Preklady fanfiction Harryho Pottera

Hermioně došlo, že udělala chybu, zlomek vteřiny předtím, než narazila do něčeho, co vypadalo jako cihlová zeď. Vyrazila si dech a zády spadla na zem. Naštěstí skončila v hustém, pružném zeleném porostu a v podstatě se neporanila.

Na chvíli zůstala ležet a čekala, až zmizí hvězdičky, které jí kroužily před očima. Když se její dýchání vrátilo do normálu, posadila se. Nacházela se na přední zahradě rozlehlého a překrásně vyhlížejícího domu. Bohužel nešlo o ten, který patřil rodině Malfoyových.

Nadávala si do pitomých bláznů, že při hledání Malfoye nečekala problémy. Samozřejmě, že měli pro veřejnost zablokovaný letaxový přístup. Nepřekvapilo by ji, kdyby ji magická bariéra odmrštila na míle od Manoru. Všichni Smrtijedi věděli, kde ten dům leží - nějakou dobu byl sídlem Pána zla, a mohli se zoufale snažit přeskupit nebo chystat pomstu.

Nejistě se postavila na nohy a belhala se ke zdi, která zahradu obklopovala. V tu chvíli za sebou uslyšela zavrčení. Otočila se a uviděla pár zuřivě se tvářících hlídacích psů, kteří na ni hleděli jako na kus masa. Soustředila se a přemístila se na druhou stranu zdi. V duchu se modlila ke všem bohům, aby za ní neležel příkop.

Tato usedlost ho naštěstí neměla. Naneštěstí tu měli rybníček. Když se její hlava vynořila nad hladinu, psi na druhé straně zdi stále ještě štěkali. Doplavala se k břehu a schovala se v rákosí, dokud se neuklidnili.

Poté se vypotácela z bahnité vody, přičemž ztratila botu, a ukryla se za blízkým živým plotem, který lemoval silnici. Přivolala si botu a seslala na sebe několik čisticích a sušicích kouzel. Až pak se cítila natolik normálně, aby zvládla lokalizovat dům Malfoyových.

Rychlé Ukaž mi jí sdělilo, že dům leží na východ přímo ve směru štěrkové cesty vedoucí podél živého plotu. Protože k sobě nechtěla přitáhnout nežádoucí pozornost, seslala splývací kouzlo a rychle vyrazila po cestě hledat nějaký dům, který by jí byl povědomý. Viděla ho sice jen jednou, ale byla si jistá, že bude schopná ho poznat.

Odhadovala, že ušla skoro míli, než za zatáčkou uviděla ruinu velkého domu, rozsáhlé ohořelé trosky, které se černaly v orosené trávě.

Když poznala bílou štěrkovou cestu, vedoucí k domu, a zbytky masivních bílých pilířů u vchodu, jiskřička naděje v jejím srdci zeslábla. Popošla několik kroků a náhle si vzpomněla, že by si fakt měla začít opakovat na O.V.C.E. Ne, to nebylo správně. Aby si mohla pořádně opakovat na zkoušky, potřebovala Severusovu pomoc a ona mu výměnou za jeho odbornost v lektvarech nabídla, že najde jeho tělo. Proto musí pokračovat v chůzi směrem k domu. Počkat, zhasla ve svém pokoji světlo, než odešla?

Se zpožděním si uvědomila, že je pod vlivem úhybného kouzla, takového, které se obvykle používá na odpuzování mudlů z míst, jako bylo třeba to, kde se konalo mistrovství světa ve famfrpálu. Ale kdo by sesílal takové kouzlo na dům, který by byl zcela zničen?

Nikdo, v tom to bylo. Ale použití podobného kouzla představovalo brilantní nápad, pokud by někdo chtěl chránit to, co by magie skrývala. Na základě lekce, kterou jí udělil Severusův zápisník po Specialis Revelio, poklepala na svoje oční víčka.

"Video Vera!"^*)

Když je otevřela, byly na domě zřetelně vidět nastavená kouzla a čáry. Budova očividně nevyhořela, ale obklopoval ji oranžový žár utajovacího kouzla. Síla magických ochran vpletená do každého stínu chránila jednotlivé vchody a okna, a ani ne dva metry od ní obklopovala objekt hrozivě vyhlížející rudá kletba.

Prozkoumala ji a usmála se, protože jí to merlinvíproč připomínalo mudlovské laserové alarmy. Přála si, aby obejít to bylo taky tak jednoduché, protože na oklamání senzorů by jí stačila jen dvě zrcátka. Ledaže by to bylo tak jednoduché...

Rychle si z kabelky přivolala Harryho pouzdro, vytáhla z něj dva velké střepy Siriusem očarovaného zrcátka a položila je na sebe zrcadlící stranou navrch.

