Komnata ztracených snů
autor: Mundungus42
překlad: Jacomo betaread: Ivet
banner: arabeska
Originál The Room of Lost Dreams najdete na
https://www.fanfiction.net/s/4097276/5/The-Room-of-Lost-Dreams
Hermiona utíkala chodbou tak rychle, jak jí jen nohy dovolovaly, až jí ukradené lahvičky s Krvetvornými kapkami tiše cinkaly kabelce. K všeobecnému údivu rodin a studentů, kteří jedli ve Velké síni, proletěla vchodovými dveřmi jako velká voda a hnala se přes trávník k vrbě mlátičce. Spěšně očarovala kámen, aby zasáhl tajný suk, a zklidněný strom jí umožnil vlézt do tajné chodby.
Když se protáhla tajnými dveřmi do Chroptící chýše, plíce jí doslova hořely. Světlo hůlky proniklo přítmím. Prostor páchl prachem a zaschlou krví, ale ona si toho stěží povšimla. V hrůze hleděla na podlahu. Snapeovo tělo zmizelo.
Provedla metodickou prohlídku místnosti a hledala jakékoliv důkazy jeho přítomnosti, ale byl dočista pryč. Rozhodně nikde v místnosti nebyly žádné čerstvé skvrny od krve. Na zaprášené podlaze se nacházela spousta různých stop, ale nic co by jasně ukazovalo na to, kdy nebo kam bylo Snapeovo tělo odneseno.
Předpokládala, že nastala jedna z těchto dvou alternativ: buď Kingsley řekl ministerstvu, kde Snapeovo tělo najde, nebo ho vzal někdo další z vlastních důvodů. Na tu druhou možnost radši ani nemyslela.
Hlasitá rána venku před chýší ji přiměla zaujmout bojový postoj, ale pak ve vzduchu zachytila známou melodii. Jakési opilé duo považovalo za vhodné seznámit celé Prasinky s oplzlou verzí písně ´Weasley je náš král´.
Weasleyho koště dlouhý je
On ale vždycky skóruje
Čarodějky najisto ohromuje
Weasley je náš král!
Zhasla hůlku a vyklouzla ze dveří, ale držela se stranou světel ve výkladních skříních a domech na hlavní ulici Prasinek. Konečně spatřila hřejivou záři okna U Tří košťat a známou siluetu Madam Rosmerty shrbenou ve dveřích. Držela jednou rukou Seamuse a druhou Nevilla, což vypadalo, jako by je vyhazovala ven, kdyby se ovšem tolik nesmála. Neville se zhluboka nadechl a hlasitě načal další sloku.
Ochrana je brankářova práce
To je holky bez legrace
Weasley jede přes matrace
Weasley je náš král!
Naštěstí byli všichni tři tak mimo, že si jí nevšimli, ani když se těsně protáhla kolem Nevilla. Hospoda byla narvaná k prasknutí a všichni pili, smáli se a zpívali.
Prošla nejkratší cestou ke krbu. Šest nebo sedm studentů, z nichž některým určitě ještě nebylo sedmnáct, tu sedělo s téměř prázdnými lahvemi. Popadla z misky na římse hrst letaxu a hodila ho do ohně. Pak strčila hlavu do zelených plamenů a zavolala: „Kingsley Pastorek!"
Voldy sebou o zem cák´
Když mu Weasley jednu flák´
Jak se mihl jeho pták!
Weasley je náš král!
Po době, která jí připadala jako věčnost, se objevil Kingsley. Měl na sobě kašmírový župan a tvářil se vážně.
„Omlouvám se, že vás takhle ruším, pane," pronesla s kajícným pohledem přes rameno, „ale je to otázka života a smrti. Potřebuji vědět, jestli bylo nalezeno tělo Severuse Snapea, a pokud ano, tak kde je."
Mužovo obočí vylétlo až k vlasům. „Tedy, povím vám, Hermiono, vy neplýtváte slovy."
„Prosím, není možné ztratit ani vteřinu. Máte někoho, koho se můžete zeptat?"
„Nemusím. Higgenbaum mi poslal zprávu už před večeří. Není zrovna z nejbystřejších, ale je důkladný. Snapeovo tělo v Chroptící chýši nebylo a on zaznamenal stopy po levitačním kouzle, seslaném před několika hodinami."
„Ukazovalo něco na toho, kdo to udělal?"
„Kouzlo bylo sesláno před příliš dlouhou dobou, než aby se dal magický podpis identifikovat, a stopy byly neprůkazné. Nikdo z Prasinek nehlásil, že by viděl někoho vejít nebo opustit Chýši, takže můžeme předpokládat, že ten, kdo vzal tělo, přišel tajnou chodbou."
Teď je Voldy na dvě půlky
Je to zásluha Potterovy hůlky?
Nebo Weasleyho kebulky?
Weasley je náš král!
Hermiona přes ten rámus Kingsleyho stěží slyšela. „Doufám, že mi odpustíte, že se ptám," zesílila hlas, „ale je ten Higgenbaum důvěryhodný?"
„Snape měl nepřátele, ale Higgenbaum je mimo podezření. Se svým příjmem je spokojený, takže nemůže být podplacen. Nemá žádná tajemství, takže nemůže být vydírán. Navíc jsem mu neřekl, čí tělo jde vyzvednout, tak to ani nemohl předem nikomu říct."
„Nemůžu vám dost poděkovat, Kingsley. A teď už musím jít."
„No, alespoň si vezměte kopii Higgenbaumovy zprávy," řekl muž, zduplikoval pergamen a podal jí ho.
„Díky, Kingsley. Jsem vaším dlužníkem. Na shledanou!"
Vytáhla hlavu z plamenů a vzápětí byla zvednuta do vzduchu Seamusem a Nevillem. Madam Rosmerta teď klimbala v křesle.
Tahle píseň byla pro vás
Jestli ale chcete odvaz
Je čas na Weasleyho vocas
Weasley je náš král!
Oba kluci jí vlepili ledabylou pusu na tvář a jí se podařilo vymotat z jejich držení.
„Ach, Her-mou-lo," zamumlal Seamus, „pojď sem a dej mi pusu. Po zpívání je žízeň."
„Díky, Seamusi, ale musím jít."
„No tak!" ozval se Neville, který se dost kymácel. „Pojďme si všichni zahrát ´Schovej hůlku´!"
„Dobře," odpověděla Hermiona. „Sejdeme se nahoře."
Seamus s Nevillem se na sebe s údivem podívali.
„Říkal jsem ti, že to nakonec zabere!" zavýskl Neville a plácl Seamuse přes rameno.
Jeden přes druhého se dychtivě hnali k pokojům a zmizeli v čísle dvanáct. Když se ani po chvíli znovu neobjevili, Hermiona pochopila, že bude bezpečnější se pokoji dvanáct po zbytek noci vyhýbat. Jenže potřebovala soukromé místo, kde by si mohla v klidu přečíst Higgenbaumovu zprávu, a potřebovala ho hned.
Záchod byl mimo hru, soudě podle hrozných dávivých zvuků, které z něj vycházely. Rozhodla se zkusit šanci o patro výš.
První místnost v řadě byla tak malá, že nějaká noha kopla do dveří, jakmile je otevřela. Ve druhém pokoji narazila na dvojici milující se tak nadšeně, že si vůbec nevšimli její přítomnosti. Ve třetí místnosti byla tma, ale podle zamilovaného šepotu snadno identifikovala Harryho a Ginny.
Hermionina tvář zrudla, ale věděla, co musí udělat. Sáhla do kabelky a vytáhla malou lahvičku s lektvarem.
„Kdo je tam?" Do prkýnka. Harry ji musel slyšet.
„Hele, vím, že mi do toho nic není, ale pokud se nepletu, možná to budeš potřebovat. Nechám to u dveří. Účinkuje, když ho použiješ do dvaceti čtyř hodin."
„Jak to přijde, že máš u sebe antikoncepční lektvar?" Tón Ginnina hlasu byl tak úsečný, že Hermionu napadlo, jestli otěhotnět nakonec nebylo přesně to, co měla Ginny v plánu.
„Schovávala jsem se několik měsíců se dvěma klukama," poznamenala čtverácky. „Byla jsem připravená na každou eventualitu."
Nechala Ginny, ať si to přebere. Snad si to nevztáhne na Harryho.
Další dveře Hermiona vynechala, protože šlo o dvanáctku, a pak konečně našla prázdnou místnost, ačkoliv cestovní kabela na odkladní polici naznačovala, že nemusí být prázdná moc dlouho.
Zamkla dveře a začala procházet Higgenbaumovu zprávu. Obsahovala fotografie různých skupin čerstvých stop a poněkud hrůznou kaluž krve. Byly tam otisky Voldemortových bosých nohou s drápy, otisky Ronových kecek a o něco větších bot Harryho, pak její a nakonec pár, který okamžitě identifikovala jako boty na podpatku, které obvykle nosili bohatí kouzelníci, jež si přáli vypadat o trochu vyšší, než ve skutečnosti byli.
No, tohle bylo zajímavé. Proč by někdo, kdo je dost bohatý na to, aby si kupoval takové boty, odnášel mrtvé tělo sám místo toho, aby tam někoho poslal? Leda by ten kouzelník do toho nechtěl nikoho dalšího zapojovat. Ale kdyby šlo, dejme tomu, o bývalého Smrtijeda, který by chtěl tělo zhanobit nebo z něj udělat odstrašující příklad, jistě by měl přátele, kteří by mu pomohli, nebo by se snažil lépe zamaskovat.
Cosi se jí ozvalo v podvědomí. Cosi z rozhovoru, který ji Severus přiměl znovu vyslechnout. Voldemort vytáhl Snapea z bitvy a vykládal mu o tradici předávání hůlky smrti, zatímco Snape žadonil o propuštění, aby mohl najít Harryho.
Teď mluvíš jako Lucius. Ani jeden z vás Potterovi nerozumí tak, jak mu rozumím já.*)
Samozřejmě. Vlastník tak přehnaně drahých bot musel být tím typem člověka, který si je jistý, že by mu ministerstvo nemohlo a vlastně ani nechtělo zničit pověst, a stále je dost marnivý na to, aby si obul boty s podpatky.
Jako kdyby chyběl jeden kousek skládačky. Proč by Lucius kradl Severusovo tělo?
Přidala na dveře další zamykací kouzlo a vytáhla zápisník. Samozapisovací brk psal rychleji než ona, takže bude muset stačit.
„Severusi, tady Hermiona."
Našla jsi ho?
„Ne. Někdo vzal tělo. Mluvila jsem s ministrem a myslím, že vím, kdo to byl, ale potřebuji tvoji pomoc, jak mám k tomu zloději těla přistupovat."
Co můžu udělat?
„Můžeš mi povědět, co je mezi tebou a Luciusem Malfoyem, a poskytnout jakýkoliv náhled na to, proč by bral tvoje tělo."
Její slova zmizela ze stránky, a když si Hermiona přitáhla zápisník k sobě, jako by z něj vycítila vlnu rozpaků.
„Nemusíš zacházet do podrobností, Severusi," řekla spěšně. „Ale potřebuji vědět, jestli by si přál ti uškodit. Jestli vy dva máte - ehm - zvláštní vztah, možná by se mi mohl dovolit pokusit se tě zachránit. Ale jestli jste byli něco jako soupeři, myslím, že by bylo lepší do jeho domu nějak proklouznout."
Pokud se situace nějak radikálně nezměnila, Lucius je jedním z mála lidí, kterým bych důvěřoval. Jeho cílem nikdy nebylo stát se lokajem Pána zla, a jestli s ním tak bylo zacházeno, neumím si představit, že by Luciusova loajalita trvalo moc dlouho.
Hermiona přikývla: „To dává smysl. Díky, Severusi. Pokud budeme mít štěstí, vbrzku se hledáš se svým starším, nevrlejším já."
Zapomněla jsi ´ošklivějším´.
Hermiona se usmála. „No tak, Severusi! Ještě ti naroste dlouhý nos."
Drzá žábo.
Nemohla si pomoct. Sklonila hlavu a věnovala stránce provokativní polibek. „Musím jít. Na shledanou."
Neobtěžovala se obalit si před zavřením zápisníku ruku látkou, a než ho zasunula do tašky, dovolila konečkům svých prstů, aby chvíli setrvaly na jeho deskách.
Prodrala se mezi postavami roztahujícími se na schodech a hodila do krbu další hrst letaxového prášku.
„Malfoy Manor!" zvolala a zmizela ve víru zelených plamenů.
o0o
Mundungus42: ( Jacomo ) | 01.04. 2017 | 13. kapitola | |
Mundungus42: ( Jacomo ) | 26.03. 2017 | 12. kapitola | |
Mundungus42: ( Jacomo ) | 18.03. 2017 | 11. kapitola | |
Mundungus42: ( Jacomo ) | 11.03. 2017 | 10. kapitola | |
Mundungus42: ( Jacomo ) | 04.03. 2017 | 9. kapitola | |
Mundungus42: ( Jacomo ) | 25.02. 2017 | 8. kapitola | |
Mundungus42: ( Jacomo ) | 18.02. 2017 | 7. kapitola | |
Mundungus42: ( Jacomo ) | 11.02. 2017 | 6. kapitola | |
Mundungus42: ( Jacomo ) | 04.02. 2017 | 5. kapitola | |
Mundungus42: ( Jacomo ) | 29.01. 2017 | 4. kapitola | |
Mundungus42: ( Jacomo ) | 21.01. 2017 | 3. kapitola | |
Mundungus42: ( Jacomo ) | 14.01. 2017 | 2. kapitola | |
Mundungus42: ( Jacomo ) | 07.01. 2017 | 1. kapitola | |
. Úvod k poviedkam: ( Jacomo ) | 30.10. 2016 | Úvod k povídce | |