Komnata ztracených snů
autor: Mundungus42
překlad: Jacomo betaread: Ivet
banner: arabeska
Originál The Room of Lost Dreams najdete na
https://www.fanfiction.net/s/4097276/4/The-Room-of-Lost-Dreams
Kapitola čtvrtá
Hermionu probudila uprostřed dopoledne profesorka McGonagallová s kostkovaným pytlíkem ledu na bolavé hlavě. Harry a Ron už byli vzhůru celé hodiny - hráli Řachavého Petra a cpali se cukrovinkami od obdivovatelů. Nově jmenovaná ředitelka jim vysvětlila, že jsou za hodinu očekáváni v její kanceláři, aby předložili svoji verzi finální bitvy. Jedinými dalšími přítomnými budou Kingsley Pastorek a zástupce Denního věštce, jemuž bude poskytnuto jedinečné interview jen pod podmínkou, že oni jeho obsah před publikováním jednomyslně schválí.
Domácí skřítci jim přinesli bohatou snídani, která po tolika měsících hubené stravy chutnala jako mana nebeská. Mezi sousty společně diskutovali o tom, která témata jsou pro oficiální verzi jejich příběhu vhodná a které detaily ne. Některé informace už byly veřejně známé, zejména ta o zlatonce, zhasínadle a knize, které jim Brumbál odkázal.
Rychle se shodli, že jediné, co bude z Relikvií smrti zmíněno, je Bezová hůlka, o níž každý, kdo byl svědkem Voldemortovy smrti, už slyšel. Původ hůlky objasňovaly už Bajky barda Beedleho, a protože tradice jejího předávání nebyla obecně známá, šlo snadno vysvětlit, proč Voldemortova smrtící kletba selhala, aniž by bylo nutné zmínit, že Harry byl poslední viteál.
Ostatně viteály nebudou vůbec uváděny. Čím dříve se na ně zapomene, tím lépe. Naštěstí bylo snadné vymyslet jiné hodnověrné odůvodnění veřejně známých aspektů o jejich hledání viteálů. Návštěva ministerstva, při které získali Zmijozelův medailon, mohla být určena jen k osvobození mudlorozených, a výprava ke Gringottům se dala snadno vysvětlit jako pokus o krádež Nebelvírova meče, který Brumbál viděl jako klíčovou věc v jejich snaze zabít Voldemorta.
Diadém představoval trochu oříšek, protože většina obránců Bradavic věděla, že ho Harry cíleně hledal. Hermiona nakonec navrhla verzi, že Harry potřeboval pro porážku Voldemorta nějaké informace navíc. Vzhledem k dostatečně široké povědomosti o vlastnostech diadému zněl ten příběh uvěřitelně.
Určité znepokojení vyvolalo, když Ron otevřel téma svého odchodu. Nepochyboval o tom, že Bill a Fleur by odpřisáhli pravdivost jakéhokoliv příběhu, který by jim předložili, ale on sám byl ze svého chování na rozpacích.
"Nech to plavat," řekl Harry. "Důvodem, proč jsi odešel a zase se vrátil, byl viteál, a už jsme se dohodli, že o nich mluvit nebudeme."
"Jsi si jistý?"
"Jestli chceš, aby vyšel skutečný příběh, můžeš angažovat Ritu Holoubkovou, ať ti pomůže s tvými paměťmi."
Ron se na Hermionu vděčně usmál.
"Myslím, že poslední, o čem si musíme promluvit, je Snape," ozval se Harry.
Hermiona ztuhla. "Proč o něm?"
"No, dělal jen to, co mu nařídil Brumbál," řekl Harry. "Pravděpodobně zkusíme oficiálně očistit jeho jméno, nota bene když je mrtvý a nemůže to udělat sám. A představoval ten nejdůležitější dílek celé skládačky."
"Přesto," začala Hermiona zamračeně, " nemyslím, že by si přál, aby celý svět přesně věděl, proč změnil strany. Je to soukromá věc."
"Dovedete si představit, že čarodějnice ze Snapea omdlévají, jako kdyby byl něco na způsob romantického hrdiny?" odfrkl si Ron.
"Rone, mluvíš tady o Harryho mamince. Myslím, že bude stačit, když řekneme, že profesor Snape zanechal vzpomínky, které dokazují jeho nevinnost v souvislosti se smrtí Brumbála a jeho činnost špeha pro naši stranu."
"Co když je McGonagallová nebo Kingsley budou chtít vidět?" zeptal se Ron s plnou pusou toastu.
"Vzal jsem včera večer ty vzpomínky z Brumbálovy staré myslánky a vložil je zpátky do Hermioniny tašky," oznámil Harry. "Mohli bychom říct, že se ta lahvička, co v ní byly, rozbila."
"No v Komnatě ukrytých věcí je teď spousta místa," poznamenal Ron. "Můžeme je schovat tam."
"Pokud v ní ještě pořád nezuří zložár," poukázala Hermiona.
"Můžeš je nechat u sebe v tašce?" zeptal se Harry s úšklebkem. "Jestli je tam tedy dost místa."
"Tak to bychom měli," uzavřel to Ron a naložil si na talíř další vejce a slaninu. "Myslím, že jsme připraveni na cokoliv, co na nás vybafnou."
"Dobrá. Chci se tím zaobírat jen jednou, tak pojďme, ať to máme za sebou," řekl Harry a setřepal si drobečky z toastu z kalhot. "Spala jsi strašně dlouho," podotkl směrem k Hermioně. "Opravdu se cítíš dobře?"
"Usnula jsem až před svítáním," vysvětlila mu. "Byla jsem vzhůru nad knížkou."
Chlapci si vyměnili úšklebek. "Rozhodně se cítí líp," okomentoval to Harry.
o0o
Podle Hermionina názoru neexistovalo nic dekadentnějšího než ležet v pohodlné posteli obložená haldou knih. Pokud tedy u toho nebyla taky čokoláda.
Sestavení jejich oficiálního prohlášení trvalo mnoho hodin, a než byli McGonagallová a Pastorek spokojeni, že odvedli na zničení Voldemorta důkladnější práci než Harry jako dítě, byli všichni tři vyčerpaní. Momentálně zůstala jejich největší tajemství v bezpečí a oni získali v Bradavicích azyl na tak dlouho, dokud si nedají do pořádku svůj život. Byly jim přiděleny pokoje, používané pro hosty, obvykle tedy pro návštěvy učitelů a pracovníky ministerstva.
Kingsley jim dokonce slíbil, že jakmile nastane vhodná doba, budou moci skládat O.V.C.E., a Hermiona už prošmejdila knihovnu kvůli svazkům důležitým pro její projekty ohledně Remuse a George. Taky si sestavila pořádně dlouhý soupis potenciálních kouzel na Georgeovo nové ucho a vytvořila hrubý nástin počátečního návrhu ministerstvu.
Když začala vytvářet rozvrhy pro přípravu na O.V.C.E. a seznamy doporučené četby, Harry a Ron ji nepřekvapivě vypoklonkovali do jejího pokoje. Zdálo se jí, že slyšela Harryho zašeptat Slavnostně přísahám, že jsem připraven ke každé špatnosti, ale nemohla to tvrdit s jistotou. Navíc jí to bylo celkem jedno.
Jestli chtěli kluci oslavit vítězství tím, že se půjdou ztřískat do Prasinek, nebyl důvod jim v tom bránit. Při čtení by jí nebyli zrovna dvakrát k užitku, a tohle se muselo udělat.
Hermiona se prokousala téměř na konec obzvláště suchopárné knihy o povstáních skřetů, ale frustrovaně ji zaklapla. Text byl povinnou literaturou na hodiny dějin čar a kouzel pro sedmý ročník, ale byl beznadějně předpojatý. Neobsahoval nic o představách skřetů o vlastnictví, jen to, že skřeti ´kradli´ věci, které kouzelníci koupili. Nepsalo se tam o tom, že jim kouzelníci soustavně zakazovali hůlky, nebo o dalších věcech, které se při jejich putování naučila.
Další kniha nebyla o nic lepší. Tahle se týkala obrany a objevila ji v sylabu, když je učil Remus. Bohužel obsahovala spoustu nepřesností a to takového druhu, že by i mohly způsobit smrt. Na rovinu, i profesor Snape považoval za vhodné, aby studenti znali rozdíl mezi nemrtvými a duchy. Díky tomuto textu by poznali maximálně ghúla, kterého zakleli, aby vypadal jako Ron s kropenatkou.
Hlasitě si odfrkla a odhodila knihu k ostatním vyřazeným materiálům. Bylo to beznadějné. Ty učebnice ji možná připraví na O.V.C.E., ale rozhodně nejsou pro nikoho dostatečnou přípravou na skutečný život.
Začala vyndavat z tašky zbylé knihy: tu o formulích, kterou měla prostudovanou odpředu dozadu, pravidla pro přeměňování, která si uložila do paměti už před lety, Fantastická zvířata a kde je najít, pojednání sepsané možná pro zábavu, ale s málo praktickými informacemi, snad jen pro chov zvířat. Všechno k ničemu. Nebylo tam nic, co by už nevěděla, a přesto se nikdy necítila tak špatně připravená jako v tuhle chvíli.
Poslední kniha v tašce byly Přípravy lektvarů pro pokročilé. Znala tu knížku od začátku do konce, přesto se Polovičnímu Princi podařilo dokázat, opakovaně, že tato učebnice, stejně jako mnohé další, je chybná a neúplná. Vždycky ji zajímalo, jak Snape zjistil o lektvarech tolik informací. A v tom ji to praštilo do očí. O chybách v ostatních učebnicích věděla, protože se o nich tak drsně poučila mimo školu. Protože znát recept nebylo totéž jako ten lektvar uvařit, stejně jako znát kouzelnou formuli nebylo totéž jako kouzlo skutečně použít.
Zatímco si byla jistá, že získá tucet O.V.C.Í. se zavázanýma očima, lektvary představovaly jedno z témat, které neměla příležitost si procvičit mimo učebnu, tedy až na experiment s mnoholičným lektvarem ve druháku. Ovšem vzhledem k tomu, jak to dopadlo, divil by se někdo, že se do toho moc nehrnula? Ale pokud chtěla udělat nějaký pokrok ohledně léčby lykantropie, jak si přál Remus, bude potřebovat víc vědomostí, než jí mohou nabídnout bradavické školní osnovy.
Hermionina ruka znovu zašátrala v tašce a zavadila o desky Snapeova zápisníku výzkumů. Samozřejmě. V její kabelce se nacházelo společné výzkumné úsilí dvou nejlepších studentů lektvarů, které kdy Bradavice viděly. Jestli chtěla širší vědomosti, tady ležel sešit, z něhož se mohla naučit věci, které Libaciuse Brutnáka nikdy ani nenapadlo zkusit.
Ale Hermiona věděla, že jí chybí dostatečná znalost vztahu Lily a Snapea, aby mohla jejím jménem požádat o přístup k jeho výzkumu, zejména když se předpokládalo, že Lily už většinu toho zná. Cítila se trochu provinile, že se začala vydávat za Snapeovu ztracenou lásku, a měla dobrý důvod s tím teď přestat. Pokud jí Snape odepře přístup, nebude na tom o nic hůř než dosud, a aspoň bude mít čisté svědomí v tom, že se s ním pokusila čestně dohodnout.
Vytáhla zápisník z kabelky a položila ho na postel vedle sebe. Následoval samozapisovací brk, a než začala mluvit, krátce se zamyslela.
"Ahoj, Severusi."
Pořád používáš samozapisovací brk.
"No, víš, dal jsi mi velmi málo důvodů myslet si, že ti jde o moje dobro," řekla. "V našem předchozím rozhovoru se mi zdálo, že jsi dost posedlý tím přimět mě dotknout se zápisníku, když je otevřený a aktivovaný. Co přesně by se stalo, kdybych to udělala?"
Víš, že bych ti nikdy neublížil.
Hermiona si odfrkla: "Co myslíš, že asi znamená urazit mě před celou školou?"
Říkal jsem ti, že to byla chyba! Navíc bych řekl, že jsi mě za to potrestala dostatečně.
Málem odpověděla, že si nevzala Jamese, aby ho potrestala, ale pak si povzdechla a donutila se povědět pravdu. "No, víš, neoplatila. Obávám se, že jsem k tobě nebyla zcela upřímná, Severusi."
Takže co? Ve skutečnosti tě Potter opustil kvůli mladší čarodějce?
"Nejsem Lily Evansová."
Její slova zmizela ze stránky, ale žádná další je nenahradila. Možná bude lepší svěřit to papíru všechno najednou.
"Jmenuji se Hermiona Grangerová. Jsem ve stejném ročníku jako Harry, syn Jamese a Lily. Ty dva zabil Voldemort krátce poté, co se Harry narodil, ale když se snažil zabít Harryho, smrtící kletba se odrazila. Všichni si mysleli, že je Voldemort mrtvý, ale nebyl. Provedl předtím několik temných zaklínadel, která mu zabránila zemřít, pokud nebudou zničena i tato kouzla. Nikomu to nedošlo, dokud si po třinácti letech znovu nevytvořil nové tělo. Bojovali jsme proti němu, my všichni. Ty jsi špehoval pro Brumbála a já, Harry a náš kamarád Ron jsme hledali a ničili ta kouzla. Před dvěma dny jsme zvítězili a Voldemort je nadobro pryč. Vím toho o tobě a Lily tolik proto, že jsme byli u toho, když jsi zemřel, a předal jsi nám vzpomínky, které byly důležité pro Voldemortovu porážku. Hodně z nich souviselo právě s Lily."
Kdy přesně jsem v tomhle zašmodrchaném příběhu zemřel?
"Před dvěma dny. Byl jsi obětí jeho poslední kletby a dělal jsi svou práci příliš dobře."
Co to bylo za práci?
"Špehoval jsi Voldemorta pro Albuse Brumbála od doby, kdy Voldemort vyjádřil touhu zabít Lily. Jenže tím, že jsi poslechl jeho rozkazy, Voldemort uvěřil, že jsi neúmyslně získal moc nad cennou zbraní, kterou on chtěl pro sebe."
Takže nařídil svému očarovanému hadovi, aby mě zabil?
"Ano, i když nevím, jestli tě zabil jed nebo ztráta krve."
Ačkoliv je to fascinující, nechápu, proč přesně mi to říkáš, aniž bys připojila své obvyklé quid pro quos*).
"Potřebuji od tebe pomoct s lektvary. Ráda bych ten předmět pochopila a myslím si, že mi můžeš pomoct."
Ukaž mi, jak jsem zemřel, a možná ti pomůžu.
"Ten had tě kousl do krku. Byla tam spousta krve a ty ses snažil zastavit to krvácení dlaní. Voldemort odešel a Harry a já jsme doběhli k tobě. Hrozně jsi chrčel, když ses pokoušel dýchat, ale poznal jsi nás a dal nám svoje vzpomínky. A pak jsi umřel."
Nechtěl jsem po tobě, abys mi to vyprávěla, chtěl jsem, abys mi to ukázala.
"Jak to mám asi udělat?"
Piš do mě, Hermiono. Zaměř se na tu vzpomínku, drž v ruce brk a piš.
„Ty s tím nepřestaneš, že jo?"
Zatraceně, ženská, nevidíš, že je to důležité? Aspoň mi řekni, jak znělo to moje dýchání? Byl to chrapot? Kašlal jsem?
"Ne, bylo to něco jako bublání nebo klokotání. Jako bys měl v plicích krev."
Ukaž mi to, Hermiono. Slibuju, že ti pomůžu s lektvary, řeknu ti všechno, co budeš chtít o Lily vědět. Udělám cokoliv. Prosím. Neublížím ti. Jestli jsi mi někdy důvěřovala, tak mi prosím věř i teď.
Rozpolcená mezi úzkostí a zvědavostí ohledně toho, co mohlo přimět Severuse Snapea, byť v této puberťácké podobě, škemrat, deaktivovala samozapisovací brk a sáhla po normálním. Namočila ho do kalamáře, soustředila se na tu noc v Chroptící chýši a napsala na prázdnou stránku slova Jsem tady.
Jako kdyby použila přenášedlo. Svět kolem ní se roztočil v závratném víru světel a barev, a když se zase ustálil, viděla, že je v Chroptící chýši s Voldemortem a profesorem Snapem. Vedle ní stál vysoký, bledý chlapec v jejím věku a překvapeně hleděl na scénu před sebou. Kupodivu vyhlížel dětsky roztomile a Hermionu zasáhla náhlá vlna smutku, protože věděla, jaké trápení jeho katastrofální volby způsobily.
Konečně k ní stočil své tmavé oči: "Kde to jsme?"
"V Chroptící chýši."
"Kde jsi ty?" zeptal se.
"Jsem s Harrym a Ronem v tajné chodbě za touhle bednou. Končí tam tunel, který vede od vrby mlátičky."
Severus s leskem v očích sledoval, jak Voldemort popisoval svou neschopnost zabít Harryho, zalapal po dechu, když zmínil, že to on zabil profesora Brumbála, a dokonce se zvládl i napůl ušklíbnout na své starší já, očividně plné úzkosti. Jeho úšklebek se změnil ve výraz naprostého znechucení, když Voldemort poštval na Snapea hada, a prudce sebou škubl, když had zabořil do krku jeho budoucího já zuby.
Severus ke své starší podobě přiskočil dřív, než muž dopadl na zem, a Hermiona se k němu připojila.
"Tady," řekl a vítězoslavně ukázal na profesorovy prsty. "Věděl jsem to."
Hermiona vytřeštila oči a zalapala po dechu. V dlani profesora Snapea byla skrytá malá lahvička naplněná průhledným lektvarem.
"Doušek živé smrti," zašeptala.
Snape vlil lektvar do strašlivého zranění na krku a přitiskl na syčící ránu ruku.
"Samozřejmě," zašeptal Severus. "Aplikoval ho přímo do krve, aby zaúčinkoval rychleji."
"Bylo ho dost, aby zabránil smrtelnému vykrvácení?" zašeptala.
Severus jí naznačil, aby byla zticha.
Bedna před průchodem se odsunula stranou a Hermiona uviděla sebe, Rona a Harryho vyběhnout z chodby a klesnout vedle profesora Snapea na kolena.
Severus si prohlížel Harryho, pravděpodobně kvůli jeho podobě s Jamesem, ale nic neřekl. Sklonil hlavu blíž k profesorovým ústům a pozorně naslouchal.
Hermiona se odvrátila. Nechtěla znovu vidět, jak profesor Snape umírá. Jednou to bylo víc než dost.
"Podívejte... se... na mě..."
Ozval se tupý úder, jak Snape klesl na zem, a pak zavládlo ticho.
Když jí Severus položil dlaň na rameno, lekla se a otočila se k němu.
Zaznamenal její netečnost a prstem jí přejel po tváři.
Neuvědomila si, že pláče.
"Tobě je líto, že jsem umřel," poznamenal překvapeně, když zjistil, že za jeho prstem zůstává vlhká stopa.
"Samozřejmě, že je mi to líto," odsekla a naštvaně si otřela slzy. "Když opomíjení hrdinové umírají zbytečnou smrtí, není to zrovna veselohra, víš."
"Ne, to asi ne," pousmál se.
"Dobře," řekla a napřímila se. "Běžný lektvar na doplnění krve od Madam Pomfreyovou nejde kombinovat s Douškem živé smrti - mléko v něm by reagovalo na thujon v pelyňku a my chceme, aby ses nakonec probudil. Jsem si dost jistá, že má na skladu Krvetvorné kapky pro lidi s alergií na mléko. A teď, Doušek živé smrti vyprchá za tři dny a tři noci. Musím tě dneska večer najít, jinak jakmile se probudíš, vykrvácíš."
Severus na ni zíral s otevřenou pusou. "Možná nejsi Lily, ale nejsi ani naprostý dutohlavec."
"Díky za projevené uznání."
Jeho úsměv se rychle vytratil. "Jak máš v plánu zastavit krvácení?"
"Sešiju ránu, abych ji stabilizovala, dokud tě nedostaneme ke Svatému Mungovi. Takhle zvládli zachránit Ronova tátu, když ho uštknul ten samý had. Honem nás odtud dostaň! Musím mistra lektvarů zachránit!"
"Já jsem se stal mistrem?" vyhrkl Severus poněkud šokovaně.
"Na někoho, kdo leží se smrtí na jazyku kdovíkde a krvácí, s pomocí jeho potenciální zachránkyni zrovna nespěcháš," odsekla kousavě.
Přísahala by, že než se svět kolem ní roztočil, zatvářil se na okamžik rozpačitě. Vzápětí ležela zase ve své posteli.
Ihned vyskočila a hmátla po hábitu, tak tak že pamatovala na vrácení zápisníku a brku do kabelky. Zabušila na Harryho a Ronovy dveře, ale nebyli nikde k nalezení. Jestli cestou na ošetřovnu nikoho nepotká, bude muset vyrazit sama.
o0o
*) z lat. - něco za něco
Mundungus42: ( Jacomo ) | 01.04. 2017 | 13. kapitola | |
Mundungus42: ( Jacomo ) | 26.03. 2017 | 12. kapitola | |
Mundungus42: ( Jacomo ) | 18.03. 2017 | 11. kapitola | |
Mundungus42: ( Jacomo ) | 11.03. 2017 | 10. kapitola | |
Mundungus42: ( Jacomo ) | 04.03. 2017 | 9. kapitola | |
Mundungus42: ( Jacomo ) | 25.02. 2017 | 8. kapitola | |
Mundungus42: ( Jacomo ) | 18.02. 2017 | 7. kapitola | |
Mundungus42: ( Jacomo ) | 11.02. 2017 | 6. kapitola | |
Mundungus42: ( Jacomo ) | 04.02. 2017 | 5. kapitola | |
Mundungus42: ( Jacomo ) | 29.01. 2017 | 4. kapitola | |
Mundungus42: ( Jacomo ) | 21.01. 2017 | 3. kapitola | |
Mundungus42: ( Jacomo ) | 14.01. 2017 | 2. kapitola | |
Mundungus42: ( Jacomo ) | 07.01. 2017 | 1. kapitola | |
. Úvod k poviedkam: ( Jacomo ) | 30.10. 2016 | Úvod k povídce | |