"Wingardium leviosa!"

S maximální pečlivostí je dolevitovala k rudému paprsku, a když do něj pronikly, trhla sebou.

Zatím to bylo dobré. Nerozezněl se žádný alarm a venku se neobjevili žádní hlídací psi.

Povzbuzená úspěchem začala pomalu odtahovat střepy od sebe, dokud nebyla mezera mezi nimi natolik široká, aby se dalo proklouznout skrz. Pomalu se protáhla, soustředěná na to, aby udržela zrcátka stabilní. Když byla uvnitř, opatrně zrcátka odstranila a zhluboka si oddychla úlevou, když se kouzlo zase nehlučně spojilo dohromady, jako kdyby nebylo nikdy rozděleno.

V duchu zajásala, vrátila střepy do kabelky a přešla přes trávník ke vstupním dveřím Malfoyových. I ty byly pokryty sítí mocných ochranných kouzel, ale s uspokojením zjistila, že na zvonku žádná magie není.

Stiskla tlačítko a domem se rozlehl ponurý tón gongu.

Dveře se otevřely a za nimi se objevil domácí skřítek v úhledné livreji, který hlasitě spustil: "Pán a paní žádné návštěvy nepřijímají."

"Pak je dobře, že já nejsem návštěva," odvětila Hermiona. "Přišla jsem pomoct Severusu Snapeovi."

Pokud skřítek to jméno znal, nedal to nijak najevo. "Slečna musí mít špatnou adresu."

"Je toto rezidence Malfoyových, že ano?"

"Tohle je Malfoy Manor," opravil ji domácí skřítek.

"Pak je to místo, kde se v současné době nachází Severus Snape. Momentálně je v bezvědomí, a pokud mě k němu nepustíte, brzy začne smrtelně krvácet. Zeptej se svého pána, pokud to potřebuješ potvrdit. Ráda počkám."

"Pán nechce být rušen a už vůbec ne někým jako jste vy," oznámil skřítek a ohrnul nos nad Hermioniným neformálním mudlovským oblečením.

"Fajn. Přiveď Narcissu nebo Draca. Řekni, že je tu Hermiona Grangerová."

"Paní a mladý pán také nechtějí být rušeni."

Hermiona se zpříma zahleděla na skřítka, jehož výraz klidné nadřazenosti ji začínal vytáčet.

"Jak se jmenuješ?"

"Snoddy, slečno."

"Výtečně, Snoddy. Co by se asi tak stalo, kdybych Malfoy Manor zapálila?"

"Mám za to, že by to byl obtížný úkol, slečno, protože dům je z kamene."

"Pro účely tohoto sporu předpokládejme, že to je nejen možné, ale také bezprostřední nebezpečí. Kdyby se Manor ocitl v plamenech, tak bys vyrušil svého pána, paní i Draca, ať jsou, kde jsou, že ano?"

"Vyhrožujete, že zapálíte Manor, slečno?" zeptal se skřítek znuděným tónem.

"Pouhé zkoumání hypotetické situace, Snoddy. A teď mě oprav, jestli se pletu, ale mám za to, že tvůj pán a paní by byli méně rušeni tím, že mi dovolí zachránit pánova přítele, než tím, že budu nucena zapálit dům."

"Podle mého posouzení vašeho vzhledu a chování jsem přesvědčen, že k tomu postrádáte potřebné prostředky," pronesl skřítek. "Mladý pán teď požaduje moji přítomnost. Přeji vám pěkný večer."

Obrátil se odchodu, ale zarazil ho Hermionin ostrý šepot. Když se ohlédl, špička její hůlky žhnula nepřirozeně jasným ohněm. Snoddy vytřeštil oči na plameny, které se před ním proměnily na nesčetné divoké kreatury. Hermiona se zpotila úsilím udržet zložár zkrocený, ale zaťala zuby a vítězoslavně se na skřítka usmála.

"MERLINE! Grangerová, zešílela jsi?" vykřikl Draco Malfoy, který vyskočil ze svého úkrytu za stojacími hodinami. "Uhas to dřív, než nad tím ztratíš kontrolu!"

"Pane Draco!" ozval se vyčítavě Snoddy, ale Draco ho neposlouchal. Mávl hůlkou v kruhu a Hermionu obklopila modrá koule. Rozpoznala silnější variantu standardního překážecího kouzla. Typický Draco, bylo mu jedno, jestli shoří ona, hlavně, že s sebou nevezme dům.

Pohlédla mu do očí, přikývla a celou svou sílu soustředila na vtažení zložáru zpět do hůlky. Ohnivé bestie jako kdyby poznaly, co se chystá udělat, protože vycenily zuby a vystrčily drápy. Žhnoucí hydře se téměř podařilo líznout jí plamenem ruku s hůlkou, ale i tento chabý pokus přišel příliš pozdě. Chvíli poté všechna zvířata zmizela a stála tu jen Hermiona lapající po dechu a s doutnající hůlkou.

Draco ji probodl pohledem: "Tak jo, Grangerová. Co chceš?"

"Severuse Snapea."

Malfoy na ni pár vteřin nechápavě civěl, a pak se stáhl. "Je mrtvý, Grangerová. A teď vypadni."

"Není. Tvůj otec ho někam odnesl a snaží se zabránit tomu, aby zemřel. Bez mé pomoci neuspěje."

"Můj otec je ve Francii."

"Chabý pokus, Malfoyi. Čekáš, že uvěřím, že tě tvoji rodiče pustili z dohledu poté, co zradili Voldemorta, aby tě zachránili?"

Ze zvyku sebou při tom jméně trhl, a pak se zatvářil rozladěně, že to udělal. "Věř, čemu chceš, Grangerová. Nejsem tu od toho, abych ti ukazoval cestu, sakra. A teď odejdi."

Hermiona se ohlédla na skřítka, který je s nesouhlasným mračením pozoroval.

"Aha!" zvolala, když jí svitlo. "Oba tví rodiče jsou ve Francii, že? Nechali tu Snoddyho, aby na tebe dával pozor." Celkem se jí podařilo utajit smích.

Dracův obličej zrudl. "Jestli o tom někomu jen cekneš, tak-"

"U Kirké, Malfoyi, nepřišla jsem tě sem dneska ponižovat!" přerušila ho. "Jsem tu kvůli Severusovi. Takže - pomůžeš mi nebo ne?"

"Jako bych měl moc na výběr," zabručel a zaťaté pěsti strčil do kapes. "Radši pojď dovnitř."

Překročila práh a dveře se za ní zavřely tak prudce, až nadskočila. Snoddy se ani moc nesnažil skrýt spokojený úsměv.

"Tak POJĎ, Grangerová!" naléhal Malfoy od dveří na opačné straně haly. "Ty jsi ten, kdo spěchá. A odkdy mu říkáš Severus?"

"Je to jeho jméno," odpověděla. "A rozhodně už není profesor, ne?"

"Jestli je naživu, pak je pořád ředitelem Bradavic," podotkl Draco a neobtěžoval se podržet jí dveře do salonu.

"Ve skutečnosti není. Prozatímní ministr kouzel na ten post jmenoval profesorku McGonagallovou. Copak nečteš Věštce?"

Draco jí věnoval opovržlivý pohled. "Myslíš, že ho doručují do shořelých domů?"

"Aha," hlesla a odkašlala si. "Je mi to líto, Malfoyi."

"Líto? Čeho?"

"Je mi líto tvých přátel, kteří zemřeli. Je mi líto, že se musíš skrývat. Je mi líto, že je tohle všechno nutné, když nevíte, kdo po vás z nějakého důvodu jde."

"Jasně, že je ti to líto," řekl Draco. "Co je to pár pokusů o vraždu a zeď z prokletého ohně mezi blízkými známými?"

"Tvoje máma zachránila Harrymu život. Kdyby nebylo jí, nejspíš bychom byli všichni mrtví."

"Jo, ale promiň, že to není přesně ta věc, kterou chci, aby mí kamarádi věděli."

Hermiona si odfrkla: "I když to celou tvou rodinu zachrání před Azkabanem?"

V koutku Dracových úst se objevil náznak úsměvu. "Zvyk je železná košile. Můžeš použít tamten krb. Je jediný v Anglii, který je propojený s naším domem ve Francii."

Hermiona pohlédla na prázdnou krbovou římsu. "Kde je prášek?"

Draco se na ni ušklíbl. "Kde myslíš, že jsi, v Děravém kotli?" Pak poklepal hůlkou na rytinu mramorové římsy a plameny se zbarvily do smaragdova.

Hermiona odmítla nechat se tím ohromit. "Myslela jsem, že jsem ve vyhořelém sídle," odsekla. "Kam mám jít?"

"Chateau de Malfoy."

Zkusmo strčila nohu do plamenů. "Malfoy Manor, Chateau de Malfoy - ve tvé rodině není moc kreativních osob, že ano?"

"Ne. Celá moje rodina je bohatá."

"Díky, Draco," kývla a vkročila do středu krbu. "Chateau de Malfoy!"

o0o

PP: Ujišťuji vás, že jde pořád o Snamione :-D

*) z lat. "Pravdivý obraz" (volný překlad)