Preklady fanfiction Harryho Pottera

Len pre našu zábavu a poučenie.

Příběh mistra Snapea

Kapitola 13. Starý rok, nový rok

Příběh mistra Snapea
Vložené: denice - 06.04. 2017 Téma: Příběh mistra Snapea
denice nám napísal:

 

Autor: Kailin   Překlad: denice   Beta: Jimmi a Sevik99       Banner: arabeska

Originál: https://www.fanfiction.net/s/3103709/1/Snape-A-History

Pozor, nie je možné otvoriť v novom okne, musíte sa vrátiť späť.

Kapitola 13. Starý rok, nový rok

Nejdeme na rande. Nejdeme na rande. Ta slova bušila Hermioně v hlavě, když se oblékala na večeři se Severusem. Jít na rande zahrnovalo romantiku, svíčky, držení se za ruce, přinejmenším. Tohle byla prostě večeře s přítelem a pak návštěva koncertu, nic víc. Říkala si, že všechno je Harryho chyba. To on naznačil hlubší vztah se Snapem. Teď jí ta myšlenka uvízla v mozku a odmítala jej opustit. Pokračovalo to, i když se ocitla na zasněženém chodníku v Tkalcovské uličce. Snapeova asistentka, která právě vycházela z domu, ji nadšeně pozdravila. Hermionu to překvapilo, nečekala, že si ji dívka zapamatuje.

„Čeká na vás,“ řekla Nora vesele a vyhrnula si límec pláště, aby se ochránila před ledovým větrem.

„Děkuji, Noro.“

„Líbíte se mu, víte.“

 „Promiňte?“ Hermina se zarazila v polovině kroku.

„Řekla jsem, že se mu líbíte.“

„Vážně?“

„No, ano. A to je docela zvláštní, víte.“

„Zvláštní?“  Sytý ruměnec, objevující se jí ve tváři, měl několik příčin...

Noru přepadl záchvat smíchu. „Ne že by bylo něco špatně s vámi. Jde jen o to, že pan Snape nemá moc přátel. Hlavně ne přítelkyň.“ Vytáhla z kapes rukavice a navlékla si je. „Dneska večer je chladno, že?“

„Velmi. Jak víte, že se panu Snapeovi líbím, Noro?“ zeptala se Hermiona. Uťala rozhovor o počasí ve snaze dozvědět se víc o Severusově chování.

„No, obvykle moc nepotřebuje, aby se rozčílil, ale ve dnech, kdy se s vámi má setkat v hospodě, je mnohem milejší. A věnuje mnohem větší pozornost svému vzhledu. Většinou vypadá opravdu děsivě.“

Bylo by těžké s ní nesouhlasit, pomyslela si Hermiona a povzbudivě se na Noru usmála. „Nic jiného?“

„Pobrukuje si.“

„Pobrukuje?“ opakovala bezvýrazně. „Jako když... zpívá?“

Nora se znovu zachichotala. „Ne, ve skutečnosti nezpívá, ale – jo, sem tam si pobrukuje.“

„Grangerová?“ Domovní dveře se otevřely a stál tam Severus. Mračil se, jako by ho pohled na dvě hovořící ženy nějak urážel.

„Raději půjdu,“ zamumlala Nora.

„Máte na dnešní večer nějaké plány?“ pátrala Hermiona.

Dívka se zazubila. „Jo, děkuji za optání. Jdeme s mým Tonym do hospody.“

Hermiona vroucně zadoufala, že tou hospodou není Kostkovaný poník. „No, doufám, že si to užijete,“ řekla. „A přeju vám šťastný nový rok.“

„Děkuji, slečno Grangerová. Vám taky.“

„Dobrý večer, Severusi.“ Hermiona došla posledních pár kroků ke dveřím.

„Venku mrzne,“ podotkl.

Protáhla se kolem něj dovnitř. Snapeovy jednoduché výroky často ponechávaly prostor k dohadům. Měl na mysli ‚venku mrzne, k smrti se prochladíte‘ – což znamená, že by mohl mít starost o její blaho – nebo ‚venku mrzne, utíkejte dovnitř, než mi vycouráte všechno teplo‘? Nebo jenom komentoval počasí? Naštvaná, že začala spekulovat o Snapeových záměrech – nejen kvůli Harryho narážkám, ale teď i kvůli Noře – se to všechno snažila v mysli potlačit.

