Preklady fanfiction Harryho Pottera

Len pre našu zábavu a poučenie.

Still Delicate

25. kapitola - Změna situace

Still Delicate
Vložené: Jacomo - 26.03. 2017 Téma: Still Delicate
Kar nám napísal:

Still Delicate

Překlad: Kar

Betaread: Ivet, Jacomo

Autor: padfoot4ever

Originál: http://www.harrypotterfanfiction.com/viewstory2.php?chapterid=399163

Pozor, nie je možné otvoriť v novom okne, musíte sa vrátiť späť.

Kapitola 25 - Změna situace


Aidana odvážejí na dětské oddělení. Hazel, Gladys a Linda nejsou mocny slova a opustily recepční pult, aby viděly, co se děje.

Držím Aidana za ruku, zatímco ho léčitel Kennedy ošetřuje. Nemůžu ho pustit ze strachu, že o něj přijdu. Je to směšné, ale připadá mi, jako by nemohl nikam odejít, pokud ho držím. Použili na něj tolik kouzel a lektvarů, až se mi z toho dělá špatně. Je tak malý - jak to jeho tělíčko zvládne?

Proč nedýchá?

„Jeho krk je stále sevřený, to proklaté kouzlo nefunguje!"

Dělá se mi špatně. Třesu se, téměř mám křeče a myslím, že brečím, přestože si nejsem jistá, jestli mi tečou slzy. Moje srdce mi v hrudníku buší tak silně, až to bolí. Musí se probrat. Proč se neprobírá?

„Musíme zkusit silnější dávkování, dejte mi to!"

Víc lektvarů a zaklínadel. Žádnému z nich nerozumím, přestože tu pracuji už tak dlouho. Co s ním dělají?

Vypadá o tolik bledší než normálně. Vypadá jako pravý Malfoy. Přesto, když se na něj táta podívá, všechno, co vidí je Weasley, přes sněhobíle blonďaté vlasy a poněkud zlověstný pohled, který dokáže vrhnout, když věci nejdou po jeho. Roztrhli mu svetr a košili a nyní míří hůlkou přímo na jeho hrudníček, mumlají další zaklínadla, která jsem nikdy dříve neslyšela.

Prosím, vzbuď se, Aidane.

Jsem si nejasně vědoma Daisy někde za mnou v místnosti. Slyším ji brečet a poprvé mě napadá, jestli někdo zavolal Scorpia.

Nedokážu si ani vzpomenout, jestli jsem někdy cítila takový strach. Myslím, že tenhle strach může cítit jen rodič, protože tenhle druh lásky cítí pouze rodiče. Jestli ztratím Aidana, ztratím doslova smysl života. Musí zase začít dýchat...

Srdce mi poskočí, když vidím, že se jeho hrudník zvedne a klesne - dýchá! Je naživu!

„Dýchá," vydechne Damien úlevou.

Ale pořád je v bezvědomí. Pořád je bledý jako duch. Potřebuju, aby se posadil a začal klábosit o škole, o své kamarádce Mie, o Ollie, nebo nějaké nesmyslné věci, kterou považuje za důležitou. Už nikdy nevypnu, když bude mluvit, i kdyby mluvil 24 hodin denně. Potřebuju od něj slyšet, že je v pořádku, než tomu začnu věřit.

„Já - já nevím, co se stalo," slyším vzlykat Daisy. „Jednu chvíli byl v pořádku a vzápětí kašlal... všechno se to stalo tak rychle... on-on byl najednou strašně tichý a zrudl mu obličej, myslela jsem, že mu zaskočilo -"

„Má Aidan nějaké alegie?" ptá se mě Damien.

„Je alergický na ořechy," říkám mu skřehotavým hlasem.

Damien kývne, evidentně už to věděl, zatímco Daisy zalape po dechu. „Měl vážnou reakci, která mu zablokovala dýchací cesty a způsobila snížení krevního tlaku. Odblokovali jsme mu dýchací cesty a lektvar by měl dostat jeho krevní tlak do normálu v průběhu příští hodiny. Měl by se brzy probrat."

„Děkuji, Damiene," říkám. Soucitně mě poplácá po rameni, než odejde z pokoje. Stále držím Aidana za ruku a sleduji jeho dýchání, abych se ujistila, že je v pořádku.

„Já to nevěděla," fňuká Daisy. „Já jsem nevěděla, že je alergický na ořechy. Přidala jsem buráky do chilli, které jsem mu dala... nikdy nedělám chilli, myslela jsem, že to bude výjimečné..."

Neobtěžuji se jí odpovědět. Nejsem si jistá, co jí říct nebo co cítit ohledně toho, co udělala. Nedokážu ani myslet na to, co k ní cítím, protože se moje mysl plně soustředí na Aidana.

„Zavolala jsi Scorpiovi?" ptám se.

„Bude tu brzo," odpovídá pokorně. „Ch-chceš šálek čaje?"

„Ne, díky."

Odejde, aby si dala čaj. Mám pocit, že odešla, protože nevěděla, co jiného dělat. Vím, jak se cítí, i já se cítím úplně zbytečná. Párkrát se zhluboka nadechnu, abych se uklidnila po nejhorším strachu svého života.

Je v pořádku. Bude absolutně v pořádku.

Volám mámě, abych jí řekla, co se stalo, a žádám ji, jestli by to neřekla zbytku rodiny. Taky jsem ji požádala, aby jim řekla, aby ho nenavštěvovali, dokud nezjistím, jak dlouho tu budeme. Dřív měl menší reakce, ale obvykle na to stačil antihistaminový lektvar, který hned zabral. Ale fakt, že to byly buráky a ne ořechy, co snědl (je bohužel alergický na oboje), to zhoršil.

„Rose! Je v pořádku? Co se stalo?"

Scorpius vypadá vyděšeně, když vběhne do dveří dětského nemocničního pokoje, který je jinak prázdný. Pospíchá k Aidanově posteli, začne mu něžně hladit vlasy a dožaduje se detailů.

„Měl reakci na Daisyino chilli," říkám mu. „Prý do něj dala buráky. Jeho krevní tlak klesnul a jeho dýchací cesty se zablokovaly, ale bude v pořádku. Dostala ho sem rychle."

Řekla jsem to všechno strojově a snad i neutrálně. Neviním za tohle přímo ji, vím, že nechtěla vědomě Aidanovi ublížit. Nemám ji ráda, ale pevně věřím, že o tomhle nevěděla.

Říkal jsem jí, že je Aidan alergický na ořechy!" vyštěkne Scorpius naštvaně.

„Dobrá, ona říkala, že to nevěděla," odpovím klidně, aniž bych zvedla oči od Aidana. „A já jí věřím."

Zrovna když se Scorpius chystá něco říct, vrátí se Daisy do pokoje se dvěma šálky čaje, přestože jsem jí říkala, že ho nechci.

„Scor-"

„Já jsem ti říkal, že má alergii na ořechy!" zasyčí Scorpius a jde vstříc Daisy. Jeho strach se rychle změnil ve vztek a na rozdíl ode mne zjevně plně viní Daisy.

„Ne, neříkal!" říká Daisy plačtivě. „Musela bych si to pamatovat! Jen jsi mi řekl, jaké jídlo má rád a co nejí -"

„Samozřejmě, že jsem ti to zatraceně říkal! Ježíši, mohl umřít!"

„Je mi to tak líto!" Teď už Daisy brečí naplno a mně je jí líto. A můj strach se náhle mění ve vztek - vztek, který je namířený přímo na Scorpia.

„Mělo by ti to být líto, je to tvoje chyba," říká Scorpius krutě.

„Já vím..."

Poprvé pouštím Aidanovu ruku a vstávám. Trochu se mi třesou nohy - předpokládám, že jsem pořád přemožená celou situací.

„Scorpie, mohla bych s tebou chvíli mluvit venku? Daisy, nevadilo by ti na chvíli mi Aidana pohlídat?"

Daisy vypadá uplně zmatená tím, že ji po tom všem, co se stalo, chci nechat hlídat Aidana. Já jsem v taky šoku, že ji z toho neviním. Předpokládám, že je to tím, že vím, že člověk nemůže být pořád dokonalý rodič. Nemůžeš vždycky udělat všechno správně. A vinit ji z toho ničemu nepomůže.

Scorpius mě neochotně následuje ven. Dětské oddělení je dnes klidné, takže chodba je úplně prázdná.

„Měl by ses uklidnit," říkám jemně a snažím se být soucitná, protože vím, jaký zrovna utrpěl šok. „Nebyla to Daisyina chyba. Nehody se stávají."

„Říkám ti, že věděla o jeho alergiích!"

„Evidentně nevěděla," říkám rozumně. „Víš, že nejsem zrovna její největší fanoušek, ale Daisy není zlá, Scorpe. Ty víš, že není. Miluje Aidana." Je divné to říkat, jako bych zrazovala sama sebe.

„Takže ty říkáš, že jsem jí prostě jen neřekl o tak důležité části Aidanova života?" ptá se Scorpius vyčítavě.

„Říkám, že to není nemožné! Možná sis jenom myslel, že jsi jí to řekl?"

„Řekl jsem jí to, Rose. Vím, že jo."

Vzdychnu, vím, že se takhle nikam nedostanu. Myslím, že je na čase nasadit si svou mrchovskou tvář.

„Tvůj přístup ničemu nepomáhá," říkám mu krátce. „Všichni děláme chyby."

Opře se rukou o zeď a těžce vzdychne. Nejsem si jistá, jestli jsem ho někdy viděla tak naštvaného. Měla bych být šťastná, že pro jednou není jeho vztek namířený proti mně. Před pár dny jsem byla potěšená, když jsem slyšela, že se s Daisy hádají. Jakou nemožnou hrou osudu jsem skončila na Daisyině straně?

„Ta chyba ho mohla zabít, Rose."

„Přestaň."

Nemůžu ani pomyslet na to, co se mohlo stát. Dělá se mi z toho fyzicky špatně, když pomyslím, co by se mohlo stát, kdyby Daisy nedostala Aidana včas do nemocnice. Důležité je, že ho sem včas dostala a díky tomu bude v pořádku.

Už Scorpiovi nic jiného neřeknu a vracím se k Aidanově posteli. Daisy stále tiše brečí a já ji náhle toužím utěšit. Kdo jsem? Je to nepřirozené, že k ní cítím sympatie?

„Podívej, Daisy, já vím, že to není tvoje chyba," říkám jí.

Daisy zvedne obočí: „T-ty to víš?"

„Samozřejmě," pokrčím rameny.

„Je mi to tak líto, Rose. Je mi to tak líto."

Usměju se na ni. Co je se mnou špatně?! Tohle je poprvé, co jsem se na ni usmála, nebo vůbec v její přítomnosti. Myslím, že tohle musí být posttraumatický šok, díky kterému jsem úplně bez sebe.

„Myslím, že bys měla jít domů." Scorpius se vrátil do pokoje a zírá chladně na svoji ženu. Je to takový mizera.

„Ano, samozřejmě... jestli si to přeješ," kýve Daisy. Rychle vstává a otírá si oči. „Dej mi vědět, jak mu je."

Scorpius jí neodpověděl, ale sedl si na místo vedle Aidanovy postele, které zrovna opustila. Daisy se přemístila, ale nevrlý pohled na Scorpiově tváři zůstal. Sedíme v tichu téměř dvacet minut a ani se jeden na druhého nepodíváme. Aidan nyní ze spaní hlasitě oddechuje, uspaný jedním z lektvarů, které dostal. Sestra ho přišla zkontrolovat a ujistila nás, že je všechno v pořádku. Stále mám ale úzkostný pocit na dně žaludku. Jak bych si přála, aby se vzbudil.

„Pořád tomu nemůžu uvěřit," tiše si Scorpius mumlá sám pro sebe. Vztek z něho vyzařuje.

„Nech to být," povzdechnu si a protřu si oči. Položím si hlavu na kraj postele vedle Aidana a na chvíli zavřu oči v marné snaze se uvolnit.

„Nebudu žádat o střídavou péči," prohlásí Scorpius. A tak končí moje snaha o uvolnění.

„Ne?"

„Tohle by se nestalo, kdyby byl s tebou," pokračuje. „Můžeš mít plnou péči. Můžeš rozhodovat, kdy ho uvidím. I kdybys rozhodla o návštěvách s dohledem, pochopil bych to -"

„Sklapni," řeknu unaveně. „Jsi si jistý?"

Scorpius kývne. A najednou mám pocit, jako by se ze mne zvedla veliká tíha - mám svého syna zpět. Samozřejmě, že moje radost je zastřená okolnostmi, ale aspoň je tu stříbrná nitka.

„Můžeš ho pořád vidět, jak často budeš chtít," opakuji tu protivnou větu, kterou mi kdysi řekl Scorpius. Vzal to mnohem lépe, než tehdy já.

„Jdu zavolat rodičům," rozhodne se a odejde z pokoje, aby tak učinil.

Téměř v témže okamžiku, kdy Scorpius vyjde ze dveří, se Aidan začne vrtět. Pomalu a nejistě otevírá oči a chvíli počká, než se rozhlédl kolem sebe.

„Aidane? Zlatíčko? Slyšíš mě?" ptám se jemně a znovu ho beru za ruku.

„Mami, moje bříško je nemocné," zaskučí. Zmáčnu knoflík vedle jeho postele, abych zavolala sestru nebo léčitele.

„Bylo ti moc špatně," snažím se mu to vysvětlit. „Snědl jsi něco špatného a teď jsi v nemocnici. Ale léčitel říká, že budeš za pár hodin v pořádku."

„Budu potřebovat berle?"

Ach Bože, jak mi ten kluk chyběl.

„Ne, nebudeš mít berle. Ty bys potřeboval, kdyby sis poranil nohu."

„Moje kamarádka Mia si poranila nohu, když spadla na hřišti, ale nepotřebovala berle, jen náplast. Její máma jí přinesla růžovou s kytičkama."

Dorazila sestra následovaná Scorpiem s ulehčeným (ale stále naštvaným) výrazem. Zeptala se Aidana, jak se cítí, na což jí odpověděl 'celkem mizerně' - Scorpius a já jsme se na sebe podívali a pokrčili rameny. Ona pak zkontrolovala jeho krevní tlak a řekla nám, že tu zůstane na noc, ale bude moct jít domů zítra.

„Půjdeš zítra zase bydlet s mámou, kámo," říká mu Scorpius hned, jak sestra odejde.

„Proč?"

„Protože tam máš všechny svoje plakáty Kudleyských kanonýrů," odpoví Scorpius lehce. To je pro Aidana dobrý důvod a už se dál neptá.

Asi za hodinu sedí Aidan v posteli a je plný života. Nejsem si jistá, jestli jsem někdy viděla něco, co z čeho bych byla tak šťastná. Jeho žaludek je pořád citlivý, ale už smí želé a zmrzlinu a upřímně, nemyslím, že by se ptal po něčem jiném. Máma, táta, Draco a Astorie se všichni zastavili na návštěvu, ale jsou jediní, protože tu bude jen jednu noc.

Scorpius a já jsme se rozhodli, že strávíme noc s ním, a Scorpius velmi stručně zavolal Daisy, aby jí to dal vědět. Aidan docela brzo usnul a Hazel, Gladys a Linda se všechny zastavily, než šly domů, aby se podívaly, jak se mu vede. Opravdu bych si nemohla přát lepší kolegyně. Moje práce nemusí být z těch nejlepších, ale pro tyhle tři dámy stojí za to chodit sem každý den. Řekly mi, že oznámily hlavnímu léčiteli Whartonovi, že si příští dva dny beru volno a není nic, co by proti tomu mohl udělat.

*

Aidana propustili následující ráno. Damien mi dal lahvičku s lektvarem, který má Aidan brát každých šest hodin, ale kromě toho nemá žádné následky. Ve skutečnosti nezůstala ani známka toho, že byl Aidan nemocný. Skoro celou cestu domů nadskakoval. Scorpius se vrátil k sobě, aby sbalil Aidanovy věci a řekl, že s nimi dorazí později.

Deset minut po našem příchodu domů jsme totálně zaplaveni návštěvníky, jako vždy, když je některý z Weaslyů nemocný. První jsou Al a Jenny. Zatímco Al si hraje s Aidanem v obýváku, seznamuji Jenny s událostmi, když v kuchyni chystáme oběd.

„Takže Scorpius ti ho prostě dává zpátky?" Ptá se Jenny nevěřícně. „Páni. Chudák Daisy."

„Já vím."

Jenny na mě skepticky zvedne obočí.

„Co? Je mi jí líto!" prohlásím. „No tak, já ji neviním. Nevěděla o jeho alergiích."

Jennyinu obočí teď vážně hrozí, že zmizí ve vlasech.

„Nekoukej se na mě tak."

„Kdo jsi?" Jenny založila ruce. „Protože ty nejsi moje kamrádka Rose Jane Weaslyová."

„Dej pokoj. Já nejsem tak hrozná."

„Ano, jsi, ale já se nebudu hádat."

Já se taky nehodlám hádat. Pořád jsem z mého nového přístupu k Daisy docela v šoku.

„Tak Al dostal novou práci," mění Jenny téma.

„Ano?"

„Jo... bude nový učitel studia mudlů v Bradavicích. Mluvil o tom s profesorem Kratiknotem na oslavě výročí a včera dostal dopis, ve kterém bylo, že tu práci dostal."

„To je úžasné!" křičím.

„Takže se na konci srpna budeme stěhovat do Prasinek..."

Můj dřívější úsměv se změnil v zamračení. „Nemůžeš se přestěhovat! Nemůžeš mě opustit!" prohlašuji dětinsky. „To je odsud mimo dosah přemístění! Co budu dělat?"

„Ale, Rose, jsem tak šťastná, že mám tak nesobeckou přítelkyni, jako jsi ty," říká Jenny výsměšně. „Nedělej si starosti, budeme se celou dobu vídat."

Je mi jasné, že tomu nevěří ani ona. Stočí rozhovor zpět k Aidanovi, aby nemusela debatovat na téma svého stěhování do Skotska. Nedokážu si představit, co bez ní budu dělat. Týdny, kdy jsme spolu po událostech na její svatbě nemluvily, byly ty nejosamělejší v mém životě.

Po Alovi a Jenny přišla babička Molly a děda, a pak Harry, Ginny a Lily. Než skončil den, navštívili nás téměř všichni členové rodiny - taky Laura - což znamená, že jsem unavenější, než kdybych normálně šla do práce. Aidan miluje všechnu tu pozornost a dárky, které se na něj jen hrnou, a vyhrožuje, že bude jíst ořechy častěji.

Když zaženu Aidana do postele, rozhodnu se zavolat Tomu Foxovi, abych mu dala vědět, že už jeho služby nepotřebuji. Je tam jen záznamník, na kterém mu nechám krátký vzkaz, a jsem ráda, že mám konečně z krku jeden z trablů mého života. Kdyby ještě byl nějaký způsob, jak se zbavit Molly.

Převlékla jsem se do pyžama téměř hned po tom, co Aidan usnul a doufala jsem, že půjdu brzo spát, ale všechny moje plány šly do hajzlu, když se u mých dveří objevil Scorpius. Neobtěžoval se ani klepáním, ale rovnou vtrhl dovnitř s Aidanovými věcmi, které nechal v obýváku, aby ho nerušil.

„Děkuji, žes mi je přinesl," říkám mu spěšně. „Brzy nashledanou."

„Mohli bychom... promluvit si, nebo tak?"

Ach Scorpie, jak moc tě miluju, prosím tě, vypadni domů.

„Eh...asi."

Jak tak stojí uprostřed mého obýváku, všimnu si, že se trochu kymácí, jako by ho vítr kolébal ze strany na stranu. Vypadá naštvaně a rozčarovaně, a nejvíc ze všeho vypadá -

„Jsi opilý?"

„Měl jsem trochu," mumlá. Vsadím svou pravou nohu, že měl víc než trochu. „Pohádal jsem se s Daisy. Vypadla před čtyřmi hodinami. Nevím, kam odešla. Je mi to fuk."

„Proč jste se pohádali?" ptám se, přestože docela dobře vím, proč se pohádali.

„Řekl jsem jí, že jí nemůžu důvěřovat a ona se tím cítila dotčená."

„To by mě zajímalo proč asi," říkám sarkasticky. „Jsi na ni příliš tvrdý, víš."

„Nemluv o ní," mračí se Scorpius. Vyrazí směrem ke mně a já nepatrně popojdu pár kroků zpět, dál od něj. „Je mi z ní zle. Ona není jako ty, Rose. Vždycky musí být po jejím."

„Ehm, setkal ses se mnou někdy?"

V tuhle chvíli už jsem zády u stěny. Už nemám kam couvat. Je vzácné, že se se Scorpiem cítím tak nejistě. Obvykle jsem to já, kdo se opije, ne on. Teď je nebezpečně blízko, přímo přede mnou. Nejsem si jistá, jestli jsme byli takhle blízko u sebe od Alovy a Jennyiny svatby. Cítím alkohol z jeho dechu.

„Je mi líto, že jsem tě odmítnul," šeptá.

„To je minulost. Myslím, že bys měl jít domů."

„Nechceš, abych šel domů. A já taky nechci jít domů."

„Jsi opilý," snažím se argumentovat.

„Měl jsem jen pár skleniček," říká znovu. „Vím, co říkám. Vím, co dělám." Vezme mě za ruku, ale já ji odtáhnu zpět a proklouznu kolem něj.

„Nedělej to," říkám mu pevně. „Jdi domů a vyspi se z toho."

Vypadá zmateně. „Myslel jsem, že jsi říkala, že mě mi-"

„Prostě sklapni, Scorpiusi!" odseknu a snažím se nebýt příliš hlasitá, abych nevzbudila Aidana. „Nemůžeš po mně skočit jen proto, že život s tvou ženou už není dokonalý!"

„Tak to není!"

„Přesně tak to je a není to fér! Takhle sis ustlal postel a teď nastal čas si do ní lehnout."

Založila jsem si ruce na znamení, že už jsem s mluvením skončila. Scorpius tiše projde kolem mě a vyjde ze dveří. Nejsem si úplně jistá, kam jde, ale pro jednou je mi to úplně jedno.

Za obsah komentárov je zodpovedný užívateľ, nie prevádzkovateľ týchto stránok.
 0 komentárov
Ďakujem
Pre automatický komentár sa musíte prihlásiť.

Archivované komentáre (pôvodne v archíve)


Re: 25. kapitola - Změna situace Od: zuzule - 04.04. 2017
Tak tak... hezky mu to rekla Dekuju!

Re: 25. kapitola - Změna situace Od: Lupina - 27.03. 2017
Jo, konečně se Rose chová jako dospělá. Že bych se už vážně dočkala a ona přestala být nezralým spratkem? Bylo na čase. A Scorpiusovi přeju, aby si to pořádně "vyžral". Díky moc za další kapitolu. Těším se na pokračování.

Prehľad článkov k tejto téme:

padfoot4ever: ( alichay )16.06. 2017Epilog
padfoot4ever: ( alichay )10.06. 201734. kapitola - Konce
padfoot4ever: ( alichay )02.06. 201733. kapitola - Další nervové zhroucení
padfoot4ever: ( alichay )28.05. 201732. kapitola - Druhá strana normálnosti
padfoot4ever: ( alichay, maure )19.05. 201731. kapitola - Dvojitý zápor
padfoot4ever: ( Alichay )14.05. 201730. kapitola - Kandidáti
padfoot4ever: ( Alichay )07.05. 201729. kapitola - Trapnost
padfoot4ever: ( Kar + Alichay )30.04. 201728. kapitola - Nový směr
padfoot4ever: ( Kar )23.04. 201727. kapitola - Zásah
padfoot4ever: ( Kar )18.04. 201726. kapitola - Trochu vyšinutá
padfoot4ever: ( Kar )26.03. 201725. kapitola - Změna situace
padfoot4ever: ( Kar )19.03. 201724. kapitola - Arogance
padfoot4ever: ( Kar )07.03. 201723. kapitola - Návrat do Bradavic
padfoot4ever: ( Kar )24.02. 201722. kapitola - Pláč a zase pláč
padfoot4ever: ( Kar )17.02. 201721. kapitola - Soudy a soužení
padfoot4ever: ( Kar )12.02. 201720. kapitola - Nejdražší dcera
padfoot4ever: ( Kar )07.02. 201719. kapitola - Špína
padfoot4ever: ( Kar )02.02. 201718. kapitola - Čas na víno
padfoot4ever: ( Kar )26.11. 201617. kapitola - Následky
padfoot4ever: ( Kar )18.11. 201616. kapitola - Katastrofální svatba
padfoot4ever: ( Kar )07.11. 201615. kapitola - Build Up
padfoot4ever: ( Online preklady )29.10. 201614. kapitola - Víkend s Jenny, část II.
padfoot4ever: ( Online preklady )20.09. 201613. kapitola - Víkend s Jenny, část I.
padfoot4ever: ( Online preklady )26.08. 201612. kapitola - Kompromis
padfoot4ever: ( TinaStylinson )02.08. 201611. kapitola - Odhalení
padfoot4ever: ( TinaStylinson )10.05. 201610. kapitola
padfoot4ever: ( TinaStylinson )24.01. 20169. kapitola
padfoot4ever: ( TinaStylinson )07.01. 20168. kapitola
padfoot4ever: ( TinaStylinson )29.04. 20157. kapitola
padfoot4ever: ( TinaStylinson )19.10. 20146. kapitola
padfoot4ever: ( TinaStylinson )08.09. 20145. kapitola
padfoot4ever: ( TinaStylinson )05.08. 20144. kapitola
padfoot4ever: ( Dominika.Del )07.01. 20143.Kapitola – O Krávě a hafoňovi
padfoot4ever: ( Dominika.Del )21.09. 20132.Kapitola – Vítejte v mém světě
padfoot4ever: ( Dominika.Del )03.09. 20131. kapitola
. Úvod k poviedkam: ( Dominika.Del )02.06. 2013Úvod k povídce