Preklady fanfiction Harryho Pottera

Len pre našu zábavu a poučenie.

Příběh mistra Snapea

Kapitola 16. Společnost

Příběh mistra Snapea
Vložené: denice - 27.04. 2017 Téma: Příběh mistra Snapea
denice nám napísal:
Autor: Kailin   Překlad: denice   Beta: Jimmi a Sevik99       Banner: arabeska

Originál: https://www.fanfiction.net/s/3103709/1/Snape-A-History

Pozor, nie je možné otvoriť v novom okne, musíte sa vrátiť späť.

Kapitola 16. Společnost

 

Ten sen byl živý a nezapomenutelný.

Ginny Potterová navštívila Hermionu v kanceláři za jediným účelem, totiž připomenout jí, že Severus Snape je ‚poškozené zboží‘. Jako by chtěl posílit tento fakt, časopis Náš svět přišel se zvláštním vydáním, věnovaným první desítce společenských vyděděnců roku, v kterémžto seznamu byl Severus na pátém místě. To ji přimělo k úvaze, kdo je na prvních čtyřech pozicích. A ještě bizarnější než toto bylo, že Ron oznámil přejmenování svého famfrpálového týmu z Les Torpilles na ‚Ronnieho rudohlaví raubíři'. Nebylo divu, že se probudila s prudkým bolením hlavy.

V práci často zvedala hlavu od stolu v očekávání, že uvidí blížit se Ginny s jejím varováním. Ale nikdo nepřicházel a Hermiona se snažila prokousat hromadou papírování a nemyslet na včerejší návštěvu Tkalcovské uličky.

Nevím, co s tebou mám dělat, řekl Severus.        

Vítej v klubu, Severusi, pomyslela si, zatímco nevidoucími zraky tupě zírala na žádost o vývozní povolení. Bez ohledu na to, jak moc se naklábosila o přátelství, Hermioně čím dál víc docházelo, že ve skutečnosti se cítí být ke svému bývalému profesorovi lektvarů přitahována, stejně jako on k ní.

A také ji napadlo, že na to docela dost lidí z okruhu jejích přátel nemusí nahlížet zrovna příznivě.

Plánovala si, že večer znovu přečte Severusovy záznamy z válečných let. Ve třech týdnech, které uplynuly od chvíle, kdy jí tyto informace předal, se do nich ponořila tak hluboko, jak jen dovolily rušné dny Vánoc a Nového roku. Ke svému nesmírnému překvapení zjistila, že jeho vzpomínky na poslední kouzelnickou válku jsou poněkud nudné. Chyběly všechny odporné detaily temných zábav, nesmyslného vraždění či naprosté zhýralosti. Celý dvacetistránkový dokument byl plný informací, kdo na koho žárlil, kdo byl nejvíce nebo nejméně důvěryhodný a o Voldemortově neúnavné posedlosti Harrym. Nebylo tam téměř nic o Severusových pocitech – ne že by ji to překvapovalo.

Dokázala si představit, že při psaní držel své emoce pěkně pod pokličkou. I když ji překvapivě nemastný neslaný příběh zprvu zklamal, byla za něj čím dál tím vděčnější, když její city k Severusovi zvroucněly. Upřímně se jí ulevilo, když nenarazila na žádné hrozné, usvědčující podrobnosti. Bylo by to drsné probuzení, kdyby ve chvíli, v níž ho začínala oceňovat, objevila, že jeho špatná stránka je horší, než si představovala. Dnes večer chtěla zjistit, jaké pocity v ní vyvolá opětovné čtení z jeho vzpomínek.

Jakmile se vrátila domů, ohřála si rajskou polévku z plechovky a udělala si sendvič, pak rozbalila pergameny, které jí Severus dal. Začala číst, přičemž dávala pozor, aby je nepokapala. Ale dřív, než zvládla první stránku, se ozvalo zaklepání. Věnovala lítostivý pohled sotva načatému jídlu a vstala z křesla. Když otevřela dveře, ohromeně zjistila, že za nimi stojí její odloučený manžel.

„Rone?“ vydechla.

„Ahoj, Hermiono.“ Ron se nesměle usmál.