„To jistě ano,“ souhlasila, když vstoupila do malého obývacího pokoje a odvíjela si z krku šál. 

„Myslím, že půjdeme jako obvykle ke Kostkovanému poníkovi?“ zeptal se.

„Nechtěl byste raději jinam? Mohli bychom zajít do kouzelnické hospody, co myslíte?“ Zmínila tu možnost, i když si byla jistá, že odmítne. V těch pár měsících, kdy spolu – večeřeli,  upozornila samu sebe ve snaze potlačit slova si spolu vyrazili ven – vytrvale odmítal vstoupit do kouzelnické hospody.

„Ne, děkuji. Kostkovaný poník bude v pořádku.“

„Vy jste se rozhodl do kouzelnické hospody už nevkročit, že?“

„Bystrá jako vždy, Grangerová. Není divu, že jste byla tak úspěšnou studentkou.“

„Nepředpokládám, že mi sdělíte důvod.“

„Upřímně řečeno, ne.“

Jinou odpověď ani nečekala. „Mimochodem, mám pro vás překvapení,“ řekla mu.

„Překvapení?“ podezíravě opakoval.

„Ve vašich poznámkách jsem četla, že jste s Albusem často navštěvovali Glasgowský komorní orchestr. Dnes večer hrají, tak jsem koupila lístky.“

Pozorně sledovala jeho reakci. Lístky koupila impulzivně a od té doby se snažila odhadnout, jak zareaguje. Nejsnadnější bylo představit si Snapea, jak ji chytí pod krkem a vrčí na ni kvůli její drzosti.

Ale Severus na ni jen dlouze zíral. „Aha,“ řekl konečně. „V kolik hodin začínají?“

„V osm,“ vydechla úlevně.

„Pak bychom měli vyrazit na večeři. Protože je Silvestr, obávám se, že hospoda bude přeplněná.“

 

xxx

 

V Kostkovaném poníkovi bylo opravdu rušno. Na jídlo museli čekat hodně dlouho a ještě k tomu byla hospoda příliš hlučná na rozumný rozhovor. Hermioně se upřímně ulevilo, když mohli rozjásanou atmosféru nechat za sebou. Veřejným krbem se odletaxovali do Glasgow, aby zjistili, že je tam ještě více sněhu a zimy.

„Proč,“ mumlala Hermiona skrz cvakající zuby, „musí být Silvestr uprostřed zimy? Proč propána rok nezačíná v červenci?“

„Kdyby Nový rok padl na příjemné období, není pravděpodobné, že by lidé byli motivováni ke svým typickým předsevzetím.“

„A proč by tomu tak mělo být?“

„Protože se rozhodujeme ke změnám našich životů v době, kdy máme nejméně pohodlí – svět je temný, chladný, a my toužíme po změně,“ řekl, když spěchali ulicemi.

„A co lidé, žijící v horkém podnebí?“ namítla. Ta otázka jí vynesla kousavý pohled.

„Zbývá ještě tma, bez ohledu na horko.“

„Je pravda,“ zeptala se náhle, „že vaše pokoje v Bradavicích byly laděny do černé a zelené?“

Severus se prudce zastavil. „Veliký Merline, Grangerová, jak jste na tohle přišla?“

„Jen jsem uvažovala. Tohle se vždycky povídalo,“ pokrčila rameny.

„Žil jsem v zatraceném sklepení! Proč bych měl chtít, aby byl můj životní prostor ještě temnější, než už byl?“

„Jak jsem řekla, je to jen fáma.“

 „Drby...“ zavrčel Snape a znovu rychlým tempem vyrazil kupředu. „Pravda nikdy není dost zábavná, že? Pro vaši informaci, Hermiono Grangerová, mé stěny byly vybílené, i když můj nábytek byl z obvyklého tmavého dřeva, jako v celém hradu.“

„A vaše ložní prádlo?“ pátrala a popoběhla, aby s ním udržela krok.

„Mé ložní prádlo? Neříkejte mi, že lidé spekulovali o mém ložním prádle!“

„Ve skutečnosti ano.“

Svaly na jeho čelistech zuřivě pracovaly. „Nechte mě hádat: zelená a černá, správně?“

„Zelený a černý satén,“ opravila ho.

Obrátil oči v sloup a zamumlal něco nesrozumitelného. „Bylo bílé, stejně jako všechno ostatní ve škole, i když má přikrývka, jak si vzpomínám, měla spíš špinavě modrý odstín. Jste spokojena?“

„Naprosto,“ usmála se zlomyslně.

„Existuje Bradavické sdružení absolventů; měl bych je informovat, aby tato fáma mohla být milosrdně pohřbena?“ tázal se sarkasticky.

„Není třeba, zajisté se o tom zmíním, až budu přepracovávat svou knihu pro časopisecké vydání.“

Zadíval se na ni, když procházeli místem osvětleným svitem pouličních lamp. „Jistě žertujete.“

Povzdechla si. Její šťastná nálada se vytrácela. „Samozřejmě.  Tak jako tak je to diskutabilní, protože ještě nevím, zda budu úspěšnější s publikováním v časopisech.“

„Už jste udělala průzkum periodik?“

I když nedodal ‚jak jsem vám navrhoval‘, Hermiona to slyšela hlasitě a zřetelně. „Ano. Tím jsem strávila druhý svátek vánoční. Zúžila jsem výběr na dvě možnosti: Náš svět a Myslící kouzelník a čarodějka. Znáte některý z nich?“

„Jen vzácně jsem četl cokoli kromě Ars alchemica a Výběru z evropských lektvarů.“

„Mám od každého jeden výtisk, takže se na ně můžete podívat. Zdá se mi, že jsou to nejpravděpodobnější možnosti, ale zajímal by mě váš názor.“

Když dorazili ke koncertnímu sálu, byli úplně promrzlí. Netrvalo dlouho a z účinků zimy se vzpamatovali. Malý sál, přestože útulný a s vynikající akustikou, byl přeplněný a příliš vytopený. To bylo příčinou, že Hermiona začala během Haydnova Smyčcového kvartetu F moll podřimovat.

„Snažte se zůstat vzhůru, Grangerová,“ zasyčel na ni Severus v jednom okamžiku.

„Snažím se,“ zašeptala rozmrzele. Ne že by ji koncert nudil, problém byl v tom, že se dobře najedla, seděla v pohodlném křesle a příjemná hudba ji ukolébala do polospánku.

Bylo to hezké, chtěla jen odpočívat a nechat hudbu proplouvat kolem. Prostě dovolit svým myšlenkám bloudit...

Probrala se s hlavou pevně opřenou o Snapeovo rameno. Pokusila se s minimálním úsilím vzpřímit, i když moc dobře věděla, že on se pravděpodobně široce usmívá jejím rozpakům. Letmý pohled jeho směrem potvrdil její obavy.

„Odpočali jsme si?“ zavtipkoval polohlasně.

„Promiňte,“ zašeptala s hořícími tvářemi. Náhle si byla intenzivně vědoma Snapeovy těsné blízkosti. Vzhledem k tomu, kolikrát jí nahlížel přes rameno v hodinách lektvarů, by ji to nemělo takhle vyvádět z míry, pomyslela si. Pak tu byly jejich večeře u Kostkovaného poníka, když sdíleli stůl či kóji v restauraci, jeho blízkost ji zcela jistě neznervózňovala.

V době, kdy smyčcový kvartet přešel od Haydna k Šostakovičovi, se rozhodla, že faktor, který způsobil její zvýšené uvědomování si jeho přítomnosti, byl fakt, že seděl vedle ní, ne naproti. Nikdy předtím neseděli takhle bok po boku, občas se o sebe otřeli rameny, sdíleli spolu zážitek. Už neseděli proti sobě tváří v tvář, hleděli před sebe.

Hermiona zjistila, že je to zvláštně vzrušující.

Když koncert skončil, čekala od Snapea sarkastickou poznámku o své neschopnosti zůstat vzhůru. Místo toho při odchodu ze sálu prohodil jednu či dvě poznámky o výkonu orchestru, pak se na dlouho odmlčel.

„Omlouvám se za zdřímnutí.“ Hermiona se nakonec cítila nucena zmínit ten incident.

„Dnes večer tam bylo poměrně horko,“ odpověděl s pokrčením ramen. „A pochybuji, že jste byla jediná.“

Napadlo ji, jestli by se neměla omluvit za to, že bez povolení použila jeho rameno, ale pak se rozhodla toto téma prostě nechat bez povšimnutí.

„Zítra jdu do Doupěte,“ prohodila místo toho.

„Ach?“

Nezájem v jeho hlase nezněl tak posměšně, jak by mohl, což vedlo Hermionu k víře, že to byla jeho verze dobrých způsobů.

„Molly mě pozvala na Vánoce, ale vymluvila jsem se a navrhla místo toho Nový rok. Boží hod... prostě by to nebylo správné, vzhledem k tomu, že jsme s Ronem odloučeni.“

Mírně zaváhal, pak lehce pronesl: „Pozdravujte ode mne Molly a Arthura.“

„Budu.“

„Ronald Weasley je -“

Co přesně Ronald je, nebylo nikdy objasněno, protože v té chvíli se vyhrnuly ven davy lidí a zaplnily ulice Glasgow. Zazněl pronikavý smích a zpěv. Většina lidí držela láhev piva či jiného nápoje, zatímco policisté stáli poblíž a bedlivým okem dohlíželi na slavící. Najednou dav začal skandovat, kolik vteřin chybí do nového roku: „ – devět, osm, sedm, šest, pět, čtyři, tři, dva, jedna, šťastný nový rok!“

Pak se slova ztratila v radostném volání a nelibozvučném rámusu, zatímco několik falešných hlasů se začalo prokousávat Auld Lang Syne a někde poblíž dozníval řetězec petard. Hermiona vzhlédla s úsměvem na líci připravená popřát Severusovi šťastný nový rok. Pohled na jeho tvář ji náhle zarazil.

„Co se pokazilo?“

Snape na ni hleděl s pronikavým, zmateným výrazem. Jeho rty se pohnuly, jako by se chystal promluvit, ale žádný zvuk se neozval. Zvedl pravou ruku k její tváři, kde zakolísal v úzkostné nejistotě.

„Grangerová,“ začal.

Měl Harry pravdu? Bylo to víc než jedno nepravděpodobné přátelství? Uvědomila si, že zadržuje dech a čeká, co se bude dít. Když hrozilo, že se ten okamžik změní v celou věčnost, až k prstům nohou jí projel příval adrenalinu. Uklidňujícím gestem položila ruku na jeho rameno a náhle mu na rty lípla nesmělý polibek.

Ztuhl těsně před tím, než o krok ucouvl. „To – nemůžu – nemůžeme – to udělat.“

Hermiona zamrkala, pak se vzpamatovala. „Samozřejmě. Co jsem si myslela? Stále jsem legálně provdaná za Rona.“

Chvíli trvalo, než porozuměl. „To ne,“ řekl najednou, zjevně znepokojený, kam se všechno ubíralo. „Nechcete se zaplést se mnou. Nejsem milý člověk, Hermiono. Nevím, jak dávat lásku – nebo ji přijímat, když na to přijde.“

Mohla by přísahat, že se v temných očích muže, který během války prokazoval chladnokrevnou odvahu, objevil záblesk strachu.

„To nežádám,“ řekla a její hlas zněl klidně. „Těším se z vašeho přátelství a doufám, že vy shledáváte to mé stejně smysluplným. Pokud jde o to, co by se v budoucnu mohlo stát – užívám si vaši společnost natolik, že jsem ochotná počkat, jak to dopadne.“

Mlčel, zvažoval každé její slovo, každý jemný odstín.

„Skutečně shledávám vaše přátelství velmi – příjemným,“ řekl. Volil slova s maximální přesností. „Nechtěl bych je postrádat. Ale hledat víc než to je extrémně riskantní.“

Bouřlivý dav spatřil jejich dvojici a hlučně je zval, aby se připojili k oslavám. Severusův výraz potemněl.

„Měli bychom toho tady nechat,“ pronesl suše, uchopil Hermionu za loket a vedl ji kolem lidí k veřejnému krbu.

Vrátili se k Tkalcovské uličce a nyní šli tiše bok po boku. Nedokázala si představit, že by ji Snape pozval domů, a rozhodla se ukončit večer dřív, než vyvstanou jakékoli neklid vzbuzující otázky.

„Už půjdu, Severusi,“ oznámila, když zahnuli kolem rohu do uličky. „Byl to příjemný večer, děkuji.“

Zastavil se. „Přemístíte se rovnou domů?“ chtěl vědět.

„Ano. Na jeden večer mám toho dobrodružství v zimě a sněhu dost.“

„Výborně tedy. Dobrou noc, Hermiono.“

„Dobré ráno,“ opravila ho.

„Promiňte?“ zadíval se na ni.

„Dobré ráno. Máme Nový rok, pamatujete?“

Přikývl. „Pak tedy dobré ráno.“

Vykročil ke svému domu.

Hermiona za ním hleděla.

„Severusi...“

„Co?“ otočil se a upřel na ni zrak.

„Přátelství je forma zalíbení.“

Zvažoval to. „Šťastný nový rok, Hermiono,“ řekl tiše.

„Šťastný nový rok, Severusi.“

Za obsah komentárov je zodpovedný užívateľ, nie prevádzkovateľ týchto stránok.
 0 komentárov
Ďakujem
Pre automatický komentár sa musíte prihlásiť.

Archivované komentáre (pôvodne v archíve)


Pak prý že Severus Snape není stydlivý romantik. Toto je jasný důkaz, že je. Moc děkuji za překlad. Čte se mi výborně.
Re: Kapitola 13. Starý rok, nový rok Od: denice - 12.05. 2017
Ano, teď se to jasně projevilo :-) Děkuji.

Re: Kapitola 13. Starý rok, nový rok Od: Zuzana - 09.04. 2017
Bolo to strašne krásne ako si dovolil prejaviť city a aj keď sa bojí dostať niečo viac, aj tak to bolo nádherné. Ďakujem za preklad...
Re: Kapitola 13. Starý rok, nový rok Od: denice - 12.04. 2017
Bylo od něj docela odvážné, že se vůbec k něčemu takovému odhodlal, když v minulosti mu to vždycky špatně dopadlo. Děkuji!

Re: Kapitola 13. Starý rok, nový rok Od: Kudlanka - 08.04. 2017
Sedíma usmívám se jak měsíček na hnoji.
Re: Kapitola 13. Starý rok, nový rok Od: denice - 12.04. 2017
Jsem ráda, že se ti kapitola líbila. Děkuji :-)

Re: Kapitola 13. Starý rok, nový rok Od: solace - 07.04. 2017
Tak je fajn, ako to majú obaja pod kontrolou. Uvidíme, ako dlho im to vydrží. Přátelství je forma zalíbení... Pekné, pekné...:-) Ďakujem za preklad, denice.
Re: Kapitola 13. Starý rok, nový rok Od: denice - 12.04. 2017
Ano, je fajn, že si to oba myslí a jistě tomu ze všech sil i věří. Děkuji!

Re: Kapitola 13. Starý rok, nový rok Od: luisakralickova - 06.04. 2017
Děkuji moc za přídavek a těším se na upevňování přátelství v dalších kapitolách:)
Re: Kapitola 13. Starý rok, nový rok Od: denice - 12.04. 2017
A já děkuji za komentář :-)

Re: Kapitola 13. Starý rok, nový rok Od: martik - 06.04. 2017
Je to tak zvláštní sledovat všechny ty Severuse, obzvlášť teď, když se všichni plácají v počátcích potenciálních vztahů. Každý je napsán jinak, a přesto jsou v tomhle všichni stejní. Nejistí, nedůvěřiví, ať už vůči sobě nebo vůči drahé polovičce. Tak teď už konkrétně k tomuto. Tahle jeho nejistota, spolu s tím, co o něm řekla Nora, s vtipkováním a občasným sarkasmem, ve mně vyvolávají touhu ho obejmout a pomuchlat, jak plyšového medvídka, říct mu, že všechno bude dobré, že není, čeho se bát, a že si lásku zaslouží a někdo někde by byl moc šťastný, kdyby mu právě on daroval svou lásku a důvěru. No tak jsem se rozněžnila, aspoň víš, denice, co to se mnou dělá. Děkuji.
Re: Kapitola 13. Starý rok, nový rok Od: denice - 12.04. 2017
Ano, Severus je tak nádherně nejistý - ještě že neví, co o něm Nora Hermioně prozradila, to by z rozpaků už nevyšel. Děkuji za krásný komentář.

