Preklady fanfiction Harryho Pottera

Len pre našu zábavu a poučenie.

Still Delicate

22. kapitola - Pláč a zase pláč

Still Delicate
Vložené: Jacomo - 24.02. 2017 Téma: Still Delicate
Kar nám napísal:

 

Still Delicate

Překlad: Kar

Betaread: Jacomo

Autor: padfoot4ever

Originál: http://www.harrypotterfanfiction.com/viewstory2.php?chapterid=399163


 

Pozor, nie je možné otvoriť v novom okne, musíte sa vrátiť späť.

Kapitola 22 - Pláč a zase pláč


„Ale já nechci žít u táty."

„Bude to jen na pár týdnů."

„Ale já nechci! Musím?"

„Myslela jsem, že tam rád trávíš čas?"

„Nemají rádi, když Ollie štěká a zlobí se na ni!"

„Ollie může zůstat tady a můžeš ji navštěvovat."

„Chci, aby Ollie šla se mnou!"

„Dobrá, může jít s tebou!"

„Proč už nemůžu žít tady?"

„... tvůj táta s tebou chce trávit mnohem víc času. Protože tě moc miluje, tak jako já."

„Ale já chci zůstat tady!"

„Prostě nemůžeš." Nenech ho vidět, jak brečíš.

Zhluboka se nadechnu, abych mohla pokračovat. Aidan vypadá tak raněně, že jsem na něj křičela, ale on není ubrečený. Aspoň jeden z nás je silný.

„Je mi to líto," povzdechnu si a cítím, jak je knedlík v mém krku větší a větší. „Nelíbí se mi to o nic víc než tobě..."

Máma s tátou čekají venku před bytem. Dávají mi čas o samotě, abych situaci vysvětlila Aidanovi, pak mi pomůžou zabalit jeho věci.

„Já chci žít s tebou!" prosí Aidan. „Prosím, mami! Já budu hodný!"

„Ty jsi hodný, Aidane," říkám mu. „Bude to jen na pár měsíců, slibuju! A uvidím tě každý den."

Podívá se na mě se směsí bolesti a vzteku. Je to poprvé v životě, kdy se Aidan takhle podíval, a mě zabíjí, že jsem to já, kdo mu způsobuje takovou bolest. Měla bych ho před bolestí chránit.

Posadím si ho na kolena a obejmu ho. Jeho blonďaté vlasy jsou tak jemné. „Je mi to moc líto," šeptám mu. Můžu teď jen šeptat. Kdybych mluvila nahlas, slyšel by, jak se mi třese hlas. „Tak moc tě miluju. To přece víš, ne?"

„Proč nemůžete s tátou žít dohromady?"

„Ty víš proč."

Máma s tátou zaklepou, než přijdou do obýváku. Vidím na nich, že se snaží před Aidanem skrýt svůj vztek, ale vyzařuje to z nich. Máma vypadá na pokraji slz. Táta vypadá, že někoho praští.

„Aidane, můžu ti pomoct zabalit věci?" ptá se ho máma jemně a bere ho za ruku. Jak zamíří do jeho ložnice, táta si sedne na pohovku vedle mě a dá mi ruku kolem ramen. Až teď, když je Aidan pryč, dovolím si brečet.

„Před chvilkou jsem mluvil s Tomem Foxem, říkal, že se později zastaví, aby viděl, jak si vedeš. Je to prima chlap," říká táta. Plánuji zamknout dveře a zhasnout světla, pokud dorazí. „Říkal, že jediný důvod, proč dal Starostolec Malfoyovi plnou péči, je, že nemohou hodnotit jeho otcovské schopnosti při dlouhodobější péči, nebo něco takového. Nebude mít plnou péči navždy."

To mne opravdu neutěšuje. Co když je lepší rodič než já? Má lepší byt, ženu a lepší práci. Já k dnešnímu dni nemám nic. Jestli Starostolec zjistí, že Scorpius je lepší rodič, ztratím Aidana navždy. Stráví víc času s Daisy než se mnou a začne si o ní myslet, že je jeho skutečná máma. Já budu jen víkendová máma.

„Vždycky jsi byla hodné dítě, Rosie," říká mi táta. „Ty to vyhraješ. Já vím, že jo."

„Díky, tati," mumlám a vím jistě, že jediný důvod, proč to říká, je, že musí. Jsem jeho jediná dcera, jablko z jeho stromu, jeho prvorozené dítě - pokud by mě nepovzbuzoval on, pak už nikdo.

Máma s Aidanem se vrací do obýváku, máma nese Aidanovy tašky a Adan drží camrála Boba. Pořád vypadá naštvaně. Nevím, jestli na mně někdy přestane být naštvaný. Mám pocit, že jsem mu měla prostě říct, že jde k tátovi na pár týdnů na prázdniny. Kdybych nepoužila slovo žít, pravděpodobně by se tak nenaštval.

Prostě jede na prázdniny. To to trochu vylepšuje.

„Vyzvednu tě zítra ze školy," říkám mu. „Jak to zní?"

Pokrčí rameny. To nestačí. Nemyslela jsem, že bude. „A dáme si nějakou zmrzlinu?" navrhuji.

„Dobře," odpoví bezvýrazně. Jestli ho nerozveselila zmrzlina, nemám absolutně nic. Zmrzlina byla vynalezena, aby se i ty nejhorší mámy občas cítily dobře.

Protože vím, že Scorpius tu bude každou chvíli, dám Ollie vodítko. Začne vesele štěkat, protože si myslí, že jde na procházku. Bude se mi po ní stýskat, přestože ji musím vodit ven a nikdy nepřestane štěkat. Cokoliv by bylo lepší než ticho, které teď naplní můj byt.

Máma s tátou zůstali do Scorpiova příchodu a on je požádal, jestli by mohli jí s Aidanem napřed k jeho bytu. Chce si se mnou promluvit. Máma s tátou souhlasí, pro Aidanovo dobro. Ne pro Scorpiovo. Vím, že nezávisle na tom, co se stane, mí rodiče už od teď budou Scorpia Malfoye vždycky nenávidět. Táta z něj nikdy nebyl merlinvíjak nadšený.

Obejmu Aidana na rozloučenou. „Uvidím tě zítra," řeknu mu a políbím ho. Kývne. Ví, že ať řekne cokoliv, nic to nezmění.

Když odejdou, Scorpius a já stojíme v mém obýváku a díváme se na sebe. Oba jsme několik minut zticha. Stále má nesnesitelně lítostivý výraz na tváři, stejný, jako měl po skončení slyšení. Vyvolává ve mně touhu ho praštit.

„Tohle se trochu vymklo z rukou," řekne konečně. „Já... já ti nikdy nechtěl ublížit."

To mě rozesměje. Hrozný, hořký smích. „Vzal jsi mi to jediné, o co stojím. Jak můžeš říct, že jsi mi nechtěl ublížit?"

Má tu slušnost, že vypadá, že se stydí. „Máš pravdu. A je mi to líto... Já jsem prostě musel."

„Musel jsi co?"

„Potřeboval jsem tě ranit."

„Ale proč?"

„Potřeboval jsem, abys mě přestala milovat!" prohlásí. „Potřebuju, aby ses pohnula dál."

„Báječné," řeknu chladně, „mise splněna."

Vypadá překvapeně: „Opravdu?"

„Vzal jsi mi Aidana. Nemyslím, že bych tě dokázala nenávidět víc, než tě nenávidím zrovna teď.

„Víš, že jsem nežádal o plnou péči. Nesnažím se ti ho vzít Rose, jen ho chci vídat častěji!" A jsme zpátky v téhle hádce. Nemám sílu s ním bojovat, takže nic neříkám. „Můžeš přijít, kdykoliv chceš. Nebudu na příštím slyšení žádat o plnou péči."

„Kašlu na tebe."

Ví, že ze mě nedostane rozhovor na úrovni. Ne, když jsem tak blízko pláči. Takže se otočí k odchodu. „Já teď půjdu. Uvidíme se zítra." Neodpovídám. „Rose, vždycky jsem tě měl rád. Ale já se snažím pohnout dál a k tomu potřebuji tohle udělat. To je důvod, proč jsem ti potřeboval ublížit."

Nějak se mu povedlo, že celý tenhle zmatek vypadá jako moje chyba. Vždycky měl talent na to všechno házet na mě.

*

Několik dalších dnů v mém bytě bylo těch nejosamělejších a nejtišších, jaké jsem zažila. Kolikrát jsem zvažovala zvednout telefon a zavolat Jenny, ale nemám na to žaludek. Je to tak dlouho, co jsme spolu mluvily, a ona mi viditelně nemá co říct. Al se zastavil den po slyšení, aby se přesvědčil, že jsem v pořádku, stejně jako Teddy. Jenže oni nejsou to samé jako ona. Jenny vždycky ví co říct. Tak moc mi chybí její přátelství a vím, že já jí chybím také. Být těhotná není jednoduché, ale nedovedu si představit, jak těžké by to bylo, kdybych ji neměla po celou tu dobu vedle sebe.

Vídám Aidana každý den po práci. Přinesla jsem mu zmrzlinu, vzala jsem ho do Příčné ulice, vzala jsem ho do zoo, ale zdá se, že ho nic netěší. Snažím se ze všech sil neříct nic Scorpiovi a Daisy, když je vidím. Je to tak těžké, zvláště když si představuju, jak by jejich hlavy vypadaly napíchnuté na kůlech.

A přesto, jak se celý můj svět v posledních dnech otřásl v základech, život jde dál. Brian mi to drsně připomenul, když se u mě zastavil po práci, aby mi řekl, že se s ním jeho žena chce zase dát dohromady.

„Já nevím, co mám dělat," tvrdí, „mám opravdu rád Dom..."

„Tak s ní zůstaň."

„Jenže já a moje žena máme za sebou dobrou minulost. Byli jsme spolu opravdu šťastní, v dobrých časech."

„Myslíš, když nespala s tvým bratrem?"

Brian zhluboka povzdechne. Před pár týdny bych se o to starala mnohem víc. Teď zrovna se na to nemůžu soustředit. „Podívej," pokračuju, „požádal jsi mě, abych tě dala dohromady s Dom, a já to udělala. Ale nepomůžu ti se s ní rozejít. Tu špinavou práci musíš udělat sám." Kdybych si myslela, že ho má Dom opravdu ráda, starala bych se víc. Ale opravdu si tím nejsem jistá.

Brian se na mě soucitně podívá a já zjišťuji, že jediný důvod, proč mě obtěžuje svými problémy, je snaha vyrušit mě z těch mých. „Příští slyšení vyhraješ," říká mi sebevědomě.

„Nevím, proč to všichni pořád říkáte."

„Protože jsi báječná máma," říká. Neřekla jsem mu, že on je jedním z důvodů, proč jsem prohrála u soudu. Neřekla jsem mu, že si Scorpius myslí, že mezi mnou a Brianem něco je. A neřekla jsem mu, že mu to mám tak nějak za zlé, i když neudělal vůbec nic špatného.

Byla jsem na sebe hrdá, když Brian konečně odešel. Vypadá to, že si všichni myslí, že když se u mě zastaví, pomůže mi to necítit se tak osaměle, zapomenout na fakt, že tu Aidan není. Nepomůže. Ve skutečnosti to lidé rojící se kolem mě jen zdůrazňují.

Když zvoní telefon, rozhodnu se ho nezvedat. Snášet další rozhovor o mých pocitech s mámou, nebo lekci o správném stravování od babičky Molly, Dominu tirádu o tom, jaký je Scorpius bastard je víc, než dokážu. Dokonce i v práci skláním hlavu, abych nevnímala lítostivé pohledy od děvčat. Nesnáším, že všichni vědí o mých starostech. Nesnáším, že moje záležitosti jsou vytištěné v téměř všech kouzelnických novinách.

Moje rozhodnutí ignorovat telefon se ukázalo jako špatné. Al se u mn v bytě ukázal o dvacet minut později. Je opravdu tím nejlepším, v koho bych mohla doufat. Al dobře ví, co říct. Ví, jak mě potěšit.

„Jenny potratila," říká hned, jak otevřu dveře. Nebo taky ne.

Vypadá příšerně, jako by nevěděl, co dělat sám se sebou. Třese se a je jasné, že brečel. „Já nevím, co jí mám říct, Rose. Potřebuju tě."

Obejmu ho. Je to první, co mě napadne. Vypadá, že potřebuje držet. „Je mi to líto, Ale."

„Zjistili jsme to dneska," mumlá strhaným hlasem. „Doktor říkal, že to není ničí chyba... prostě se to stává..."

„Jenny je sama?"

„Jo," kývne, „nezvedala jsi telefon, tak jsem musel přijít. Musíš s ní mluvit. Já jsem v těchhle situacích nemožný."

Seberu klíče, zhasnu hůlkou a přemístím se s Alem k němu. Jenny sedí v kuchyni a svírá hrneček s čajem. Zírá do prázdna, ale narozdíl od Ala nevypadá, jako by brečela. Jsem nervózní, když se k ní přibližuji. Přemýšlím, jestli mi už odpustila, že jsem jí zničila svatební den. Je těžké poznat, jestli si vůbec všimla, že tu jsem.

„Jen, je tu Rose," říká Al jemně a položí jí ruku na rameno. Myslím, že jsem nikdy neviděla takové zbožňování, jaké cítí Al k Jenny. Uctívá jí tak jako vždy. Jejich vztah je tak normální, tak čistý a já na to vždycky trochu žárlila. Co bych dala za normální vztah, místo vztahu plného dramat a hádek. I když jsme byli se Scorpiem spolu, nejsem si jistá, jestli se naše láska byť jen přiblížila lásce, kterou sdílí AL a Jenny. Taková láska je příkladná. Nemyslím si, že si ji zaslouží všichni. Já rozhodně ne.

„Jenny?" sednu si na židli vedle její. „Ach, Jenny, je mi to tak líto."

Jenny konečně zaostří pohled a podívá se na mne. Na vteřinku se děsím, že se chystá na mě plivnout a říct mi, ať vypadnu z jejího domu. Ale neudělá to. Slabě se usměje a její oči se naplní slzami a dřív, než se rozbrečí, obejmu ji, jako jsem objala Ala, prostě protože vypadá, že to potřebuje. Al nás nechal o samotě. Musím později poslat Jamese, nebo Scorpia, aby si s ním promluvili.

„Byli jsme tak nadšení," popotahuje Jenny. „Vím, že bylo brzy, ale vybrali jsme jm-jména. Rebeka pro děvče, William pro chlapce."

„To jsou krásná jména," říkám jí. Přestaly jsme se objímat, ale stále ji držím za ruku.

„Před pár hodinami jsem začala krvácet. Věděla jsem to dřív, než mi to řekl léčitel. Cítila jsem to."

„Nedokážu si představit, čím procházíš." Cítím, že taky začínám slzet. Proč se to muselo stát zrovna Jenny? Je to dobrý člověk - ne, je to fantastický člověk. A Al také. Já si zasloužím všechnu tu bolest, která se na mě valí. To zní trochu sadisticky.

„Je to všechno moje vina," zašeptala Jenny.

„Přestaň!" volám. „To není tvoje chyba!"

„Je. Když jsem zjistila, že jsem těhotná, přála jsem si, abych nebyla. Nechtěla jsem dítě."

„Takhle to opravdu nefunguje," řeknu jí pevně. „Myslíš, že já jsem dítě chtěla?" Možná proto jsem svoje dítě taky ztratila. Samozřejmě ne takovým způsobem jako Jenny. Nemůžu si pomoct, cítím se nesmírně šťastná. Aspoň vím, že moje dítě je v bezpečí.

„Slyšela jsem o soudu o péči," říká Jenny. „Myslím, že to bylo od Scorpia hnusné. A kdybys cokoliv potřebovala, jsem tady."

„Jenny, ani nevíš, jak moc to pro mne znamená," popotahuji a najednou zjišťuji, že jsme obě v slzách. „A je mi to tak líto, co se stalo na tvé svatbě."

„Zapomeň na to!" popotahuje taky. „Byla jsem hloupá-"

„Ne, to já byla hloupá!"

„Ne, já -"

„Jenny, málem jsme zapomněla tvůj závoj, můj syn zničil tvůj svatební dort, líbala jsem ženatého muže mezi tvými svatebními dary, křičela jsem ohavnosti na nevěstu -"

Zjišťuji, že Jenny se teď mezi slzami hystericky směje. To mě přivede ke smíchu také, ačkoliv si stále vyplakávám oči. Al se vřítí do kuchyně a nejdřív si myslí, že prostě brečíme - pak zjistil, že jsme ve skutečnosti dvě nepříčetné ženské.

„Nemůžu uvěřit, že se s-s-smějeme!" volám.

„Já vím! Jsme zasraní idioti!"

„J-Jenny! Ty kleješ!"

To nás rozesmálo ještě víc, s naprosto nedůstojným frkáním. Al prostě nevěřícně zavrtí hlavou a zamíří zpátky do obýváku.

„Ach, Rose, tolik jsi mi chyběla!"

„Taky jsi mi chyběla. Už se nikdy nebudeme hádat." Jenny pochybovačně pozvedne obočí. „Dobrá, tak se už nebudeme hádat tak dlouho."

„Souhlasím," usměje se Jenny a otře si oči. Vím, že jsem ji úplně nerozveselila. Nezapomněla na svůj potrat a já nezapomněla, že jsem přišla o Aidana. Ale jedna věc je jistá: i ta nejhorší situace může být trochu lepší, když máš po boku přítele. A když se to nezlepší, pořád se můžeš všemu vysmát.

*

Protože Scorpius, James a já jsme jediní, kteří věděli o Jennině těhotenství, jsme taky jediní, kdo může Ala a Jenny utěšovat po potratu. Nicméně všechnu tu práci jsme dělali Scorpius a já. Když jsem další den přišla do domu Ala a Jenny, byl tam Scorpius, ale kvůli nim jsem se rozhodla být k němu zdvořilá. Nemají zapotřebí poslouchat naše handrkování a upřímně, já už mám handrkování taky dost. Není tím, kým býval, nebo kým jsem si myslela, že býval, a já to musím prostě přijmout.

Nicméně mé klidné chování vyprchalo, když Al řekl, že se na ně James nepřišel podívat, ani jim nezavolal, nebo se jim neozval. Al mu jen nechal vzkaz na záznamníku. První se dostaví panika a vidím ji proběhnout i přes Scorpiův obličeji. Protože byl Al pryč tak dlouho, neví o změně Jamesova chování v posledních dnech. Když jsme se Scorpiem uklízeli jeho byt, bylo očividné, že James moc nejedl, zato hodně pil. Zjevil se mi obraz mrtvého Jamese ležícího na podlaze jeho bytu.

„Já úplně zapomněla, musím k našim. Máma chtěla, abych prohlídla nějaké věci ke kampani," prohlašuji a vyskočím z místa. Al a Jenny vypadají velmi překvapeně. „Budu zpátky asi za hodinu."

„Dobře -"

„Já musím jít také," prohlašuje Scorpius, „musím se postarat o Aidana, Daisy jde dneska večer do práce."

Dvě očividné lži, ale Al s Jenny vypadají, že je spolkli. Popravdě si myslím, že jsou trochu rádi, že odcházíme. Jsem si jistá, že potřebují trochu času pro sebe.

Jakmile opustíme jejich byt, Scorpius a já vyslovíme naše obavy.

„Musíme se tam dostat," říká Scorpius přímo.

„Co když je mrtvý?"

„Není mrtvý."

„Jak to můžeš -"

„Rose," Scorpius se na mě pevně podívá, „on není mrtvý."

Z nějakého důvodu mu věřím, přestože ví stejně jako já, že je tu velká pravděpodobnost, že by James mohl být mrtvý, nebo aspoň v bezvědomí. Spolu se přemístíme k Jamesovu bytu - je to jen týden a já si nemůžu vzpomenout, jaké to bylo, když jsem se nemohla přemisťovat - a já začnu bušit na dveře.

„Jamesi! Otevři!" křičím.

Scorpius si kouše nehty, což je zvyk, který mě štve, přestože to dělám taky. Když se nedostaví žádná odezva, zabuší Scorpius na dveře o dost silněji. „Jamesi, otevři ty zasraný dveře, nebo je vyrazím!"

Konečně se dveře otevřou a před námi stojí James jen v boxerkách s jedním okem otevřeným. „Kde zasraně hoří?" vrčí.

„Aha, takže ty nejsi mrtvý," podotknu. „Protože to je jediný důvod, proč nejsi u Ala a Jenny, který jsem ochotná přijmout!"

„Musíš pořád mluvit tak nahlas?" ptá se James. „Stojím přímo tady."

„Al říkal, že ti nechal vzkaz. O dítěti," říká Scorpius. „Proč jsi mu nezavolal, kámo?"

„Neříkej mu kámo!" křičím naštvaně.

„Jo jasně, dostal jsem vzkaz," říká James.

„A?" odplivnu.

„Ty víš, že jsem v těchhle situacích hrozný. Lepší nechat to chvíli být."

Scorpius a já jsme mým bratrancem oba znechucení. „Já tomu nemůžu uvěřit, Jamesi," vztekám se. „Opravdu nemůžu. Vždycky jsem věděla, že jsi necitlivý idiot, ale Al tě potřebuje! Jestli nedostaneš svůj zadek teď hned k nim, nikdy ti neodpustí! A já ti taky nikdy neodpustím!"

„Bolí mě z tebe hlava, Zrzko," zívá James, „na tohle vážně nemám náladu."

„To snad nemyslíš vážně," mračí se Scorpius. „To mu vážně nic neřekneš?"

James na nás naštvaně kouká. Nemůžu si pomoct, ale divím se, kde je proklatě můj šťastný bratranec. Není ani z poloviny tím, kým býval.

„Neptal jsem se tě na tvůj názor," odsekne James. „Buď tak hodný a starej se o sebe."

A zabouchne nám dveře před nosem.

Za obsah komentárov je zodpovedný užívateľ, nie prevádzkovateľ týchto stránok.
 0 komentárov
Ďakujem
Pre automatický komentár sa musíte prihlásiť.

Archivované komentáre (pôvodne v archíve)


Re: 22. kapitola - Pláč a zase pláč Od: teri2626 - 25.02. 2017
To je smutné ... ale jsem ráda že Aidan ke Scorpiusovi nechtěl

Re: 22. kapitola - Pláč a zase pláč Od: Lupina - 25.02. 2017
K Rose můžu mít výhrady, ale jako matka je skvělá. Ruku na srdce, kolik ženských by dokázalo dítěti neříct, že musí k otci, protože otec je debil? Já asi ne, nemlžila bych. Klobouk dolů, tohle přebíjí všechny její chyby. A je prima, že se dokázala smířit s Jen. Díky moc za další kapitolu. Jsem zvědavá, jak tohle dopadne.

Prehľad článkov k tejto téme:

padfoot4ever: ( alichay )16.06. 2017Epilog
padfoot4ever: ( alichay )10.06. 201734. kapitola - Konce
padfoot4ever: ( alichay )02.06. 201733. kapitola - Další nervové zhroucení
padfoot4ever: ( alichay )28.05. 201732. kapitola - Druhá strana normálnosti
padfoot4ever: ( alichay, maure )19.05. 201731. kapitola - Dvojitý zápor
padfoot4ever: ( Alichay )14.05. 201730. kapitola - Kandidáti
padfoot4ever: ( Alichay )07.05. 201729. kapitola - Trapnost
padfoot4ever: ( Kar + Alichay )30.04. 201728. kapitola - Nový směr
padfoot4ever: ( Kar )23.04. 201727. kapitola - Zásah
padfoot4ever: ( Kar )18.04. 201726. kapitola - Trochu vyšinutá
padfoot4ever: ( Kar )26.03. 201725. kapitola - Změna situace
padfoot4ever: ( Kar )19.03. 201724. kapitola - Arogance
padfoot4ever: ( Kar )07.03. 201723. kapitola - Návrat do Bradavic
padfoot4ever: ( Kar )24.02. 201722. kapitola - Pláč a zase pláč
padfoot4ever: ( Kar )17.02. 201721. kapitola - Soudy a soužení
padfoot4ever: ( Kar )12.02. 201720. kapitola - Nejdražší dcera
padfoot4ever: ( Kar )07.02. 201719. kapitola - Špína
padfoot4ever: ( Kar )02.02. 201718. kapitola - Čas na víno
padfoot4ever: ( Kar )26.11. 201617. kapitola - Následky
padfoot4ever: ( Kar )18.11. 201616. kapitola - Katastrofální svatba
padfoot4ever: ( Kar )07.11. 201615. kapitola - Build Up
padfoot4ever: ( Online preklady )29.10. 201614. kapitola - Víkend s Jenny, část II.
padfoot4ever: ( Online preklady )20.09. 201613. kapitola - Víkend s Jenny, část I.
padfoot4ever: ( Online preklady )26.08. 201612. kapitola - Kompromis
padfoot4ever: ( TinaStylinson )02.08. 201611. kapitola - Odhalení
padfoot4ever: ( TinaStylinson )10.05. 201610. kapitola
padfoot4ever: ( TinaStylinson )24.01. 20169. kapitola
padfoot4ever: ( TinaStylinson )07.01. 20168. kapitola
padfoot4ever: ( TinaStylinson )29.04. 20157. kapitola
padfoot4ever: ( TinaStylinson )19.10. 20146. kapitola
padfoot4ever: ( TinaStylinson )08.09. 20145. kapitola
padfoot4ever: ( TinaStylinson )05.08. 20144. kapitola
padfoot4ever: ( Dominika.Del )07.01. 20143.Kapitola – O Krávě a hafoňovi
padfoot4ever: ( Dominika.Del )21.09. 20132.Kapitola – Vítejte v mém světě
padfoot4ever: ( Dominika.Del )03.09. 20131. kapitola
. Úvod k poviedkam: ( Dominika.Del )02.06. 2013Úvod k povídce