Preklady fanfiction Harryho Pottera

Len pre našu zábavu a poučenie.

Komnata ztracených snů

4. kapitola

Komnata ztracených snů
Vložené: Jacomo - 29.01. 2017 Téma: Komnata ztracených snů
Jacomo nám napísal:

Komnata ztracených snů

autor: Mundungus42

překlad: Jacomo              betaread: Ivet

banner: arabeska

Originál The Room of Lost Dreams najdete na
https://www.fanfiction.net/s/4097276/4/The-Room-of-Lost-Dreams

Pozor, nie je možné otvoriť v novom okne, musíte sa vrátiť späť.

Kapitola čtvrtá


Hermionu probudila uprostřed dopoledne profesorka McGonagallová s kostkovaným pytlíkem ledu na bolavé hlavě. Harry a Ron už byli vzhůru celé hodiny - hráli Řachavého Petra a cpali se cukrovinkami od obdivovatelů. Nově jmenovaná ředitelka jim vysvětlila, že jsou za hodinu očekáváni v její kanceláři, aby předložili svoji verzi finální bitvy. Jedinými dalšími přítomnými budou Kingsley Pastorek a zástupce Denního věštce, jemuž bude poskytnuto jedinečné interview jen pod podmínkou, že oni jeho obsah před publikováním jednomyslně schválí.

Domácí skřítci jim přinesli bohatou snídani, která po tolika měsících hubené stravy chutnala jako mana nebeská. Mezi sousty společně diskutovali o tom, která témata jsou pro oficiální verzi jejich příběhu vhodná a které detaily ne. Některé informace už byly veřejně známé, zejména ta o zlatonce, zhasínadle a knize, které jim Brumbál odkázal.

Rychle se shodli, že jediné, co bude z Relikvií smrti zmíněno, je Bezová hůlka, o níž každý, kdo byl svědkem Voldemortovy smrti, už slyšel. Původ hůlky objasňovaly už Bajky barda Beedleho, a protože tradice jejího předávání nebyla obecně známá, šlo snadno vysvětlit, proč Voldemortova smrtící kletba selhala, aniž by bylo nutné zmínit, že Harry byl poslední viteál.

Ostatně viteály nebudou vůbec uváděny. Čím dříve se na ně zapomene, tím lépe. Naštěstí bylo snadné vymyslet jiné hodnověrné odůvodnění veřejně známých aspektů o jejich hledání viteálů. Návštěva ministerstva, při které získali Zmijozelův medailon, mohla být určena jen k osvobození mudlorozených, a výprava ke Gringottům se dala snadno vysvětlit jako pokus o krádež Nebelvírova meče, který Brumbál viděl jako klíčovou věc v jejich snaze zabít Voldemorta.

Diadém představoval trochu oříšek, protože většina obránců Bradavic věděla, že ho Harry cíleně hledal. Hermiona nakonec navrhla verzi, že Harry potřeboval pro porážku Voldemorta nějaké informace navíc. Vzhledem k dostatečně široké povědomosti o vlastnostech diadému zněl ten příběh uvěřitelně.

Určité znepokojení vyvolalo, když Ron otevřel téma svého odchodu. Nepochyboval o tom, že Bill a Fleur by odpřisáhli pravdivost jakéhokoliv příběhu, který by jim předložili, ale on sám byl ze svého chování na rozpacích.

"Nech to plavat," řekl Harry. "Důvodem, proč jsi odešel a zase se vrátil, byl viteál, a už jsme se dohodli, že o nich mluvit nebudeme."

"Jsi si jistý?"

"Jestli chceš, aby vyšel skutečný příběh, můžeš angažovat Ritu Holoubkovou, ať ti pomůže s tvými paměťmi."

Ron se na Hermionu vděčně usmál.

"Myslím, že poslední, o čem si musíme promluvit, je Snape," ozval se Harry.

Hermiona ztuhla. "Proč o něm?"

"No, dělal jen to, co mu nařídil Brumbál," řekl Harry. "Pravděpodobně zkusíme oficiálně očistit jeho jméno, nota bene když je mrtvý a nemůže to udělat sám. A představoval ten nejdůležitější dílek celé skládačky."

"Přesto," začala Hermiona zamračeně, " nemyslím, že by si přál, aby celý svět přesně věděl, proč změnil strany. Je to soukromá věc."

"Dovedete si představit, že čarodějnice ze Snapea omdlévají, jako kdyby byl něco na způsob romantického hrdiny?" odfrkl si Ron.