„Co tu děláš?“

„Můžu jít na chvilku dál?“

„Samozřejmě!“ vyhrkla Hermiona, zcela vyvedená z míry jeho nenadálou návštěvou. „Nevšímej si nepořádku. Zrovna jsem se posadila, že si něco přečtu.“

„Tohle nic není,“ ujistil ji, když se rozhlédl po hale. „Vzpomínám si, že můj binec zdaleka předčil ten tvůj.“

„To nemůžu popřít.“

„Neruším tě při večeři? Mohl bych přijít jindy.“

„Je to jen sendvič s polévkou,“ řekla, sebrala z pohovky několik starých čísel Denního věštce a odhodila je na konferenční stolek.

„Prosím, posadíš se, ano?“

Ron si sedl a dlouhé paže opřel o natažené nohy. „Je mi líto, že jsem se s tebou neviděl o Vánocích.“

Hermiona klesla do křesla. „No, to je vždycky trochu šílené období, že? Harry mi řekl, že jsi byl v Británii.“

„Jo.“ Ronův úsměv lehce vybledl. „Já – hm – pochopil jsem, že jsi slyšela o Celeste.“

Tvé přítelkyni? začala se ptát, ale zjistila, že to nedokáže vyslovit. „Ginny se zmínila, že sis na Silvestra přivedl do Doupěte kamarádku.“

Zrudl. „Takhle to neřekla, že ne?“

Teď byla s červenáním na řadě Hermiona. „Ne přesně.“

„To jsem si myslel. Ginny nikdy nechodila kolem horké kaše. Hele, Hermiono, je mi to fakt líto. Chtěl jsem ti tu novinu říct sám. Jen jsem se k tomu nedostal včas.“

Pořád ten stejný starý Ron. „Chápu.“

 „Neplánoval jsem si někoho najít takhle brzy. Jen se to tak nějak... stalo,“ dokončil chabě a podrbal se na zátylku.

„To je v pořádku, Rone. Vážně.“ Nedokázala ho odsuzovat, když teď neustále myslela na Severuse.

„Celeste je fakt milá. Věř tomu nebo ne, myslím, že by sis ji oblíbila.“

„Důležitější je, oblíbí si ji tvá matka?“

Ušklíbl se. „Nechme toho. Mamka je teď kvůli tomu pěkně rozzuřená.“

„Já vím.“

„Hermiono, chtěl jsem se zastavit z několika důvodů. Za prvé jsem se chtěl omluvit za to, že jsi to musela zjistit takhle. A za druhé – no – myslím, že se můžeme rozvést. Není proč čekat, že?“

V podstatě se jednalo o přiznání, že Ron s Celeste byli víc než přátelé. Potřásla hlavou a pomyslela si, že tohle byl poslední bolestivý hřebík do rakve jejich manželství.

„Ne, není. Postarám se o papírování.“

Ron přikývl. Vypadal, že se mu upřímně ulevilo. Po krátké trapné chvíli se ozval: „Tak jak to jde s tvou knihou?“

„Momentálně jednám s jedním vydavatelem časopisu. Nikdo ji nechtěl publikovat v knižní podobě, ale on by ji rád vydal na pokračování ve svém magazínu.“

„To je prima. Který časopis? Kdy to vydají?“

Náš svět. Slyšel jsi o něm?“

„Ne.“

„Vychází jen asi rok a půl. Fred s Georgem mi říkali, že je oblíbený u mladších lidí.“

„Mladších lidí?“ opakoval zmateně. „Mladších než my?“

„Už nejsme zase tak mladí, Rone,“ připomněla mu. „Myslím, že Náš svět se zaměřuje především na svobodné něco po dvacítce.“

„Hmmm...“ zvažoval představu, že mu na záda dýchá další generace.

„Mohla bych ti poslat výtisk, až to začne vycházet,“ nabídla mu.

„Dobrá. To bych byl rád.“ Další ticho. „Měl bych jít, myslím.“

„Cením si toho, že ses přišel omluvit osobně. Opravdu,“ řekla vážně.

Když se sbíral k odchodu, vkradl se mu do tváře rozpačitý úsměv.

„Znáš mě. Nikdy jsem neměl nejlepší načasování.“

V tu chvíli se ozvalo další zaklepání a Hermiona sebou překvapeně trhla. Málokdy měla společnost; už jeden návštěvník byl dost neobvyklý, ale dva za jeden večer?

Ron zvedl obočí. „Možná, že moje načasování koneckonců není tak špatné.“

Vyrazila ke dveřím. „Neumím si představit, kdo by to mohl být. Nikoho jsem nečekala.“

„Samozřejmě, nečekala jsi ani mě,“ pokrčil rameny.

Otevřela dveře a užasle zírala na Severuse Snapea.

„Dobrý večer, Hermiono,“ pozdravil tiše. „Směl bych si s vámi promluvit?“

Když už, tak už, proběhlo Hermioně samovolně hlavou. „Samozřejmě,“ pronesla chabě.

Překročil práh a pak se zastavil, když spatřil Rona. „Máte společnost,“ řekl Hermioně obviňujícím tónem.

Ron vypadal podobně omráčeně. „Profesore Snape?“

Severus se náhle a téměř hmatatelně stáhl do sebe. „Vrátím se jindy,“ pronesl škrobeně.

„Zrovna jsem na odchodu,“ vyhrkl Ron a rychle zamířil ke dveřím. „Rád jsem vás zase viděl, pane profesore. Ehm – Hermiono, budeme – budeme v kontaktu.“

No, pomyslela si, když za sebou Ron zavřel dveře, Snapeův příchod jim alespoň ušetřil závěrečné vychvalování jejich neúspěšného manželství. Přinutila se nasadit příjemný úsměv a obrátila se k Severusovi.

„Co vás sem dnes večer přivedlo?“

„Nechtěl jsem rušit,“ řekl, když se skrz zavřené dveře ozval zvuk Ronova přemístění.

„Nerušil jste. Ron se zastavil jenom proto, aby... ach...“ zhluboka se nadechla, než dokončila větu. „Aby mi řekl, že můžeme přikročit k rozvodu.“

„Ano?“ jedním slovem vyjádřil mnoho otázek.

„On... si ve Francii někoho našel.“ Opatrně volila slova.

„Aha. Tak to asi není vhodný čas, abychom si promluvili.“

„Ne, to je v pořádku, opravdu.“ znovu si sedla do křesla a nohy si ohnula pod sebe. „Pokud jste tedy nepřišel s padesáti nesmyslnými důvody, proč bychom neměli být přáteli. Sedněte si, Severusi.“

Pořád vypadal zdráhavě, ale nakonec se posadil na pohovku.

„Chtěl jsem s vámi mluvit o vaší včerejší návštěvě.“

Nastal čas k preventivnímu úderu, rozhodla se. „Vaše laboratoř mě docela ohromila. Z mého pohledu máte poměrně efektivní provoz.“

„Děkuji, ale velmi dobře víte, že o tomto nemluvím.“

Byla v pokušení říct Tak o čem tedy?, ale rozhodla se nepokoušet své štěstí. „Máte nějaký problém s tím, co se včera stalo?“

Tvářil se obezřetně a podezíravě. „Problém je, že nevím, jak tohle udělat. Jistě jste už touto dobou uhodla, že pokud jde o romantické styky, neměl jsem žádný úspěch.

„Jeden polibek neznamená romantické styky,“ namítla tiše.

„Ať je to jak chce, jsem v těchto věcech naprosto mizerný.“

„Já sama v tom taky nejsem nijak skvělá.“

Severus na ni vrhl nevěřící pohled. „Vy jste byla – jste, když na to přijde – vdaná, Grangerová.“

„A podívejte se, kam jsem to dopracovala,“ poukázala.

To ho na chvíli zarazilo. „Přesto to dokazuje, že jste schopná základní intimity s jinou lidskou bytostí. Co očekáváte ode mne? Sex? Doprovod při vašich ministerských povinnostech?“

Její oči potemněly. „Myslíte, že bych se snížila k tomu, abych vás takto využila kvůli sexu s výhodami?“

„Ne,“ připustil.

„Děkuji. A pokud jde o doprovod, rozhodně bych někde dokázala vyhrabat jiného muže, kdybych chtěla.“

„Proč tedy? Proč já?“

„Opravdu si myslíte, že jste tak odporný člověk, že by s vámi nikdo nechtěl být?“

„Jste v kladném slova smyslu nevšedně obdařená žena. Odpověď na vaši otázku by měla být směšně snadná.“ Snape hleděl poněkud samolibě a pohodlně se opřel.

Zírala na něj přivřenýma očima. „Teď jsem vás na smrt vyděsila, že? Je pro vás myšlenka, že byste se mi mohl líbit, tak obtížně přijatelná?“

Jeho domýšlivý výraz se vytratil. „Deset bodů Nebelvíru za vaše pronikavé pozorovací schopnosti. Už jsem viděl ten nejhorší druh temného zla,“ zavrčel, „ale upřímně řečeno, tohle považuji za děsivější. Předpokládám, že nepřestanete s tímto přátelstvím?“

„Chtěl byste to?“ otázala se prostě.

Dlouhou chvíli ji zkoumal. „Ne,“ řekl. „Zjistil jsem, že se mi vaše přátelství a společnost líbí.“

„Cítím totéž. I když, pokud si budete připadat lépe, možná bychom se měli vyhnout situacím, v nichž je pravděpodobný fyzický kontakt.“

„Jako jsou koncerty a příkré schody?“

„Naprosto.“ Koutky jejích úst sebou trhly. „Schodiště může být mimořádně nebezpečné.“

Snape si povzdechl. „Víte, vy budete moje smrt.“

„O tom pochybuji. Povedlo se vám přežít tak dlouho. Považujete mě za přítelkyni, takže nechápu, jak bych mohla dosáhnout něčeho, co se nepovedlo celému Odboru pro prosazování kouzelnických zákonů a Starostolci dohromady.“

„Potom bych možná mohl být vaše smrt.“

Jen se usmála. „Uvidíme.“

Severus na ni krátce vzpurně pohlédl, ale nedokázal vymyslet další námitky. Nakonec rozpřáhl ruce v gestu porážky.

„Výborně. Chtěla byste v pátek večer zajít ke Kostkovanému poníkovi?“

„To by bylo milé, děkuji.“

„Milé?“ opakoval nevýrazně.

„Promiňte. A co ‚jakž takž zábavné‘?“

Nevěřícně zavrtěl hlavou, i když měl ve tváři náznak úsměvu. „Jsem zvědavý na jednu věc.“

„Na co?“

„Už je to skoro čtyři týdny, co jsem vám dal své vzpomínky na válku, a přesto jste o nich nic neřekla.“

Mávla směrem k jídelnímu stolu. „Plánovala jsem si je dnes večer znovu přečíst. Začala bych, kdyby se neobjevil Ron.“

„A co si o nich myslíte?“

Tohle bylo ošidné. Nechtěla, aby to vyznělo příšerně nevděčně vzhledem k tomu, jak moc žadonila a snažně prosila o jeho pomoc s knihou. „Byly – pronikavé,“ řekla, okamžitě si vědoma toho, že ho nezmátla.

„Jste špatná lhářka, Hermiono Grangerová. Chtěla jste mé nejhlubší, nejosobnější úvahy. To, co jsem vám dal, bylo sotva víc, než obsahovaly oficiální soudní protokoly.“

„Abych byla upřímná, jsem vděčná za cokoli, co jste mi poskytl.“

Lehce se zamračil a hleděl na své ruce složené v klíně. „Co byste chtěla vědět?“

„Promiňte?“ řekla s jistotou, že špatně slyšela.

Jeho temné oči se upřely do těch jejích. „Řekl jsem, co byste chtěla vědět? Toto je vaše šance. Můžete se mě zeptat, na cokoli si přejete.“

Nevěřícně na něj zírala. „Prostě jen tak?“

„Chcete říci, že nemáte žádné otázky? Jedna z konstant tohoto světa je, že Hermiona Grangerová má vždycky otázky. Pospěšte si s nimi, než si to rozmyslím.“

Jediná věc, na niž dokázala myslet, byla ,promeškám tuhle velkou příležitost´. Nahlas vyhrkla první věc, která ji napadla.

 „Proč?“

Snape na ni zíral. „Mohla byste být konkrétnější? Kdybych věděl, že vaše dotazy budou tak vágní, možná bych spolupracoval už dávno.“

„Proč jste se přidal k Voldemortovi?“ nebyla to ta nejlepší otázka, kterou mohla položit vzhledem k tomu, že měla víc než dostatečnou příležitost urovnat si myšlenky, ale o tomto problému spekulovala už několik let.

„Myslím, že odpověď můžete uhodnout bez potíží, ne? V Bradavicích jsem nezapadal. Voldemort mě přijal a vzbudil ve mně pocit, že jsem ceněn za to, kdo jsem byl.“

Náhle si s bolestnou jasností připomněla své první dva měsíce v Bradavicích a svou osamělost. „Co ještě? Opravdu jste věřil tomu, co Voldemort zastával, nebo vás přitahoval aspekt temné magie?“

„I když je pravda, že jsem měl zájem o temnou magii, nepřipojil jsem se ke Smrtijedům, abych se oddával tomuto konkrétnímu sportu. Prostě jsem shledával toto téma fascinujícím. Co se týče Voldemortových názorů... myslím, že když člověk hledá místo, kam by patřil, je jednodušší ignorovat jisté aspekty, které by jinak mohly působit nepříjemně.“ Založil si paže na hrudi a zamračil se na ni. „Neměla byste si to zapisovat?“

„Samozřejmě.“ Rychle vyskočila a sáhla po mudlovském peru a jednom ze starých výtisků Denního věštce na konferenčním stolku. Usadila se v křesle a poskládala noviny tak, aby si na volné okraje mohla dělat poznámky. „Který z Voldemortových názorů vám byl nejnepříjemnější?“

„Záležitost nadřazenosti čistokrevných. Můj otec byl mudla, a i když jsem ze sebe nedokázal vydolovat k tomu muži sebemenší náklonnost, je pravda, že kdyby ho nebylo, neexistoval bych. Lidé, kteří se tolik užírají otázkou rasové čistoty, si zřídkakdy připomenou, že pokrevní linie zeslábne, pokud se separuje. A protože Voldemort sám nebyl čistokrevný, shledal jsem jeho posedlost obzvláště ironickou a naprosto nesmyslnou.“

Hermiona si zamyšleně poklepala perem po rtech. „Viděla jsem svatební oznámení vašich rodičů ve starém výtisku Denního věštce.“

Překvapeně zdvihl obočí. „Jak jste na tohle přišla?“

„Náhodou, když jsem dělala nějaký výzkum,“ řekla, když se rozhodla, že ani uplynulý čas nemusel otupit Snapeovu podezíravost ohledně Harryho učebnice lektvarů.

Odpověď ho zřejmě uspokojila. Začal hovořit o svém rozčarování z Voldemorta („Ten muž byl šílený jako Kloboučník. Co je na tom k nepochopení?“), pokračoval k jeho spletitým taktikám („Byl brilantní jen do určitého bodu, kdy jeho ego stanulo v cestě jeho inteligenci.“). O hodinu později měla Hermiona několik čísel Denního věštce popsaných poznámkami a v ruce křeč od snahy udržet krok se Snapeovými komentáři. Nakonec položila otázku, která jí celá léta tkvěla v mysli či v podvědomí:

„Proč tak nenávidíte Harryho?“

Severus seděl s nataženýma nohama a vyčerpaně se opíral o pohovku. Vrhl na ni pohled čiré zloby, která rychle vybledla k rezignaci.

„Odpověď na tuto otázku je... komplikovaná,“ pronesl unaveně. „Víte, že Harryho otec a jeho přátelé mě ve škole neustále šikanovali.“

„Ano.“ To odhalení bylo jednou z věcí, připomněla si, které zmírnily Harryho téměř zbožňování jeho zesnulého otce.

„Mezi námi nikdy nebyla žádná náklonnost,“ pokračoval, „ale jeho matka Lily ke mně bývala často milá. Jako obvykle se mi povedlo přátelství zničit ještě předtím, než se rozvinulo, a brzy mnou pohrdala i Lily.“

„Byl jste... k ní přitahován?“ zeptala se bez dechu.

Odfrkl si a vrazil ruce do kapes. „Každý byl k Lily přitahován. Byla ten typ děvčete. Ne, má to víc co do činění s uvědoměním si vlastních nedostatků a neschopností se s nimi vypořádat.“

„Tomu nerozumím.“

„Harry byl jen symbol, Grangerová – symbol všeho, co bych měl, kdyby se můj život vyvíjel jinak. Podíval jsem se na Harryho Pottera a viděl jsem jeho otce, jak se mi vysmívá. Viděl jsem jeho matku, která se ke mně otočila zády poté, co jsem s ní jednou zacházel příliš hrubě. Podíval jsem se na Pottera a viděl jsem, že jeho život je jedinou neustálou cestou k úspěchu, zatímco můj byl jediný dlouhý, žalostný úpadek.“ Severusovi se povedl pokřivený úsměv. „Takže pokud by na mě někdo pomyslel, až bych byl mrtvý, mohl by aspoň říct, že i když jsem byl ničemný panchart, alespoň jsem důstojně zemřel.“

Hermiona si pomyslela, že Snapeův obšírný projev, pronesený v poslední hodině, zanechal pokoj nabitý emocionálním napětím. Zjistila, že se na něj střídavě zlobí, rmoutí se nad jeho nepříjemnou životní situací a fandí mu v jeho pokusech o zlepšení života v posledním desetiletí. Když se vyškrábala na nohy – momentálně zoufale potřebovala jít na záchod – kouzlo bylo zrušeno. Snape také vstal, s obvyklými poznámkami, že se zdržel příliš dlouho a jak už by měl opravdu jít.

Nezdálo se, že by byl ve velkých rozpacích z toho, že jí sdělil osobní informace, ale usoudila, že ho to spíš vyčerpalo. Doprovodila ho ke dveřím a velice mu děkovala za jeho pomoc.

„Důvěřoval jste mi s vašimi soukromými myšlenkami,“ řekla a tiskla si k hrudi jedny poskládané kouzelnické noviny. „Vážím si toho, Severusi. Opravdu.“

Jen přikývl. „Myslím, že se uvidíme v pátek večer v Kostkovaném poníkovi.“

„Ano.“ Váhavě se natáhla a dotkla jeho ruky. Překvapený Severus pohlédl dolů na svou ruku, sevřenou v její dlani.

Obličejem mu prokmitl zvláštní výraz, pak ji jemně přitáhl blíž k sobě a políbil. Nebyl to rozpačitý polibek z včerejší návštěvy v Tkalcovské uličce. Byl to něžný výraz lásky, touhy, naděje.

A stejně tak náhle se odtáhl. Pokusil se promluvit, ale nejdřív si musel odkašlat.

„Musím jít,“ povedlo se mu ze sebe vypravit.

„Chápu,“ přikývla.

Natáhl se, aby uchopil za ruku tentokrát on ji a prostě ji držel, ve tváři zmatený výraz. Dokázal jen užasle zavrtět hlavou.

„Já vím,“ řekla s úsměvem, „nevíš, co se mnou máš dělat.“

Severus se jí podíval do očí a stočil rty do polovičatého úsměvu. „To je pravda, ale domnívám se, že nějaké nápady začínám mít.“

Za obsah komentárov je zodpovedný užívateľ, nie prevádzkovateľ týchto stránok.
 0 komentárov
Ďakujem
Pre automatický komentár sa musíte prihlásiť.

Archivované komentáre (pôvodne v archíve)


Re: Kapitola 16. Společnost Od: sisi - 29.04. 2017
Výborně, děj se konečně posunuje rychleji a má spád. Ron si střídá dveře se Snapeem, Hjemiona v obležení papírů a knih a novin a časopisů. A Severus? Najednou mu jde vyprávění nějak lehčeji, tedy do osudného momentu, kdy má vyprávět o sobě a době pobertů v Bradavicích. To je bolavé téma. Díky za překlad a těším se na další kapitolu, další týden, další sobotu.
Re: Kapitola 16. Společnost Od: denice - 03.05. 2017
Ron za sebou definitivně zavřel dveře, aspoň to tedy tak vypadá. Nastává doba Severuse Snapea - pokud to tedy nějak nepokazí... Děkuji.

Re: Kapitola 16. Společnost Od: zuzule - 28.04. 2017
Hehe, posledni veta se mu povedla ;) U Rona se mi libilo, ze nedelal sceny, tak doufam, ze si to pak jeste nepokazi. Harry bude sakra problem, ale zas na jednu stranku, co je vsem do toho... Uvidime Diky moc!
Re: Kapitola 16. Společnost Od: denice - 03.05. 2017
Ron byl rád, že z toho tak pěkně vyvázl, mohlo být hůř, že. A Harry má štěstí, že Ginny stojí na stráži :-) Děkuji.

Re: Kapitola 16. Společnost Od: martik - 27.04. 2017
Moc se mi líbil Ron - nejen, že si uvědomuje svoje nedostatky, ale měla jsem hrůzu z toho, že zůstane stát ve dveřích a bude se dožadovat "co ten tady dělá?". Díky bohu za ten rozum a dospělost. A ti dva...achjo. Nejdřív se dohodnou, že se vyhnou fyzickému kontaktu, a pak... úžasné, jak se z pár vět může udělat dokonalá romantika. Severus je naprosto k sežrání. Děkuji, denice.
Re: Kapitola 16. Společnost Od: denice - 03.05. 2017
Ron je úžasný - ale vzhledem k tomu, kolik másla má na hlavě, se ani nedivím, že se zdekoval a hezky rychle. Určitě si oddechl. A ti dva - no, to jejich rozhodnutí je kouzelné :-) Děkuji.

Re: Kapitola 16. Společnost Od: Lupina - 27.04. 2017
Tak Rona jsem si užila. Moc se mi líbilo, že se dokážou s Hermionou tak civilizovaně rozejít. A následný souboj vtipu a konečná romantika, ano, užila jsem si. Děkuji!
Re: Kapitola 16. Společnost Od: denice - 03.05. 2017
Jo, Ron, to je kapitola sama pro sebe. Jsem zvědavá, kdo mu nakopal zadek, aby se obtěžoval sdělit své stále ještě manželce osobně, že si na vánoční rodinné setkání přivedl milenku. Tipuji si Ginny :-) Romantika v Severusově podání je opravdu neodolatelná... Děkuji!

Re: Kapitola 16. Společnost Od: luisakralickova - 27.04. 2017
Krása, moc děkuji za překlad, těším se na nápady, které společně uskuteční:)
Re: Kapitola 16. Společnost Od: denice - 03.05. 2017
Já děkuji za pochvalu!

Re: Kapitola 16. Společnost Od: silrien - 27.04. 2017
Ah, ti dva se hledali. Nejprve si vše musí řádně promyslet, potom prodiskutovat a následně stanovit pravidla. A vzápětí je porušit, protože láska je naštěstí mocná. Velmi mě baví. Moc děkuji
Re: Kapitola 16. Společnost Od: denice - 03.05. 2017
Hledali se - to je přesné. Vědí, že si mohou počkat a všechno pořádně promyslet, vždyť už jsou dospělí a je jim jasné, že jim nic neuteče:-) Oba už se spálili, takže si dávají pozor... Děkuji!

Re: Kapitola 16. Společnost Od: margareta - 27.04. 2017
No, zdá se, že jim to vyhýbání se fyzickému kontaktu moc nejde. Mám radost! Akorát se bojím, aby se ten Hermionin sen neukázal jako prorocký! Aspoň Ginny by mohla mít pochopení a pomoct. Ron už do toho skutečně nemá co mluvit, ale Harry bude problém. Možná, že i Wesleyovi a určitě aspoň část společnosti. Ještě že mají kde se zašít! Mají Kostkovaného poníka, schody do sklepa, v nejhorším laboratoř. Snapeova asistentka je určitě neprozradí! Děkuji za krásnou kapitolu a moc se těším na další!! Děkuji!
Re: Kapitola 16. Společnost Od: denice - 03.05. 2017
Ve vyhýbání fyzickému kontaktu rozhodně mají mezery, tam budou muset ještě hodně nacvičovat. A pár míst a nápadů se určitě najde264 :-) Děkuji.
Re: Kapitola 16. Společnost Od: denice - 03.05. 2017Re: Kapitola 16. Společnost Od: denice - 03.05. 2017
Ve vyhýbání fyzickému kontaktu rozhodně mají mezery, tam budou muset ještě hodně nacvičovat. A pár míst a nápadů se určitě najde :-) Děkuji.

Re: Kapitola 16. Společnost Od: Gift - 27.04. 2017
Muze se clovek do takoveho Severuse nezamilovat? Ten konec byl... ach, nejsem schopna slov. :-) Jednoduse to byla presne ta spravna davka romantiky. Moc a moc povedena kapitola. Dekuji za ni!
Re: Kapitola 16. Společnost Od: denice - 03.05. 2017
Rozhodně se zamilovat přímo musí :-) Ano, Kailin dávkuje po kapkách, a dělá to zatraceně dobře. Děkuji.

Prehľad článkov k tejto téme: