Preklady fanfiction Harryho Pottera

Len pre našu zábavu a poučenie.

Milý řáde

Dopis dvacátý

Milý řáde
Vložené: Coretta - 17.03. 2017 Téma: Milý řáde
Coretta nám napísal:
Pozor, nie je možné otvoriť v novom okne, musíte sa vrátiť späť.

Autor: SilverWolf7007                   Překlad: Coretta              Beta: Avisavis                   Banner: Coretta

Originál: https://www.fanfiction.net/s/3157478/1/Dear-Order 

Přístupnost: K+ (dle FF, odpovídá věku 9+) 

 

Milý řáde

Aneb jednadvacet dopisů

adresovaných

řádu Tříbarevného třaskavého tetřeva

 

Dopis dvacátý:

No jen se nad tím zamyslete

 

Na Grimmauldově náměstí byl klid, po předchozích vtípcích ani slechu, až si někteří obyvatelé začínali po malém dobrodružství stýskat.

Kingsley si nepřestával hlasitě stěžovat, jak mu lovecké výpravy chybí, došlo to až tak daleko, že mu Molly připravila extra talíř sendvičů k snídani a jeden mu rovnou strčila do pusy, aby nekonečný proud utnula.

„Vy máte vzrušení aspoň v práci,“ řekl Ron temně ve chvíli, kdy Kingsley stále nemohl mluvit. „Já už nemám na zabavení ani ty úkoly.“

„To je asi poprvé, co tě slyším znít zklamaně, že už jsi všechny úkoly dokončil,“ zasmála se Ginny. „Dokonce ani nejíš s takovým nadšením co normálně. Rone, no tak, usměj se. Užij si těch pár zbývajících dní léta; deset dní a jsme zpátky v Bradavicích.“

Hermiona si šťastně povzdechla. „Už se nemůžu dočkat.“ Obrátila se k Minervě a Albusovi, kteří si vyměnili pohled. „Opravdu mi neřeknete nic o letošním učiteli obrany?“ Zdaleka to nebylo poprvé, co se z profesorky pokoušela vytáhnout nějaké informace, ale doufala, že se jí její vytrvalost jednoho dne vyplatí.

Minerva otráveně zamručela a odložila šálek s čajem s větší silou, než bylo nutné. „Ne, slečno Grangerová. Budete muset počkat do začátku školního roku stejně jako ostatní studenti.“

Luna Hermionu soucitně poplácala po hřbetu ruky.

„Galeon na to, že ještě ani nikoho nemají,“ zamumlal Ron směrem k Ginny. Zašklebila se a zavrtěla hlavou.

Molly oběma dala pohlavek. „Žádné sázení u snídaně“

„A co třeba u oběda?“ Okamžitě se zeptal Fred.

„A u večeře, je to u večeře fér?“ Přidal se George.

„Dovolte mi se opravit,“ obrátila Molly oči v sloup. „Žádné sázení u jídelního stolu.“

„A co ve spižírně?“ Řekl Charlie nevinně.

„Pod umyvadlem?“ Navrhl Bill.

„Na stropě?“

„Jak by ses asi tak chtěla sázet na stropě?“ Obrátil se Ron k sestře.

Ginny pokrčila rameny. „Kouzlo přilnutí?“

Najednou jejich diskuzi přerušila hlasitá exploze ve vedlejší místnosti. Do kuchyně se pomalu linul kouř.

Molly se okamžitě obrátila na dvojčata, která zamrzla uprostřed sousta. Zvedla na ně obočí a oba mladíci, tváře uraženě vypouklé, na svou obranu zavrtěli hlavami (snažili se vypadat jako obrázek nevinnosti, což pro ně vůbec nebylo jednoduché).

Po chvilce do kuchyně vklopýtali Severus a Remus, oba byli od hlavy k patě pokrytí sazemi a dávili se kašlem.

„Co se to tam pro všechno na světě stalo?“ Dožadovala se Minerva. „Jste v pořádku?“

„Nedělej si starosti, nic nám není,“ ujistil ji Remus a bez zaváhání zamířil ke dřezu. „Jenom malá lektvarová nehoda.“

„Nehoda?“ Vyštěkl Severus. „Tomu se stěží dá říkat nehoda. Spíš bych to nazval aktem promyšlené sabotáže!“

„O nic takového nešlo!“ Bránil se Remus. „Pouze jsem ti omylem podal příliš mnoho vílího prachu.“

„Problém je v tom, že v tom lektvaru nebylo žádného vílího prachu třeba,“ zavrčel Severus. „V blízkosti kotlíku se z tebe stává chodící katastrofa.“

„Jen jsem chtěl vědět, co by se stalo,“ řekl Remus nevinně (jeho maska byla daleko uvěřitelnější než pokus dvojčat).

„Jen jsi chtěl vidět explozi,“ opravil ho Severus. „A přání se ti splnilo. Důsledkem toho nyní musíme opravit nebo nahradit veškerý nábytek v salonku.“

„Teď mě tak napadá,“ promluvila Tonksová pomalu a přerušila tak počínající hádku. „Tohle zdaleka nebyl nejhlasitější výbuch, co se tu přes léto odehrál, a nemůžu si pomoct, ale všimla jsem si, že k tomu portrét Siriusovy matky za celou dobu neměl co říct.“

To přitáhlo i Severusovu pozornost.

„Jak je možné, že jsme si toho nevšimli dřív?“ Zeptal se Moody. „Po tom, jaké potíže dělala celé minulé léto i v průběhu roku, jak je možné, že jsme si za celou dobu neuvědomili, že je zticha?“

„Tak si říkám proč,“ řekla Tonksová. „Určitě by s tím svým bigotním jekotem nepřestala jen tak pro nic za nic.“

„Třeba by to mohlo mít něco společného s chybějícím Kráturou?“ Navrhl Ron.

Arthur si trochu nepohodlně odkašlal. „No, vlastně ne. Nemám ponětí, kam se poděl Krátura, ale mohu vysvětlit, proč nás neobtěžuje paní Blacková.

Všechny oči se k němu v očekávání obrátily.

„Podařilo se ti dostat ji ze zdi?“ Zeptala se dychtivě Ginny.

„To bohužel ne,“ odpověděl. „Ale tak trochu jsem ji… vydíral.“

„Vydíral?“ Zopakoval Kingsley. „Čím jsi prosím tě vydíral portrét?“

Arthur se pousmál, trošičku provinile. „Pohrozil jsem jí, že přímo proti ní pověsím portrét někoho, koho má obzvlášť v nelásce.“

Když viděl jejich zaražené pohledy, pustil se do vysvětlování.

„Našel jsem v jednom z horních pokojů portrét Siriuse, a tak jsem ho požádal o asistenci. Souhlasil, že bude tak otravný, jak to jen půjde, tak dlouho, dokud jeho matka nebude svolná udělat naprosto cokoliv, jen aby zavřel pusu.“

„Takže co, slíbila, že přestane dělat povyk a obtěžovat každého, kdo kolem ní projde, když Siriuse odneseš?“ Zeptal se Bill.

„Spíš když ona zůstane zticha, bude portrét Siriuse pod Silenciem.“ Arthur se lišácky usmál. „Vždycky jednou za čas jdu a Silencio sejmu, jen abych jí připomněl, kdo je tu šéfem.“

Následovalo hrobové ticho.

„Teda tati, to je naprosto ďábelské,“ ocenil to Fred, z očí mu zářil obdiv.

„Vzdáváme ti hold,“ přidal George a oba poctivě zasalutovali.

Arthur se zasmál. „Děkuju, kluci.“

„Skoro se bojím zeptat, s čím se Sirius vytasil, aby byla ochotná se podřídit,“ nadhodil opatrně Remus. Sirius byl jeho nejlepší přítel po velmi dlouhý čas, věděl moc dobře, jaký dokázal být.

„Přiznám se, že jsem na vstupní halu sesílal místní Silencio, abych to neslyšel,“ řekl Artur s pokrčením ramen. „To byl mimochodem Siriusův návrh. Slíbil, že ze sebe vydá maximum, čeho je jako portrét schopný.“

Remus se otřásl. „Jsem si jistý, že to zahrnovalo zpěv.“

V tom okamžiku vlétla dovnitř Hedvika. Jak spatřila tác se slaninou vyzývavě ležící uprostřed stolu, upustila dopis Moodymu na hlavu a přistála přímo v něm.

„Hedviko!“ Rozohnil se Ron znechuceně. „Zrovna jsem ji jedl.“

Hedvika na něj upřela pohled, vzala plátek slaniny a zuřivě ho rozcupovala, aby mu předala jasnou zprávu – tohle je teď její slanina.

Moody sebral dopis, který mu sklouzl do klína, podíval se na něj a předal ho uraženému Ronovi.

Vzhledem k tomu, že slaninu už si dát nemohl, pokrčil Ron rameny a otevřel obálku.

 

 

Ron protočil panenky. „Kdyby jen v prvním ročníku. Pořád to dělá. Mimochodem, jestli se někdy udusím ve spánku, byl to Harry a očekávám, že mou smrt někdo pomstí.“

„Dobře,“ souhlasila Hermiona. „Jestli někdy skonáš strašlivou smrtí udušením pod Harryho polštářem, udusím ho na oplátku.“

Ron se zakřenil. „Děkuju.“

 

 

„No jo, to bylo slyšet až u nás,“ zasténal George. „Hrůza.“

„Bylo to slyšet až v dívčích ložnicích,“ řekla Ginny. „Nejdřív jsme si myslely, že je to nějaký alarm a všechny jsme vyběhly na chodbu, než si Katie Bellová uvědomila, co ten zvuk vydává.“

Ron zavrtěl hlavou. „Skončilo to tak, že Harry vejce musel schovat. Seamus od něj ty svoje nenechavé ruce prostě nedokázal udržet.“

 

 

„Dobrý bože,“ zaskuhral Remus. „Chudák Harry. Nevěděl jsem o tom.“

„Tak strašné?“ Zeptala se Tonksová a poťouchle zavlnila obočím.

„To si piš.“

 

 

„Amen,“ zamumlal Remus.

 

 

 „Jak to, že ví o portrétu?“ Vybuchl Moody.

„Určitě to bude jen náhoda,“ povzdechla Molly.

 

 

Remus se zakuckal. „V tom jsem ho podporoval a do smrti toho budu litovat.“

„Co si pamatuju, usnuli jste ty i Harry,“ poukázal Ron. „Takže to zas takový propadák být nemohl.“

„Bylo to příšerné a za tím si budu stát až do svého posledního dne.“

 

 

začíná bolet hlava,“ zamručel Severus.

„Zkus si na to vzít lektvar,“ poradil moudře Kingsley a zakousl se do svého posledního sýrového sendviče.

„To mám v úmyslu, nicméně budu muset nejprve nějaký uvařit.“ Zlomyslně se zadíval na Remuse. „A ty uděláš nejlépe, když se mi obloukem vyhneš, dokud nebudu hotov.“

„No dobře, pro tentokrát si najdu někoho jiného, koho mohu obtěžovat.“

„Můžeš obtěžovat mě, Remusi,“ ozvala se vesele Luna. „Měla jsem v plánu jít krmit rybičky. Možná i Hermioninu kočku, sledovat krmení rybiček ho nesmírně baví. Obzvlášť se zajímá o Karbanátka, Erika, Pana Čtverhranného a samozřejmě o Severuse.“

„Samozřejmě.“

Za obsah komentárov je zodpovedný užívateľ, nie prevádzkovateľ týchto stránok.
 0 komentárov
Ďakujem
Pre automatický komentár sa musíte prihlásiť.

Archivované komentáre


Re: Dopis dvacátý Od: ewalien - 16.07. 2018
Co se týče Siriova zpěvu... Tady zřejmě někdo viděl (a slyšel) na youtube Garryho Oldmana zpívat My Way. Jak miluju tohohle herce, tak jeho zpěv si budu z hlavy vyhánět hodně dlouho... Video zde: https://www.youtube.com/watch?v=yPQT2eVS1E4

Archivované komentáre (pôvodne v archíve)


Re: Dopis dvacátý Od: Iveta - 20.03. 2017
Chudak Harry, tohle by asi vzbudilo i moje psy (a ti normalne chrapou s blazenym vedomim, ze panicka jakykoli defekt vyresi :-D) Diky za preklad :-)

Re: Dopis dvacátý Od: denice - 17.03. 2017
Hvězdou kapitoly je Siriusův zpívající portrét. Arthur se nezdá, ale je to démon :-D Díky.

Re: Dopis dvacátý Od: martik - 17.03. 2017
No jistě, proč to neudělat ještě složitější a nepřidat tam Siriuse a jeho matku?! Na tohle vážně nemám kapacitu :-) Konverzace o tom, kde se sázet byla kouzelná. Děkuji a těším se na řešení této záhady.

Re: Dopis dvacátý Od: gleti - 17.03. 2017
Vůbec se nedivím křivonožkovu zájmu o rybičku Severuse. Jestli má stejně silnou osobnost jako jmenovec, není se co divit.

Re: Dopis dvacátý Od: margareta - 17.03. 2017
Tohleto odvádění pozornosti čtenáře od skutečností, na které by si měl dát pozor, to je teda vychytané!! Už zase mám hlavu totálně v pejru. Měla jsem celou dobu dojem, že všechno to rozpoutala Minerva, když zadala Harrymu ty úlohy z přeměňování. Harry své studijní návrhy či výsledky transferoval Luně, která mu jejich , zobrazení v praxi ' stejným způsobem zasílala zpět. Mentální přenos i příjem signálu oboustranně zajišťoval Chropotal, praxi provozoval Krátura. Takže mé podezření se soustřeďovalo na Harryho, Lunu a Kráturu. Krátura taky mohl zastávat roli Elmera, případně se v ní mohl střídat s Trevorem. Oba měli kvůli svým pánům dobrý důvod Snapea nesnášet! Albus nezasahoval, protože se bavil. Ostatní se v tom jenom střídavě máchali/voda/, přehrabovali/písek/, anebo bloudili/prales/. Jak to teď ale vypadá, bude to lautr jinak!! Jsem příšerně zvědavá, jak!!! Děkuji a moc se těším na rozuzlení!!

Prehľad článkov k tejto téme:

SilverWolf7007: ( Coretta )24.03. 2017Epilog
SilverWolf7007: ( Coretta )20.03. 2017Dopis dvacátý první
SilverWolf7007: ( Coretta )17.03. 2017Dopis dvacátý
SilverWolf7007: ( Coretta )13.03. 2017Dopis devatenáctý
SilverWolf7007: ( Coretta )10.03. 2017Dopis osmnáctý
SilverWolf7007: ( Coretta )06.03. 2017Dopis sedmnáctý
SilverWolf7007: ( Coretta )03.03. 2017Dopis šestnáctý
SilverWolf7007: ( Coretta )27.02. 2017Dopis patnáctý
SilverWolf7007: ( Coretta )24.02. 2017Dopis čtrnáctý
SilverWolf7007: ( Coretta )20.02. 2017Dopis třináctý
SilverWolf7007: ( Coretta )17.02. 2017Dopis dvanáctý
SilverWolf7007: ( Coretta )13.02. 2017Dopis jedenáctý
SilverWolf7007: ( Coretta )10.02. 2017Dopis desátý
SilverWolf7007: ( Coretta )05.02. 2017Dopis devátý
SilverWolf7007: ( Coretta )03.02. 2017Dopis osmý
SilverWolf7007: ( Coretta )30.01. 2017Dopis sedmý
SilverWolf7007: ( Coretta )27.01. 2017Dopis šestý
SilverWolf7007: ( Coretta )23.01. 2017Dopis pátý
SilverWolf7007: ( Coretta )20.01. 2017Dopis čtvrtý
SilverWolf7007: ( Coretta )16.01. 2017Dopis třetí
SilverWolf7007: ( Coretta )13.01. 2017Dopis druhý
SilverWolf7007: ( Coretta )08.01. 2017Dopis první
. Úvod k poviedkam: ( Coretta )26.11. 2016Úvod k povídce