"Rone, mluvíš tady o Harryho mamince. Myslím, že bude stačit, když řekneme, že profesor Snape zanechal vzpomínky, které dokazují jeho nevinnost v souvislosti se smrtí Brumbála a jeho činnost špeha pro naši stranu."

"Co když je McGonagallová nebo Kingsley budou chtít vidět?" zeptal se Ron s plnou pusou toastu.

"Vzal jsem včera večer ty vzpomínky z Brumbálovy staré myslánky a vložil je zpátky do Hermioniny tašky," oznámil Harry. "Mohli bychom říct, že se ta lahvička, co v ní byly, rozbila."

"No v Komnatě ukrytých věcí je teď spousta místa," poznamenal Ron. "Můžeme je schovat tam."

"Pokud v ní ještě pořád nezuří zložár," poukázala Hermiona.

"Můžeš je nechat u sebe v tašce?" zeptal se Harry s úšklebkem. "Jestli je tam tedy dost místa."

"Tak to bychom měli," uzavřel to Ron a naložil si na talíř další vejce a slaninu. "Myslím, že jsme připraveni na cokoliv, co na nás vybafnou."

"Dobrá. Chci se tím zaobírat jen jednou, tak pojďme, ať to máme za sebou," řekl Harry a setřepal si drobečky z toastu z kalhot. "Spala jsi strašně dlouho," podotkl směrem k Hermioně. "Opravdu se cítíš dobře?"

"Usnula jsem až před svítáním," vysvětlila mu. "Byla jsem vzhůru nad knížkou."

Chlapci si vyměnili úšklebek. "Rozhodně se cítí líp," okomentoval to Harry.

o0o

Podle Hermionina názoru neexistovalo nic dekadentnějšího než ležet v pohodlné posteli obložená haldou knih. Pokud tedy u toho nebyla taky čokoláda.

Sestavení jejich oficiálního prohlášení trvalo mnoho hodin, a než byli McGonagallová a Pastorek spokojeni, že odvedli na zničení Voldemorta důkladnější práci než Harry jako dítě, byli všichni tři vyčerpaní. Momentálně zůstala jejich největší tajemství v bezpečí a oni získali v Bradavicích azyl na tak dlouho, dokud si nedají do pořádku svůj život. Byly jim přiděleny pokoje, používané pro hosty, obvykle tedy pro návštěvy učitelů a pracovníky ministerstva.

Kingsley jim dokonce slíbil, že jakmile nastane vhodná doba, budou moci skládat O.V.C.E., a Hermiona už prošmejdila knihovnu kvůli svazkům důležitým pro její projekty ohledně Remuse a George. Taky si sestavila pořádně dlouhý soupis potenciálních kouzel na Georgeovo nové ucho a vytvořila hrubý nástin počátečního návrhu ministerstvu.

Když začala vytvářet rozvrhy pro přípravu na O.V.C.E. a seznamy doporučené četby, Harry a Ron ji nepřekvapivě vypoklonkovali do jejího pokoje. Zdálo se jí, že slyšela Harryho zašeptat Slavnostně přísahám, že jsem připraven ke každé špatnosti, ale nemohla to tvrdit s jistotou. Navíc jí to bylo celkem jedno.

Jestli chtěli kluci oslavit vítězství tím, že se půjdou ztřískat do Prasinek, nebyl důvod jim v tom bránit. Při čtení by jí nebyli zrovna dvakrát k užitku, a tohle se muselo udělat.

Hermiona se prokousala téměř na konec obzvláště suchopárné knihy o povstáních skřetů, ale frustrovaně ji zaklapla. Text byl povinnou literaturou na hodiny dějin čar a kouzel pro sedmý ročník, ale byl beznadějně předpojatý. Neobsahoval nic o představách skřetů o vlastnictví, jen to, že skřeti ´kradli´ věci, které kouzelníci koupili. Nepsalo se tam o tom, že jim kouzelníci soustavně zakazovali hůlky, nebo o dalších věcech, které se při jejich putování naučila.

Další kniha nebyla o nic lepší. Tahle se týkala obrany a objevila ji v sylabu, když je učil Remus. Bohužel obsahovala spoustu nepřesností a to takového druhu, že by i mohly způsobit smrt. Na rovinu, i profesor Snape považoval za vhodné, aby studenti znali rozdíl mezi nemrtvými a duchy. Díky tomuto textu by poznali maximálně ghúla, kterého zakleli, aby vypadal jako Ron s kropenatkou.

Hlasitě si odfrkla a odhodila knihu k ostatním vyřazeným materiálům. Bylo to beznadějné. Ty učebnice ji možná připraví na O.V.C.E., ale rozhodně nejsou pro nikoho dostatečnou přípravou na skutečný život.

Začala vyndavat z tašky zbylé knihy: tu o formulích, kterou měla prostudovanou odpředu dozadu, pravidla pro přeměňování, která si uložila do paměti už před lety, Fantastická zvířata a kde je najít, pojednání sepsané možná pro zábavu, ale s málo praktickými informacemi, snad jen pro chov zvířat. Všechno k ničemu. Nebylo tam nic, co by už nevěděla, a přesto se nikdy necítila tak špatně připravená jako v tuhle chvíli.

Poslední kniha v tašce byly Přípravy lektvarů pro pokročilé. Znala tu knížku od začátku do konce, přesto se Polovičnímu Princi podařilo dokázat, opakovaně, že tato učebnice, stejně jako mnohé další, je chybná a neúplná. Vždycky ji zajímalo, jak Snape zjistil o lektvarech tolik informací. A v tom ji to praštilo do očí. O chybách v ostatních učebnicích věděla, protože se o nich tak drsně poučila mimo školu. Protože znát recept nebylo totéž jako ten lektvar uvařit, stejně jako znát kouzelnou formuli nebylo totéž jako kouzlo skutečně použít.

Zatímco si byla jistá, že získá tucet O.V.C.Í. se zavázanýma očima, lektvary představovaly jedno z témat, které neměla příležitost si procvičit mimo učebnu, tedy až na experiment s mnoholičným lektvarem ve druháku. Ovšem vzhledem k tomu, jak to dopadlo, divil by se někdo, že se do toho moc nehrnula? Ale pokud chtěla udělat nějaký pokrok ohledně léčby lykantropie, jak si přál Remus, bude potřebovat víc vědomostí, než jí mohou nabídnout bradavické školní osnovy.

Hermionina ruka znovu zašátrala v tašce a zavadila o desky Snapeova zápisníku výzkumů. Samozřejmě. V její kabelce se nacházelo společné výzkumné úsilí dvou nejlepších studentů lektvarů, které kdy Bradavice viděly. Jestli chtěla širší vědomosti, tady ležel sešit, z něhož se mohla naučit věci, které Libaciuse Brutnáka nikdy ani nenapadlo zkusit.

Ale Hermiona věděla, že jí chybí dostatečná znalost vztahu Lily a Snapea, aby mohla jejím jménem požádat o přístup k jeho výzkumu, zejména když se předpokládalo, že Lily už většinu toho zná. Cítila se trochu provinile, že se začala vydávat za Snapeovu ztracenou lásku, a měla dobrý důvod s tím teď přestat. Pokud jí Snape odepře přístup, nebude na tom o nic hůř než dosud, a aspoň bude mít čisté svědomí v tom, že se s ním pokusila čestně dohodnout.

Vytáhla zápisník z kabelky a položila ho na postel vedle sebe. Následoval samozapisovací brk, a než začala mluvit, krátce se zamyslela.

"Ahoj, Severusi."

Pořád používáš samozapisovací brk.

"No, víš, dal jsi mi velmi málo důvodů myslet si, že ti jde o moje dobro," řekla. "V našem předchozím rozhovoru se mi zdálo, že jsi dost posedlý tím přimět mě dotknout se zápisníku, když je otevřený a aktivovaný. Co přesně by se stalo, kdybych to udělala?"

Víš, že bych ti nikdy neublížil.

Hermiona si odfrkla: "Co myslíš, že asi znamená urazit mě před celou školou?"

Říkal jsem ti, že to byla chyba! Navíc bych řekl, že jsi mě za to potrestala dostatečně.

Málem odpověděla, že si nevzala Jamese, aby ho potrestala, ale pak si povzdechla a donutila se povědět pravdu. "No, víš, neoplatila. Obávám se, že jsem k tobě nebyla zcela upřímná, Severusi."

Takže co? Ve skutečnosti tě Potter opustil kvůli mladší čarodějce?

"Nejsem Lily Evansová."

Její slova zmizela ze stránky, ale žádná další je nenahradila. Možná bude lepší svěřit to papíru všechno najednou.

"Jmenuji se Hermiona Grangerová. Jsem ve stejném ročníku jako Harry, syn Jamese a Lily. Ty dva zabil Voldemort krátce poté, co se Harry narodil, ale když se snažil zabít Harryho, smrtící kletba se odrazila. Všichni si mysleli, že je Voldemort mrtvý, ale nebyl. Provedl předtím několik temných zaklínadel, která mu zabránila zemřít, pokud nebudou zničena i tato kouzla. Nikomu to nedošlo, dokud si po třinácti letech znovu nevytvořil nové tělo. Bojovali jsme proti němu, my všichni. Ty jsi špehoval pro Brumbála a já, Harry a náš kamarád Ron jsme hledali a ničili ta kouzla. Před dvěma dny jsme zvítězili a Voldemort je nadobro pryč. Vím toho o tobě a Lily tolik proto, že jsme byli u toho, když jsi zemřel, a předal jsi nám vzpomínky, které byly důležité pro Voldemortovu porážku. Hodně z nich souviselo právě s Lily."

Kdy přesně jsem v tomhle zašmodrchaném příběhu zemřel?

"Před dvěma dny. Byl jsi obětí jeho poslední kletby a dělal jsi svou práci příliš dobře."

Co to bylo za práci?

"Špehoval jsi Voldemorta pro Albuse Brumbála od doby, kdy Voldemort vyjádřil touhu zabít Lily. Jenže tím, že jsi poslechl jeho rozkazy, Voldemort uvěřil, že jsi neúmyslně získal moc nad cennou zbraní, kterou on chtěl pro sebe."

Takže nařídil svému očarovanému hadovi, aby mě zabil?

"Ano, i když nevím, jestli tě zabil jed nebo ztráta krve."

Ačkoliv je to fascinující, nechápu, proč přesně mi to říkáš, aniž bys připojila své obvyklé quid pro quos*).

"Potřebuji od tebe pomoct s lektvary. Ráda bych ten předmět pochopila a myslím si, že mi můžeš pomoct."

Ukaž mi, jak jsem zemřel, a možná ti pomůžu.

"Ten had tě kousl do krku. Byla tam spousta krve a ty ses snažil zastavit to krvácení dlaní. Voldemort odešel a Harry a já jsme doběhli k tobě. Hrozně jsi chrčel, když ses pokoušel dýchat, ale poznal jsi nás a dal nám svoje vzpomínky. A pak jsi umřel."

Nechtěl jsem po tobě, abys mi to vyprávěla, chtěl jsem, abys mi to ukázala.

"Jak to mám asi udělat?"

Piš do mě, Hermiono. Zaměř se na tu vzpomínku, drž v ruce brk a piš.

„Ty s tím nepřestaneš, že jo?"

Zatraceně, ženská, nevidíš, že je to důležité? Aspoň mi řekni, jak znělo to moje dýchání? Byl to chrapot? Kašlal jsem?

"Ne, bylo to něco jako bublání nebo klokotání. Jako bys měl v plicích krev."

Ukaž mi to, Hermiono. Slibuju, že ti pomůžu s lektvary, řeknu ti všechno, co budeš chtít o Lily vědět. Udělám cokoliv. Prosím. Neublížím ti. Jestli jsi mi někdy důvěřovala, tak mi prosím věř i teď.

Rozpolcená mezi úzkostí a zvědavostí ohledně toho, co mohlo přimět Severuse Snapea, byť v této puberťácké podobě, škemrat, deaktivovala samozapisovací brk a sáhla po normálním. Namočila ho do kalamáře, soustředila se na tu noc v Chroptící chýši a napsala na prázdnou stránku slova Jsem tady.

Jako kdyby použila přenášedlo. Svět kolem ní se roztočil v závratném víru světel a barev, a když se zase ustálil, viděla, že je v Chroptící chýši s Voldemortem a profesorem Snapem. Vedle ní stál vysoký, bledý chlapec v jejím věku a překvapeně hleděl na scénu před sebou. Kupodivu vyhlížel dětsky roztomile a Hermionu zasáhla náhlá vlna smutku, protože věděla, jaké trápení jeho katastrofální volby způsobily.

Konečně k ní stočil své tmavé oči: "Kde to jsme?"

"V Chroptící chýši."

"Kde jsi ty?" zeptal se.

"Jsem s Harrym a Ronem v tajné chodbě za touhle bednou. Končí tam tunel, který vede od vrby mlátičky."

Severus s leskem v očích sledoval, jak Voldemort popisoval svou neschopnost zabít Harryho, zalapal po dechu, když zmínil, že to on zabil profesora Brumbála, a dokonce se zvládl i napůl ušklíbnout na své starší já, očividně plné úzkosti. Jeho úšklebek se změnil ve výraz naprostého znechucení, když Voldemort poštval na Snapea hada, a prudce sebou škubl, když had zabořil do krku jeho budoucího já zuby.

Severus ke své starší podobě přiskočil dřív, než muž dopadl na zem, a Hermiona se k němu připojila.

"Tady," řekl a vítězoslavně ukázal na profesorovy prsty. "Věděl jsem to."

Hermiona vytřeštila oči a zalapala po dechu. V dlani profesora Snapea byla skrytá malá lahvička naplněná průhledným lektvarem.

"Doušek živé smrti," zašeptala.

Snape vlil lektvar do strašlivého zranění na krku a přitiskl na syčící ránu ruku.

"Samozřejmě," zašeptal Severus. "Aplikoval ho přímo do krve, aby zaúčinkoval rychleji."

"Bylo ho dost, aby zabránil smrtelnému vykrvácení?" zašeptala.

Severus jí naznačil, aby byla zticha.

Bedna před průchodem se odsunula stranou a Hermiona uviděla sebe, Rona a Harryho vyběhnout z chodby a klesnout vedle profesora Snapea na kolena.

Severus si prohlížel Harryho, pravděpodobně kvůli jeho podobě s Jamesem, ale nic neřekl. Sklonil hlavu blíž k profesorovým ústům a pozorně naslouchal.

Hermiona se odvrátila. Nechtěla znovu vidět, jak profesor Snape umírá. Jednou to bylo víc než dost.

"Podívejte... se... na mě..."

Ozval se tupý úder, jak Snape klesl na zem, a pak zavládlo ticho.

Když jí Severus položil dlaň na rameno, lekla se a otočila se k němu.

Zaznamenal její netečnost a prstem jí přejel po tváři.

Neuvědomila si, že pláče.

"Tobě je líto, že jsem umřel," poznamenal překvapeně, když zjistil, že za jeho prstem zůstává vlhká stopa.

"Samozřejmě, že je mi to líto," odsekla a naštvaně si otřela slzy. "Když opomíjení hrdinové umírají zbytečnou smrtí, není to zrovna veselohra, víš."

"Ne, to asi ne," pousmál se.

"Dobře," řekla a napřímila se. "Běžný lektvar na doplnění krve od Madam Pomfreyovou nejde kombinovat s Douškem živé smrti - mléko v něm by reagovalo na thujon v pelyňku a my chceme, aby ses nakonec probudil. Jsem si dost jistá, že má na skladu Krvetvorné kapky pro lidi s alergií na mléko. A teď, Doušek živé smrti vyprchá za tři dny a tři noci. Musím tě dneska večer najít, jinak jakmile se probudíš, vykrvácíš."

Severus na ni zíral s otevřenou pusou. "Možná nejsi Lily, ale nejsi ani naprostý dutohlavec."

"Díky za projevené uznání."

Jeho úsměv se rychle vytratil. "Jak máš v plánu zastavit krvácení?"

"Sešiju ránu, abych ji stabilizovala, dokud tě nedostaneme ke Svatému Mungovi. Takhle zvládli zachránit Ronova tátu, když ho uštknul ten samý had. Honem nás odtud dostaň! Musím mistra lektvarů zachránit!"

"Já jsem se stal mistrem?" vyhrkl Severus poněkud šokovaně.

"Na někoho, kdo leží se smrtí na jazyku kdovíkde a krvácí, s pomocí jeho potenciální zachránkyni zrovna nespěcháš," odsekla kousavě.

Přísahala by, že než se svět kolem ní roztočil, zatvářil se na okamžik rozpačitě. Vzápětí ležela zase ve své posteli.

Ihned vyskočila a hmátla po hábitu, tak tak že pamatovala na vrácení zápisníku a brku do kabelky. Zabušila na Harryho a Ronovy dveře, ale nebyli nikde k nalezení. Jestli cestou na ošetřovnu nikoho nepotká, bude muset vyrazit sama.

o0o


*) z lat. - něco za něco

Za obsah komentárov je zodpovedný užívateľ, nie prevádzkovateľ týchto stránok.
Ďakujem
Pre automatický komentár sa musíte prihlásiť.

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: margareta - 08.04. 2023
|
Omlouvám se, že nemám víc času, o to víc si vážím vašeho, který jste tomu věnovali.

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: Aeidaill - 18.09. 2023
| |
Aspoň takto ďakujem všetkým, čo sa na tomto preklade podieľali a umožnili mi tak príjemne stráviť čas. Týmto dávam najavo, že poviedku čítam a teším sa na pokračovanie.

Archivované komentáre (pôvodne v archíve)


Re: 4. kapitola Od: KatherineKeiko - 09.11. 2017
Tímto dávám vědět, že je povídka úžasná :D

Re: 4. kapitola Od: MichelleF - 09.09. 2017
Tak to je ovšem parádní způsob, jak Severuse legálně zachránit :)

Re: 4. kapitola Od: sisi - 06.03. 2017
já t věděla, že existuje způsob,jakým se Snape mohl zachránit, jen aby nebylo moc pozdě,aby už někdo aktivní tělo neuklidil někam pryč. Honem k další kapitole, nebo to prostě nerozdýchám. Dík. Je to pěkná povídka na čtení.

Re: 4. kapitola Od: Zuzana - 13.02. 2017
Zbožňujem mladého Severusa. Bol tak bezbranne sladký. A k Hermione bol úplne super. Nie ako jeho zatrpknuté utrápené dospelé ja. Koniec kapitoly je tak napínavý, že som skoro zabudla dýchať:D

Re: 4. kapitola Od: zuzule - 31.01. 2017
Pani! Mela jsem strach, jak to mlady Severus vezme, ale rozdychal to v pohode. A ted honem najit krvacejiciho mistral. Drzim palce! Diky!
Re: 4. kapitola Od: Jacomo - 31.01. 2017
Mladý Severus má ještě o trochu nadhled. A taky tak nějak potřebuje zachránit své starší já :-) I já děkuju!

Re: 4. kapitola Od: Neprihlásený - 30.01. 2017
Tak to bylo velké překvapení!
Re: 4. kapitola Od: Jacomo - 01.02. 2017
Bylo :-)

Re: 4. kapitola Od: marci - 30.01. 2017
Áááá, já se TAK těšila!!! :) Už mi nevadí, že vydáváš v sobotu, jacomo :) mně to vždycky projasní pondělí! :) Úžasná kapitola. Jo! Jo! Takhle to mělo být! Takhle to mohlo být! Takhle to BYLO! Jo!! Stahuju, ukládám a jdu se vnitřně tetelit .) Děkuji!! M
Re: 4. kapitola Od: Jacomo - 01.02. 2017
Samozřejmě, že to takhle BYLO, to my už přece dávno dobře víme! A ještě budeš koukat, co všechno BUDE :-) Díky, marci!

Re: 4. kapitola Od: Sebelka - 30.01. 2017
Moc děkuji. Naprosto úžasná povídka.
Re: 4. kapitola Od: Jacomo - 01.02. 2017
Nápodobně. Já jsem jí propadla.

Re: 4. kapitola Od: luisakralickova - 29.01. 2017
To jsou mi událostě:) Zápisníková konverzace byla dobrá, ale přenos do reality s mladým Severusem ještě lepší. Tenhle fígl asi Voldy taky okoukal. Díky Jacomo, netrpělivě vyhlížím další pokračování.
Re: 4. kapitola Od: Jacomo - 30.01. 2017
To ti povím. Ten přenos byl setsakra realistický, že? Pokud jde o to okoukání, on jaksi Voldy i Sevie četli stejnou literaturu.... ;-) Díky, pokračování už je na cestě... tedy v čekárně.

Re: 4. kapitola Od: arabeska - 29.01. 2017
Hezkyyy! To jsou zvraty! Je úžasné číst konverzaci Hermiony se Severusem, který k ní necítí žádné antipatie a vůbec neví nic o knihomolce nebo vševědce. Taky musí být dost příšerné vidět tak brutální scénu, jíž je sám aktérem. Ale geniální tah. Jistě, od čeho je to Mistr lektvarů - aby se nechal zabít jedem? Pche! Měla jsem trochu bobky, kdy Hermiona přizná, že není Lily. Aby se tím oddalováním něco nepokazilo. Takže skvělé! I tady by se nám taková zapálená Hermiona hodila, aby přepsala (ideálně všechny) učebnice, co se běžně používají na školách. Teda ale jak ho mohlo šokovat, že se stal mistrem... no uznejte... :D Vrcholem kapitoly pro mě je úplný začátek. Károvaný pytlík ledu. Ó, Minnie... :D Děkuji!
Re: 4. kapitola Od: Jacomo - 30.01. 2017
Krásně jsi vystihla klíčové body kapitoly (včetně mé srdcovky - károvaného pytlíku s ledem :-D). Moc mě těší, že se ti povídka líbí, a nastokrát znovu děkuju za úchvatný banner. Je na něm přesně to, co k povídce patří. Děkuju, arabesko čarovná!

