Preklady fanfiction Harryho Pottera

Len pre našu zábavu a poučenie.

Milý řáde

Dopis patnáctý

Milý řáde
Vložené: Coretta - 27.02. 2017 Téma: Milý řáde
Coretta nám napísal:
Pozor, nie je možné otvoriť v novom okne, musíte sa vrátiť späť.

Autor: SilverWolf7007                   Překlad: Coretta              Beta: Avisavis                   Banner: Coretta

 

Originál: https://www.fanfiction.net/s/3157478/1/Dear-Order 

Přístupnost: K+ (dle FF, odpovídá věku 9+) 

 

Milý řáde

Aneb jednadvacet dopisů

adresovaných

řádu Kompletně kouzelného kakadu

 

Dopis patnáctý:

Možná vám neušlo, že je Hedvika trošku barevnější než obvykle.

 

O dva dny později byla Hermiona připravená připustit, že Moodyho magické oko zřejmě nikdy nenajdou. Bohužel byla jediná z výpravy připravená to vzdát a vzhledem k tomu, jaké poklady během pátrání dosud objevili, moc se jí nechtělo nechat v tom ostatní samotné.

Jejich cesty se několikrát střetly s Moodym, Tonksovou a Kingsleym, ačkoliv jim samozřejmě nepřiznali, o co se pokoušejí. Moody byl nedostatkem úspěchu čím dál víc dopálený, zatímco Kingsley se pořád ještě nepřenesl přes nedostatek sýrových sendvičů. Tonksová přiznala, že se s nimi stále drží jen proto, že ji baví oba muže sledovat.

Jednoho velmi časného rána se také ve čtvrtém patře střetli s uprchlým velbloudem. Pět párů očí na něj tiše zíralo, Elmer jim pohled oplácel. Pak se skupinka hledačů i velbloud vydali po svých.

Hermionu velmi zajímalo, jak se mu podařilo uniknout, i když do oběda už v ní hlodalo silné podezření. Fred a George se chechtali v podkroví, což se v podstatě dalo přirovnat k přiznání viny (i když by se to také dalo připsat chlupatému růžovému plyšovému jednorožci, kterého držel Fred přivinutého k hrudi. Hermiona si byla jistá, že to nechce vědět.)

Pozdě večer také potkali pobaveného Remuse, za kterým se táhl Severus. Ten si pro sebe něco zuřivě mumlal a pro jistotu se podezřívavě mračil na Lunu, která na oplátku vykouzlila nevinný úsměv.

O pár hodin později usnul Charlie opřený čelem o dveře do koupelny v druhém patře. Brzy ho následoval Bill, který se opíral o zeď, vytratil se v půlce věty, a že usnul, jim došlo, až když ho několikrát pobídli, aby dokončil, co říkal a on odmítl reagovat. Oba mladé muže přesunuli opatrně na podlahu a vydali se chodbou dál.

Brzy na to klopýtla Ginny o předložku a rozhodla se zůstat na zemi, Luna pokrčila rameny a lehla si na podlahu vedle ní. Ron to zvládl stěží do další místnosti, ztratil vědomí přesně mezi dveřmi.

Hermiona a Neville přešli chodbu do nejbližších ložnic, ale ani jeden z nich to až do postele nezvládl, stočili se do klubíčka na podlaze a usnuli.

---------------------------------------------

První věc, kterou Hermiona zaregistrovala, když otevřela oči, byl ptačí zpěv, druhá skála, která se jí nepohodlně zarývala do kyčelní kosti.

Neotevřela oči hned. Místo toho se jen zavrtěla, aby získala větší pohodlí, a roztržitě zapřemýšlela, jestli se všichni stali oběťmi jakéhosi uspávacího kouzla, zhluboka vdechovala čerstvou zemitou květinovou vůni deštného pralesa.

„Hermiono?“ Dolehl k ní někde zleva Nevillův tlumený hlas. „Jsi vzhůru?“

Povzdechla si. „Jo, Neville, myslím, že jo.“

„Vypadá to, že jsme v pralese.“

„Chceš říct, že tentokrát jsou v domě stromy a kameny z pralesa?“

Neville chvilkově zaváhal, než odpověděl, a Hermioně se zdálo, že v tom tichu zaslechla vzdálený řev. „Ne, chci tím říct, že to vypadá, že tentokrát opravdu v pralese jsme.“

Hermiona rozlepila víčka a v šoku zírala na klenbu větví nad jejich hlavami. Místy se mezi listy objevila škvíra, kterou dolů pronikaly sluneční paprsky, viděla, jak nad ní prolétlo několik pestře zbarvených ptáků a dokonce se jí zdálo, že zahlédla, jak se z jedné větve na druhou přehoupl jakýsi druh opice.

