ach jo, chudák Hermiona. Takhle ji nalákat a potom podrazit. Škoda, že tu není, co si o tom, že nesplňuje požadavky, myslí Severus. A co teprve, kdyby věděl opravdové důvody. No, jsem zvědavá, co vymyslí dál. Děkuji
Re: Kapitola 17. Rozhodnout se Od: denice - 10.05. 2017
Nemyslím, že by ji ti dva podrazili. Postě měli jinou představu o tom, co jejich časopis prodá. Co dál - dozvíš se už zítra :-) Děkuji.

Re: Kapitola 17. Rozhodnout se Od: Gift - 04.05. 2017
Plne se podepisuji pod komentar margarety. Take vidim jedinou moznost knihu vydat na vlastni naklady. (Severusi, pokud me slysis, zkus se nad tim zamyslet!) Jsem ovsem velmi hrda na Hermionu. Musi to byt neskutecne frustujici tak dlouho cekat na moznost vydani a pak stejne muset z moralnich duvodu vycouvat. Moc dekuji za preklad. Vzdycky se na nove kapitoly moc tesim!
Re: Kapitola 17. Rozhodnout se Od: denice - 10.05. 2017
Hermiona tu opravdu prošla zkouškou ohněm - ale neboj se, nevzdá to! Děkuji.

Re: Kapitola 17. Rozhodnout se Od: margareta - 04.05. 2017
Myslím, že pánové Vance a Billingsley by si měli ujasnit, jaký druh časopisu chtějí vydávat a proč. Jestli chtějí jen zbohatnout na bulváru, plném štvavých článků, tak v tom už je předběhla Rita Holoubková. Měla jsem dojem, že Darius vykládal něco o nezávislém periodiku, které nebude populisticky poplatné senzacechtivým davům? A nesmět autorizovat vlastní text, to je, jako kdyby dal člověk peníze na mírovou charitu, ale s vědomým rizikem, že za ně mohou být nakoupeny zbraně, aby válka mohla pokračovat. A to myslím oba pánové plánují. Nebo aspoň pan Vance, pan Darius je evidentně trochu mimo. Ale pan Vance je taky mimo obraz. Považuje Hermionu za hloupou ženskou, která se nemůže dočkat vydání své knihy a je pro to schopná udělat cokoliv. Kdyby si na ni sehnal nějaké informace předem, takovou hnusárnu by se jí nabídnout ani neodvážil. Navíc ukázal, co je sám zač. Tak mám obavy, že ta kniha by mohla být vydána jen na vlastní náklady autora. Jestli vůbec. Ale mám radost, že Hermiona už ví, co cítí a co chce. A až si to ujasní i Severus, bude to dvojka, spas se, kdo můžeš!! A na to se moc těším!! Děkuji za krásnou kapitolu!
Re: Kapitola 17. Rozhodnout se Od: denice - 10.05. 2017
Řekla bych, že pánové Vance a Billingsley chtějí především vydělat, a pak - aspoň ve Vanceově případě - se pokusí využít příležitost k pěkné pomstě. Autorizace - no, kdybys byla na jejich místě, taky by ses nechtěla dohadovat s úpornou autorkou o každou větu, když dobře víš, jak moc budeš muset knihu seškrtat, aby se vešla do časopisu. A Hermiona - no, jinak se při své povaze rozhodnout nemohla. Děkuji.

Prehľad článkov k tejto téme: