Preklady fanfiction Harryho Pottera

Len pre našu zábavu a poučenie.

Prostě jen být

Kapitola 7. Jen seďte a sledujte – 2. část

Prostě jen být
Vložené: Lupina - 26.04. 2017 Téma: Prostě jen být
Lupina nám napísal:

Autor: Amarti                        Překlad: Lupina        Beta: marci                 Banner: arabeska

Originál: https://www.fanfiction.net/s/7454117/7/Just-to-Be

Rating: 16+

Pozor, nie je možné otvoriť v novom okne, musíte sa vrátiť späť.

Kapitola 7. Jen seďte a sledujte – 2. část

Grangerová. Sedí mezi studenty. Čte nahlas. A všech patnáct dětí poslouchá jako u vytržení.

Ne. Ne. Ne. Ne.

Copak tahle žába stále nedokáže poslechnout byť i ten nejjednodušší pokyn? Jen seďte a pozorujte, nic neříkejte. Řekl jí to z velmi specifického důvodu – nebyl si jistý, jak dobře na ni budou děti reagovat, a chtěl jim dát čas, aby si zvykly na její přítomnost, než s nimi začne skutečně interagovat.

Rychle sešel schody do obývacího pokoje a přímou čarou zamířil ke Grangerové. „Nahoru,“ pokynul tiše. Tázavě na něj pohlédla. Copak mu dnes schválně nerozuměla? „Nahoru,“ přidal na důrazu, byť stále tiše. Grangerová odložila knihu a následovala jej z místnosti. Severus přes rameno švihl hůlkou a seslal Patrona, aby hlídal děti.

„Čtěte,“ bylo jediné, co směrem k nim řekl.

Jakmile byli z dohledu a doslechu, nepříliš jemně popadl Grangerovou za loket a vyvlekl ji po schodech. Otevřel dveře do její ložnice a strčil ji tam.

„Sakra, co to mělo znamenat?“ čertila se.

Severus narychlo seslal tišící kouzlo, než se do ní s planoucíma očima pustil. „Jen seďte a pozorujte,“ vyštěkl. „To je vše, co jste měla udělat – sedět a pozorovat. Myslel jsem, že si s tak jednoduchým pokynem poradíte. Ale jakmile jsem se k vám otočil zády, začala jste s nimi navazovat kontakt.“

„Měly problémy se čtením. Jediné, co jsem -“

„Samozřejmě, že mají problémy se čtením. Téměř všechny mají také problémy s učením. Myslíte si, že si toho nejsem vědom? Myslíte, že si nepřeji napravit to?“ Teď na ni téměř křičel a to on nikdy nekřičel. „Zašla jste daleko. Měla jste jen pozorovat, aby si zvykly na vaši přítomnost. Až když by si na vás zvykly, bylo by moudré s nimi promluvit. Jsou naučené, že je lidé opouštějí, nevěří snadno, a proto jim představuji nové osoby velmi, velmi pomalu.“

„Vypadaly, že mi věří. Margaret byla zpočátku váhavá, ale brzy se ke mně přisunula, a ostatní se zeptaly, jestli mohou poslouchat, a já jsem jim samozřejmě nemohla říct ne -“

„Grangerová.“

„Ano?“

„Sklapněte.“

Grangerová zmlkla.

„Tím, že jste ignorovala mé velmi konkrétní a velmi jednoduché pokyny, připravila jste se o moji důvěru. Bohužel se zdá, že ani váš mozek nepobere něco tak prostého. Nemohu říct, že by mě to překvapilo, a nemohu uvěřit, že jsem vás považoval za schopnou to pochopit. Dnes mohlo jít jen o čtení. Zítra by mohlo jít o něco extrémnějšího.“

„Nebuďte směšný, Severusi, víte, že jsem tu pro ně.“

„Vím?“

Zmateně nakrabatila obočí. „Proč byste nevěděl?“

Severus přimhouřil oči a z hlasu mu odkapával jed. Přistoupil o pár kroků, aby se nad ní čněl a co nejvíc ji zastrašil. „Proč bych měl vědět?“

ooOOoo

To Hermioně hnulo žlučí. Byla tady, pomáhala dětem, vytahovala je z ulit, jednala s nimi, zapojovala je a dostane se jí přístupu, jako by byla prvňačka, která roztavila kotlík? Jednal s ní, jako by ji přichytil, že je mlátí?

Co to s ním je?

Pocit marnosti v ní zvedal vztek. Opravdu, opravdu nechtěla, aby to zašlo dál.

„Severusi,“ začala tiše. „Nechci se s vámi hádat. Nikdy tomu tak nebylo a obzvláště ne dnes večer. Mohla bych se obhajovat, ale vím, že je to marné. Udělal jste si už obrázek o mně a mých motivech, že? Máte pravdu, jen jsem tam neseděla a nepozorovala. Neuposlechla jsem vás a mluvila s nimi. Možná se jim to i líbilo. Reagovaly. Došlo mi rychle, že něco podobného se jim děje jen zřídka. Myslím, že to bylo správné, a nic, co řeknete, nezmění můj názor.

Vím, že tato situace je nová a stresující, Severusi, ale netuším, co víc mohu udělat, abych dokázala, že jsme s Harrym na vaší straně. Pokud nejste připravený nám věřit ani po tom, co jste viděl za poslední měsíce, pak nevím, co by vás mohlo přesvědčit. Se snahou jsem skončila.“

Povzdechla si. „Ne, aby bylo jasno. Nekončím s nimi. Jednoduše jsem skončila s vámi.“

Stáli tam proti sobě a hleděli si z očí do očí snad věčnost. Měl by ji právě teď vyhodit a zakouzlit dveře tak, aby se nemohla vrátit.

Až když se zhluboka nadechl, uvědomil si, že se mu nedostává kyslík.

„Nikdy pro ně nikdo nic neudělal, Grangerová, a vy a já jsme nikdy nestáli na stejné straně,“ řekl nakonec.

„To-není-pravda,“ procedila skrz zatnuté zuby a za každým slovem udělala pauzu. „Vždy jsme stáli na stejné straně. Možná se nemusíme mít rádi, ale vždy jsme bojovali za stejnou věc.“

Výsměšně si odfrkl. „Vy a já jsme mohli být vojáky bojujícími na stejné straně barikády, ale to neznamená, že jsme bojovali za stejnou věc.“

„Nepochybuji, že naše motivy se lišily, ale to by nemělo nic znamenat.“

„Znamená to všechno.“

Grangerová se nadechla a zavrtěla hlavou. „Mýlíte se. A minulost s tím nemá co dělat – s tím tady a teď, s dětmi. Teď bojujeme na stejné straně a ze stejných důvodů.“

„Grangerová, copak nejste způsobilá samostatného myšlení? Pořád ‚my‘, ‚my‘, ‚my‘. Dokážete se vy a Potter od sebe odtrhnout a zaměřit se na to, co děláte a proč?“

Vypadala uraženě. „Nejsem Harryho poskok a nikdy jsem nebyla. Toto byl můj nápad. O problému jsem se dozvěděla z auditu a oba jsme tady ze stejného důvodu jako vy.“

„Ani náhodou nemůžete znát mé důvody.“

„Nemůžu?“ zeptala se sarkasticky. „Začalo to jen z povinnosti, jako jste i chránil Harryho. Že ano? Cítil jste se zodpovědný za to, že tyto děti osiřely částečně nebo zcela kvůli vaší činnosti špiona, nebo přímo vaší hůlkou nebo kvůli informacím, které jste prozradil Řádu. Ale Severusi, to se změnilo, že? Začalo vám na nich záležet. Začal jste soucítit s jejich hroznou situací.

Vím, že mám pravdu. Vím, jak se staráte o děti, které chráníte jen z povinnosti. Kdysi jste udělal vše, aby Harry pochopil, že ho nemáte rád a že ho přirovnáváte k jeho otci. Nikdy jste nevynechal možnost jej urazit. Nikdy jste ho nedržel, když plakal, nechránil jej před špatnými vlivy, nikdy jste se nezastavil podívat, jestli je o něj postaráno, jak by mělo. A nikdy jste nepodnikl žádné kroky, abyste se stal jeho zákonným poručníkem.

A to je ten rozdíl, Severusi. Z jednání na základě pocitu viny jste se posunul k péči o ty děti jako otec.“

„Nemáte ani nejmenší představu -“

„Nemám? Řekněte mi, že se mýlím! Podívejte se mi do očí a řekněte mi, že toto je pro vás jen povinnost a že mi tady spíláte za porušení vašich instrukcí jen ze zvyku, ne ze strachu, že budou zraněné. Podívejte se mi do očí a řekněte mi, že těmto dětem dlužíte jen to, co jste dlužil Harrymu a nic víc. Podívejte se mi do očí a řekněte, že vám na nich nezáleží.“ S tím si založila ruce a vyzývavě se do něj zabodla pohled.

A opět tady stáli proti sobě a hleděli si z očí do očí, ztěžka dýchali a nic neříkali. Zlostně na sebe hleděli. Vybízeli jeden druhého, ať promluví. Severus nedokázal pro Grangerovou vymyslet žádnou odpověď, alespoň ne takovou, kterou by byl ochotný vyslovit nahlas.

„Chcete, abych odešla?“ zeptala se nakonec po dlouhém tichu.

Před odpovědí se zamyslel. „Ještě ne. Musí si jít lehnout. Pak chci, abyste se držela maximálně mimo.“ Otočil se na patě a zmizel.

ooOOoo

Ten nesnesitelný chlap! Stále jí nevěří! Hermiona pochodovala po místnosti a přála si, aby mohla vyjít. Pak jí to došlo. Stála tady, bylo jí dvacet čtyři a byla zavřená ve svém pokoji jako by byla vzpurné děcko a on stále jejím učitelem. Což šílenost celé této situace jen zvyšovalo.

Padla na postel a zahleděla se do stropu. Na její žádost tady Harry nechal ozdobnou lištu a Snape nic nezměnil. Nepochybovala, že prošel veškerý její majetek, aby našel důvody, proč jí nevěřit, nebo aby zkontroloval pasti či kouzla. Předpokládala, že je zde stále tlumící kouzlo, protože z vnějšku nic neslyšela – žádné šramocení cestou do postele, žádné kroky po schodišti, nic. Vzhledem k tomu, že Grimmauldovo náměstí bylo z těch starých domů, které zradí i toho nejtiššího návštěvníka svými vrzavými schody a uvolněnými parketami, a že dříve jen zřídka prospala Harryho výpravy za půlnoční svačinkou, předpokládala, že šlo o tento případ.

Hermiona si říkala, jestli ji Snape nezamkl uvnitř. Ani by jí to nepřekvapilo.

Jak dlouho trvá uložit patnáct dětí do postele? Půl hodiny? Dvě hodiny? Deset minut? Bylo by šílené zdřímnout si?

Rozhodně bylo. Lepší bude vstát.

Nakonec, po době, která mohla být patnáct minut nebo pět hodin (tak ji pohltil hněv, že ztratila pojem o čase) se dveře do její ložnice otevřely a v nich stál Snape s vražedným výrazem ve tváři. Odmítala nechat se zastrašit, vstala a přešla ke dveřím, až si stáli tváří v tvář.

„Myslím, že je čas, abyste odešla,“ pravil.

„Co vaše plány na večer? Nepotřebujete, abych zůstala s dětmi?“

„Již ne.“

„Copak nejdete ven?“

„To není vaše starost.“

„Ano, to je.“

„Grangerová!“

„Oba víme, že je pro všechny zúčastněné lepší, když tu s dětmi vždy někdo zůstane, ne jen váš Patron. Vy víte a vím to i já, že to bude lepší, i když zůstanu jen v tichosti zde v této místnosti.“

„Musíte odejít.“

„Severusi…“ Hermiona se ocitla na konci s rozumem. Rukama se chytla za spánky a začala si je mnout, aby zmírnila bolest hlavy, která se blížila. „Nechápu. Jistě jste už zjistil, že jsem děti tím čtením nezranila, ani netraumatizovala. I vás už by měl vztek přejít. Proto nechápu, proč trváte na tomto svém postoji. Udělala jsem snad něco nebezpečného? To vysvětlení mi dlužíte.“

„Nedlužím vám nic.“

„Severusi…“

Snape se na ni chladně podíval a ona poznala, že se snaží rozhodnout, zda mu stojí za další pozornost. V jeho očích viděla hněv a… zradu?

Nakonec promluvil, a když tak udělal, jen jeho až příliš kontrolovaný hlas prozrazoval, nakolik rezignovaně se cítí.

„Dříve jim nikdy nikdo až na mě nečetl. Je to pro ně velmi důvěrná věc. Nepřeji si, aby si na vás zvykly, protože vy je opustíte, až to na vás bude příliš.“

Hermiona byla šokovaná. Počkat – byla? Už věděla, že jí nevěří, a věděla, že podle jeho zkušeností lidé často utíkají, když se věci stanou příliš náročnými. Ale ona byla pravděpodobně nejhouževnatější osobou, kterou kdy potkal – musel to zjistit již dávno podle všeho, co se mezi nimi událo v Bradavicích a poté. Navzdory tomu všemu stále nedokázal věřit.

Nikdy jí nebylo nikoho tak líto. A lítost, to věděla, byla ta poslední emoce, kterou by Severus Snape chtěl, aby k němu někdo cítil.

„Ach Severusi,“ vzala ho za ruku a dbala na to, aby ukázala jen zájem a upřímnost. „Nejdu nikam.“

Nestáhl se.

„Běžte zkontrolovat své absolventy. Já zůstanu tady, buď zde, nebo v přízemí pro případ, že by mě děti potřebovaly. Nechte tu Patrona, jestli chcete. Ale nemyslím, že je správné opustit je, a já to neudělám.“

Stále nestáhl ruce z jejích, ani neodpověděl.

„Vím, že je chcete chránit, ale skrývat je před světem není řešení.“ Pustila jeho ruce. „Mějte se hezky, Severusi.“

A s tím zavřela dveře a nechala stát svého bývalého učitele na chodbě samotného a zcela zmateného.

ooOOoo

Věděl, že by ty dveře měl vytrhnout z pantů, popadnout ji za ruku a vyhodit ji ven na chodník.

Věděl, že by jí měl říct, že nemá tušení, o čem mluví, a měl by ji vystrašit tak, aby už držela pusu.

Věděl, že měl ruce stáhnout v okamžiku, kdy mu je chytla.

Věděl, že když mu ruce stiskla, neměl stisk opětovat.

A nad to věděl, že měl celou záležitost smést ze stolu jako ubohý pokus o manipulaci za použití něžného doteku. Kolik žen v minulosti to na něj zkusilo?

Severus to vše věděl. Opravdu. A přesto byl zde, na cestě z Obrtlé, kam se vydal navštívit své absolventky a přitom nechal Grangerovou hlídat.

Něco v tom, jak se na něj dívala, mluvila k němu, dotýkala se ho, jej zcela odzbrojilo a zbavilo nedůvěry. Hluboko uvnitř věděl, že tu není, aby zranila děti, nehledala záminku, aby ho na noc dostala z domu (není blázen, na každém patře, kde spaly děti, nechal Patrona) a nevodila ho za nos. Byl pyšný na to, jak jedinečný je čtenář lidí, že rozumí myšlenkám a motivacím, které tak lehce a příhodně prozrazují. Tvář Grangerové od prvního dne neukazovala nic neobvyklého, ale nevěřil si. Zdálo se to příliš dobré, aby to byla pravda, a tak ji odrazoval. Použil nitrozpyt. Vzal ji a Pottera do nevěstince, aby je vyděsil. Choval se zranitelně, aby nechala padnout své obrany.

Nemohl si pomoci, ale v celé té záležitosti se cítil pošetile. Pošetile, že jí věří. Pošetile, že by neměl. Vše ho to roztrpčovalo.

Vešel na Grimmauldovo náměstí, zavřel dveře, zhroutil se na ně a zhluboka vydechl. Toto byla zdaleka nejtěžší část jeho práce. Když byly děti v jeho péči, mohl je chránit. Ale ve výsledku jim to moc dobrého nepřineslo – téměř okamžitě, jakmile jeho péči opustily, začaly žít v soukolí zločinu, zoufalství a zneužívání.

Říkal si, co víc mohl dělat. Věděl, že toho nedělá dost. Jeho cílem bylo dostat je do Bradavic a připravit je na tamní život. Přesto jeho svěřenci potřebovali jeho pomoc nejvíc poté, co odešli. Ale on nemohl opustit ty mladší. Ty potřebovaly víc jeho času, i když ne tolik pomoci.

Důkladně zkontroloval všechny ložnice. Všechny děti spaly ve svých postelích – skvělý výsledek jakékoliv noci a ještě lepší, když tady ani nebyl. O nocích, kdy Severus odešel, si to alespoň jedno dítě vždy uvědomilo a vylekaně na něj čekalo. Zdá se, že ne dnes.

Pokoj Grangerové zkontroloval jako poslední; tiše zaklepal na dveře, ale na odpověď nepočkal a otevřel. Byla vzhůru, četla si u krbu a cosi zapisovala do pergamenu. Asi šlo o nějaký zatracený audit.

„Ariadne Carrowová měla noční můru, ale dokázala jsem ji uklidnit a znovu usnula. Jinak bylo vše v pořádku.“

„Dobře,“ odpověděl Severus.

Grangerová naklonila hlavu a zamyšleně si jej přeměřila. „Jste v pořádku?“

„Ano, Grangerová. Půjdu si odpočinout a vy byste měla také.“

„Kam jste šel?“ zeptala se.

„Grangerová… prosím…“

„Vidím, že jste rozrušený, Severusi. Vidím vám to na očích. Dobře skrýváte své emoce, ale něco vás rozrušilo natolik, že to dokážu poznat.“ Pokynula k druhému křeslu u krbu. „Posaďte se tady, dokud vám nebude lépe. Nemusíte se mnou mluvit, pokud nechcete.“

Když o tom později popřemýšlel, nepřišel na to, proč její pozvání přijal. Pomalu k ní došel, a aniž by se na ni podíval, posadil se do křesla a jen zíral do plamenů. Byl to jeho způsob meditace – sledovat plameny, jak tančí na polenech, vnímat sálající teplo. Grangerová vedle něj pracovala v naprostém tichu. Severusovi nikdy dlouhé mlčení nevadilo a zdálo se, že ani Grangerové i přes všechno její nesnesitelné blábolení. Mnoho lidí mělo potřebu vyplnit ticho nezávazným hovorem nebo otázkami. Grangerová vypadala spokojeně.

Zvláštní.

„Dnes jsem šel na Obrtlou.“ Severuse překvapilo, že promluvil.

Slyšel, jak se škrábající brk Grangerové zastavil. „Tam na to… místo?“

Severus přikývl. Nadechl se, aby to rozvedl, ale krk měl sevřený.

„Je těžké chodit tam, že?“ zeptala se Grangerová. Severus neodpověděl. „Nemusíte mi odpovídat, jestli nechcete, ale co děláte, když je navštívíte?“

Z nějakého důvodu Severus zjistil, že jí chce odpovědět. „Mluvím s nimi. Poslouchám je. Dávám jim peníze. Radím jim. Přináším zprávy. Ale většinou tam prostě jen… jsem.“

„Jste někým, kdo s nimi jedná jako s lidmi a ne jako s věcmi,“ řekla Grangerová zadumaně. Severus přikývl. „Severusi… proč je nepřivedete sem?“

Zmrazil ji pohledem. „Myslíte, že si nepřeji dostat je z toho hrozného místa?“ vyštěkl. „Nemyslíte, že kdybych jim mohl umožnit prchnout, že bych to neudělal? Toto je velký dům, ale není dost velký pro všechny.“

„Kolik jich je tam… na tom místě?“

Typická Nebelvírka, pomyslel si Severus. Chce se pokusit vyřešit každý problém, nepřijme, že se vyřešit nedá.

„Šest,“ odpověděl Severus. „Je jich tam šest.“

„Snadno můžeme dát tři do tohoto pokoje a některé mladší sestěhovat po třech a uvolnit tak další ložnici. Nebo můžeme přeměnit podkroví na ložnici, ještě pro ně nemáte využití…“

„Grangerová,“ utnul ji Snape. „Přestaňte. Zaprvé, nesouhlasím, že je tady pro všechny děti dost místa. Zadruhé, co by dělaly? Jenom tak žily? Nebudou moci pracovat nebo nastoupit do školy.“

„Budou pokračovat ve vzdělání, jak by i měly,“ poukázala Grangerová. „S mladšími už to děláte. Proč neučit i ty starší? Nejsou dospělé, měly by být ve škole.“

„Grangerová, nemohu nahradit osnovy Bradavic!“ vykřikl Severus popuzeně. „Stojí mě to všechnu energii a čas, jen abych se postaral o mladší děti. Přidat k nim ty starší a navrch chtít dodržet kouzelnické rozvrhy hodin… nemožné. A dovolte mi informovat vás, Grangerová – vyučovat jeden každý kouzelnický předmět klade velké požadavky. Pokusit se i jen o hlavní předměty… to je šílenství.“ Konečně se jí podíval do očí. „Jsem jediný. Zvládnu jen tolik. A přesto…“

A přesto to nestačí.

Pořád máš nějaké omluvy, když selžeš, že? ptal se hlásek.

„Takže alternativa je lepší?“ vyplivla Grangerová zpět.

Severus svěsil hlavu a promluvil velmi potichu. „Dělám, co můžu.“

Grangerová si povzdechla. „Snažím se být jen nápomocná.“

„Kdybych je mohl dostat zpět do Bradavic, věřte mi, že bych to udělal.“

„Proč ne třeba zahraniční škola? Kruval nebo Krásnohůlky? Nemůžou jít tam?“

Severus zavrtěl hlavou. „Jména Smrtijedů jsou známá po celé Evropě. Tady na ně mohu alespoň trochu dohlížet a podporovat je. Pokud by vycestovaly za hranice, do země, jejíž jazyk neovládají a nemají tam žádné kontakty, neodvažuji se pomyslet, co by se jim mohlo stát.“

Grangerová si povzdechla. „Vím, že tyto problémy nevyřešíme dnes, ani za jednu noc, nebo vůbec brzy. Ale víte, co se říká – když se chce, všechno jde. Najdeme způsob.“

Severus podobné fráze neměl rád. „Podle mé zkušenosti vždycky všechno nejde.“

„Víte, Severusi,“ zašvitořila Grangerová s hraným veselím, „nejsem si bezpodmínečně jistá, že máte ty správné zkušenosti.“

Na chviličku jeho maska spadla, ale okamžitě získal bezvýrazný pohled.

„Nicméně,“ pokračovala, „jsem unavená a vy musíte být také, takže půjdu domů. Dobrou noc, Severusi.“

Opustila místnost, ale u dveří tiše prohodila: „Mimochodem, mýlíte se. Jste jediný, ale už nejste sám. Ne v tomto. Už nikdy.“

A vyšla ze dveří, po schodech dolů a ven z domu.

Severus dál seděl v místnosti, v její ložnici, a přemýšlel o všem, co řekla. Nezabýval se však tím, o čem mluvili, ale první věcí, kterou zmínila.

Ariadne Carrowová měla noční můru? Grangerová tam šla? Proč jej nevaroval Patron? Byl navržený k tomu, aby vyhlásil poplach, když do dětských pokojů vejde nějaký nezvaný host.

Samozřejmě. Patron spustí poplach, jen když nezvaný host představuje pro děti nebezpečí.

Pokud Severus mohl něčemu věřit, byl to jeho Patron. Její Patron.

Nakonec Grangerová patrně nebezpečná nebyla. Nepředstavovala pro děti žádnou hrozbu.

A možná ani žádný z nich.

Grangerová jej neposlechla, překročila hranice a vytlačila ho mimo jeho komfortní zónu.

Čert aby ji vzal, ale k něčemu to bylo dobré.

Děti spaly nejlépe od jejich příchodu. Strávily hodně času s Grangerovou a nic zlého se nestalo. Dokonce byly posmutnělé, když odcházela nahoru.

Možná… by mohl trošku polevit. Kvůli dětem.

ooOOoo

Hermiona té noci ležela v posteli a nemohla spát. Cosi v ní hlodalo.

Pravda, dal jí konkrétní pokyny, které ignorovala. A pak po ní chtěl, aby odešla, což odmítla. A pak nechtěl mluvit, ale ona ho k tomu přiměla.

Třebaže byla Hermiona spokojená s výsledkem, nepochybovala, že vše bylo naprosto správné, a byla přesvědčená, že za daných okolností byly její akce nutné, cítila v sobě konflikt.

Trošičku.

Efektivně přinutila Severuse Snapea, aby ji zanechal samotnou s dětmi i přes všechny jeho námitky. A přežila.

Hermiona polkla. Udělala správnou věc, že ano? Přinutit Snapea, aby viděl, že jeho způsob není vždy nejlepší, a přimět ho, aby chápal, že ona není nebezpečná.

To bylo správné… že ano?

Další měsíce si budou zvykat oba. Všichni. Mohla se jen modlit, aby jejich osobní urážky celou věc nezničily.

Možná by byl vhodný malý odstup. Jen pro teď.

 

PA: Vím, že první část byla spíše shrnutím než příběhem, a za to se omlouvám. Raději ukazuji, než říkám, ale věci se musely stát, abychom mohli poskočit do současné doby. Když to spočítám, od začátku do konce tato kapitola zahrnuje šest týdnů.

Pár vás komentovalo fakt, že Harry a Hermiona bez dovolení používají Severusovo křestní jméno. Jde o naivní pokus se s ním nějak spojit. Nezůstalo bez povšimnutí z jeho strany, že o to usilují až moc.

Hermiona je v celé záležitosti velmi nebelvírská, že? A zase spadla do staré léčky a nutí lidi dělat, co si myslí, že by měli. Ne aby dělali, co si oni sami myslí. Chuděra, nemůže si pomoci. Měla bych to vědět, sama jsem taková. Navrch řekněme, že malé postrčení by náš hrdina mohl potřebovat. A pamatujte, že jsme naše kamarády zastihli šest let poté, co jej naposledy viděli. Změnili se z těch, které jsme znali a milovali v HP7.

Za obsah komentárov je zodpovedný užívateľ, nie prevádzkovateľ týchto stránok.
 0 komentárov
Ďakujem
Pre automatický komentár sa musíte prihlásiť.

Archivované komentáre (pôvodne v archíve)


Až mě zabolelo u srdíčka, kolik je tady naznačených konfliktů (vnitřních i vnějších), emocí a zvratů. moc se těším, co tento příběh dále přinese!

Ach Merline! Já tu Hermionu obdivuju - takhle to ustát! Já bych na toho chlapa nejspíš začala ječet, možná bych mu i něco hodila na hlavu, aby se probral... no, nefungovalo by to, ale já dodnes špatně snáším, když se mnou někdo jedná povýšeně, jakože všechno ví líp, všude byl třikrát atd. a v pětadvaceti jsem byla ještě horší. Možná proto jsem si nevzala za muže Severuse, ale mého nekonečně trpělivého miláčka... :-) Ale dost o mně - ač z toho je vidět, jak strašně ta povídka vede k zamýšlení - jestli toho příšerného chlapa dokáže některá zvládnout, je to Hermiona. Ona byla vždycky trochu jinde než její vrstevníci, ale tady mi přijde na svůj věk až neskutečně chápavá a empatická. Ačkoliv na ten odstup jsem tedy fakt zvědavá. Tahle racionální rozhodnutí jdou obvykle do kytek. Ale abych na našeho netopýrka jen nedštila oheň a síru - když na věc vidíme z jeho stránky (hlavy), dává to dokonalý smysl. Příliš často byl ve svém životě zrazován a opouštěn, proč by měl věřit jedné tvrdohlavé nebelvírce, která mu koneckonců nikdy nic dobrého neudělala? A pak je to taky ješita - co kdyby uspěla tam, kde se to jemu nepodařilo? Červíček žárlivosti umí vrtat hodně hluboko... Uff, to jsem se rozepsala. Když ale ta povídka se do člověka zakousne. Budu se opakovat, ale jsem opravdu neskonale vděčná, že jste tenhle příběh objevily pro české čtenáře a můžu si ji vychutnávat v takhle dokonalém překladu. Díky, Lupinko a marci!
Strašně mě baví, jak lidé různých naturelů vidí Hermionu (ale i Severuse) různě. Řekla bych, že je to známkou dobře uchopené postavy. Že není jednoznačně nějaká. A tady jsou všichni tak reální. Jako by byli skuteční lidé. A to ještě nevíme, co všechno mají postavy za sebou, jak moc je válka zasáhla. Ale Tvé odhady se docela trefily :-) A děkuji za pochvalu, Jacomo. Až se červenám. Těším se na slet, až SaH budeme moci probrat.

Snáď sa im podarí zachrániť aj tých starších. Snáď novú situáciu Severus začne konečne akceptovať. :)
S dětmi na ulici to nebude snadné. A ne že by jim nechtěli pomoci... Severusovi budeme držet palce :-)

Další krásná a krásně přeložená kapitola. Samozřejmě jsem to nevydržel a i přes svou chabou angličtinu se pokusil přelouskat originál. O to složitější je pro mě komentovat aniž bych neprozrazoval další děj, takže tento komentář bude zase z trochu jiného soudku. I když tuto povídku čtu v originále, pomalu, protože je na moji úroveň tohoto jazyka docela obtížná a protože jsem na jazyky blbej :-), velmi se těším na váš překlad (aspoň si ověřím, že jsem to pochopil dobře:-)). Vždy jsem velmi ctil práci ostatních jak fyzickou tak i uměleckou, něco vytvořit a udělat to dobře je opravdu náročné. Jak těžké je napsat povídku (kterou by se autor odvážil vůbec zveřejnit), jsem si už vyzkoušel i když zveřejnit jsem se jí nakonec neodvážil:-( Ale nikdy jsem nechápal jak náročné je povídku překládat. Ne jen číst v angličtině, ale přeložit ji tak aby kvalita a čitelnost zůstala opravdu zachována, nebo se stala ještě o krapítek lepší. Samozřejmě má zvědavost a touha si to vyzkoušet byla silnější než únava po celém dni u počítače. Takže mohu z vlastní zkušenosti pouze složit obrovskou poklonu všem čarodějkám, které tento server provozují a nádherné povídky cizojazyčných autorů nám zpřístupňují v té nejvyšší kvalitě. Tisíceré díky dámy... Ps: tady to už tak často nevídám, ale kdyby někdo kňoural, jak to že není další kapitola, tak ho pošlete zamnou, dostane po čuni že bude plakat až domů Samozřejmě se moc těším na další kapitolu
Další, co nevydržel :D Ale já to chápu. Naposledy jsem neodolala u Jacomino Lily Potter and the Worst Holiday. Ale to neznamená, že ji nebudu číst česky! Rodný jazyk je hold rodný jazyk. Tak a teď ke Tvému úžasnému komentáři, který je poklonou všem zde zapojeným čarodějkám. Na sletu dojde i k hlasitému čtení. Dopředu nás ženou hlavně ocenění a pochvaly. To je naše jediná odměna a velice nás motivuje. Ceníme si i prostého stisku tlačítka "Děkuji", protože i to se zdá pro některé čtnářky/ře náročné, ale když si někdo dá tu námahu a skutečně se k povídce vyjádři, to je přímo rajská hudba na pro oči (jo, zní to divně :D ). A Tvé krásné ocenění naší práce mi vykouzlilo úsměv na tváři. A lehce přiblblý výraz :D Myslím, že můžu za všechny zdejší překladatelky a neméně důležité bety poděkovat. Takže, děkujeme, Ragnare, převelice jsi nás potěšil a dodal chuti do další práce. PS: Kňouralové byli a budou, to je nevýhoda anonymity internetu. Tvoji nabídku si budeme pro případ nouze pamatovat :D
Jsem moc rád milá Lupino, že tě můj komentář potěšil a vyčaroval ti úsměv. Po tvé odpovědi už máme ten mírně přihlouplý (avšak v Tvém případě mnohem roztomilejší) výraz oba. Doufám, že i další mé komentáře Tě potěší, a odmění za úsilí které těmto stránkám věnuješ...

Já si myslím, že tato kapitola je naopak plná naděje a otevřenosti do další spolupráce Harryho, Hermiony a Severuse. Děti reagují na Herionu pozitivně, jenom Severus to ještě není schopný vidět a přijmout. Snad si zvykne. Děkuji za krásný překlad, potěšil. Těším se na příští kapitolu, jak budou děti hledat Paní, co četla pohádku. Také jsem zvědavá, jak to dopadne s těmi nedospělými, které nejsou v Bradavicích.
Máš pravdu. Je v tom i naděje. Zásadní věc - děti reagovaly pozitivně. A uvidíme, jak rychle dají najevo, že by chtěly předčítat od té Paní :-) A můžeme se těšit, jak se všechny vztahy začnou vyvíjet. Děti na ulici jsou bolavé téma. Ale i na ty dojde... Děkuji moc za komentář, sisi.

Přečteno mám už od probuzení, ale až teď mi povinnosti dovolily napsat komentář. Takže jak jsem předpokládala - těžce budovaná důvěra (a ještě ne zcela nabytá), je zklamaná kvůli neuposlechnutí jednoduchého pokynu. A taky Severus očekává, že jednou to může být na Hermionu moc a dá od toho ruce pryč, a co pak. Ale překvapily mě dvě věci: Severusova zjevná žárlivost - "nikdo jim až na mě nikdy nečetl", a pocit zrady, což nejspíš úzce souvisí s tím prvním. Každopádně ke konfliktu došlo, dospěl ke smíření a teď je načase ještě víc obrousit hrany, slevit ze svých zásad a postojů a posunout se trochu dál. Chtělo by se mi komentovat každičkou větu, tak úžasné je to čtení. Děkuji, Lupino a marci, za skvělý výběr a překlad.
Načechrávám si peříčka, že se povídka tak líbí :-) Severuse budeme muset pořádně probrat na sletu :-) Moc děkuju za komentář, martiku!

Na tuhle část jsem se strašně moc těšila, byla jsem vážně zvědavá, jestli je Severus rozzuřený doběla z těch důvodů, které jsem předpokládala. „Tím, že jste ignorovala mé velmi konkrétní a velmi jednoduché pokyny, připravila jste se o moji důvěru. Bohužel se zdá, že ani váš mozek nepobere něco tak prostého. Nemohu říct, že by mě to překvapilo, a nemohu uvěřit, že jsem vás považoval za schopnou to pochopit. Dnes mohlo jít jen o čtení. Zítra by mohlo jít o něco extrémnějšího.“ - to je naprosto přesné. Jak on po všech těch letech může věřit, že ona mu nezamává na rozloučenou, když třeba objeví jiný projekt na záchranu čehokoli? Hermiona při vší své vychvalované inteligenci neví, že důvěra je něco, co se zvlášť u člověka jeho zkušeností buduje delší dobu, ačkoli ho zná už tak dlouho a měla by to uhodnout. Ale nakonec se s tím vypořádala docela dobře - na ni. Jen jsem zvědavá, jak dopadne její snaha o malý odstup :-) Díky, čarodějky!
Hermionu chápu, že udělala, co udělala, ale Severusovi slíbila, že bude následovat jeho pokynů. Měla to dodržet. Prostě jí nedošlo, že Severus to vezme jako zradu. Nedošlo jí, že Severus k té žádosti má vážné důvody - ano, měla by být už chytřejší. Naštěstí vše dopadlo dobře, ale nemuselo. Mohla jim začít číst třeba až za týden. Ale chápu ji. Prostě nemohla odolat dítěti, které zápasí s knihou. Teď si ale zadělala na problém získání důvěry. Severus nebude tak odpouštějící. Sám je zraněný člověk. Ale třeba Tě Hermiona příjemně překvapí :-) Nu, pro děti bude jen dobře, když se začnou setkávat s dalšími přátelskými lidmi. Potřebují socializovat. Moc děkuji za komentář, denice!

Krásně ho umlčela. A ani on není tak pokrytecký, aby to nepřiznal aspoň sám sobě. Zdá se, jako by začal trochu žárlit, když zjistil, že děti jsou ochotny k sobě pustit taky někoho jiného. Ale jim většinou ubližovali muži, takže přijmout vlídnou ženu pro ně není až takový problém. Navíc pro dívky bude ženský element určitě velmi potřebný i v budoucnu; jsou věci, které s mužem, ať sebechápavějším, probírat nebudou chtít. Možná, že kdyby měly i ty z Obrtlé takovou příležitost, skončily by líp. Možná ještě skončí? Co bude dál? Severus a Hermiona jsou oba velmi dominantní, asi pro ně nebude snadné podělit se o kompetence. Určitě ne bez konfliktů. Jenom doufám, že se vždycky půjdou poštěkat někam mimo doslech dětí! Už aby tam byla Lenka! Ta vždycky uhodne to, co jiným nedochází a vidí to, co jiní ne, i když to mají pod nosem! Moc děkuji za krásnou kapitolu a velmi se těším na další!! Děkuji!!!
Uhodila jsi hřebík na hlavičku - to žárlení je správný poznatek :-) Co se týká dětí na Obrtlé... budou je řešit. Ale s nimi je komplikovaná situace, což se časem osvětlí. Kdo ví, jak by dopadly, kdyby se Hermiona objevila dřív. Určitě ne takto. Já tomu věřím. I když tyto děti si nesou trošku jiná traumata. Přece jen byly větší, když přišly o rodiče. Víc si pamatovaly a uvědomovaly, co se jim dělo v sirotčinci, než přišel pan Snape. Lenka určitě pomůže všem, nejen dětem. A upozorňuji na autorčin dovětek - trio se změnilo. Proto čekejme, že i Hermiona se změnila. Možná nakonec její spolupráce se Severusem nebude tak problematická :-) Jojo, naznačuju :-) Děkuji moc za komentář, margareto.

Nebyla to doslova akcni kapitola a presto se v ni mnoho veci stalo. Minimalne Hermiona se Severusem si, zda se, objasnili sve postoje. A to samo o sobe znamena mnoho. Snad bude jejich vztah ted harmonictejsi. Moc dekuji za preklad, vzdy se na tuto povidku moc tesim.
Ano, ti dva překonali první závažný problém. Teď už by mohli lépe vycházet. Naštěstí si uvědomují, že děti jsou nejdůležitější a kvůli nim se musí nějak shodnout. Díky moc za komentář, Gift.

Lupinko, marci, děkuji vam čarodějky za úžasný překlad další kapitoly ♡ Chápu postoj Severuse a chápu i postoj Hermiony - ten je mi bližší, zrejme díky tomu, že jsem velmi ochranarska. Oba chtějí to nejlepší pro deti a budou muset spolupracovat a není prostor pro osobní nevraživost, což zdá se, pochopili. Severus je zvyklý neduverovat (není se cemu divit) a má pocit, že je na vse stále sám. ...z toho bych si rvala vlasy z hlavy, par takových mezku mam ve svem okolí (a ano jsou to všechno muži). Neprijmou pomoc ani kdyby je to melo stát zdraví. Severus je na dobre cestě, pokud Hermiona nebude tlačit příliš, bude mit spojence - pritele. Moc se tesim na pokračování a ještě jednou děkuji.
Tak nějak jsi to shrnula přesně. Na nedůvěřivého Severuse se musí pomalu a Hermiona, zdá se, to pochopila. Takže teď nám nezbyde, než sledovat ten vývoj a držet palce :-) Díky moc za milý komentář, grepiku.

Tak si trochu ujasnili své postoje. A snad si oba uvědomili, že ten druhý také dělá vše pro děti. Jsem zvědavá, jestli se jim podaří vymyslet něco pro děti z Obrtlé. Děkuji
Ano, děti z Obrtlé - bolavé téma. Chvíli bude trvat, než na ně dojde řada. I když se nám to nebude líbit, Severus má opodstatněné důvody, proč pomáhá "jen" tak, jak pomáhá. Díky za komentář, silrien.

Hmm, takze proto... Mno snad uz si to aspon malinko vyjasnili a budou pokracovat klidneji ve sve peci o deti. :) Dekuju
Nakonec se Severus nechal přesvědčit a uklidnit :-) Teď už se pomalu můžou do něčeho pustit. Díky za komentář, zuzule.

Prehľad článkov k tejto téme:

Amarti: ( Lupina )05.06. 2018Kapitola 30. Epilog: Na věky věků
Amarti: ( Lupina )30.05. 2018Kapitola 29. Pošetilé mávání hůlkou
Amarti: ( Lupina )16.05. 2018Kapitola 28. Kde mají chrabré srdce
Amarti: ( Lupina )02.05. 2018Kapitola 27. Myslím, že vidím jiskru naděje
Amarti: ( Lupina )18.04. 2018Kapitola 26. Přichází soumrak
Amarti: ( Lupina )04.04. 2018Kapitola 25. Vezmi mě domů
Amarti: ( Lupina )21.03. 2018Kapitola 24. Ukaž mi cestu – 2. část
Amarti: ( Lupina )14.03. 2018Kapitola 24. Ukaž mi cestu – 1. část
Amarti: ( Lupina )28.02. 2018Kapitola 23. Harry a Hermiona – 2. část
Amarti: ( Lupina )21.02. 2018Kapitola 23. Harry a Hermiona – 1. část
Amarti: ( Lupina )07.02. 2018Kapitola 22. Severus a Lily – 2. část
Amarti: ( Lupina )31.01. 2018Kapitola 22. Severus a Lily – 1. část
Amarti: ( Lupina )17.01. 2018Kapitola 21. Umění napodobuje život
Amarti: ( Lupina )29.11. 2017Kapitola 20. Vyvrženec
Amarti: ( Lupina )15.11. 2017Kapitola 19. Expecto patronum!
Amarti: ( Lupina )01.11. 2017Kapitola 18. Svatá noc
Amarti: ( Lupina )18.10. 2017Kapitola 17. Léčitelka
Amarti: ( Lupina )04.10. 2017Kapitola 16. Lobbisté
Amarti: ( Lupina )20.09. 2017Kapitola 15. Co bych mohl být
Amarti: ( Lupina )06.09. 2017Kapitola 14. Jako přátelé – 2. část
Amarti: ( Lupina )30.08. 2017Kapitola 14. Jako přátelé – 1. část
Amarti: ( Lupina )16.08. 2017Kapitola 13. Mnoho šťastných návratů – 2. část
Amarti: ( Lupina )09.08. 2017Kapitola 13. Mnoho šťastných návratů – 1. část
Amarti: ( Lupina )26.07. 2017Kapitola 12. Odevzdání
Amarti: ( Lupina )12.07. 2017Kapitola 11. Osvobození – 2. část
Amarti: ( Lupina )05.07. 2017Kapitola 11. Osvobození – 1. část
Amarti: ( Lupina )21.06. 2017Kapitola 10. Co teď – 2. část
Amarti: ( Lupina )14.06. 2017Kapitola 10. Co teď – 1. část
Amarti: ( Lupina )31.05. 2017Kapitola 9. Prostě jen být – 2. část
Amarti: ( Lupina )24.05. 2017Kapitola 9. Prostě jen být – 1. část
Amarti: ( Lupina )10.05. 2017Kapitola 8. Co je podstatné
Amarti: ( Lupina )26.04. 2017Kapitola 7. Jen seďte a sledujte – 2. část
Amarti: ( Lupina )19.04. 2017Kapitola 7. Jen seďte a sledujte – 1. část
Amarti: ( Lupina )05.04. 2017Kapitola 6. Přijetí
Amarti: ( Lupina )22.03. 2017Kapitola 5. Lidské gesto
Amarti: ( Lupina )08.03. 2017Kapitola 4. Roztříštěné porcelánové panenky – 2. část
Amarti: ( Lupina )01.03. 2017Kapitola 4. Roztříštěné porcelánové panenky – 1. část
Amarti: ( Lupina )15.02. 2017Kapitola 3. Skromná nabídka
Amarti: ( Lupina )01.02. 2017Kapitola 2. Staré duše
Amarti: ( Lupina )18.01. 2017Kapitola 1. Prolog: Zapomenutí
. Úvod k poviedkam: ( Lupina )23.11. 2016Prostě jen být - úvod