Re: 4. kapitola Od: JSark - 29.01. 2017
Áno! :D
Re: 4. kapitola Od: Jacomo - 30.01. 2017
Jsem ráda, že souhlasíš :-D

Re: 4. kapitola Od: prodavacka - 29.01. 2017
Zdravím Jacomo, povídka mě uchvátila a jestli se podaří zachránit Snapea budu hned šťastnější. Děkuju Prodavačka
Re: 4. kapitola Od: Jacomo - 30.01. 2017
Milá Prodavačko, moc děkuji za komentář. Autorka, já i Hermiona budeme dělat, co bude v našich silách :-)

Re: 4. kapitola Od: Moonybadger - 29.01. 2017
Nejsem nikterak velký fanoušek tohohle páru, ale ze zvědavosti jsem přečetla první kapitolu, pak druhou, třetí a teď tuhle zatím poslední. S čistým svědomím můžu momentálně říct, že se těším na tu pátou stejně jako na ty následující. Aby se ze mě nakonec ještě nestal jejich fanoušek :D Díky :)
Re: 4. kapitola Od: Jacomo - 30.01. 2017
Ó, to mě těší, že budu mít na svědomí možného dalšího fanouška snamionek :-) Tenhle příběh má něco do sebe, tak pevně doufám, že ti zájem vydrží. Díky!

Re: 4. kapitola Od: margareta - 29.01. 2017
Nádhera!! Tak krásně vylíčeno, jak se v průběhu let může změnit pohled člověka na vlastní život. Mladý Severus bojuje za své přežití, ten starší to ponechává víceméně na náhodě. Hermiona to určitě stihne, ale mám podezření, že se moc velkého vděku nedočká. Možná však, pokud by si s juniorem ještě mohla popovídat, sám by jí dal návod, jak na něj v budoucnu. Moc se těším, jak to bude dále!! Děkuji!
Re: 4. kapitola Od: Jacomo - 30.01. 2017
On ten jiný úhel pohledu nebude jenom rozdílem let, mladý Severus bojuje ještě z dalšího důvodu. Hermiona je hrdá nebelvírka, to hovoří za vše. Ona to celé jaksi bude vnímat v jiném světle. Díky, margareto!

Re: 4. kapitola Od: martik - 29.01. 2017
Jejda, tady je to zase plné omdlévajících čarodějek, to se musím rychle přidat ;-) On prostě přesně věděl, že by se nenechal zabít nějakým pitomým obrovským hadem. Jediný, kdo to nechápe je Rowla. Hrozně moc bych chtěla vidět mladého Severuse, jak se usmívá *zasněně slintá* Díky Jacomo, těším se, co bude dál.
Re: 4. kapitola Od: Jacomo - 30.01. 2017
Jasně, přece neomdlíš nenápadně bokem :-) Rowla to sice nechápe, ale my máme fanfiction! I s usmívajícím se Severusem - za mlada! Díky za komentář, martiku!

Re: 4. kapitola Od: grepik03 - 29.01. 2017
Jacomo, Ivet, moc děkuji za překlad další úžasné kapitoly ♡ Tak to bylo velmi zajímave. ..čekala jsem, že Hermiony přiznání prave identity bude přijato bouřliveji. I když chápu, že Severus potřeboval vidět vzpomínky na svou "smrt" a v tu chvíli mu bylo absolutně jedno, kdo je na druhé straně. A výsledek je fantastický - vrátí se nám Mistr lektvarů! Což asi bude znamenat, že se rozloučíme s mladým Severusem a ten roztomilý sarkastický týpek mi bude chybět. ...no nemůže mit všechno, že? Už to tu zaznělo, ale ....Rone ani netušís, kolik žen z něj omdleva :)))))))
Re: 4. kapitola Od: Jacomo - 29.01. 2017
Jasně, jak jeden slyší, že umřel, už ho nějak nezajímá, kdo mu to říká :-) Autorka to vyřešila šalamounsky :-) Teď nás tedy čeká závod s časem. A na to, jak to bude s těmi Severusovými já, si chvilku počkáme. Jo, jo, Ron je zcela mimo mísu :-) Moc děkuju, grepiku!

Re: 4. kapitola Od: Lupina - 29.01. 2017
Jojo! Miluju mladého Severuse. Je prostě sladký. A byla jsem zvědavá, jak to autorka navlékne, aby ho oživila. Tato logická volba je geniální. Doušek živé smrti, který po třech dnech vyprchá. Jo! A taky ze Severuse omdlévám :D Jacomo, děkuji! Strašlivě moc se těším na pokračování.
Re: 4. kapitola Od: Jacomo - 29.01. 2017
Je úžasné, kolik variant Severusova možného přežití dokáží autorky vymyslet, že? Tahle je rozhodně originálně zpracovaná. No jo, Ron nikdy nebyl považován za odborníka na ženskou logiku, takže se kapitálně zmýlil i tentokrát :-) Omdléváme všechny :-) Děkuju moc, Lupinko!

Re: 4. kapitola Od: kattyV - 29.01. 2017
Páni, to je napínavé. Ale jak je možné, že Snapea nenašli? No nic, nepochybuji, že to Hermiona zvládne. Nebo ne? Protože na druhou stranu, přijít tak brzy o povídání s mladým Severusem by byla škoda.
Re: 4. kapitola Od: Jacomo - 29.01. 2017
Autorka nás ještě chvíli napínat bude, ale na svou první otázku dostaneš odpověď hned v příští kapitole. Díky, kattyV!

Re: 4. kapitola Od: Gift - 29.01. 2017
Pani, tomu se rika zvrat v deji! Hermiono utiiiikeeeej! A ja se uz moc tesim na dalsi kapitolu. Dekuji.
Re: 4. kapitola Od: Jacomo - 29.01. 2017
Ehm, Hermiona bude utíkat, co jí budou nohy a magie stačit, ale čekají ji netušené překážky ;-) Díky, Gift!

Re: 4. kapitola Od: teri2626 - 29.01. 2017
Už teď nevím jestli vydržím čekat a nepůjdu si přečíst originál hihi ;-) no asi počkám :-)
Re: 4. kapitola Od: Jacomo - 29.01. 2017
Obávám se, že když teď napíšu, že bude hůř, tak to fakt nevydržíš... takže to nenapíšu :-) Díky za přízeň, teri!

Re: 4. kapitola Od: ansus - 29.01. 2017
Díky za úžasnou kapitolu, to je tedy nečekaný vývoj událostí. Severusovo mladší já je neméně zajímavé než mistr v celé své pozdější dokonalosti :-)). V některých chvílích impozantní, v jiných mile neohrabaný - jen poměr jejich výskytu se lehce pozměnil. "Dovedete si představit, že čarodějnice ze Snapea omdlévají, jako kdyby byl něco na způsob romantického hrdiny?" odfrkl si Ron.... ... milý Rone, kdybys jen tušil, zelenal bys závistí podstatně více než na plese ve čtvrtém ročníku, a že to tenkrát byl odstín.
Re: 4. kapitola Od: Jacomo - 29.01. 2017
Inu, pořád je to Severus. On ten jeho charakter se vyvíjel od mládí :-) Trefila jsi větu, která mě taky dost pobavila. Autorka má dobrej smysl pro humor. Díky, ansus.

Re: 4. kapitola Od: denice - 29.01. 2017
Zůstala jsem vzhůru, abych si přečetla novou kapitolu - je úžasná! Mladý Severus je jedním slovem kouzelný, to jeho škemrání mě dostalo, stejně jako Hermionu. Fakt, že nemluví s Lily, vzal docela dobře, i když samozřejmě tu byly jiné věci k akutnímu řešení. A starší Severus tu strašně moc riskoval, ale zdá se, že mu to vyšlo. Děkuji!
Re: 4. kapitola Od: Jacomo - 29.01. 2017
Tak snad to ponocování v neděli dospíš :-) Přesně tak, Severus nedostal prostor zabývat se takovými podřadnými věcmi, jako kdo že to do jeho zápisníku píše, jestli Lily nebo Hermiona. Mají tu mnohem naléhavější problém. Starší Severus riskoval naprosto neomluvitelně, však uvidíš. Díky, denice!

Prehľad článkov k tejto téme:

Mundungus42: ( Jacomo )01.04. 201713. kapitola
Mundungus42: ( Jacomo )26.03. 201712. kapitola
Mundungus42: ( Jacomo )18.03. 201711. kapitola
Mundungus42: ( Jacomo )11.03. 201710. kapitola
Mundungus42: ( Jacomo )04.03. 20179. kapitola
Mundungus42: ( Jacomo )25.02. 20178. kapitola
Mundungus42: ( Jacomo )18.02. 20177. kapitola
Mundungus42: ( Jacomo )11.02. 20176. kapitola
Mundungus42: ( Jacomo )04.02. 20175. kapitola
Mundungus42: ( Jacomo )29.01. 20174. kapitola
Mundungus42: ( Jacomo )21.01. 20173. kapitola
Mundungus42: ( Jacomo )14.01. 20172. kapitola
Mundungus42: ( Jacomo )07.01. 20171. kapitola
. Úvod k poviedkam: ( Jacomo )30.10. 2016Úvod k povídce