„Až zjistím, jak tohle Harry dělá, udělám mu něco velmi nepěkného,“ řekla Hermiona s nuceným klidem, Neville se nervózně ošil, když se posadila a upřela na něj pohled. „Tak by mě zajímalo, kde jsou všichni ostatní…?“

Neville pokrčil rameny a ohlédl se k místu, kde byly předtím dveře. „Řekl bych, že asi někde tam v divočině, když už nemáme pokoje, podle kterých bychom se mohli orientovat.“

Zamířili směrem, kterým si mysleli, že minulé noci přišli, a ačkoliv nenašli nikoho jiného, objevili schodiště.

Hermiona jen koukala. „Neville, v pralese nemůže být schodiště.“

Neville ji nesměle poplácal po rameni. „To bude dobrý, to je jenom magie, vzpomínáš?“

Rozhodli se sejít dolů a nakonec našli všechny ostatní sedět na malé mýtině kolem obřího balvanu, na kterém byl položený tác se sendviči.

„Chápu to dobře, že tohle bude kuchyň?“ Zeptala se Hermiona, posadila se vedle Ginny a natáhla se po sendviči.

„Soudě podle těch sendvičů, věříme, že tomu tak skutečně bude,“ odpověděl Albus. „Jak jste si vychutnali ranní procházku lesem?“

Odpovědí mu bylo několik zlostných pohledů, pár protočených očí, jedno radostné „báječně“ od Luny a rozpačitý úsměv a pokývnutí od Nevilla.

„Tentokrát ten kluk zašel příliš daleko,“ zavrčel Moody. Jeho magické oko se divoce protáčelo, ačkoliv nikdo nevěřil, že by to bylo něco platné.

„Nejsem si jist, že za něčím z tohoto stojí Potter,“ zabručel Severus a loupl podezíravým okem po Luně.

Nikdo mu nevěnoval pozornost a i on sám na Lunu zapomněl, když se jim do zorného pole přiloudal Elmer se zjevným záměrem dostat se k talíři sendvičů.

Přesně za velbloudem stál velký tygr. Všichni ztuhli a vytáhli hůlky, připraveni se bránit, když bude třeba.

Hermiona tygrovi stála nejblíže a málem začala couvat, když se zvířeti podívala do žlutých očí. Zamrkala. „Křivonožko?“

Tygr ze sebe vydal podivný mňoukavý zvuk a vracel jí žalostný pohled zneužitého zvířete. Hermiona rychle odložila hůlku a běžela ke své kočce-proměněné-v-tygra, lítostivě na něj cukrovala. „Ach ty můj maličký chudáčku, co ti to ten odporný zlý Harry udělal?“

Křivonožka se několik minut nechal oblažovat Hermioniným soucitem a láskou, pak vzhlédl a hrozivě zavrčel. Elmer ztuhl s čumákem pár centimetrů od sendvičů, ke kterým se přiblížil, zatímco byla pozornost ostatních upřená k Hermioně. Teď stál těsně vedle Severuse, který, když to konečně zaregistroval, uskočil dozadu a hlasitě zaklel.

Křivonožka znovu zaprskal a Elmer poslušně zacouval, až zmizel z dohledu.

„V této podobě je vaše kočka téměř milá, slečno Grangerová,“ přiznal s kyselou grimasou Severus. „Možná bychom měli zvážit, zda ho tak neponecháme.“

Hermiona se na něj zamračila, Křivonožkovi se ten nápad zřejmě příliš neprotivil.

Všichni vzhlédli, když se k nim snesl velký modrobílý pták, trochu je polekalo, když přistál na Kingsleyho rameni.

„To je ara?“ Zeptal se Charlie a naklonil se blíž, aby ho prozkoumal.

„Ne,“ pronesl s bolestným výrazem ve tváři Kingsley. „Myslím, že je to sova.“

Pták vydal přiškrcený skřek, něco mezi výkřikem dravce a sovím zahoukáním, čímž se zjevně pokusil Kingsleyho prohlášení potvrdit.

„To je Hedvika?“ Polekal se Remus. „Jak jsi to poznal?“

„Způsob, jakým mi už zas zatíná pařáty do ramene, mi trošku napověděl,“ odpověděl suše Kingsley.

Charlie se natáhl a odvázal dopis z Hedvičiny nohy, lehce ji pohladil po zádech a otevřel dopis.

 

 

„Upřímně doufám, že to nevypil,“ zasmál se Bill.

„A já upřímně doufám, že ano,“ opáčil pohrdavě Severus.

Charlie obrátil oči v sloup.

 

 

Remus a Severus kašláním chvatně maskovali provinilý smích a zlomyslné zachechtání.

 

 

Charlie se na Hedviku soucitně usmál. „Ani bych se ti nedivil.“ Hedvika v odpověď sklíčeně zaskřehotala.

„Chudáček malá,“ přizvukovala dvojčata. „Strávit tolik času s Harrym by k pití dohnalo i svatého.“

 

 

Hedvika se zřejmě rozhodla, že své povinnosti učinila zadost, vzlétla a zmizela v dáli.

Nikdo nepromluvil.

„Takže, co teď?“ Prolomil nakonec ticho Ron.

„Nevím, jak vy,“ začal Severus s dravým svitem v očích, „ale já si beru tygra Grangerové a jdu na lov velblouda.“ Obrátil se a vydal se směrem, kterým zmizel Elmer, Křivonožku poslušně v patách.

„Hej!“ Zařval Ron. „Nechte Elmera na pokoji!“ Vyskočil a pustil se za nimi. Zbylí čtyři Weasleyovi kluci se s širokými úsměvy vydali za ním.

„No, zní to jako zábava,“ promluvila Luna k nejbližšímu stromu. „Myslím, že se připojím.“

Na to vyskočila Ginny. „Luna má nos na lumpárny stejně jako Kingsley na sýrové sendviče,“ vysvětlila překvapeným rodičům. „Tohle si nenechám ujít.“

Kingsley se také zapojil, možná ho vtáhla zmínka jeho oblíbeného jídla.

Hermiona vzdychla. „K úkolům se teď asi těžko vrátím. Jak znám Harryho, asi mi teď poletují někde kolem vrcholků stromů.“

„A k tomu, co jsme dělali předtím se vrátit nemůžeme,“ přidal Neville s obezřetným pohledem na Moodyho. „Všechno, co jsme prohledávali, se teď proměnilo v kamení a listí.“

„Plus vážně si nechceš nechat ujít příležitost prozkoumat všechny ty rostliny,“ poškádlila ho.

Neville se nesměle usmál. „No, jo. Myslím, že jsem předtím zahlédl obří květinu, co sežrala opici. Chtěl bych ji najít!“

Hermiona se rozesmála. „No jasně.“

Vyměnili si pohled, zářivě se na sebe usmáli a rozběhli se za ostatními.

Za obsah komentárov je zodpovedný užívateľ, nie prevádzkovateľ týchto stránok.
 0 komentárov
Ďakujem
Pre automatický komentár sa musíte prihlásiť.

Archivované komentáre (pôvodne v archíve)


Re: Dopis patnáctý Od: Iveta - 05.03. 2017
Chudák Elmer :-D Ael Křivonožku si jako tygra naprosto umím představit, myslím, že by mu to sedělo :-D Jako obvykle super, díky za překlad :-) (a pořád si myslím, že je Harry mnohem blíže, než si většina osob na Grimmauldově náměstí myslí :-P)

Re: Dopis patnáctý Od: Aeidaill - 01.03. 2017
Merline, ten Harry mě baví. :) Tak jsem se do jeho dopisů zažrala, že jsem zapomněla komentovat jednotlivé kapitoly a prokousala se na jeden zátah až sem. Obměny Fénixova řádu nemají chybu. Už aby bylo pokračování, díky za překlad. :)

Re: Dopis patnáctý Od: Jacomo - 28.02. 2017
Začínám mít dojem, že si to užívají. Tedy nevím, jak se Molly tváří na vaření na kameni, ale zbytek vypadá náramně spokojeně. Ale jak to, že v Harryho dopise nebyla zmínka o pralese?! To je trestuhodné, nepřihlásit se k takhle skvělé imaginaci! :-)) Díky Coretto a Avisavis, fakt jsem zvědavá, co se z toho vyvrbí :-)

Re: Dopis patnáctý Od: gleti - 28.02. 2017
tomu říkám prázdniny, cestovat a přitom neopustit barák

Re: Dopis patnáctý Od: margareta - 27.02. 2017
Připomíná mi to Alenku v kraji divů. Je to tak zmatené a bláznivé, že se musím pořad hihňat. A vysvětlení je tak prosté, stačí si uvědomit, že: Je smažno, lepě švihlí tlové se batoumají v dálnici, chrudošiví jsou borolové na mamné krsy žárnící... a je vše průzračně jasné! Akorát by mě zajímalo, kdy a kde našel Pošuk své oko, proč museli usnout akorát ti, co ho hledali, přičemž Luna usnula až po zralé úvaze a dobrovolně, a jak se v pralese ocitli ti ostatní! Ten fialový jednorožec byl dvojčaty nejspís ukraden z ložnice R+S /a ani já nechci vědět, jakou roli tam zastával/!! Elmera mohl vypustit jedině Albus, případně někdo jiný z Čajového klubu, když Pošuk v té době oficiálně ještě hledal oko. Souhlasím s podezřením denice, taky mám dojem, že senioři nejsou, jak se zdají! Jsou to Lysperní jezeleni, co se vírně vrtáčejí v mokřavě, vetchaří hadroušci jsou roztruchleni a selvy syští tesknoskuhravě. Jo, to je jediné logické vysvětlení!! Děkuji za veselý večer! Moc se těším, jak to celé dopadne! Děkuji!!!

Re: Dopis patnáctý Od: teri2626 - 27.02. 2017
Jestli tohle dělá Harry, tak ho asi začnu mít vážně ráda. Tahle povídka mě vždycky rozesměje a těším na další kapitolu

Re: Dopis patnáctý Od: denice - 27.02. 2017
„Nevím, jak vy,“ začal Severus s dravým svitem v očích, „ale já si beru tygra Grangerové a jdu na lov velblouda.“ Obrátil se a vydal se směrem, kterým zmizel Elmer, Křivonožku poslušně v patách. - Nejlepší odstaveček ze skvělé kapitoly:-) Nejde mi na rozum, proč se skupina, v níž se nachází několik velmi inteligentních jedinců, domnívá, že tohle všechno dělá jenom Harry. Bez urážky, takové eso podle mě ani zdaleka není. Takže musí mít spolupachatele v domě. Podezírám dvojčata nebo někoho z čajového klubu;-) Díky.

Re: Dopis patnáctý Od: martik - 27.02. 2017
Konečně se všichni baví. Není to přesně to, co Harry chtěl? Jsem ohromně zvědavá, jak se tohle rozmotá. Děkuji

Re: Dopis patnáctý Od: luisakralickova - 27.02. 2017
Paráda, tohle je tedy něco. Mají zábavu a nemusejí ani vytáhnout paty z domu. Díky za překlad, děvčata.

Prehľad článkov k tejto téme:

SilverWolf7007: ( Coretta )24.03. 2017Epilog
SilverWolf7007: ( Coretta )20.03. 2017Dopis dvacátý první
SilverWolf7007: ( Coretta )17.03. 2017Dopis dvacátý
SilverWolf7007: ( Coretta )13.03. 2017Dopis devatenáctý
SilverWolf7007: ( Coretta )10.03. 2017Dopis osmnáctý
SilverWolf7007: ( Coretta )06.03. 2017Dopis sedmnáctý
SilverWolf7007: ( Coretta )03.03. 2017Dopis šestnáctý
SilverWolf7007: ( Coretta )27.02. 2017Dopis patnáctý
SilverWolf7007: ( Coretta )24.02. 2017Dopis čtrnáctý
SilverWolf7007: ( Coretta )20.02. 2017Dopis třináctý
SilverWolf7007: ( Coretta )17.02. 2017Dopis dvanáctý
SilverWolf7007: ( Coretta )13.02. 2017Dopis jedenáctý
SilverWolf7007: ( Coretta )10.02. 2017Dopis desátý
SilverWolf7007: ( Coretta )05.02. 2017Dopis devátý
SilverWolf7007: ( Coretta )03.02. 2017Dopis osmý
SilverWolf7007: ( Coretta )30.01. 2017Dopis sedmý
SilverWolf7007: ( Coretta )27.01. 2017Dopis šestý
SilverWolf7007: ( Coretta )23.01. 2017Dopis pátý
SilverWolf7007: ( Coretta )20.01. 2017Dopis čtvrtý
SilverWolf7007: ( Coretta )16.01. 2017Dopis třetí
SilverWolf7007: ( Coretta )13.01. 2017Dopis druhý
SilverWolf7007: ( Coretta )08.01. 2017Dopis první
. Úvod k poviedkam: ( Coretta )26.11. 2016Úvod k povídce