Re: Kapitola 13. Starý rok, nový rok Od: margareta - 06.04. 2017
No vida. Je to takové hezky vyvážené. Ta jeho suverenita, tak vyzývavá na večírku, ho teda v soukromí nechala pěkně ve štychu! A to, co říkal o tom, že nesmí nebo nemůžou z důvodu nějakého rizika, to jenom tak hlasitě domlouval sám sobě. Hermioně už v tu chvíli muselo být jasné, že by chtěl pravý opak. To ona teď situaci zvládla na jedničku! . Chvíli jsem se bála, že na něho vyletí, aby jí nenařizoval, co má dělat a co si má myslet. Takže se zdá, že se ustanovili na přátelství. To je sice dobré, ale moc dlouho jim to nejspíš nevydrží. Buď se do krve pohádají a navzájem proklejou, nebo si padnou do náručí a poperou se až potom. Ať už to dopadne jakkoliv, já se na to těším!!! Děkuji za krásnou kapitolu!!
Re: Kapitola 13. Starý rok, nový rok Od: denice - 12.04. 2017
Vyvážené, to tedy ano :-) Ustanovili se na přátelství, a teď si můžou pěkně oddechnout a poblahopřát, jak dobře to vyřešili, ovšem nejméně jeden (jedna?) z nich tuší, že to tak úplně jednoduché nebude... Děkuji!

Re: Kapitola 13. Starý rok, nový rok Od: silrien - 06.04. 2017
Jó, jó, neodmítl ji. Jen zastrašoval. To je velmi slibný začátek. Děkuji
Re: Kapitola 13. Starý rok, nový rok Od: denice - 12.04. 2017
Zastrašoval? Řekla bych, že on to považoval za poctivé varování :-) Děkuji.

Re: Kapitola 13. Starý rok, nový rok Od: Lupina - 06.04. 2017
Tak jsem doufala v pusu, když už je ten Nový rok, a ono nic :-) Nevadí, aspoň hlava na rameni byla. Příjemně strávený Silvestr. Řekla bych. Taky bych si dala říct. Moc děkuji za další kapitolu :-)
Re: Kapitola 13. Starý rok, nový rok Od: denice - 12.04. 2017
Hermioně se musí nechat, že to aspoň zkusila :-) Tak má body za odvahu. Takový Silvestr bych taky brala. Děkuji.

Jsem moc rada, ze to autorka neuspechala. Oba se v jejich (snad pocatcich) vztahu placaji a jim ani deji by urcite neprospelo, kdyz by do toho najednou skocili po hlave. Ach, tohle byla opravdu moc mila kapitola! Dekuji!
Re: Kapitola 13. Starý rok, nový rok Od: denice - 12.04. 2017
Já jsem taky ráda, že jsou takoví, jací jsou :-) Přece jen Severus, který by po Hermioně vyjel nejpozději ve druhé kapitole, by nebyl to pravé ořechové... Děkuji.

Re: Kapitola 13. Starý rok, nový rok Od: soraki - 06.04. 2017
Vskutku miláček.... Když si představím, jak čelil Voldemortovi s kamennou tváří a byl schopen zabít nejen Avadou a teď si není jist sám sebou a je rozpolcený mezi tím, co by chtěl a tím, co by se mohlo pokazit... Děkuji
Re: Kapitola 13. Starý rok, nový rok Od: denice - 12.04. 2017
Ano, už toho v životě pokazil tolik, že se není čemu divit, když je permanentně ve stresu. Děkuji.

Re: Kapitola 13. Starý rok, nový rok Od: zuzule - 06.04. 2017
Heeezky, tak jsme se posunuli o kousek dal ve vztahu :) Dekuju!
Re: Kapitola 13. Starý rok, nový rok Od: denice - 12.04. 2017
O malý krůček, ale posunuli :-) Děkuji.

Prehľad článkov k tejto téme: